Přemyslovci

Spytihněv I. byl český kníže, syn prvního historicky doloženého českého panovníka z rodu Přemyslovců, Bořivoje I. a jeho manželky, sv. Ludmily. Vládl v letech 894 až 915. Za jeho vlády byly položeny základy Pražského hradu jako opevněného sídla. Zemřel v roce 915 a je pohřben do hrobky v kostele Panny Marie na Pražském hradě. 

Vratislavův starší bratr Spytihněv I. vládl v letech 894 - 915 a během této doby položil základy Pražského hradu jako opevněného sídla. Zemřel v roce 915 a byl pohřben do hrobky v interiéru kostela Panny Marie na Pražském hradě. Právě Spytihněvovu DNA se na rozdíl od Vratislavovy podařilo rozluštit a vrátit tak oběma bratrům podobu. Data získaná z DNA jsou o to cennější, protože Spytihněvův hrob nebyl řádně označen a panovala pochybnost, zda se opravdu jedná o jednoho z Přemyslovců. Ostatky byly určeny pouze vylučovací metodou. Rozbor DNA však hypotézu z 50. let minulého století, kdy byl hrob objeven, potvrzují. Na stejném místě leží i Spytihněvova manželka, o které však zatím nevíme vůbec nic. Ve Vratislavově hrobce byla oproti tomu nalezena zachovaná autentika (listina s jeho jménem), takže o jeho ostatcích nebylo pochyb.

Vratislav I. se narodil v roce 888 a zemřel přesně před 1 100 lety, v únoru roku 921. Byl českým knížetem, mladší syn Bořivoje I., prvního historicky doloženého českého panovníka z rodu Přemyslovců. Právě o Bořivojovi se vědci domnívali, že odpočívá v hrobě označeném K1 v lodi předrománské rotundy svatého Víta. Archeologický průzkum hrobu, při kterém byla objevena hlína s příměsemi z pozdější doby, však tuto domněnku vyloučil. V současné době tak místo jeho hrobu neznáme. Matkou Vratislava I. byla svatá Ludmila. Podle legend to byl schopný panovník, který se po smrti svého staršího bratra Spytihněva I. ujal vlády. Stal se také otcem svatého Václava. Pohřben je v bazilice svatého Jiří na Pražském hradě, kterou v roce 920 založil.

Kníže Vratislav I. byl mladším bratrem Spytihněva. Legendy popisují Vratislava jako schopného panovníka, který expandoval za hranice české kotliny. Po smrti Spytihněva se ujal v roce 915 vlády, zemřel v roce 921. Pohřben je v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě, kterou v roce 920 založil. 

Od 11. století sahala moc Přemyslovců trvale také na Moravu, kterou spravovala jejich moravská větev jako údělná knížata olomoucká, brněnská a znojemská. Znojemská větev vymřela jako první - její poslední představitel Konrád II. Ota se stal českým knížetem, zemřel ovšem už v roce 1191. Brněnská větev skončila s bratry údělníky Spytihněvem a Svatoplukem na přelomu 12. a 13. století. Spytihněv žil velkou část svého života uvězněný na hradě Přimda. Posledním představitelem olomouckých Přemyslovců byl kaplan Sifrid, který zemřel v roce 1227. Poslední zprávy o vedlejší linii rodu, Děpolticích, byly v roce 1247.

Po státní krizi v poslední čtvrtině dvanáctého století na trůn usedl Přemysl Otakar I. a skončila tak řada rychle se střídajících knížat (sám Přemysl byl ostatně jedním z nich). Roku 1212 Přemysl I., dokonale využívající situace v říši, zajistil pro své potomky dědičný královský titul. V době vlády jeho syna Václava I. se česká zahraniční politika změnila z dosavadního víceméně defenzivního postoje na ofenzivní.

• Přemyslova situace v této době byla komplikována rozchodem s první manželkou Adlétou a novým sňatkem s Konstancií. Za jistý vrchol Přemyslova snažení bývá tradičně vykládán zisk Zlaté buly sicilské, privilegia upravujícího poměr českých zemí k Říši a zaručujícího dědičnost českého královského titulu 
  

V osobě krále Přemysla Otakara II., syna Václava I., se v roce 1253 počet mužských členů rodu omezil jen na jednoho. Přemysl měl jen jednoho legitimního syna, Václava II. a ten také jen jednoho přeživšího mužského dědice, Václava III. Královská linie rodu Přemyslovců, k němuž se váží počátky české státnosti, skončila nečekaně zavražděním mladého Václava III. v Olomouci dne 4. srpna 1306.

Přemyslovská linie poté ještě pokračovala po přeslici v dalších královských dynastiích, což byli Lucemburkové (1310-1436), Habsburkové (1436-1457), Jagellonci (1471-1526) a opět Habsburkové (1526-1740), posléze Habsbursko-Lotrinská dynastie (1740-1918). Žili také ještě královští levobočkové a hlavně představitelé významné, ale tentokrát už opravdu poslední vedlejší linie rodu - opavští Přemyslovci, potomci Přemysla Otakara II. a jeho milenky, rakouské šlechtičny Anežky z Kuenringu.

Václav I.

Václav I. využil zlepšení vztahů se svým jižním sousedem a neváhal na něj zatlačit, aby ho přinutil svolit k zásnubám Fridrichovy neteře Gertrudy s českým princem a dědicem trůnu Vladislavem. Zrádný Fridrich dle svého zvyku nedržel slovo a nabídl Gertrudu císaři, ale český král se nevzdal a právo pro Vladislava vybojoval. Svatba se konala na jaře roku 1246 a byl to od Václava prozíravý krok v poslední chvíli, neboť téhož roku v létě Fridrich II. Bojovný zemřel. Václav I. tak měl velké vítězství v boji o babenberské dědictví na dosah. Rakouská knížata mladého kralevice Vladislava přijala, avšak na začátku roku 1247 jeho životní pouť skončila, když podlehl ve dvaceti letech neznámé nemoci. A s ním jakoby odešla i síla českého krále na další boj.

Roku 1248 ztratil Václav i svou ženu Kunhutu. Ne snad, že by pro ni příliš truchlil. Kromě lovu jako by ho nic nezajímalo. Ne neprávem mu někteří šlechtici a duchovní opatrně vyčítali, že zanedbává vládu. Pro jinou část české šlechty to bylo ideální podhoubí pro vzpouru. A koho si našli, aby ji zaštítil? Přemysl (jak byl znám v českých zemích) Otakar (jak jej později poznala cizina) byl druhorozeným synem a jeho dráha měla původně směřovat k vysokým církevním funkcím. Byl však mimořádně ambiciózní, čímž se podobal svému otci. Po smrti Vladislava se náhle mladému Přemyslovi otevřela cesta na trůn.

Václav I. se synovou vzpourou nabyl na houževnatosti a síle. Jeho ústup byl pouze strategický. Potřeboval čas. Nezbylo mu mnoho českých spojenců, ale ti nejvěrnější se shromáždili kolem Boreše z Rýzmburka. Zahraniční pomoc dostal Václav z Míšně a ze Saska, ovšem nikoliv zadarmo.

Václav I. byl znám pro svou nelibost ke zlatu. Ale dobře si uvědomoval, jak libě na něj reagují jiní a štědrost k německým rytířům z politických důvodů nikdy netajil. Díky tomuto spojenectví vytvořil silnou alianci, o kterou se v bitvě u Mostu mladý kralevic rozbil i se svými odbojnými šlechtici. Nejedna urozená hlava padla a mladý Přemysl si pak pobyl v zajetí na hradech Přimdě a Týřově.

Nezůstal tam však příliš dlouho. Roku 1249 se se značnou pomocí Anežky České, na kterou její bratr Václav I. vždy velmi dal, otec a syn usmířili. Tak akorát včas, aby český král získal silného spojence pro dokončení svého dlouhého boje o Rakouské vévodství. Babenberské dědictví totiž stále čekalo na svého nového vládce. A Václav už byl v této hře velmi zkušeným hráčem. Václav I. jen pokračoval v ověřené tradici svých předků. Gertruda Babenberská, vdova po Vladislavovi, na manžely zrovna štěstí neměla. Mladý Přemyslovec jí zemřel záhy po svatbě a ani další manžel Heřman Bádenský s ní příliš dlouho nepobyl. Říká se, že byl moc slabý, proto ho otrávila, aby si uvolnila ruce k dalšímu sňatku. Její nároky na dědictví tím ovšem slábly. A tehdy počal čas sklizně pro Václavy dlouholeté vojenské, politické i diplomatické tahy. Roku 1251 přijelo za králem poselstvo s rozhodnutím vlivných rakouských knížat. Jejich země se zmítala v chaosu. Potřebovali konečně silného vévodu, který by zemi přinesl klid, ukončil násilnosti a několik let bezvládí. Přišli tedy za českým králem Václavem I., aby mu opuštěné vévodství nabídli. Nebylo by divu, kdyby se král o přízeň rakouských knížat zasloužil i značnými dotacemi z královské pokladnice. Nevíme to jistě, ale Václav I. vždycky užíval všech možných prostředků k dosažení svého. 

 Co neuskutečnil Vladislav, zůstalo na Přemyslovi. Konečně poznal potenciál svého syna a nasměroval ho cestou, která z něj později učinila legendárního přemyslovského krále železného a zlatého. Přemysl svůj nově nabytý titul rakouského vévody zpečetil svatbou s Markétou Babenberskou, o třicet let starší vdovou po králi Jindřichovi, která mu zajistila dědičné právo na Rakouské vévodství. Čekal ho ještě další boj.

Gertruda se totiž poté vdala potřetí a své nároky uplatňovala skrze nového manžela, haličského knížete Romana, blízkého příbuzného uherského krále Bély IV. Uherský král zaútočil a až do podzimu roku 1253 musel Přemysl o své panství tvrdě bojovat, čímž trpěly nejen Rakousy a Štýrsko, ale i Morava. Mladý rakouský vévoda však své území uhájil a dokázal, že je připravený na budoucí roli českého krále. Právě včas. Babenberské dědictví bylo uchráněno a bezpečně připojeno k Českému království a boje utichly.

https://www.stoplusjednicka.cz/velky-boj-jednookeho-krale-proc-usiloval-vaclav-i-o-babenberske-dedictvi?

Přemysl Otakar II. 

Přemysl Otakar II. se narodil v roce 1233 jako druhorozený syn českého krále Václava I. A tak trůn, jak už to ve středověku chodilo, náležel jeho staršímu bratrovi Vladislavovi. Na Přemysla čekala církevní kariéra. Ale osud tomu chtěl jinak. Vladislav totiž v roce 1247 náhle zemřel a čtrnáctiletý Otakar se stal jediným královským dědicem.

Král Václav se se smrtí syna vyrovnal po svém. S lahví v ruce. Vladařské povinnosti odsunul na druhou kolej. Kdo ví, co by se dělo, kdyby Otakara část vzpurné šlechty neprohlásila mladším králem. Václav nemohl nic dělat. Většina šlechty se postavila za mladého prince, a tak král prchl do německé Míšně. Otakar se stal jediným vládcem země, vyhráno ale neměl. Bylo potřeba zničit nejvěrnější otcovy stoupence. Tak se vydal na podzim roku 1248 dobýt Most, poslední baštu odporu. Situace se mu ale vymkla z rukou a jeho vojsko bylo poraženo. Václav toho využil, dobyl zpět Pražský hrad a zlobivého mladíka potrestal. Dostal domácí vězení. V královském stylu, měl pro sebe celý hrad Přimdu! Paty nesměl vytáhnout jen několik týdnů. Otec s ním měl velké plány.

V sousedním Rakousku vymřel vládnoucí rod Babenberků. Zůstaly jen dědičky-ženy. Mezi nimi byla i nejstarší sestra posledního Babenberka, ovdovělá Markéta. A tak se v roce 1252 konala velká svatba. Pohledný Otakar ale nadšený nebyl. Vždyť Markéta byla o třicet let starší než on! Těšilo ho jen to, že se České království rozrostlo o bohaté Rakousy a Štýrsko. Následníka trůnu od padesátileté manželky ale očekávat nemohl... 

https://www.stoplusjednicka.cz/premysl-otakar-ii-kral-ctizadostivy-vzpurny

12.7.2021 Přemysl Otakar II, král železný a zlatý.

1.5.2021 Josef Žemlička - "Říše" posledních Přemyslovců: Přemysl Otakar II. a Václav II.

Klášter Porta Coeli

Po manželově smrti v roce 1230 se Konstancie věnovala zakladatelské činnosti. Přála si založit v Praze ženský cisterciácký klášter, a proto zakoupila od řádu německých rytířů kostel a další majetek v německé osadě Poříčí. Později však tento kostel s přilehlým dvorcem věnovala špitálu sv. Františka. Nakonec vytoužený klášter založila na Moravě: nejpozději roku 1233 (možná už o tři roky dříve) položila základ konventu Porta Coeli (Brána nebes) v Předklášteří u Tišnova. Na svého královského syna Václava I. měla společně se svou nejmladší dcerou Anežkou zřejmě větší vliv, než manželka Kunhuta Štaufská. Královna vdova se snažila být prostředníkem při bratrských neshodách Václava a ctižádostivého Přemysla. Přemysl byl v roce 1239 pohřben v Porta Coeli, které matce společně s bratrem pomáhal založit. 

• 1230 myšlenka na založení kláštera se zrodila již za života krále Přemysla Otakara I (†15.12. 1230). Založení uskutečnila královna Konstancie po smrti manžela za velké podpory obou svých synů Václava I (byl otec Přemysla Otakara II) a Přemysla 
• 1232 počátek stavební aktivity 
• 6. 2. 1233 podepsána listina s pečetí královny Konstancie, příchod prvního konventu
• 31. 10. 1234 podepsána vlastní zakládací listina markrabětem Přemyslem 
• 1239 posvěcení baziliky Nanebevzetí Panny Marie 
• 6. 12. 1240 smrt královny Konstancie v Porta coeli a její pohřbení v bazilice 
  

• 31. 10. 1234 podepsána vlastní zakládací listina markrabětem Přemyslem 
• 1239 posvěcení baziliky Nanebevzetí Panny Marie 
• 6. 12. 1240 smrt královny Konstancie v Porta coeli a její pohřbení v bazilice 
• 13.-14. stol. rozvoj kláštera 
• 1428-1436 sestry pobývají během husitských válek v klášteře cisterciaček na Starém Brně, zpustošení kláštera 
• 1436-1465 abatyší se stává Alžběta IV, nazývána druhou zakladatelkou kláštera, obnova kláštera 
• 1454 znovuvysvěcení baziliky 
• 1619-1625 konvent pobývá za stavovských válek na hradě Pernštejně, při vpádu Švédů je klášter ostřelován, zmatky reformace zasáhly i komunitu v Porta coeli 
• 17.-18. stol. i přes tyto události se klášter dál úspěšně rozvíjí, konvent čítá až 60 sester, vzniká dnešní stavební podoba kláštera a komplexu hospodářských budov 
• 2. 3. 1782 vydán dekret o zrušení císařem Josefem II 
• 19. 3. 1782 konvent 52 sester opouští klášter, bazilika přechází do správy farnosti klášterní budovy jsou prodány do soukromých rukou a přeměněny na textilní manufakturu 
• 21. 6. 1861 ženský cisterciácký klášter v Marienthalu v Horní Lužici (Německo) zakoupil zrušený klášter Porta coeli a celé panství 
• 1900 zahájena stavba nového konventního kostela 
• 19. 5. 1901 brněnský biskup František Bauer vysvětil nový konventní kostel 
• 23. 5. 1901 obnoven řeholní život v klášteře Porta coeli řádovými sestrami z Marienthalu 
• 1920 probošt Bernhard Gícha s pěti řeholními sestrami odešel do dánského Allerslevu, aby tam založili nový klášter (dnes opatství Mariina Srdce v Sostrupu) 
• 1950 zrušení kláštera komunistickým režimem, konvent se rozchází, část smí jako civilní osoby bydlet a pracovat ve vymezených prostorách 
• 12. 11. 1989 slavnostní bohoslužba k příležitosti svatořečení Anežky České, dcery zakladatelky kláštera královny Konstancie, založena tradice každoročních poutí ke sv. Anežce 
• 1989/90 obnovení řeholního života 
• 2001 oslava 100. výročí znovuosídlení kláštera 

15.8.2023 Ne každému panovníkovi se přihodí, aby se jeho korunovace připomínala několikrát. Přemysl Otakar I. však takovým vladařem byl. Za českého krále jej poprvé korunoval Filip Švábský v září roku 1198, podruhé papežský legát Guido z Praeneste v srpnu 1203. Důvodem bylo zřejmě to, že Přemysl uměl na své cestě za dědičnou korunou pro svou dynastii pružně měnit strany – a tato politika se mu vyplatila.

https://www.denik.cz/z_domova/kral-premysl-otakar-premyslovci.html?

11.8.2023 Boleslav II., respektovaný český kníže, který vykonal mnohé a přesto ho neznáme. V mládí byl zdatný, energický, požívající respekt svého okolí. Vyznal se v tlačenici a na bojišti si vedl víc než dobře. Avšak s postupujícím věkem mu sil ubývalo a musel čelit novým výzvám, s nimiž si ne vždy dokázal poradit.

https://medium.seznam.cz/clanek/jan-hrdina-boleslav-ii-respektovany-cesky-knize-ktery-vykonal-mnohe-a-presto-ho-nezname-16713?

22.7.2023 Nevšední průvodce rodem Přemyslovců: Spytihněv I. a Vratislav I.

https://medium.seznam.cz/clanek/historicka-drbna-nevsedni-pruvodce-rodem-premyslovcu-spytihnev-i-a-vratislav-i-13730#

17.7.2023 Český kníže Boleslav I.: Obratný taktik a vojevůdce, který možná nezavraždil svého bratra.

https://medium.seznam.cz/clanek/jan-hrdina-cesky-knize-boleslav-i-obratny-taktik-a-vojevudce-ktery-mozna-nezavrazdil-sveho-bratra-13401#

14.7.2023 PŘEMYSLOVCI

Kdo byli Přemyslovci, odkud přišli, čím byli natolik výjimeční, že za 430 let jejich vlády nikdo nikdy nezpochybnil jejich svaté právo vlády nad českou zemí. To jsou otázky, na které jsem hledal odpovědi, bohužel místo uspokojujících odpovědí vyvstaly pouze další otazníky.

Kdy a jak se Přemyslovci k svému vládnoucímu postavení v českém kmeni dostali, bylo, je a asi zůstane navždy tajemstvím. Z historických pramenů o tom není nic známo a zbývá tedy volné pole k úvahám a domněnkám. Jednou z těch bizarnějších hypotéz je, že Přemyslovci byli potomci některé z vládnoucích elit sasánovské Persie, snad autora k tomu vedla poněkud tmavší pleť a podlouhlý tvar obličeje prvních známých zástupců tohoto rodu. Podle této úvahy po vyvrácení novoperské říše Araby v polovině 7. století přešla část vládnoucích elit Kavkaz a dostala se v jihoruských stepích do proudu slovanských národů směřujících na západ. S tímto proudem se prý někteří jedinci dostali na přelomu 7. a 8. století ve druhé vlně slovanského osídlení až na naše území a přes své přirozené schopnosti k ovládání druhých se stali vůdci českého kmene. Zajímavé, ovšem s pravděpodobností blížící se nule. Jediné, co by relevantně podporovalo tuto hypotézu, je Mithrův kult rozšířený v Persii a doložené uctívání tohoto božstva souladu a harmonie též na území Prahy. Z názvu tohoto božstva mohlo vzniknout slovanské mir – mír.

O něco pravděpodobnější je hypotéza, že Přemyslovci byli nějak spřízněni s vládnoucími vybranci na Moravě později pojmenovanými podle prvního doloženého knížete Mojmíra. I toto poněkud kulhá, ale je to přijatelnější než odkaz na Peršany. Téměř s jistotou můžeme tvrdit, že první historicky známý Přemyslovec Bořivoj byl spřízněn s velkomoravským Svatoplukem, ovšem jakým způsobem nevíme.

O původu přemyslovského rodu nevěděl mnoho ani náš nejstarší kronikář Kosmas, a tak si vypomohl báječným podáním starců, které přetlumočil jako staré pověsti české. Některé jeho pověsti jsou uměle sestrojené a nemají s českými dějinami nic společného. Jsou sestaveny podle antických vzorů a už v době Kosmově byly obecným majetkem latinské literatury. Bylo by tedy marné podnikat pokusy o jejich promítnutí na českou historickou skutečnost.

Pověsti o Krokovi a jeho dcerách i pověst o Libuši a Přemyslovi vykazují spoustu motivů ze staré antické literatury, kterou Kosmas jako vzdělanec jistě znal. Kosmovo báječné podání starců v případě pověsti o Libuši a Přemyslu nebylo asi ničím jiným než nějakým dvorským podáním, které Kosmas upravil. Námitka, že by dvorské podání nemohlo představovat jako praotce přemyslovského rodu oráče tj. sedláka, protože se to neshoduje s feudálním nazíráním na postavení knížecího rodu, nemá žádnou váhu.

Jednak šlo o věci dávné minulosti a za druhé nebyli by sami, kdo by odvozoval svůj původ od věcí tak nízkých, jako je obdělávání půdy. V sousedním Polsku stojí podle kronik na počátku rodokmenu Piastovců bájný oráč Piast. Shoda je to příliš nápadná, než aby šlo o pouhou náhodu, buď pověsti vznikly podle stejného vzoru, nebo někdo opisoval.

Kdybychom pověst o Přemyslu Oráči promítli do historické skutečnosti, dojdeme k překvapivému poznání, že Přemysl vůbec nebyl z kmene Čechů, neboť Stadice, kde oral, byly na území obývaném kmenem Lemúzů. Samotné slovo lemúz však ve staročeštině znamenalo oráč. Takže šlo o kmen oráčů? Nebo to Kosmas popletl a ve skutečnosti to byl kmen Stadiců a Přemysl byl lemúzem? Úsměvné konstrukce, což?

O vlastní rodovou pověst Přemyslovců také jistě nešlo. Přemyslovci sami sebe takto nenazývali a navíc, jméno Přemysl bylo pro ně až do poloviny 12. století zcela neznámé. Teprve syn krále Vladislava II. byl prvním členem dynastie, jemuž bylo dáno jméno zakladatele rodu. Bylo to zřejmě v situaci, kdy pověst už nabyla oficiózního charakteru a tehdejší představitelé rodu ji přijali za svou. I Kosmas vládnoucí rod jmenuje prostě rodem českých knížat, nikoli rodem Přemyslovců. Na otázku, kdy a jak se stali Přemyslovci vládnoucím rodem Čechů, tedy ani pověst o Přemyslu a Libuši neodpovídá.

Abych se vyhnul nějakým nepodloženým dohadům, začínám rodokmen Přemyslovců od prvního doloženého knížete Bořivoje I. Existuje sice sedm jmen bájných přemyslovských knížat: Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít (podobně jako existuje sedm etruských králů vládnoucích Římu, odkud pravděpodobně Kosmas čerpal inspiraci), ovšem s historickou skutečností to moc nesouvisí. Náš první kronikář to jistě věděl, proto u jejich jmen neuvádí žádná data a s historickou datací začíná až u Bořivoje I. Pokud by šlo o historické postavy, proč by se po nich některý Přemyslovec nejmenoval. Všechna jména Přemyslovců z prvních století vlády se opakují i později, proč tedy neznáme třeba Mnatu II., nebo Hostivíta III.? Pravděpodobně sami Přemyslovci tato jména neznali, proto je nepoužívali.

Kde k těmto jménům Kosmas přišel, opět nevíme. Existují různé teorie, které se pokouší přijít věci na kloub, všechny však mají svá slabá místa. Uvedu tady pouze dvě nejzajímavější. Záviš Kalandra uvádí, že jména sedmi mýtických českých knížat jsou odvozena ze starých slovanských názvů dnů v týdnu.

Nezamysl byl prvním z nich, čemuž by odpovídala neděle, kdy nepracujeme či nemyslíme.

Mnata by jako druhý odpovídal pondělí, německy Montag, anglicky Monday. Máno nebo Mani byl bůh, kterému byl tento den zasvěcen.

Vojen, třetí kníže, by odpovídal úterý, v latině Martis dies, den Martův. Mars bůh války se dá ztotožnit se jménem Vojen – vojna (válka).

Vnislav by jako čtvrtý z nich odpovídal středě, v latině dies Merkurii, den Merkurův. Merkur byl bohem zdárného obchodu, přičemž jméno Vnislav může odkazovat ke slovanskému bohu, kterému byl rovněž zasvěcen obchod.

Křesomysl by odpovídal čtvrtku, v latině Jovis Dies, den boha Jova (Jupitera), který vládl hromům a bleskům a slovo křesat může odkazovat ke spojení křesat oheň. U Germánů byl čtvrtek den Donnarův (Donnerstag), v angličtině Thursday den Thorův. Bohové Donnar a Thór taktéž vládli blesky.

Neklan šestý kníže by odpovídal pátku. Proč?

Hostivít sedmý kníže by odpovídal sobotě, kdy vítáme hosty.

No, nevím, zda byli naši předci natolik hravými lidmi, aby názvy tímto způsobem zkonstruovali a Kosmas to mohl použít. Navíc mám silné pochybnosti o znalostech latiny a římských bohů v původní vlasti Slovanů, odkud si jistě názvy dnů v týdnu při-nesli, pokud se ovšem vůbec nějakým kalendářem řídili.

Podle teorie Vladimíra Karbusického pochází dvanáct mýtických postav české historie včetně sedmi knížat z úryvku staroslověnského textu – poselství Čechů k Frankům pocházejícího z 9. století. V tomto textu by mělo být napsáno: Krok´kazi Tetha, lubossa przemysl, nezamysl m´nata voj´n u´ni zla, kr´z my s´neklan, gosti vit.

Což se vykládá jako:,, Zastav své kroky Tetha (jméno tehdejšího vůdce Franků) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme."

Jistě to zní zajímavě, ovšem pokud by to bylo psáno ve staroslověnštině, pak to muselo být až po příchodu věrozvěstů na Velkou Moravu, kteří přinesli písmo. V té době již vládnoucí rody byly alespoň formálně křesťanské, a tak těžko mohl někdo z nich napsat, že se kříži neklaní. Můžeme však připustit, že šlo pouze o staroslověnský přepis nějaké dřívější události, která se zachovala v ústním podání.

Uvedenými řádky jsem chtěl případného čtenáře jen ve stručnosti informovat, v jakých temných hlubinách nevědomosti tonou počátky dějin naší vlasti a že není vůbec jednoduché objevit zrnko pravdy mezi haldami výmyslů. Na otázky týkající se počátků rodu Přemyslovců jsem tedy odpovědi nenašel a pochybuji, zda se to nějakému badateli v budoucnosti podaří.

Vládnoucí postavení Přemyslovců bylo přesto nesporné, protože v žádném z četných povstání nikdy nepadl návrh na povýšení někoho jiného než Přemyslovce na trůn. Snad tomu bylo z důvodu svatořečení přemyslovského knížete Václava a jeho přijetí za patrona české země, možná byli Přemyslovci tak agresivní, že všechny své potencionální soupeře vyhubili ještě dříve, než mohli pomýšlet na převzetí vlády, a tak stará rodová šlechta raději krotila své ambice, než by vystavila své příslušníky přemyslovské pomstě, jak tomu bylo u Slavníkovců nebo Vršovců.

Pro začátek by to myslím stačilo a v dalším článku se podíváme na zakladatele dynastie Přemyslovců - Bořivoje I. .

https://medium.seznam.cz/clanek/historicka-drbna-nevsedni-pruvodce-rodokmenem-premyslovcu-12686#

26.3.2023 V pořadí jedenáctý český král Karel IV. byl jako římský císař zároveň osobním vládcem všech království Svaté říše římské. Potomek Přemyslovců a Lucemburků získal vzdělání v Paříži, za své hlavní město si ale vybral Prahu.

Nebeský Jeruzalém Karla IV.

Ostatky svatých a zejména Ježíše Krista měly pro Karla IV. mimořádný význam. "Existují výklady, že kde se shromáždí kompletně relikvie Kristova utrpení, tam sestoupí Kristus v den posledního soudu," říká historik umění a prorektor Univerzity Karlovy Praha Jan Royt. Právě v době druhého příchodu Krista měl být nastolen nebeský Jeruzalém, tedy království nebeské na zemi. Vzácné relikvie a ostatky měly zajistit, aby se tak stalo právě v Praze.

Tuto symbolickou rovinu měl Karel IV. na mysli už při plánování Nového Města pražského, kdy každé vyvýšené místo obsadil novým kostelem nebo klášterem tak, aby při pohledu na mapu vznikl zrcadlový obraz Jeruzaléma. Pět novoměstských kostelů založených Karlem IV. tak představuje latinský kříž s kostelem svatého Apolináře na vrchu Větrově uprostřed. Severojižní část kříže tvoří spojnice kostelů sv. Kateřiny a Kostel Zvěstování Panny Marie Na trávníčku, západovýchodní rameno pak kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého na Karlově s kostelem Panny Marie na Slovanech.

https://karel700.cuni.cz/KAREL-30.html

https://zoom.iprima.cz/historie/nove-mesto-prazske-208302?

23.1.2023 "Král železný a zlatý" zakládal města, hrady i kláštery jako na běžícím pásu. Přemysl Otakar II., od jehož narození uplynulo 790 let, změnil podobu českých zemí jako málokdo. Seznam Zprávy zmapovaly architekturu z jeho období.

Přemysl Otakar II. má v české historii významné místo. Své území rozšířil daleko na jih, až k Jaderskému moři. Díky účasti na křížové výpravě do Pruska se jeho jméno spojuje i s pobaltským Královcem, dnešním Kaliningradem, který na jeho počest založil Řád německých rytířů. Zároveň upevňoval královskou moc v českých zemích tím, že ve velkém zakládal nová města a hrady. Další sídla rozšiřoval a vliv měl i na budování klášterů. Navázal tím na svého děda Přemysla Otakara I. a otce Václava I., za jeho vlády však zakladatelská činnost dosáhla vrcholu. Přemysl Otakar II. dokončil budování sítě českých královských měst a z velké části i hradů.

Zachoval se po něm hlavně urbanismus. Města z jeho doby, k nimž patří České Budějovice, Vysoké Mýto či Litovel, mají obvykle téměř čtvercové náměstí uprostřed historického jádra. V některých stále stojí části středověkých hradeb, často spojených i s hradem, někdy přestavěným na zámek. Přemyslovu vládu pamatují i některé raně gotické kostely, i když řada z nich prošla přestavbami. Zatímco Praha má svůj kamenný most po Karlovi IV., Písek za něj vděčí už Přemyslu Otakaru II. Nejstarší zachovaný most v Česku má původ ve třetí čtvrtině 13. století, tedy v době, kdy Přemysl po založení opevněného města v Písku pravidelně pobýval. Kamenné značky na mostě odkazují na stejnou stavební huť, jež budovala i další raně gotické stavby ve městě a na Zvíkově. Sochy pocházejí z doby baroka.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-architektura-nejen-kralovec-s-premyslem-otakarem-ii-je-spojena-rada-znamych-pamatek-223705#

23.12.2021 Na Levém Hradci vznikaly zárodky přemyslovských Čech. Těžko věřit tomu, že na území, které je zastavěno s využitím každého volného metru, se v druhé polovině devátého století rodil český stát. Pokrok sice nezastavíš, ale panovníci by zírali, jak se území, které pracně kolonizovali, změnilo. Lidé tu sídlili již v období mladší doby kamenné, v 7. a 8. století se tu rozprostíralo dle výzkumů archeologů slovanské hradiště.

Osadu na skalnatém ostrohu levého břehu Vltavy za knížete Bořivoje I. a jeho manželky Ludmily začali obyvatelé na příkaz vládnoucího knížete mohutně opevňovat. Předhradí, z něhož se nic nezachovalo, chránily příkopy, palisády a zdi z nasucho naskládaných kamenů, později vzniklo opevnění mohutnější a důkladnější.

https://www.novinky.cz/cestovani/tipy-na-vylety/clanek/na-levem-hradci-vznikaly-zarodky-premyslovskych-cech-40381842 

28.2.2021 Podívat se do tváře dvou přemyslovských knížat umožnila práce mezinárodního česko-brazilského týmu, který podle lebek vytvořil digitální rekonstrukci obličejů. Odborníci kombinací několika metod došli k podobě, jakou mohli mít synové svaté Ludmily, Spytihněv I. a Vratislav I. Informoval o tom člen týmu, geoinformatik Jiří Šindelář. Český expert doplnil, že stejným způsobem pracuje tým na možné podobě tváře právě sv. Ludmily a také sv. Václava.

• "DNA nám ukázala, že měli modré oči a vlasy světlé, nazrzlé. Nevíme však, jaký přesně měli odstín. Stejně tak hádankou zůstane, zda nosili vousy nebo jakou volili úpravu vlasů." 
  

Metodika rekonstrukce obličeje podle lebky se na vědecké bázi rozvíjí od 70. let 20. století. V té době začalo zkoumání vzájemných vztahů mezi tvarem lebky a tvarem obličeje. Dnes existuje několik postupů, podle kterých lze s větší či menší úspěšností vytvořit podobu člověka pouze z kosterních ostatků. V nejjednodušší formě se využívá kresebná metoda.

Základem rekonstrukce obličejů Spytihněva, zakladatele Pražského hradu, a Vratislava, otce sv. Václava, se stala dokumentace jejich lebek při antropologickém posuzování kosterních ostatků v letech 2015 až 2017, kdy vznikly jejich digitální kopie.

"Cicero Moraes využil kombinaci dvou trojdimenzionálních metod rekonstrukce obličeje, metody anatomické a metody hloubky měkkých tkání," popsal Šindelář.

Svalová hmota obličeje

Metoda anatomická využívá skutečnosti, že lebka poskytuje jednoznačné informace o úponech jednotlivých svalů. Metoda měkkých tkání využívá znalosti tloušťky měkkých tkání na předem definovaných konkrétních místech na lebce. Moraes nejprve zkoumal úponová místa na lebce a na základě jejich robustnosti byla vytvořena svalová hmota obličeje. Svalovou vrstvu pak pokryla simulovaná hmota podkožního tuku a kůže. Vznikl tak základní rekonstrukční model.

https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/jak-vypadali-premyslovci-vedci-rekonstruovali-jejich-obliceje-40352455#

Kdo byli Vratislav a Spytihněv

Vratislav I. se narodil v roce 888 a zemřel přesně před 1 100 lety, v únoru roku 921. Byl českým knížetem, mladší syn Bořivoje I., prvního historicky doloženého českého panovníka z rodu Přemyslovců. Právě o Bořivojovi se vědci domnívali, že odpočívá v hrobě označeném K1 v lodi předrománské rotundy svatého Víta. Archeologický průzkum hrobu, při kterém byla objevena hlína s příměsemi z pozdější doby, však tuto domněnku vyloučil. V současné době tak místo jeho hrobu neznáme. Matkou Vratislava I. byla svatá Ludmila. Podle legend to byl schopný panovník, který se po smrti svého staršího bratra Spytihněva I. ujal vlády. Stal se také otcem svatého Václava. Pohřben je v bazilice svatého Jiří na Pražském hradě, kterou v roce 920 založil.

Vratislavův starší bratr Spytihněv I. vládl v letech 894 - 915 a během této doby položil základy Pražského hradu jako opevněného sídla. Zemřel v roce 915 a byl pohřben do hrobky v interiéru kostela Panny Marie na Pražském hradě. Právě Spytihněvovu DNA se na rozdíl od Vratislavovy podařilo rozluštit a vrátit tak oběma bratrům podobu. Data získaná z DNA jsou o to cennější, protože Spytihněvův hrob nebyl řádně označen a panovala pochybnost, zda se opravdu jedná o jednoho z Přemyslovců. Ostatky byly určeny pouze vylučovací metodou. Rozbor DNA však hypotézu z 50. let minulého století, kdy byl hrob objeven, potvrzují. Na stejném místě leží i Spytihněvova manželka, o které však zatím nevíme vůbec nic. Ve Vratislavově hrobce byla oproti tomu nalezena zachovaná autentika (listina s jeho jménem), takže o jeho ostatcích nebylo pochyb.

Spytihněv proso, Vratislav ryby

Díky analýze stabilních izotopů uhlíku (δ13C) a dusíku (δ15N) také dnes víme, co převážně oba bratři jedli. Tato metoda umožňuje stanovit podíl živočišných proteinů a rostlin se specifickou fotosyntetickou drahou. Podle naměřených dat pak můžeme říci, že Spytihněv jedl výrazně více prosa a méně sladkovodních ryb než jeho bratr. U Vratislava analýza naopak potvrdila výrazně vyšší obsah živočišných proteinů a potenciální podíl sladkovodních ryb.

Proso přitom bylo typické spíše pro skupiny populace s nižším socio-ekonomickým postavením, než jaké měli knížecí bratři. Doktor Jan Frolík však v této souvislosti dodává, že "domněnka o prosu jako stravě chudých je naše současná představa a nemusí odpovídat situaci v 10. století. Navíc je nutné vzít v úvahu individuální dietní preference nebo například rozdílný přístup k postním pravidlům obou bratrů. To by velký rozdíl v jejich výživě vysvětlovalo."

Radiokarbonové datování ostatků pomohlo vědcům upřesnit věk obou bratrů. Spytihněvovi bylo přibližně 40 let, když zemřel. Legendy mluví o 36 letech. Vratislav se dožil přibližně stejného věku, nicméně dobové záznamy jej pohřbívají již jako 33letého muže.

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/tvare-nejstarsich-premyslovcu-spytihneva-i-a-vratislava-i/r~b2d74268778411eba22aac1f6b220ee8/

24.12.2020 Přemysl Otakar II. byl zcela bez pochyby jedním z nejvýznamnějších českých králů a ve své době to byl rozhodně jeden z nejmocnějších mužů Evropy. V pátek to bude přesně na den sedm set šedesát sedm let, co se stal českým králem oficiálně. Ale u moci byl mnohem dříve.

Přemysl dostal od svého otce na starost Moravské markrabství. Proč následovalo to, co následovalo, o tom se historikové přou dodnes. Víme jen, že Přemysl vytáhl proti svému otci Václavu I. a byl v tom mimořádně úspěšný. V jednu chvíli držel skoro celé Čechy, ale vlivem spojenců obou stran nakonec vyšel Přemyslův otec Václav z boje vítězně. Rebelové byli uvězněni... včetně Přemysla. Ten ale dostal poměrně rychle milost, i když ho jeho otec degradoval zpátky na moravského markraběte. 

https://g.cz/premysl-otakar-ii-vedel-ze-kdyz-budujete-risi-nemusite-hrat-vzdycky-ciste/?

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového