Příčiny změn hladiny oceánu

Střídání glaciálu a interglaciálu, v glaciálu klesá hladina oceánů, led se akumuluje na pólech, a při maximálním zalednění dochází k rychlém přechodu v interglaciál, rozpouští se ledovce a stoupá hladina oceánů důsledkem změny dráhy Země kolem Slunce (Milankovičovy cykly).

• Na konci glaciálu 20 000 - 19 000 př.n.l. byla hladina oceánů byla o cca 120 - 140 metrů nižší a v posledním interglaciálu cca 123 000 př.n.l. byla hladina asi o 10 -20 m vyšší než dnes. 
  

• Doggerland postupně mizel od 16 000 př.n.l. do 6 200 př.n.l. (díky zvyšování hladiny oceánů).  Před devíti tisíci lety se fyzická mapa Evropy značně lišila od té současné: Hladina moře na severu světadílu ležela asi o 60 metrů níž než dnes. Stoupající a opět klesající hladina světových moří postupně odhalila některé části pevniny, zatímco jiné se ocitly pod vodou. A právě k tomu došlo i v dnešním Lamanšském průlivu, který zůstával až do 7. tisíciletí př. n. l. pevnou zemí (Doggerland), po níž se dalo mezi Británií a kontinentální Evropou přejít suchou nohou. 

• Meltwater pulze 1A (cca 12 700 - 11 500 př.n.l.) rychlé zvýšení hladiny oceánů o cca 16 - 30 m za dobu 400 - 500 roků (12 500 př.n.l. Böllingův interstadiál, globální oteplování).

• Minerál, který akumuluje vodu pod povrchem se jmenuje Ringwoodit - v přechodové zóně pláště v hloubce 410 do 660 km je jeden až třikrát ekvivalent vody ve světě.  
  
• Od roku 1180 průměrná hladina moří na celé planetě stoupla o 20 až 23 centimetrů. Přibližně třetina tohoto nárůstu se odehrála v posledních 25 letech (od roku 1992 do roku 2020 stoupla hladina oceánů o 7cm).
  
• Stoupající hladina moře spojená i s kolísáním Měsíce (cyklus 18.6 roků) na jeho oběžné dráze a díky tomu budou ohrožena přímořská města všude po světě, která již v dohledné době budou zažívat silné povodně. Bude se tedy sčítat působení kolísání Měsíce a zvyšující se hladina oceánů díky tání ledovců.  
• Změna hladiny oceánu do konce století (hladina oceánů stoupne) a to se projeví ve snížení zemědělské produkce a nepříznivě to ovlivní kvalitu a kvantitu vody. Zásadně to ovlivní přírodní ekosystémy a život na ostrovech a deltách řek u pobřeží (lidé se budou muset odstěhovat jinam). 
• Geologové našli souvislost mezi rotací Země, Golfským proudem, změnou výšky hladiny oceánů (eustáze) a činností sopek.

Celosvětové pohyby hladiny moře jsou nazývány eustáze. Eustatické pohyby souvisí s utvářením a táním ledovců (glacieustatické pohyby). Izostáze- reakce povrchu Země na změny hustoty hmot Země nebo zatížení povrchu (lehčí litosféra "plave" na těžší astenosféře). Při zalednění zůstává více izotopu kyslíku 16O na pevnině, v ledu a v oceánech je více těžšího izotopu 18O, než před zaledněním; zároveň klesá hladina oceánů.

• Aktuálně žije v příbřežních lokalitách do výšky 10 metrů nad vodní hladinou celá miliarda lidí (metropole Hongkong a Šanghaj, bangladéšská Dháka, indická Kalkata a také Ho Či Minovo Město, tam všude hrozí, že se budou muset místní obyvatelé hromadně poohlížet po jiném bydlení), z toho se dokonce 250 milionů nachází metr pod úrovní moře. 
  
• Sopky na celém světě pravděpodobně podléhají účinkům hladiny moře, jak moc se však pravděpodobně liší. "Některé sopky budou velmi citlivé na změny hladiny moře a u jiných to nebude mít téměř žádný dopad." Tyto efekty budou záviset na hloubce magmatických komor přiváděných do každé sopky a na vlastnostech okolní kůry. Pokud však hladina moře (pokles hladiny oceánů - aktivace sopek, nebo růst hladiny-tání ledovců a aktivace sopek v této oblasti) řídí aktivitu jakékoli sopky v oceánu nebo v jeho blízkosti, alespoň do určité míry, "očekávali byste, že všechny tyto sopky budou navzájem synchronizovány, což by bylo neuvěřitelné". 

Milankovičovy cykly

• Excentricita, cyklus každých 96 000 - 127 000 let (vyjadřuje změny oběžné dráhy Země z eliptické na téměř kruhovou). Tento cyklus probíhá v glaciálu (akumulace ledu se postupně zvětšuje a je chladno, hladina oceánů klesá) a je ohraničen interglaciálem, kdy se rozpouští vody z ledovců, stoupá hladina oceánu a otepluje se. K bodu zlomu dochází při maximálním zalednění, nízké hladině oceánů a následuje rychlý přechod do interglaciálu klesá zalednění a roste hladina oceánů.
• Obliktivita, sklon rotační (šikmost) osy Země (mezi cca 22 a 24,5°) cyklus každých 41 000 let (jako důsledek gravitačního působení na rovníkové vyboulení Země), v průběhu cyklu vzrůstá hladina oceánů a v krajních mezích dochází k poklesu hladiny oceánu .
  
• Precesní cyklus Země cyklus cca 26 000 let, v průběhu cyklu se ochlazuje, krajní meze způsobují oteplení a vzestup hladiny moře.
  
• více

Moře více

Mořské proudy. Termohalinní výměník.

Oceánská zóna soumraku. Mrtvé zóny v mořích

Golfský proud je totiž něco jako horké kafe. Ale tím přibývajícím se ledem se z něj postupně stane ledová káva, která je tak studená, že se to nedá pít. A co se stane, když vychladne teplý Golfský proud? Vypne se. I to je možný scénář známý z minulosti. V Evropě spadnou teploty o pět až sedm stupňů. Přesně to se stalo před nějakými 12 tisíci lety, Golfský proud se vypnul během padesáti let. To je dost rychlý proces. A pak můžeme mít problémy. (30.8.2020, Prof. Miroslav Bárta)  

Planeta dýchá pulsuje a nasává vodu v souladu s precesním rokem, kterou následně vypustí a dojde k potopě světa (pokaždé v polovině precesního cyklu v den rovnodennosti jedno a 13 000 roků dojde k apokalypse - potopě). Voda nad a pod zemí (symbol Vodnáře) zajišťuje cyklický kyvadlový proces (mezi souhvězdím Draka a Orionu), který je propojen s precesními cykly rovnodennosti (nástup věk Lva a Vodnáře). Nyní se voda ztrácí, jako jako před Tsunami a následně dojde k jejím zmnožení (Viktor Schauberger). Minerál, který akumuluje vodu pod povrchem se jmenuje Ringwoodit - v přechodové zóně pláště v hloubce 410 do 660 km je jeden až třikrát ekvivalent vody ve světě. Tento proces je provázán se "solární zábleskem" a transformací člověka (Vědomý člověk).

Celosvětové pohyby hladiny moře jsou nazývány eustáze. Eustatické pohyby souvisí s utvářením a táním ledovců (glacieustatické pohyby). Izostáze- reakce povrchu Země na změny hustoty hmot Země nebo zatížení povrchu (lehčí litosféra "plave" na těžší astenosféře). Při zalednění zůstává více izotopu kyslíku 16O na pevnině, v ledu a v oceánech více těžšího izotopu 18O než před zaledněním; zároveň klesá hladina oceánů.

Středozemní moře během posledního ledového maxima (16000 př. n. l.) 

Vzestup hladiny oceánů, zprávy z tisku:

11.1.2022 Výzkumná pracovnice v oboru klimatologie na univerzitě v Readingu, Ella Gilbertová, pro The Conversation potvrdila, že hladiny světových moří v případě kolapsu plovoucí části ledovce Thwaites stoupnou asi o 65 centimetrů.

Problém není samotná plovoucí část, na níž se podle satelitních snímků tvoří praskliny. Její kolaps s sebou může strhnout pevninský led, který se sesune do moře, povede k záplavám ve městech jako New York, Miami, Tokio či Bombaj. Některé ostrovy v Karibiku, Maledivy či Tuvalu v takovém případě zmizí pod hladinou. Glacioložka Erina Pettiová z Oregonské státní univerzity upozorňuje, že se může ledovec zhroutit do deseti let. Aktuální pozorování potvrdila i práce z roku 2020. Vědci sledovali vývoj trhlin na povrchu strukturálně oslabeného ledovce. Tvorba prasklin vede k dalšímu oslabení ledu a dalším trhlinám, což proces rozpadu společně s globálním oteplováním urychluje. Vzniká tak nikdy nekončící smyčka vedoucí ke kolapsu Thwaites.

• Podle studie publikované v časopise Science povede zhroucení mořské části ledovce pouze k jeho roztříštění, ale kusy ledu zabrání pevninské mase v sesunutí do moře úplně stejně. Ke zhroucení celé západní Antarktidy tak potenciálně dojít nemusí.
• https://techfocus.cz/veda-vesmir/3954-pokud-ledovec-thwaites-zkolabuje-nektere-metropole-i-staty-dle-expertu-zaplavi-more.html?<br>

26.12021 Atlantidu Severního moře smetla vlna tsunami vysoká až 12 metrů. Před devíti tisíci lety se fyzická mapa Evropy značně lišila od té současné: Hladina moře na severu světadílu ležela asi o 60 metrů níž než dnes. Stoupající a opět klesající hladina světových moří postupně odhalila některé části pevniny, zatímco jiné se ocitly pod vodou. A právě k tomu došlo i v dnešním Lamanšském průlivu, který zůstával až do 7. tisíciletí př. n. l. pevnou zemí, po níž se dalo mezi Británií a kontinentální Evropou přejít suchou nohou.

Ticho před bouří

V uvedené době se fyzická mapa Evropy značně lišila od té současné: Hladina moře na severu světadílu ležela asi o 60 metrů níž než dnes a řeky jako Labe či Rýn tekly jinými koryty. Zmíněný pevninský most, pro nějž se vžil název Doggerland, se zřejmě táhl až k hranicím dnešního Dánska. O existenci zmizelé pevniny se moderní věda dozvěděla teprve před sto lety, a to díky rybářům, v jejichž sítích čas od času uvízly kosti či zuby vyhynulých mamutů nebo praturů. Nechyběly však ani důkazy o přítomnosti lidského osídlení: Například v roce 1931 moře náhodně vyplavilo asi 20 cm dlouhou harpunu, datovanou později do roku 11 740 př. n. l.

Díky systematičtějšímu průzkumu dna máme již poměrně jasnou představu, že oblast dnes zalitá mořem byla během střední doby kamenné poměrně hustě osídlená. Rozbory sedimentu naznačují, že mírně zvlněnou krajinu pokrývaly lesy a louky, což znamenalo ideální podmínky pro lovce a sběrače. Několik tisíc let tam proto nejspíš zdárně prosperovali, aniž měli ponětí, že se blíží zánik.

Náhlá katastrofa

Obdobně jako bájné Atlantidě se i Doggerlandu stal osudným zvedající se oceán. Hladina každý rok rostla o necelé dva centimetry a postupně vytlačovala obyvatele příbřežních regionů dál do vnitrozemí, až čněla nad vodu jen menší část oddělená od zbytku Evropy širokým vodním pásem. Definitivní konec však přišel náhle a nečekaně: Okolo roku 6200 př. n. l. (Sahara v té době byla zelená) se nedaleko západních břehů dnešního Norska zhroutil podmořský kontinentální svah, čímž se uvolnilo jen stěží představitelných 3 500 km³ sutiny a štěrku. Následná gigantická tsunami, vysoká až 12 metrů, se záhy přelila přes celou obydlenou oblast.

Pozůstatky pradávné apokalypsy jsou dokonce dodnes patrné i na některých místech britské pevniny. Například v Anglii se našly sedimentární stopy značící, že ničivá záplava dosáhla až 40 kilometrů od současných břehů. Ačkoliv část vody opadla, zůstal už někdejší Doggerland z drtivé většiny pod hladinou. A dnes po něm zbývají jen nepatrné stopy, třeba německý ostrov Helgoland.

https://www.stoplusjednicka.cz/atlantidu-severniho-more-smetla-vlna-tsunami-vysoka-az-12-metru?

23.5.2021 Významná část grónského ledového příkrovu je podle studie publikované v magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America odsouzena k zániku. Masu ledu, která odpovídá nárůstu hladiny moře o 1 - 2 metry, už zřejmě nemají zachránit ani okamžité kroky vedoucí ke zpomalení globálního oteplování. Nová analýza poukazuje zejména na rychlost, kterou v posledních letech tají ledovce v oblasti Jakobshavn. Podle studie dochází k destabilizaci příkrovu, což by dle názoru zainteresovaných odborníků mohl být jakýsi bod zlomu, jehož důsledkem je nevratnost procesu.

Současná situace však neznamená, že by Grónsko přišlo o celou svoji ledovou pokrývku. Pod tající vrstvou se má nacházet dosud stabilní část ledovce. Úplný zánik tohoto příkrovu by znamenal navýšení hladiny světových oceánů o 7 metrů.

• Výzkum probíhal pouze v jedné části Grónska. Autoři studie, Niklas Boers z Postupimského institutu pro výzkum změny klimatu a Martin Rypdal z norské Arktické univerzity v Tromsø, jsou však přesvědčeni, že neexistuje žádný důvod se domnívat, proč by se výsledky měly v ostatních částech ostrova lišit. K závěru dospěli za základě teplotních údajů, záznamů o změně velikosti ledového jádra a dalších údajů vedených od roku 1880. Kombinací dat pak připravili modelovou situaci, jež odhalila varovné signály o stavu současného vrchního ledu, u něhož s největší pravděpodobností neexistuje možnost plné obnovy.

• Klesající výška ledového příkrovu způsobuje ztenčování pobřežních ledovců, což umožňuje sklouznutí většího množství ledu do moře. Tím se také zmenšuje plocha pro sníh, který by mohl napomoci novému ledu. Namísto toho se objevují tmavší plochy, které absorbují více tepla.

• Boers uvedl, že je dynamika grónského ledovce velmi složitá a naléhavě upozorňuje na nutnost jeho monitorování. Destabilizace tohoto příkrovu nemusí znamenat jen fatální nárůst hladiny moří. Dalším negativním efektem by mohla být změna směru Golfského proudu, případně jeho úplné zastavení. Tento teplý proud ovlivňuje klima v Evropě a v nejkrajnějším případě by se mohlo kontinentální klima paradoxně proměnit v subpolární, které je nyní typické například pro kanadský Quebec. I tak se totiž může projevit současný nárůst globální teploty.
  

• https://svetobeznik.info/varovne-signaly-gronskych-ledovcu-podle-vedcu-nastal-bod-zlomu/

4.2.2021 Hladina oceánů roste a roste rychleji, než jsme předpokládali. V úterý byly zveřejněny revidované údaje v Ocean Science. Tento růst zasáhne 2/5 lidské populace, která žije na pobřeží a v jeho blízkosti. Půjde například o pojištěný majetek v hodnotě bilionů dolarů. Tento majetek je ohrožený bouřemi a povodněmi. Zde už není pravda, že by se nás to netýkalo. Pojišťovny musí rozkládat svá rizika. Nemohou (nechtějí) platit více, než vyberou (v tomto směru jsou velmi konzervativní), proto musí více vybrat, aby mohly více vyplácet. A to se nás už týká.

Poslední výzkumy ukazují, že budeme muset redukovat emise uhlíku mnohem více, než jsme předpokládali. Abychom udrželi hladinu oceánů pod kontrolou.

"Znamená to, že náš uhlíkový rozpočet je ještě vyčerpanější," uvedl Aslak Grinsted, geofyzik z univerzity v Kodani, který je spoluautorem výzkumu. Ekonomiky potřebují snížit emise o dalších 200 miliard metrických tun uhlíku - což odpovídá přibližně pěti letům globálních emisí - abychom zůstali na prahových hodnotách stanovených předchozími prognózami.

Nová pozorování ukazují, že do konce století může moře stoupnout o půl metru, pokud průměrná teplota stoupne jen o 0,5°C. V současnosti se ale zdá, že teplota stoupne do konce století o 2°C a to by znamenalo vzestup mořské hladiny o více než 1 metr.

Rostoucí teploty roztavily již 28 bilionů metrických tun ledu - to odpovídá 100 metrů silné ledové vrstvě pokrývající celé Spojené království. Tato čísla zvyšují pravděpodobnost nejhorších klimatických scénářů. I tak se ukazuje, že nejhorší dřívější předpoklady byly příliš konzervativní.

https://os.copernicus.org/articles/17/181/2021/#:~:text=We%20define%20a%20new%20transient,temperature%20increases%20on%20this%20timescale.

https://www.lodninoviny.cz/Cruising/hladina-oceanu-stoupa-nad-ocekavani-rychle

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového