Prof. Václav Smil

Prof. Václav Smil (9.12.1943) je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších světových myslitelů v oblasti dějin vývoje a za mistra statistické analýzy. Narodil se a vyrostl v Plzni, vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a přírodní vědy na Pensylvánské státní univerzitě ve Filadelfii. Po vojně nastoupil do plánovacího výboru Severočeského hnědouhelného revíru. Už více jak půlstoletí žije ve Spojených státech a Kanadě. Emigroval v roce 1969 do USA a později se usadil v Kanadě. Je emeritní profesor na Fakultě životního prostředí University of Manitoba v kanadském Winnipegu. Jeho jednou z posledních knih nese název Growth: From  Microorganisms to Megacities (Růst, od mikroorganismů k megaměstům). 

• V roce 2010 ho časopis Foreign Policy zařadil mezi sto nejvlivnějších lidí světa, je držitelem druhého nejvyššího kanadského vyznamenání Order of Canada a na večeře ho koneckonců kromě Zuckerberga zve i spoluzakladatel Microsoftu Bill Gates.  Jeho knihy doporučuje i majitel Seznamu Ivo Lukačovič.
• V roce 2023 patřil k hlavním hostům letošního Ekonomického fóra (tzv. Český Davos), jež konal na zámku Kinských v Kostelci nad Orlicí.
  
• Zajímá se o všechny oblasti od energetiky, historie, životního prostředí, globálních problémů až třeba po otázku, kolik masa bychom měli konzumovat, aby nás planeta uživila. 
  
• Syn David (pracuje jako vědec v oboru organické a syntetické chemie).
  
• Čte velké množství knih, ročně jich zvládne osmdesát až sto, a na základě toho dělá svoje výpočty.  
  
• Nepoužívá mobilní telefon.
• Základní věc je číst, číst a číst. Protože když čtete, přemýšlíte. A když přemýšlíte, dostáváte nové nápady. Čtení aktivuje části mozku, které žádná jiná činnost aktivovat neumí. Také probouzí představivost. Když se podíváte na fotku Benátek, moc o ní nepřemýšlíte. Ale když o tom čtete, musíte zapojit i představivost. Čtení je něco, co z nás dělá lidi. 
  

https://vaclavsmil.com/, Vaclav.Smil@umanitoba.ca

• Zkoumá zákonitosti růstu, od zdravého vývoje lesů a mozku po nezdravý nárůst obezity a oxidu uhličitého v atmosféře. 
  
• Myslím, že je to otázka času, než si lidé uvědomí, kam nás vede materiální růst (je to podobné jako kouření a rakovina). 
  
• Vyvrací předpovědi technooptimistů (mezi které např. patří Ing. Aleš Michl, současnou situaci spojenou s globálním oteplováním (změny životního prostředí s cílem zpomalit oteplování) vyřešíme "prachama" a ekonomickým růstem)), podle nichž dokážeme všechny své problémy vyřešit pomocí chytřejších počítačů, i ekonomů slibujících nekonečný kapitalistický růst.
• V mnoha zemích dnes materiální růst podle všeho přináší víc negativ než pozitiv, což vede k takzvaným "antropogenním poškozením ekosystémů", bez biosféry v dobrém stavu nebude na této planetě život. Je to velmi prosté. Víc vědět nepotřebujete. 
• Jsme "fosilní civilizace" a nejde to rychle změnit (do roku 2050 bude podíl elektromobilů podle odhadů pouze 15 až 20%), rychlé zastavení, nebo radikální změna, tohoto současného koloběhu jsou nemožné, vše je provázané.
• Václav Smil napsal v knize Globální katastrofy a trendy, s podtitulem Příštích patnáct let, píše o pěti největších katastrofách, které by dokázaly vyhladit lidstvo. Nebo minimálně výrazně snížit velikost populace. Viry a mikroby jsou tam na prvním místě (pandemie se opakují a provází lidstvo v jeho vývoji, přichází nečekaně a jsou černou labutí). Ano, atomová válka může přijít, ale může se týkat jen části planety. Výbuch sopky je také lokální událost, byť s globálním dopadem. 
  
• více

Prof. Václav Smil, knihy:

Napsal už 48 knížek, v té osmatřicáté, která vyšla v roce 2016, se věnuje oceli. V knihách se zabývá spotřebou a zdroji energie, podmínkami pro rozvoj civilizací, zlomovými vynálezy a technologiemi či klimatickou změnou. Jeho specialitou je důraz na souvislosti mezi různými jevy a argumentace postavená na číslech.

• 2017 : Globální katastrofy a trendy KNIHA ZLÍN ISBN 9788074735288
• 2017 : Jak se vyrábí dnešní svět: materiály a dematerializace Bizbooks ISBN 9788026506737
• 2018 : Energie: průvodce pro začátečníky KNIHA ZLÍN ISBN 978-80-7473-634-6
• 2018 : Ropa: průvodce pro začátečníky KNIHA ZLÍN ISBN 978-80-7473-703-9
• 2019 Growth, (Růst, od mikroorganismů k megaměstům) 664 stran ISBN 0262042835, kniha má téměř 200 000 slov a je syntézou řady jiných studií. Týká se celého světa a jde daleko do minulosti i do budoucnosti.
• 2021 Čísla nelžou
• 2023 Invention and Innovation, A Brief History of Hype and Failure (Vynález a inovace, stručná historie podvodu a selhání) a věnuje se v ní právě lidské vynalézavosti.
• 2023 v češtině Jak svět doopravdy funguje, vydala Kniha Zlín.

7.3.2024 S nápadem darovat české Národní knihovně skoro 50 knih, které dosud světoznámý intelektuál napsal, přišel sám Smil. Od roku 1969, kdy emigroval, si sám vede o své četbě poznámky a poznamenal, že ročně od té doby přečte 65 až 110 knih, nepočítaje pracovní záležitosti. Podle Smila by lidé měli přečíst alespoň 20 knih ročně. Avšak k současnosti byl Smil značně skeptický.

• Lidé čtou cokoliv, jen aby se utvrdili v tom, v co věří, nejsou otevřeni jiným idejím," uvedl Smil. Ten také poznamenal, že jedním z důvodů může být i vysoké používání smartphonů, které, jak uvedl, Češi otevřou více jak 244 krát denně, čímž se umisťují na předních příčkách světových žebříčků. On sám si podle svých slov smartphone pořídil až poté, co knižní databáze, ze kterých čerpá, začaly požadovat dvoufaktorové ověření.
• Jedny z nejlepších věcí, co pro mě komunisté udělali, naučili mě rusky a nevěřit ničemu.
• Racionalita se bude muset vrátit, až nás k tomu donutí fyzika.
  
• https://echo24.cz/a/HCRnj/zpravy-domov-vidim-navrat-racinality-rekl-smil-pri-daru-narodni-knihovne?
  

16.6.2023 Světoznámý vědec českého původu Václav Smil svými ostrými výroky na účet Green Dealu či jaderné energetiky vzbudil nedávno v Česku nemalou pozornost. Leckteří se spokojeně usmívali, protože potvrdil jejich názor. Když mluví taková autorita, kdo by ostatně oponoval, že? Václav Smil však popřel to, čím se jinak vždy pyšnil – kontextuální myšlení. Byl jedním z mála autorů, kteří si uvědomovali multidisciplinaritu energetiky. Poutavě vysvětloval složité problémy, kombinoval znalosti z různých oborů a učil čtenáře přemýšlet v souvislostech. Tedy to, co tradičně technicistnímu pojetí energetiky chybělo.

• Tvrdí, že EU sama nic nezmůže a potenciální účinek jejího snažení se beztak projeví až za příliš dlouho. Snahy EU jsou podle něj zbytečné, pokud se přísně neomezí i lidnaté asijské země. I za to mu někteří posluchači tleskali jako vědci, který říká nahlas "nepříjemné pravdy".
• Místo toho nabízí omezený černobílý pohled, když vlastně říká, že nejsme-li schopni dosáhnout sta procent svých cílů, nemáme se vůbec snažit. Snižování emisí oxidu uhličitého samo o sobě podle něj nestačí. Musíme jej z atmosféry odebírat, a to mnohem rychleji než dosud, což se nám ale prý jen těžko podaří.
• Čistější Evropa má smysl v jakémkoli kontextu Smil také nechápe nebo nechce pochopit mobilizační funkci environmentálních politik. Klimatické cíle EU bývají typicky "přestřelené", aby i jen částečné splnění cílů vedlo k výrazně lepšímu stavu než při konzervativním nastavení. Že se takový postup stane terčem kritiky, na logice nic nemění. 
• Smil přehlíží faktory, které jeho kritiku komplikují. Pustil se třeba do jaderných zdrojů, které prý nemají budoucnost. Jsou totiž drahé a stavějí se moc dlouho. To je sice pravda, ale ne proto, že bychom snad ztratili nějakou dřívější schopnost. Smil zapomíná zmínit nejen to, co k současnému stavu vedlo, ale i aktuální vývoj. Nezmiňuje liberalizaci trhu a nástup jiných (zejména obnovitelných) zdrojů, které vytvořily prostředí, v němž se velké a drahé zdroje těžko uplatní. Ignoruje i návrhy, které to mají změnit. Ty přitom cílí právě na problematickou ekonomiku jádra. 
• Podobně již předem odsuzuje k nezdaru malé modulární reaktory. Je samozřejmě možné, že na slova kanadského profesora dojde a jaderná energetika v západních zemích svůj příběh uzavře. Způsob jeho argumentace je však podivný. Když vykresluje chmurnou budoucnost zapříčiněnou naší dovozní závislostí, jako by nepřipouštěl, že i politiky se vyvíjejí, což je zrovna v Evropě v důsledku války na Ukrajině dobře patrné. 
• Podobně zvláštně působí, když zmiňuje dle něj přehlíženou dominanci Číny na trhu se vzácnými kovy. S přirozenou distribucí surovin lze, pravda, těžko něco dělat, nejde ale jen tak přejít snahy problém řešit. Tak se diskuze nevede. Nelze si také nevšimnout Smilova přezíravého postoje ke změnám klimatu. Sice je nepopírá, ale bagatelizuje jejich dopad. Přitom co by mohla taková migrační vlna vyvolaná suchem způsobit v Evropě, si lze po nedávných zkušenostech celkem dobře představit. 
• https://www.e15.cz/nazory-a-analyzy/proc-neposlouchat-vaclava-smila-jeho-prohlaseni-jsou-zkratkovita-a-zbytecne-provokativni-1398892? 
  

24.5.2023 Evropa je malý pudlík a být zelený znamená být poddaný Číně. Co říká Smil o dnešním světě.

Smil do Česka přijíždí jen výjimečně, proto jeho přednáška v pražském CEVRO Institutu přilákala řadu předních podnikatelů, (bývalých) politiků i diplomatů. HN přinášejí výběr toho nejzajímavějšího, o čem Smil během dvouhodinového vystoupení mluvil.

O vývoji světa

Většinou se zajímám o to, co se děje v USA a v Asii. Evropa tvoří jen 5,5 procenta světového obyvatelstva, o něco víc má podíl na světovém HDP. Většina evropských zemí vymírá, žádná neroste. Prakticky celá EU má průměr porodnosti 1,6 dítěte na ženu a žádnou dotací nedocílíte toho, aby měly ženy více dětí.

Z příštích 1,5 miliardy lidí, kteří přibydou na světě, bude 1,2 miliardy z Afriky. Evropa si musí uvědomit, že je to, co je. Evropa je malý pudlík. Za chvíli bude mít podíl na světové populaci jen čtyři procenta a obyvatelstvo je to, co rozhoduje, ne ekonomika.

O Spojených státech

Amerika má své obtíže, ale její ekonomika je z podstaty dynamická. Lidé tam jsou podnikaví a vynalézaví, díky tomu se americký podíl na světovém HDP nezmenšuje. Žádný jiný stát na světě není tak ochotný riskovat. Vychází to z imigrace. Evropa neumí absorbovat uprchlíky a udělat z nich vlastní občany. Ano, Německo je vítalo, ale při syrské imigrační vlně si Česko nevzalo ani jednoho uprchlíka, Slovensko jen asi osmdesát. Z čeho je ten strach? Nechápu to. Velká síla Ameriky spočívá ve schopnosti absorbovat velké množství lidí. Evropa je rovnostářská, v USA jsou sociálně-ekonomické nůžky více rozevřené, což lidi nutí se snažit posunout nahoru, dostat se do druhé skupiny. A to je motor inovací a ekonomiky.

O zemědělství

Zemědělství je nejdůležitější odvětví, přitom mu nikdo nevěnuje zvláštní pozornost. Všichni řeší investice, finančnictví, umělou inteligenci, supersonické létání… ale bez toho by se svět obešel. Ovšem těžko by se obešel bez kukuřice v USA nebo rýže v Indii. Je nepochopitelné, jak se zemědělství bere za samozřejmost a podceňuje se.

O Číně

Rád píšu knihy o tom, co ještě nebylo napsáno. Proto moje první kniha byla v roce 1976 o čínské energetice. Od začátku 80. let tam jezdím pravidelně. Pokaždé

když někdo mluví o tom, jak se jim podařil ekonomický zázrak, tak říkám, že by spíš bylo divné, kdyby se nestal. Komunistická Čína žije z amerických a evropských investic, za posledních 30 let tam nalily biliony dolarů. Top 500 společností na světě? Všechny tam jsou.

Je nesmysl tvrdit, že tam šly kvůli levné pracovní síle. To by byly spíš někde v Etiopii. Šly tam proto, že investice jsou řízené minimalizací rizika. V Číně panuje řízený sociální mír: co řekne vláda, tak to je. To vám jako investorovi vyhovuje, nemusíte řešit stávky a další problémy klasické ekonomiky. Čína to každopádně udělala moc chytře, pustila si tam zahraniční firmy přes joint ventures a získala tak ohromné know-how. Stačí pár let a už evropské a americké společnosti nepotřebují, umí si to vyrobit sami. My jsme vybudovali Čínu. Západ vybudoval Čínu. Ale nic není na věky. Dneska už jsou ponožky často vyrobené v Bangladéši nebo Pákistánu. Filipíny jsou velké tajemství, o kterém málokdo ví. Mají pestřejší průmyslovou výrobu než třeba Kanada. To samé Malajsie.

O energetice

Velmi dlouho se říká, že ropa skončí, že nám dojde. To se nikdy nestane. Spíš dojde ekonomická výhodnost ji hledat, vrtat a čerpat. Pořád je ale kde brát. Třeba Guyana, nejchudší země Jižní Ameriky, na tom může být za 15 let stejně jako Saúdská Arábie. Mosambik, skoro nejchudší v Africe, je na tom podobně se zkapalněným plynem.

Říká se, že odklon od fosilních paliv je nutný, protože se kvůli jejich spalování otepluje atmosféra. S tím lze jen těžko polemizovat. Jenže celý náš civilizační systém je na nich založený, takže nemůžete dávat datum, kdy mají skončit. To je stalinistický přístup. Argumentovat globálním oteplováním je jako argumentovat, že se kolo točí. Tak to prostě je. Za posledních 250 let jde objem CO2, který vypouštíme do atmosféry, každým rokem nahoru. Ani za covidu to nešlo dolů. I kdyby Evropa od zítřka totálně zezelenala a Rusko, Čína a arabský svět jely dál, tak bychom neklesli. Ani bychom nepoznali rozdíl. Čína je největší emitent CO2 a největší dekarbonizanční efekt by mělo, kdyby jí svět dal hodně plynu, aby jím nahradila spalování uhlí. Dekarbonizace je globální problém, který záleží na globálním řešení. Nezáleží na tom, jestli Německo bude zelené nebo ještě zelenější.

O jádru

Kolik bylo za posledních 20 let postavených jaderných elektráren? Jedna ve Finsku. Není žádná perspektiva, že jich bude víc. Ve Spojených státech byly náklady a časy v desetinásobcích původních plánů, proto je tam jaderná energie prakticky mrtvá, v Evropě její rozvoj v podstatě také. Staví jen Čína a Írán.

Malé modulární reaktory nepřijdou. Napište mi dopis, až jich tady budou stovky, a já vám řeknu, že jsem se zmýlil. Zaručuji vám, že žádný dopis nepřijde. Buďme cyničtí, EU rovná se Deutschland a tam je proti jádru patologická nenávist. Jak to chcete přes ně prosadit?

O Dánsku

Často se mě někdo ptá, proč nemluvím o Dánsku. Vždyť vyrábějí polovinu své energie z větru. Jenže Dánové nevyrábí žádný cement, ocel, sklo, plasty… Když nic nevyrábí, tak to jde. To pak mohou být zelení a mít 50 procent z větru. Také ale mají nejdražší energii v EU. Dánsko je nejlepší příklad toho, jak to nedělat.

Podívejte se do energeticky náročných ekonomik: Čína spotřebuje 115 gigajoulů na obyvatele, Spojené státy 220 gigajoulů, Itálie asi 90. Indie má 25 – a teď je ve stavu jako Čína, když tam začal Západ investovat. I kdyby se rozjeli jen na polovinu toho co Čína, tak to máte dalších 50 gigajoulů. A to je jen začátek, pak tu je ještě Afrika. Nigérie, nejlidnatější africký stát, spotřebovává pět gigajoulů na hlavu. Tak si udělejte propočty. To chcete nechat všechno na solárech? Jak postavíte železnice a čističky vod? Buďme realisté: jen spalováním fosilních paliv.

O předpovědích

Prosím vás, nic nepředpovídejte. Všechny předpovědi na víc než dva roky dopředu jsou nesmysl. CIA v roce 1988 vydala takhle tlustou knížku, že 21. století bude patřit Sovětskému svazu. A ten se do tří let rozpadl.

O elektromobilech

Vždy říkám studentům: Dětičky, nejsou žádná elektrická auta. Jsou jen auta s elektrickým motorem. Když si ho koupím v severní Číně, tak jezdí ze 100 procent na uhlí, ve Francii ze 72 procent na jadernou energii. Světový průměr je ze 60 procent fosilní pohon.

Další věc je, z čeho je elektromobil vyrobený. To jsou nepohodlná čísla. Víte, kolik je mědi v normálním autě? Asi 20 kilogramů. V elektromobilu je to zhruba 90 kg.

Na světě je 1,4 miliardy aut, z toho elektromobilů méně než 30 milionů. Je před nimi ještě dlouhá cesta. A hodně mědi. Zdaleka nejvíce se jí těží v Chile. Pak se naloží na loď a doveze se do Číny, tam se taví a prodává do světa – 65 procent prodané mědi je z Číny. Takže vyrábět elektrická auta znamená být zavázaný Číně. To samé platí o oceli nebo neodymu, což je kovový prvek potřebný k výrobě magnetů – bez něj nejsou žádné větrné elektrárny. Být zelený znamená být poddaný Komunistické straně Číny. Nebo Rusku v případě niklu. Zdroje jsou i jinde po světě, vzácné horniny nejsou zas tak vzácné, ale je těžké oddělit jednu od druhé, očistit a opracovat. To je energeticky velmi náročně. Čína se tím začala zabývat, buduje si výrobní kapacity. Evropa nemá skoro nic. Odpoutání se od těchto režimů nebude vůbec snadné.

O rozdílu Evropa vs. USA

V USA každý chce být miliardář, v Evropě chce každý dostat dávky. Očekává, že mana spadne z nebe a stát se o nás postará. Evropa čeká sociální stabilitu a před šedesátkou do důchodu, protože jsou lidé přece unavení. Ve Francii přitom pracují 36 hodin týdně, v Americe 60 a v Japonsku 70… V Americe je étos jít zezdola nahoru: riskovat, objevit, vyrobit, dokázat… Prostě americký sen.

https://archiv.hn.cz/c1-67207960-evropa-je-maly-pudlik-a-byt-zeleny-znamena-byt-poddany-cine-co-rika-smil-o-dnesnim-svete

23.5.2023 "Nedává to smysl," říká profesor Smil o elektromobilech a zeleném světě.

Celosvětový objem uhlíkových emisí stoupá, táhnou ho rozvojové země. Nedokážeme tomu zabránit. Hrozba klimatické změny je globální problém, který nemá lokální řešení, říká emeritní profesor University of Manitoba Václav Smil. "Jaderná energie je mrtvá, mrtvá, mrtvá, mrtvá," prohlašuje v Kanadě žijící vědec, spisovatel a jeden z nejvlivnějších Čechů současné doby Václav Smil.

Skepsi vůči jaderné energetice netají Smil ve svých knížkách. Důvody vysvětlil už v závěru první části rozhovoru pro SZ Byznys, kterou jsme publikovali v neděli. Argumentuje tím, že se jaderné elektrárny ve vyspělém světě přestaly v posledních letech téměř stavět. A pokud se staví, projekty se o mnoho let zpožďují a neúměrně prodražují. "Je pravda, že se teď dostavuje v USA jaderná elektrárna Vogtle, ale jinak jediní, kdo je staví, jsou Rusové a Číňani, trochu Jižní Korea, Bangladéš, Írán a Indie. To je všechno. Z 210 zemí na světě staví jaderné elektrárny jen šest států.

Nestanou se zlomem v jaderné energetice malé modulární reaktory? V Evropě si od nich hodně slibuje Polsko, počítá s nimi Česká republika. I u vás v Kanadě už úřad pro jadernou bezpečnost posuzuje jeden z prvních takových projektů od GE Hitachi. Projekty jsou jedna věc. Byly tu projekty na budování socialismu a na komunismus. Nebo na osídlení Měsíce. Ale o jaderných elektrárnách se jenom mluví, mluví, mluví.

Jádro by ale i podle Mezinárodní energetické agentury mohlo řešit dekarbonizaci. Jaderná energie je čistá, bezemisní. Některé státy ji odmítají, ale třeba v Česku je široce přijímána a na její potřebě se shodují politici různých stran i většina odborníků. Jak může jádro pomoci dekarbonizaci, když trvá 20 let, než ho postavíte. Jediné, co o jádru dnes najisto víme, je, že jsme v minulosti nepostavili žádnou jadernou elektrárnu včas a za plánované peníze.

Pošlete mi e-mail

A nezmění to právě modulární reaktory? Jejich sériová výroba v továrnách by měla urychlit stavby a tím pádem i snížit nároky na financování. Před 17 lety umřel fyzik Alvin Weinberg. V mládí se podílel na projektu Manhattan, kde se vyvíjela atomová bomba, byl tam jedním z nejmladších. Po válce udělal kariéru, pak se stal prezidentem v Oak Ridge National Laboratory, kde byly vyrobeny první izotopy pro americké jaderné bomby shozené v Japonsku roku 1945.

V 70. letech, když se začaly stavět tlakovodní reaktory, si Američani mysleli, že roku 2000 bude veškerou energetiku zajišťovat jádro a že se elektřina bude vyrábět v rychlých (tzv. množivých, pozn. red.) reaktorech. Kongres dal na jejich vývoj v dnešních penězích miliardy dolarů. Vyvíjely se v Oak Ridge, když byl Alvin prezidentem. Ale po těch miliardách dolarů Kongres řekl "hotovo" a zarazil další vývoj. (Oak Ridge dlouho vyvíjela tzv. solný reaktor. Roku 1972 americká vláda projekt zastavila, Alvin byl po 18 letech odvolán z postu prezidenta. Později založil a vedl Institut pro energetické analýzy na Oak Ridge Associated Universities, pozn. red.) Rychlý reaktor vyvíjely Francie, Rusko, Čína… Dodneška žádný rychlý reaktor jako komerční nepracuje, je to mrtvé. Ale právě tam začíná geneze modulárních reaktorů.

Jak k ní došlo?

Počátkem 80. let bylo mnoho rozestavených klasických reaktorů, stavby trvaly dlouho a byly velmi drahé. Jenomže vývoj rychlých reaktorů padl, a tak se lidé snažili vymyslet něco jiného. Roku 1982 jsem byl na konferenci v Oak Ridge, kde Alvin poprvé řekl: "Toto je cesta, uděláme malé modulární reaktory." To bylo roku 1982, teď je rok 2023. Kolik máme modulárních reaktorů? Nulu. Od roku 1982. Nepracuje ani jeden. Pošlete mi e-mail, až ten malý modulární reaktor bude někde opravdu pracovat.

Nejste příliš skeptický?

Víte, kdybych neprožil ty desítky let, neznal detaily… Když mi v posledních letech volají a chtějí, ať řeknu něco o malých reaktorech, odmítám. Říkám –⁠ zeptejte se Grety Thunbergové, ta dnes miluje nukleární reaktory (známá švédská aktivistka loni označila za špatný nápad uzavření posledních jaderných elektráren v Německu, pozn. red.). Bohužel, fakta jsou fakta. Mě naučili komunisti nepřidávat se k žádnému hnutí, k žádnému proudu. Jsem skeptik a spoléhám na čísla.

Soláry? Proč ne? Když nevěříte na jádro, jak se díváte na obnovitelné zdroje?

To je něco jiného. Není špatné mít soláry. Fotovoltaický panel je tichý, nemá žádné pohyblivé součástky, můžu ho schovat v poušti, někde v Arizoně. Je to vynikající vynález, když se dobře postaví, dobře umístí, dobře napojí. Jsem na 100 procent pro, ale myslet si, že během 10 let nahradím celou světovou energetiku obnovitelnými zdroji, je naivní. To není otázka kvality té technologie. Je taky dobře, že se dnes v Evropě větrné parky staví na moři a nepokračuje se v katastrofálním ničení krajiny. Jen si lidé neuvědomují, že tyto zdroje dlouho nevydrží, že mají životnost jen asi 20 let. Klasické tepelné elektrárny postavené v 50. nebo 60. letech pracovaly půl století i víc. Obnovitelné zdroje nejsou na půl století, zdaleka ne. A problém je, že ceny těchto technologií jsou špatně nastavené. Jsou nesmyslné.

Není to tak, že je výroba ze solárů a větrníků levná?

Do nákladů na větrné turbíny na okraji Severního moře musíme započítat i cenu vysokonapěťového propojení do vnitrozemí. Stavba těchto sítí například v Německu je o desítky let opožděná. Větrné turbíny se dají stavět rychle, ale německý průmysl není v Meklenbursku, elektřina se musí dostat do Stuttgartu a do Mnichova. To už tak snadné a rychlé není, náklady jsou hned třikrát vyšší.

Vyřešíme v dohledné době ukládání elektřiny?

Až to bude, pošlete mi e-mail. Nejlepší způsob ukládání elektřiny je dnes stejný, jako v roce 1895. Voda, jedna nádrž dole, nad ní strmá hora, druhá nádrž nahoře. Dnes představují 95 procent světového ukládání elektřiny přečerpávací elektrárny. Energetická intenzita baterií při tempu, jak se dnes vyvíjejí, by se vyrovnala energické intenzitě fosilních paliv asi tak roku 2300. Vodík to nezmění? Můžeme ho vyrábět z přebytečné elektřiny z obnovitelných zdrojů a z vodíku pak vyrábět energii. Podle politiků je v tom obrovský potenciál.

Pro elektrolýzu nejdříve musíte tu elektřinu vyrobit. Pak musíte z vodíku vyrobit zpátky elektřinu. A při tom procesu máte energetickou ztrátu –⁠ ztrátu –⁠ ztrátu.

Takže bychom na výrobu zeleného vodíku potřebovali obrovské množství elektřiny?

Je tu idea, že vyrobíme elektřinu z větru v Severním moři, povedeme ji podvodním vysokonapěťovým kabelem a pak nad zemí třeba do Ludwigshavenu, kde sídlí německá chemička BASF. A tam budeme vyrábět vodík a čerpat ho tady do aut? To nedává smysl. Pro člověka, který zná fakta, to jsou chiméry. Pokročilé reaktory, vodík… co tam ještě máme? Aha, zelený amoniak.

Můžu mít auto na benzin –⁠ ale s tím nemůžu jezdit, protože jinak přijde konec světa. Tak můžu mít auto na elektřinu, auto na zelený amoniak, auto na vodík nebo na e-fuels (syntetická paliva, pozn. red.). To budu vyvíjet čtyři různé systémy najednou? Opravdu? Kdo bude platit za čtyři různé infrastruktury, nabíječky, potrubí… Nechme toho.

Evropa vs. zbytek světa

Říkáte, že klimatickou změnu zbrzdí jen snižování CO2 v atmosféře, což by si vyžádalo zastavení ekonomického růstu a spotřeby. Není to cesta, kterou se lidstvo stejně bude muset vydat? Evropská unie v průměru spotřebuje asi 135 gigajoulů primární energie na osobu na rok. Subsaharská Afrika pět až deset gigajoulů. Když lidi v Africe necháte na této úrovni, budou putovat do Evropy ještě víc než dnes. Představa, že jejich ekonomický růst může stát na obnovitelných zdrojích, je však nereálná. Potřebují čistou vodu, čističky, potrubí, tedy ocel, cement, hliník. To se nedá zajistit jen z větrné nebo solární elektřiny. A i kdyby, kdo jim to obrovské množství obnovitelných zdrojů postaví? A kdo jim vypěstuje potraviny, kdo jim dá zelený čpavek k výrobě hnojiv?

Zásoby fosilních paliv ale nejsou nekonečné. Jednou budeme muset jejich náhradu stejně vyřešit, ne?

Ropy máme na stovky let. Těžíme jí víc než kdykoliv v historii, ale pořád objevujeme nová ložiska. Taková Guayana může být za 20 let druhou Saúdskou Arábií. Ve Středozemním moři jsou velké zásoby zemního plynu. Jen Izrael ho může během deseti let těžit čtvrtinu, co dnes těží Katar. Libanon, Kypr, Izrael, Turecko se mohou stát velkými těžaři. Mosambik před pár měsíci otevřel obrovskou LNG stanici.

Minulý týden jsem byl v Houstonu. To je dnes globální hlavní město ropy, USA jsou dnes jejím největším producentem na světě. USA, ne Saúdská Arábie, ne Rusko. A to před 15 lety byla Amerika největší dovozce ropy. V Kanadě v Albertě máme víc ropy než Saúdská Arábie. Objevuje se víc nových ložisek, než kolik globálně stíháme těžit. Tolik k vyčerpávání zdrojů. Ropu a zemní plyn přestaneme těžit, protože to buď bude nehospodárné, nebo klimaticky neúnosné. Nedostatek zdrojů nehrozí.

Jak tedy reagovat na hrozbu klimatické změny?

Řekněme si, jak na ni kdo reaguje. Největší aktér v emisích je Čína, sama slibuje uhlíkovou neutralitu v roce 2060, ale to není žádná reakce – to je příliš daleko. Zato Čína poskytuje všemožně půjčky na stavby uhelných elektráren, třeba v Pákistánu. Takže Čína nereaguje vůbec.

Číslo dvě je Amerika, největší výrobce zemního plynu a ropy na světě. Sice reaguje, ale ne tak silně jako číslo tři – Evropská unie. Číslo čtyři je Rusko, pak máme Indii a pak Saúdskou Arábii.

A teď mi řekněte, kdy přijde pohádkový svět, kdy Rusko, Čína, Indie, Saúdská Arábie, EU a USA budou táhnout za jeden provaz? Až se to stane, pošlete mi e-mail.

Globální problém, lokální řešení

Můj syn by vám řekl, že tváří v tvář klimatické krizi musí někdo začít, někdo musí ukazovat cestu.

Ohó, Evropa začala, i Spojené státy snížily objem emisí. Ale celý svět nedekarbonizoval ani o milimetr. A to je ono. Emise jsou globální problém, který se nedá řešit lokálně. Jsou globální problémy, u kterých to má smysl. Půdní eroze je taky globální problém, dochází k ní všude, kde se orá. Ale půdu můžeme obhospodařovat chytře. V Oklahomě nebo v Nebrasce to stát hlídá. Farmáři nedostanou podporu, když nenechají do určité výše strniště nebo na zimu nezasejí vojtěšku a tak dál. Eroze je tam samozřejmě vyšší, než kdyby tam rostly jen přírodní traviny. Ale je vyšší třeba jen o pět procent. Kdežto v Indii nebo v Africe je třicetkrát větší než původně. Půdní eroze je globální problém, ale má lokální řešení. V Americe nebo v Kanadě je prakticky vyřešený. S dekarbonizací to tak není. Můžete dekarbonizovat Evropu, ale pokud nebude dekarbonizovaná Čína a Indie, globální teplota bude stoupat.

Jak si poradit s tím, že vidíme problém, známe řešení, ale neumíme k němu dojít?

Pokud nezačne těch 37 miliard tun CO2 vypouštěných globálně do ovzduší rok po roce klesat, nedá se to řešit. Uvědomte si, že 94,5 procenta světové populace žije mimo Evropu. Evropa není svět. Svět chce mít víc jídla, čistou vodu, lepší hygienu. Toho všeho dosáhla Evropa pomocí fosilních paliv. A pokud toto lidem z rozvojových zemí neumožníme, přijdou sem. Jsou problémy, které nemají řešení. Máme obrovské úspěchy v léčbě rakoviny. Rakovina hrtanu, dětská leukémie nebo nádory prsu bývají dnes léčitelné. Ale jsou typy nádorů, v jejichž léčení jsme neudělali za posledních 50 let prakticky žádný pokrok. Lidé to neradi slyší.

Omezit plýtvání

Máme tedy pasivně přijmout riziko klimatické změny, o které tušíme, že může na části zeměkoule zničit život – jen nevíme kde, kdy a v jaké míře?

Nejvíc, co můžeme udělat, je to, co lidé nechtějí pochopit. Omezit plýtvání energií. Kdyby lidem opravdu záleželo na tom, co udělat, tak by nelétali z Evropy na dovolenou do Thajska. Letecká doprava je aktivita nejvíc náročná na spotřebu uhlíku. Zároveň je nejtěžší ji dekarbonizovat. A co je nejrychleji stoupající aktivitou v dnešním světě? Dálkové lety. Když vystoupím v Bruselu na letišti, první co vidím, jsou odlety do Cancúnu. Proč musí tolik lidí z Bruselu létat do Mexika? Aby tam leželi na pláži, která je stejná jako pláž ve Španělsku, kde by byli z Bruselu za hodinu? A ono se tam létá čím dál víc.

Co kdyby politici zakázali mezikontinentální masové cestování na dovolenou, jako zakazují spalovací auta? Mělo by to smysl?

Ano a ne. Když dáte dohromady všechno, co souvisí s cestováním – auta, lodě, letadla, hotely, restaurace, služby, celý turismus –⁠ to je dnes největší průmysl na světě. Když cestování zakážete, máte ztrátu desítek milionů pracovních míst. My už jsme skoro zničili zaměstnání v průmyslu, tam práci nahradily stroje nebo Číňani. Teď zničíme zaměstnání ve službách? Služby pohání právě turismus. Co budou lidé dělat? Všichni budou dostávat podpory od státu?

Všechno souvisí se vším. To máte jako s těmi elektromobily. Jak to myslíte?

Zakázat spalovací auta a tlačit elektromobily znamená vytvářet katastrofální závislost na komunistické Číně. Na elektromobilitu potřebujete třeba měď, ale 60 procent světové dodávky mědi zajišťuje Čína. Největším výrobcem je sice Chile, ale koncentrát se odváží ke zpracování do Číny na lodích, poháněných největšími dieselmotory na světě.

Před 50 lety byla v chilské rudě obsažena asi tři procenta mědi, ale kvalita rudy klesá, dnes je v ní jen asi 0,7 procenta mědi. Kolik rudy musíme obrátit, abychom dostali tunu mědi? A čím jsou poháněna rypadla, která tu rudu těží? Solárním pohonem asi ne. Jenomže normální auto má v sobě asi 15 až 20 kilogramů mědi. Elektrické auto 85 až 100 kg. Znásobte si, kolik mědi bude potřeba, kdyby elektroauta měla nahradit 1,5 miliardy aut, která na světě jezdí. To je cena zelenosti, k níž směřujeme. Nedává to smysl.

Jak se díváte na sociální hnutí zvané Nerůst, anglicky Degrowth? Jeho vyznavači usilují o "osvobození" společnosti od závislosti růstu, pohánět by nás měla snaha o životní pohodu v rámci planetárních limitů, ne rostoucí spotřeba. Pošlete mi e-mail, až se to rozšíří… Kolik lidí se dneska chce přestěhovat někam na salaš, aby tam chovali ovce a jedli brynzu? Skoro všichni chtějí létat do Thajska. Nejsou k dispozici žádná data, která by k nerůstu ukazovala trend.

Je pravda, že třeba v USA má dnes auto méně mladých lidí než dřív. Ale je to tím, že je všechno dražší. Dřív bylo normální si ve 24 letech koupit dům, dnes je to těžké, takže mladí častěji bydlí s rodiči. Mají méně aut proto, že jim okolnosti nedovolí si to auto koupit. Na druhou stranu luxusní zboží se pořád dobře prodává a nejbohatší člověk na světě je Bernard Arnault (CEO skupiny LVMH, pod niž patří luxusní značky jako Louis Vuitton, Moet & Chardon nebo Henessy, pozn. red.)

Někteří mladí lidé dnes nechtějí mít děti, aby planetu ještě víc nezatěžovali. Má smysl takto uvažovat?

Jistě, máme výpočty, jaká je uhlíková stopa lidského života, kolik na něj připadá tun oceli a hliníku. Ve světě, kde je osm miliard lidí, ale celkový trend nevyřeší pár jedinců, kteří se rozhodnou nemít dítě. Růst emisí nezastavíme. Nezastavila ho ani pandemie covidu. A i kdybychom dnes globálně emise stabilizovali nebo dosáhli malého poklesu, nemusí to nic znamenat. Efekt by mělo jen pravidelné snižování o 10 nebo 15 procent ročně, jinak se to v atmosféře neprojeví.

Tak jak žít s hrozbou klimatické změny?

Žijte nejlépe, jak umíte. S vědomím, že život je nevypočitatelný a nedá se plánovat. Že nikdy nevíte, co vás potká. Tak jako nevíte, jestli nedostanete rakovinu, kterou nejde vyléčit. Ale víte co? Ono je úplně jedno, co říkám a píšu. Já jsem starý, plešatý člověk, nějaký blbý realista z Kanady. Ptejte se Grety Thunbergové. Nebo Ursuly von der Leyenové, to je vůdce Evropy.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-rozhovory-profesor-smil-o-elektromobilech-a-zelenem-svete-nedava-to-smysl-231348#

20.5.2023 Evropa nedosáhne uhlíkové neutrality v roce 2050, jak si předsevzala. Ale i kdyby se jí to povedlo, klimatické změně nezabrání, vysvětluje v rozhovoru pro SZ Byznys vědec a spisovatel Václav Smil. Emeritní profesor University of Manitoba Václav Smil, jehož knihy doporučuje zakladatel Microsoftu Bill Gates i majitel Seznamu Ivo Lukačovič, bourá v rozhovoru pro SZ Byznys iluze o evropském Green Dealu. "Všechno, co Evropa pro rychlou dekarbonizaci zatím udělala, nemá žádnou cenu, co se týče klimatu," říká.

Klimatickou změnu neodvrátíme, pokud nezačne oxidu uhličitého v atmosféře každoročně ubývat. Globální emise však místo toho stoupají s tím, jak se rozvojové země snaží dotáhnout na úroveň Číny, Evropy a USA. Ekonomický růst je spjat s fosilními palivy.

Ve své poslední česky vydané knížce Jak svět skutečně funguje se zabýváte vnímáním rizika. Jak vysoké je pro nás riziko plynoucí z klimatické změny? Má "klimatický žal" mladé generace racionální důvod?

Lidi neumí mnoho věcí a ze všeho nejméně vyhodnocovat riziko. Zeptejte se jich, jaké je riziko, že během příštích 20 let mladý člověk umře na klimatickou změnu, a jaké je riziko, že umře na drogy? V Americe dnes nejvíc mladých lidí zemře na předávkování fentanylem. Donedávna byly v USA nejčastější příčinou úmrtí mladých autonehody, dnes je pro ně celosvětově hlavním nebezpečím fentanyl. Přitom z Číny a Mexika do světa proudí tuny fentanylu a společnost to moc nevzrušuje. Zato se bojí, že když do roku 2040 stoupne globální teplota, každý umře.

Jenomže klimatická změna je přece také reálné riziko, ne?

Samozřejmě, o tom není pochyb. Projeví se za několik desítek let. Náš problém je, že nevíme dost, abychom mohli udělat tu správnou akci, která tomu zabrání. A pak je tu problém, že mluvíme o globální průměrné teplotě. Ale to je nesmysl. Průměr má smysl v biologii: víme, že průměrná výška mladých Čechů je vyšší než mladých lidí v Kambodži. To je regulérní údaj. Co řekne informace o průměrném výdělku na ostrově, kde žije tisíc lidí s příjmem 20 tisíc a jeden člověk, který má příjem miliardu? Průměrný nesmysl.

A co znamená růst globální teploty o 1,5 stupně Celsia? Že někde bude tepleji o sedm stupňů a někde nebude žádná změna. Arktida se už oteplila o čtyři stupně, ale v té části Kanady, kde já žiju, se neoteplilo ani o tři čtvrtě stupně. Planeta je veliká, všechno je na ní nerovnoměrně rozmístěno.

Klimatická hysterie?

Napsal jste, že zpravodajství o klimatické krizi je od počátku "plné špatně komunikovaných faktů, pochybných interpretací a hrozivých predikcí", že má hysterický až apokalyptický ráz. Chcete říct, že tolik klimatologů, dalších vědců a politiků straší nereálnou chimérou?

Když řekne generální tajemník OSN, že svět skončí, pokud do roku 2030 nesnížíme emise a neudržíme oteplování pod hranicí 1,5 stupně, co si o tom myslet? (António Guterres loni komentoval Šestou hodnotící zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu IPCC slovy: "Lidstvo se pohybuje na velmi tenkém ledě a ten rychle taje. Naše planeta se blíží klimatickým milníkům, které způsobí nezvratný klimatický chaos. Jsme na cestě do klimatického pekla." Ke "zneškodnění klimatické bomby" má podle něj pomoci společný postup států, přičemž země OECD mají ukončit spalování uhlí do roku 2030. – pozn. red.)

Samozřejmě, že svět neskončí kvůli klimatické změně. Může skončit kvůli Rusku, Číně nebo Americe. Klimatická změna nepostupuje tak, aby se tu za pár let všechno zhroutilo. Když někdo tvrdí, že svět kvůli oteplování skončí kolem roku 2030, jak to nazvat jinak než hysterií?

Politici i klimatičtí aktivisté se odvolávají na vědu. Chcete říct, že věda při zkoumání klimatické krize selhává?

Jsem z toho už unavený. Sleduju tuto problematiku skoro 50 let, psal jsem o klimatických změnách už v 70. letech, to nás bylo asi tak 10, kdo o tom psali. Klimatická změna není nic nového, víme o ní od 60. let 19. století. Švédský chemik Svante Arrhenius (1859–1927, pozn. red.), jeden z prvních nositelů Nobelovy ceny (v roce 1903), udělal první přibližný výpočet oteplování zemského povrchu. Už tehdy řekl, že když zdvojnásobíme množství CO2 v atmosféře proti předindustriální době, naroste teplota zhruba o 4 °C, což potvrzují i moderní počítače. Z vědeckého hlediska dávno víme, že když budeme mít více CO2 v atmosféře, bude vyšší teplota. Jenomže my nevíme přesně, o kolik, kde a jaký to bude mít dopad. Oteplení o 1,5 stupně v Arktidě není jako 1,5 stupně v tropickém pásmu. Je to navíc spojené s vodním cyklem, s cyklem dusíku atd.

Je snadné říct, že dojde ke zvýšení teploty. Ale nevíme, co bude za 60 let, jak bude svět vypadat. Svět je komplexní systém a v komplexním systému nikdy nemůžete spolehlivě říct, co udělá za 50 nebo 60 let. Víme jen, že teplota stoupne. Nevíme, jaké to bude mít následky, a nevíme, co lidi udělají.

Není správné snažit se oteplení zabránit?

Bohaté země mohou něco udělat. Chudé už méně. Každá bohatá země může slevit ze své spotřeby energie. Kdybychom konzumovali i o 30 nebo 40 procent méně energie než dnes, vlastně by se nic nestalo. Loni se Evropa bála, že bez ruského plynu padne, že Německo padne, že všichni umřou zimou. A co se stalo? Spotřebovalo se o nějakých 30 procent plynu méně, Evropa to zvládla a letos zase poletí spousta Čechů na dovolenou do Thajska.

Základní nedorozumění

Evropská unie kvůli riziku klimatické změny tlačí za cenu obrovských nákladů na rychlou dekarbonizaci. Snaží se o ni USA, i Čína staví ve velkém zelené elektrárny. Je to správné?

Čína? Čína spaluje, co může! Ale tady je základní nedorozumění. To, že instalujeme velké množství větrných turbín nebo fotovoltaiky, klimatické změně nezabrání. Klimatická změna odpovídá na jedinou věc – úbytek CO2 v atmosféře. Klimatická změna je globální problém, který nevyřešíme lokálně. Celá EU snížila objem emisí relativně i absolutně. Oproti roku 2000 má větší podíl zelených zdrojů a za posledních 20 let snížila emise ze zhruba čtyř miliard tun CO2 na tři miliardy. Podobně Německo, největší evropská země. Před 20 lety mělo primární energii z 84 procent z fosilních paliv, dneska z nich má 78 nebo 77 procent a snížilo objem emisí i v absolutních číslech. Stejně tak USA.

Nemá to efekt?

Zatímco Evropa nebo USA dekarbonizují jak relativně, tak v absolutních číslech, celý svět dekarbonizuje pouze relativně. Před 20 lety pocházela primární energie ve světě z fosilních paliv z 87 procent, loni z asi 81 procent. Ale zároveň svět spotřebovává asi o 60 procent víc fosilní energie než před těmi 20 lety, protože celková spotřeba stoupá. Takže globálně žádná dekarbonizace neprobíhá. A klimatická změna reaguje jenom na absolutní množství CO2 v atmosféře, tak jak se mění každý den, rok po roce, posledních 250 let.

Evropa sice mluví o rychlé dekarbonizaci, ale všechno, co pro ni zatím udělala, nemá vůbec žádnou cenu, co se týče klimatu. Taky jestli dnes Čína instaluje nejvíc solárních a větrných zdrojů, nemá to žádnou cenu pro klima. Protože na celé zeměkouli se vypouští každý rok víc a víc karbonu, dnes o 60 procent víc než před 20 lety. Celková tonáž karbonu v atmosféře celosvětově stoupá, protože Čína, Indie, Saúdská Arábie, JAR, Brazílie spotřebují o 60 procent víc energie.

Nedá se to zvrátit?

Indie spotřebovává na osobu o čtvrtinu méně energie než Čína. Kdybychom předpokládali, že se Indie dostane jen na polovinu čínské spotřeby, přibude v atmosféře dalších pět miliard tun CO2. Kdybychom řekli, že Brazílie, Indonésie, Pákistán a Bangladéš udělají další polovinu Číny, máme tu dalších 10 miliard tun CO2. A tak dál. Když chudé země budou chtít ekonomicky jen z poloviny dohonit Čínu, máme před sebou růst CO2 o dalších 20, 30, 40 procent na příštích 20 let. Žádná absolutní dekarbonizace! Množství CO2 v atmosféře bude stoupat rok po roce, pokud nezastavíte rozvoj těchto zemí a nenecháte je v bídě. To chce Evropská unie? Jak chce Evropa přesvědčit lidi v Indii a Brazílii, že jim bude stoupat životní úroveň jen pod větrnými turbínami?

Slyšela jsem teorie, že rozvojové země mohou přeskočit éru spalování uhlí a ropy a přejít rovnou k obnovitelným zdrojům. Tak, jako jsme my v bankovnictví přeskočili používání šeků, které se dlouho používaly v Americe, a přešli jsme rovnou k placení kartami.

To může říct jen někdo absolutně technicky nevzdělaný. Je to nesmysl. Co ty země potřebují? Především jídlo. Jak vyrobím jídlo? Evropa na hektar používá 10krát až 15krát víc hnojiva než Afrika. Hnojiva jsou různá, fosfor, draslík, ale nejdůležitější je dusík. Jak vyrobíme dusíkaté hnojivo? Nejdřív potřebujete amoniak, čpavek. Jak vyrobíme amoniak? Ze zemního plynu. Máme nějaký zelený amoniak? Nemáme. Jak by Afrika, která potřebuje desetkrát víc hnojiv, mohla vyrábět zelený čpavek, kde by na to brala energii? A k tomu Afrika potřebuje silnice, železnice, vodu, řešit odpad. Na to všechno potřebuje beton, cement, ocel. Jak chcete vyrábět zelený cement a zelenou ocel po milionech tun?

Švédská zelená ocel

Mluví se o tom, že v ocelárnách může nahradit dnes nezbytný koks v budoucnu vodík. Zelený vodík, vyráběný z přebytečné solární nebo větrné elektřiny.

Kdo dneska vyrábí zelený vodík, kdo z něj dělá ocel? Nikdo! Jak by to Afrika mohla najednou dělat a přeskočit fosilní éru, když to neumí ani Německo? Pošlete mi e-mail, až někdo spustí výrobu desítek milionů tun zelené oceli! Švédové tvrdí, že v tom budou první. Že do roku 2030 možná budou vyrábět 30 nebo 40 milionů tun oceli. OK? I kdyby se to povedlo, nic to nezvrátí. Dnes se třetina oceli na světě vyrobí tavením šrotu v elektrické peci, na to můžeme použít i zelenou elektřinu ze solárů a větrníků. Dvě třetiny se dělají ze surového železa. Této oceli se vyrábí asi 1,2 miliardy tun. Jestli Švédové vyrobí do roku 2030 těch 40 milionů tun, co to v tom globálním množství znamená? Přitom Číňani, největší výrobci oceli na světě, nic takového neplánují. Potřebují víc a víc oceli, rychle a co nejlevněji. Nebo si vemte elektromobily. Na celém světě jich loni bylo asi 27 milionů. Ale na světě je celkem 1,5 miliardy aut. Od 27 milionů k 1,5 miliardy elektromobilů se nedostaneme do roku 2030, ani 2040, ani 2050.

Státy blázní

Evropská unie rozhodla, že po roce 2035 zakáže prodej aut se spalovacími motory. Taková data určují i některé mimoevropské země. Nemůže to přechod k elektromobilitě urychlit?

Samozřejmě, když stát rozhodne, dají se prosadit ohromné nesmysly. V Rusku za dob SSSR neměli lidi co jíst a měli 6000 raket. Vezměte si Norsko. Ideální země, má 100 procent elektřiny z hydroelektráren. Jsou jen čtyři taková místa na světě: Britská Kolumbie, Quebec, Manitoba a Norsko, tam všechno jede na vodní energii. A stala se zajímavá věc, lidi se rozhodli asi před 30 lety, že vodní energie není zelená. Přesto, že je to dodnes celosvětově největší výroba čisté elektřiny, Norové se rozhodli, že velké vodní elektrárny, velké přehrady, jsou ošklivé a nejsou dost zelené. Norové jsou bohatí. Vydělali přes bilion dolarů z těžby nafty, z ropy a zemního plynu, to uložili do státního fondu a před dvěma lety řekli, že ten fond nebude vůbec investovat do fosilních paliv. Rozhodli se podporovat zelená auta. Před dvěma lety vyplatili víc na podporu elektromobilů než na podporu žen na mateřských dovolených. Chápete takové priority? Státy blázní.

Evropští politici doufají, že podporou elektromobilů sníží emise z fosilních paliv, což pomůže zlepšit život dětem těch dnešních matek. Ale i kdyby dnes byla Evropa totálně zelená, neovlivní klimatickou změnu, dokud nebude celosvětové množství CO2 klesat rok po roce. A když se podíváte blíž na další země, je to někdy úplná fraška. Třeba Dánsko.

Proč Dánsko?

Dánsko je zelená země, příklad pro celý svět. V Dánsku je velká společnost Haldor Topsoe, býval to jeden z nejvyšších výrobců čpavku na světě. Jsou tam pořád, teď dělají katalyzátory. Dánsko už nevyrábí ani čpavek, ani ocel, ani žádné jiné kovy. Žádný cement, žádné plasty, nemontují auta. Je pěkné být zelený, když nic nedělám a všechno dovezu z Německa nebo z Číny. Oni jsou tak zelení, že mají 50 procent elektřiny z větru. A kdo je nejvyšším dovozcem elektřiny v celé Evropě?

Dánsko?

Ano, dováží 20 až 25 procent spotřeby. Musí, když vítr nefouká, musí importovat. A kdo má největší cenu elektřiny v celé Evropě? Dánsko. Kdyby Dánsko nemělo Norsko na severu a Německo na jihu, zašlo by na nedostatek elektřiny. Ale všichni nemohou být jako Dánsko, na světě musí být někdo, kdo vyrábí elektřinu, čpavek, ocel a plasty.

Uhlíková neutralita za 40 let

Má smysl dávat politické cíle na dosažení uhlíkové neutrality, k níž se chce Evropa dostat do roku 2050?

No pokud se přidá Indie, Čína, Saúdská Arábie…

Čína chce dosáhnout uhlíkové neutrality roku 2060. Může říct jakékoliv datum. Do roku 2060 zbývá 40 let. Před 20 lety se Vladimir Putin ptal George Bushe, kdypak mu pošle to pozvání do NATO. A Rusové dovolili, aby Američané přelétávali bývalý SSSR a transportovali zboží do Uzbekistánu a Kyrgyzstánu. Takhle blízko si byly Amerika a Rusko před 20 lety. A kde jsme dneska? Předpověď na 40 let nemá žádnou váhu.

Co předpověď na několik let? Třeba závazek na konec spalování uhlí v západním Německu do roku 2030? Věříte mu?

To může být. Německu stálo už půl bilionu dolarů, aby dosáhli toho, čeho Amerika dosáhla zadarmo. Amerika relativně dekarbonizovala tak, že zavřela staré elektrárny na uhlí a místo toho vyrábí elektřinu plynovými turbínami. Snížila tak produkci CO2 asi o osm procent. Německo taky zhruba o tolik, ale za obrovské peníze, protože všude stavěli větrníky. Když začala Energiewende, volali mi z New York Times, abych komentoval první největší německou sluneční elektrárnu nedaleko Norimberka. V Německu bývá i v létě zataženo a prší. Když postavíte solární elektrárnu v Arizoně, pracuje 35 procent roku. Na Sicílii 32 procent. Ale v Německu má solární elektrárna průměrný kapacitní faktor 11 procent, plných 89 procent roku nepracuje. To je ten slavný Germany Engineering?

Firma Siemens někdy v roce 2008 publikovala interní zprávu, která se později dostala na veřejnost. Vypočítali v ní, že kdyby se německá solární kapacita postavila v Itálii a propojila vysokonapěťovým vedením s Německem, hodně by se ušetřilo. Amerika staví solární elektrárny v Arizoně, v Kalifornii, v Mexiku. Evropa by je měla stavět v jižním Portugalsku, jižním Španělsku a v jižní Itálii. Ne u Berlína.

Jaderná skepse

Část Evropy včetně Česka chce dekarbonizaci řešit jádrem. Z vašich knih vím, že jste k jádru skeptický. Proč?

Nejsem skeptický, jen popisuju situaci. Jaderná energie je mrtvá a nevidí to jen ten, kdo nechce. Jak může být jaderná energie v Evropské unii k něčemu, když nejmocnější evropský stát je proti ní fanaticky, ideologicky zaměřený? Zkuste stavět reaktory v Itálii. Nebo v Rakousku, to skončíte před soudem.

Ale další velká evropská ekonomika, Francie, s nimi počítá.

Kdy Francie postavila naposledy jadernou elektrárnu? Dokončují nový blok ve Flamanville, ale ten se stavějí už asi 20 let (od roku 2007, pozn. red.). A pořád je nedokončený. Znáte finské Olkiluoto? Dokončili ho letos po 17 letech. Kdopak dnes staví v Evropě nové reakory?

Česko je chce stavět. Polsko, Francie…

Když jsem byl naposled v Čechách před 10 lety, byla tu konference, kde Američani a Rusové nabízeli své reaktory pro Temelín. A já jsem tehdy říkal: "Pánové, to nepostavíte ani vy, ani vy." (O rok později ČEZ tendr na dostavbu Temelína zrušil, protože stát se odmítl podílet na financování. – pozn. red.). Já mívám v těch věcech pravdu, protože vidím jasná čísla. Nemám žádnou ideologii, nejsem nikomu zavázaný. Je snadné vidět svět, když člověk vidí fakta. Většina lidí nechce slyšet fakta. Takže si zapište: Žádná jaderná energie tu nebude.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-rozhovory-profesor-smil-rozbiji-cesky-sen-zadna-jaderna-energie-tu-nebude-231268#

19.5.2023 Čech inspiruje Gatese i Zuckerberga a říká: I malé dítě je chytřejší než AI.

• Nejdůležitější vynálezy lidstva jsou syntéza čpavku a použití elektřiny, nezměnil to internet a nezmění to ani umělá inteligence.
  
• "Český Davos" – konference diskuzní platformy Alter Eko v Kostelci nad Orlicí.
• V. Smil má exkluzivní čtenáře, za jednoho z nejzajímavějších a nejinspirativnějších intelektuálů ho označil zakladatel Microsoftu Bill Gates, naslouchá mu šéf Facebooku Marc Zuckerberg, sleduje ho také řada českých špičkových byznysmenů.
  
• Za skutečně zlomové objevy pro civilizaci stále pokládá syntézu čpavku, jež umožnila průmyslovou výrobu dusíkatých hnojiv, bez nichž by podle něj nebylo možné nasytit asi polovinu dnešní osmimiliardové globální populace. A dále využití elektřiny v průmyslu, dopravě a každodenním životě.
  
• "Napadlo vás někdy, že stačí jen vypnout počítači elektrickou zásuvku a najednou nebude žádná umělá inteligence? Dokáže komputer sám jít a tu zásuvku si zase zapnout? Pětileté dítě může plynule mluvit třemi jazyky, hrát na housle, skákat přes překážky nebo stát na hlavě. To je podle mě inteligence. Ale to, že někam uložím nesmírné množství informací, které se dají rychle zpracovávat, to přece žádná skutečná inteligence není…"
  
• https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-rozhovory-smil-proti-proudu-i-male-dite-je-chytrejsi-nez-umela-inteligence-231263#

18.5.2023 "Loni tady byla velká panika, která se ale ukázala nepodstatnou," říká v mimořádném Interview Plus kanadský vědec českého původu Václav Smil, emeritní profesor University of Manitoba ve Winnipegu. "Jen za půl roku se ceny energií vrátily zhruba tam, kde byly dřív – sice ne úplně, ale už nejsou tak moc vysoké. Nikdo v Evropě nezmrzl, ekonomika se nezhroutila ani v Německu, které bylo tolik závislé na ruských dodávkách." Ukazuje to, co říkám lidem po desetiletí: každá moderní společnost používá tolik energie a plýtvá jí natolik, že je možné spotřebu snadno snížit o 10, 15, 20 procent bez toho, aby se stala nějaká katastrofa," dodává vědec, kterého celý západní svět považuje za mezioborového akademika a renesančního člověka. Do Česka přijel jako hlavní host 5. ekonomického fóra Kostelec platformy AlterEko.

Evropa dokázala rychle zareagovat i proto, že mohla sáhnout na jiné zdroje a zásoby například ze zkapalněného plynu. "Ale ukazuje to, že by Evropa nezmrzla ani nezkrachovala i bez těchto zdrojů. Jednou ze základních věcí všech moderních společností je, že plýtváme energií. Takže ,uříznout' 50 procent energií není snadné, ale ušetřit 15, 10, 20 procent jde s dobrým managementem, jak ukazuje loňský rok, poměrně snadno."

• Velké krize bohužel společnost nezmění. "Jak víme dobře, ani veliké šoky mnohdy nezmění lidské myšlení. A když, tak jen na chvilku, pak se otřesou a pokračují jako dřív. A i kdyby se měl dlouhodobý následek tohoto šoku v myšlení lidí překlopit do skutečných projektů, je to nesnadná věc – klasický příklad je jaderná energie."
  

• "I kdybychom se dnes rozhodli, že půjdeme v Evropě cestou jaderné energie, jsou před námi desítky let," doplňuje s tím, že poslední evropská elektrárna byla spuštěna ve Finsku, ale stavěla se 17 let. "Německo je ideologicky absolutně proti jaderné energii a své elektrárny zavřeli přes energetickou krizi. Proto nechápu, jak by EU vládla vlajkou jaderné energie, když Německo, hlavní země Unie, je ideologicky nasazené proti… A jak by mohlo být jádro nejdůležitější energií budoucnosti."

• "V podstatě vždy říkám, že nejlíp je nic nepředpovídat, protože všechny dlouhodobé energetické předpovědi skončily špatně. Ale kdybych sázel, tak velmi proti tomu, že jaderná energie bude patřit k důležitým evropským zdrojům příštích 20 let.

Válka na Ukrajině znamenala pro Evropu kromě jiného energetický šok. Ceny energií se zvýšily tak rapidně, že státy musely domácnostem a firmám začít pomáhat s placením účtů. Nejistota spojená s dodávkami plynu z Ruska zároveň vedla k hledání jiných zdrojů, výraznému zvýšení zájmu o fotovoltaiku, nebo tepelná čerpadla. Několik evropských vlád včetně české také utvrdila v přesvědčení, že se neobejdeme bez nových jaderných reaktorů. Může otřes z minulého roku změnit trvale naši energetiku a ekonomiku?

• Ty vysoké ceny energií mnoho lidí vystrašili. Zároveň je občas možné slyšet i názor, že jsou užitečné, protože nás donutily přemýšlet o úsporách a o zdrojích.

• Jaký je váš názor? Ale nic není tak jednoduché, jak se zdá. Ten loňský rok byl zajímavý i z toho, že byla velká panika, ale která se ukázala v podstatě nepodstatnou, protože když se podíváme skoro o rok a půl později, vypadá to úplně jinak. Ceny se navrátily tam, kde byly předtím. Ne úplně, ale nejsou tak daleko zvýšené. Nikdo v Evropě nezmrznul. Jak víme, ekonomika se nezhroutil ani v Německu, které bylo tolik závislé na ruských dodávkách, takže to jen ukazuje, co já říkám lidem po desetiletí. Každá moderní společnost používá tolik energie teď a plýtvá jí natolik, že je možné spotřebu snadno snížit o 10, 15, 20 procent bez toho, aniž aby se stala nějaká katastrofa. Takže to snížení bylo takové loni, že nezpůsobilo žádné katastrofální dlouhodobé následky. Samozřejmě výhodou toho bylo, že Evropa poměrně rychle reagovala, protože mohla rychle reagovat, protože byl dostatek zásob z jiných zdrojů, ze Spojených států ze Středního východu, Kataru zkapalněný plyn atd.. Ale ukazuje to v podstatě, i bez těch zdrojů by  Evropa nezmrzla a nezkrachovala, protože jednou ze základních věcí všech moderních společností je to, že plýtváme energií a spotřebováváme než jí, než potřebujeme. Takže uřízl o 50 %, toto není snadné, ale uříznout 15, 10, 20 % s dobrým managementem, jak se ukazuje loňský rok, to se dá udělat poměrně snadno.
  

• Myslíte, že ty události loňského roku budou mít tedy nějaký dlouhodobější efekt anebo spíš šlo o takový náraz, který prostě vstřebáme? 

• Spíš to poslední, protože ani veliké šoky mnohdy nezmění lidské myšlení a když takto změní na chvilku, pak se otřesou a pokračujete jako předtím. A i kdyby měli ten dlouhodobý následek v myšlení lidí, přeložil skutečných staveb a projektů, to je nesnadná věc. Zmínil jste se o jaderné energii. To je klasický případ toho, i kdybychom se rozhodli, že půjdeme tou cestou v Evropě, to jsou desítky let před námi poslední evropská elektrárna, která byla nedávno uvedena do provozu, je finská Lotto, která se stavěla 17 let. I kdybychom se dneska rozhodli, že máme tu energii rádi v Evropě, což nevidím, že by se někdo rozhodl, že nezapomeneme, že Německo, nejdůležitější stát EU, je ideologicky absolutně nasazený proti, že zavřeli svoje poslední svoje elektrárny přesto, že byl nedostatek energie v průběhu loňského roku. Takže já nechápu, jak by EU vlála velkou vlajku jaderné energie, když Německo, hlavní stát unie, je ideologický nasazený absolutně proti tomu. A když jiné státy, jako Itálie, v životě nepostavili jedinou elektrárnu a mnohé státy by šli k Evropskému soudu, například Rakousko, by okamžitě k soudu a žádalo by přerušení všech takové věci. Já nechápu, jak jaderná energie může být důležitým zdrojem evropské energie v budoucností.

• Když teď tedy vidíme alianci evropských zemí, ve které je třeba Francie nebo i ČR, které tvrdí, že se chtějí spojit a propagovat právě jadernou energetiku, nemá to smysl?
  

• Tak na jednu stranu jsou to Češi, Francouzi samozřejmě a možná Bulharsko a Maďarsko, několik zemí, ale na druhé straně je to Španělsko, Itálie, Německo a severské země. V podstatě já říkám, že nejlepší je nepředpovídat, že všechny dlouhodobé energie, předpovědi skončili špatně. Ale kdybych sázel, ačkoliv já nejsem na sázení, tak já bych sázel mocně proti tomu, že jaderná energie bude důležitým evropským zdrojem příštích 20 let. 

• Pokud to nebude jaderná energie, tak co? Co jiného? 

• Jak víte, Brusel má velké plány. větrné turbíny, fotovoltaika a samozřejmě nyní větrné turbíny vyrábějí elektřinu pro to, aby byla použita na elektrolýzu vody vyrábět vodík, to je ten nejvolnější přídavek posledního roku. Vodík, vodík, vodík, což znamená vítr, vítr, vítr.

• Vy uvádíte, že jaderná energetika, pokud se k ní ještě můžu vrátit, zaostala za očekáváním, jaké s ní bylo spokojeno na začátku, v čem je její největší problém? 

• Je to mnoho problémů, protože to není jenom evropský problém, ve Spojených státech zrovna tak. Ve Spojených státech je jedna elektrárna je pod stavbou, ale žádné elektrárny, kromě jedné, nebyly dokončeny za posledních 20 let. V podstatě od 90. let. je jaderná elektřina mrtvá ve Spojených státech, zrovna tak Kanadě, se nestane nic nového. Jediné země, které staví mohutným způsobem je Rusko, Čína, Indie, Jižní Korea, Írán, zvláštní skupina zemí, ale žádné země ekonomicky nejrozvinutější, nejbohatší země, ty na jadernou energii vsadili v 60., 70., 80. letech, ale ne nyní. Problémy jsou násobeny a ve Spojených státech, v Evropě hlavní problém je to, že vždycky bylo daleko déle a stále to daleko víc peněz, než bylo plánováno. A to jsou dva mohutné protiproudy. Když zaplatí za to pětkrát nebo desetkrát víc, než to měl původně stát. A když to trvalo místo sedmi let 17 nebo 27 let. Původní věcem hlavních hříchů, že lidé nejsou dostatečně vzdělaní, aby rozlišili mezi jadernou energii a nebezpečím radioaktivity všeobecně, je to pořád velký zdroj nebezpečí radioaktivního odpadu atd.. To se trošku zmenšilo poslední dobou, protože nestavíme nové elektrárny. A kdybychom stavěli, tak bych se zase zvýšilo. Plus je ten fakt, že byly dvě velké nehody a ty byly způsobeny rozdílnými způsoby. Černobyl a Fukušima, ale nicméně byly. Černobyl neměl ani podstatnou ochranu, jako mají všechny západní reaktory a Fukušima neměla stát. O tom bychom mluvit dlouhé hodiny. Proč a jak se stalo, ale nicméně to vrhá to světlo na nukleární energii, že nebezpečná, že je nespolehlivá atd.. Ceny, dlouhodobá stavba a stále trvající pocit toho, že se můžu stát nehody, které ovlivní životy desítek nebo i 100000 lidí, zamoří tu krajinu. Takže to spočívá na takových nejistých základech v mnoha směrech.
  

• Je možné považovat jadernou energii za čistý ekologický zdroj?
  

• To všechno záleží na těch definicích. Když vezmete podle evropských plánu, teďka větrné turbíny jsou to nejzelenější, co může být. Jak já vždycky říkám lidem, když se podíváte na větrnou turbínu, pro mě to je ztělesnění fosilních paliv, protože ta věž je ocel., ty základy je beton s armaturou, což je ocel a cement. Vrtule, prostě to, co se otáčí, to jsou obrovské kusy plastiku, plastik, cement a ocel. To všechno jsou fosilní paliva. My nemáme žádný způsob, jak být mohl být cemen ocel a plastik bez fosilních paliv. Čili když já vystavím věcnou turbínu, to všechno ztělesňuje fosilní paliva. Takže záleží, jak vy to definujete. To přichází, jak ta elektřina, je zelená. Šlo o to, aby se to postavilo, to skutečně zelené nebylo. A zrovna tak je to s fotovoltaikou. Všechno, co dneska postavíme, záleží na fosilní energii. Na tomto světě přes 80 % primární energie je fosilní energie, takže my nemůžeme postavit nic bez fosilní energie. Takže to záleží, jak vy definujete, co je zelené a co není.
  

• Tedy rozumím tomu dobře, takže ty obnovitelné zdroje nejsou zas tak obnovitelné nejsou.
  

• Ta větrná turbína by byla obnovitelná, kdyby všechny ty materiály na její postaví byly vyrobeny z obnovitelné elektřiny. Ale já nemůžu z obnovitelné elektřinu vyrobit cement a ocel. Takové procesy budou možné v budoucnosti, ale teďka v přítomnosti nemáme žádný proces, aby jsme použily obnovitelnou elektřinu k výrobě cementu nebo oceli.
  

• Rozumíte tedy té snaze Evropy, ale nejenom Evropy, samozřejmě i jiných koutů světa prosazovat tyto zdroje označované jako obnovitelné kvůli klimatické změně? 

• Samozřejmě, protože co se týče celoživotní výroby, tak ona ta větrná turbína má ty podstaty, které jsou z fosilních paliv, ale během své produkce pro příštích 20 let ona vyrobí mnohem více té zelené energie než té černé energie na její výrobu. Takže samozřejmě celoživotně po těch 15 nebo 20 let ona bude čistým zdrojem té čisté zelené energie, takže v tom smysl to má cenu. Ale my nesmíme zapomínat, že čím rychleji chceme postavit i velké kapacit zelené energie, tím více bude muset používat tu fosilní energii. Ze začátku je to velký přísun té fosilní energie. Bez toho se to neobejde, ale záleží  na té dlouhodobé životnosti, jak dlouho ty panely vydrží, jak dlouho ty větrné turbíny vydrží a některé mohou vydržet 20 let a některé třeba pouze 10 let a my budeme muset. vyměňovat My to neděláme ještě tak dlouho v tak velkém množství. My nevíme dneska ještě, jestli ty obrovské turbíny, které stavíme v Severním moři, vydrží opravdu 25 let. My musíme počkat 25 roků a uvidíme, jestli to agresivní prostředí, hrozné větry, mořská sůl, takže ten celoživotní cyklus jako s jadernými elektrárnami. My jsme se překvapili příjemně, protože mnohé ty elektrárny po 30 letech pracují dneska stejně spolehlivě a mnohé i spolehlivěji, než na počátku, mnohé pracují až 95% celého roku a generují elektřinu. Dlouhodobě my se můžeme překvapit dobře, ale můžeme překvapit negativně. A já stále připomínám, že my nemáme ještě nahromaděnou skutečnost a zkušenost z 30ti let s velko-provozem těch zelených energií. Dodneška to bylo poměrně miniaturní, až v roce 2040 se budeme s ohlídnu zpátky a budeme moct říct, pracuje to tak, nebo to tak nepracuje. Prší a skutečnost inženýrská se musí i na akumulovat a my tam ještě nejsme. 

• Ukazují se, pane profesore, v poslední době nějaké nadějné způsoby efektivního ukládání energie? To je ta klíčová otázka, nezáleželo ani na tom, kolik ta větrná turbína stojí, nebo kolik fotovoltaický panel stojí, protože ten přísun je zadarmo, ten vítr vane. Takže i kdyby to bylo poměrně drahé, ale pokud by to pracovalo a já bych to mohl spolehlivě uloží někam, tak bych se ani tak moc nestaral tu cenu té výroby, kdybych to mohl uložit, protože problém je v tom, že já to nemůžu ve velkém množství uložit. Lidi dodneška ignorují tu skutečnost, že naše nejvyšší způsoby ukládání energie ve velkém, je to ukládat jako vodu za přehrady (přečerpávací elektrárny), ale to vyžaduje určitý terén. Já musím mít rezervoár vody dole já musím i poměrně strmý kopec, nebo horu blízko toho a druhý rezervoár nahoře a mezi tím postavené potrubí. A když mám levnou noční elektřinu, tak čerpám tu vodu nahoru a pak když ji potřebuji, tak to spustím. 95 % energetického uložení na celém světě je v takových velkých vodních čerpacích elektrárna. Míň než pět % je v bateriích různého druhu a ty baterie nemají tu energetickou hustotu. Ty nemáš dostatečnou hustotu. Když to srovnáme baterie s fosilními palivy, nejlepší baterie mají hustotu méně než jednu desetinu, energetické hustoty fosilních paliv. Když já vezmu jedno kilo benzinu, nebo jedno kilo surové nafty, nebo jedno kilo zemního plynu, ty mají v sobě víc než desetkrát energie na jeden litr anebo na jeden kg, než ta nejlepší baterie. Tím pádem já můžu mít baterie v automobilu, protože ta může dát snadno těch 500 kg těch baterií a nemůžu baterie na létání.

• Jaký je váš obecný pohled, tedy na elektromobilitu, auta na baterie?
  

• Já vždycky říkám lidem nejsou žádná elektrická auta, jsou jenom auta s elektrickými motory. Kdybych já koupil to elektrické auto, kde já žiji, v provincii Manytoba, tak 100 % naší elektřiny je hydroelektřina. Ta řeka je tak mohutná, že naše přehrady vůbec nejsou vysoké. Jenom o trošku se zvýšili, asi jenom 10 m. Je to vlastně tok řeky, který vytváří většina přehrad, jde o spád. U nás je ten tok řeky 100 % elektřina. Takže když já koupím elektrické auto v Norsku, v Manitobě, nebo v Québecu, tak je to 100 % hydroelektrické aut. A když to koupíme Francii, taj je to ze 70 % nukleární auto. A když to koupím v severní Číně, tak je to 100 % uhelné auto. A když to koupím všude na světě, tak je to ze 60 % fosilní auto. To, že 60 % energie na světě se vyrábí buď ze zemního plynu anebo z uhlí, takže záleží, kde jsem. A Čína, která má ten největší program dotování a vyrábění elektrických aut, tam je to v podstatě uhelné auto, protože většina čínské elektřiny je z uhlí. Takže my si musí uvědomit, že to, že nám elektrický motor neznamená, že to auto je zelené. Záležet to čistě na tom, odkud ta elektřina přichází.
  

• Teď to ale vypadá tak, že to je cesta, ze které už není návratu, že skutečně ten průmysl jde tím směrem elektromobility.
  

• V Evropě a v Číně je výrazný posun, ale zdaleka ještě ne. Takže ve Spojených státech nejprodávanější vozidlo je pick-up truck, pak SUV a další auta. Ford přestal vyrábět sedany, takže oni jsou teďka elektromobily SUV i pick-up, ale je to daleko těžší, než udělat malou elektrickou Hondu. Ale máte pravdu, v Evropě a v Číně je kurz nezměnitelný, nicméně i když ten kurz je nezměnitelný, zase musíme uvažovat globálně, protože jedna země může dělat toto a země toto. Ale globálně, my máme na světě 1,4 miliardy aut. My máme 1400 milionu aut a z toho 125 milionů je jich elektrických na světě. Je dlouhá doba dostat se od 27 milionů aut k 1400 milionů, takže lidi můžou mít i vize elektromobilu, ale palivová auta budou s námi po 10 let. To je to, že lidé nepracují s velkými čísly. Lidé ta čísla vidí 1400 milionů versus 27 milionů. Když se nad tím zamyslíte, tak dojde každému, že není možné jít z 27 a 1400 za týden, za měsíc, za pět let, za 10 let.
  

• Budou tedy ta elektroauta jezdit všude, nebo se to bude týkat spíš dejme tomu těch bohatších zemí s lepší infrastrukturou
  

• To je další cena nejen u bohatých zemí. Je to otázka ceny a nejvíce se to prokazuje i v Číně, kde lidé nejsou ještě tak bohatí, ale je to tam dotováno, je to tam státem podporováno. Ale všude jsou elektrická auta daleko dražší stále, než ta normální auta. A čili kdyby to bylo na volbě zákazníků, tak ta elektrická auta by nepronikala ani tak relativně rychle, jak pronikají dnes. Takže vlastně ten jejich pokrok záleží na těch ohromných dotacích. A před několika lety jsem četl a číslo, které mě ohromilo, že v Norsku, kde samozřejmě všechna elektřina je vodní, takže tam opravdu to auto je zelené. A v Norsku ty dotace před dvěma lety byly vyšší na elektromobily, než byly platby matkám po porodu. Takže značné množství. takže když je stát ochoten podporovat tak velké množství, tak samozřejmě lidé v Norsku kupují 70 % nových aut - elektroauta. Kdežto v Kanadě dvě % 

• Na několika energetických seminářích nebo konferencích jsem slyšel opakovat tezi, že nejlevnější elektřina je ta, která se nemusí vyrobit. Vy o úsporách často píše, toho často hovoříte. Jak velké rezervy v tomto směru máme? V úsporách. Přesně tak. To je něco, co já připomínám po desítky let. Lidé pořád říkají, co můžeme dělat? Jaderné elektrárny, větrné mlýny a speciální uložení energie. No no, nejlepší zdroj energie je ten, který nemusím vyrábět. Ušetřit tu energii, kterou už mám a mohu spotřebovat. A ve všech státech, i v těch nejchudších státech, protože nejchudší státy mají málo spotřebu na osobu, ale obvykle mají velmi malou efektivnost. Bohaté státy mají velkou spotřebu na osobu, ale velké plýtvání. A to plýtvání je úplně všude. A to je následkem ceny, protože ceny energie jsou velmi levné. Pro představu, do roku 1972 barel nafty u nás prodával za jeden dolar. A pak samozřejmě přišel OPEC a zvýšilo se to a šlo to na pět dolarů, 10 dolarů. A teďka je to více, ale i tak je to velmi levné, protože to je děsně koncentrovaný bohatý zdroj energie a my tím stále plýtváme. Takže ušetření energie, jak už jsem zmínil na začátku, v každé normální státu, v každém bohatším státu bez nějakých velkých opatření, můžete ušetřit 15 10, 20 % energie není žádný problém. Ale je možné předělat celou ekonomiku během třeba dejme tomu 5, 10 let, že by spotřeboval 30 až 40 % méně. Všechny moderní státy, Spojené státy, EU by mohli spotřebovat o 30-40% méně energie, než máme teď a přitom by si mohli zachovat tu svoji úroveň životní, jako mají teďka, my ty možnosti máme. Já vám dám například, stále mnoho elektřiny se vyrábí z uhlí. Uhlí se vytěží a spaluje se ve velkých kotlích a vyrábí se elektřina. Ta uhelná elektrárna je nanejvýš ze 40 % účinná a ty starší jsou jenom 35 %, či ani to ne. Když vezmete dneska spalovací plynovou turbínu, která je 40% účinná a z ní vychází teplo, které je ještě tak silné, že já můžu ohřívat další parní turbínu za ní. Takže mám kombinovanou turbínu, to je ta plynová turbína, a za ní ta parní. Nejlepší se dnes prodávají od Siemens, která je 65 % účinná. Takže kdyby se zavřeli všechny elektrárny v Číně, v Čechách, v Rusku, které spalují uhlí a vyrábí z uhlí a z párových turbín elektřinu s účinností 35 - 40 %, kdyby se po celém světě zavřeli a v Číně jsou jich desítky a místo toho se používali plynové turbíny s dvojitým cyklem, tak abychom mohli zvýšit účinnost o 50 %, ze 40 na víc, než 60%. Největší spotřebitelé energie na světě nejsou auta, nebo průmysl, jsou to budovy. 98 % budov je špatně postavených. Mají nedostatek izolace ve stěnách a nedostatek izolace v oknech. Viděl jsi někdy v Čechách trojité okno? To je okno zcela výjimečně. Takže kdybychom postavili pořádné budovy, to to stejné jako s tou výrobou elektřiny. My jsme ušetřit 50 % ve správně postavené budově, ne 20, ale 50 % a přebudovat staré budovy, aby byli účinné, to je těžké a dlouhodobé. To není tak snadné na udělání. Ale kdybychom vzali, kdyby opravdu řekli, svět má potíže s energií, svět má potíže s oteplováním. Musíme snížit produkci CO2. Nejlepší z cestou bylo by udělat nějakou světovou agenturu, která by řekla my zavřeme všechny elektrárny, které vyrábí elektřinu z uhlí a zavede tam ty plynové - 50 % zvýšení účinnosti. Je možno ušetřit 50% v budovách, 50 % v našich autech. My máme spoustu technických možností (zvětšování účinnosti), jak aniž bychom změnili to, co máme, tak bychom mohli zvýšit ne za pět, ale dejme tomu za 10 let přebudovat tu společnost na 20, 30, 40 i 50 % účinnější se stejný množství energie, kterou máme teď.
  

• Nevstupují tady do hry. Ale zase další faktory, když třeba mluvíte o tom plynu, který tady do střední Evropy musíme dovážet. A zase, když se vrátím k tomu úvodu, válka na Ukrajině, Rusko se ukázalo jako zcela nespolehlivý partner a byla tady velká obava, že prostě nebude ten plyn, nebude kde ho vzít. Takže jestli je možné spolehnout na elektrárny vyrábějící z plynu.
  

• To je otázka evropské politiky. A Angela Merkel navštívila Putina dvacetkrát. Angela Merkel žila všechno z Ruska. Evropa se nemusela obracet na vše k Rusku. Evropa se mohla obrátit ke Spojeným státům a ke střednímu východu a k mnoha jiným. Zemní plyn, dnes ho naložíte (LNG) a můžete ho rozvážet po celém světě. Takže to je otázka evropské politiky. Nezapomeňme, že Angela Merkel cestovala do Ruska neustále i po roce 2013. Nezapomeňme, že válka na Ukrajině nezačala loni, ale roce 2014 a Merkl tam cestovala vesele 2015- 17. Evropě to nevadilo, že Rusko okupovalo Krym. Takže vraťme se k těm počátkům. Že Evropa záměrně a svévolně si zvolila Rusko za svého partnera. Evropa měla jiné možnosti. Je Nigérie, Evropa má problémy s ilegální imigrací z Afriky. Nebylo vhodnější investovat ohromné peníze do Afriky, vybudovat Nigérii, vybudovat jiné země v Africe, kde mají ohromné zdroje ekonomické, pozvednout jejich ekonomie, snížit ilegální imigrací z těchto zemí. A založit svoji energii, místo aby se investovalo do Ruska, ta možnost tady byla. Mosambik, chudá země v jižní Africe, loni na podzim otevřela jeden z největších zdrojů v Africe zkapalněného zemního plynu. Není žádný nedostatek zemního plynu po celém světě. Kanada tím oplývá. Spojené státy, Afrika, Střední východ, Austrálie. A před tím, než jsme měli ty tankery na zkapalněný plyn, to bylo nemožné to dovážet, naftu bylo vždycky snadné dovážet, nyní máme tankery a to je snadné to dovážet. Vzdálenost prakticky neplatí, jestli to vezu z Kataru do Číny, nebo z Kataru do Evropy a je to kratší z Kataru do Evropy. Dneska to Čína kupuje po bilionech dolarů z Kataru.

• https://www.mujrozhlas.cz/interview-plus/kdybych-si-mel-vsadit-tak-za-20-let-jadro-nebude-hlavnim-energetickym-zdrojem-unie

23.10.2022 Evropu čeká energeticky nejnáročnější zima za poslední desítky let. Kvůli vyhroceným vztahům s Ruskem jsou obchodníci s energiemi nuceni improvizovat a hledat nejen nové zahraniční dodavatele, ale i cesty, kterými by komodity přepravovali. Evropští politici navíc jednohlasně dodávají, že nutnou podmínkou k překonání krize je snížení spotřeby. Přinášíme proto sadu doporučení úsporných opatření celosvětově uznávaného energetického experta Václava Smila, který význam energetických úspor zdůrazňoval ještě před válkou na Ukrajině. Smil prostřednictvím e-mailové korespondence redakci potvrdil, že na svých doporučeních by nic neměnil ani dnes.

Čechokanaďan Václav Smil se ve svých knihách zaměřoval spíše na rovnováhu mezi ekologii a energetickou účinnosti, jeho závěry však dlouhodobě zněly jasně: Energetická účinnost vede k energetickým úsporám, a tím pádem k šetrnějšímu životnímu stylu.

U spotřeby plynu je pro otázku úspor klíčové sezónní vytápění. Smil sice opakovaně uvedl, že topí v kotli na zemní plyn, jeho účinnost však podle něj dosahuje vysoce nadstandardních 97 procent. Další vývojovou fází jsou podle něho tepelná čerpadla, která jsou ještě účinnější a ekologičtější než nejlepší plynové kotle. Jejich hlavním nedostatkem sice zůstává vyšší cena, ta se však s rekordními cenami plynu v Evropě stává přijatelnější.

https://www.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/vaclav-smil-radi-jak-na-energeticke-uspory-krome-zatepleni-pomuze-i-skromnejsi-zivotni-styl-1394109

30.11.2021 Popisuje svět, jaký skutečně je. Profesora Smila hltá Zuckerberg i Bill Gates (z roku 2016).

• Věděli jste, že Čína za tři roky spotřebovala stejné množství cementu jako Spojené státy za celé století? Nebo jiný údaj: lidstvo za jeden rok spotřebuje jen sedmnáct procent toho, co zemská biosféra vyprodukovala. 
  
• Sám neinvestuji do ničeho, všechny akcie jsem prodal už v devadesátých letech. Jsem jen poradce, který popisuje svět takový, jaký ve skutečnosti je," říká Smil. 
  
• Pro jeho názor chodí i Bill Gates. Naposledy před prosincovou konferencí o klimatu v Paříži, kde se Gates postavil do čela velkých investorů, kteří se zavázali poskytnout více peněz na inovace v energetice.
• Já mu to vždycky zhodnotím z vědeckého hlediska, řeknu mu svůj názor co možná nejvíc objektivně a většinou máme podobný pohled na věc. Někdy se ale lišíme a to byl i případ pařížské konference. Bill oznámil, že investuje dvě miliardy dolarů na energetický výzkum, a experty, mezi nimi i mě, požádal, aby řekli, co by bylo dobré udělat. Dávám přednost spíš pomalejšímu a přirozenějšímu vývoji, tak jsem se nakonec k té akci nepřipojil a žádný návrh jsem mu nedal.
  
• Jednu věc máme s Billem společnou. Chceme rozumět světu kolem sebe. Proto má rád moje knihy: jsou plné čísel, která mu to umožňují.
• V tom jsme zase odlišní. Já jsem vědec a inženýr, který jen popisuje věci tak, jak jsou. A to, jestli je to optimistické, nebo pesimistické vidění, je na vás. Je to subjektivní. Navíc, já jsem spíš skeptický Evropan, zatímco Američané včetně Billa mají daleko víc optimismu. 
• Upozorňuji ho, že přechod na takzvanou zelenou energii nejde udělat přes noc a jestli tenhle proces chceme urychlit, musíme začít masivně investovat do energetických inovací. Ale postupně, systematicky, a ne jednorázově. Celosvětově se dnes z fosilních paliv vyrobí 86 % veškeré primární energie. Před pětadvaceti lety to bylo 90 % takže z toho je evidentní, že jsme společnost, která byla fosilními palivy stvořena a je na nich také totálně závislá.  
  
• Když jsme za pětadvacet let snížili svoji závislost na fosilních palivech jenom o 4 %, v dalších pětadvaceti letech se bez nich určitě neobejdeme. 
• Fandím solární elektřině, ale třeba v Německu si kvůli ní už teď 350 tisíc rodin nemůže dovolit platit účet za elektřinu, protože ji už teď má Německo nejdražší v západním světě. 
• Ano, všechno by mělo mít postupný a organický vývoj, dotovat zelenou elektřinu má smysl, jen když se to dělá s mírou a v určitých mezích. A víte, co je zajímavé? Že vlastně nic jako úplně zelená elektřina ani neexistuje. Podívejte se na větrnou turbínu. Ta, která má výkon pět megawattů, je vyrobena ze sto osmdesáti tun oceli a čtyřiceti pěti tun plastů. A jak tyhle materiály vyrobíte? Potřebujete k tomu uhlí, ropu nebo zemní plyn. Co je vodní přehrada? Ocel a beton. Takže na začátku jsou pořád fosilní paliva. 
  
• Vyrůstal jsem v době, kdy se říkalo, že touhle dobou už dojde ropa. A vidíte - nedošla. Dokonce se dnes už z obavy o změny klimatu říká, že všechna fosilní paliva nikdy nebudou spálena. Ropy máme jen ve Venezuele nebo Kanadě na další stovky let dopředu, třeba v kanadských dehtových píscích je ropy stejně jako v Saúdské Arábii. Je pravda, že ta ropa je špinavější a její těžba je také náročnější a dražší, ale i to se už zlepšilo. Fyzicky ale nemůže dojít nikdy. Jednoduše proto, že kvůli těm nejmenším ložiskům by se nevyplatilo vrtat do země.
  
• No, uhlí je tolik, že nebude asi spáleno nikdy. A zemního plynu je mnohem víc, než se předpokládalo, protože se nacházejí pořád nová ložiska. Třeba Izrael ho má tolik, že by mohl být jeho největší vývozce na světě. Krásný příklad, jak obrovské jsou zásoby fosilních paliv, je rozmach Číny. Čína vyrostla z ničeho na světového obra a přitom žádné materiály nedošly. Pořád je v zemi dost hliníku a ceny ropy ještě klesly. Teď zřejmě čeká stejný rozmach i Indii, a když planeta ustála růst Číny, myslím, že ustojí i Indii. 
  
• Já mám třeba ve Winnipegu super zateplený dům, okna s trojitým sklem, topím v kotli na zemní plyn, který má účinnost devadesát sedm procent, a jezdím v malé Hondě. Kdyby to samé udělala jedna miliarda lidí žijících ve vyspělém světě, ze dne na den bychom spotřebovávali o třetinu energie méně. 
  
• Elektrické auto přece není elektrické - třeba v Praze je to uhelné a jaderné auto, protože většina elektřiny v Česku pochází z uhlí a jádra. V Číně je to uhelné auto, ve Francii jaderné, protože osmašedesát procent tamní elektřiny pochází z jádra, a v Kalifornii je to zase auto hlavně na zemní plyn. Celé je to o tom, jestli emise vypustíme do vzduchu tam, kde auta jezdí, nebo v místě, kde stojí elektrárna, která tu elektřinu vyrábí. Jen říkám pravdu, kterou spousta lidí nechce slyšet.
  
• Až do října 1969 nechali komunisté hranice relativně volné, takže to nebylo zase tak těžké. Šest týdnů jsme s ženou Evou čekali ve Stuttgartu na vízum do Ameriky a pak jsme odjeli do Pensylvánie, kde jsem si na Penn State University dodělal doktorát. Mohl jsem tam začít přednášet, ale já nemám rád moc velká města, a tak jsme nakonec odešli do Winnipegu. Ten je relativně malý a takový víc evropský.
• Česko mě nechybí. Než v roce 2006 zemřela moje maminka, jezdil jsem za ní do Prahy každý rok aspoň na jeden nebo dva týdny. Prahu miluju, ale od té doby jsem tam byl jen jednou, když mě před dvěma lety pozvali na nějakou konferenci. Má žena tam jezdí každé tři roky, ale pro mě je to už cizí země.  
  
• Jak nyní vědecké disciplíny vědomosti rozškatulkovávají, není přirozené a hlavně to nepomáhá. Já takovým vědcům říkám vrtači šachet. Sedí si spokojeně na jejím dně, a když vzhlédnou nahoru, vidí jen úzkou výseč nebe a nic víc. Já zkoumám celý horizont.
• Když zjistíte kolik oceli je potřeba na výrobu větrné turbíny. A z toho se dá snadno vypočítat, že pokud by mělo být do roku 2030 vyráběno třicet procent světové elektřiny z větru, budeme na to potřebovat 600 milionů tun oceli. Tedy i fosilní paliva. Takže když se nad tím zamyslíte, hesla o nutnosti skončit s fosilními palivy už znějí úplně jinak.
• Čtyřicet procent. Tolik lidské populace žije díky Haber-Boshově umělé syntéze amoniaku, tedy průmyslové výrobě čpavku, který se používá buď přímo jako hnojivo, nebo ze kterého se další dusíkatá hnojiva vyrábějí. Tohle dnes skoro nikdo neví. Orné půdy nepřibývá, a pokud z ní má být větší výnos, který by uživil víc lidí, je potřeba víc hnojiva. A kdybychom se ho díky těmto dvěma vědcům v roce 1909 nenaučili vyrábět průmyslově, jednoduše by tahle planeta sedm miliard lidí neuživila.
  
• Druhá zásadní inovace pak přišla zhruba v šedesátých letech. Vyšlechtění vysoce výnosných druhů pšenice a rýže, které nejlépe reagují na vysoké dávky umělého hnojiva. Původně měla pšenice výnosnost jednu až dvě tuny na hektar, zatímco teď je to i víc než devět tun. Díky téhle inovaci dnes žijí miliardy lidí, přitom většina z nich považuje za největší inovaci Uber nebo Airbnb.  
  
• Přiznejte, že většina lidí mobil nepoužívá k usnadňování života. Nedávno jsem byl v Japonsku, a když jsem pozoroval lidi v metru, devadesát procent z nich hrálo zrovna na mobilu nějakou hru. A nejčastější věc, co lidé přes mobil sdílejí na Facebooku, jsou fotky jídel nebo latte artu. To přece není způsob, jak si usnadnit život. Mobil je v první řadě věc, která vám zvyšuje váš sociální status. 
  
• Jaký má smysl pálit uhlí na výrobu elektřiny, která pohání ty miliony serverů zahlcených fotkami obědů a kávové pěny? Představte si, kolik dat by se přeneslo, kdyby všech 1,5 miliardy uživatelů Facebooku vyfotilo a nasdílelo svůj oběd. Lidé si neuvědomují, kolik elektřiny tyhle servery spotřebují. 
  
• V historii lidstva nebyla žádná technologie, na které bychom byli stejně závislí jako na mobilech. Je tady totiž ještě jedna věc, díky které je mobil tak úspěšný. A to je ta jeho okamžitost. Svoje potřeby si díky němu můžete vyplnit okamžitě. Teď a hned. Na nic nemusíte čekat. Vy jste boss. Máte pocit, že máte všechno pod kontrolou. Je to v mnoha ohledech primitivní pud, ale to je právě ten důvod, proč má mobil takový úspěch. Cítíte se s ním dobře. 
  
• Jestli mě něco straší víc než mobil, pak to ohromné množství nerostného bohatství, které se na výrobu mobilů spotřebuje. 
  
• Kdybychom vzali jen pár mobilů a udělali z nich malou hromádku, bylo by v ní víc zlata, stříbra a mnoha dalších vzácných prvků než kdekoliv jinde v přírodě. Abyste v přírodě vytěžil jeden gram zlata, potřebujete vytěžit zhruba dvě tuny minerálu. A na to se zase spotřebuje obrovské množství energie. Na světě je dnes asi sedm miliard mobilů a to se jich každý rok jedna miliarda bez recyklace vyhodí. 
  
• Všechno musí být pořád větší a lepší, pořád se musíme posouvat, i když to nemá žádnou výhodu. Kolikrát jsem už slyšel argument, že větší auto je bezpečnější. Když ale budou mít nakonec všichni ta velká auta, budou jen o to větší nehody. Tohle se dnes projevuje ve všem. Lidé si neumí představit, že by neměli víc, a nedokážou se zastavit ani u toho, co už mají. 
  
• Dneska je všechno inovace. První počítačový čip se objevil v roce 1971, ale nemyslím si, že do té doby žili lidé o moc horší život. Zatímco bez počítačového čipu by lidstvo mohlo žít dál, bez syntézy čpavku nebo masové produkce oceli ne. Bez oceli by totiž nešlo vyrobit ani sklo, které totálně změnilo celou naši civilizaci. To jsou základy našeho světa. Silicon Valley je jen třešnička na dortu, ale ten dort, to je čpavek, ocel, sklo nebo plasty. 
  

• Podívejte se třeba na letadlo Boeing 787. Většina z toho letadla je už vyrobena z uhlíkových vláken, kovu tam moc není, takže je lehké. Když se na něj ale podíváte od základu, je to pořád ten samý stroj jako první boeing z roku 1957. A kdybyste k němu vzal tehdejšího inženýra, řekne vám, že v 787 je víc elektroniky a šedesát procent z něj jsou uhlíková vlákna, všechno ostatní by ale znal. Nejlepší na tom ale je, že ten starý boeing letěl stejnou rychlostí jako současná 787. O šedesát let dřív! A to je letectví jedno z nejinovativnějších prostředí. Chci tím říct, že inovace, které mění věci od základů, zase tak časté nejsou.

• Jestli mám v něčem o lidstvo strach, neřešil bych funkce nového iPhonu, ale spíš rezistenci bakterií. Už teď je na světě hodně bakterií, které jsou kompletně rezistentní na všechny možné druhy antibiotik, protože antibiotika používáme příliš. Ve čtyřicátých letech jsme tenhle boj vyhráli, ale teď se blížíme do bodu, kdy by tuhle výhodu mohlo lidstvo zase ztratit. Jestli s tím něco neuděláme, budeme mít velký problém. Místo toho teď nejvíc řešíme mobily a internet. 
  

• Základní věc je číst, číst a číst. Protože když čtete, přemýšlíte. A když přemýšlíte, dostáváte nové nápady. Čtení aktivuje části mozku, které žádná jiná činnost aktivovat neumí. Také probouzí představivost. Když se podíváte na fotku Benátek, moc o ní nepřemýšlíte. Ale když o tom čtete, musíte zapojit i představivost. Čtení je něco, co z nás dělá lidi. 
  

• https://forbes.cz/popisuje-svet-jaky-skutecne-je-profesora-smila-hlta-zuckerberg-i-bill-gates/<br>

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového