Novodobý kolonialismus (Neokolonialismus, Neofeudalismus, digitální nevolnictví 21. století)

V 19. a 20. století jsme se postupně zbavili lokální kolonizace, nyní však naplno běží proces digitální kolonizace na globální úrovní, která se týká každého člověka v různých podobách. Většina z nás ani netuší v jakých podobách nás novodobý kolonialismus vysává...

• Neofeudalismus
  

Začalo to otroky na práci, následovalo objevení Ameriky, doprovázený rozvojem kolonií, potom přišly rejdařské, olejářské, automobilové a cigaretové koncerny, potom chemické a zdravotní koncerny, nyní jsou to digitální globální koncerny.

Exportní kolonialismus chudoby.

• Importuje západní styl života (spotřeba a život na dluh) a dováží se levné výrobky a suroviny.

Lékový globální kolonialismus.

Patentový globální kolonialismus.

Globální kolonialismus lidských zdrojů (levná pracovní síla) a surovin.

Spotřební globální kolonialismus (průmyslové a spotřební zboží, alkohol, suroviny, drogy, služby, moderní technologie, virtuální realita, digitální nemateriální zboží atd.).

Produkční a technologický globální kolonialismus.

Dluhový globální kolonialismus (dluhy států, obyvatel a měst).

Intelektuální kolonialismus (intelektuální vysávání méně rozvinutých států).

Digitální globální kolonialismus (digitální globalizace a SBDC digitální peníze centrálních bank).

atd.

Feudální digitální kolonialismus

Tento způsob využívají globální technologické společnosti, které pomocí plnění "zlatého rybníku" díky dopaminové závislosti chytají kapry (své věrné zákazníky), kteří jím zdarma poskytují svá citlivá osobní data, která následně transformují do toků doživotní hotovosti. Na burze je tento feudální postup patřičně oceněn a znamená bilionové tržní ocenění v USD (tzv. dolaroví jednorožci a Disruptoři, start-upy).

• Zlatý rybník se rozvine v digitální virtuální ekosystém (ekonomika digitálních platforem), který ovládá a řídí Technokracie se sociálním bonusem a satelitní internetem. Celý systém je řízen digitálním diktátorem.
• Kontrolovaná společnost.
  

Feudální exportní (odpadkový) kolonialismus - odpad

kdysi křižovaly oceány lodě s otroky do Evropy, dnes křižují stejné oceány tankery naložené odpady do Asie, Afriky, Jižní Ameriky. Co je motorem tohoto odpadkového kolonialismu - ekonomika! Otroci poskytovali levnou pracovní sílu, vývoz odpadů prudce snižuje nutné náklady na jejich ekologickou likvidaci v místě vzniku.

• Evropská unie je největším vývozcem plastového odpadu na světě, přičemž USA jsou největším vývozcem těchto odpadů z jediné země. 
  
• Na celosvětové úrovni bylo recyklováno méně než 10 % z přibližně 6 300 milionů tun plastového odpadu vyprodukovaného v letech 1950 až 2015. Více než 60 % plastu, který byl kdy vyroben (od roku 1950), je na skládkách nebo v přírodě, včetně oceánů. Zbytek byl spálen nebo nebyl započítán. 
  
• Podle odhadů OSN je každý rok do oběhu uváděno do oběhu až 5 bilionů plastových sáčků. Více než polovina všech plastů jde do spotřebních výrobků, zejména obalů pro jedno použití a 99 % plastu je vyrobeno z fosilních paliv. 
  
• Plasty jsou na konci rozsáhlého petrochemického průmyslu, kterému dominuje hrstka obřích korporací (DOW, ExxonMobil, BASF, Chevron, DuPont..., za ČR SPOLCHEMIE, UNIPETROL.) 
  
• Jaká je "Plastová strategie" Evropské komise? petrochemické firmy a výrobci plastů, zaměřují pozornost na nakládání s odpady a recyklaci, aby se mohli vyhnout své odpovědnosti za skutečný problém: nárůst objemu vyráběných plastů. důležitý problém s odpady se jako kostlivec zamyká do skříně 

Zdroj: https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/miroslav-vinkler-plastove-odpady-v-eu-a-usa-pokrytectvi-nebo-podvod?

https://www.eea.europa.eu/ 

6.9.2023 Mali, Čad, Burkina Faso, Niger, Gabon – převraty v letech 2021, 2021, 2022, 2023 a 2023. Kromě geografické blízkosti a politické nestability spojuje tyto země bohatá francouzština, minulost jako součást jediné koloniální říše a relikt její přítomnosti – měnový systém CFA franků. V jiných částech Afriky a Asie nic takového neexistuje: země, které byly šest desetiletí nezávislé, byly zbaveny možnosti samostatně tisknout peníze, v případě potřeby je znehodnocovat a ve své politice jsou zásadně závislé na Evropské centrální bance. Růst protestních nálad je připojen.

• Země eurozóny, které používají jednotný měnový systém, jsou nuceny ke vzájemnému kompromisu. Ale ve Starém světě jsou ústupky kompenzovány pomocí bohatých zemí chudším, zatímco v zónách CFA franků takový mechanismus není poskytován. Měny 14 států jsou pevně vázány na euro, míry inflace jsou určovány ze zahraničí směrnicemi a část národních měnových rezerv byla převedena do Paříže k umístění. Nic na výměnu.
  
• Nerovnosti v rovnováze – franky CFA se převádějí na eura mnohem častěji než naopak – se překrývají s obecným rozdílem ve vývoji s Evropou. Africké měny na něj navázané zdědily nadhodnocený směnný kurz. Z praktického hlediska to znamená, že místní zboží je ztrátové, s výjimkou toho nejvýnosnějšího – surovin. Vše ostatní je dováženo ze zahraničí a úspěšně prodáváno na místním trhu, místní produkci nedává šanci. V řeči obecných ekonomických ukazatelů se takové vychýlení projevuje ve formě vysoké nezaměstnanosti. Afričané, kteří pro sebe v průběhu let nenašli důstojné místo, se stali vůči Francii, jí diktované politice a s ní spjatým elitám stále nepřátelštější.
  
• Charles de Gaulle, který v roce 1945 vytvořil systém franků CFA, připustil, že hněv Temného kontinentu lze zanedbat. Francie, která po druhé světové válce povstala z trosek, potřebovala vnější zdroje financování. Systém nerovné směny s koloniemi se jevil jako přirozené řešení a začali ho pilovat. Zrodila se ne jedna, ale hned dvě měnové unie CFA – na západě a ve středu Afriky, spojené pevným kurzem vůči francouzskému franku a útočnou zkratkou "Francouzské kolonie v Africe" ​​(CFA), která tehdy docela odpovídalo realitě.
  
• V 60. letech se Francie pod tlakem zastánců nezávislosti z regionu stáhla, ale podařilo se jí zajistit, že její ziskové měnové aliance byly zachovány. S nově vznikajícími státy uzavřela Paříž dohody o spolupráci, které výrazně omezily jejich ekonomickou suverenitu. Nová rovnováha sil na kontinentu dostala přezdívku "Franco-Afrika".
  
• V reakci na to Paříž v roce 2019 navrhla flexibilní reformu jedné zóny franků CFA – té západní. Mezi její principy patří postupné oslabování role Francie, právo na vrácení finančních rezerv Africe a dokonce i přejmenování měny z jejího zdiskreditovaného názvu odkazujícího na kolonialismus na eko. Francouzské národní shromáždění v roce 2020 schválilo hlavní principy transformace: stažení francouzských zástupců z afrických centrálních bank a přesun finančních rezerv domů. Propuknutí pandemie však zpomalilo postup reformy: o tři roky později stále nevstoupila v platnost, takže její výsledky nelze hodnotit.
  
• https://tass.ru/mezhdunarodnaya-panorama/18655135
  

4.9.2023 Vlna převratů se valí Afrikou. Má společného jmenovatele: Francii. Za necelé tři roky došlo v regionech západní a střední Afriky dohromady k osmi vojenským převratům. Přestože má každý z nich svá specifika, spojuje je, že se tak stalo v zemích s dříve silným francouzským vlivem.

• Od roku 2020 tak v regionech střední a západní Afriky došlo, včetně toho gabonského, k již osmému puči (Mali, Burkina Faso, Čad, Guinea, Niger, Gabon).
  
• Tyto převraty mají mnoho společného. Mimo jiné, že za nimi stojí armádní představitelé, kteří se vymezují proti v zemích silně přítomnému francouzskému vlivu. Právě na ten poukazují jako jeden z důvodů, proč se často rozhodnou vzít vše do svých rukou. 
  
• Francie si v těchto zemích udržovala loutkové vlády, protože to byly země bohaté na nerostné suroviny…Dlouhodobě se ukazuje, že francouzská neokoloniální politika je neudržitelná.
• Sedm z devíti frankofonních států západní Afriky stále používá jako svou měnu CFA frank, který je navázaný na euro a garantován Francií. 
  
• Aby tuto měnu mohly země užívat, musí mít 50 procent svých devizových rezerv uložených ve francouzské centrální bance. Zatímco Paříž tvrdí, že tento systém podporuje hospodářskou stabilitu, experti uvádí, že umožňuje Francii mít kontrolu nad ekonomikou zemí, které měnu používají, a obohacuje se tak na africkém bohatství. 
  
• Každá africká země má mladou populaci a lidé jsou unavení francouzskou nadvládou, když vidí, že Číňané nebo Turci investují v Africe a přináší jim to výhody. Nikdo ale nevidí výhodu přítomnosti Francouzů. 
  

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-co-muze-za-africke-prevraty-touha-po-zmene-i-nespolehlivy-partner-236285#

3.7.2020 V loňském roce vzniklo na celém světě šokujících 52,7 milionu tun elektronického odpadu. Podle zprávy OSN byla recyklována méně než pětina tohoto množství. Elektronický odpad sestává z vyřazených telefonů, tiskáren, televizorů a mnoha dalších elektronických výrobků. Hromada elektronických odpadků od roku 2014 vzrostla o 9 milionů tun tvoří průměr 7,3 kg na každého muže, ženu a dítě na Zemi.

První je Norsko s 26 kg. Globální elektronický odpad vzrostl za pouhých pět let o 21 %, ze 43,6 milionu tun v roce 2014 na 52,7 milionu tun v loňském roce. Toto číslo dosáhne podle varování OSN do roku 2030 72,8 milionu tun, takže se téměř zdvojnásobí.

Na celkovém elektronickém odpadu se v loňském roce se nejvíc podílela Asie (46,4 %), následovaly Ameriky (24,4 %), Evropa (22,3 %), Afrika (5,4 %) a Oceánie (1,3 %). Podle zprávy OSN vytvořila Asie v roce 2019 největší objem elektronického odpadu, asi 24,5 milionu tun. Příčinou dalšího zvyšování množství odpadu by mohly být země s rozvíjejícími se trhy, kde se nakupuje stále více elektroniky pro domácnost, jako jsou ledničky, klimatizace a lampy.

https://techfocus.cz/veda-vesmir/2176-v-lonskem-roce-vzniklo-na-celem-svete-sokujicich-52-7-milionu-tun-elektronickeho-odpadu.html?

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového