Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček, ekonom ČSOB a lektor Metropolitní univerzity Praha, spolužák Vlastimila Moravce.

https://ihned.cz/?m=authors&article[aut_id]=10239640

Tomáš Sedláček názory, teze, pohledy, zamyšlení:

Dvě tiché revoluce - přerod v digitalizace a planetární společnost

Od počátku procitnutí lidského ducha prochází bohatnutí lidstva skrze dvě základní tendence, dva trendy, které nás doprovázejí až doposud a jistě tomu tak bude i do budoucna. 

A nejedná se jen o bohatnutí či vzepětí majetkové, ale i duchovní, kulturní, společenské. Dostáváme se do situace, kdy se z těchto postupných, mnohdy plíživých trendů stávají revoluce. Jenže si jejich revoluční charakter málo uvědomujeme, protože se nám dějí přímo před očima a bez bojů, povstání, dramatických zvratů či příkazů. Obě revoluce navíc jdou dobrým směrem a mají svou vlastní gravitaci, která nám právě pod nohama bezděky narůstá na síle. 

Užitečná abstrakce. 

Tím prvním trendem je schopnost myslet − a žít − abstraktně. Básnicky, abstraktně bydlí člověk, píše Heidegger, a nejen chlebem živ je člověk, řekl dříve Kristus. Od počátku probuzení lidského ducha ho to táhne jinam, než kde je jen hmota a břich. Ať už je to vynález jazyka (který je sám o sobě nehmotnou abstrakcí), mytologie (kde jsme jakoby zkoušeli, co vše tento high-tech "vynález" dokáže, jaké šílené příběhy, abstraktní fantaskní události se dají vyprávět jazykem!), vědeckých teorií (které samy o sobě jsou nehmotné, i když hmotu ovládají) až k dnešnímu nejkadentnějšímu projevu abstrakce: digitalizaci v jazyce nul a jedniček. Čím abstraktněji dokázala daná civilizace operovat, tím byla − po všech stránkách − vyspělejší, bohatší a "vyšší". 

Co probobtnávalo miliony let, se nyní stává revolucí. Jen si vezměte, jakou nesmírnou a nepredikovatelnou proměnou − revolucí − prošla naše společnost od rozšíření smartphonů. iPhone spatřil světlo světa v létě 2007, slaví tedy necelých čtrnáct let! A celoplanetární civilizace se, z historického pohledu mávnutím křídla, změnila téměř k nepoznání.

Schopnost se koordinovat.

Ten druhý trend spočívá ve schopnosti přenést tuto abstrakci − řekněme příběh − do nejširší společnosti. Jako jednotlivec toho člověk moc nezmůže, prohrál bych i ve střetu s menší smečkou vlků, nemluvě o jediném medvědovi či šelmě. Ale pokud se dokážeme koordinovat, ekonom by řekl specializovat, v rámci jednoho příběhu, jsme mocnější. K tomu nám právě slouží zejména jazyk, ale později i peníze, zákon, demokracie a tak dále. K čemu je jedinci jeho vlastní jazyk, jeho vlastní měna, zákon či demokracie? Jistý užitek zde jistě je, ale ten bledne ve srovnání s tím, co s těmito nástroji dokážeme udělat dohromady, v kolektivu, který si rozumí a na těchto věcech se shodne. 

Mnozí historikové právě v tomto vidí povstání lidí jako entity, která se vymanila přírodnímu, živočišnému, "normálnímu" běhu věcí. Malá společnost indiánů toho zmůže násobně víc než jedinec, ale stejně jich nebude dost na to, aby se specializovali do té míry, aby byli schopni vytvořit tak "zbytnou" věc, jako je automobil či mobilní síť. Díky směně (nejen statků a služeb, ale i myšlenek, příběhů) jsme se stali mocnými, mohli jsme se od sebe navzájem učit a obohacovat a mohli jsme se koordinovat. Z rodiny se stal klan, z klanu kmen, z kmene království, z království národ, z národa stát a ze států - to je ta dnešní tichá revoluce - nadstátní útvar, v našem případě EU. 

Dějiny se již nepíší bitvami a válkami, tak jako donedávna, ale dohodami, smlouvami a mnohdy firmami, které jsou zejména nadnárodní, planetární. Nikdy v dějinách Evropy nedošlo k tak velkému dobrovolnému rozmachu směny všeho druhu − a bohatství − jako právě za našich životů.

Tektonická půda.

U obou těchto trendů nyní dochází k jejich tektonické změně a nabrání závratné rychlosti. Rok 2020 se bude dobře pamatovat (splňuje onen cimrmanovský požadavek lehké historické zapamatovatelnosti). Během několika měsíců chytla celá planeta stejnou nemoc, získali jsme jako lidstvo společného nepřítele a naučili se řešit stejný naléhavý problém společně. Během okamžiku se celé školství, byrokracie, bankovnictví, mnohé mezilidské vztahy přesunuly do nové dimenze internetu, který jsme si jako zázrakem právě stihli včas dobudovat. 

Tyto dvě revoluce nás změní k nepoznání − a je též snadné vidět, jak nás budou formovat nadále: k celoplanetární společnosti, která se bude těžištěm své duše pohybovat spíše v abstraktním, mytickém světě internetu než v hmotných stycích, jak jsme na to byli až doposud zvyklí.

https://archiv.ihned.cz/c1-66875590-dve-tiche-revoluce-prerod-v-digitalizace-a-planetarni-spolecnost

10.7.2020

• Celých 95,2 % hmotné reality je pro nás nedetekovatelných, jen tušíme, že tam "něco" je, protože jinak by nám nevycházely rovnice. Tmavá hmota a tmavá energie (zhruba 23 % a 72 % reality) je označení hypotetické formy hmoty, jejíž existence by vysvětlovala nesrovnalosti mezi některými skutečně pozorovanými a vypočítanými hodnotami z modelů. 
• Jinými slovy, naše nejlepší rovnice a teorie platí jen z pěti procent. Paradoxně, abychom mohli vysvětlit necelých 5 %, musíme věřit ve dvacetkrát větší (těžší) svět, aby dávalo těch našich pět procent smysl. Nebo se v něčem naše sofistikované stávající teorie hmoty a pohybu mýlí. 
• Není možné vytvořit matematicky kompletní systém, který by nebyl vnitřně rozporný, a přitom byl dost kadentní na to, aby popsal jev na dostatečné úrovni komplexnosti. Tedy: buď bude model vnitřně konzistentní, ale nebude dost široký, aby byl schopen popsat jevy, které jsou intuitivně pravdivé, nebo se axiomaticky rozšíří, ale pak se stane, že bude vnitřně nekonzistentní, rozporný (tedy že v jistém okamžiku dojde k tomu, že se A rovná non A, tedy svému opaku). Kurt Gödel. 
• Přitom realita sama, i ta čistě fyzikální, je bez paradoxů, realita funguje jako na drátku. 
  
• Takže sice říkáváme "v teorii to funguje, ale v praxi ne", měli bychom to ale říkat naopak: v praxi to funguje, ale v teorii ne. Věci v praxi padají bezchybně k zemi, planety se točí, slunce vybuchují, fotony "svítí", elektrony "vodí". Ale my v našich teoriích pořádně nevíme, proč věci padají, co je tahá a jak. 
• https://archiv.ihned.cz/c1-66788960-paradox-paradoxu-aneb-v-teorii-to-nefunguje-ale-v-praxi-ano 
  

Na co skončí naše civilizace? Srovnání krize 2008 a budoucí krize (6.12.2019)

Optimismus je realističtější životní postoj proto, že život na této planetě jde (navzdory všem možným tragédiím) neustále dál a naše západní civilizace je dnes komplexnější, sofistikovanější, blahobytnější, mírovější a vyspělejší než generace před námi. 

• Pokud naši civilizaci má něco zničit, tak je to nepřiznání vlastních chyb a vlastní kroky  (kyberútoky, vodíkové bomby, biologické zbraně atd.).
  
• Vnitřní destrukce bývá větší něž ta vnější, Teroristický útok na USA v září roku 2001 (propad indexu S&P 500 o 30 % pod dobu měsíců) na ekonomiku neměl zdaleka takový dopad jako její vlastní podvod sama na sobě, který si udělala skrze Enron (propad indexu byl větší a trval roky). Tato událost též, dle mého soudu, znamenala začátek konce mohutného exportu amerického vzorového kapitalismu.
• Naše západní civilizace si pěstuje jednu mocnou časovanou bombu přímo pod postelí. Náš dluh se ve srovnání s minulou krizí 2007-9 nesnížil, ale zdvojnásobil a navíc jsme před 10 roky nebyli rozhádaní s Čínou a Ruskem, ekologický systém fungoval, mezinárodní spolupráce fungovala, banky měli prostor pro snižování sazeb, byl prostor pro zadlužování
  
• Platí ekologická kritika, kdyby bylo zdrojů neomezeně a všechny obnovitelné, i tak je náš systém − systém růstového kapitalismu na dluh − neudržitelný. 
  
• Nás nezničí cizí velmoci, nedostatek růstu či nízká konkurenceschopnost, nás zničí naše přehnaná touha po růstu. více
  

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového