Stromy a keře

• Jedlá lesní zahrada
  
• Kopicování (pařezení)
  
• Jak správně sázet ovocné i okrasné stromy a keře
  
• Peckovité stromy, klejotok
  
• Podzimní bělení ovocných stromů
  
• Roubování stromů
  
• Živý plot, Plot z roští a dřevin
  
• Sluneční past
  
• Staré odrůdy Bojkovice

Meruzalka plodová má sladké černé bobule a žluté květy.

Broskev

Broskvoň obecná je populární ovocný strom, který roste i planě jako nízké keře. Stromy, pěstované v sadech a na zahradách jsou mnohem vyšší a dosahují až 5 metrů. Tento opadavý strom se většinou dožívá 18 až 20 let a typický je pro něj úzký a nízký kmen, z kterého se široce větví kotlovitá koruna. Kůra stromu je zpočátku hladká a šedohnědá, časem na ní vznikají jemné trhliny. Listy má úzce kopinaté a na okrajích jemně zubaté. Kvete v období od března do května výraznými bílo-růžovo-červenými květy. Semeník kryjí dlouhé mléčné chloupky.

Půda: Broskev nejlépe prospívá v lehké, humózní a neutrální či lehce kyselé půdě. Ke svému dobrému růstu potřebuje dostatek světla a tepla. Ideální jsou pro ni slunná stanoviště a potrpí si na správnou a dostatečnou zálivku.  

Opylení: Většina odrůd broskvoně obecné je samosprašných a nemají problém s opylením.

Řez: Po vysazení se seřezává kmínek, výhonky se zkracují asi o 2/3 a ponechají se 4 hlavní výhonky rozložené do stran. V dalším roce se broskev nechá větvit na 6 až 8 větviček. Výhony, které rostou směrem do koruny, se odstraňují a odplozené se seřezávají. 

Plody: dozrávají od konce května až do září a je fajn sklízet pouze dostatečně vyzrálé plody. Nejlepší je opatrný ruční sběr, kdy nedojde k rozmačkání broskví. Popadané plody a poničené broskve využijte a nechte je v okolí stromu, vytvoří totiž humózní půdu.

Množení: Vegetativní množení je výhodnější, protože si můžete zvolit vám blízkou odrůdu a nový stromek bude mít zaručené kvality. Broskvoně se množí očkováním, které je vhodné provést v době sklizně, neboli v období druhé mízy. Odstřihněte si jednoduše roub a ostříhejte veškeré listy, které na něm jsou.

• Pokud jsme si nedopěstovali semenáčky z jarního výsevu pecek, nic se neděje. Určitě najdete v zahradě náhodou vyrostlý stromeček - semenáček, který použijete jako podnož. Právě teď v srpnu semenáčky intenzivně rostou, aniž by přišly o mízu. V případě, že je moc sucho, podnož několik dní před očkováním pečlivě zalévejte.
  
• Očkuje se tzv. čipem, kdy na podnoži seříznete část kůry a k tomuto místu pečlivě přiložte stejným způsobem připravené očko. Vše pak celé převažte igelitovou páskou. Zhruba po měsíci očko přiroste a pásku byste měli odebrat. Takto očkovaný stromek dejte na zimu do sklepa, kde dobře přezimuje. Na jaře v době rašení ustřihněte asi 3 milimetry nad očkem původní větvičku a ošetřete voskem. Nová broskvoň by měla začít plodit zhruba po třech letech. Vypěstovat si nový stromek z pecky lze také, nicméně nelze zaručit jeho kvalitu a schopnost plodit.
• https://www.ireceptar.cz/zahrada/broskve-ockovani-20210904.html?
  

Odvar z přesličky

Přeslička je bohatá na oxid křemičitý, který posiluje odolnost vůči chorobámNamočte 1 kg jemně nakrájené přesličky v 10ti litrech vody. Po dobu 30 minut se vaří a musi se nechat vychladnout nejméně 12 hodin. používá se jako postřik ředěný 20%.POUŽITÍ: proti houbovým chorobám, zejména rzi, černé skvrny na růžích, monoliose, kadeřavosti broskvoní a plísním.
Více zde: https://zahrada-radostin.webnode.cz/p/

Mirabelky

Mirabelky, které si lidé občas pletou se špendlíky, jsou žluté plody slivoně a patří k domácím odrůdám. Vychutnat si je můžete čerstvé nebo jako marmeládu. Mirabelky rostou na slunných a před větrem chráněných místech. Pochází původně z Asie, ale ve středověku se rozšířily po Evropě. Sezonu mají tyhle žluté sestry švestek od července do září. Zralé jsou oranžovožluté, někdy mají červené flíčky.

• 100 gramů mirabelek obsahuje asi 65 kcal a zhruba 14 procent cukru - odtud jejich sladká chuť. Zároveň jsou vynikajícím zdrojem různých vitaminů řady B, vitaminů A, C a E nebo také betakarotenu. Z asi 80 procent se skládají z cukru, ale nemají žádný tuk a 1,5 procenta vlákniny.
• Z minerálních látek v mirabelkách najdete především draslík, ze stopových prvků převážně mangan a měď. Kromě toho jsou plné pektinů, které zajišťují správnou funkci střev.

Použití: mirabelky čerstvé, můžete je dát ale i do koláče. Kromě toho jsou výborným základem likérů. Výborně se hodí i do kompotů, marmelád nebo sirupu.

Marmeláda z mirabelek, nektarinek a kiwi, suroviny na 10 sklenic

• 600 g odpeckovaných mirabelek
• 250 g oloupaných kiwi
• 400 g odpeckovaných nektarinek
• 1 balíček kyseliny citronové
• 1 kg želírovacího cukru
• podle chuti dvě až čtyři snítky rozmarýnu

1 Všechno ovoce nakrájejte na malé kousky, dejte do hrnce spolu s rozmarýnem, želírovacím cukrem a kyselinou citronovou a přiveďte k varu.

2 Nechte asi 4 minuty probublávat.

3 Potom vyjměte rozmarýn a marmeládou ihned naplňte čisté sklenice.

4 Ty uzavřené postavte na deset minut vzhůru nohama, potom otočte a nechte vychladnout.

https://www.prostreno.cz/dobroty-do-spize-a-lednicky/clanky/37256/Zluta-slivon-mirabelka-je-malou-zdravou-kulickou

Keře v extravilánu a do živých plotů

• Trnka
• Janovec ČILIMNÍK, vyhledává sušší stanoviště a kyselé půdy. Kvete od května do června, až 2 m vysoký keř.
• Pustoryl věncový (Jasmín), opadavý keř dorůstající výšky 2 až 4 metry. Vyžaduje hluboké, humózní, přiměřeně vlhké, vápenité půdy, ale snese i lehké, kamenité, chudé a mírně kyselé půdy.
• Svída krvavá, svída bílá. Keř nebo malý strom, 2-5 m vysoký s přímými, vystoupavými i převislými větvemi.
• Cesmína ostrolistá, vyznačuje se tmavozelenými a výrazně lesklými listy s trny, stejně jako nádhernými červenými bobulemi. Preferuje vlhčí stanoviště v polostínu, bez větších obtíží však snáší i stín plný. Její velkou výhodou je, že roste hustě a bývá krásně zelená i v zimě. Některé pověry dokonce praví, že pokud ji "ubytujete" na svém pozemku, ochrání vás před zlými duchy. 
• Muchovník Lamarckův = "indiánská borůvka" bílé květy a chutné jedlé plody
• Hlošina okoličnatá= lehce vonné květy a v září jedlé plody, dorůstá do výšky až 4 m, stejně tak i do šířky.
• Dřín obecný = žluté květy a jedlé rubínové plody
• Kalina obecná = bílé ploché květy a červené plody dlouho do zimy
• Tavolník Douglasův = růžové květy
• Vajgélie "Boskoop glory" = růžové trubicovité květy
• Ptačí zob obecný = vonné bílé květy

• Krušina olšová "Žluťáskův keř"- vzrůst a stanoviště: 2,5-4 m.

• Řešetlák počistivý (něco pro žluťáska, hlavně jeho miminka) je 3-5 m vysoký nepravidelně větvený keř, jako strom dorůstá až 7 m do výšky.

• Střemcha obecná, dorůstá v keřové formě 3-5 metrů, ve stromové 12 -15 metrů pokud má dostatečnou vlhkost. Kůra a dřevo voní po hořkých mandlích.

• VRBA NACHOVÁ (SALIX PURPUREA) - vrba zvladatelných rozměrů, dorůstající zpravidla 2-3 metry. Vhodná na sušší místa stejně jako na získání prutů pro košíkářství.

• VRBA KOŠÍKÁŘSKÁ (SALIX VIMINALIS).

• BRSLEN EVROPSKÝ (EUONYMUS EUROPAEUS) vzrůst a stanoviště: 3-5 m. zvládá vše, ale má rád vlhčí a humozní půdy.

• KLOKOČ ZPEŘENÝ (STAPHYLEA PINNATA) velikost a stanoviště: 3-5 m, ideální keř do polostínu / stínu, na slunci poroste pomaleji.  Klokoč zpeřený = lampionky květů a klokotající oříšky

• ZIMOLEZ OBECNÝ (LONICERA XYLOSTEUM), téměř neznámý jemný keř naší přírody, kde je bohužel většinou vyhnán na tmavá místa. Přesvědčte se sami, že na slunci vytváří nádherně kompaktní tvar. Jeho trubkovité bílé květy jsou přizpůsobené pro čmeláky, noční motýly a lišaje, je živnou rostlinou pro dlouhozobku zimolezovou a jeho listy při jemném promnutí šustí. Vzrůst a stanoviště: 1,5-2 m, zvládá vše. 

• Kdoulovec

• Zimolez kloboukatý
  

• HLOH JEDNOSEMENNÝ (CRATAEGUS MONOGYNA) Na jaře bývá obsypán záplavou bílých květů, vynikne i jako solitéra, často vytváří vodorovné výhony. Společně s trnkou nejčastější živná rostlina otakárka ovocného. Léčivka. Pichlavější keř, který umožňuje bezpečné hnízdění ptáků, v době květu zase hloh navštěvují zajímaví hmyzové a v důsledku toho i entomologové.

• Líska: Maminka mého muže vyprávěla, jak Volyňští Češi budovali právě z lísek ohrady pro dobytek proti vlkům, líska prý koření tak, že ji nemohli podhrabat. Letos mi zakořenily všechny pruty, které jsem spařil horkou vodou a zarazil do země k vypletení plůtku u záhonu, hodlám tedy vybudovat takový živý plůtek okolo záhonu a postranní větve vyplétat. Množení: Na jaře, ještě před rašením je třeba z odstřižených prutů nařezat kousky s 3 ockami (pučky); vršek seříznout kolmo těsně za vrchním pučkem, spodek proutku seříznout našikmo přesně oproti spodnímu pučku a zapíchnout do země tak aby vyčnívaly jen 2 pučky. 

• https://www.puvodnikere.cz/kategorie/puvodni-kere/#page=1
  

Stromy

• Jeřáb břek
• Jeřáb ptačí
• Topol osika
• Kaštan jedlý
• Buk
• Dub
• Jasan
• Bříza
• Habr
• Vrba jíva
• Jilm
• Olše
• Lípa

Jak na likvidaci pařezů:

Odstranění pařezu chemicky

Tento produkt zakoupíte v obchodě se zahradním vybavením. Chemický odstraňovač pařezů obsahuje látky, které urychlují rozklad dřeva a tím pomáhají při odstraňování pařezu.

Stačí na pařez nanést chemikálii dle instrukcí výrobce, počkat několik týdnů nebo měsíců, až pařez zcela shnije, a pak ho buď jednoduše vyjmete celý, nebo rozsekáte na malé části.

Likvidace pařezu solí

Další metodou, která může být velmi efektivní, ale vyžaduje trpělivost, je použití soli. Sůl je známa svou schopností odvodňovat a zpomalovat růst rostlin, což zahrnuje i pařezy. Tato metoda je ekonomicky efektivní a neškodí životnímu prostředí.

Proces začíná vyvrtáním řady hlubokých děr do pařezu. Poté se tyto díry naplní solí, která postupně způsobí odumření pařezu. Během následujících měsíců se pařez stává stále měkčím a měkčím, až se nakonec rozpadne.

Jednou z hlavních výhod této metody je, že nenarušuje okolní krajinu nebo rostliny, pokud se použije opatrně.

Vypálení pařezu

Vypálení pařezu je další alternativou, která může být užitečná, zejména pokud je pařez velký nebo těžko přístupný. Tato metoda je rychlá a efektivní, ale vyžaduje dodržování bezpečnostních opatření.

Začnete tak, že do pařezu vyvrtáte několik hlubokých děr, které pak naplníte hořlavou látkou. Pak pařez zapálíte a necháte ho hořet. Tento proces by měl pařez zcela spálit a zanechat pouze popel, který lze snadno odstranit.

Při použití této metody je však důležité mít na paměti bezpečnost. Ujistěte se, že se v blízkosti nenachází žádné hořlavé materiály a že máte k dispozici hasicí přístroje pro případ, že by se oheň začal vymykat kontrole.

https://napady-navody.cz/jak-snadno-odstranit-parez-ulehcete-si-chytre-praci/?

26.3.2024 Prastará odrůda jabloně Moravské jaderničky ovlivnila ovocnáře Radima Peška z Bojkovic na Uherskobrodsku natolik, že už se třetí desetiletí věnuje původním odrůdám domácích ovocných stromů. Do sadů pomáhá navracet mnohdy zapomenuté druhy. 

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-ovocnar-z-bojkovic-hleda-a-navraci-prastare-odrudy-do-zahrad-a-sadu-40465235#

20.4.2023 Původní druhy keřů

VÝHODY PŮVODNÍCH KEŘŮ

• Přirozeně se včlení do okolní krajiny.

• Nevytlačují ostatní původní druhy.
• Jsou nenáročné na pěstování, plně mrazuvzdorné, většině vyhovuje běžná zahradní zemina, jsou odolné vůči škůdcům, nepotřebují ochranné postřiky.
• Některé mají jedlé plody či léčivé účinky.
• Představují nenahraditelný zdroj potravy pro hmyz a divoká zvířata, pro ptáky jsou v průměru šestkrát hodnotnější než nepůvodní druhy. Pro larvy motýlů jsou často jedinými živnými rostlinami.
• Sazenice jsou levnější, semena můžeme získat v přírodě zcela zdarma.

Bez černý

Přezdívá se mu domácí lékárna. Květy, tzv. kosmatice, se smaží jako řízky či se z nich vyrábí sirup, ze sušených se připravuje čaj, tmavé plody slouží k výrobě šťáv, likéru a vína. Odvar z větviček lze použít jako uvolňující přísadu do koupele nebo k přípravě pleťového tonika. Ze zahrady bez údajně vyhání krtky a hlodavce, nelibě vonící listy je možné za tímto účelem vkládat do jejich děr či z nich připravit postřik proti škůdcům. Keř má rád slunná stanoviště a půdu bohatou na dusík.

Líska obecná

Ekologicky velmi cenný druh, na nějž je navázáno velké množství živočichů. Plody jsou známé lískové oříšky, keře však mají menší výnosy než stromové odrůdy. Líska potřebuje pro opylení další keř, proto nepostačí pouze jeden. Nejvíce se jí daří na západních a jihozápadních stanovištích v propustné hlinité půdě s dostatkem vláhy.

Trnka obecná

Jak název napovídá, jedná se o trnitý keř, má nižší vzrůst a hojnost bílých květů, které jsou pastvou pro hmyz. Je také živnou dřevinou otakárka ovocného. Tmavě modré kulaté plody, trnky, se využívají pro přípravu marmelády, vína a likéru. Trnka má i léčivé účinky v oblasti zažívání, dýchacích cest a kožních problémů. Nejlépe roste na propustných půdách a slunném místě.

Jalovec obecný

Původní druh stálezeleného jehličnanu s výškou od 2 do 4 metrů a velmi hustou korunou bývá častým hnízdištěm ptáků. Modré aromatické plody, jalovčinky, se používají jako koření a při výrobě pálenky. Keř je světlomilný, potřebuje vlhčí humózní kyselou půdu.

Dřín obecný neboli jarní

Nejtvrdší dřevina rostoucí v Evropě má širokou korunu a dorůstá do sedmimetrové výšky. Žlutě zbarvené květy se rozvíjejí před olistěním brzy z jara a jako jedny z prvních poskytují pastvu včelám. Velmi chutné plody, dřínky, se konzumují až po plném vyzrání, kdy ztrácejí trpkost. Připravují se z nich šťávy, pálenky a marmelády. Pro dobrý růst potřebuje keř suché slunné místo. Snáší silný sestřih, proto je vhodný na tvarované živé ploty.

Dřišťál obecný

Dnes vzácný trnitý keř s výškou 1,5 až 3 metry, se žlutými hrozny květů a červenými aromatickými kyselými plody. Dřišťálky se dříve používaly místo citronů, přidávají se do marmelád. Keři vyhovuje suché stanoviště.

Klokoč zpeřený

Dekorativní pětimetrový keř se silně vonnými zvonkovitými bílými květy uspořádanými v dlouze stopkatých latách. Plodem jsou nafouklé vejčité tobolky s hnědými semeny chuťově připomínajícími pistácie, které se používaly k výrobě růženců. Klokoč roste v každé půdě, ale upřednostní vlhkou humózní vápenatou. Na plném slunci zpomaluje růst.

Hloh jednosemenný

Rozkladitý trnitý keř s léčivými účinky je zdobný bohatým květenstvím a červenými plody. Ty mají vysoký obsah vitamínu C, hodí se pro výrobu džemů a bylinkových čajů. Společně s trnkou je živnou rostlinou otakárka ovocného. Preferuje vápnitou jílovitou půdu.

Jeřáb ptačí

Velmi odolný impozantní keř s vejčitou korunou dorůstající až 15metrové výšky pochází z horských oblastí. Své příjmení si vysloužil pro velkou oblibu červených plodů mezi ptáky. Konzumuje je 63 druhů. Spolu se stejně zbarveným listím dělají plody na podzim jeřáb nepřehlédnutelným.

Řešetlák počistivý

Málo známý mírně trnitý opadavý druh s ozdobnými černými plody je společně s krušinou olšovou jedinou živnou rostlinou žluťáska řešetlákového. Slabý růst ho předurčuje pro menší zahrady, dále pro přírodní živé ploty. Miluje výsluní, ale snese polostín. Půda mu vyhovuje propustná a zásaditá.

Ptačí zob obecný

Široce rostoucí až poléhavý opadavý keř je ideální pro stříhané živé ploty, neboť výborně zahušťuje. Bílé intenzivně vonící květy lákají motýly, pro lišaje šeříkového je živnou dřevinou. Černé plody dozrávající až na konci zimy patří k posledním zdrojům ptačí potravy před jarem. Keř prosperuje na slunném místě v běžné nepřemokřené půdě.

Krušina olšová

Menší keř s úzkými na podzim žlutě zbarvenými listy. Kvete a plodí zároveň. Snáší řez, je vhodný jako solitér i do nádob. Potřebuje slunce či polostín a mírně kyselou vlhkou a dobře propustnou humózní půdu.

Zimolez obecný

Rozložitý, až třímetrový keř s bílými trubkovitými květy uspořádanými po dvou v paždí listů. Plodem jsou drobné červené bobule. Vyžaduje slunná až polostinná stanoviště a nevysychavou půdu.

Tavolník vrbolistý

Vzpřímený keř předurčený pro zahrady s dlouhou dobou kvetení. Sladce vonícími růžovými květy ve tvaru pyramidálních kuželů bývá přímo obsypán. Navázaný je na něj bělopásek tavolníkový. Pro bohaté nasazení na květ potřebuje sluneční osvit a sestřih dvakrát ročně. Vyhovuje mu lehká propustná mírně kyselá půda.

Kalina obecná

Pro květy podobné hortenziím a zářivě červené plody bývala typickým venkovským okrasným keřem. Její listy se před opadem barví do oranžové až červené barvy. Dává přednost vlhčí humózní půdě a přistíněnému stanovišti.

Kalina tušalaj

Odolný rychle rostoucí keř. Daří se mu na slunci či v polostínu, v běžné vápnité půdě. Toleruje i vysychavé stanoviště. Uplatní se ve skupinách nebo smíšených, volně rostoucích živých plotech.

Růže převislá neboli alpská

Řídce ostnatá převážně horská růže má dvě zvláštnosti. První jsou převislé šípky lahvovitého tvaru, druhým nároky na stanoviště, které oproti ostatním růžím upřednostňuje chladné a vlhké.

Tis červený

Za jeho atraktivním vzhledem stojí tmavě zelené jehličí posázené červenými korálky plodů, tzv. míšků. Až na jejich dužinu je celá dřevina prudce jedovatá. Nevadí jí stín, dobře se uplatní i v živých plotech, neboť i po hlubokém řezu dobře regeneruje. Bez úprav může dosáhnout okolo 10 metrů výšky a 8 šířky. Dokáže se přizpůsobit jakýmkoliv půdním podmínkám, ale upřednostní humózní středně vlhkou půdu.

Lýkovec jedovatý

Je druhou nejčastěji vysazovanou jedovatou dřevinou. Krása nízkého keříku spočívá v silně vonících květech, které se brzy z jara stávají první potravou pro opylovače. Nesnáší přesazování, proto mu vybereme hned na počátku vhodné stanoviště na slunci.

Brslen evropský

Posledním z jedovatého tria je středně vysoký keř s čtyřhrannými korkovitými pruty, který se stává nepřehlédnutelným s nástupem podzimu. Nejprve jej ozdobí exoticky působící růžovofialové tobolky, z nich visí semena obalená oranžovou dužninou. Pro jejich tvar se jim přezdívá "biskupské čepičky". Později se k nim přidají červeně zbarvené listy. Brslen se hodí do skupinové výsadby a na zpevňování svahů. Potřebuje vlhčí jílovitou, ale propustnou, spíše vápenatou půdu.

https://www.chatar-chalupar.cz/puvodni-druhy-keru-2/?

17.4.2023 Rostliny, které milují stín: Od zeleniny a byliny až po okrasné květiny

Rostliny rostoucí ve stínu

Všem rostlinám se na přímém slunci rozhodně dobře nedaří. Skvělým příkladem jsou například maliny, černý rybíz nebo angrešt, které rostou docela dobře i na stinném místě. Také lesní keře a rostliny jsou zvyklé na tmavší prostředí. Mezi ně patří například skalník, kalina, aronie nebo zimolez. Díky nim si i ve stínu můžete vytvořit bylinný ráj.

Byliny vhodné do stínu

Šťovík, kapusta nebo špenát patří mezi byliny, která vyloženě milují stinná prostředí a skvěle vám na takovém místě porostou. Částečný stín nevadí ani dalším rostlinám. Zasadit zde můžete například celer, petržel, koriandr, mátu, oregano, libeček, estragon, meduňku nebo tymián. Takto si můžete zajistit po celou sezonu přísun čerstvých bylin a koření.

Výsadba zeleniny do stínu

Ve stinných částech zahrady mohou dobře růst i fazole. Pokud dáváte přednost menším bulvám červené řepy, můžete je také vysadit do stínu stromů. K růstu jim postačí světlo prostupující větvemi. Stín nevadí ani petrželi a pastináku. Dokonce v něm můžete pěstovat i česnek. Jeho paličky ale budou mnohem menší a chuť bude méně výrazná. Salát špatně snáší přímé sluneční záření. Ideální doba strávená na světle je pro něj okolo 3 – 4 hodin. Větší množství mu může uškodit a ovlivní jeho chuť. Raná mrkev vám také ve stínu vyroste. Její doba zrání však bude trochu delší. Jediné, co ke svému vývoji potřebuje, je denní dávka slunečního světla alespoň po dobu 4 – 5 hodin.

https://chalupari-zahradkari.cz/uzitkova-zahrada/ktere-rostliny-vysazet-do-stinu/?

15.4.2023 Biokoridor, který se povedl. Takto by však měla vypadat celá ČR a EU. Opakuje zásadní chyba, dělají se jen jednoliniové výsadby, takže větrolamná funkce bude zatím prakticky nulová a hodně nízká, namísto aspoň tří linií cik cak (neprůhlednost), aby rostoucí koruny zadržovaly dobře vítr a horizontální srážky a co nejvíce chladily i sebe navzájem. A doplnit keře. Pokud je jen jedna linie stromů, budou trpět rozpalem slunce a jakékoli zaschnutí udělá velkou díru v linii, na rozdíl od těch více násobných linií, které se navzájem chrání. Zde tedy dávám vzorový mezní pás, tažený skvěle po vrstevnici, kousek od Šumperka o šíři cca 40 m se stromy ve čtyřech liniích s keři. Toto je tedy multifunkční prvek: stín, chlazení i ukládáním uhlíku, větrolamnost, keře a stromy jedlé, nektarodárné a semenaplodící traviny. Biotop i pro hmyz, ptáky (možnost odsedu dravců, pak není problém s přemnožením hlodavců) a zvěř, zádrž vody, omezení větrné eroze, zachytávání srážek nejen vertikálních, ale i horizontálních, i stoku vody po poli nad ním. Úkryty pro zvěř a hnízda, nory, podpora ÚSES, ochrana půdního edafonu, obnova prostupnosti krajiny, vynucuje nutnost hospodařit nad a pod mezním pásem po vrstevnici, což je všeobecně nutná, byť radikální, ale zcela zásadní celospolečenská potřeba.

• Pás si pak vynutí i snížení chemie v krajině používané na ornou. A samozřejmě jedlé ekostabilizační prvky zvýší potravinovou soběstačnost. A než mít jednu linku ovocných stromů, je lepší jich mít 3, 4 řady v nové krajinné kontuře. Na snímcích je biokoridor v rámci pozemkových úprav a ÚSES. Takto by však měla vypadat celá ČR a EU.
• https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jiri-malik-biokoridor-ktery-se-povedl.takto-by-vsak-mela-vypadat-cela-cr-a-eu?

11.2.2023 V Česku roste 21 druhů vrb. Ne všechny jsou ale vhodné pro energetické účely. Nicméně vrba bílá a vrba křehká jsou dostatečně produktivní a dobře snášejí pravidelný řez "na hlavu", díky čemuž zabírají relativně málo prostoru. Dají se tak pěstovat i na malých a úzkých pozemcích. Ideální pozemek by měl být celoročně vlhký, protože pak je produkce dřevní hmoty nejvyšší.

Vrby ale dobře snášejí i zaplavení vodou (vrba bílá i dlouhodobě) nebo letní sucho. Můžete je pěstovat na pozemcích podél vodních toků, vodních příkopů nebo na okrajích vlhkých luk. Ze zdánlivě bezcenného podmáčeného pozemku tak získáte užitek.

Pěstování tak zvaných hlavatých vrb je vhodné i na větších travnatých plochách. Dnes se tomuto moderně říká agrolesnictví. Od pradávna byly hlavaté vrby běžnou součástí hospodaření v zemědělské krajině, zejména v nivách řek, kde nebylo možné kvůli jarním záplavám pěstovat polní plodiny na orné půdě. Pasenému dobytku hlavaté vrby kromě stínu před letním sluncem poskytovaly také letninu, jednoleté větévky s listy. Zemědělci přikrmovali dobytek čerstvě sklizenou letninou nebo ji sušili na zimu.

• Hlavaté vrby přináší výhody nejen člověku, ale i přírodě. Pravidelně seřezávané vrby se dožívají vyššího věku a díky puklinám, které se v nich řezáním časem vytvoří, jsou důležitým úkrytem pro ohrožený hmyz a ptáky. Tyto benefity plantáže z rychle rostoucích dřevin nebo monokulturní lesy neumí nabídnout. Kromě toho jsou hlavaté vrby genius loci české krajiny.
  
• Velkou předností vrb je jejich velice snadné množení řízkováním v lednu až březnu. Můžete si sami nařezat asi 20 až 30centimetrové řízky z jednoletých prýtů, nebo si je koupit od specializovaných firem. Protože se řízky velice snadno zakořeňují, je koupě hotových sazenic zbytečně drahá. 
  
• Nejjednodušší je naplnit sadbovače nebo květináče lehkým zahradnickým substrátem a zapíchnout větvičku. Květináče dejte do větší nádoby a nechte stát ve vodě (cca 5-10 cm). Větvičky se zakoření asi za měsíc. Poté je můžete pěstovat i bez vody, ale jistější je nechat po celý rok nízkou hladinu vody (cca 1-5 cm), aby kořenový bal nikdy nepřeschnul. Když zabezpečíte vrbám dostatek vody, narostou vám do podzimu silné sazenice.
  
• Nejvhodnější termín výsadby sazenic je podzim po opadu listů (cca listopad). Vrby jsou světlomilné dřeviny, takže aby rychle rostly, potřebují nejen dostatek vody, ale i světla. Vysazujte sazenice zhruba pět metrů od sebe. Vlastní výsadba je jednoduchá - vykopejte jamku, vložte sazenici i s kůlem a zasypte hlínou. Opěrný kůl může být i slabší (stačí 1,5 m vysoký s průměrem cca 5 cm). Sazenici oploťte králičím pletivem (o délce cca 70 cm), které upevněte o kůl. Oplocení proti poškození zvěři odstraňte až bude kmen dostatečně mohutný (zhruba po pěti až deseti letech).
  
• V dalších letech zapěstujte kmínek do výšky zhruba dvou až tří metrů tak, že několikrát ročně vylamujte mladé, ještě tenké výhonky, které vyrůstají z kmínku. Koruna se pěstuje tak vysoko proto, aby obrážející výhony nebyly poškozovány zvěří nebo hospodářskými zvířaty. 
  

• Vhodný termín, kdy začít s ořezem stromu na hlavu je až doroste kmínek do průměru pěti až deseti centimetrů. Fotomanuál k zapěstování hlavatých vrb najdete zde. Další termín seřezávání na hlavu volte podle rychlosti růstu a požadovaného způsobu využití. Na výrobu pomlázky se hodí jednoleté výhody, proto se takové stromy řežou každý rok. Pro palivové dřevo se vrby řežou zhruba v sedmi až desetiletých letých intervalech. U mladších stromů méně často, u starších silnějších stromů je růst rychlejší, proto se obmýtní doba zkracuje.

• https://www.ekonews.cz/palivove-drivi-lze-ziskat-i-bez-lesa-zalozte-si-vrbovnu-a-date-tim-i-domov-hmyzu-radi-expert/?
  

• https://www.ziva-puda.cz/blog/Vrbovna?
  

23.1.2023 Chaos v termínech řezu ovocných stromů aneb co se stane, když...

Chyby v řezu ovocných stromů mohou pramenit také z mýtů o termínech řezu. Vycházejme z faktu, že existují dva základní termíny.

Řez v době vegetačního klidu, tedy zimní nebo v předjaří, a řez v době vegetace, tedy letní.

• Řez v době vegetačního klidu podporuje mimo jiné růst výhonů.
• Řez za vegetace zeslabuje růst výhonů a podporuje plodnost.

O termínech řezu rozhoduje vzhled koruny a sklizeň

Pokud letním zkracováním výhonů chceme dosáhnout diferenciace listových pupenů na květní, musíme k tomuto přistoupit dostatečně brzy.

Roste-li tedy strom příliš bujně, má silné a dlouhé výhony a neplodí nebo plodí málo, musíme uplatňovat zejména letní řez a to až několikrát za vegetaci. Řez v předjaří omezíme jen na nevyhnutelné zásahy jako průklest a podobně.

Naopak pokud strom plodí až příliš, nerostou-li žádné nové výhony, zababčil-li stromek, potom zásadně upřednostňujeme řez v době vegetačního klidu.

• Zde bych rád upozornil na občasnou chybu až příliš svědomitých pěstitelů. Ti každoročně vedle předjarního řezu aplikuji i letní řez. A to i v tom případě, že stromy mají vysokou násadu plodů a minimální roční přírůstky.

Po letním řezu mohou stromy šetřit dech i naopak

e dobré vědět, že silným letním řezem značně zredukujeme listovou asimilační plochu. Následkem se často zmenší velikost plodů a tím i sníží sklizeň.

Na druhé straně pozdně letní řez může podpořit vybarvování plodů. Uváženým letním řezem také můžeme do jisté míry potlačovat výskyt fyziologické skvrnitosti náchylných odrůd jabloní, jako jsou Vanda, Lipno, Coxova Reneta, Dukát, Admirál a podobně.

K termínům řezu dodávám, že se neřídí kalendářem, ale průběhem vegetace. Každý rok je jiný. Řez v době vegetačního klidu většinou provádíme až v předjaří.

• Řezné rány po řezu provedeném v listopadu nebo prosinci se nehojí. Hojivý zával se začíná tvořit až na jaře. Dřevo a kůru tedy mohou napadnout houbové choroby. Pokud řežou v tomto období velkosadaři, tak jen proto, že by to jinak nestihli.

Kdy řezat angrešt, jabloně, broskvoně a jiné

Nejdříve řežeme angrešt, jostu a rybíz, a to od konce února. Začátkem března můžeme začít řezat jádroviny. Po nich peckoviny. Teplomilné druhy, to jsou meruňky a broskvoně, doporučuji zejména ve středních a vyšších polohách řezat až na jaře v době květu.

Později uplatňovaný řez teplomilných druhů, který je někdy doporučován až do období plůdků, osobně nedoporučuji. Značně zeslabuje růst a zhoršuje velikost sklizených plodů. K redukci plodnosti a zlepšení kvality produkce plodů raději uplatňuji u meruněk a broskvoní probírku malých plůdků.

Specifický termín je pro řez ořešáku královského. Časně provedený řez způsobí silné slzení. Pokud ořešák musíme řezat, odložíme řez až na období, kdy nové přírůstky dosáhly délky alespoň 5 cm.

• Termíny letního řezu jsou různé a to podle toho, co chceme letním řezem dosáhnout.
• Kriticky se stavím k často doporučovanému pozdně letnímu řezu peckovin po sklizni. Pozdní odrůdy broskvoní a slivoní zrají koncem září i později. Zejména ve středních a vyšších polohách se rány po říjnovém řezu již nehojí, častěji se objevuje klejotok. Řez je lépe provést až v předjaří nebo na jaře. 
  
• https://izahradkar.cz/zahrada/ovoce/jadroviny/chaos-v-terminech-rezu-ovocnych-stromu-aneb-co-se-stane-kdyz/?
  

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového