Sahara

Sahara je s rozlohou 9,2 milionu kilometrů největší suchou pouští světa, pokud nepočítáme mrazivé polární pláně Antarktidy a Arktidy.  Sahara se rozkládá na ploše zhruba odpovídající velikosti Spojených států a táhne se přes několik afrických a blízkovýchodních zemí včetně Egypta, Čadu, Súdánu, Libye, Alžírska a dalších. Sahara se táhne napříč africkým kontinentem od pobřeží Atlantiku až k Rudému moři. Nebyla však vždy takovou poušti, jak ji známe dnes. V období velké slávy Egypta byla velká část této oblasti poměrně úrodná, vhodná pro pěstování plodin a pastevectví. Pouštní a bohaté vegetační podmínky se na Sahaře mění poměrně často. Za posledních 800 tisíc let byla podle zjištění vědců Sahara zelená už dvacetkrát.

Před patnácti až pěti tisíci lety Saharu pokrývala rajská vegetace a místo dusivého klimatu zde proudil svěží vzduch.

• Vědci tvrdí, že poušť prochází 21tisíciletým cyklem (26.9.2023), jde o nepravidelný cyklus periodického vlhkého období
• Saharské fáze souvisejí se změnami oběžné dráhy Země kolem Slunce (Milankovičovy cykly), které způsobují odchylky osy její rotace. Tyto odchylky korelují se sezónností klimatu na Sahaře tím, že ovlivňují sílu afrického monzunu, který udává množství vody pro zdejší vegetaci. Vlhké a zelené období Sahary nenastalo v dobách ledových, kdy značnou část vysokých zeměpisných šířek pokrývaly masivní ledovcové příkrov.
  
• Eroze Sahary je velká, ročně vypustí do ovzduší 60 až 200 milionů tun písku a prachových částic ve velikosti od 100 nanometrů (pro srovnání virus Covid je veliký 70 nanometrů) až po 50 mikrometrů. Zatímco větší částice se rychle srážejí, menší částice se – v nejnižších vrstvách troposféry, která se v našich zeměpisných šířkách nachází ve výšce zhruba 11 km – vydávají na tisícikilometrové cesty a překonávají celé kontinenty včetně Evropy. 
  
• pouště

Zelený pás "Velká zelená zeď"

Plán spolupráce jednadvaceti zemí, jehož výsledkem má být 15 kilometrů široký a 7500 kilometrů dlouhý pás stromů vedoucí z Dakaru (Senegal) do Džibuti a který má zamezit šíření pouště.  Nejambicióznější projekt zalesnění na světě - africkou Velkou zelenou zeď - se zatím podařilo zrealizovat pouze ze čtyř procent, i když už uběhla více než polovina původně plánované doby. Cílem iniciativy je vytvořit do roku 2030 bariéru proti rozšiřující se Sahaře (září 2020).

• Téměř dvě desítky afrických národů se nyní zavázaly vybudovat a udržovat "Velkou zelenou zeď", řetězec lesů a lesů šířící se po celém kontinentu na jižním okraji pouště Sahary v oblasti známé jako Sahel. 
• K iniciativě, kterou původně zahájilo v roce 2007 11 zemí, se nyní připojilo dalších deset. 
  
• Cílem projektu je řešit mnoho hlavních výzev kontinentu najednou. Je to hradba proti poušti má zlepšit život obyvatel jednoho z nejchudších světových regionů, pohlcovat oxid uhličitý, snížit četnost konfliktů, teroristických útoků a míru migrace
• Poskytuje fyzickou bariéru, která brání šíření Sahary. Sahara se po tisíciletí pohybuje postupně na jih, zasahuje a narušuje místní živobytí.  
  
• Do roku 2030 má být osázeno plánovaných 100 milionů hektarů plochy, po investicích přesahujících 200 milionů dolarů (asi 4,5 miliard korun) se zatím podařilo osázet čtyři miliony hektarů, což znamená, že od nynějška by bylo zapotřebí každoročně zvládnout minimálně dvakrát tolik.
• https://iskconnews.org/21-african-countries-are-joining-together-to-build-a-4750-mile-wall-of-trees,7406

Sahara

Vědci předpokládají, že se Sahara mění v cyklech dlouhých asi 20 tisíc let, které se vážou na kolísající intenzitu slunečního svitu, a tedy i sílu monzunů. Během popsaných výkyvů se pak v oblasti radikálně mění klima. V současnosti probíhá suchý cyklus a poušť expanduje, což ovlivňuje životy statisíců lidí žijících v jejím srdci i na okraji. Dnešní Sahara má rozlohu přes devět milionů kilometrů čtverečních a nepřestává růst. Města a sídla po jejím obvodu čelí rozšiřování dun, takže se tamní oázy zdálky nezřídka jeví jen jako vrcholky palem trčící z písku. Konec doby ledové mezi 10. a 5. tisíciletím př. n. l. však přinesl do pouště víc dešťů, načež se proměnila v obyvatelný kus země. Například jezero Čad dosáhlo díky vyšším srážkám gigantické rozlohy 350 000 km², zatímco dnes jde o "pouhých" 1 500 km². Kolem roku 4200 př. n. l. ovšem Sahara získala stejně vyprahlou tvář, jakou ukazovala o osm tisíc let dřív. Navíc byla daleko větší než dnes - dokonce takřka vyschlo Viktoriino jezero a Bílý Nil. A přestože procesy způsobující poslední cyklus vysychání sílily celá tisíciletí, zelená a úrodná Sahara zmizela z geologického hlediska prakticky přes noc: Travnaté plochy a stromy se vytratily během pouhých 200 let, takže si rychlosti změn mohli povšimnout i naši tehdejší předkové. Pokud by přírodní cykly běžely bez vnějších zásahů, čekalo by Saharu další zelenání. Zhruba za 15 tisíc let by se klima ochladilo a zesílily by srážky, což by vedlo k obnově větších vodních ploch, savany a také stromů. Nicméně současné vzrůstání teplot přirozený rytmus narušuje, přičemž není jisté, jak přesně. Klimatické modely se liší, převažuje však názor, že by globální oteplování mohlo příchod vlhké Sahary spíš urychlit.

Nyní se Sahara může opět zazelenat (podle některých vědců), do 200 roků díky změně proudění monzunů (před cca 12 800 př.n.l. byla poušť - 6 200 př.n.l ochladilo se, zazelenala se a 2000 roků opět vysychala - 2100 n.l.) - určitá spojitost s precesním rokem a Sfingou, která je symbolem přechodu věku Panny do věku Lva a počátkem ZEP TEPI. Cyklus monzunů může být spojen s věkem Býka 4460-2 300 př. n. l. a věkem Blíženců 6 620-4 460 př. n. l.

• Sahara byla pouští ještě před 12 800 př.n.l. (konec doby ledové), byla daleko větší než dnes - dokonce takřka vyschlo Viktoriino jezero a Bílý Nil. Ale díky vydatným monzunovým dešťům se z ní stala Zelená Sahara.
• Zelená Sahara byla před cca 5 - 15 tisíci roky, byli zde řeky, které ústili do Atlantického oceánu, bylo zde velké jezero ČAD, které mělo cca 390 000km2, a podle vědců každých 20 000 roků (ale může to být každých cca 13 000 - 26 000 roků) se mění klima Sahary společně se změnou zemské osy (Milankovičovy cykly) a monzuny.
  
• Pylové záznamy z této oblasti však ukazují, že po většinu času mezi 14 500 až 5 000 lety převládal "zelený" stav. Přes Saharu se rozšířila stepní vegetace a Sahel byl pokryt savanou. více
  
• Mladší dryas výrazné ochlazení (konec plestocénu 9 600 - 10 800 př.n.l.)
• Písek ze Sahary je zdrojem živin (fosfor, rybí kosti) pro Amaronské pralesy v roce 6 200 př.n.l. došlo k velkému globálnímu ochlazení (Event 8200) - možná Enki (mimozemská civilizace). Okolo roku 6200 př. n. l. se nedaleko západních břehů dnešního Norska zhroutil podmořský kontinentální svah, čímž se uvolnilo jen stěží představitelných 3 500 km³ sutiny a štěrku. Následná gigantická tsunami, vysoká až 12 metrů, se záhy přelila přes celou obydlenou oblast Doggerland.
• Z fosilních záznamů totiž vyplývá, že oblast v období raného i středního holocénu bývala poměrně bohatou na vodu.
• Období před 8 200 až 6 000 lety na Sahaře patřilo 90 % živočišného materiálu rybám.
• Sahara byla zelená, podobná savaně (přesto před cca 13 000 roky byla pouští stejně jako dnes, doba meziledová, přišlo oteplení 10 800 - 12 700př.n.l.), ze savany na vyprahlou pustinu se Sahara začala postupně přeměňovat asi 5 400 př.n.l., vysýchala cca 2 tisíce roků díky slábnutí monzunů (některé zdroje uvádí až 4 000 roků)
• V holocénském klimatickém optimu (bylo dvoufázové) bylo ještě tepleji, Sahara nebyla poušť, ale savana s mělkými jezery a celou řadou řek, které směřovali z tropů, nyní je tam pouze Nil, k vyschnutí došlo postupně před cca 4 000 př. nl.l. (při ochlazení z holocénského klimatického optima a změně proudění monzunu), doc. Petr Pokorný 2019, to dokládá i v poklesu podílu rybích kostí, který dramaticky klesá od 3900 až 2650 př.n.l., kdy to bylo už pouze 48 % živočišného materiálu patřící rybám, podíl rybích kostí tak dramaticky klesá
• každý ze tří základních Milankovičových parametrů. Např. hladiny jezer na Sahaře nejvíc reagují na precesní cyklus přibližně 21 tisíc let, zatímco severský ledovec je řízen nejdelším cyklem. (Václav Cílek 1995)
• Sahara ovlivňuje počasí a ekosystémy po celém světě směrem na sever a západ (Jižní a Severní Amerika, Evropa) a při změně monzunů naopak

Jaká tajemství jsou kryta pod pískem Sahary?

• Tři soustředné kruhy v Mauretánii o průměru cca 50 km 
  
• Mauretánie - Richat Struktre (Sahara), rozměry může odpovídat hlavní městu Atlantidy, vnější kruh má 23,5 km a je lemován horami na severní straně ve vzdálenosti 35 - 50 km
  
• Změnilo se proudění monzunů a hlavní město se utopilo v písku, podle vědců se každých 20 000 roků (ale může to být každých cca 13 000 roků, nebo 26 000 roků) mění klima Sahary společně se změnou zemské osy (Milankovičovy cykly) 

Zelená Sahara byla před cca 5 - 11 (15) tisíci roky, byli zde řeky, které ústili do Atlantického oceánu, bylo zde velké jezero ČAD, které mělo cca 390 000km2, a podle vědců každých 20 000 roků (ale může to být každých cca 13 000 roků) se mění klima Sahary společně se změnou zemské osy (Milankovičovy cykly) a monzuny.

V Mauretánii jsou v krajině 3 soustředné kruhy, které mají průměr 50km (vznikly pravděpodobně vlivem eroze): https://mapy.cz/zakladni?x=-11.0092918&y=20.5726235&z=8&base=ophoto

Sahara, zprávy z tisku:

31.3.2024 Podle portálu Swiss Info se ve Švýcarsku během včerejška usadilo mimořádné množství saharského prachu. Společnost SRF Meteo uvedla, že se jednalo o 180 000 tun tohoto písečného prachu. Eroze Sahary je velká, ročně vypustí do ovzduší 60 až 200 milionů tun písku a prachových částic ve velikosti od 100 nanometrů (pro srovnání virus Covid je veliký 70 nanometrů) až po 50 mikrometrů. Zatímco větší částice se rychle srážejí, menší částice se – v nejnižších vrstvách troposféry, která se v našich zeměpisných šířkách nachází ve výšce zhruba 11 km – vydávají na tisícikilometrové cesty a překonávají celé kontinenty včetně Evropy.

https://www.volty.cz/2024/03/31/svycari-zverejnili-kolik-tun-saharskeho-pisku-spadlo-na-jejich-uzemi/?

26.11.2023   Sahara se rozkládá na ploše zhruba odpovídající velikosti Spojených států a táhne se přes několik afrických a blízkovýchodních zemí včetně Egypta, Čadu, Súdánu, Libye, Alžírska a dalších. Je to odhalení, které zpochybňuje naše chápání historie a mění náš pohled na počátky lidské kultury. Již více než sto let se odvážní archeologové odvažují projít nehostinné končiny Sahary a hledají odpovědi na záhady skryté pod jejím povrchem. To, co nalezli, nebylo nic jiného než ohromující – obrovské nástěnné malby paleolitického skalního umění staré nejméně 10 000 let. Prastará mistrovská díla zobrazují živou scenérii života na Sahaře od tvorů, kteří se potulovali po jejím území, až po oděvy nošené při vesnických obřadech.

• Kröpelin a jeho tým odhalili kroniku klimatických změn, která trvala celá tisíciletí. Sahara, kdysi úrodná země plná dešťů a jezer, se během 10 000 let proměnila v poušť podobnou Marsu, jak ji známe dnes. S dešti se měnili i lidé, kteří zemi nazývali svým domovem. 
  
• Kolem roku 8500 před naším letopočtem, po dlouhém období sucha během poslední doby ledové, došlo na Sahaře k dramatické změně. Vydatné monzuny požehnaly oblasti a proměnily ji v bujnou travnatou savanu plnou jedlých rostlin a divoké zvěře. Lidé z údolí Nilu se stěhovali hluboko do východní Sahary, aby využili nově objevené hojnosti. Jak monzuny kolem roku 7000 př. n. l. postupně slábly, někteří se stěhovali dále na jih.
• Kolem roku 5300 př. n. l. však monzuny začaly ustupovat a Sahara se začala neúprosně měnit v poušť. V tomto klíčovém období se lidé opět shromažďovali kolem Nilu a zasévali zárodky staroegyptské civilizace. Jádrové vzorky odhalily pomalý úbytek vegetace po delší dobu a vyvrátily teorii o náhlé změně klimatu. Ukázalo se, že obyvatelé Sahary měli dostatek času na přizpůsobení a migraci k úrodným břehům Nilu, kde položili základy jedné z nejlegendárnějších civilizací v dějinách – starověkého Egypta.
  
• https://www.poznatsvet.cz/clanek/egypt-pred-faraony-civilizace.html?
  

26.9.2023 Saharské fáze souvisejí se změnami oběžné dráhy Země kolem Slunce, které způsobují odchylky osy její rotace. Tyto odchylky korelují se sezónností klimatu na Sahaře tím, že ovlivňují sílu afrického monzunu, který udává množství vody pro zdejší vegetaci.

Tento cyklus je ale nepravidelný, vyplývá z výzkumu. Vlhké a zelené období Sahary nenastalo v dobách ledových, kdy značnou část vysokých zeměpisných šířek pokrývaly masivní ledovcové příkrov.

• Před patnácti až pěti tisíci lety Saharu pokrývala rajská vegetace a místo dusivého klimatu zde proudil svěží vzduch.
• Ze studie vyplývá, že Sahara se bude za zhruba patnáct tisíc let opět zelenat. 
  
• V důsledku globálního oteplování k tomu může dojít i dříve, v případě zhroucení Severoatlantického proudu (ochlazení v Evropě) naopak později.
  
• https://www.wn24.cz/svet-se-meni-v-poust-a-sahara-v-zeleny-raj-zjistila-studie/?
  

14.3.2022 Do Evropy míří ze Sahary masivní množství prachu a písku. Velké koncentrace hlásí zejména Španělsko, Francie, ale i Německo. V Česku bude saharské prachové částice z ovzduší vymývat déšť během noci na středu, řekla Novinkám meteoroložka Dagmar Honsová. Prach z největší pouště světa zabarví déšť do ruda nebo se projeví červeným popraškem na oknech či automobilech.

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/evropu-zasahne-oranzovo-cerveny-dest-v-cesku-bude-v-noci-na-stredu-40390353#

18.1.2022 Fosfor je naprosto nenahraditelný zdroj. Jednou bude cennější než ropa, říká paleoekolog Petr Pokorný. Rozptýlený fosfor umí vytěžit jedině některé mikroorganismy a potom houby. O mykorhize a jejím významu pro rostliny jsme už mluvili. Některé mykorhizní houby dělají jenom to, že svoje podhoubí vyšlou hodně daleko, a sklidí dobře dostupný fosfor z velké plochy. Těm se říká "sklízeči" nebo "vyhledávači" fosforu, scavengers. Rostlině nahrazují velký povrch kořenového vlášení. Ony mají ještě větší povrch a rostlině ho poskytnou výměnou za cukr. Ale pro rostlinu je to důležité, protože tak z velké plochy získají rozpuštěný, tedy už biologicky uvolněný fosfor. Ještě účinnější jsou ektomykorhizní houby, kterým se říká miners, "těžaři". Ti umějí vytěžit fosfor přímo z apatitu a poskytnout ho rostlině. I když je to energeticky mnohem náročnější a chtějí za to víc cukru, který jim musí výměnou dodat rostlina. Ale pokud má rostlina dost světla a vláhy, a to, co jí chybí, je především fosfor, tak za něj cukr ráda vymění.

• Ještě docela nedávno, před 6 000 lety, na Sahaře nebyla poušť, ale byla tam jezera a zelené sezonní savany. Jezerní pánve jsou sice dnes vyschlé, ale jejich sedimenty stále ještě obsahují hodně organického materiálu s obsahem snadno rozpustného fosforu ve formě fosforitů. Dnes vítr z vyschlých saharských jezer vyfoukává fosfority, které jsou poměrně lehké a přeletí díky pasátům dokonce přes celý Atlantický oceán a potom pohnojí Amazonský prales. Výzkumy v poslední době ukazují, že tohle je pro Amazonský prales hlavní zdroj fosforu. Kdyby nebylo tohoto větrného přenosu, tak není dnešní Amazonský prales. Místo tropického lesa by tam byla travnatá savana jako ve Venezuele nebo na jihu, v oblasti pampy. Takhle strašně limitující fosfor je.
  
• Podobně to probíhá v moři. Jakmile velký oblak prachu například ze Sahary padne do Atlantiku, okamžitě se jeho vody zazelenají rozvojem řasového planktonu. A objeví se organismy na ně navázané - zooplankton a spolu s ním hejna ryb, která se jím živí. Takže i na moře má takový zdroj velký vliv.
• Dnes už jsme v době suboptimální, kdy je limitace fosforem na souši zásadní. A musí přijít další doba ledová, aby vlastně zdevastovala tuhle biosféru, obnažila nové horniny a cyklus mohl začít nanovo. Trošku to zjednodušuju. Na cyklu fosforu se podílejí i horotvorné procesy. Když se někde prudce zvedají pásemná pohoří, je tam velká eroze. Proto je v rámci Amazonie nejúživnější podhůří And a okolí řek, kde je k dispozici čerstvý materiál plný apatitu ze zdvihajících se hor. Oblasti na dolní Amazonce jsou nejméně úživné, protože téměř jediným zdrojem fosforu je tu prach ze Sahary.
• Ukazuje se tzv. Iversenův cyklus. Dánský paleoekolog Iversen popsal v roce 1958, že střídání dob ledových a meziledových ve čtvrtohorách působí na kontinentech střídání živinově bohatých a živinově chudých období, a že to má zákonitý vývoj. A my jsme teď skutečně ve fázi doby meziledové, které Iversen říká regresivní fáze. Limitace fosforem je v ní klíčová. V době ledové je zase fosforu dost a tím, co limituje produktivitu určitého území, je teplota. Nebo nedostatek vody. Podle Milankovičovy teorie by další doba ledová měla přijít už relativně brzy, někdy za 5000 - 10 000 let, a to už bude z hlediska fosforu vlastně restart.
  
• Vidíme, že se zákonitě střídají listnaté lesy s lesy jehličnatými, protože jehličnaté lesy mnohem líp hospodaří s omezenou zásobou živin. Neshazují listy, takže je tolik neztrácí. Nevrací je do půdy, ale zase mají ektomykorhizní houby, které pro ně fosfor vyzískají. Na začátku naší doby meziledové, holocénu, byly v našem mírném klimatickém pásmu dominantní listnaté lesy, končí to jehličnatými lesy, které víc šetří fosforem a mají ještě k sobě ty skamaráděné houby. Je v tom určitá zákonitost, které jsme si donedávna nebyli vědomi. Smrkové plantáže tu nemáme jenom z toho důvodu, že si tak mermomocí usmyslili lesníci.
• https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/fosfor-je-naprosto-nenahraditelny-zdroj.jednou-bude-cennejsi-nez-ropa-rika-paleoekolog-petr-pokorny?

16.12.2021 Změny klimatu: Když kvetla poušť Sahara. Archeologické nálezy dokládají, že má dnešní vyprahlá krajina za sebou velmi svěží historii. Dosud nevíme, jak Sahara vznikla, ba ani jak přesně je stará. Podle některých teorií se začala formovat přibližně před dvěma až třemi miliony let, jiné hovoří dokonce o sedmi - což by odpovídalo době, kdy v oněch místech vyschlo dávné moře Tethys. V různých obdobích pravěku spočívaly skutečně některé části dnešní pouště pod vodou.

Nejslavnější pozůstatek někdejšího moře představuje vádí al-Hítán neboli Údolí velryb v dnešním Egyptě, ležící uprostřed dun daleko od hlavních cest. Místní lidé říkají okolním kopcům kvůli žhnoucímu vedru "pekelné hory", zato archeologové na ně nedají dopustit: Nikde jinde na světě se totiž nepodařilo odkrýt tolik specifických fosilií pravěkých velryb druhu Archaeoceti, díky čemuž se památka dostala i na seznam UNESCO. Masožraví kytovci připomínající hady žili přibližně před 50 miliony let, přičemž ostatky největšího nalezeného jedince měří 21 metrů a lze na nich dobře pozorovat formování končetin a prstů.

Vědci předpokládají, že se Sahara mění v cyklech dlouhých asi 20 tisíc let, které se vážou na kolísající intenzitu slunečního svitu, a tedy i sílu monzunů. Během popsaných výkyvů se pak v oblasti radikálně mění klima. V současnosti probíhá suchý cyklus a poušť expanduje, což ovlivňuje životy statisíců lidí žijících v jejím srdci i na okraji. Dnešní Sahara má rozlohu přes devět milionů kilometrů čtverečních a nepřestává růst. Města a sídla po jejím obvodu čelí rozšiřování dun, takže se tamní oázy zdálky nezřídka jeví jen jako vrcholky palem trčící z písku.

Konec doby ledové mezi 10. a 5. tisíciletím př. n. l. však přinesl do pouště víc dešťů, načež se proměnila v obyvatelný kus země. Například jezero Čad dosáhlo díky vyšším srážkám gigantické rozlohy 350 000 km², zatímco dnes jde o "pouhých" 1 500 km². Kolem roku 4200 př. n. l. ovšem Sahara získala stejně vyprahlou tvář, jakou ukazovala o osm tisíc let dřív. Navíc byla daleko větší než dnes - dokonce takřka vyschlo Viktoriino jezero a Bílý Nil. A přestože procesy způsobující poslední cyklus vysychání sílily celá tisíciletí, zelená a úrodná Sahara zmizela z geologického hlediska prakticky přes noc: Travnaté plochy a stromy se vytratily během pouhých 200 let, takže si rychlosti změn mohli povšimnout i naši tehdejší předkové. 

• První hromadná lidská migrace se ovšem odehrála už dlouho předtím, konkrétně před necelými dvěma miliony let, a rovněž souvisela se změnou klimatu: Příslušníci tzv. olduvanské kultury druhu Homo erectus doputovali během zmíněné vlny až do Číny. Důvodem nuceného útěku ze Sahary se později staly i mezikmenové spory - své domovy tak museli opustit například Egypťané kvůli útokům Berberů. 

Střídavé vysychání a opětovné zelenání pouště však v důsledku přineslo i pozitivní změny. Lidé utíkající před suchem se začali koncentrovat kolem velkých zásobáren vody, například Nilu. Větší množství obyvatel na jednom místě dávalo vzniknout novým státním formám, jež se odvíjely mimo jiné od zodpovědné správy vodních zdrojů. A to přímo podnítilo zrod egyptské civilizace, jež se později stala kolébkou moderního světa a ovlivnila dění na třech kontinentech.

Ještě dřív však na území Sahary vládla kultura núbijská. Pro Egypťany se sice region ležící na jih proti proudu Nilu stal hlavně zdrojem silných otroků, ale zpočátku tamní vladaři faraonům konkurovali. Stavitelé monolitů připomínajících Stonehenge sídlili v Núbijské poušti v oblasti dnešního Abú Simbelu již od 8. tisíciletí př. n. l. a postupně vybudovali organizovaná sídla i sofistikovaná náboženská centra, kde se dnes nacházejí nejstarší sochy Egypta - až na to, že je nevytvořili Egypťané. Núbijci také znali hvězdy a orientovali podle nich své chrámy: Jejich hvězdné mapy pocházejí podle historiků z 5. tisíciletí př. n. l., a jsou tedy zřejmě nejstarší na světě. Dodnes přitom zůstává nevyjasněnou otázkou, co se s danou civilizací stalo a jak moc severní sousedy inspirovala.

Otazníky se vznášejí i nad berberským kmenovým svazem Garamantů, jenž vznikl okolo roku 500 př. n. l. přímo v srdci Sahary, v dnešním libyjském Fezzánu. Tamní městská centra mohla prosperovat díky tomu, že jejich obyvatelé dokázali kopat hluboké tunely a těžit podzemní vodu. Vliv rychle rostoucí říše záhy dosáhl až do Středomoří a místní navázali obchodní styky s Řeky a Římany, kteří od nich kupovali zejména otroky. Jenže kolem 5. století se kmenový svaz rozpadl, poté co v oblasti nezbyla už žádná podzemní voda

Pokud by přírodní cykly běžely bez vnějších zásahů, čekalo by Saharu další zelenání. Zhruba za 15 tisíc let by se klima ochladilo a zesílily by srážky, což by vedlo k obnově větších vodních ploch, savany a také stromů. Nicméně současné vzrůstání teplot přirozený rytmus narušuje, přičemž není jisté, jak přesně. Klimatické modely se liší, převažuje však názor, že by globální oteplování mohlo příchod vlhké Sahary spíš urychlit. Podobné změny na sebe samozřejmě nechají čekat ještě tisíce let, ale pravděpodobně se dostaví dost brzy na to, aby lidskou civilizaci potrápily. Podle předpovědí by totiž koncentrace vlhkosti nad středem afrického kontinentu proměnila monzunové cykly, jež zasahují do Atlantiku. To by mohlo obratem povzbudit proudění směřující k pobřeží Severní a Střední Ameriky. A to znamená víc tropických bouří a tornád.   

https://www.stoplusjednicka.cz/zmeny-klimatu-kdyz-kvetla-poust-sahara<br>

10.6.2021 Přes Atlantský oceán se v těchto dnech přesouvá obrovský mrak částic prachu a písku ze Sahary. Už dorazil do Karibiku, kde několik dní zůstane, než začátkem příštího týdne zamíří k Floridě. Ukazují to satelitní snímky a předpovědní animace americké Národní agentury pro letectví a vesmír (NASA).

Takto velké mraky se odborně označují "saharská vrstva vzduchu". Jedná se o hmotu velmi suchého, prašného vzduchu, která se nad Saharskou pouští vytvoří zpravidla během pozdního jara, v létě či začátkem podzimu.

"Silná prachová bouře nad Saharou vynesla části prachu do vyšších vrstev atmosféry a velký saharský oblak se dostal přes Atlantik až do Karibiku a počátkem příštího týdne - v úterý doputuje až na Floridu. Přinesl by tam sušší vzduch, krásné barevné západy Slunce, ale i opar," uvedla pro Novinky meteoroložka Dagmar Honsová.

• Saharská vrstva vzduchu je teplá, stabilní a velmi suchá. Je o 50 procent méně vlhká než typická tropická atmosféra. To je patrné z jasně růžové až červené barvy u analýzy vlhkosti.
• Velký oblak saharského prachu na Floridě ale není zase tak raritní - naposledy byl pozorován vloni v červnu. Prach ze Sahary nad Atlantik se dostává často - v období hurikánové sezóny může zabránit vzniku tropických bouří svým suchým vzduchem .
  
• Železem plné částice, které jsou uvnitř těchto prachových bouří, umí odrážet sluneční světlo, čímž ochlazují atmosféru. Tyto jemné částice také snižují množství slunečního světla dopadajícího na oceán, což následně způsobuje nižší zahřívání povrchu oceánu, nad nímž písečný mrak putuje.

https://www.novinky.cz/pocasi/clanek/sahara-se-stehuje-do-ameriky-40362964#

8.3.2021 Koloniální historie spojená s jadernými testy se teď poněkud strašidelným způsobem navrátila do Francie. Do některých částech Evropy, Francii nevyjímaje, proniklo množství jemných částeček prachu ze Sahary. Přístroje ukázaly, že tento saharský prach je mírně radioaktivní. Úroveň radioaktivity je sice velmi nízká a nijak nebezpečná, nicméně měřitelná.

Podle neziskové organizace ACRO (Association for Control of Radioactivity in the West) je tento radioaktivní prach pravděpodobně spojený s francouzskými jadernými testy v období Studené války. Potvrzují to testy prachu, který vědci získali z předních skel zasněžených automobilů. Vzorky obsahovaly radioaktivní izotop cesium-137, který se v saharském písku a prachu přirozeně nevyskytuje. Vzniká ve velkých množstvích při štěpných reakcích po výbuchu jaderné pumy.

Francie uskutečnila své počáteční jaderné testy v pouštních oblastech Alžírska, když ještě bylo francouzskou kolonií. Jako první se odehrály v letech 1960 a 1961 čtyři nadzemní jaderné testy série Reggane, poblíž stejnojmenného alžírského města, v oblasti obývané především Berbery. Zejména tyto exploze se postaraly o atomy radioaktivní izotopu cesia-137, které se dodnes vyskytují na saharském písku.

https://www.stoplusjednicka.cz/radioaktivni-prach-z-jadernych-pokusu-na-sahare-se-vratil-do-francie 

5.11.2020 Se zalesňováním Afriky musíme opatrně, varují badatelé. Plán spolupráce jednadvaceti zemí, jehož výsledkem má být 15 kilometrů široký a 7500 kilometrů dlouhý pás stromů vedoucí z Dakaru do Džibuti a který má zamezit šíření pouště. 6000 hektarů lesa vysazeného v Ugandě. V jednorázové výsadbě milionové rekordy trhající Ghana a Rwanda, zeleň v Tanzanii, Kongu, Středoafrické republice. 158 000 nových stromů v Etiopii a plán na vysazení 4 miliard dalších. Jen namátkovou obhlídkou zpravodajství o vysazování stromů se dá říct, že v Africe to s vysazováním stromů berou vážně. Ne vždy je to ale to nejlepší možné řešení.

• Savany potřebují pravidelné požáry ke své regeneraci. Výsadba stromů zde, stejně jako snaha pak tento nový les chránit před ohněm, by mohla mít výrazné nežádoucí dopady. 
  
• Předtím, než se pustíte do masivního vysazování stromů, je třeba vzít potaz stav původního ekosystému." Zvlášť důrazně to doporučuje u všech států "na jih od Sahary", které spolu s kolegy v posledních letech zkoumala. "Biomy regionu se v zásadě rozpadají do dvou množin. Přes 70 % plochy tu tvoří savany, zbytek připadá na tropické lesy. A v tomto uspořádání tu existují více než 2000 let.
  
• Snaha šířit pralesní druhy dřevin do savany by byla podle ní velkou ekologickou chybou. 
• Akácie nebo celtisy nejsou rozhodně univerzálními druhy a široce propagovaná výsadba rychle rostoucích eukalyptů je už úplně špatně. Mohlo by také dojít k přečerpání zdrojů podzemní vody a touha po svěží zeleni by mohla vyvolat kontinentální sucho. 
• https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/se-zalesnovanim-afriky-musime-opatrne-varuji-badatele?
  

23.10.2020 Pouště vnímáme jako pustá místa s minimem zeleně. Skutečnost je ale taková, že na Sahaře a Sahelu, jejím jižním okraji, je 1,8 miliardy stromů. Byly spočítány díky podrobným satelitním snímkům a umělé inteligenci. Výzkum, na němž se podílel americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA)

https://techfocus.cz/veda-vesmir/2483-na-sahare-byly-objeveny-miliony-stromu-spocitala-je-umela-inteligence.html?

21.3.2020 Před tisíci lety byla Sahara úplně jiným místem než dnes. Bylo to místo zalesněné, plné řek a bažin, bohaté na faunu i flóru. Uprostřed toho všeho se nacházelo gigantické jezero větší než Kaspické moře, s rozlohou 400 tisíc čtverečných kilometrů. Jeho pozůstatkem je dnešní Čadské jezero. Maga Čad byl ve své době největším jezerem v Africe. Se změnou klimatu začal vysychat, až z něj zbylo jen Čadské jezero, a i to se velmi zmenšilo. Za posledních 1000 let se dostalo do stavu, že téměř vyschlo, naposledy něco takového hrozilo v letních obdobích let 1908 a 1984. Současná rozloha jezera je menší než 1 500 km čtverečných. 

29.2.2020 V nočních a brzkých ranních hodinách napadlo zhruba čtyři a půl centimetru sněhu, pod bílou vrstvou dva a půl centimetrů jsou dva centimetry nažloutlého sněhu s prachem. Písek pochází ze západní Sahary, z území Maroka. Vítr tam písek nasál a zamířil na sever k Azorským ostrovům a Španělsku. Zároveň ze západu mířila teplá fronta, která písek přenesla. Ten se pak s frontou dostal nad Krušné hory, kde spadl ve formě sněhových srážek. V oblasti Sahary, ale také v Povolží, k podobnému jevu dochází poměrně často mezi březnem a květnem. Písek se dostane až do výšky tří až pěti kilometrů, následně padá, ale ne vždy ve formě srážek.

• tento jev, který se opakuje zhruba jednou až dvakrát do roka

Vzdušné proudy šíří písek z jednoho z nejnehostinnějších míst na světě - z africké pouště Sahary (písek z prohlubně Bodelé v Čadu) až do Amazonie, která je naopak plná života. Podle výsledků se každý rok ze Sahary vznese průměrně 182 miliónů tun písečného prachu, který cestuje vzduchem přes Atlantik a do Amazonie spadne asi 27,7 miliónu tun prachu, do Karibiku dalších 43 miliónů.

• Fosfor ze Sahary pomáhá vegetaci v Amazonii, do půdy pralesů takto ročně dostane asi 22 000 tun fosforu

• množství přenášeného písku se meziročně mění, podle vědců roli hraje množství srážek v oblasti Sahelu, oblasti stepí pod Saharou s velmi suchým podnebím

Zdroj: https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/satelit-zmapoval-fascinujici-pohyb-pisku-ze-sahary-do-amazonie-281599

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového