Denisované (Denisovci)

• Homo sapiens
  
• Člověk historie
  

Denisované byli zvláštní vývojovou větví rodu Homo, kam zařazujeme i moderního člověka. Spolu s neandrtálci se od něj oddělili přibližně před 500 - 640 000 lety. První pozůstatky tohoto neuznaného druhu člověka byly nalezeny v roce 1984 v Denisově (správněji Děnisově) jeskyni na Sibiři (Altaj). Zatím byly objeveny převážně jen malé úlomky kostí a jejich druhová odlišnost byla určena na základě analýzy mitochondriální DNA. Proslulá Děnisova jeskyně se nachází v Altaji poblíž ruských hranic s Čínou a Mongolskem. Denisované jsou jedinečný druh člověka blízkého neandrtálcům, ale přesto zcela jedinečného a v mnoha rysech se lišícího. Byli evidentně výrazně vyspělejší, než například neandrtálci, kteří se vyskytovali všude kolem. 

• Patrně nejtajemnějším objevem, ke kterému v jeskyni došlo v roce 2008, byl moderně vyhlížející náramek z leštěného zeleného kamene starý nejméně 48 000 let (nejstarší dochovaný kousek šperku na světě).  
• Kromě falangy jde o zub ze stejné vrstvy a také tři stoličky z různých vrstev, nalezené v roce 1984 a datované před 60–120 tisíci lety. 
  
• V současném světě však najdeme lidské komunity, které stále ve své genetické informaci nosí právě jejich DNA. Nejblíže jsou jim příbuzní obyvatelé Papui- Nové Guinei (mají 5-6% DNA denisovanů, nejsilněji jsou zastoupeny v horských oblastech k setkání moderních lidí a denisovanů došlo před 15-30 000 roky, vyhynuly později než neandrtálci), australští Aboriginci či Melanésané. DNA s přítomností částí genů denisovanů byla též získána z několika nálezů z Evropy.  Denisované se do Papui-Nové Guinei (byla propojená s Austrálií - Sahul a byla vzdálena od Asie prostřednictvím různých ostrůvků cca 100km) dostalo , protože před 50 000 lety byla hladina oceánů o cca 100 m níže než dnes.
  
• V Laosu byl také objeven denisovský zub.
• V roce 2019 byla objevena čelist, která může patřit denisovanům, poprvé mimo území Ruské federace. Nález pochází z Tibetu, přesněji z jeskyni Baishiya Karst (3 300m n. m.) , slavné paleoantropologické lokality a budhistické svatyně. Tento nález poodhaluje migraci denisovanů z jejich míst výskytu na Sibiři. Stáří sedimentů v jeskyni bylo určeno na 50-30 tisíc let před dneškem. Denisované pravděpodobně Tibeťanům předali nějaké výjimečné schopnosti (např. schopnost žít ve vyšších nadmořských výškách). I Japonci a Číňané mají geny Denisovanů, považují je za své předky. 
  
• Z moderních výzkumů například vyplývá, že lidé se zbytky DNA denisovanů mají těžký průběh nákazy COVID-19, nebo jsou obdařeni odlišným vnímáním bolesti.
  
• Na Západě byli Neandrtálci na východě v Asii to byli denisované (vyhynuly cca před 15 000 roky).

https://www.czechsight.cz/zahadni-denisovane-mimo-rusko/

21.1.2024 Tajemní denisovci

https://www.ceskatelevize.cz/porady/14491509368-tajemni-denisovci/

26.12.2023 Fosilní šperky staré přibližně 40 tisíc let objevili archeologové v jeskyni Denisova na Altaji. Podlouhlé korálky a přívěsky jsou vyrobeny z ozdobného kamene, mušlí, zvířecích kostí a zubů a mamutí slonoviny.

• Šperky byly nalezeny ve stejné vrstvě jeskyně jako denisovský zub.
• Denisované jsou sesterským druhem neandrtálců – jejich evoluční divergence začala přibližně před 640 tisíci lety.
• Dříve byly známy ostatky pouze tří Denisovanů – dívky a dvou mužů. Kromě falangy jde o zub ze stejné vrstvy a také tři stoličky z různých vrstev, nalezené v roce 1984 a datované před 60–120 tisíci lety.
  
• https://nauka.tass.ru/nauka/19624461
  

10.9.2023 Před 800 tisíci lety, tedy během dlouholeté epochy doby kamenné, se populace raných lidských předchůdců snížila na pouhých asi 1280 jedinců. Během období extrémních mrazů a sucha nechybělo málo od úplného vyhynutí lidského druhu, tvrdí vědci z italské univerzity.

• Doba kamenná – toto období pravěku se datuje cca od 3 milionů let př. n. l. do zhruba 4. tisíciletí př. n. l.
  
• Celková populace našich předků klesla na přibližně 1280 jedinců, a to na dobu asi 117 tisíc let. Výzkumníci se domnívají, že tomuto populačnímu poklesu předcházela extrémní klimatická událost, kvůli které se svět blížil až k vyhlazení lidstva, resp. lidských předchůdců.
• Období tohoto populačního poklesu se shoduje právě s obdobím extrémních mrazů a dlouhodobých such v Africe a Eurasii v období čtvrtohor.
  
• Vědci se domnívají, že existenční pokles mohl vyvolat vznik nového druhu Homo heidelbergensis (člověka heidelberského), o kterém někteří tvrdí, že je společným předchůdcem moderních lidí a našich příbuzných neandertálců a denisovanů. Předpokládá se, že moderní Homo sapiens se objevil asi před 300 000 lety.
  

• Víme, že před asi 900 000 až 600 000 lety jsou fosilní záznamy z Afriky velmi vzácné, dokonce téměř chybí, zatímco před i po této době máme větší počet důkazů," poznamenal Manzi. "Totéž lze říci o Eurasii: například v Evropě máme druh známý jako Homo antecessor (člověk předchůdce) asi před 800 000 lety – a potom asi 200 000 let nic.

Asi před 500 až 300 (200) tisíci lety se druh Homo rozděloval na tři skupiny: denisovany, neandertálce a homo sapiens, předchůdce současných lidí? Neandertálci vyhynuli ze všech nejdříve asi před 40 tisíci lety, rod denisovanů asi před 30 tisíci lety. V případech obou rodů nejsou okolnosti vyhynutí zatím zcela jasné.

https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-lidstvo-v-dobe-kamenne-malem-vyhynulo-na-zemi-zilo-jen-1280-jedincu-40442584#

8.10.2022 Sekvenování genomu neandrtálců a jeho porovnání s genomem současného i pleistocenního anatomicky moderního člověka, odhalilo opakované křížení mezi neandrtálci a anatomicky moderními lidmi. Došlo k tomu nejprve na Předním východě, kam moderní lidé přišli z Afriky před asi 100 000 lety, ale posléze i v Evropě v období až do přibližně 40 000 let před současností. To mimo jiné potvrzuje též nález lebky z Koněpruských jeskyní. Následně Svante Pääbo odhalil na Altaji genetickou stopu dříve neznámého předka - Denisovana - se kterým se populace moderního člověka setkala a křížila ve svém pronikání do východní Asie a Austrálie.

Čerstvý držitel Nobelovy ceny a jeho tým též dlouhodobě spolupracují se specialisty ze Střediska pro paleolit a paleoantropologii Archeologického ústavu AV ČR v Brně. Společně jako první studovali též lidské kosterní ostatky z období gravettienu, oněch Štorchových "lovců mamutů", kteří na Moravě žili před zhruba 30 až 25 000 lety. V roce 2013 a o tři roky později v roce 2016 postupně analyzovali mitochondriální a jadernou DNA vybraných jedinců ze světoznámých lokalit Dolní Věstonice II a Pavlov I.

https://techfocus.cz/veda-vesmir/4559-cerstvy-nositel-nobelovy-ceny-za-fyziologii-a-medicinu-prokazal-krizeni-mezi-neandrtalci-a-modernimi-lidmi.html?

25.2.2022 O denisovanech stále nevíme, jestli byli velcí nebo malí, či se vzhledem podobali neandertálcům nebo spíše moderním lidem, ani se dosud neví, zda byli skutečně těmi legendárními obry, jak se spekuluje. Rekonstrukce jejich vzhledu je totiž možná pouze na základě pár fosilních nález, k nimž patří dvě obrovské stoličky, dva úlomky temenní kosti z lebky a kost prstu mladé ženy, která žila před 75 000 lety.

• Co víme, je, že značný počet denisovanských genů zdědily skupiny moderních lidí díky křížení v dávné minulosti. Jsou zde podobnosti s australskými kmeny i Melanésany, přesto je ale jasné, že brzy poté, co se denisované oddělili od společného předka, kterého sdíleli se svými bratranci neandertálci, se jejich populace rozdělila na dva samostatné typy.

• Jak se ukázalo, denisovanské kmeny se rozdělily. Sibiřští denisované obydleli rozsáhlé území od Střední Asie, Sibiře a severní Číny na severu až po Mongolsko a Tibet na jihu. Jejich potomci se přes ruský Dálný východ dostali před 20 000 lety až do Severní Ameriky. Právě ze sibiřské Denisovské jeskyně známe podrobnosti o této větvi.

• Druhá populace Denisovanů pak žila v jižní a jihovýchodní Eurasii, ale také v ostrovní jihovýchodní Asii, Melanésii a možná i v Austrálii. Vykazovali základnější genom, což naznačuje, že šlo o archaičtější linii než jejich severní sousedé. Sundští denisované se dále sami rozdělili na dvě odlišné skupiny, z nichž nejmladší se podle genetických důkazů možná udržela na místech, jako jsou Filipíny a Papua-Nová Guinea, až do doby před zhruba 15 000 lety. Zatím stále nevíme, zda byla tato větev stejně vyspělá jako sibiřská.  

• Jak se později ukázalo, denisované, navazovali styky s lidmi procházejícími danou oblastí do jihovýchodní Asie, Melanésie, Polynésie a Ameriky. Měli geny uzpůsobené pro život ve velkých nadmořských výškách a za chladného podnebí, z čehož usuzujeme, že byli možná obyvateli velehor. Denisované se rovněž křížili s neandertálci, kteří byli jejich nejbližšími příbuznými.

• Denisované byli rozhodně více podobní neandrtálcům než moderním lidem. Byli celí takoví podsadití a robustní - měli velké a silné čelisti, tlusté prsty, rozměrný hrudní koš, plochou lebku, nízké čelo, tlustou zubní sklovinu a širokou pánev s masivním kyčelním kloubem. Z moderních lidí si naopak odnesli širší kost spánkovou a brzy jim vypadávaly zuby. Charakteristický pro ně byl i prodloužený zubní oblouk, masivní čelistní kloub a velká vzdálenost mezi temenními kostmi lebky.

• https://www.dotyk.cz/magazin/denisovane-30000224.html? 
  

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového