Zádrž vody, povodí Zdoňovsko

Po roce práce se vám konečně dostává do rukou brožura Živé vody a Maiwaldovy akademie při klášteře v Broumově, která vám umožní získat know-how, jak zadržet vodu v krajině v celé ploše povodí i u vás na příkladu Zdoňovska, kde se pokusíme navržené kroky realizovat zatím asi na největší ploše v Evropě - na 20 km2 . Toto know-how by mohlo být modelem nejen pro ČR, ale i EU s cílem obnovit malý oběh vody v krajině.

Etapa: Studie proveditelnosti Spolek Živá voda 2017 - 2018

https://zivavoda.biz/brozura/?fbclid=IwAR1M4MMtsIcfXOoXdr9i1PwaW_Ss9H3ORadD87ThCF4KkFzyr8lulR5lWXg 

Proč je sucho? Souběh klimatu a poškození krajiny Poškození vodního režimu - utužení zemědělské půdy, splachy ornice, vodní

Poškození vodního režimu v krajině kumulativní vlivy změn podporujících sucho 

• 1. Utužená půda 
• 2. Příliš velké lány, monokultury smrku a holosečná těžba dřeva 
• 3. Použití biocidní chemie 
• 4. Příliš těžké stroje, častý pojezd krajinou nejen traktory a harvestory, vyjeté koleje 
• 5. Špatné agrotechnické postupy (osev, orba, diskování) 
• 6. Odvodnění pozemků (meliorace) 1 - 6 = alarmické poškození edafonu a vysušení i lesní půdy, vysoká eroze, povodně, vyšší teplota povrchu (albedo), zničení mokřadů, menší zasakování do podzemních vod, ničení hmyzu, který mj. pomáhá udržet humus v půdě 
• 7. Přílišná zastavěnost a urbanizace, vodu urychlující povrchy + 7 = vyšší energie povodní, vyšší povrchové teploty nad městy (albedo) 
• 8. Málo zeleně, příliš kosení (angl. trávníky) a ve stejný čas + 8 = vyšší teplota povrchu, minimální zachycení horizontálních srážek, razantní snížení biodiverzity (hmyz a na nich závislí ptáci), snížení opylování 
• 9. Narovnání, zahloubení, opevnění toků a nepřirozeně zvětšený profil toku + 9 = vysušení toků a niv, drastické urychlení a zvýšení energie povodní, snížení biodiverzity vod, systematická "kanalizace" a vysušení krajiny, zvýšení omezení vsaku do podzemí, výrazné snížení samočistící funkce toku 
• 10. Protipovodňové hráze a velké přehrady + 10 = vysušování obrovských území pod profilem hráze, protipovodňové hráze urychlují povodně, přehrady podporují oteplování (metanové kvašení) a ničí biotu řek 
• 11. Vysoká dopravní intenzita + 11 = tvorba fotochemického smogu (oteplování klimatu i mikroklimatu) 

5 kroků pro krajinu a obnovu retence 

• Krok 1: Vrátit vodě, co jsme jí sebrali - tedy bývalé podmáčenky a délku toků včetně údolnic v orné půdě.
• Krok 2: Zvětšit co nejvíce objem zádrže vody v krajině - naplnit nivy a toky, zhotovit nové tůně a rybníky, rozlivy beze škod pomocí revitalizace. 
• Krok 3: Snížení (rychlosti) odtoku vody z krajiny (i max. znefunkčněním meliorací) - využití meliorací k obnově a zřízení mokřadů, tůní, rybníků. 
• Krok 4: Zvýšení podílu zeleně v krajině, správná skladba lesa a hospodaření v něm. 
• Krok 5: Transformace zemědělství - návrat půdního života (edafonu) a porozity půdy (2 t žížal na ha): bez biocidní chemie, lehčí stroje, bez orby, bez diskování.

Krok 1: Vrátit vodě, co jsme jí sebrali - tedy plochu a délku toků 

Obecně je řešení tohoto úkolu velmi jednoduché: vrátit vodě to, co jsme jí sebrali. Tedy plochy, kde se voda dříve přirozeně vyskytovala. Lehko se řekne, těžko provede. Pro tento úkol je nutné jednak přímo v terénu vytipovat vhodné údolnicové plochy a zároveň se v archivech ujistit, zda se zde v historii vyskytovala voda, jak ve formě toku, tak například podmáčených luk. K tomu se výborně hodí tzv. II. vojenské mapování z první poloviny 19. století (v "Projektu" je zahrnuto), které zaznamenalo ještě většinu podmáčených ploch a existujících toků. Mapa dokazuje, a místní znalci potvrdí, že většina hlavních odvodňovacích trub a jejich okolí přesně odpovídá pozicím, kde byly mokřady nebo podmáčené louky. 

Krok 2: Zvětšit co nejvíce objem zádrže vody v krajině - naplnit nivy a zhotovit nové tůně 

Dalším krokem bylo znovu navrhnout toky do terénu tak, aby se vrátily do stavu co nejbližšího přírodě. Četnost meandrů a jejich vinutí se odvozuje mimo jiné i z historických map. V textu Studie proveditelnosti pak bude popsáno, jak velký bude tok mít profil. Přirozený profil toku je pouze tzv. Q1 - průtok objemu jednoleté vody. Pokud jste například pár set metrů pod pramenem, tak přirozený tok překročíte. Pro zvýšení objemu zádrže vody v krajině, četnosti pitných míst pro zvěř i dobytek atd., je vhodné navrhnout i tůně, případně poldry. Tůně, nejlépe obtočné, je-li dost široká niva. Tvar nejlépe vejčitý, profil dna hruškovitý: hloubka hlubší části min. 1,5 m kvůli nezámrzu a v části mělčí, tzv. "litorálu", která pokryje max. 25 % plochy, klesá dno pozvolně do max. 60 cm. Tyto parametry zajistí samočistící schopnosti tůně a nové úkryty a potravu pro obojživelníky a hmyz, případně hnízdní možnosti pro ptáky. Tůně a mokřady jsou bezplatnými přírodními čistírnami vod, které si poradí dokonce i s pesticidy a fosforem. Výše uvedené dva kroky prací s vodou - v toku a jeho nivě - se nazývají revitalizací toků (a jejich niv). Používá se i spojení návrat toku (a nivy) do přírodě blízkého stavu (anglicky restoration - obnova, restaurování).

Krok 3: Snížení (rychlosti) odtoku vody z krajiny odvodňovacími zařízeními (melioracemi)

Na cestě k dostatku vody v krajině musíme snížit erozi, splach půdy a udržet vodu na pastvinách a orné půdě zejména tam, kde dochází ke stružkové erozi - viz obr. 21. Existující odvodňovací trouby nebudeme odstraňovat. V místě plánovaných tůní a mokřadů je technickými opatřeními přerušíme. Voda pak vystoupá k povrchu a vznikne staronová, místní (zavěšená) zvodeň - mokřad s možností zřídit tůně. Toto území bude zavlažovat i území níže po svahu podstatně déle, ideálně celoročně. Stékání těchto vod by mělo zajistit celoroční průtok přítoků nebo v nich alespoň podstatně prodlouží období průtoku vody. Velikost tůní spočítá projektant na základě vodní bilance v místě a odparu. Pokud je to možné, bývá žádoucí rozšířit stávající nádrže v území, je to další bonus pro zádrž vody a ochlazení letní krajiny. V našem případě máme v plánu rozšířit Zdoňovský rybník asi o hektar, opravit jeho hráz a stávající část, po provedení úprav na toku nad rybníkem, i odbahnit. To vše kvůli zlepšení zádrže vody, nadlepšení průtoků ve Zdoňovském potoce a k podpoře rybochovných a rekreačních funkcí rybníka a toků. Doufejme tedy, že to bude znamenat i příznivé životní podmínky pro návrat tahu lososů, což by jistě uvítala i komunita místních rybářů a myslivců. Zvýšení průtoků umožní zlepšit parametry pro vypouštění odpadních vod do toku v obci i níže po toku, což bude dalším velkým bonusem pro lidi i přírodu. 

Krok 4: Zvýšení podílu zeleně v krajině, správná skladba lesa a hospodaření v něm 

Vodu v krajině je nutné zadržet nejen tak, jak jsme zvyklí, to znamená zachytit vertikální srážky - dešťovou vodu či vodu ze sněhu např. v nádržích, ale čím dál významnějším prvkem je zvýšení podílu zachycení horizontálních srážek v krajině. Horizontálními srážkami rozumíme vodní páru obsaženou ve vzduchu. Ta se sráží na chladnějších předmětech v krajině - tj. větvích, listech, keřích, stoncích trávy. Vodu tak zadrží i na delší čas (jinovatka, led) a ta se pak při oteplení dostává do oběhu (výpar a odtok) pomaleji. Tím jednak ochlazuje krajinu a jednak dochází k velkému plošnému ronu do pramenů, mokřadů a toků, které pak vydrží téci i celý rok. Delší tráva, keře, stromy jsou de facto "kropičkami" krajiny a procento zalesnění, rozmístění zeleně v krajině má zásadní vliv na teplotu povrchu a místní mikroklima, a tedy i dostatek vody či naopak vysušení krajiny. Krajina by měla obsahovat co největší pestrost krajinných typů, co nejmenší lány orné půdy, co nejvíce lesa, mimolesní a ostatní zeleně. Obecně: chceme-li mít vodu, musíme mít co nejvíce zeleně. Zádrži vody v krajině i rozmanitosti přírody může každý občan pomoci i kolem jeho domu, kde pečuje o travnatý pozemek. A překvapivě tím, že se bude starat méně. Anglický trávník je z hlediska zádrže dešťové vody i horizontálních srážek tím nejhorším řešením. Z hlediska přírodní pestrosti, tím, že ho nenecháme kvést, nemá daleko k asfaltu. Absence květů snižuje navíc šanci, že vám hmyz opylí jedlé keře a stromy na zahradě. Proto je dobré v zahradách nechávat třeba i stařinu. Kde to jde, kosit jen dvakrát ročně a nejlépe ručně. Samozřejmostí by měla být podpora a výsadba (pokud možno místních či vhodných druhů) keřů a stromů všude, kde to je možné, kvůli zlepšení podmínek pro hmyz a ptáky. Obce a města na svých pozemcích by se měly vyvarovat zbytečně častého sečení (dvakrát ročně stačí) a zasadit se o to, aby travnaté plochy byly co nejvíce květnaté. Správná péče o pole, louky i mimolesní zeleň představuje zcela klíčovou složku zlepšení zádrže vody v krajině zejména ve velkých plochách - u velkých vlastníků. Co lze zlepšit hned, je ochrana stromů před sešlapem kořenů a ničením jejich kůry (drhnutí kůry kravami, okusem kůry koňmi a divokou zvěří), omezení pojezdu traktorů a dalších vozidel na polích a loukách na minimum. Zde je dosud velmi špatnou praxí vyjíždění provizorních cest na pozemcích (vyjeté koleje po pneu), které způsobují rychlý a soustředěný odtok vody, čímž působí erozi a vysušení pozemků. Důležitým prvkem zemědělské krajiny zadržující vodu musí být dostatek mezí, keřů, stromořadí, jednotlivých stromů, ostrůvkovitých refugií s dostatkem keřové i vzrostlé zeleně, co nejvíce jedlé jak pro zvěř, tak pro člověka. Do orné půdy zařadit vodu zadržující průlehy (trvalá travní směs - co nejvíce květnatá - nasetá zejména do údolnic) a biopásy. Ty by měly být buď jedlé pro zvěř či květnaté a tím medonosné - pro podporu hmyzu). Dobře zapojená mez z trnek zadrží vítr i v zimě a až 50 m za ní je závětří. Tím se zmenší často příliš velká rozloha orné půdy, což opět extrémně vysušuje krajinu. Srovnáme-li teplotu povrchu louky a orné půdy za slunného letního dne, bývá rozdíl až v desítkách stupňů. Stromy a keře (zeleň obecně) jsou tedy i proto doslova "chladničkou" krajiny, a to nejen kvůli stínu který vytváří. V neposlední řadě by na zádrži vody měli spolupracovat i stávající lesní hospodáři a vlastníci lesů. Pro zvýšení zádrže vody (horizontální srážky - jinovatka, mlha, rosa) a zadržení energie větru není vhodná mýtní těžba holosečí, která les vysušuje dvojím efektem. Ochuzuje lesní pozemky o horizontální srážky a menším stínem vede ke zvýšení teploty jejího povrchu. To platí i pro náseky (správně jen paseka na šířku stromu), zejména ve stráních. Při holosečném způsobu jsou nutné masivní obnovní výsadby. Při nich se budou semenáčky čím dál hůře uchytávat vlivem sucha. Vyžínání pro nové stromky pak opět pomáhá vysušovat krajinu, ničí biotopy hmyzu a drobné zvěře a zvyšuje teplotu mikroklimatu (mělo by stačit vyžnout pouze kolem stromků, po 2 letech již jen kolem nich vydupat). Holiny v lese a nevhodná druhová skladba působí (a při čím dál častějších a prudších vichřicích budou působit) rozsáhlé polomy v navazujících porostech. Tak, jak to můžeme dnes vidět v lesích u hranic, či v Libenské stráni (Kaplanka) a jinde (viz foto na obr. 18). Mýtní těžba navíc nežádoucím způsobem zvyšuje koncentrace dusíku ve vodním prostředí po spádu v blízkosti těžby.

Dobře pěstěný les, který má všechna patra a smíšenou skladbu zadržuje vodu několika způsoby: jednak vlivem stínu, který vytváří, jednak porézní a navíc zastíněnou půdou, obsahem vody v lesním společenstvu, snižováním vlivu větru a jeho vysušující role a zachytáváním mlhy - tvorba rosy a jinovatky. Zcela klíčovou roli zde hraje podhoubí (mycelium), které je samo o sobě obrovskou zásobárnou vody. Vzhledem ke globálnímu oteplování je jisté, že musíme co nejrychleji opustit smrkové hospodářství. A to nejen proto, že smrk může být napadán čím dál více kůrovcem, ale i proto, že čím dál silnější vichřice smrk již nebude schopen vlivem mělkých kořenů vydržet a bude docházet ke stále častějším vývratům. Krom toho je jasné, že smrk pro mělkost kořenů špatně odolává suchu a v lese potřebujeme hluboko kořenící dřeviny, které lépe zadrží vodu a vydrží déle suché počasí (tzv. meliorační a zpevňující dřeviny). Toto se netýká přirozených horských smrčin. Řešením je přechod na výběrné hospodaření se správnou patrovitostí, kdy les bude prakticky pořád stát a bude se sám zmlazovat. Podmínkou je snížit stavy zvěře na přirozený počet (myslivost, velké šelmy), protože přezvěření přináší obrovské škody lesníkům: zamezuje zmlazování lesa a tím nepřímo způsobuje i menší zádrž vody. Myslivci by měli přestat přikrmovat zvěř, protože tak pomáhají přežívat nemocným a starým jedincům, čímž degenerují přikrmovaný druh. Stáda se méně hýbou a ničí les na jednom místě. Do škod zvěří patří zejména loupání, okus pupenů zejm. listnatých stromů, omezení přirozeného zmlazení porostu semeny a plody, přílišné rytí kanci na velkých plochách i v lesích, kde nezbude prakticky žádná zeleň, a jsou odhaleny kořeny stromů, které jsou pak snadno zranitelné. Pozitivní roli proti přezvěření představuje nástup velkých šelem včetně vlků. Šelmy nejen snižují stavy spárkaté a vysoké či srnčí zvěře, ale stáda, a to již i v malém počtu, rozhýbou, čímž alespoň škody pomohou rozmělnit v ploše. Návrat vlků přináší tedy překvapivě krom lepšího zmlazení lesa i více vody do krajiny vlivem vychytáváním většího množství horizontálních srážek. Platí, že přirozeně se zmlazující les zadrží o mnoho více vody než les oslabený škodami od zvěře. 

Krok 5: Transformace zemědělství - návrat půdního života (edafonu) a porozity půdy 

Jak bylo řečeno výše, návrat pastvin (i na Zdoňovsku) byl z hlediska zádrže vody obrovským posunem k lepšímu. Ale bohužel to nestačí, jak dokazuje např. letní sucho z roku 2016, kdy Zdoňovský potok na řadu týdnů vyschnul, resp. zbytková voda tekla vlivem tektonických poruch ztrátovou zónou (1) v podzemí a vyvěrala až (v hydroaktivní zóně) na konci Zdoňova. Krom výše uvedeného bude nutné nejen v rámci ČR pro maximální možnou zádrž realizovat transformaci zemědělství tak, aby i dnes orná půda zadržela 400 l vody na metr čtvereční. To předpokládá půdu oživit doplněním organických živin, navrátit edafon a zhruba 7,5 t žížal na ha - nejlépe kompostem, omezit používání biocidní chemie a patrně přejít na ekologicky šetrné formy zemědělství s lehkou technikou, případně bezorebné postupy. Výborně fungující alternativy existují. Jedním z nich je Wiesław Gryn z Rogówa ve východním Polsku, který díky bezorebným postupům nejen přežil velké sucho v roce 2016, ale měl ještě větší výnosy než jindy, protože bez orby se ornice nevysušuje, kořeny rostliny jsou rozvinutější a hlubší a spolupracují s edafonem, který rovněž není ničen orbou. Osobně jsme se přesvědčili, že půda je kyprá jako chleba, všude s dostatkem žížal. Na poli zůstává rovněž mezi řádky co nejvíce organických zbytků, které postupně svým rozkladem hnojí pole. Tlející vrstva navíc dobře chrání půdu před žárem a pomáhá zadržovat vláhu snížením odparu. Rovněž se tím šetří pohonné hmoty, protože z pole se odváží pouze potřebná komodita. https://lublin.tvp.pl/25340626/rewolucyjna-metoda-rolnik-przechytrzyl-susze Po provedení výše uvedených pěti kroků tak dojde na našem zájmovém území k následujícímu navýšení délek a ploch vodních systémů s odpovídajícím navýšením objemu nově zadržené vody v krajině, jak níže uvedeno. (V tom není započítáno navýšení vody po transformaci zemědělství.).

Závěr: Pokud uplatníme všech pět výše uvedených kroků současně a na většině území ČR, zvládneme sucho a zastavíme bleskové povodně. Uzdravíme krajinu, budeme mít zdravé potraviny, zdravé lesy, čistší vzduch a účinnou strategii i proti oteplování klimatu a proti vymírání druhů. Projeví se to i návratem malého vodního režimu. 

Ztrátová (hydropasivní) zóna je území, kde se "ztrácí" voda z toku do podzemí. Potok tedy vyschne a zbytek vody pokračuje jen podzemím. Ve Zdoňově jsme ztrátovou zónu opakovaně potvrdili právě v roce 2016, kdy tok prakticky po celé délce zastavěného území obce zcela vyschl. Voda se v tomto období objevovala až na dolním konci Zdoňova, kde se vyskytuje hydroaktivní zóna. Ve dně toku na pár metrech vytékala voda v objemu asi 10 l/s. Ztrátovou zónu jako první proměřil tým hydrogeologa RNDr. Slepičky (Sarga, Slepička (1985), který i změřil poklesy a přídavky vodnosti v toku metodou postupných profilových průtoků (PPP) v průběhu asi 20 let. Opakem ztrátové zóny, je zóna (hydro)aktivní, kde voda z podzemí přímo dotuje vodu v toku. 

https://zivavoda.biz/wp-content/uploads/2018/08/VODA-Zdonov.pdf

Replikace modelů = Krajinný plán ČR státem řízená on-line adaptace na klima 

Replikace modelů spočívá v administrativně softwarovém know-how, které umožňuje zdarma komukoli (tedy i veřejnosti či zastupitelstvům) sdílet již zhotovený projekt v programu QGIS (zdarma včetně upgrade) kdekoli a podle něj si zmapovat a navrhnout klimaticky odolnější krajinu. Krajinný plán by pomáhala do studie proveditelnosti připravit jak proškolená veřejnost (lokální koordinátoři a jejich tým), tak i veřejnost laická v případě sběru triviálních dat z krajiny. Tím by došlo k obrovské rychlosti v přípravě plánu s využitím chytrých telefonů s aplikacemi, které komunikují s QGIS a ušetřením obrovských částek za mapování a práci s daty a času projekčních firem, které by se mohly soustředit zejména na projektovou činnost v krajině.

Replikace modelů = Krajinný plán ČR územní semafor 

• 1. Přijetí grafické části MZ jako pracovního nástroje pro všechny typy práce v území v prostředí QGIS (zdarma). 
• 2. Užití "územního semaforu": 
• a) červená - LK zanese plochu návrhu budoucího území k replikaci MZ červenou barvou do vrstvy shp a nasdílí ji spolku Živá voda pro veřejné publikování. 
• b) oranžová - LK změní barvu plochy v dané shp replikovaného území na oranžovou, čímž signalizuje ukončení prací na studii proveditelnosti, její administraci a projednání s většinou potřebných vlastníků, oranžová bude zároveň signál pro firmy k soutěžení vyhotovení projektové dokumentace. 
• c) zelená - LK změní v dané shp ta území na zelenou, která jsou fyzicky hotova.

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového