Víra a její vývojová transformace, víra x vědění

Víra "JÁ VĚŘÍM" může i znamenat, že jsme lidskou bytostí, která má otevřené srdce (je propojená s jednotou, prapodstatou), jsme vědomým člověkem a věříme, že jsme součástí jednoty (Stvořitele), božími dětmi. Na svět kolem nás se díváme prostřednictvím svého otevřené srdce. Pokud se tak stane, už jde o osobní prožitek, poznání a propojení se Stvořitelem uvnitř nás JÁ VÍM (jsem napojen na 5 element éter) a to je VĚDĚNÍ (nikoliv podsunuté informace, podsunuté vědění).

• Vývojová triáda: slepá víra (10 přikázání) - víra ve vnějšího Boha někde na nebi, protože se tu zrodil Ježíš jeho syn (bible, svaté obrazy, příběhy, podsunuté, správný pohled - vnější kompas pro orientaci, aby se oddělili věřící a nevěřící např. ateisté, pohané, nemorální lidé atd.) - víra v jednotu se Bohem uvnitř sebe (probuzení a propojení se Stvořitelem, nasloucháme jeho hlasu v sobě a žiji to). Vývojová cesta k Bohu: slepá víra (já věřím podsunuté pravdě) - víra v bibli (věřím podsunutému textu) - objevení a otevření se bohu v nás (žít z vlastního pramene) - já vím, žiji v souladu, jsem napojen na 5 element éter.

• Vývojový proces: Víra (podsunutá pravda) - transformační bod zlomu - vědění (prožité poznání) - JÁ VÍM (jsem napojen na 5 element éter). Nadsmyslový vjem (např. prostřednictvím duchovního záblesku, dojde k bodu zlomu, velkému skoku a změně kvality) se projeví úplnou změnou osobnosti A V NOVOU KVALITU - JÁ VÍM (MÁM OTEVŘENÉ SRDCE), jsem napojen na 5 element éter.

• Podsunuté jinými, správné mínění (černobílé vidění), Orthotes (správnost, posunuté - člověk nevychází z vlastního pramene, ve kterém je si sám sebou opravdu jistý, ale vychází z nějakého podsunutého, jde o Nominalistický způsob poznání vidí podstatu v pojmenování). VĚDĚNÍ - SPRÁVNÉ MÍNĚNÍ - NEVĚDĚNÍ, Anna Hogenová 12.12.2021
  
• Od opakování toho, co jsme slyšeli (např. dětství - slepá víra a důvěřování jiným, podsunutá pravda, správnost) od jiných, se vědomým vývojem a poznáním přesouváme do stavu, kdy vnímáme odpovědnost za svůj život, kdy to co cítíme (otevíráme se novému poznání), to žijeme a vnímáme i přesah odpovědnosti za celek (protože máme nadhled na celek).
• Velké i malé civilizace (i církve) zanikají zevnitř! Chaos a ztráta společné víry v lidství (žití lidství) může naši civilizaci zahubit mnohem dřív než jakákoli vnější hrozba. "Vybuchneme zevnitř", protože jsme přestali být otevření novému poznání, stavíme základy na podsunuté pravdě, správnosti a víře. 
• Spirituální vývoj spočívá v tom, že transformuješ víru ve vědění (já vím, já jsem to prožil, jsem otevřený novému poznání, které usebírám a tento proces nemá konce). V při vlastním prožitku jakákoliv těžkost a nesrozumitelnost mizí. Člověk už nemusí někomu, nebo něčemu věřit a VÍ, ŽE UŽ TO TAK SKUTEČNĚ JE (pozn. ale i toto poznání může být iluze, pokud to považuji za pevný a neměnný bod) Prof. Jan Rak 22.11.2022.

Nová země, Barevný svět, nová civilizace ve věku Vodnáře. 

Víra je pozitivní očekávání (já boha cítím v událostech okolních), víra je předstupeň poznání, nebo přesvědčení. POKUD SE POTÁCÍM VE SVĚTĚ A NEVÍM ČEHO SE CHYTIT, tak mě přitahuje (soustava hodnot atd.). Respektují vyjádření víry každé církve, to je středové poznání pro jednoduchého člověka a člověk, který to dodržuje, tak neudělá nic špatného, ale nevystihují nekonečnost a různé jiné pohledy, dogmata (přikázání nezabiješ atd.). Člověk může zabít dobrý úmysl jiného člověka (nezabíjet dobré úsilí člověka), MVDr. Josef Staněk 7.5.2021.

Zapsané slovo je obrazem oslabené kultury vědění - vědění se předávalo pouze ústně nejlépe chápajícím žákům arijská tradice byla ústní, svaté písmo se nesmělo zapisovat (široká veřejnost učení zanikne-lidé se je převrátí, špatně vyloží) - zapsáním svých textů znamenalo úpadek učení - vědění (usebíraného poznání) teprve tehdy, pokud se energie učení vyčerpá, pouze tehdy je možné texty zapsat, aby byly zachovány a předány širokým vrstvám, a tím je dána smrt (zastaven koloběh, mizí a zaniká otevřenost novému poznání) svaté školy, slova ani písmena nenesli nauku (Jan Kozák, vykřesávané světlo poznání). Předávání vědění zapsaným slovem je pouze jednostranná komunikace (je zastavena otevřenost k novému poznání, zakonzervuje se stávající stav poznání), chybí interakce - vzájemná propojenost předávajícího předávanému i s okolním světem a tím otevřenost a pochopení nového poznání. Zapsané texty se stávají pouze podsunutou pravdou (víra) na určité úrovni poznání, která neumožňuje nové a další komplexní pochopení - další vývoj vědění (přirozený koloběh). Vnáší se prvek určité nečistoty, nápodoby, možnost různých výkladů, definic atd..

• Slovanština je sekundární řečí arijštiny, nebo jiné původní řeči -pravédština řeka Sómma - Jméno Somme má keltský původ. Římané řeku nazývali Samara. R se ohlazuje do l (védština) R je staré a je degradováno do L. Jan Kozák

8.1.02020 Víra a nevíra v (ne)obvyklé době

Prof. Tomáš Halík: Dialog víry a nevíry. V naší době se mění vztah mezi vírou a nevírou. Kategorie "věřící" a "nevěřící" přestávají být relevantní pro porozumění duchovní kultuře našeho světa. Zkušenost pandemie má nejen ekonomické, sociální a politické důsledky - mnohé z nich se teprve projeví v budoucnosti - ale také psychologický a kulturní dopad na jednotlivce i velké sociální skupiny. Řada "nevěřících" si začala klást otázky po smyslu. Víra věřících byla vystavena zkoušce pochybností. Co to znamená pro dialog víry a nevíry? 

Doc. David Václavík: Sudety - Bohem zapomenutý kraj? Příspěvek se bude věnovat některým vybraným specifikům současné religiozity v oblasti bývalých Sudet. Zaměří se především na vliv sociodemografických změn, kterými tento region prošel v posledních sedmdesáti letech a jejich vlivu na tzv. kulturní paměť a dopad, které měly na náboženské vnímání jeho současných obyvatel. V této souvislosti bude pak zvláštní pozornost věnována tomu, jak chápat vysokou míru tzv. ateizace celé oblasti a zda jde opravdu o ateizmus a jak mu případně rozumět. 

Dr. Michal Podzimek: Praxe víry v Libereckém kraji Příspěvek se na pozadí již publikovaného výzkumu autora snaží ukázat, jaká je praxe víry - ortopraxe - některých obyvatel, kteří se explicitně hlásí k určité křesťanské ortodoxii, konkrétně v Libereckém kraji. I pastorační zkušenost autora uvnitř křesťanských komunit ukazuje, že v posledních letech dochází k výraznému posunu chápání spirituálních hodnot a proměně života těmito hodnotami daleko za hranicemi oficiálních církevních učení.

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového