Rovnodennost

Během kalendářního roku nastává 2krát rovnodennost (jarní a podzimní) - bod zlomu, který odděluje zimu od léta a naopak a 2krát slunovrat (letní a zimní) - bod obratu, který odděluje jaro a podzim

• podobný princip je během dne 2 bod zlomu (okamžik před východem a západem slunce, kdy se příroda ztiší a není světlo ani tma), kde noc přechází v den a naopak a 2krát bod obratu - pravé poledne a půlnoc
• Před úsvitem je největší tma - vstup do jarní rovnodennosti
• Slunovrat a rovnodennost
  

V průběhu precese (Platónský rok, cyklus cca 25 800 roků) nastávají dva body zlomu, přechod z věku Panny (země) do věku Lva (oheň) a přechod z věku Ryb (voda) do Vodnáře (vzduch). Předpokládá se, že změna precese zemské osy je jeden z faktorů vzniku a zániku ledových dob (glaciál).

• symbolem přechodu z věku Panny do věku Lva je Sfinga a pyramidy v Egyptě, v tomto období končila doba ledová (přechod z glaciálu do interglaciálu), hladiny oceánů stoupla o desítky metrů, došlo k potopě světa (Noemova archa) a zániku Atlantidy - přitáhli jsme si protipól vodu ze vzduchu
• symbolem přechodu z věku Ryb do věku Vodnáře je kolektivní vědomí, bude další oteplení a přitáhneme si protipól na zemi oheň 
• střídaly se zlatý věk, stříbrný věk, bronzový věk a nakonec železný věk

Vodnář, vzdušné znamení:

Všechny dávné civilizace si toto souhvězdí spojovaly v různých formách s vodou, s deštěm, záplavami, mořem, dokonce i s vínem.

V Egyptě byl Vodnář symbolem nilských záplav a období dešťů. Egypťané se domnívali, že záplavy Nilu způsobuje Vodnář tím, že obrovským vědrem přelévá vodu z pramene Nilu do řečiště. Aztékové věřili, že Vodnář je podobiznou boha Quetzalcóatla, který připlouval z východních moří. V řecké mytologii představoval Dia, který lije proudy vody na Zem, aby potrestal hříšné lidstvo (obdoba biblické potopy světa). Podle legendy kdysi lidé bývali velmi dobří a šťastní. Na světě panovalo věčné jaro a toto období se nazývalo zlatý věk. Potom přišel stříbrný věk, v němž Zeus rozdělil rok na čtyři roční období a lidé museli snášet střídání veder a zim. Po něm nastal bronzový věk a nakonec nejhorší ze všech, železný věk. V něm byli lidé velmi zlí a sobečtí, pravda a ctnost téměř neexistovaly. Tehdy se Zeus rozhněval a vylil na Zem obrovské množství vody, v němž se všichni lidé utopili. Jen na vrcholku hory Parnas, jediném kousku pevné půdy se zachránil Prometheus, syn Deukalión, s manželkou Pyrrhou, kteří byli spravedliví, skromní a dobří. Oni potom založili nový lidský rod. Toto se prý přihodilo při katastrofálních záplavách v Thesálii v roce 1503 před Kristem. Podle jiné verze legendy představuje souhvězdí Vodnář samotného Deukalióna. 

Zvířetníkové světlo je slabá záře, která se vyskytuje na noční obloze kolem ekliptiky. Nejlépe jej lze vidět v období kolem rovnodennosti (na jaře po západu a na podzim před východem Slunce), když je ekliptika skloněna k obzoru o velký úhel. Jev je způsoben rozptylem slunečního světla vesmírným prachem v prachovém oblaku kolem ekliptiky, což zjistil jako první dánský astronom Theodor Brorsen.

Intenzita zvířetníkového světla klesá se vzdáleností od Slunce, ovšem při velmi tmavých nocích (stupeň světelného znečištění 1 nebo 2) je vidět podél celého zvířetníku. Ve skutečnosti pokrývá celou oblohu a způsobuje velkou část celkového záření oblohy za bezměsíčné noci. Obdobný jev - slabá, ale mírně zesilující, oválná záře přesně naproti Slunci - se nazývá protisvit. V něm je zvířetníkové světlo nejsilnější.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zv%C3%AD%C5%99etn%C3%ADkov%C3%A9_sv%C4%9Btlo 

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového