Jak zadržovat vodu

Proč pole erodují a nevsakují vodu? Protože je narušená integrita (soudržnost) a diverzita (různorodost) lidské populace, která narušuje podle svého vzorce (vytváří nerovnováhy, disharmonii) vše kolem sebe a tedy integritu, diverzitu a celý komplexní ekosystém, jehož jsme součástí. Žije na její úkor a nevnímáme signály Přírody, proto půda nevsakuje vodu (je zablokovaná, nasycená, nepropustná do spodních vrstev půdy), která je symbolem toku energie (informací) a života. Nejen, erodující pole, jsou zprávou (nastaveným zrcadlem) pro lidskou populaci o jejím současném stavu a důsledcích z toho vyplývajících (co děláš mě, děje se i tobě, protože jsme vzájemně propojení i přesto, že utíkáš do virtuálního světa a myslíš si, že člověk je vládcem planety a může uplatňovat model otrokář - otrok s přispěním algoritmů a "umělé strojové inteligence", vytváří pouze bezduché stroje, které dočasně blokují přírodní zákony).

• Retence (krátkodobější zadržení) a akumulace (dlouhodobé zadržení) v vody v krajině. Mezi přírodě blízká opatření patří tůně, mokřady, zalesnění, zatravnění a obnova půdního života. Mezi technická opatření patří budování rybníků, nádrží, poldrů zasakovacích příkopů, nebo průlehy.

Po únoru 1948 bylo v rámci kolektivizace rozoráno asi 800 tisíc kilometrů mezí, inspirací byli "pokrokové zkušenosti" ze Sovětského svazu, potom následovalo vysoušení mokřadů, pokračovala započatá meliorace z dvacátých roků minulého století a regulace potoků a říček Krajina postupně přestala zadržovat vodu (v tomto období byl ještě vody nadbytek a nevnímali jsme to jako překážku pro populaci, bylo potřeba více potravin). Od roku 1948 zmizelo na našem území 950 tisíc hektarů mokřadů, v roce 2019 bylo s pomocí dotací ministerstva obnoveno 100 tůní, mokřadů a rybníků.  

• Paradox: Hladina vody v mořích se zvedá a voda v naší krajině chybí. Sucho a povodně jsou dvě strany jedné mince.
• V České republice zůstávají srážky dle dlouhodobých statistik Českého hydrometeorologického ústavu přes značné roční výkyvy na zhruba stejné úrovni, zatímco průměrná teplota stoupá. Za posledních šedesát let se zvýšila o dva stupně Celsia, což zvýšilo ztrátu vody vypařováním o zhruba patnáct procent (na každý stupeň Celsia oteplení je vzduch schopen přijmout o sedm procent víc vody). Logickým důsledkem je tedy dlouhodobě ubývání vody v krajině. Dostatek vody v krajině však může odpařováním příjemně ochladit lokální prostředí. A takovéto ochlazení odpařováním může být podle fyzikálních zákonů značné. Odpaření jednoho litru vody odejme ze vzduchu zhruba 2,4 MJ tepla. V přepočtu by se tak ochladilo 1000 m3 vzduchu o víc než dva stupně celsia (výparné teplo ovšem nezaniká, ale uvolní se zase někde jinde při kondenzaci páry. Tím způsobí oteplení, takže globální efekt je nulový).
  
• V přírodě je běžně půda schopna vstřebat 1–3 litry vody za hodinu. Pokud jsou srážky intenzivnější, anebo už půda tuto schopnost ztrácí, voda z krajiny rychle odtéká," konstatuje Miroslav Trnka. A podle prognóz bude v budoucnu nastávat mnohem častěji právě situace, kdy budou srážky méně časté, ale o to intenzivnější. 
  
• Zadržování vody v praxi na Usuší vybudováním tůní a obnovou malého vodního cyklu.

Při současné situaci České republice v Evropě a téměř v celém světě nás dusí problém nedostatku vody, velká sucha, přívalové deště, zimy bez sněhu....Tato situace způsobuje způsobuje zejména v  nížinách (Jižní Morava, Indie, Afrika atd.) velké problémy zemědělcům a obyvatelstvu.

• Čím je způsoben nedostatek vody? Co způsobí sucho v Česku?
• Co způsobuje vysychání řek, lesů a podzemní vody Zádrž vody, povodí Zdoňovsko
• Proč pole erodují a nevsakují vodu? Koloběh vody, vodní cyklus

Experti odhadují, že ještě na začátku 20. století na celém českém území zadržela půda celkem bezmála jedenáct miliard kubíků vody (biliónů litrů). V současnosti je toto číslo poloviční. V Česku také mizí bezmála cca 20 miliónů tun ornice za rok (půda ztrácí schopnost vsakovat a udržet vodu, ničí ji také prudké lijáky tím, že splachují její nejúrodnější vrstvu, která akumuluje nejvíce vody).

• Při současné ztrátě 20 miliónů tun ornice za rok, zanikne schopnost půdy zadržet vodu v krajině v objemu cca 6 milionů m3 /rok.
  
• Délka vodních toků v Česku je cca 76 000 km (za posledních cca 120 roků se délka toků zkrátila o třetinu).  Celková délka vodních toků v Česku kvůli regulacím zkrátila o třetinu, u některých řek dokonce o dvě třetiny (díky přebudování přirozeně meandrujících toků lemovaných záplavovými oblastmi v napřímené kanály obklopenými hrázemi proti rozlivu a odvodněnou krajinou).
• V roce 1918 byla regulována třetina říčních toků a na území Česka bylo 17 přehrad. V současnosti (2019) je regulováno více než 90 % tuzemských toků a existuje kolem 180 přehrad. Přesto ani tato masivní změna vodního režimu řízená člověkem suchu nezabránila, vodu v krajině nezadržela, ani nezachránila zemědělskou produkci. 
• Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd spočítal, že dobře obhospodařovaná půda by mohla zadržet až o 40 % vody více, než nyní (tedy až 8,4 miliardy m3 vody), tedy objem nesrovnatelný s jakýmikoliv technickými řešeními jako jsou například přehrady (3.5.2020, Anna Kárníková, ředitelka Hnutí DUHA).
  

Česká republika chce snížit dopady sucha a vyřešit potíže se zásobováním obcí a měst pitnou vodou, vybuduje nové spojení vodárenských soustav. Předpokládaná cena všech projektů 22,727 miliardy korun. Vize je taková, že přes spojené vodovody by mohly být během extrémně suchých období zásobovány ty regiony, kde bude vláhy nejméně.

Podle Petra Havla (novinář a ekologický a zemědělský analytik) spadne nad Českem ročně kolem 55 až 60 miliard metrů krychlových srážek, spotřeba vody je do 1,5 miliardy metrů krychlových. Lidé se ale musí naučit spadanou vodu udržet v krajině. "Zemědělská pole dokáží udržet 8,5 miliardy metrů kubických vody, ale naše pole ji ve skutečnosti udrží mnohem méně. Potřebujeme nádrže, ale ještě více mokřady (zadržování vody v půdě a obnova půdního mikrobiomu),

• EU chce omezit platby zemědělcům maximální hranicí 100.000 eur na jednu farmu.
  

Voda v krajině

Vztah vody a krajiny je velmi důležitý. Zejména půda slouží v krajině jako obrovská zásobárna vody. S jejím nedostatkem je ohrožena schopnost půdy poskytovat člověku potřebné plodiny k výrobě potravin. V poslední době se schopnost krajiny zadržovat vodu snižuje. Na vině je změna hospodaření na zemědělské půdě, zástavba i úbytek pestrosti v krajině. 

• 5,04 mld. m3 vody aktuálně dokáže zachytit zemědělská půda v Česku (70 %). To je v současné době maximální retenční schopnost zemědělské půdy v Česku. Jeden hektar zemědělské půdy dokáže v průměru zadržet až 3 500 m3 vody.
• O 3,3 mld. m3 (to je o více jak 30 % ) více vody by dokázala půda zachytit, kdyby byla zdravá. 
  
• Z výzkumných projektů vyplynulo, že se objem vody v půdě za posledních 100 let snížil o 30 %, což vede k rychlému nástupu zemědělského sucha. 
  
• Listnaté a smíšené porosty, potažmo jejich půdy, zadržují výrazně více vody, než jehličnaté. 
• Zádrž vody v lesích se nevyřeší budováním lesních rybníčků. Aby lesy příznivě přispívaly k vodnímu režimu, měly by mít přirozenější složení, mělo by se v nich ponechávat mrtvé dřevo a mělo by se pečovat o to, aby lesní půdy nebyly vyčerpané a utužené intenzivním lesnickým hospodařením. 
• Mezi prvky zvyšující retenční schopnost krajiny patří například remízky, zasakovací průlehy, obnova slepých ramen řek, realizace tůní a revitalizace i těch nejmenších vodních toků jako podpora rozvoje důležitých nivních a říčních ekosystémů.
  

Dešťová voda

Dešťová voda může být pomocníkem v domácnosti, stačí ji svést ze střechy do jakékoliv nádrže. Byla by přece škoda, kdyby odtekla do kanalizace! Dešťovou vodu pak můžeme použít k zalévání zahrady, ale třeba taky jako užitkovou vodu na WC nebo na praní prádla.

• Ze střechy o ploše 240 m2 můžeme za rok (550mm srážek za rok /m2) zachytit okolo 120 m3 dešťové vody. 
  
• Zkypřená půda totiž absorbuje mnohem více vody než utužená, do níž se voda téměř nevsakuje a jen po povrchu odtéká. Pokročilejším způsobem je budování tzv. svejlů neboli příkopů vedených po vrstevnici, tj. kolmo na svah. Voda odtékající ze zahrady se v nich zachytí a v daném místě se vsákne. Na podobném principu fungují i dešťové zahrady.  
  
• Vláhu v půdě udrží i zakopané dřevo. Máte-li nadbytek dřeva, zakopejte ho do půdy na zahradě. Nasákne do sebe dešťovou vodu i vodu ze závlahy, kterou pak bude do okolní vysychající půdy postupně uvolňovat. V zahradě tak může dřevo fungovat jako zásobárna vlhkosti i několik let (než se definitivně rozloží).
• Biouhel.

Voda a zemědělství

Pro zlepšení půdní úrodnosti se v zemědělství používají takzvaná meliorační opatření, díky kterým se plošně zvyšuje úrodnost zemědělských a lesních půd. Může to být například odvodnění zamokřené půdy nebo naopak zavlažování té, která má vody nedostatek. Do melioračních úprav řadíme i protierozní ochranu, rekultivace, pozemkové úpravy nebo vysazování speciálních stromků.

• 25,7 %, tolik procent půdy (tedy asi 11 000 km2 ) bylo do konce 20. století v Česku odvodněno. Přemokřené pozemky totiž neumožňují efektivně půdu obhospodařovat.  

Odběry vody pro zemědělství za rok 2016.

• Povrchová voda 31,9 mil. m3. 
• Podzemní voda 14,7 mil. m3.
  

Přehrady

Výhoda přehrad bývá ilustrována bonmotem, že půda nemá kohoutek. Půdní voda je rozprostřena v ploše, my ale potřebujeme vodu odebírat v místě, kde je koncentrovaná, v přehradě. Zadržením vody v nádrži tedy nezajišťujeme vodu v krajině, ale koncentrujeme ji, abychom ji mohli využívat. K nápravě hydrologického režimu to ale nepřispívá.

• Přehrady sice zadrží vodu, ale voda se z nich samozřejmě odpařuje.
• Globální modely říkají, že systém přehrad odpařuje celosvětově zhruba 5 % průtoku veškeré celosvětové říční sítě, což je více, než spotřebují veškeré domácnosti a průmysl na celém světě.
• V přehradách se navíc koncentruje i znečištění.   

Zadržování vody v přírodě

Prvotním úkolem pro zadržení vody v přírodě je nutné na prvním místě se podívat do lesů, kde začíná povodí jednotlivých řek (prameny) a spadová území pro jednotlivé potůčky, potoky a říčky.

Na našem území naprší a nasněží obrovské množství vody, cca 60 miliard kubíků ročně (tento objem mírně roste, zatím neklesá) a jen jedno procento spotřebujeme jako pitnou vodu. To nám poskytuje obrovský prostor na hledání efektivního dlouhodobého řešení, protože sucho a povodně jsou dvě strany jedné mince. 

Louka dešťovou vodu zadrží zhruba na měsíc. Z odvodněného pole odteče během pár hodin. Dobře zachovalý a strukturovaný les ji zadrží na dva měsíce. Funkční a melioracemi nenarušené rašeliniště dva roky.

• Upozornění: každé území je jiné (geologické, hydrologické, meteorologické, půdní, geomorfologické poměry atd.), a proto je k obecnému doporučení vzít úvahu tyto faktory.
• Zamezit nepřirozené rychlé odtékání dešťové vody ze spadového území.
• Zrušit meliorace (nebo je mechanicky zavírat určité části) a ukončit existující dotační tituly na odvodnění zemědělských pozemků, které jsou anachronismem v době, kdy země čelí dlouhodobému odvodňování krajiny.
• Podpořit obnovu malého vodního cyklu v krajině, tj. obnovení přirozené rovnováhy v krajině (pole x vegetace včetně stromů).
• Obnovit plnou diverzitu rostlinných pater v krajině i lesích.
• Podporovat zakládání travnatých, nebo prostě jen nekultivovaných pásů zejména tam, kde je potřeba vodu zdržet, aby rychle neodtekla spolu s ornicí, tedy na vršcích a na dnech terénních vln v polní krajině, ale také například podél polních cest. 
  
• Travnaté plochy mají být zelené. Aby v rostlinách probíhala fotosyntéza, aby byly živé. Jen tak mohou plnit všechny své funkce, například zadržovat prašnost a vodu. 
  
• Revitalizovat nepoužívané lesní a obslužné cesty, které jsou zdrojem rychlého odtoku vody eroze půdy (Štefan Valo).
• Vytvořit kaskádovité (stupňovité) neregulované koryta potůčků a potoků při velkém spádu.
• Odstranit uměle regulovaná koryta toků (revitalizace toků přírodní cestou) a obnova přirozeně meandrujících koryt toků do původní podoby může navýšit zadržení vody a hladinu spodních vod 1,5 - 3 krát a tím se také prodlouží doba průtoku korytem až 3 x, obnoví se také flóra a fauna v toku a v jeho okolí (z 76 000 km délky vodních toků  je 1/4 regulovaných).
• Obnovit tradiční lužní lesy v nížinách, v záplavových zónách podél toků. Tři poslední zbytky lužních lesů a luk na Moravě při záplavách v roce 1997 zadržely podle ekologů třikrát víc vody než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady.
• Zadržovat dešťovou vodu u jednotlivých domácností (zamezení přímému odtoku do kanalizací) a využívat ji na zahrádce či jako šedou vodu (porosty by měly obsahovat jednoděložné, tak dvouděložné rostliny, dvouděložné totiž zůstávají zelené i při vysokých teplotách. Také jsou to hostitelské rostliny pro spoustu druhů hmyzu, ptactva a potravního řetězce, který je na to logicky navázán. A kvetou. Trávy mají například tu výhodu, že mají díky svému svazčitému kořenovému systému protierozní účinek, snesou zátěž a dokáží odnožovat a tím zajišťují pokryvnost.).
• Budovat větrolamy a remízky, které podporují malý vodní cyklus, zabraňují vysušování půdy a vegetace, pomáhají tvorbě rosy, zachycují sníh. Zdravý strom sice dokáže odpařit víc vody než vodní plocha stejného půdorysu a tím ochladit místní prostředí, ale také odčerpá hodně vody z půdy. Stojí-li stromy příliš hustě (zejména v případě smrkových monokultur), zejména kde je málo vody a kde je vyčerpaná půda, začnou trpět nedostatkem vody, ztrácejí odolnost vůči chorobám a škůdcům (důsledkem je kůrovcová kalamita), uzavírají své listové průduchy a omezují tak asimilaci a tvorbu hmoty.
• Na horách podporovat přirozenou obnovu původních přírodních horských lesů (bez zásahu lidského faktoru - příklad: lesy přežily 100 milióny roků...přestože byla spousta klimatických změn) na úkor hospodářských lesů.
• Ministr Brabec v roce 2016 přišel s myšlenkou obnovit stovky a tisíce malých nádrží a mokřadů - řeší se tím pouze důsledek a bude se dále prohlubovat deficit tzv. virtuální vody - dluh na který žijeme.
• Změnit skladbu hospodářských lesů -  listnaté a smíšené porosty, potažmo jejich půdy, zadržují výrazně více vody, než jehličnaté. Důležité je také zvětšit rozestupy mezi stromy.
• Mrtvé dřevo tlející v lese dobře zadržuje vodu v přírodě a na jeho rozkladu se podílí nejrůznější bakterie, plísně a houby. V závislosti na druhu dřeva a velikosti porostu může být jeden strom kolonizován až 600 druhy plísní a hub a asi 1 350 brouky. Díky jejich rozkladné činnosti je půda obohacována o důležité živiny (půdní mikrobiom), které mohou svými kořeny přijímat další rostliny. Ty je využívají ke svému růstu až do doby, než se přiblíží konec jejich životnosti a odumřou. Pak celý cyklus obnovy lesa začíná nanovo. 
• Budovat a obnovovat rašeliniště: "rašeliník má dvě zajímavé vlastnosti. Je to mechorost s neukončeným růstem. To znamená, že každý rok doroste o nějaké to patro, zatímco ta předchozí mu odehnívají. Děje se tak pod vodou bez přístupu vzduchu, zcela se tedy nerozloží a dává vzniknout rašelině," Rašeliník podle přírodovědce Vladimíra Melichara obsahuje kolem 95 % vody a někdy i více. Rostlina má obrovskou schopnost nasákavosti, což je vlastnost, která se pak přenáší i do samotné rašeliny.
• Přehrady nejsou řešením problému, jsou jeho součástí," říká Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.  "Právě umělé odvádění vody z krajiny člověkem zvyšuje tlak na její zadržování na jiném místě pomocí přehrad. Technické zásahy do krajiny jsou extrémně drahé a nikdy nefungují tak dobře, jako přírodní procesy, prověřené miliony let," doplnil Dalibor Dostál. 
• Nové projekty infiltrace vody z povrchu pod zem - 9 vytipovaných lokalit.
• Podle Jana Pokorného z firmy ENKI, Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd vypracoval s Povodím Vltavy velmi podrobnou mapu, kde je pro celé povodí Vltavy vytipovaných 160 tisíc míst pod jednotlivými půdními bloky, kde je třeba vodu zastavit, abychom ji nepouštěli rychle pryč a využili jí zpátky v krajině. Můžete udělat příčnou rýhu a dvě přemostění, po kterých může jet zemědělská technika. Níže vytvoříte mokřad nebo rybník. Zaberete tak pět hektarů ze sta, přičemž to stačí na zadržení třeba stoleté srážky. Díky tomu vytvoříme tzv. malý cyklus, protože když začne svítit slunce, voda se začne točit, tedy vypařovat a vracet zpět v drobných srážkách.
• Krizovou a neudržitelnou variantou je prohlubování vrtů a studen.
• Zvyšovat podíl biouhlí (dřevo spálené bez přístupu vzduchu) v půdě, biouhel vytváří v půdě malé chodbičky a tunýlky, čímž ji zlehčuje, navíc má výhodu v tom, že je to taková houba, kterou když hodíte do vody, nasaje ji, dřevěné uhlí je schopné vodu zadržet a postupně uvolňovat do půdy tak, jak rostliny pro svůj růst potřebují, je také ideální pro žížaly, které se v něm rády rochní a urychlují tvorbu kompostu, čímž pomáhají k provzdušněné a lehčí půdě.
• Obnovovat metabolismus a mikrobiom půdy (chemizace zemědělství ničí schopnost metabolismu půdy a její mikrobiom), aby se půda stala živá a zadržovat tak více vody.
• Houby zřejmě rostly na souši ještě dříve. Mohly tedy hrát důležitou roli v opětovném probuzení života na světě. Poskytují totiž rostlinám a stromům vodu a minerální živiny, které jsou důležité pro jejich další růst a rozvoj. Houby zajišťují větší stabilitu půdy, působí proti erozi a zvyšují zadržování vody v půdě (mykorhiza), houby tvoří až 30 % veškeré půdní hmoty.
  
• Omezit transpiraci (kůrovcová kalamita - holiny), protože je narušený transpirační proud: souvislé rostlinné porosty transpirací vyrovnávají teplotní rozdíly mezi dnem a nocí (v noci převládá příjem vody - otepluje se, ve dne transpirace - výdej vody - ochlazuje se). Proto jsou na územích bez vegetace (např. pouště) velké rozdíly mezi denní (díky tomu se zvětšuje výpar) a noční teplotou.  
• Budovat v krajině na spádnicích zasakovací rohlíky, hrůbky, rýhy - svejly (swale), které jsou naplněné kamenivem, voda se zadrží a vsákne (pomáhají zadržet vodu v krajině při záplavových deštích).
• Velcí kopytníci mají totiž v souvislosti se změnami klimatu na krajinu pozitivní vliv. Díky pastvě nedochází k rozkladu organické hmoty rostlin a uvolňování CO2 do atmosféry. Trus velkých kopytníků totiž zanášejí do půdy brouci, takzvaní koprofágové, a pomáhají tak vázat uhlík a organickou hmotu v půdě. Ta pak funguje jako houba a udržuje vodu v krajině. "Příznivý vliv velkých kopytníků na zadržování vláhy v půdě je zřetelný i v rezervaci velkých kopytníků v Milovicích. 
• Vláhu v půdě udrží i zakopané dřevo. Máte-li nadbytek dřeva, zakopejte ho do půdy na zahradě. Nasákne do sebe dešťovou vodu i vodu ze závlahy, kterou pak bude do okolní vysychající půdy postupně uvolňovat. V zahradě tak může dřevo fungovat jako zásobárna vlhkosti i několik let (než se definitivně rozloží).
  
• Zadržování vody v půdě můžeme zvýšit její kvalitou, přidáme kompost, využíváme mulčování (aby půda nebyla odkrytá a vystavená přímému slunci), pravidelné doplňování živin (výluhy, jíchy atd.), provzdušňování..  

Úspěšný "boj se suchem" (hledání řešení) bude znamenat zásadní změnu rázu české krajiny. "Sto let jsme odváděli vodu z České republiky s tím, že je jí tady moc a že bylo potřeba rozšířit lány polí. Dnes čelíme problému obrovské eroze, půda neudrží mnoho vody a pak se spláchne v přívalové srážce. Vzniknou retenční nádrže, několik přehrad, ale to je horizont 10 nebo 15 let. Cílem teď je obnovit stovky a možná tisíce menších vodních nádrží a mokřadů," uvedl ministr Brabec v roce 2016.

Plný hydrologický cyklus a jeho obnova:

Aby se Země vrátila k původní funkčnosti (plnému hydrologickému cyklu a potřeba obnovit i cyklus živin a uhlíku), je třeba mít na paměti, že je potřeba vysadit ty správné rostliny (tzv. meziplodiny), které tvoří živiny (které obnoví koloběh živin, uhlíku a vody) a podpoří půdní život. Jakmile jsou nové rostliny na svém místě, budou znovu absorbovat živiny svými dlouhými kořeny (přísunu živin do vegetace a tím postupné zvýšení hladiny podzemní vody), které voda odebrala z půdy, tím se zastaví eroze a zvýší se kvalita půdy. Tímto zázračným způsobem se voda v přírodě skutečně léčí sama! Je to opatření, které mění klima v místním měřítku, což je jediné dostupné opatření ke globální změně klimatu. Používáme tedy určitá regenerační opatření, jako jsou zemní práce, nebo rotační pastva a tím se bude infiltrovat více vody, která doplňuje vodonosné vrstvy a stabilizuje půdu. To katapultuje systém směrem k regeneraci, protože únik energie známý jako eroze je anulován. Tento energetický cyklus infiltrace vody udržuje delší období fotosyntézy a biologického rozkladu uhlíkového materiálu jako hnací síly přírody, vody, potenciálu. Tím se opraví půdní potravní síť (půdní mikrobiom), čímž se uvolní živiny a vytvoří půdní podmínky (struktura), které zvyšují účinnost infiltrace vody prostřednictvím nově vznikajícího humusu. To urychluje postupně růst rostlin a když se zásoba živin stabilizuje, ubývá plevel a diverzita a složitost exponenciálně stoupá. Jak tyto fotosyntetizéry pumpují uhlík do půdy a vyvíjejí rozsáhlé kořenové systémy, dále zvyšují dokončení výše uvedených cyklů. Mikrobi se živí exsudacemi cukru z kořenů živých rostlin a odumřelý rostlinný materiál se také rozkládá. Jak se půdní podmínky zlepšují a voda proniká, kořeny jdou hlouběji a stávají se ještě rozsáhlejšími, což umožňuje systému dokončit regeneraci. Tento velký skok umožňuje systému větší schopnost výměny plynů a infiltrace vody a lepšího zachycení většího množství uhlíku v půdě. Takto je klima pozitivně ovlivňováno, voda jde dovnitř, místo aby odtékala. Půda se opravuje a její mikroflóra prosperuje, místo aby byla vyhubována obděláváním a chemikáliemi, a uhlík se ukládá, když se půda prohlubuje, spíše než aby byla vyvrhována do atmosféry nebo znečišťovat vodní systémy. Kromě toho biologická rozmanitost vzkvétá, protože stále více zvířat, ptáků a podobně staví na těchto dalších vláknech v potravní síti daného ekosystému. Tato exponenciální regenerace je tedy způsobena vzájemně propojenými cykly, které ze sebe navzájem těží.

• Trávy jsou titánské pumpy cukru, uhlíku do půdy. V kombinaci s hnojem, který je cyklován rozmanitostí flóry a fauny a tím je cyklus obnovy je prakticky dokončen.

https://treeyopermacultureedu.com/chapter-7-water/a-permaculture-development-model-a-path-to-the-full-hydrological-cycle-and-the-abundance-that-follows/

Uteče to jako Voda - kniha o zadržování vody v krajině.

Zadržování vody v rodinném domě

Ze střechy o ploše 240 m2 můžeme za rok zachytit okolo 120 000 l dešťové vody.  

• Zachytávání dešťové vody ze střech domů.
• Budování přírodních jezírek.
• Omezení eroze půdy a obnovení její diverzity nad i pod zemí.

Jak si vybrat nádrž na dešťovou vodu a jak ji správně zakopat?

Dešťová voda prší zadarmo. Vzít si ji, uložit stranou pro časy sucha a nedostatku, nebo jen kvůli tomu, abychom pak na zalévání zahrady nemuseli mrhat vodou z řadu (za kterou platíme) nebo studny, je rozumné. Čím víc dešťové vody zachytíme, tím líp.

Stavební povolení?

Pokud nekopete do hloubky víc jak 1,5 metru a neděláte jámu o 300 metrech čtverečních, mělo by to být stavebnímu úřadu podle zákona víceméně jedno. Nebudujete vodní dílo. Realizaci stačí stavebnímu úřadu jen ohlásit.

Jakmile začnete operovat s přepady a odtokem, a třeba vývodem nadbytečné jímané vody do kanalizace, začne to zajímat správce kanalizace. Mnohem lepší je nechat přebytečnou dešťovou vodu nechat zasáknout na pozemku.

Je rozhodně dobré být ohleduplný na sousedy a pokud nádrž budete hloubit u hranice pozemků, domluvte se s nimi na tom. Předem. Můžete tím předejít nepříjemnostem. U rodinného domu se k sousedním pozemkům výkopem nádrže nesmíte přiblížit na dva metry. Pokud vás dispozice nutí jít blíž, je to možné, ale bude potřeba to projednat ve správním řízení. Z hlediska vlastních staveb: počítejte s tím, že nádrž musí být tak daleko od základů jiných nadzemních konstrukcí, jako je výškový rozdíl mezi spodkem onoho základu a dnem nádrže. 

https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/jak-si-vybrat-nadrz-na-destovou-vodu-a-jak-ji-spravne-zakopat

Česko plán na zadržení vody do roku 2029

• V následujících deseti letech stát investuje na propojování vodárenských soustav 24 miliard korun, řekl v úterý na tiskové konferenci po jednání Národní koalice pro boj se suchem premiér Andrej Babiš (ANO).
• Včetně fondů z EU to bude celkem investice do řešení vody 50 miliard korun.
• Vybudování přivaděče Praha - Kladno nebo posílení kapacity Východočeské vodárenské soustavy Náchod - Hradec Králové.
• Stát plánuje rozšířit skupinový vodovod Nýrsko - Klatovy další větví do Dobřan nebo propojit vodovody Liberec - Bílý Kostel nad Nisou - Hrádek nad Nisou.
• V následujících 3 letech stát a lesy ČR plánují rekonstrukci, obnovu, odbahnění nebo stavbu 1215 rybníků nebo malých vodních nádrží. (investice celkem 1,5 miliardy Kč).

Stát začíná krajině pomáhat znovu umět pít

• Čím víc plochy řeka má, čím víc se může rozlít a zpomalit na zákrutách či odbočkách, tím víc vody se stihne vsáknout do strategických podzemních zásob -to je nyní nejvyšším zájmem státu.
• "Řada velmi perspektivních lokalit, kde bychom mohli vybudovat 'nové Kárané', leží paradoxně v oblastech, kde o vodu není zájem, protože je jí tam dost.
• Projekty umělé infiltrace vody z povrchu pod zem (vsakovací nádrže)  - injektáže tekutiny shora dolů umějí vyrábět pitnou vodu v objemu až několika kubíků za sekundu.
• Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka (VÚV do. Zbyněk Hrkal ) probádal celou republiku a sestavil sérii map podle toho, kde se jaký typ projektu dá použít, protože se tam, zjednodušeně řečeno, protíná nedostatek vody s vhodně stavěným i rozsáhlým podložím.
• Pod zemí se postaví stěna, která nadzvedne podzemní hladinu a stvoří i nový zdroj. Jde o vybudování podzemního rybníka s tím bonusem, že když se schovává pod povrchem, v létě z něj sluníčko neodsává a nedělají si v něm prázdninové stanoviště sinice.
• Cena? osciluje od jednotek milionů až po jejich první stovky milionů. 
• Žádný z projektů neumí vyrobit novou vodu, pracuje jen s tou existující - Umělá infiltrace pouze přetváří povrchovou, rychle odtékající vodu na podzemní, která z krajiny odtéká pomaleji".
• Dlouholeté scelování polí do ohromných lánů s monokulturními plodinami, odstraňování remízků, narovnávání řek nebo vysazování smrků tam, kam přirozeně nepatří - to vše společně zlikvidovalo valnou část překážek, které umějí vodu v území pozdržet, aby měla čas se vsáknout.
• Nová protierozní vyhláška třeba definuje 25 procent českých polí jako území ohrožená tím, že ornici spláchne voda nebo odvane vítr.
• Zákonem se má také nastavit maximální povolená velikost půdního bloku s jedním druhem rostliny, a to na 30 hektarů.
• více

Projekt Ice stupas v Ladaku (Himaláje), vědec Sonam Wangchuk

• Pomocí ledových kuželů z vody (která pochází z ledovců) zavlažují vysušené území po více měsíců v době sucha.
• více

Jak zabránit aby se z krajiny ztrácela voda? (Klára Salzmann) 14.5.2020

• Krajinářská architektka a pedagožka Fakulty architektury ČVUT. 

V posledním století odvodňujeme nesmírně intenzivně. Voda odtéká z polí, odtéká z lesů, odtéká z měst. Toky narovnáváme, zahlubujeme, zatrubňujeme, zemědělské plochy odvodňujeme plošně, odvodněna jsou i prameniště v horních částech toků. Města dláždíme. Vodu ze střech a ulic odvádíme pryč. Nemáme vodu v půdě, nemáme vodu v podzemí, nemáme vodu v řekách, co nevidět nebudeme mít vodu ani ve vodovodních kohoutcích.

• Vodu jsme oddělili od jejího přirozeného prostředí, voda je živá hmota, je součástí ekosystému a ke svému zdravému životu potřebuje půdu, vegetaci a živé organizmy.
  
• Vodu po použití odesíláme do moří a i díky klimatickým změnám se nevrací zpět.
• Krátkodobá rychlá řešení: zamezit odtoku vody z krajiny, velkoplošné vsaky vody (obce, města, zemědělské plochy.
• Dlouhodobá koncepční řešení: zabývat se krajinou jako celkem.
• https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/klaran-salzmann-jak-zabranit-aby-se-z-nasi-krajiny-ztracela-voda

Jak zadržovat vodu Jiří D. Aichberg (30.4.2020)

Vzhledem k extrémnímu suchu se můžeme zaměřit na opatření pro zadržení vody v krajině - třeba jen malou drobností, podporou retence (úspory) vody na zahradách:

• Zelené střechy (existují i dotační programy).
• Výsadba stromů (nejlépe těch ovocných).
• Pestrá výsadba keřů (půda díky zeleni drží více vody a není tak suchá, pestrost rostlin a živočichů celkově udržuje vodu v krajině), obnova jednotlivých rostlinných pater (byliny, keře, malé stromky, stromy atd.).
• Suché zídky, terasy a visuté zahrady (umožní rostlinám žít pouze z dešťové vody, byť jsou srážky skoupé).
• Nesklizené listí (listí je též potravou pro žížaly, které provrtávají v půdě chodbičky, jimiž se může voda dostávat do hloubky, hmyz ukrývající se v listí je důležitou potravou pro ptáky).
• Čím více vyšších rostlin, vyšší trávy je na zahradě, tím více horizontálních srážek se zachytává.
• Budování svejlů (swale) - příkopů, prohlubní, struh, průlevů či malých tůněk (zadržují dešťovou vodu a poté ji postupně uvolňují).
• Voda z okapů, která se již nezachytí pro např. zalévání a využití dešťové vody, stéká do svejlů, tůněk a příkopů.
• Dešťová zahrada (rain garden) je prohlubeň v terénu, do které stéká voda z okolí a je v ní zadržována (můžou v ní být i speciální rostliny).
• Tlející materiál v záhonech (dřevo, seno, kůra - pomáhá udržovat vlhkost v záhoně, dřevo se při rozkladu mění na měkký materiál, který nasává vodu jako houba).
• Mulčování (obsypání nebo pokrytí okolí rostliny přírodním materiálem - štěpka, posekaná tráva, listí; mulčování zadržuje v půdě vodu, brání větrné i vodní erozi půdy).
• Vysoké (okrasné) trávy a stepní zahrady (eliminují zalévání, zachytávají srážky).
• Kvetoucí podrost ovocných stromů (potvrdilo se, že na kvetoucím podrostu ovocných stromů se zadržuje voda a zároveň se významně omezuje výskyt hmyzích škůdců, především mšic na ovocných dřevinách).
• Stromy, keře a trvalky (zejména suchomilné) budou v budoucnosti lepším řešením než trávník, nýbrž se nemusí zalévat:

Jak zadržovat vodu, zprávy z tisku

15.10.2023 UMĚLÉ LEDOVCE V HORÁCH KAŠMÍRU – DOMORODCI SI ZÁSOBY VODY NA HORKÉ LÉTO TAKTO ZAJIŠŤUJÍ UŽ PO STALETÍ. Vytváření umělého ledovce zahrnuje fascinující rituál hluboce zakořeněný v tradici. Led, který se při něm používá, se dělí na dvě pohlaví: mužské a ženské. Mužský led se mísí s kameny a hlínou, takže se pohybuje pomalu nebo vůbec. Naopak ženský led je čistší a má tendenci růst a pohybovat se rychlejším tempem. Kvůli své čistotě obsahuje ženský led více vody. Strážci těchto znalostí a techniky jsou místní obyvatelé Kašmíru, například z vesnice Ghwari. Rozumějí jedinečným vlastnostem těchto dvou typů ledu a jejich vzájemnému působení při tvorbě umělých ledovců.

• Proces začíná tím, že si vesničané vyberou vhodný svah nad svou vesnicí, obvykle v nadmořské výšce přesahující 4500 metrů. Tyto svahy jsou často pokryty skalními sutěmi. Do tohoto svahu se vyhloubí jáma, aby byl zajištěn přístup k mužskému ledu, který je ukryt pod skalami. Vesničané pak přidají ženský led, obvykle kolem 300 kilogramů obyčejného ledu, a obklopí ho tykvemi naplněnými vodou. Aby tuto směs izolovali a zajistili účinné zmrazení, pokryjí ji materiály, jako je například dřevěné uhlí, piliny, obilné otruby, skořápky vlašských ořechů nebo jakýkoli jiný vhodný izolační materiál s účinnými tepelnými vlastnostmi.
• Jakmile sníh na svazích začne během jarního tání tát, voda stéká na připravené místo. Tato voda postupně zamrzá kolem jádra umělého ledovce a způsobuje jeho růst. Tykve obsahující vodu se při rozpínání ledu pomalu rozevírají a přispívají k růstu ledovce. Izolační vrstva je klíčová, protože chrání led před rostoucí silou slunečních paprsků, které mohou v průběhu roku horské svahy zahřívat.
  

• Umělé ledovce zajišťují nepřetržitý přísun vody pro jejich pole, a podporují tak jejich zemědělskou činnost. Navíc zabraňují vyčerpání přírodních zdrojů vody, což může mít dlouhodobé ekologické důsledky.

• Zdroj: https://kdf.mff.cuni.cz/~jitka/gamebook/navody_na_pokusy.pdf, https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/16379/archimeduv-zakon-a-tani-ledu.html, https://www.lidovky.cz/domov/umele-ledovce-na-horach.A080322_000119_ln_noviny_sko

• https://www.svetcestovatele.cz/umele-ledovce-v-horach-kasmiru-domorodci-si-zasoby-vody-na-horke-leto-takto-zajistuji-uz-po-staleti/

15.4.2023 Biokoridor, který se povedl. Takto by však měla vypadat celá ČR a EU. Opakuje zásadní chyba, dělají se jen jednoliniové výsadby, takže větrolamná funkce bude zatím prakticky nulová a hodně nízká, namísto aspoň tří linií cik cak (neprůhlednost), aby rostoucí koruny zadržovaly dobře vítr a horizontální srážky a co nejvíce chladily i sebe navzájem. A doplnit keře. Pokud je jen jedna linie stromů, budou trpět rozpalem slunce a jakékoli zaschnutí udělá velkou díru v linii, na rozdíl od těch více násobných linií, které se navzájem chrání. Zde tedy dávám vzorový mezní pás, tažený skvěle po vrstevnici, kousek od Šumperka o šíři cca 40 m se stromy ve čtyřech liniích s keři. Toto je tedy multifunkční prvek: stín, chlazení i ukládáním uhlíku, větrolamnost, keře a stromy jedlé, nektarodárné a semenaplodící traviny. Biotop i pro hmyz, ptáky (možnost odsedu dravců, pak není problém s přemnožením hlodavců) a zvěř, zádrž vody, omezení větrné eroze, zachytávání srážek nejen vertikálních, ale i horizontálních, i stoku vody po poli nad ním. Úkryty pro zvěř a hnízda, nory, podpora ÚSES, ochrana půdního edafonu, obnova prostupnosti krajiny, vynucuje nutnost hospodařit nad a pod mezním pásem po vrstevnici, což je všeobecně nutná, byť radikální, ale zcela zásadní celospolečenská potřeba.

• Pás si pak vynutí i snížení chemie v krajině používané na ornou. A samozřejmě jedlé ekostabilizační prvky zvýší potravinovou soběstačnost. A než mít jednu linku ovocných stromů, je lepší jich mít 3, 4 řady v nové krajinné kontuře. Na snímcích je biokoridor v rámci pozemkových úprav a ÚSES. Takto by však měla vypadat celá ČR a EU.
• https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jiri-malik-biokoridor-ktery-se-povedl.takto-by-vsak-mela-vypadat-cela-cr-a-eu?

28.11.2022 Zadržování vody v krajině a naše klimatická budoucnost, dr. Václav Cílek

• Strom je schopen brát vodu z listů i kůry. Kořeny jsou velkou zásobárnou vody. V prériích mají stromy 4 x větší kořeny, než nadzemní část. V evropských lesích je to v průměru 1 :1.
• Extremita bude velká, musíme počítat s tím, že řeky a říčky mohou nepravidelně vysychat. Řeka nevyschne úplně (máme 3 koryta, záplavy, koryto řeky, podzemní koryto řeky), je to třeba na 3-5 kilometrech, pak je nějaký čůrek, a ryby jsou schopni za této situace dobře přežívat, pokud tok není toxický.
• Čím delší je dráha vodní kapky, tím je to lepší, snažíme se vodu maximálně zpomalit.
• Remízky zpomalují vítr a krajina se vysušuje méně, pomáhají zachytávat rosu, sníh, vytváří stín.
• Marada vytváří na Jižní Moravě biopásy, funguje mu to a má na to i dotace.
• Bříza roste nejlépe ve směsi se smrkem (jedlí). Bříza někde již po 40 letech odumírá, problém je i pro zpracovatelský průmysl, protože je konzervativní.
• Kůrovcová kalamita byla něco podobného jako covid pro nás, bylo to něco přelomového.
• Nelepší je smíšený les nestejného stáří a takový získáte nejdříve za 40 roků.
• Brdy jsou jedny z největších smrkových celků v Česku.
• Polovina výroby potravin na světě je závislá na hnojivech na bázi dusičnanu amonného. Další růst cen potravin je nevyhnutelný, zemědělci budou muset snižovat množství hnojiv a tím budou klesat výnosy. Nemusí to být hned, ale může dojít k potravinové panice.
• Kamenné zítky se používaly jako mulč, vytváří se stín, brání se větru a zachytáváte rosu. Kolem stromů se dělá důlek, aby voda neodtekla.

• Na spodním obrázku je vrstva písku, která akumuluje více vody jako houba a postupně ji propouští do půdy.
• Eroze půdy je jeden z důvodů přívalových dešťů z kopce (nikoliv z údolí).
• Odvod u dálnice jde přes štěrk, aby se rozbila energie proudu vody, aby neerodoval půdu.
• Protierozním opatřením je také orání po vrstevnicích.
• Když na Sahaře vykopete jámu 2m hlubokou, tak se dostanete do slabě navhlého písku.
• Přirozený tok vybřežoval tok každý 2 roky, byl mělký, voda se mohla rozlít do stran.
• Mechy a odumírající dřevo v lese zachytí hodně vody.
• Dříve se dělala poslední brázda ve svahu hlubší, nebo terasa, která vodu zachytí.
• Vytváření sítě přepadů u rybníků nad sebou.
• Když vzrůstá teplota, tak se zvyšuje četnost požárů.
• Mezi smrkovými monokulturami je vhodné dávat pásy listnatých stromů, (doubravu, nebo bučinu) ten velmi obtížně zapálíte.
• K zemědělským usedlostem se používali někdy listnaté stromy, které stínili požárům, aby nemohli přeskočit z jedné stodoly na druhou.
• Hustota lesních cest (je nutné si dávat pozor na zvýšenou možnost eroze díky těmto cestám) u nás kupodivu není velká, lesníci spíše chtějí větší zahuštění lesních cest. Lesními cestami však odejde obrovské množství vody z lesa.
• Kořenové čističky jsou vhodné jen pro několik domů, ve větším měřítku nejsou tak účinné a zanáší se.
• V Česku je 800 000 až 1 milion divokých prasat. Uloveno je cca 250 000 ročně, zhruba 1/3 se nenahlásí (uloveno je cca 300 -320 000 ks a předpokládá se, že v přírodě zůstalo 2 x tolik.
• https://www.youtube.com/watch?v=Al9pB2WV0v0

18.11.2021 V Jizerských horách zkouší jednoduchý a přitom účinný způsob, jak zadržet vodu.

Hledali proto způsob, jak. "Řešení jsme objevili s Miroslavem Kubínem z CHKO Beskydy," popisuje Honzig. Kubín si ve spolupráci s několika ochránci přírody všiml, že podél lesních cest, používaných kdysi těžkou technikou lesníků, rostou stromy nějak zvláštně. A sice na jedné straně méně. Na té směrem k cestě. A to výrazně. Kubín a jeho tým to názorně dokázal měřením obvodu kmenů (respektive letokruhů) pařezů u cest. Je na nich jasně patrný úbytek dřeva právě směrem k cestě. Proč?  

"Je to tím, že těžká technika, která tudy jezdila, udusala hlínu, zničila póry, a voda se tak na těch cestách nevsakuje zdaleka tak dobře jako v okolí," vysvětluje Kubín na workshopu pro skupinu lesníků. Lesníci se sjeli začátkem listopadu sem, na úpatí kopce v Mordově rokli nedaleko Bedřichova u Liberce, aby v praxi viděli, co jedna taková cesta může způsobit a co se s tím dá dělat. Ostatně Kubín (není na fotce) si s kolegy pro lesníky připravili názornou ukázku. Nejprve nalili do ohraničeného prostoru na cestě vodu, která odpovídá 45 mm srážek. Jak vidno, ani po několika minutách se voda nevsákla. Stejný pokus poté zopakovali o kus dál mimo cestu. Zde už se voda po pár minutách vsákla. Protože jsou cesty odvodněné, je u nich méně dřeva, a v celkovém měřítku se tím přichází o spoustu dřeva," přidává ekonomickou motivaci Honzig. Jak tedy docílit toho, aby hlína na cestách nesloužila při dešti jako dno potoka, ale aby vodu vsakovala jako běžná lesní půda?

Pomůže bagr. "Technologicky je to poměrně náročné, je potřeba hrabat hluboko, nadzvedávat pařezy. Ale díky bagru to jde rychle a relativně levně," vysvětluje potřebu těžké techniky Honzig. Lžíce bagru jednak zhruba po půlmetrových mezerách lehce nadzvedává - a tím kypří - hlínu podél cest. Zároveň bagr upravuje cestu, po které už sjel dolů. A to tak, že lžící hloubí v pravidelných intervalech jakési tůně - odborněji zasakovací jámy. Nebo jak to také Kubín s kolegy z CHKO pracovně nazývají, "systém jáma-hráz-jáma".

• "Je důležité, aby mezi jedním a druhým vsakovacím pásem byla vždy alespoň 50 až 70centimetrová zhutněná půda, která vytváří takovou hrázku. Ta zabrání erozi půdy. 
• Tento systém vytvoří z podobné cesty zvlněný a brzy zelený systém nakypřených tůní, které daleko lépe vsakují vodu. Déšť, který spadnul v 'Jizerkách', zůstane tam, kde má být, a nesteče dolů do přehrad.
• Spolek totiž hodlá po domluvě s Lesy ČR a zdejší správou CHKO každý rok takto zrekultivovat několik kilometrů nepoužívaných lesních cest. "Chceme zachytit zhruba tolik vody, jako má Jablonecká přehrada.
• https://zpravy.aktualne.cz/domaci/foto-rekultivace-jizerske-hory/r~87fe72b4430311ec8a900cc47ab5f122/v~hint/ 
  

14.4.2021 LUBOR KŘÍŽEK VRACÍ DO KRAJINY VODU. SYSTÉMY JEZÍREK A TŮNĚK REGENERUJÍ PŘÍRODU.  Žije blízko Kosovy Hory u Sedlčan v domě, kde vyrůstal, a před pěti lety, kdy už nevydržel jen nečinně přihlížet, začal na svém pozemku vytvářet tůně, hrázky a svody ze střech.

Cíl byl, aby se tůně a jezírka na konci zimy a na jaře naplnily vodou a ta z nich pak pomalu až do podzimu odtékala do okolí," vysvětluje. "Nechtěl jsem čekat, až voda dojde úplně, i když ve studni jsme ji pořád ještě měli. Mám rád přírodu, zajímám se také o ornitologii a není mi cizí jakýkoli jiný živočich. Proto dobře vím, že kde je voda, tam je život.

• Díky tomu, že vytvořil systém jezírek, tak zároveň vznikly i biotopy, které se líbí nejen živočichům, ale i novým rostlinám. "Něco se objevilo samo, třeba orobince, něco jsem přidal, třeba puškvorec. Sám jsem si ho namnožil, je užitečný i v léčitelství. Objevilo se několik druhů čolků a také skokanů, od zelených po skřehotavé. Daří se rosničkám, rozmnožily se ve velkém hned první rok poté, co jsem soustavu vytvořil. Co se začalo ten první rok dít, z toho mi doslova spadla brada. 
• Největším učitelem je příroda sama. Když chci nějak k zadržení vody v krajině přispět, musím neustále v terénu pozorovat, jak se voda chová ve vzduchu, na povrchu i pod ním. Pak se nějakému pochopení můžu aspoň částečně přiblížit."  
• Neměli by pospíchat, ale spíš nejdřív pozorovat. 
  
• Jeho projekt vybagrování a propojení tůněk a rybníka stál jenom minimum peněz, takže se do něj může pustit skoro každý.

https://www.vlasta.cz/clanek/jezirka.html?

11.8.2020 Zelené údolí pod Milešovkou čelí horku lépe než okolní pole. Mohou za to nejen tůně, které buduje soukromý hospodář. Tůň na severním svahu Milešovky je na začátku srpna bez vody. Na dně rostou jen trávy, sítina a bodláky. Malou nádrž obklopují pastviny, na několika místech zažloutlé. Plní ji jen dešťová voda. "Budoval jsem ji na podmáčeném místě, ale poslední roky už každé léto vyschne," říká farmář Daniel Pitek, který na svazích hory a v údolích pod ní hospodaří. Další malé jezírko o pár desítek metrů níže napájí pramen. Přestože je už pár týdnů vyschlý, tady se voda ještě drží. "Vždycky tu byl alespoň tenký proud, nyní už nic. Vody je skoro o půl metru méně, než je touhle dobou obvyklé. Normálně sahá po břehu daleko výš, až k hrázi," ukazuje Pitek.

Podobných tůní vybudoval farmář na svých pozemcích přes třicet. Nejdřív několik let sledoval, kde se voda v krajině hromadí, pak zažádal vedení Chráněné krajinné oblasti České středohoří o povolení a přijel s bagrem. "Jenže od roku 2015 tůně, které jsou závislé jen na srážkách, vysychají. Ty na pramenech vypadají lépe, nejlépe jsou na tom ale nádrže spojené s nějakým vodním tokem," říká. Úbytek vody je vidět i na rybnících, vysychají i mnohé potoky, trpí tráva i další porosty.

Údolí kolem Milešovky, stejně jako celé České středohoří sužuje srážkový stín. Dešťů tu bývá méně než ve zbytku země. Oblast se navíc podle měření Českého hydrometeorologického úřadu řadí mezi ty, kde se v Česku za posledních 60 let nejvíce zvedla průměrná roční teplota. Meteorologická stanice na Milešovce ve výšce 837 metrů nad mořem zjistila od roku 1961 nárůst teploty téměř o 2,3 stupně Celsia. V blízkých Teplicích je to podobné.

https://archiv.ihned.cz/c1-66800710-zelene-udoli-pod-milesovkou-celi-horku-lepe-nez-okolni-pole-mohou-za-to-tune-ktere-buduje-soukromy-hospodar

29.7.2020 Bývalý vojenský výcvikový prostor mezi Milovicemi a Benátkami nad Jizerou je již několik let domovem stád zubrů, divokých koní a praturů. Takřka vyhubeným kopytníkům slouží v létě napajedla v podobě několika tůní, které přispívají k zadržování srážek v krajině. Na něm se podílejí i samotní zubři, jejichž trus dokáže doslova kouzlit s půdou. Ta pak mnohem lépe vsakuje vodu.

Zdroj: https://www.idnes.cz/praha/zpravy/zubri-kopytnici-napajedla-rezervace-tune-milovice.A200728_150054_praha-zpravy_jum?zdroj=patro_lidovky

10.7.2020 Co s nedostatkem vody? Lesy České republiky s tímto problémem bojují po svém. V rámci programu Vracíme vodu lesu obnovily mezi obcemi Pernink a Abertamy v Karlovarském kraji rašeliniště. Dnes se v oblasti opět drží voda a tvoří rašelina. Pro oživení rašeliniště byla klíčová vysoká hladina vody. Došlo i na úpravy vegetace, odstranily se náletové dřeviny a vysadily rašelinné kleče, takže má území otevřený a přírodní ráz. Oblast je nyní veřejně přístupná, přes mokřiny vede až k molu s pozorovatelnou a informačními tabulemi nový dřevěný chodník. V projektu za osm a půl milionu korun se přeměnilo 66 hektarů půdy, jedná se tedy o největší revitalizované rašeliniště v Krušných horách.

Lesy ČR v posledních letech obnovily rašeliniště také na Hodonínsku, v Jizerských horách i jižních Čechách. Aktuálně připravují další čtyři obdobné projekty - opět v Jizerských a Krušných horách a dva v jižních Čechách.

https://pozitivni-zpravy.cz/jak-udrzet-v-krajine-vodu-diky-ceskemu-projektu-se-do-krusnych-hor-vratila-vlaha/?

3.7.2020 Mokřady, jezírka i divocí koně. Potravináři z Opavska vrací přírodě, co si z ní berou

https://archiv.ihned.cz/c1-66786780-mokrady-a-jezirka-podnik-vraci-prirode-co-si-z-ni-bere

29.6.2020 Nejlepší způsob, jak zadržet vodu v krajině, je rašeliniště. Zůstane tam i dva roky, říká přírodovědec Jiří Melichar. "Louka dešťovou vodu zadrží zhruba na měsíc. Z odvodněného pole odteče během pár hodin. Dobře zachovalý a strukturovaný les ji zadrží na dva měsíce. Funkční a melioracemi nenarušené rašeliniště dva roky," upozorňuje Melichar na obdivuhodnou schopnost tohoto unikátního přírodního území.

Lesy ČR, které v zemi hospodaří přibližně na 45 procentech rozlohy lesů, revitalizaci Perninského rašeliniště prezentují jako významný projekt obnovy původního vodního režimu v krajině. "Do programu Vracíme vodu lesu půjde v letech 2019−2021 jedna miliarda korun, z níž vznikne asi 365 projektů," říká Josef Vojáček, generální ředitel Lesů ČR. Do částky počítá i dotace, které tvoří její větší část.

Lesy ČR mají připravené revitalizace dalších čtyř rašelinišť, ale v menším rozsahu než v případě Perninského rašeliniště. Podobné projekty se chystají v Jizerských a Krušných horách a dva v jižních Čechách.

28.6.2020 Jsou to skoro tři týdny, co Šumvald a hlavně jeho místní část Břevenec i další vísky na Uničovsku zasáhla noční pohroma. Dvousetletá voda se během chvíle prohnala dědinou jako tsunami a zanechala za sebou domy plné vody a bahna, auta na střechách i koryto potoka Dražůvka ucpané stovkami klád. Ty se s proudem valily z kopců nad Břevencem, ležícím v údolí podél říčky, a vrážely do domů. Jedna taková usmrtila manželku místního policisty. Během několika desítek minut nad oblastí spadlo extrémních 120 milimetrů srážek.

"Když se voda nezastaví na loukách, polích a ani v lesích, odteče po povrchu a stane se to, co se stalo v dědině," vysvětloval na místě Vaľo, který se již deset let snaží zadržovat vodu v krajině. Jeho způsob, kdy narušuje staré zhutněné lesní cesty tak, aby vykopané jámy zachycovaly vodu, se ujímá i v Česku. Upozorňuje, že je potřeba změnit generacemi navyklou hospodářskou praxi, která vodu z krajiny odvádí.

Podle Štefana Vaľa k takové škodě nemuselo dojít, kdyby se zhutněné cesty po těžbě dřeva rekultivovaly. Když se půdní póry budováním cest ve svahu přeruší, voda se dostává na povrch, mnohem rychleji pak po uježděné půdě odtéká, čímž nejen odvodňuje svahy, ale nabírá kinetickou energii a dole v obcích způsobuje katastrofální škody. A dlouhodobě ničivé sucho.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/moravska-tsunami-je-sestra-sucha-budou-to-roky-nez-napravime-stare-chyby-rika-expert.A200627_104203_ln_domov_ele

17.6.2020 Nízký trávník u domu je mrtvý. Raději tam vytvořte louku. Krajina v Česku se dostala do paradoxní situace: už od středověku se systematicky odvodňuje, aby se na ní pohodlně hospodařilo, voda se svádí pod zem a posílá pryč. Teď, když se otepluje klima a plodiny začínají schnout, stát honem řeší, jak do přírody vodu zase dostat. Staré drenáže jsou však v zemi pořád a fungují naplno. Přírodovědec a expert na vodu v krajině Prof. RNDr. Jakub Hruška říká, že kdyby se významná část těchto odvodnění vykopala, proti suchu by to hodně pomohlo. "Jenže do toho se nikomu nechce. Stát radši bude stavět přehrady," upozorňuje Hruška.

Když zaprší teď ve vegetační sezoně, tak například louky a lesy vodu dokážou využít na svůj růst, na transpiraci (vypařování vody povrchem rostlin, převážně listy, pozn. red.) a do podzemních vod se z deště moc nedostane. Kdyby významněji pršelo v říjnu, listopadu nebo prosinci, pak by se rezervoáry vody začaly doplňovat. 

https://archiv.ihned.cz/c1-66777460-nizky-travnik-u-domu-je-mrtvy-radeji-tam-vytvorte-louku

15.6.2020 Když je voda zadarmo. Brněnské sídliště ji umí získat ze střech svých paneláků

https://archiv.ihned.cz/c1-66777160-kdyz-je-voda-zadarmo-brnenske-sidliste-ji-umi-ziskat-ze-strech-svych-panelaku

25.5.2020 Odborníci z polytechnického institutu ve Virginii přišli na efektivní způsob, jak zkapalnit i z tu nejjemnější mlhu. Takzvaná vodní harfa na své struny zachycuje mikroskopické kapky vody kondenzované v mlze. Poté, co se kapky nahromadí a naberou dostatečnou váhu, stečou do připravené nádržky. Harfa je složená ze strun vyrobených z nerezové oceli, každá o průměru čtvrt milimetru. Oproti běžným zařízením na zachytávání vody z mlhy je dvacetkrát účinnější. Dosud užívaná pletiva navíc lidé stříkají různými chemikáliemi pro zvýšení efektu.

• K nápadu ho inspirovaly sekvojové stromy, které zachytávají vodu z mlhy do svého jehličí.

https://pozitivni-zpravy.cz/nadeje-pro-nejsussi-mista-na-zemekouli-vodni-harfa-zachyti-vodu-z-pary-ve-vzduchu/?

https://www.floranazahrade.cz/suchomilne-rostliny
https://abecedazahrady.dama.cz/.../okrasne-kere-ktere-sucho-n...
https://abecedazahrady.dama.cz/.../krasne-kvetouci-zahrada-be...
https://www.ireceptar.cz/.../rostliny-vhodne-do-sucha-spousta...
- Podpora ekologického zemědělství (např. nákupy BIO výrobků), nýbrž se v rámci něj lépe a více dodržují osevní postupy, pravidla ekologického zemědělství, střídání plodin a případně alespoň eliminují chemické postřiky a pesticidy.