Marshallův plán pro Evropu z roku 1947

V roce 1947, se začátkem studené války, byl přijat Marshallův plán, který počítal s aktivním průmyslovým rozvojem Německa. https://tass.ru/mezhdunarodnaya-panorama/18875595

9.8.2023 Studio Beta - Profesor Ivo Budil. Drsné probuzení z růžového snu.

• USA a Velká Británie si ponechali část zlata (které tam bylo deportováno před 2.s.v.) za náklady za financování naší exilové vlády, za financování našich vojáků bojujících ve 2.s.v., také si strhli cenu akcií znárodněných podniků z první republiky. 
• Marschallův plán byl hrazen i z velkého obchodního přebytku USA vůči spojeneckým zemím. Ten přebytek byl tak veliký, že hrozilo, že dojde k obrovské inflaci. Proto bylo vhodné i prostřednictvím dlouhodobých půjček takto vracet peníze zpět do Evropy a odsát z USA a tím se vyhnout inflaci.
• https://www.youtube.com/watch?v=xLXcdGZ6soY
  

19.12.2022 V čem spočíval hlavní význam Marshallova plánu pro Evropu z roku 1947, viděno s odstupem let?

Měl strategický cíl. Američané nechtěli, aby peníze investované v letech předtím do Evropy a prolitá americká krev přišly vniveč, a tak tlačili na změnu tehdejších ochranářských politik evropských zemí, na odstranění obchodních bariér. Řečeno prozaicky, obnova kontinentu byla výhodná pro americké farmáře a výrobce, pro ně to byl velký trh. USA tak svým způsobem stály na počátku integrace západoevropských demokracií, byť vlastní evropská integrace započala o pár let později. Těch přibližně 12 miliard dolarů - 130 miliard v dnešních penězích -, co to stálo, bylo významných. Nebylo to ale to nejpodstatnější. Tím byla existence strategického cíle plánu. 

https://archiv.hn.cz/c1-67151290-zbrane-dodavaji-americane-obnovu-musi-zaplatit-evropa-jinak-usa-nekyvnou-na-marshalluv-plan-pro-ukrajinu#

2.7.2022 Marshallův plán, oficiálně nazývaný Plán evropské obnovy, vyhlásil jeho iniciátor a tvůrce, ministr zahraničí USA George Catlett Marshall, 5. června 1947 v projevu na Harvardově univerzitě. Významně ho přitom ovlivnil jeho zážitek z konference tzv. velké čtyřky (čtyř největších mocností, tedy USA, Sovětského svazu, Británie a Francie) o budoucnosti Německa, která se konala v březnu 1947 v Moskvě. Po rozhovoru se Stalinem si uvědomil, že Sověti čekají, až se situace v Evropě, co se týče zásobování obyvatel potravinami, ještě zhorší. Lidé budou nespokojenější a vytvoří se lepší předpoklady pro vzestup komunistického hnutí a možného převzetí moci tamějšími komunistickými stranami. Uvědomil si, jak je situace vážná,"

• Cílem plánu bylo, lapidárně řečeno, "nasytit hladové a zabránit šíření komunismu", tedy vytvořit evropským zemím rozsáhlou hospodářskou pomocí takové podmínky, aby mohly rekonstruovat své ekonomiky při udržení demokratického řízení společnosti.
• Jeho myšlenky se okamžitě chopil britský ministr zahraničí Ernest Bevin, který navrhl pařížskou konferenci a přizval k ní i Sovětský svaz.
• Další pařížská konference o přípravách na přijetí Marshallova plánu měla začít 12. července 1947. A sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin se rozhodl, že země, jejichž vlády měl pod svým vlivem, do Paříže nepustí. První jednání v Paříži začala 23. června 1947, ale sovětská delegace ji hned po prvním týdnu opustila a sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov obvinil Spojené státy, že rozdmýchávají protisovětské nálady a činnost.
• Československá vláda se poprvé zabývala Marshallovým plánem tajně při jednání 24. června 1947, kterému předsedal státní tajemník Vladimír Clementis. Ten konstatoval, že americký návrh si získal mimořádný světový ohlas, ale navrhoval počkat na stanovisko sovětské vlády. Následovala schůzka českého ministra zahraničí Jana Masaryka se sovětským chargé d'affaires M. F. Bodrovem, který prohlásil, že stran československé účasti nemá z Moskvy žádné instrukce. Vláda si to vyložila tak, že Stalin nehodlá účasti Československa na Marshallově plánu bránit, a v pondělí 7. července se jednomyslně usnesla pozvání k účasti na pařížské konferenci přijmout. Bohužel, skutečné Stalinovy úmysly byly úplně jiné. Byl pevně rozhodnut účast Čechoslováků nepřipustit, a to zejména proto, že v Československu se nacházelo cosi, v čem viděl zásadní faktor svého vlivu v geopoliticky rozděleném světě: bohatá ložiska uranu, nezbytného pro výrobu jaderných zbraní.
• Ve středu 9. července 1947 odjížděla z Prahy do Moskvy vládní delegace ve složení Klement Gottwald, ministr zahraničních věcí Jan Masaryk a ministr spravedlnosti Prokop Drtina (který zastupoval nemocného ministra zahraničního obchodu Ripku) na dlouho plánované jednání o prohloubení vzájemných obchodních styků. To se však záhy změnilo v nevybíravý Stalinův nátlak na československé odmítnutí účasti na pařížské konferenci, a tím i na odmítnutí Marshallova plánu jako takového. "Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek," měl údajně prohodit bezprostředně po návratu do republiky Jan Masaryk.
• Odmítnutí plánu nahrála navíc ještě jedna mimořádně nešťastná okolnost: československý prezident Edvard Beneš utrpěl v noci na 10. červenec těžký záchvat mrtvice, takže když k němu ráno zamířil Gottwaldův emisar Clementis s úkolem, aby z něj vymámil souhlas s odmítnutím usnesení ze 7. července, byl indisponován a dost možná státního tajemníka ani nevnímal. Clementis toho okamžitě zneužil a referoval vládě, že Beneš s novým postupem souhlasí. Na základě toho pak vláda na dlouhotrvajícím jednání svou účast na pařížské konferenci jednomyslně zrušila.
• "Nevzdal jsem se zcela naděje, že z plánu obnovy Evropy, na kterém se ve Washingtonu usilovně pracuje, takzvaného Marshallova plánu, bude mít prospěch i Československo. Doufám, že československá vláda přehodnotí své rozhodnutí," prohlašoval údajně ještě začátkem roku 1948 americký velvyslanec v Praze Laurence Steinhardt. Mýlil se.
• https://www.denik.cz/z_domova/marshalluv-plan-klement-gottwald-stalin-jan-masaryk-stalinuv-pohunek.html?

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si jako první, co je nového