Regenerativní zemědělství

Regenerativní zemědělství je způsob obhospodařování půdy, jehož základním principem je návrat k přírodě a jejím přirozeným ekologickým a biologickým procesům a vztahům. Je to metoda vnímající rostliny a půdní organismy jako společný metabolický systém. Díky tomuto systému půda lépe zadržuje vodu, váže živiny, zvyšuje se zpracovatelnost půdy a v neposlední řadě se efektivněji potlačuje růst plevelů a chorob. Tato celostní metoda vychází z přístupu minimálního zpracování půdy a maximální podpory mikrobiálního života v ní.

Využívá sílu fotosyntézy v rostlinách k ukládání uhlíku zpět do půdy, přispívá k tvorbě půdní organické hmoty, posiluje zdraví a vitalitu půdy, její biologickou rozmanitost, schopnost zadržovat vodu, napomáhá k odolnosti půdy vůči klimatickým změnám a také ke zvyšování kvality pěstovaných plodin bohatých na živiny. Regenerativní zemědělství je postaveno na samoobnovujících a samoregulačních schopnostech půdy vytvářet zdravý a odolný ekosystém a na snaze zabránit degradaci půdy jejím mechanickým zpracováním, používáním chemických látek, průmyslových hnojiv a jiných nešetrných postupů.

Zastánci regenerativního zemědělství obvykle využívají kombinace různých technik udržitelného zemědělství, principy se uplatňují v ekologickém zemědělství i v konvenčním způsobu hospodaření a jdou ruku v ruce s nejnovějšími poznatky precizního zemědělství. Regenerativní zemědělství na malých farmách a zahradách často vychází z filozofií, jako jsou permakultura, agroekologie, agrolesnictví, ekologie obnovy, klíčový design a holistické řízení. Na orné půdě je regenerativní zemědělství charakterizováno přímým setím ("no-till" a/nebo "reduced-till") a nahrazením mechanického zpracování půdy biologickou cestou, tedy co největším využíváním a začleněním meziplodin do osevního postupu. Takto obhospodařovaná půda má přirozeně se vyvíjející půdní ekosystém s vyšší tvorbou humusu, jenž na sebe váže více vody, která se následně udržuje v krajině. Do půdy se vrací život a živiny prospěšné pro růst rostlin provádějících fotosyntézu. Pomocí fotosyntetizujících rostlin je zachycován atmosférický oxid uhličitý a následně přesouván zpět do půdy prostřednictvím kořenů. Nevyužitý uhlík rostliny propouští do půdy, kde vyživuje půdní mikroorganismy tolik potřebné pro tvorbu organické hmoty. Naopak u mechanicky zpracované půdy dochází k narušení její struktury, a především ke snížení organického uhlíku v ní o 30 - 40 %.

• Za nejlepší způsob regenerativního hospodaření se považuje kombinace rostlinné a živočišné výroby na stejném pozemku. Celý tento proces významně přispívá ke snižování podílu CO2 v atmosféře. 
  
• Konvenční zemědělské postupy založené na mechanickém obdělávání půdy uvolňují oxid uhličitý z půdy tím, že obnažují organickou hmotu. Ta se dostává na povrch a dochází k její oxidaci. Odhaduje se, že přibližně třetina celkového antropogenního vstupu C02 do atmosféry od dob průmyslové revoluce pochází z degradace půdní hmoty a že od nástupu zemědělství postaveného na principu obdělávání půdy bylo celosvětově ztraceno 30-75 % půdní organické hmoty.
  

Principy regenerativního zemědělství

Existuje řada jednotlivců, skupin a organizací, které se pokusily definovat klíčové principy regenerativního zemědělství. Obecně lze uvést, že zásadní je kombinace několika principů této metody, mezi které se řadí:

• minimální narušování půdy - mechanické i chemické,
• nepřetržité pokrytí povrchu půdy,
• zvýšení druhové rozmanitosti,
• živé kořeny v půdě během celého roku,
• využívání hospodářských zvířat a další.
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Regenerativn%C3%AD_zem%C4%9Bd%C4%9Blstv%C3%AD
  

Živá krajina 2022: Co je regenerativní zemědělství a jaké jsou jeho principy | Karel Klem

Obvyklé metody permakultury:

Agrolesnictví

V agrolesnictví se využívá výhod kombinace stromů, jedlých keřů a hospodářské zvěře a jejich vzájemného působení. Používají se jak zemědělské, tak lesnické technologie, což má mít za následek produktivnější, prospěšnější, zdravější a udržitelnější systémy využití půdy.[1] Agrolesnické systémy spočívají v záměrném využití stromů a keřů v rámci zemědělství, či případně ve využití jiných lesních produktů než dřeva (např. hub, lesních plodů, apod.).

Lesní zahradničení je mezi permakulturisty obzvlášť oblíbenou formou agrolesnictví. Mnozí z nich jsou zastánci lesních zahrad (jinak řečeno jedlých lesů), mezi jinými např. Graham Bell, Patrick Whitefield, Dave Jacke, Eric Toensmeier a Geoff Lawton.

Vyvýšené záhony

Vyvýšené záhony se tvoří zahrabáním většího množství dřeva do záhonu, což zvyšuje schopnost půdy zadržovat vodu. Při rozkládacím procesu pod zemí se porézní struktura dřeva chová jako houba. Za deštivých období může větší množství zahrabaného dřeva absorbovat tolik vody, že to vystačí i na období sucha.[2] Tuto techniku používají permakulturisté Sepp Holzer, Toby Hemenway a Masanobu Fukuoka.[3][4] Vyvýšené záhony tvoří také na svém hospodářství Sepp Holzer. Sepp Holzer ve svých publikacích znázorňuje tvorbu vyvýšených záhonů za pomoci mechanizace.

Přírodní stavitelství

Pod přírodní stavitelství spadá celá škála stavebních systémů a použitých materiálů, přičemž všechny spojuje důraz na trvalou udržitelnost. Té se přírodní stavitelství snaží dosáhnout zaměřením se na trvanlivost a využití obnovitelných zdrojů, či zdrojů, kterých je dostatek a které se musí jen minimálně dále upravovat, přičemž ať už se jedná o recyklované či obnovitelné zdroje, vždy jsou brány v potaz zdravé podmínky pro život a kvalitní ovzduší interiéru.

Přírodní stavitelství vychází z potřeby snížit dopad budov a jiných podpěrných systémů na životní prostředí, aniž by bylo nutné se vzdát pohodlí, zdravého prostředí nebo estetických kvalit. V přírodním stavitelství se z důvodu trvalé udržitelnosti používá hojně dostupný, obnovitelný, opětovně použitelný či recyklovaný materiál. Důraz je kromě využití přírodního materiálu kladen také na architektonický design. Orientace budovy, využití místních klimatických a geografických podmínek, důraz na přirozenou větratelnost - to vše zásadně snižuje provozní náklady a pozitivně ovlivňuje prostředí. Je běžné, že se stavitelé snaží minimalizovat ekologickou stopu stavby, která je také často realizována svépomocí. V přírodním stavitelství se mnohdy využívají lokální energetické zdroje, systémy pro zachycení dešťové vody a alternativní čističky odpadních vod.

Využití dešťové vody

Využitím dešťové vody rozumíme shromažďování a uskladnění dešťové vody pro další použití předtím, než se dostane ke zvodni. Taková voda se může využít jako pitná voda, jako voda pro hospodářská zvířata, zavlažování apod. Sběr dešťové vody na střechách domů a jiných budov může významně přispět k dostupnosti pitné vody. Může zvýšit hladinu vody v půdním podloží a zlepšit podmínky pro městskou zeleň. V případě, že se voda shromažďuje na povrchu země, často na místech k tomu speciálně uzpůsobených, jedná se o shromažďování tzv. bouřkové vody.

Tzv. šedá voda je odpadní voda, která vzniká při domácích činnostech, jako je praní, mytí nádobí či sprchování, a která může být recyklována přímo na místě například pro účely zavlažování a umělého budování mokřadů. Šedá voda obvykle neobsahuje žádné škodlivé látky, není však pitná. Šedá voda není totéž co tzv. černá voda, což je označení pro odpadní vodu, která obsahuje fekálie. Černá voda je septická a její další využití je vyloučené.

Plošné mulčování

V zemědělství a zahradnictví se mulč používá pro ochranné zakrytí půdy. Jako mulč může sloužit jakýkoli materiál jednotlivě i v kombinaci s dalšími (kameny, listí, karton, dřevěná štěpka, štěrk, apod.), v permakultuře má však přednost materiál organický, neboť ten plní více funkcí (lépe se díky němu vsakuje dešťová voda, snižuje se její odpařování, poskytuje živiny, zvyšuje podíl organické složky v půdě, živí a vytváří útočiště pro půdní organismy, zamezuje růstu plevele a klíčení jeho semen, zmírňuje denní teplotní výkyvy, chrání proti mrazu a snižuje erozi). Plošné mulčování je zemědělská technika nevyžadující rytí, která se snaží napodobovat pokrytí lesní půdy listím. Pokud je plošné mulčování provedeno správně a v kombinaci s dalšími permakulturními principy, napomáhá k vytvoření zdravých a výnosných ekosystémů, které nevyžadují složitou údržbu.

Plošný mulč slouží jako "výživová banka", která uskladňuje živiny obsažené v organické hmotě a pomalu je přirozeným rozkladem uvolňuje pro využití rostlinami. Ke zkvalitnění půdy přispívá i tím, že je jednak velice lákavý pro žížaly, stínky a další půdní mikroorganismy, kterým poskytuje potravu, a jednak dodává půdě humus. Žížaly půdu provzdušňují a jejich výměšky patří k těm nejlepším hnojivům a zlepšovačům půdy. Plošného mulčování se dá využít i k omezení či odstranění nežádoucího plevele, neboť mulč zabraňuje přístupu slunečního světla, které je pro růst plevele nezbytné - tato metoda je mnohdy úspěšnější než použití herbicidů.

Řízená intenzivní rotační pastva

Mnoho špatných věcí, které se dějí na úkor životního prostředí, bylo dlouhá léta kladeno za vinu spásání trávy zvířaty. Ukázalo se ale, že pokud je spásání řízeno podle vzorů z přírody, může se jeho prostřednictvím dosáhnout výsledků opačných, tedy kladných. Při tzv. jednotkovém spásání, jinak řečeno řízené intenzivní rotační pastvě (ŘIRP), se stáda (příp. hejna) přežvýkavců i nepřežvýkavců pravidelně a systematicky přesouvají na čerstvou pastvinu za účelem zvýšení kvality a množství krmného porostu. Po zvířecím zásahu je dané území ponecháno v klidu a porost může znovu narůst. ŘIRP může být prováděna skotem, ovcemi, kozami, prasaty, slepicemi, králíky, husami, krocany, kachnami a dalšími zvířaty - záleží pouze na tom, které přírodní společenství je našim vzorem. Sepp Holzer a Joel Salatin ukázali, že zvířaty způsobený zásah do přírody může být podnětem pro zahájení sukcese nebo může připravit půdu pro výsadbu. Holistický přístup Allana Savoryho je přirovnáván k "permakulturnímu přístupu ke správě pastvin." Jednou z variant ŘIRP, která poslední dobou nabývá na oblíbenosti, je ekopastevectví. Často se jím regulují invazní rostliny či obnovují původní druhy. Primárním cílem ekopastevectví je přínos životnímu prostředí, přičemž spásající zvířata mohou, ale nemusí být využita také pro maso, mléko či přírodní vlákno (vlna).

Zónování pozemku

Zónování pozemku je způsob, kterým se zakládá permakultura na nových pozemcích. Nový pozemek musí být rozdělen do pěti zón. Pro každou permakulturní zónu platí jiná specifika.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Permakultura

15.4.2024 Regenerativní způsob zemědělství spočívá v tom, že minimalizuje mechanické a chemické narušování půdy, zároveň nechává nepřetržitě zem pokrytou porostem, a kořeny rostlin navíc udržuje v půdě co nejdelší dobu. Jeho smyslem je vrátit život do půdy, aby v ní prosperovaly bakterie a houby, které půdě poskytují přirozenou úrodnost.

"Práce nám vlastně navíc ubyla, protože vůbec nehýbeme s půdou" přiznává farmář. Pořídit si musel nový stroj, který dokáže plodinu zasázet bez rozorání půdy. "My hned po sklizni hlavní plodiny zakládáme vícedruhovou meziplodinovou směs, která roste do zimy, přes zimu pak vymrzá. Následuje pak setí hlavní plodiny přímo do meziplodinového osiva. "Ubylo nám orání, kypření, válení, rotační brány," "Pohled na to pole je vlastně nádherný. Po žních vám tam rostou kytičky, kvetou slunečnice, kvete svazenka. Když se to umrtví, tak tam zůstane, jak já říkám, 'bordel,' ale naprosto fascinující je pro mě, jak jinak funguje voda. Krásně se mi vsakuje, neexistuje eroze. Při každém rýpnutí mám na lopatě pět až deset žížal.

• Máme pořád pokrytou půdu a díky tomu se méně ohřívá, další bonus je, že se ukládá oxid uhličitý. To je pro mě velice důležité. Tím okysličováním se dříve vracel do ovzduší, dneska ho tímto systémem dokážeme vracet zpátky. Zatím to vychází, že se vrací kolem deseti tun na hektar za rok.
• Používáme chemické prostředky zatím na hubení plevelů, a to insekticidy a fungicidy. Všechno se snažíme radikálně omezovat. Minerální hnojiva dáváme už druhý rok na polovinu, u některých plodin na ještě méně a někde budeme zkoušet už úplně bez.
  
• Přítomnost oxidu uhličitého v půdě měří a vyhodnocuje projekt Carboneg. "My měříme přírůstky uhlíku v půdě, kolik oxidu se zemědělcům podařilo zachytit do země.
• Regenerativní hospodaření s půdou přináší výsledky, je to ekonomicky mnohem výhodnější, výrazně se totiž šetří na naftě i hnojivech. Zemědělec, co takto hospodaří na Slovensku, vypěstoval běžné množství kukuřic úplně bez hnojiv a dnes je o 25 procent ziskovější a má o 80 procent nižší emise. Navíc je mnohem odolnější v době sucha.
• Meziplodiny pak podle Kurela zvyšují diverzitu v půdním osevním postupu, přitahují určité druhy hmyzu, potlačují růst plevele a kryjí povrch půdy v době, kdy by jinak zůstala holá. 
• https://www.novinky.cz/clanek/domaci-moderni-premysl-orac-inovativni-zemedelec-vubec-neore-40466968#
  

31.1.2024 Profesorka Elizabeth Heilmanová z Wichita State University v USA ale poukázala, že správným hospodařením lze ovlivnit počasí v daném mikroregionu, stačí na to prý 15 kilometrů čtverečních vlastního hospodářství. Lze to podle ní udělat díky podpoře biogenních aerosolí, které laicky řečeno napomáhají vznikat těm správným srážkám. Mezi tyto aerosoly patří například houbové spory nebo pyl z rostlin. Fungují tak také bakterie, které jsou na povrchu listů stromů. Naopak prach, třeba právě z orby nebo znečištění, brání tomu, aby se voda kondenzovala, a místo srážek se tvoří spíše mlha. "Biogenní aerosoly podporují pravidelný, teplý déšť, nikoli intenzivní jednorázové ničivé srážky," uvedla expertka.

V USA už prý regenerativně hospodaří 40 procent farmářů. Důvodem jsou zejména finance. "Regenerativní zemědělství nevynalezli politici, ale farmáři, kteří se snaží ušetřit na neustále se zvyšujících cenách vstupů a zároveň zlepšovat klima. Přitom je pro ně extra složité zkoušet něco nového. Snažíme se jim pomáhat zbavit se té úzkosti a propojit je, aby spolu sdíleli nápady, zkušenosti a třeba i vybavení.

• Pozemek by měl být vyčištěný od trvalých plevelů, které vzcházejí na konci dubna či v první polovině května a po sklizni. Mezi další důležité zásady patří zvýšení hloubky výsevu, využívání živého mulče nebo zařazování meziplodin. "Jejich výsev musí proběhnout co nejdříve po sklizni, aby měla rostlina dostatek vláhy a času. Výsev po 25. červenci je značně rizikový," uvedl. Rovněž vyzdvihl podporu pro půdní houby v podobě kompostu a nezbytný rozvoj biodiverzity.

• "Musíme také udržovat trvalý zelený pokryv, který do půdy pumpuje energii, již organismy potřebují. A také nesmíme s půdou hýbat, zejména pro houby je to likvidační," připomněl Klem nejdůležitější zásadu regenerativního zemědělství, tedy vyhnout se orbě.

• Za nejhorší z postupů v rámci konvenčních metod považuje zahraniční expert orbu. "Proč v ní pokračujeme tisícovky let? Protože nám dává 'iluzi produktivity'. Oxiduje organickou hmotu, čímž podporuje růst, ale pokaždé, když zoráte, máte méně a méně organické hmoty. A za čtyři tisíce let orby vám nezbyde vůbec žádná organický hmota. Je to jako používání kreditky: krátkodobě vám zlepší životní styl, ale po čase vás útrata doběhne 

https://www.ekonews.cz/orat-pudu-je-jako-pouzivat-kreditni-kartu-jednou-vas-utrata-dobehne/?

10.3.2023 Regenerativní zemědělství oslovuje čím dál více farmářů. Vedle péče o přírodu je motivuje i možnost finančně si přilepšit takzvanými uhlíkovými kredity, které získávají za šetrné hospodaření. Do Česka nyní vstupují další firmy, které jim umožní vydělat.

Pro dánskou společnost Agreena je Česko po Polsku, Maďarsku či Rumunsku šestnáctou evropskou zemí, kde působí. Podle Thomase Genta, manažera Agreeny ve Velké Británii, se výplata pro farmáře pohybuje mezi 25 až 50 eury (asi 600 až 1200 Kč) za kredit, který odpovídá tuně oxidu uhličitého uloženého do půdy. V podobném rozmezí se pohybuje prodejní cena kreditu pro zájemce na trhu. "Doufám, že postupně se cena ustálí blíže 50 eurům," sdělil Gent serveru Ekonews. Z hektaru podle jeho zkušeností farmář získá v průměru půl kreditu až dva za rok.

• Estonská společnost eAgronom už standardy Verra.org údajně splňuje. Nedávno si pořídila "country manažera" pro Česko Łukasze Krutaka. V tuzemsku prý projekt zatím zahrnuje 55 tisíc hektarů půdy a farmářům garantuje minimální cenu 30 eur (zhruba 720 Kč) za kredit. Zemědělci ročně uloží 0,7 tuny až tunu oxidu uhličitého na hektar. 
  
• Česká společnost Carboneg má s místními farmáři už první výsledky. Za loňský rok se "jejím" hospodářům podařilo do půdy vrátit zhruba 49 tisíc tun CO2. V Čechách a na Slovensku se do projektu zapojilo 7000 hektarů. 
  

• První zapojené zemědělské podniky prý za rok uložily do půdy 24,5 tuny CO2 na hektar. "Jsme na začátku, za čísly si v tuto chvíli stojíme, přestože jsou překvapivá," tvrdí Volková. Zemědělci dostávají od Carbonegu 250 korun za každou tunu CO2 odebranou z atmosféry. Za rok tak z hektaru mají přes 6000 korun. Carboneg v tuto chvíli prochází externím certifikačním procesem a zemědělcům chce brzo představit "motivační schéma", které je bude odměňovat za provádění opatření, která prospívají životu v půdě, podpoře biodiverzity a zadržování vody v krajině.

• https://www.ekonews.cz/farmari-si-mohou-vybirat-komu-prodaji-uhlikove-kredity-do-ceska-prichazeji-dalsi-firmy/?
  

29.10.2022 Řešení klimatické změny leží zemědělcům přímo pod nohama. Půda je pro většinu lidí jen obyčejná hlína, v lepším případě cenný zdroj pro vypěstování plodin, respektive potravy. Ovšem půda také hraje zásadní roli při regulaci světového klimatu. Po oceánech je druhým největším přirozeným úložištěm uhlíku na světě. Postup, kterým se u nás tradičně půda obhospodařuje, bohužel přispívá k velkému uvolňování uhlíku do atmosféry. Změnit to a podpořit přirozené zákonitosti půdního života umožňuje regenerativní způsob zemědělství, kterému se věnuje i náš projekt Carboneg.

Regenerativní zemědělství totiž přináší zásadní odpověď na otázky, jak zabránit půdním erozím, ale také jak například snížit náklady na průmyslová hnojiva. Bohužel, zatím je tento způsob nakládání s půdou znám spíše v zahraničí a do české kotliny se prodírá velmi trnitou cestou.

• Celková rozloha zemědělské půdy v ČR je 4,2 mil. hektarů. Přes půdu lze tedy potenciálně ročně zachytit 42 mil. tun CO2 (10 tun/ha).

Co je "carbon farming"

Carbon farming, česky regenerativní nebo uhlíkové zemědělství, je komplexní metoda obhospodařování půdy, jejíž základní princip spočívá v co možná největším napodobování přírodních a biologických procesů. Cílem je vrátit půdě život a tím i její přirozenou úrodnost. Kombinace spolupráce rostlin a půdních mikroorganismů spolu se zachováním ideálních podmínek pro jejich život vede mimo jiné k vyšší odolnosti rostlin proti chorobám a ke zvýšení jejich nutričních hodnot. Navíc půda zpracovávaná regenerativním způsobem dokáže lépe odolávat extrémním podmínkám jako jsou dlouhá sucha a přívalové deště.

V praxi jde o snížení mechanického a chemického narušování půdy, které má negativní dopad na strukturu půdy a organické hmoty v půdě. Zregenerovaná půda pomáhá s obnovou krajiny jako celku, má pozitivní vliv na množství mikroorganismů, hmyzu a jiných živočichů přítomných v půdě a v konečném důsledku vede k ekonomicky prosperujícím zemědělským podnikům.

Carboneg je název českého projektu, který se zaměřuje na tzv. carbon farming. Podporuje zemědělce na cestě ke zlepšení kvality zemědělské půdy, zvýšení její úrodnosti a přispívá ke snížení uhlíkové stopy zemědělské produkce. Pomocí začlenění principů regenerativního zemědělství dochází ke zlepšení stavu půd, podpoře biodiverzity, zádrži vody v krajině a zároveň k uložení uhlíku z atmosféry do půdy v podobě organické hmoty. Zemědělcům vyplácí Carboneg odměnu za každou tunu CO2, kterou do půdy uloží. Odměny financuje z prodeje certifikovaných uhlíkových kreditů firmám z jiných odvětví, které ke splnění svých ambiciózních klimatických cílů potřebují část své uhlíkové stopy vykompenzovat nákupem offsetů. Projekt vznikl v roce 2021 a jeho zřizovatelem je společnost Benefit Managment s.r.o.

https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/vaclav-kurel-reseni-klimaticke-zmeny-lezi-zemedelcum-primo-pod-nohama? 

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si jako první, co je nového