Doc. RNDr. Zbyněk Hrkal, CSc

Doc. RNDr. Zbyněk Hrkal, CSc, je hydrogeolog a vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu vodohospodářském a na Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, narozený v roce 1957. Má na starosti projekty zaměřující se na distribuci povrchové vody do podzemí − takzvanou umělou infiltraci. Je autorem několika knih, například O lidech a vodě nebo Voda včera, dnes a zítra.  Více

• "Z hlediska geologického dochází k běžným variacím, během historie totiž probíhaly mnohem větší změny," řekl na úvod pořadu a uklidnil všechny, kteří na změny počasí nadávají. "Dá se říci, že toto počasí je normální,"
• Propojit Odru, Dunaj a Labe je smysluplné. Bylo by to dílo velmi drahé (cca 300 miliard kč), ale účinné do budoucna
• doporučuje revitalizaci toků do původních meandrujících koryt
• jednou z příčin sucha jsou i velké logistické haly, kdy jsou zastavěné obrovské plochy, kam neprosakuje voda
• od dob socializmu se výrazně zlepšila kvalita vody
• "Drtivá většina Afriky má dostatek vody, ale nejsou schopni používat nové technologie a neumí ji využívat. V Africe voda je, avšak záleží také na kvalitě vody, je velmi znečištěná, neznamená to však, že by lidé museli kvůli nedostatku vody migrovat.
• "Na planetě nikdy voda nedojde, ale může nastat situace, že můžeme žít v regionu, kde je vody méně a lidé se v tomto momentě musí s vodou naučit lépe hospodařit
• vydal publikaci O lidech a vodě, v níž vycházel ze svých zahraničních cest a seznamoval čtenáře s problémy zásobování vodou v navštívených zemích.
• hrkalek@gmail.com 
  

Zbyněk Hrkal, názory, teze, komentáře:

9.8.2021 Vody je dost, přesto může sucho vylidnit část světa, říká český hydrogeolog.

• Nedostatek vody není problémem přírodního rázu, ale spíše ekonomickým.
• Dá se očekávat, že takovýmto nejohroženějším státem (v regionu Blízkého východu a severní Afriky) se brzy stane Libye. Přestože díky grandióznímu vodovodu, který tam postavil Muammar Kaddáfí (Great Man-Made River Project), dokázal zásobovat většinu populace z pobřeží Středozemního moře starou fosilní vodou taženou ze Sahary. V jakém stavu ten vodovod nyní je, nikdo neví kvůli chaosu, který v zemi vládne. 
  
• Základní předpoklad pro zásobování vodou, zvláště v takovýchto státech s napjatou vodohospodářskou situací, je stabilita státu. V okamžiku, kdy se stát uvrhne do chaosu, to má devastující dopad na všechny sféry ekonomiky a destabilizuje to samozřejmě i systém vodního hospodářství. 
  
• Lidstvo má v současné době dostatek vodohospodářských technologií, které jsou schopné jakýkoliv problém s vodním hospodářstvím vyřešit. Můžeme vodu vyčistit, recyklovat, nebo v krajní variantě i vyrobit. Pokud je tedy společnost ekonomicky silná, je schopná problém vyřešit. Klasickou ukázkou je Izrael.
• Pod Saharou se z relativně nedávné doby několika tisíce let, kdy byla ještě pokryta šťavnatou zelení, vygenerovaly obrovské zásoby relativně kvalitní podzemní vody, které by při dnešním způsobu využívání vydržely první stovky let. Leží ale hluboko, což vyžaduje poměrně náročnou vrtnou techniku. Druhý problém spočívá v tom, že ta nejsvrchnější část je sladká, ale čím intenzivněji se čerpá, tím má voda větší salinitu. Pak už se dostává na hranu využitelnosti. 
  
• Čerpání této podzemní vody by se dalo přirovnat k těžbě ropy, ani tato voda se během našeho života neobnoví. Už teď ji čerpají Alžířané a Tunisané, především jde ale o hlavní zdroj pitné vody pro Libyi.
• Tento projekt (postavení zeleného pásu přes Saharu) funguje a kupodivu přináší celkem dobré výsledky. Pás se osazuje od jihu, je tedy trend, aby se Sahara nerozšiřovala dál směrem do vnitrozemí Afriky. Bariéru si nelze představovat jako zelený les, jaký známe z Evropy, je to vegetace přizpůsobená velice drsným podmínkám. Výsledkem ale je, že se Sahara přestala rozšiřovat.  
  
• Pokud Etiopie bude napouštět přehradu postupně v rozumné míře, tak by to rozhodně dolní tok Nilu nemělo ohrozit. Pokud by ale přistoupili k ambiciózní variantě a chtěli by napustit přehradu za pět let, tak by to pro Egypt znamenalo katastrofu. V každém případě je to citlivá věc i z hlediska mentality - Egypt se stává rukojmím vývoje politické garnitury v Etiopii.
  
• Rijád byl před 60 lety beduínská osada a v současné době je to velkoměsto. Místní zdroje vody nestačí, celý Rijád je proto zásobovaný potrubím z desalinačních stanic na pobřeží. Protože má dost peněz, tak si sladkou vodu vyrábí odsolováním a má v podstatě nekonečný zdroj vody.
• Pochopitelně země, které mají moře, mají obrovskou výhodu - zdroj mořské vody je nevyčerpatelný. Proces odsolování je v současné době relativně levný - kubík vody stojí dolar - to si může dovolit, troufnu si říci, kdekdo. Státy, které nejsou u moře, by si mohly dovolit, pokud na to budou mít, natáhnout potrubí. Když můžeme ropu přepravovat na vzdálenost tisíce kilometrů, proč bychom nemohli v některých státech třeba na severu Afriky položit sto kilometrů potrubí. To je otázka pár měsíců, organizačně ani technologicky nic náročného. V tomto směru jsem optimista.
  

• Tím, že se oblasti vysušují, se zvedají lidé a migrují a se zhoršujícím se suchem se bude zvyšovat i migrace. Já osobně to považuji za zástupný problém, primární problém je chudoba. Chodí k nám lidé z Nigérie, která má potenciál být jednou z nejbohatších zemí na světě, protože má obrovské zásoby ropy. Kvůli korupci, která tam vládne, se tam ale peníze rozkrádají, stát nefunguje, a proto jsou chudí.

• Tady musím zmínit ještě dva typy nedostatku vody. Nedostatek vody fyzicky, kdy někde skutečně voda není. Ale například v oblasti rovníkové Afriky mají vody obrovská kvanta, přesto mají té pitné nedostatek. Ve velkých megacities, jako je Lagos, jsou ve všeobecném rozvratu, tak nejsou schopni si postavit kanalizaci a čistírny odpadních vod. Voda je tam tak znečištěná, že přestává být k pití. Šíří se nejrůznější choroby, zvyšuje se kojenecká úmrtnost, a voda je tak strašně znečištěná, že se nedá využívat. 
  

• Sýrie ale leží vedle Izraele, jejich klimatické podmínky jsou identické. Identické jsou i vodohospodářské problémy. V Sýrii je to katastrofa, v Izraeli to vyřešili. Opět platí, že primárním problémem není nedostatek vody, ale totální chaos v Sýrii.

• Připomněl bych takzvaný Day Zero v Kapském Městě před třemi lety. Ve všech světových médiích se tenkrát psalo o tom, že v Kapském Městě dochází voda. Dávalo se to do souvislostí s klimatickou změnou. Já jsem tam působil, takže to vím z první ruky. Skutečnou příčinou ale byl obrovský nárůst populace z přistěhovalectví. Jihoafrická republika je jeden z nejbohatších států kontinentu a pro lidi, kteří žijí na jejích severních hranicích, je cesta do Evropy nemožná. Stahují se proto do JAR a zatěžují systém podobně, jako Syřané v Turecku. Kapskému Městu tehdy přibyl milion obyvatel, což nezvládlo. Systém, kterým to chtělo řešit - vybudování odsolovací stanice - se z politických důvodů nezrealizoval, a najednou se Kapské Město ocitlo v té situaci, která ještě akcelerovala nedostatkem srážek.
  

• https://www.seznamzpravy.cz/clanek/vody-je-dost-presto-muze-sucho-vylidnit-cast-sveta-rika-cesky-hydrogeolog-171760#
  

•  
  

20.5.2020

• v roce 2020 by s pomocí ústavu mohly vzniknout dva takové projekty. V Meziboří v Krušných horách má být na svahu vybudována experimentální podzemní hráz zadržující odtékající vodu. "V délce sto metrů uděláme několik desítek podzemních vrtů, jimiž se do hloubky deseti až patnácti metrů napustí cementová směs. Ta se dostane do puklin v hornině. Vytvoříme tak souvislou stěnu, která zamezí odtoku vody
• Druhý pokusný projekt se chystá v Kojetíně na Olomoucku v oblasti významně postižené suchem. Do budoucna by tam mohla být použita stoletá technologie břehové infiltrace. V blízkosti řeky Moravy by byla vybudována síť vrtů, které by pomohly vsakování povrchové vody z řeky do štěrkového podloží. Tím, že se z nich bude voda čerpadly vysávat, vytvoří se rozdíl v tlaku a do podzemí se nasaje voda z řeky přečištěná průchodem přes sedimenty. 
  
• Výhodou podzemní hráze je, že na rozdíl od té povrchové je z ní nulový odpar a voda z ní má také vyšší kvalitu. Na rozdíl od té povrchové nezezelená − nebují v ní řasy ani sinice. Nevýhodou naopak je, že se vody do podzemních puklin vejde méně než do povrchového rezervoáru 
  
• přehrada bude hlavně experimentálním dílem, a pokud se osvědčí, mohou po jejím vzoru vznikat podzemní stěny i jinde v republice − v místech, která trpí suchem 
  
• https://archiv.ihned.cz/c1-66765890-hydrogeologove-se-pokusi-doplnit-podzemni-vodu-pomoci-vrtu-ta-z-podzemnich-hrazi-je-kvalitnejsi
  

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového