Doc. RNDr. Václav Cílek CSC.

Doc .RNDr. Václav Cílek, CSc. (11.5. 1955, Brno), nemá auto, má chalupu na Kokořínsku, filosof, spisovatel, překladatel, geolog, esejista, klimatolog, popularizátor vědy zejména geologie a klimatologie, který podobně jako profesor Peter Staněk a profesor Miroslav Bárta dokáže vnímat společnost a svět v souvislostech. Zajímá se geologii, proměnu a vývoj krajiny, klimatické změny (již od konce osmdesátých roků píše o klimatických změnách) a životní prostředí...Spolupracuje také s ekonomem profesorem Milanem Zeleným (22.1.1942) se kterým společně napsal knihu Věk nerovnováhy: Klimatická změna, bezpečnost a cesty k národní resilienci. Více

• Překladatel taoistických a zenových textů. 
  
• Václav Cílek články

15.11.2023 Ep. 132 - Václav Cílek - K největším změnám dochází v krizi 2/2

• První co vyrabováno při Blackoutu, nebo nějakém velkém problému jsou lékárny. Léků se zmocní černý trh  a prodává se to za 5 ti až 10ti násobek ceny atd.
• 57% ukrajinských veteránů trpí posttraumatickým syndromem a jsou často ranění. To může být včetně rodin až 25% Ukrajinců. Mnoho Ukrajinců tají a skrývá své psychické bolesti.
• Současná města ve srovnání s městy před 30 -40 roky jsou v něčem zranitelnější a v něčem odolnější (někteří lidé mají fotovoltaiku, vlastní studnu, filtry na vodu atd.). Města jsou velká to je činí zranitelnějšími. Již nemáme gravitační vodovody a máme čerpadla a ty bez elektřiny nefungují. Lidé ve městech nemají takové zásoby jako na venkově. Zranitelné jsou výškové budovy. Nemocnice mají diesel agregáty a zásobu na 1-3 dny. Nejlépe u nás organizovaná složka jsou hasiči (cca 80 000), protože si neprodali kasárna (mají základny). 
• Když oddělíte moč a výkaly, tak to nesmrdí (je potřeba to v případě krize oddělit.). Vařit musíte venku (otrávení oxidem uhelnatým). 
• U nás má zbrojní pas cca 300 000 lidí. V případě krize by bylo potřeba vytvořit domobranu (která se většinou vymkne), ozbrojené hlídky na ulicích, aby nepropukly rabovací pudy. Pokud se komunita semkne a spolupracuje, tak má velké šance na přežití. Když k něčemu dojde tak první záchranáři jsou sousedi (zachrání se nejvíce lidí např. při zemětřesení). Nejefektivnější se modulární systém (jsou propojené s dalšími) ne jeden velitel, ale může to vše koordinovat. Ve druhé fázi přichází záchranáři, lékaři, vojáci. 
• Do budoucnosti po katastrofě je důležité Vědomí smyslu života, odvaha (např. jsou lidé kteří organizují) a starost o sebe a své okolí. Celá společnost je impregnovaná strachem a část toho strachu je ve společnosti sířena záměrně, společnost nepotřebuje odvážné lidi, ti se bouří a organizují odpor.
• Ženy v posledních 20-30letech se hodně emancipovaly a hodně na sobě zapracovaly (a už se nechtějí starat o může) a mnoho mužů ne (zůstalo v původním nastavení muž a žena).
• Čeká nás chudnutí společnosti, kde jste více odkázáni na pomoc rodinných příslušníků, či sousedů. Přirozeným způsobem tak dojde k obnově rodinných a kamarádských kruhů.
• Dnes dochází současně na více kontinentech k suchu a klimatickým změnám a díky tomu nemůžeme již dovézt potraviny odjinud (dříve se potraviny přesouvali z jiných kontinentu a pomohli si tak). Svět má velmi nízké nadbytky potravin a toto léto ukázalo, že se snižuje úroda v Číně, Indii, Evropě, Severní Americe a některé státy zakázali vývoz potravin (Indie). Ustojíme další zdražování, ale v tom okamžiku už lidé nebudou mít peníze na nákup jiných věcí a spustí se dominový efekt v celé ekonomice. 
• Letos stromy díky teplému počasí zasychali, běžně v teplém období na podzim žijí stromy o měsíc déle (spotřebovávají živiny a vodu) a tím mohou méně odpočívat v zimě. Rostliny v noci spí a to zdědila kromě jiných věcí zvířata od rostlin. 
• Enzo, La Nina, El Nino, během současného El Nina budou dopady následující: nevystoupají na povrch studené oceánské vody, které planetu ochlazují (teploty planety je dána jakousi rovnováhou oteplování a ochlazování) a mechanismus chladící bude nyní a v následujících několika měsících (9-15 měsíců) se vyplo chlazení planety a tím došlo všude k proudění teplého vzduchu. Odpařilo se více vody na to potřebujete více energie a když z vodní páry vzniká zase ta kapalina, tak se ta energie uvolňuje. TAKŽE BOUŘE JSOU VĚTŠÍ, VĚTRY JSOU SILNĚJŠÍ, požáry jsou více živeny větrem (lesy jsou suchem proschlé). Tak to znamená, že k tomu teplejšímu počasí se váží další doprovodné projevy jako jsou polomy, vichřice, bleskové povodně atd. Množství extrémů se zvyšuje a hrozí nebezpečí velké povodně a přívalové deště v dalších letech (možná Praha 2025). Horních 700m oceánu je anomálně teplých a bude (i kdybychom přestali se všemi emisemi atd.) vychládat dlouhou dobu. Z hlediska několika dalších desítek roků je nutné počítat s novým typem klimatu.

https://www.youtube.com/watch?v=BhnidzCgaeE&t=17s

9.11.2023 Ep. 131 - Václav Cílek - K největším změnám dochází v krizi 1/2

• Deprese, její nasávaní a přenos ve městě. Město bychom si měli dávkovat opatrně, nebo město bychom měli kompenzovat pobytem alespoň v přírodě. V Japonsku proběhl výzkum toho, jak stromy a pobyt v lese pomáhají člověku aby nedostal covid. Ukázalo se, že když procházíte borem (borovicový les), zejména v létě, kdy je siličněj (vůně silic). Ty rostliny vylučují fytoncidy, to je jejich obrana proti patogenům a houbám. Takže, když se člověk procházek pár hodin v lese v sobotu a neděli, tak má o 20 -30%  nižší pravděpodobnost, že dostane covid, nebo těžší covid. Tedy je to něco, co pomáhá a ta doba, kdy to pomáhá trvá zhruba 5-6 dní. Vychází z toho, že doopravdy, když ten víkend věnujete pobytu v přírodě, nebo někde mimo nákupní střediska, protože když se lidé prochází v lese, tak asi 30% lidí má pocit, že jim ta depresivní složka zlepšila a u lidí, kteří pobývají v obchodních centrech, tak 20% má pocit, že se jim deprese zhoršila. My jsme rovněž pravděpodobni schopní číst informaci z pachu, nebo vůní. Stromy to mají podobné, zejména listnaté za horka vylučují takové izoprenoidy, které jsou i základem voňavek. A podle množství izoprenů, které jsou poměrně velké, ten strom ví (je prokázáno že na to má analytické schopnosti), jak se cítí okolní les. A pokud my jsme analogie lesa, nebo les je obec stromů, tak si myslí, že to je evoluční mechanismus, který tady funguje dlouhou dobu. Chce to dávkovat si pobyt mezi lidmi, pak mít kompenzaci pobytu v přírodě a pak je tu zpravodajství (my jsme evolučně nastavení na špatné zprávy). Proti špatným zprávám se nemůžete bránit jinak, než si je dávkovat. 
• Lidé, kteří dělají hodně rukama, řemeslnici, zemědělci atd, jsou více imunní vůči Fake news. Je to zřejmě tím, že když se snažíte zašroubovat šroubek atd., tak vidíte, že to není jednoduché. Tito lidé mají kontakt s přirozeným světem. Takže možná pro tu mladou generaci jsou hry typu lego, merkur atd., tzn. nějaká manuální zručnost. Vnímáme, že obrana proti falešným zprávám je vyváženější zpravodajství, ale možná že je to i v té rukodělné práci.  
• U nás je školství horší než si myslíte (prof. z Kanady). Jedním z důvodů je ztráta zkušeností z reálného světa. 
• Část mladých lidí si nepřeje být vyrušována psychicky ve své bublině (v tom svém světě). 
• https://www.youtube.com/watch?v=bLubs24Y1zQ
  

27.8.2023 Václav Cílek 4. díl: S odvahou, houževnatostí a nadějí se dá přežít i konec světa

• Podle mého názoru během deseti let projdeme nějakým velkým procesem proměny. Nevím, čím to může být způsobené, protože opakovaně vidíme, že řadu věcí člověk neodhadne. 
  
• Můj pocit je, že tato doba je doopravdy těžká, bude ještě těžší, ale že pravděpodobně neklesneme na úroveň konce první, nebo druhé světové války, téměř s hladem, nebo s obrovskou inflací, ale do nějakého mírnějšího procesu, který nicméně bude náročný a bolestivý, a budeme k němu potřebovat nejen nadávat na dobu, ale budeme potřebovat kreativitu. 
  
• Vždycky je osud spjat s osudem komunity, nebo s povahou doby. To znamená, že v okamžiku, kdy začínám uvažovat o osudu, tak se ocitám v nějaké sféře nadosobních sil, to znamená něčeho, čeho se umělá inteligence není schopná zmocnit, a možná nikdy schopna nebude. Takže pro mě je to i obrana vůči umělé inteligenci, protože ta dokáže dneska přečíst víc knížek než já, a udělat z nich lepší výtahy. Zase musíme znát své limity, ale jsou věci, oblasti, kam nedosáhne možná vůbec nikdy. 
  
• Mistr Sun za prvé dochází k tomu názoru, že válka má být krátká a že války jsou nezbytné. To znamená, že představa, že je možný věčný mír, ve staré Číně neplatí, a neplatí asi ani v současné Číně – ale že je možnost vést válku humánním způsobem. Jak vedeš válku humánním způsobem? Podplatíš politiky. Já jsem pak dal do té knížky nějaké další citáty z dalších čínských klasických věcí. To znamená pomocí peněz a sexu rozvrátíš ministry. Šéfům odborů dáš málo peněz, ale ponoukáš je k tomu, aby kritizovali své nadřízené. A velkým nadřízeným vzdáváš velkou poctu, a ukláníš se před nimi, aby měli pocit, že jsou velké postavy. To znamená, že Číňané popisují de facto hybridní válku, která je založena na získávání informací. 
  
• Třeba o TikToku se říká, že byl naplánován tak, aby shromažďoval informace o tobě, dejme tomu, po dobu 20 let. To znamená, že v okamžiku, kdy se současný vyjevený adolescent stane důstojníkem generálního štábu, nebo ředitelem firmy, tak o něm tato platforma bude vědět, i jaké nosil plenky, když byl ještě dítě. Říká se tomu velký vysavač, nebo velké vysávání, což je oficiální výraz, který jsem slyšel. Takže pro Číňany vést horkou válku ukrajinského typu je poslední možnost, a tím spíš, kdyby byla válka zdlouhavá, a ničila věci. Spíš je důležité rozleptat protivníka zevnitř, a postupně ho ovládnout. 
  
• Tato doba, kromě toho, že je posedlá strachem, je posedlá bezpečím – a to spolu úzce souvisí. A aby zahnala nějaké obavy z nebezpečí, tak vytváří alibistické bariéry, které jsou velmi často neúčinné, a že jsou neúčinné, vidíme nakonec u psychiatrů, kam přichází stále víc lidí. A upřímně řečeno, na Západě, když Petr Horký dělal film o civilizaci, tak profesor Tainter, to je klasik studií okolo civilizací, který v tomto filmu vystupuje, psal Petru Horkému o tom, že tento film pouštěl svým studentům, a dvakrát ho zastavil, a nechal studenty hlasovat, jestli ho smí pustit dál, protože dnes nesmíš studenty znervózňovat. 
  

• Zaprvé, ukazuje se, že to naskakuje samo. Ukazuje to ukrajinský konflikt. To znamená, že se ukázalo, že lidé, který si mysleli, že nevydrží nic, vydrží hodně. Když se ale podíváš na množství traumatických poruch, mně je z toho někdy až špatně, tak 57 procent, alespoň podle jednoho průzkumu, ukrajinských veteránů, má nějaké problémy s posttraumatickými syndromy. To je šíleně velké množství. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že se to týká devíti milionů lidí. Co se týká civilního obyvatelstva, to znamená včetně žen a dětí, tak nějaký typ psychologických problémů má 25 procent z nich. Takže teď se sice hodně uvažujeme, co se v této válce děje, kdo postupuje, a o kolik metrů sem, nebo na druhou stranu, ale vedle nás vyrůstá zraněná komunita lidí, kteří nemají, a dlouhou dobu nebudou mít nějaké adekvátní psychologické zázemí, protože přezaměstnaný český psycholog, nebo psychiatr, jim může předepsat nějaké léky, ale tady je zapotřebí smiřovacích rituálů.

• Já jsem právě z těchto důvodů studoval, jak to bylo v Evropě, a všechny tyhle konflikty zanechávají takové stopy, že individuální řešení není možné. To znamená, jsou společné liturgie, společná procesí, společné rituály. Přemýšlel jsem, jak by to mohlo vypadat. A třeba v ukrajinské části světa je slavný skladatel duchovní hudby Dmytro Bortňanskyj, a já si představuji něco takového. Pravoslavná hudba je jedna z nejkrásnějších a nejhlubších hudeb, které vůbec na světě existují. 
  

• A součástí tohoto rituálu, abys mohla pokračovat dál, je smíření. To znamená, já teď uvažuji o něčem, co by pravděpodobně odmítli jak Rusové, tak Ukrajinci – smiřovací rituály těchto dvou národů – protože jinak tam bude nenávist probíhat další desetiletí. 
  

• Myslím, že v tuto chvíli toto trauma ještě není uzavřené – je to jako, když se rozvádějí dva lidi, a ještě neproběhlo rozvodové řízení. Takže další krok se zřejmě bude odehrávat na válečném poli, a je otázka, jak dlouho bude trvat, koho všeho unaví, co způsobí, jak na Ukrajině, tak v Rusku samotném. Tam se zdá, že Rusko se začíná nějak vnitřně probouzet a hýbat, začíná řešit své vlastní problémy, jako na konci 2. světové války. Pak je lepší o věci nějakou dobu nemluvit. 
  

• Mimochodem na Ukrajině je úplně neuvěřitelné, kolik různých iniciativ tam působí. To jsou lidi, který vyrábějí třeba dehydratované potraviny, nebo které vedou kuchyně pro vojáky, nebo se prostě starají o opuštěné psy, nebo o stařenky. To mě teď na Ukrajině asi fascinuje nejvíc – vznik občanské společnosti. A občanské společnosti, která je provázána s velkým zahraničním jměním, a tím jak se prováží, jak část dobrovolníků přichází třeba z Anglie, nebo z Kanady, nebo odjinud, tak tito dobrovolníci jsou provázaní s místními médii, třeba kanadskými, a podobně. Prostě tam doopravdy vzniká nový typ společnosti. Prakticky na všechno jsou nějaké aplikace, aplikace ti ukáže, co zrovna letí nad hlavou, jestli je to dron, nebo raketa, kde je nejbližší kryt, a takové věci kolem. To, co se na Ukrajině děje, je velmi bolestivý, ale gigantický sociologický experiment společnosti, která se dostává do existenčních problémů – jak si s tím bude umět poradit, a jak to může fungovat dál. 
  

• Bavili jsme se tady o výchově k odvaze. Tato odvaha je jenom součástí vlastností, kterým se odborně říká "resilience", a my to můžeme přeložit jako "houževnatost", nebo "odolnost". To znamená, že je zapotřebí, skoro odmala, v sobě pěstovat nějaké druhy odolnosti, a tato odolnost má dvě složky: První je složka psychologická, a to znamená mít pro děti zázemí. Třeba, že odolné dítě má v sobě optimismus, například. Nebo odolné dítě na Ukrajině, jsou na to zase výzkumy, věří, že ten konflikt skončí, že zase bude mír. To znamená, že tyto věci s nadějí jsou docela důležité. A optimismus je právě v tom, že dítě z naší naděje stále prostě žije.

• A druhá část odolnosti, resilience, nebo houževnatosti, se týká materiálních věcí, jako třeba že máš, pokud to vůbec jde, málo dluhů, nebo někdo má políčko, nebo studnu, nebo něco umí dělat rukama. A to je jenom na rozvaze, poznej sám sebe. Kdo zná sám sebe, a kdo zná svět, tak toho se konflikt dotkne mnohem míň. A taky je to o vnitřní části. To znamená, poznáváme svět, jaký je, snažíme se pojmenovat problémy, a když jsou příliš bolestivé, tak se snažíme příliš nekritizovat a neprožívat, ale všímat si jich – jako by to byl filmový dokument.

• https://www.radiouniversum.cz/cilek-vaclav-4d-s-odvahou-houzevnatosti-a-nadeji-se-da-prezit-i-konec-sveta/
  

20.8.2023 Václav Cílek 3. díl: Hrozí vzpoura naštvaných elit, protože koláč už není dost velký

• Je to možná ještě trošku jinak, jiná záležitost. Klipovitost, rychlost a efektivita nakonec právě vedou k tomu, že se lidi hroutí, a nemají radost za života, a v jednu chvíli si to uvědomí. Ale když se podíváš na to množství lidí, na statistiky za poslední dva tři roky, kolik třeba mladých lidí bere hnusná návyková antidepresiva, a to je poznamená na kus dalšího života – tak jaká je to ztráta energie. Já často potkávám lidi, kteří mi říkají, a skoro bych řekl, že každou chvíli, že jsou vyhořelí, a často jsou to mladí lidé, pětatřicet, čtyřicet let. Toto nikdy nebývalo. 
  

https://www.radiouniversum.cz/cilek-vaclav-3d-hrozi-vzpoura-nastvanych-elit-protoze-kolac-uz-neni-dost-velky/

https://www.youtube.com/watch?v=2Lxb2MQOTkE

13.8.2023 Václav Cílek 2. díl: Revoluce přicházejí skoro jako přírodní proces, jako přirozený jev, vítr, déšť

• Když se obrátím ke svým antickým pramenům, a to tuším k Aristotelovi, tak on tam má odstaveček "Co potřebuje tyranida". A to je hrozně zajímavé: Tyranida potřebuje, aby si lidi nedůvěřovali. To je první věc, protože pak se nespolčují. Druhá věc je právě strach, obavy, který zabraňují nějaké akci, nějakému pohybu. Třetí věc je, že je dobré, aby byli lidi chudí, protože když jsou chudí, tak myslí na žaludek, a nemají ani prostředky na to, aby nějakým způsobem – nevím – válčili, nebo svrhávali tyranidu. Svět mocných, to znamená vysokých politických hráčů a spřažených médií vlastně podporuje, nebo do velké míry podporuje, právě myšlenku roztříštěnosti a strachu.
  
• Ono to ještě takhle působí dojmem, že někdo mocný, nebo nějaká skupina mocných, se rozhodla, že to nějak takhle bude. Ale ve skutečnosti – na to jsou docela pěkné sociologické studie – se jenom vytváří určitá, skoro neřízená atmosféra toho, o čem se mluví a o čem se nemluví, a jakým způsobem se o tom mluví, či právě naopak, nemluví. To znamená, vždycky mě napadne Chesterton, který říká, že na středních školách se angličtí chlapci učí nelhat, ale nemluvit pravdu. Takže já si myslím, že nám lže málokdo, ale že málokdo nám i říká pravdu. Protože některé věci se zamlčují, ale ne proto, že by dostali pracovníci albánského rozhlasu, nebo nějakého jiného, dopis: "Nebudete mluvit o tom a tom!", ale protože se vytvoří nepsaná sociální norma, o čem se může mluvit, a o čem ne. 
  
• My jsme se zatím bavili o strachu, a nebavili jsme o odvaze. A všimni si, že se o odvaze prakticky nikde nemluví – to je taky součást nepsaného spiknutí. Nikdo nepotřebuje odvážné lidi. 
  
• Já myslím, že to, co potřebujeme, je sebevýchova k odvaze. Výchova také. Je to tradičně docela dobře známé, protože jsou hrdinové, kteří bývali jednoznační, kteří byli odvážní – je toho plná literatura.  
  
• Psychologická odvaha a je to hodně spjaté se stoiky. O nich se teď hodně mluví. A stoici vlastně říkají – byla to nehomogenní skupina lidí –, že dát lidem podsunutím jeden světonázor, dost dobře nejde. Ale to bylo 1. století našeho letopočtu, a jim se hroutil svět, hroutila se jim antická říše. A bylo to spojené se všemi problémy – mor, migrace, rychlá výměna politiků, velká zištnost, a podobně. Takže stoici se snažili na věc reagovat tak, že se starali o to, co můžou změnit, a nestarali se o to, co změnit nemůžou. 
  
• Jednou z dobrých stoických vlastností bylo nemít názor. My máme představu, aby nás někdo neobelhal, nebo já nevím co, že na věc musíme mít nějaký vlastní názor, a mě osvobodilo, že na většinu věcí nemusím mít vlastní názor. 
  
• Nemít názor, taky to znamená, že se držíš blízkých věcí, a pouštíš ty vzdálené, do určité míry. Ty vzdálené jsou důležité kvůli celkovému kontextu, ale nemusíš vědět do detailu úplně všechno, co hrozného se děje v Barmě, nebo někde jinde. 
  
• Z četby kolem Berďajeva, který prožil kus revoluce v Rusku, vím, že revoluce přichází skoro jako přírodní proces. To souvisí s vnitřními cykly ve společnosti, o kterých jsme se bavili. To znamená, že možná jdou v revoluci některé věci naplánovat, a do jiných problémů nás zažene bída – selské války 16. století v Německu. Ale velké vzedmutí uvnitř národní mysli může být něco jako téměř přirozený jev, něco jako vítr, nebo déšť, proti čemu je velmi malá ochrana. My si někdy myslíme, nebo já jsem si někdy myslíval, že to třeba někdo může řídit, nebo podporovat, a dneska si myslím, že ne, že to vzniká stejně jako v Rusku v 1905, 1917 jako spontánní požár myslí. A tohoto spontánního požáru se ujímají lidé, a část z nich jsou idealisté, kterých je nutný se zbavit, a zbytek jsou političtí realisté a uzurpátoři.
• Dneska málokdo čte dlouhé tlusté romány, protože má pocit, že je to ztráta času. A to proto, že sociální diktát je diktátem efektivity, to znamená neztrácet čas. Efektivita je něco, co nám bylo vsunuto, protože, a to není z mé hlavy, nějaký korejský filozof píše, že nejlepší forma útlaku je sebeútlak. To znamená, pokud vznikne sociální norma toho, co je normální chování, že všichni děláme do úmoru a dlouho, a já nevím, co všechno, tak nemáš čas číst tlustou literaturu, kterou ale měli čas čít lidé v 19. století, nebo do roku 1950, tedy v době, kdy se žilo mnohem hůř, než nám. Takže já taky vidím, že sociální podoba, nebo atmosféra ve společnosti, jde proti těmto dlouhým způsobům sebevzdělání, který navíc nemají komerční využití. 
  
• https://www.youtube.com/watch?v=DKjxmxmeC8Y&t=14s

27.3.2023 Debata s Václavem Cílkem

• Ve Velké Británii počítají s tím, že povodně budou až 7 x častější během následujících 30ti let a až o 50% větší, nebo víc. My jsme ve vnitrozemí uprostřed kontinentu a můžeme si říct, že povodně v Česku budou 3 x častější a mohou být o 20-30 % větší, je to laický odhad.
• Největší povodně bývají v jedenáctiletých cyklech (v dobách povodňového neklidu 2002, 2013) v souladu se slunečními cykly (bylo to pozorováno i na letokruzích stromů). Cyklicita nahodilých těžeb v lese je také jedenáctiletá. Neplatí to ale vždy 100%. V roce 2023-2025 se statisticky zvyšuje riziko velké povodně v Praze.
• Ke klimatickému zlomu u nás dochází od roku 1982 a potom jsou teploty jen nahoru.
• Vlny vedra mají být o dost častější, největší změny teplot má Praha a Stockholm. Jsou častější extrémy a trvají déle. 
• Chladit vzduch ve městech a obecně lze řekou (účinek do cca 60 m) a stromy (ve dne provádí fotosyntézu a v noci dýchají). Brzo ráno, když vysvitne sluníčko, tak se listnatý strom rozhoduje, co udělá. Má průduchy na listech, když je otevře může do sebe nasát více vzduchu. více oxidu uhličitého a také bohužel nasává nízký přízemní ozón, který většinou vzniká z výfukových plynů z oxidu dusíku (oxid dusný, který u malých dětí způsobuje pomalejší vývoj mozku atd.). Vysoká teplota vzduchu také podstatně urychluje chemické reakce. Strom nasává více CO2 (to se mu líbí) a více ozónu, který ho ničí a nejvíce ze všeho ten strom reaguje na parciální tlak vodní páry (jestli je kolem něj vzduch suchý, nebo vlhký). Obsah vodní páry ve vzduchu řídí intenzitu fotosyntézy. Když se chladí stromem, tak ten strom musí mít dostatek vody, jinak nechladí. Do měst se hodí lípy (snesou poměrně velké znečištění), duby a tu a tam borovice (produkují fytoncidy, které brání šíření virů), nejhorší jsou akáty (narušují kanalizace).
• Nechráněná půda má v létě teplotu 50-55°C, černé tašky mají 70°C.
• V lokalitách města, kde jsou tepelné ostrovy, může být teplota až o 8°C vyšší. Kovové a skleněné domy určitě část tepla odrážejí a oteplují okolí, ale nevím o kolik.
• Pokud chceme snížit oxidy dusíku ve městech, tak je nutné snížit dopravu o 60%. 
• https://www.youtube.com/watch?v=kBy8Vu5FUCc
  

10.3.2023 RNDr. Václav Cílek, CSc. - zadržování vody v krajině přednáška Zlín

• Je taková poučka, když je inflace vyšší jak 6 % tak to trvá většinou 4-5 roků, než se situace zklidní. Reálně je to ztráta 40% svých úspor. 
• Aleje, remízky a biopásy snižují rychlost větru, stíní (kde je stín, tam je více rosy), zpomalují rychlost padajících vodních kapek a zmenšují výsušnost území. Když sněží tak remízkách taje sníh pomaleji, protože se tam vytváří stín. Tyto biopásy odčerpávají nadbytečné dusičnany z hnojení půdy.
• V Česku žije 700 000 až 1 milion ks divokých prasat, tam jim tady nabízíme domeček.
• Starší kultury používaly ke hnojení listy.
• Stromy uvolňují velké množství organických sloučenin, izoprenu. Stromy mají druhovou a individuální paměť. Čím více jsou solitéři, tím více musí spoléhat na sebe (intelektuální schopnosti jsou rozvinuté jiným způsobem, než u stromů v lese. Tím  že nemůže strom utéci, tak mění různě svoje strategie, aby přežil při změně podmínek. 
• Písek funguje na zadržování vody na Sahaře, když kopete do hloubky 2 metry je písek v této hloubce vlhký, přestože zde pršelo před 30 lety.
• Odpařená vody z půdy by měla procházet korunou, protože stromy, když jsou ve stresu dokáží zachytávat vodní páru. Když prší je strom schopen pít borkou (kůrou), květy, jehličkami.
• Koryto toku má umožnit snadné vybřežování při srážkách, aby se mohla voda rozlít do celé nivy.
• Vzrostlý strom zachytí jen prostřednictvím lišejníku přes 200 litrů vody.
• https://www.youtube.com/watch?v=dn2Voe2Vub4
  

13.2.2023 Doba je mimořádná. Čekám desetiletou krizi

Psychologové říkají, že nejhorší je nejistota. Bubák, kterého čekáte v budoucnosti a nevíte, jak vypadá. Lidé jsou evolučně-psychologicky uzpůsobení tak, že je zaujmou zprávy o nebezpečí. "Poslední tři roky jsou lety prozření. Pochopili jsme, že život není tak úplně jednoduchý.

• Jak se díváte na téma energetiky, které je aktuálně velmi citlivé a na energetickou krizi?
  Už několik let žiju v popisu společnosti, kterému říkám vzpoura hmoty. To znamená, že donedávna bylo možné okecat, schválně požiji tento výraz, proč něco je, nebo není, proč něco jde, nebo nejde. A teď už to často okecat nejde, protože nemáte uhlí, nemáte plyn ani vzácné kovy. Společnost naráží na materiální základnu, zatímco předtím se pohybovala v jakémsi více, či méně fiktivním digitálním světě nebo nějakém nadstavbovém světě. Najednou není penicilin, nebo jsou rozbity dovozní řetězce všude na světě, to je charakteristika vývoje posledního roku.

• Co to udělalo s lidmi? Bojíte se, že by mohla panika kolem energií v naší společnosti zanechat nějaké větší šrámy? Buď můžeme začít pozorovat, co to udělalo, anebo se soustředit na čísla, jež se týkají třeba množství pacientů u psychiatrů, kteří jsou přetížení. Jiná čísla se týkají spotřeby antidepresiv. Možná, že lidi nejsou dost psychologicky otužilí, to znamená, že berou antidepresiva dříve, aby jim něco pomohlo, místo toho, aby si pomohli sami. Tato věc se doopravdy děje. Psychologové říkají, že nejhorší je nejistota. Bubák, kterého čekáte v budoucnosti a nevíte, jak vypadá. Je dobré dát si pozor na nejistotu.

• Dovolím si malinkou vsuvku. Chápu, že lidé to vnímají velmi kriticky, ale v minulosti bylo běžné, že rodiny měly více dětí, protože jedno či dvě zemřely, a bylo to něco normálního. Dnes se tady vlastně nebavíme o ničem tak hrozném, než o možném diskomfortu. A lidé se z toho psychicky hroutí. Není to přehnaná reakce na to, co se děje?
  Nedávno jsem zpracovával do knížky 45 tisíc údajů, které sebrali dva kolegové z kronik o počasí. Je to kronikářská černá kronika, protože nikdo nepíše, že byl hezký rok, ale že přišla povodeň ano. Úplně jsem ustrnul nad tou sérii neštěstí, kterými jsou lidé vystavováni každých několik let.
  Málokdy to bylo tak, že by bylo pět nebo deset úrodných let. Často jsou tři, čtyři neúrodné roky a vidíte tam vždy jasný vzorec. Nejdříve nejsou potraviny, to znamená hlad, potom přicházejí nemoci, a když se do toho dají nemoci, tak se společnost začne rozkládat. Poté vypukne občanský konflikt nebo nějaká válka. Říkal jsem si, že to co, vytvořilo Evropu jako průbojnou a inovativní velmoc, možná byly tyto rozmary počasí, kterým jsme se snažili čelit. Ve faraonském Egyptě to byly sýpky, což je vlastně druh sociální pojištění. Chytil jsem se za hlavu a říkal jsem si, čím naši předkové museli projít. Je to úplně neuvěřitelné. 
  

• A nikdo tehdy antidepresiva nebral. Chápu, že někteří lidé žili z výplaty do výplaty, a když všechno zdraží, tak se z toho začínají kroutit. Místo, aby se k tomu postavili čelem. Není ve společnosti více škarohlídství, než by bylo nutné?
  Lidé čekají to nejhorší, a pak se z toho kroutí. Vzniká to často tak, že jsou zprávy v médiích, které jsou většinou o neštěstí. Co si budeme povídat, média jsou továrny na diváky, které prodávají reklamní agentuře, a proto potřebují mít víc diváků a posluchačů, aby získaly více peněz za reklamu. Lidé jsou evolučně-psychologicky uzpůsobení tak, že je zaujmou zprávy o nebezpečí. Konkrétním příkladem je sousloví letecké neštěstí, vždy je to pojmenováno jako letecká katastrofa, i kdyby zahynulo pět lidí. My se sami posouváme do katastrofismu. A díky tomu, že jsme k tomu psychologicky přizpůsobení, tak s tím nejde dělat skoro nic jiného, než si dopřát určité množství zpráv za den a ne více. Když jste totiž podobnými zprávami bombardovaní v průběhu dne, tak to na vás zanechává stopy.

• A co člověka uklidní? Ukazuje se, že co člověka uklidní na nejjednodušší úrovni, je zpráva, že to je špatné taky někde jinde. Ale když jdete spát, tak vás to úplně rozhodí. A začne vás to stahovat do temnoty, kde už není skoro nic hezkého. Katastrofismus doopravdy v této společnosti existuje a dá se tomu čelit jenom dobrým výběrem informačních kanálů a omezením špatných zpráv na nezbytné minimum.

• Zažili jsme koronavirovou pandemii, válku, nyní máme zase vysokou inflaci. Člověk má pocit, jako kdyby se v uplynulých desítkách let nic nedělo. Možná jsme na to zapomněli a máme pocit, že se dlouhá léta nic nedělo. Myslíte, že klademe větší důraz na to, co zažíváme právě nyní a moc to prožíváme, anebo že současná doba je mimořádná a že to, co se děje ovlivní naši budoucnost napořád?
  Doba je mimořádná tím, že je globální a že je velmi mnoho hráčů ve hře. To budeme vždy těžko odhadovat. Historik Martin Kovář říká o posledním roce, že je rokem prozření, ale poslední tři roky jsou lety prozření. Pochopili jsme, že život není tak úplně jednoduchý. Čekám zhruba desetiletou krizi. Žádnou katastrofu, možná se nějaké skoky objeví.
  Krize má vždy dva aspekty - psychologický a materiální. Materiální znamená mít nějaké peníze, utrácet méně, žít šetrně. Psychologický aspekt je psychologickou houževnatostí, výchovou k tomu, že se svět proměňuje. Čekám deset let zmatků, ale na co se soustřeďuji, nejsou zmatky nebo předvídání nebezpečí, to není dost dobře možné, ale na způsob, jakým jsem tím schopný pracovat a svět prožít. 
  

• https://faei.cz/vaclav-cilek-doba-je-mimoradna-cekam-desetiletou-krizi/?
  

28.11.2022 Zadržování vody v krajině a naše klimatická budoucnost, dr. Václav Cílek

• Strom je schopen brát vodu z listů i kůry. Kořeny jsou velkou zásobárnou vody. V prériích mají stromy 4 x větší kořeny, než nadzemní část. V evropských lesích je to v průměru 1 :1. 
• Extremita bude velká, musíme počítat s tím, že řeky a říčky mohou nepravidelně vysychat. Řeka nevyschne úplně (máme 3 koryta, záplavy, koryto řeky, podzemní koryto řeky), je to třeba na 3-5 kilometrech, pak je nějaký čůrek, a ryby jsou schopni za této situace dobře přežívat, pokud tok není toxický.
• Čím delší je dráha vodní kapky, tím je to lepší, snažíme se vodu maximálně zpomalit.
• Remízky zpomalují vítr a krajina se vysušuje méně, pomáhají zachytávat rosu, sníh, vytváří stín. 
• Marada vytváří na Jižní Moravě biopásy, funguje mu to a má na to i dotace. 
• Bříza roste nejlépe ve směsi se smrkem (jedlí??). Bříza někde již po 40 letech odumírá, problém je i pro zpracovatelský průmysl, protože je konzervativní.
• Kůrovcová kalamita byla něco podobného jako covid pro nás, bylo to něco přelomového.
• Nelepší je smíšený les nestejného stáří a takový získáte nejdříve za 40 roků. 
• Brdy jsou jedny z největších smrkových celků v Česku.
• Polovina výroby potravin na světě je závislá na hnojivech na bázi dusičnanu amonného. Další růst cen potravin je nevyhnutelný, zemědělci budou muset snižovat množství hnojiv a tím budou klesat výnosy. Nemusí to být hned, ale může dojít k potravinové panice.
• Kamenné zídky se používaly jako mulč, vytváří se stín, brání se větru a zachytáváte při ochlazení kamenů ranní rosu. Kolem stromů se dělá důlek, aby voda neodtekla.

• Na spodním obrázku je vrstva písku, která akumuluje více vody jako houba a postupně ji propouští do půdy.
• Eroze půdy je jeden z důvodů přívalových dešťů z kopce (nikoliv z údolí).
• Odvod u dálnice jde přes štěrk, aby se rozbila energie proudu vody, aby neerodoval půdu.
• Protierozním opatřením je také orání po vrstevnicích.
• Když na Sahaře vykopete jámu 2m hlubokou, tak se dostanete do slabě navlhlého písku.
• Přirozený tok vybřezoval tok každý 2 roky, byl mělký, voda se mohla rozlít do stran.
• Mechy a odumírající dřevo v lese zachytí hodně vody.
• Dříve se dělala poslední brázda ve svahu hlubší, nebo terasa, která vodu zachytí.
• Vytváření sítě přepadů u rybníků nad sebou.
• Když vzrůstá teplota, tak se zvyšuje četnost požárů.
• Mezi smrkovými monokulturami je vhodné dávat pásy listnatých stromů, (doubravu, nebo bučinu) ten velmi obtížně zapálíte.
• K zemědělským usedlostem se používali někdy listnaté stromy, které stínili požárům, aby nemohli přeskočit z jedné stodoly na druhou.
• Hustota lesních cest (je nutné si dávat pozor na zvýšenou možnost eroze díky těmto cestám) u nás kupodivu není velká, lesníci spíše chtějí větší zahuštění lesních cest. Lesními cestami však odejde obrovské množství vody z lesa.
• Kořenové čističky jsou vhodné jen pro několik domů, ve větším měřítku nejsou tak účinné a zanáší se.
• V Česku je 800 000 až 1 milion divokých prasat. Uloveno je cca 250 000 ročně, zhruba 1/3 se nenahlásí (uloveno je cca 300 -320 000 ks a předpokládá se, že v přírodě zůstalo 2 x tolik. 
• https://www.youtube.com/watch?v=Al9pB2WV0v0

1.4.2022 Setkání na koži #2 - Václav Cílek: Co se děje se světem a jak na to můžeme reagovat?

• Krátkodobé cykly (Peter Turčin - cca 50letý cyklus 1820 -1870 -1920..., Pitirim Aleksandrovič Sorokin - pravidlo tří generací)

2.2.2022 Václav Cílek: Adaptaci se nevyhneme, klimatická změna je reálná a bude se pravděpodobně prohlubovat

• Roste napětí ve společnosti a impuls může přijít z Francie, jak už se to stalo v minulosti. 
• Tato vláda sklidila 10 roků trvající plíživý kolaps státní správy.
• Dnes není svoboda, ale hra na svobodu. Můj telefon je dávno prodaný nějaké umělé inteligenci (mluvil jsem o žen-šenu a za chvíli na to mě přišla reklama na ženšen, aniž bych to hledal na internetu), která řídí reklamu i tímto způsobem. Nevím komu všemu byli mé údaje prodány. Pokud je to ekonomicky tak budiž, ale pokud to bude politicky, tak v tom okamžiku vám zatrne (protože vás může umělá inteligence zařadit do nějakého žebříčku nebezpečnosti). Někdo vám stále krade vaše osobní data, objevuje se tady nebezpečný potenciál, nepřicházím o svobodu, ale někdo ví co si ve skutečnosti myslím (co říkám doma, do telefonu atd.), co dělám, co potřebuji a je schopen vyhodnotit, nakolik jsem pro budoucí režim bezpečný, nebo nebezpečný (to není hypotéza, ale můj pracovním názor, jak se dívám na svět). Nebezpečnost je v tom v první fázi, jestli dostatečně nakupuji nebo nenakupuji věci a ve druhé fázi může být politická. 
• Žijeme ve svobodě, kterou jsme tady neměli, ale to nebezpečí velmi totální nesvobody současně také vzrostlo (polarizují se polarity v dualitě, máme svobodu jakou jsme nikdy neměli a potenciálně roste riziko budoucí nesvobody). Já o svobodě nepřemýšlím, pro mě je důležitý žít poměrně kvalitní život, který mohu žít. Jakýkoliv závazek vám bere svobody i hypotéky atd.
• https://www.youtube.com/watch?v=4X5sGU_2HyU
  

28.12.2021 Václav Cílek 2. díl: Covid ukázal, že jsme narukovali do války. Ta ale nebude krutá, jako ty minulé

Martina: Václave, je to špatný postřeh, když mám pocit, že máš ze současné situace strach, a proto velmi často říkáš věci, které na mě působí, že popisuješ svět tak, jak by sis ho přál mít? Nebo je to tím, že já jsem příliš technokratická, chci věci hodnotit, chci jednoznačnější odpovědi? Nevím teď, co z toho je správné?

Václav Cílek: Ještě je třetí možnost odpovědi, že si nejsi jistá, jestli z té věci náhodou nemám radost.

Martina: To ne. Spíš cítím únavu, protože ty jsi v době třeba 25 let zpátky popisoval mnohé věci razantně, a řekla bych až naléhavě - a teď máš pocit, že jsi mluvil do dubu, a že teď už je potřeba věci brát tak, jak jsou.

Václav Cílek: Teď mám hlavně pocit, že lidí už další stresy neunesou. To znamená, teď je na čase se doopravdy zastavit, zpomalit, nabýt trošku klidu a rovnováhy, podívat se kolem sebe, co s nastalou situací mohu dělat. Tedy v okamžiku, kdy společnost byla optimistická, rozežraná, a směřovala jednoznačně do budoucnosti, která bude lepší, tak stálo za to varovat: "Bacha, nemusí to takhle dopadat." V této chvíli už je mnohem lepší říct: "Ano, jsme v procesu změny."

Abych ti řekl pravdu, když už se bavíme tak otevřeně, část mého klidu pochází také z toho, že celé roky nebylo jasné, jakou cestou se dáme, to znamená, že to bylo něco, jako když má vypuknout válka, a chlapi přemýšlejí, jestli budou nuceni narukovat, nebo ne. Teď po covidu, nebo při covidu, už vím, že jsem narukoval, že už jdu do války, a mám pocit, že tato válka bude laskavá, už nebude tak krutá, jako války před tím, a to mi změnilo uvažování o světě. Tedy ano, tento proces už začal.

Martina: Teď mi to trošku připomnělo odpověď bezpečnostního analytika Lukáše Visingra, který řekl, že se pořád bál, dokud mu nedošlo, že válka je nezbytnost.

Václav Cílek: Jo.

Martina: A toto status quo ho uklidnilo.

Václav Cílek: Já to mám podobně, jenom navíc vím, že je nepravděpodobné, že tato válka bude tak krutá, jako ty předcházející. A nebude tak krutá pravděpodobně proto, že jsme spojeni internetem, který nemám rád, a nesnáším ho.

Jsme ve věku černých labutí

Martina: K tomu ještě asi v průběhu našeho rozhovoru dojdeme. Zajímalo by mě, a ty už jsi o tom trošku mluvil, ale abych měla trošku jasněji, jakou bude mít Velký reset podobu?

Václav Cílek: Ocitáme se ve věku černých labutí. Možná připomenu, že jde o knihu Nassima Taleba o černých labutích, která patří mezi sto nejvlivnějších knih za poslední století. Černá labuť je nečekaná událost, která formuje společnost. To znamená jako blackout, objevení antibiotik. Černá labuť může být také pozitivní. Ve věku černých labutí jsou lidé, kteří dovedou předpovědět, co se stane, a prakticky nikdy těmto lidem není nasloucháno, což znamená, že to je vlastnost systému. A v okamžiku, kdy k černé labuti dojde, většinou nejsme schopni poznat její příčiny, protože jsme příliš rozmanití, máme jiné předsudky.

A Taleb říká: Tak se vykašlete na věčné diskuse o těchto věcech, a místo diskusí, které nikam nevedou, se snažte vytvořit robustní systém, jak se tomu říká - my bychom řekli resilientní systém. Robustnost je něco tvrdého, co přečká zmar. A Taleb říká další důležitou věc, že když je věk klidný a růstový, on je totiž původem z Libanonu, kde je všechno problémem, musíte jít do rizika třeba z hlediska bankovních transakcí. Ale v okamžiku, kdy už jste ve věku černých labutí, a nevíte co a jak, nebo v kostech cítíte, že se chystá další problém, je dobrý nějakých 85 % z toho, co máte, věnovat věci, která přináší malý, ale stabilní zisk. Když se o tom bavíme s lesníky, tak je to smíšený les, který dobře hospodaří s vodou. Každá dřevina přijímá vodu někde jinde, a když jednu dřevinu sežere kůrovec, tak tam zbudou čtyři další, které to nějakým způsobem vydrží.

A dále říká: Co s těmi 15 procenty? A odpovídá: Tam běžte do velkých rizik, investujte do úplně nových věcí, experimentujte s tím, protože v náročné době musíš uživit sebe a rodinu. To znamená, že opatrnost je na místě, ale pouze s opatrností to nepřežiješ nebo málo. To není cesta dalšího rozvoje. Takže těch 10, 15 procent investovat do něčeho neobvyklého, můžou to být zážitky, vydělávání peněz, změna práce, cokoliv.

Martina: Václave, na to, abych dobře pochopila, jak reagovat, bych potřebovala vědět, proč jsme se ocitli ve věku černých labutí? Ty jsi tuhle dobu mimo jiné přirovnal k roku 1848. Říkal jsi, že profesor Komárek ji přirovnal k roku 1914. Proč jsme na tomto rozcestí? Je to cyklus? Nebo jsme si tuto křižovatku přivodili?

Václav Cílek: Je to skoková rovnováha, o které jsi mluvila s Mirkem Bártou už předtím. Když se podíváš do historie, tak se v každém století odehrávají třeba jedna, dvě, tři skokové události. Například v 19. století napoleonské války - docela šílená záležitost. Pak dejme tomu rok 1848, a potom rok 1890, secesní symbolismus uzavřený druhou vlnou industrializace. To znamená, že to dělá dojem, že každá generace má svůj úkol, který má vyřešit.

Existuje velká závislost výskytu virových onemocnění na 22letých solárních cyklech. Z deseti posledních velkých cyklů chřipky se sedm odehrálo v minimu, nebo v maximu sluneční činnosti.

Martina: Václave Cílku, bavíme se o skokových událostech, ale víme, že společnost musela pro ten skok vždy připravit podhoubí, nebo něco pokazit. Řekni mi, je to tím, že každá společnost překročí určitou hranici, přes kterou vstupovat neměla? Naštvali jsme třeba přírodu, nebo to, co ji i nás utváří? Čím jsme vytvořili věk nerovnováhy?

Václav Cílek: Myslím, že je to celá řada faktorů a že toto transformační období souvisí s ekonomikou, sociologií, politikou, a zároveň s věcmi vnitřní dynamiky společnosti. A k tomu, a to velmi dramaticky, přistupuje energetika a klimatické změny. A pak potraviny - toho se bojím z venku nejvíc. Je to to, čemu se dřív říkávalo "perfektní bouře", dnes se to začíná požívat jako běžné slovo, před pár lety tomu tak ještě nebylo, to znamená souběh několika faktorů. Já tomu říkám kompoziční krize, tedy krize, která je utkána z více vláken, které spolu zdánlivě vůbec nesouvisí. Třeba ekonomika a zemětřesení, nebo virus a inflace, a podobně, které dají nějaké shodné rysy.

Ale je to takto: Třeba u virů, a to mě docela fascinuje, existuje poměrně velká závislost výskytu virových onemocnění na 22letých solárních cyklech. A je to dokonce tak, že z deseti posledních velkých cyklů chřipky se sedm odehrávalo v minimu, nebo v maximu sluneční činnosti. A řešení je pravděpodobně takové, že v minimech a maximech je počasí nejvíc nejisté, rozkolísané, třeba dešťů bývá víc, to znamená, že i potravin je třeba míň, takže se rozevře největší prostor pro to, aby se něco změnilo.

Martina: Takže v tuto chvíli, sláva, nemůžou za to netopýři, Číňané, ale Slunce.

Václav Cílek: Ani kaloni, ani nekompetentní ministři, tedy zdravotnictví.

Martina: Svedeme to na Slunce.

Václav Cílek: Svedl bych to rovnou na sluneční skvrny.

Martina: Hned jsem taková celá osvícená.

Václav Cílek: Že jo?

Martina: Václave, tvoje mnohem větší smířlivost, a snaha pochopit věci v souvislostech, je, myslíš, dána tím, jak dlouho už se těmto tématům věnuješ? Nebo to přichází s věkem?

Václav Cílek: Stárnu, jsem líný, radši bych měl svět hezčí, než je - to je pravda. Ale na druhou stranu, už jsme se o tom bavili několikrát: Své první sympózium o kolapsech společností jsem prožil v tureckém Kemeru, na mítinku NATO, někdy v roce 1993. Tam jsem si poprvé uvědomil zranitelnost civilizace, jak už jsem víckrát řekl. Diskutovali jsme tam o tom, jak společnosti kolabují na základě klimatických změn, a to jsme netušili, že to uvidíme v Sýrii a v Afgánistánu, na Blízkém východě na vlastní oči, že to vlastně prožijeme. Vždycky, když se dozvíš, že svět čeká kolaps, tak je toho člověk plný, a vychází do ulic, aby sděloval: Užívejte světa, blíží se kometa, nebo něco takového. A pak si uvědomí, že některé tyto procesy jsou nevyhnutelné, čteš o tom v antické literatuře, takže se předem snažíš najít způsoby regenerace, nebo, jak to někdo napsal, sít na podzim semena s tím, že z nich na jaře možná něco vzejde. To znamená, že se mi otočilo pojetí z "bacha, je tady velký problém", na otázku "všímejme si světa kolem nás, dívejme se pozorně na to, co může nový svět vytvořit."

Dostáváme se do období chudnutí společnosti, a nejhorší to bude s energetikou a potravinami

Martina: Všichni, kdo se tomu věnují, zdůrazňují, že kolaps nemusí znamenat konec, ale zjednodušení společnosti, a vybudovaní třeba nové, na jiných hodnotách. Před tím ale musí přijít reset, kolaps. Skončilo podle tebe v Evropě období klidu, dostatku a pohodlí? Je to tato křižovatka?

Václav Cílek: Především doba klidu a pohodlí je za posledních tisíc let ohraničena jenom několika málo desetiletími. V případě evropské kultury to bylo dlouhá desetiletí omezené na roky 1960 až 2000 nebo 2010, to je celkem jedno, a tohle období dlouhého, relativně klidného růstu, je jednou z nejvíc anomálních událostí posledního tisíciletí. To znamená, že žádné bohatství neroste do nekonečna, a já to říkám špatně a vlastními slovy. Musíme si zvykat na kolísavé podmínky, to znamená, že existují desetiletí, kdy jsme bohatší, a pak taková, kdy jsme chudší. Takže se velmi pravděpodobně dostáváme do období chudnoucí společnosti, a to nejhorší v tom, k tomu se možná ještě dostaneme, je to, co nás pravděpodobně čeká - energetika a potraviny.

Martina: K tomu se určitě dostaneme. Václave, období hojnosti jsme si dost užili, tvoje a má generace, ale že si to takto užijí naše děti, si už tak úplně jistá nejsem. Ale řekni mi, tato hojnost nás zkazila? Dostatek způsobil, že jsme se vydali na nějaké scestí?

Václav Cílek: Tak to je přirozené, že když si užíváš, tak si chceš užívat ještě víc. Když si chceš užívat ještě víc, tak nechceš platit za nějaké chyby typu znečištění atmosféry, nebo eroze půd. Myslím, že je to součást vývojového procesu, a podobně se chová většina přírodních organismů.

Celkově se stav životního prostředí ve světě zhoršuje. Ale v Evropě a USA se zlepšuje.

Martina: Teď jsi zmínil, že vlastně žijeme na dluh této zeměkoule. Ale řekni mi, jsme na to v oblasti ekologie opravdu tak strašně? Já si totiž vzpomínám, kdy všechno, a myslím, že opravdu všechno, bylo v této oblasti nesrovnatelné horší. Třeba vzpomenu na padesátá léta, kdy se v Americe skutečně na žádnou ekologii nehrálo. U nás to byla 70. a 50. léta - vzpomínám si, když jsme sjížděli Vltavu, a to jsem zase nebyla tak malá, tak za Větřní, za papírnami, hrála řeka všemi barvami, a o rybách nemohla být ani řeč, a to, že by si tam člověk čistil zuby, jako to teď běžně dělají vodáci, bylo vyloučené. Vzpomínám si, jak to vypadalo s ovzduším na Teplicku, Ostrava, a tak dále, vzduch pálil v plicích, popílek, a po druhé hodině se neotvírala okna, protože se vypouštěly sirné výpady. Netvrdím, že je to nyní dobře, ale je to výrazně lepší, ale přesto to lkaní připomíná to, čemu tady Petr Pokorný říkal enviromentální žal. Jsme na tom opravdu stále tak špatně, a chováme se k přírodě stále tak bezuzdně?

Václav Cílek: Především to, co říkáš, je pohled z Evropy, nebo ze střední Evropy. Tady se doopravdy hrozně moc věcí zlepšilo, včetně kvality ovzduší, vody, a já nevím čeho. Tady je situace mnohem lepší. Vždyť jsme díky tomu také ztratili část průmyslu. Poněkud jinak by ses na to dívala na jakémkoli korálovém útesu světa, které jsou poškozeny všechny, trošku jinak by ses na to dívala v amazonském pralese, nebo na jiných místech. Na druhou stranu, a nevím, jestli o tom nemluvil Petr Pokorný, došlo k jevu, kterému se říká globální ozelenění, global greening, a ukázalo se, že zelených ploch ve světě přibývá, ale je to málo kvalitní, rozptýlená zeleň, která většinou přichází tam, kde byly pastviny, typicky Anatolie v Turecku, kde posledních 20 let vyrážejí topolové háje, kde to jde. To znamená, že kdybychom provedli nějaký globální průměr, tak se ekologie zhoršuje. Pokud se budeme bavit o Evropě a USA, se situace zlepšuje.

Green Deal má schopnost rozklížit Evropu

Martina: Jak ty se díváš na to, že klimatické změny, stav zeměkoule z hlediska ekologie, si teď vzaly jako své beranidlo nejrůznější ideologické skupiny, a snaží se cely svět prozelenat? Já si nemyslím, že by kdokoliv z posluchačů chtěl přímo, nebo nepřímo participovat na tom, že budeme situaci zhoršovat, ale vidíš tuto ideologickou cestu jako správnou?

Václav Cílek: Nemyslím, protože mám pocit, že New Green Deal má schopnost Evropu rozhodit, rozeštvat, rozklížit, a já mám furt představu, že Evropu potřebujeme už jenom jako potravinový, nebo klimatický projekt, kde si navzájem můžeme pomáhat. Je to možná idealistické, ale v energetice, v potravinách, ve výměně informací, v cestování, a tomto všem bych rád Evropskou unii udržel. Ale vidím, že ona sama dělá tyto kroky, aby byla pro většinu lidí stále méně přijatelná.

Martina: Václave, ty jsi člověk, který je skromný, který neužívá nejmodernější technologie, zvolil jsi cestu dobrovolné skromnosti, jezdíš MHD, máš starý telefon, který funguje trošku jako pěstní klín.

Václav Cílek: Hodinky značky Prim, které se natahují ručně, a předcházejí se o pět minut denně.

Martina: Tudíž tě nikdo nemůže podezřívat z toho, že by ti na Zemi, na zeměkouli, přírodě a lidech nezáleželo. Pochopil jsi, proč je příroda, klima, tak lákavé pro nové ideologické skupiny a nová politická hnutí?

Václav Cílek: Myslím, že je to vyprázdnění prostoru, a to proto, že být dneska kapitalista - co to je za ideologii? Vždyť ani nevíme, jestli žijeme v kapitalismu. Být socialista je taky divné, k tomu už se taky není možné vrátit. Ekologie se sama nabízí. To je hrozně zajímavá věc, Guardian zveřejnil průzkum, podle kterého minimálně 60, ale může to být 80 procent mileniálů, to znamená dětí narozených po roce 2000, se cítí být socialisty. To znamená, že to, že v těch našich volbách odešla komunistická strana a ČSSD, tak odešla stará levice, což je pro mě důkazem toho, že brzy nastoupí nová levice.

Martina: A ta se nezakecá.

Václav Cílek: Ne. Myslím, že Zápotocký říkal naprosto správně, že vstanou noví bojovníci. Už vstávají. To znamená, že pro mě je konec naší české komunistické strany dokladem toho, že přichází něco nového, levicového, a ono to může být. 60 až 80 procent mladých lidí má pocit, (zejména v Británii) že kapitalismus selhal, a je nutné ho vyměnit za něco jiného.

Mnoho mladých lidí si kompenzuje svou krizi identity, tedy že nevědí, kdo jsou, a kam jdou, jako krizi genderu

Martina: Levicový liberalismus se dostává do mnoha oblastí našeho života, aniž bychom si toho všimli, ale řekla bych, že se teď prosazuje právě ekologičností, Novým zeleným údělem, a zaštiťuje se taky LGBT komunitou. Rozumíš tomu? Dává ti to logiku?

Václav Cílek: Dává mi to takovou logiku, že dochází ke krizi identity, to znamená, že nevíme, kdo jsme. A protože my definujeme to, kdo jsme, podle toho, jaká je společnost, a společnost neví, co je, kam půjde, a co se s ní stane, tak hodně lidí z hlediska vnější kontroly má problémy s tím, kdo jsou. A teď necituju sebe, ale rodinné terapeuty, paní Trapkovou a doktora Chválu, kteří říkají, že velmi mnoho mladých lidí dnes řeší svou krizi identity, jako krizi genderu, ve smyslu: Kdybych byl chlap, nebo kdybych byl ženská, nebo někdo jiný, bylo by mi lépe. To znamená, že něco selhalo ve tvém pocitu, kdo jsi, v procesu, jak se k tobě chová matka a otec. Malé dítě potřebuje nejdřív maminku, od tří let už potřebuje tatínka. To jsou stádia, kterými procházíš, a když v jednom z nich zamrzneš, tak to většinou nemáš dobře vyřešené. A v neúplných rodinách, což je půlka, ani nemůžeš mít vyřešený správný vztah k otci, nebo k matce, což znamená, že k jinému pohlaví převádíš svůj osobní genderový problém.

Rodiče a prarodiče by měli podporovat své děti a vnuky víc, než to dělají, a to s vědomím: "Užili jsme si na světě, a mrzí nás, že za to budete maloučko platit."

Martina: Václave, i proto si myslíš, řekl jsi to v několika rozhovorech, že nás čeká válka generací?

Václav Cílek: Na válku generací mě navedl můj kamarád, rakouský novinář, když mi zhruba před rokem vyprávěl, jak se v Rakousku vede diskuse na téma, že nejbohatší část společnosti jsou důchodci. Když jsem to řekl v Českém rozhlase, tak mi důchodci psali, ať si hodně rozmyslím, co říkám, protože u nás to asi tak zdaleka neplatí. Takže u rakouských a německých důchodců se vedla diskuse na téma, jestli by nebylo možné, aby si odpustili několik měsíců, nebo rok svého důchodu, a aby tyhle peníze byly převedeny k mladé generaci, protože jsme vytvořili dluh, aby se nám žilo dobře, který oni budou splácet.

Přemýšlel jsem o tom, jak by to mohlo vypadat v České republice, a tohle není česká cesta, a asi to není ani německá cesta. Ale myslím, že je rozumné, aby rodiče, nebo prarodiče podporovali své děti, nebo vnuky, možná víc, než to dělají, aby přebytky, pokud je mají, dávali jim. To znamená ne v rámci nějaké anonymní akce, ale cíleně, jako rodinné podpory další generaci. A to s vědomím: "Ano, užili jsme si na světě dost srandy, a mrzí nás, že vy za to budete maloučko platit, takže se vám aspoň pokusíme něco dát." A tím by se zároveň, aspoň myslím, mohly zlepšit vztahy mezi generacemi, generační tmel.

Martina: Jsem ráda, že jsi řekl, že pokud je to možné, protože ve svém okolí znám více důchodců, kteří mají problém zaplatit nájem a energie, než těch, kteří by ještě mohli podporovat děti, nebo vnoučata.

Václav Cílek: Já to neberu jako nějaký návod, nebo aby si všichni dobrovolně snížili důchody, to by mě tedy všichni pěkně hnali. Ale říct: "Ano, pravděpodobně, nebo skoro určitě, vytváříme nějaký dluh vůči svým dětem a vnukům."

Martina: Teď se ale zeptám: A nemáš pocit, že jsme také docela dost nabídli?

Václav Cílek: Ano, na druhou stranu ano. Každá generace má nějaký problém, který má řešit, jak jsme si říkali. Ale možná z hlediska velkého nadhledu - ale o tom se mluví dost, jako ble ble, protože pozici Pánaboha nemá nikdo z nás. Ano možná jsme doopravdy svět poponesli o velký kus dopředu, jak v dobrých věcech, tak v problematických.

Kdyby to s elektroauty mysleli vážně, tak by zakázali automobily lidem, kteří je nepotřebují. Rodina by měla jeden automobil a půjčovala si ho.

Martina: Václave, jak už jsem zmínila, ty jsi ekolog, zabýváš se léta klimatem, a přesto odmítáš označení "klimatolog". Ale myslíš, že cesta New Green Dealu může být řešením? Před chvílí jsi řekl, že si myslíš, že v sobě má potenciál Evropu rozklížit, myslíš, že je šance ho přijmout v nějaké verzi, která by pracovala i s konkrétními čísly a fakty, a ne jenom s přáním, dojmy a pocity?

Václav Cílek: Odpovím možná jiným způsobem. Minulý týden jsme měli velmi hezké setkání s panem Tykačem, který má uhelné doly, a on říkal: "Víte, povolenky nám pijou krev, uhlíkové povolenky, a to ne proto, že existují, ale proto, že nevíš, co se stane s cenou povolenky. To znamená, že to silně omezuje veškeré plány a investice do budoucnosti." Říkal: "Pro mě by bylo mnohem přijatelnější, kdyby byla uhlíková daň, a bylo by řečeno, že každý rok se bude zvyšovat třeba o dvě, nebo pět procent, to už je celkem jedno, ale aby se vytvořilo dlouhodobě předvídatelné prostředí. Já musím s panem Tykačem souhlasit, přestože nemám uhelný důl." To znamená, že hodně věcí jsme schopni udělat, ale nikoli tím způsobem, že se něco rychle zavede, rychle zařídí, a že tím se něco zlepší.

Další věc, která mi je podezřelá, je elektromobilita automobilů. Nemám rád, když mi někdo nabízí nějaký produkt, protože kdybych doopravdy myslel věc vážně, tak uvažuje třeba o zákazu automobilů, o zákazu pro lidi, kteří ho nepotřebují. Tedy proto, aby rodina měla, to taky nebudeš slyšet ráda, třeba jeden automobil, a půjčovala si ho. To jsou skutečně kroky, které doopravdy zlepšují životní prostředí. Ale pokud řekneš: "Vyhoďte svůj automobil, a místo toho si kupte jiný," tak to je doopravdy nabízení produktů pod ekologickým hávem.

Zelený lobbistický tlak je směsicí poskytování peněz od firem na kampaně, potřeby ideologie, neznalosti, a pocitu, že zachraňují svět

Martina: Akorát, že doposud, když nám někdo nutí, ať si koupíme nějakou konzervu, nebo něco podobného, tak je to většinou soukromá firma, která si zaplatí reklamu ze svých peněz, a pak se snaží vyhrát na trhu. Ale v tomto případě se z toho stává politika vládnoucí garnitury, jakási dobrovolná povinnost, jako z dobrovolného očkování. Protože tady není: "Uskromněte se a pracujte." Tady je: "Vy všichni hodíte svá auta do propasti, a koupíte si krásná ekologická s baterií." Před tím asi není úniku, stejně jako u lidí, kteří se rozhodli, že se nechají očkovat v domnění, že je to opravdu dobrovolné, a nedošlo jim, že to je další reklamní kampaň na zvýšení přitažlivosti.

Václav Cílek: Před několika lety pracovala v Bruselu paní, Češka, jméno si neuvědomuji, tuším, že překládala právní literaturu, která o svém tamním působení napsala knížku, která mezi tím zapadla, ale bylo by dobré se na ni opět podívat. A ona vyčíslovala, kolik je v Bruselu lobbistů, třeba 20 000, nebo něco takového. Psala nikoli svůj odhad, ale tehdejší napůl oficiální odhad, kolik rozhodnutí je přijímáno pod tlakem lobbistů - přesná čísla si nepamatuju, ale vzpomínám si na číslo okolo 80 %. To znamená - ale ty ses na mě teď významně podívala.

Martina: Nevěřícně.

Václav Cílek: Nevěřícně. Přitom část lobbistických kroků je neutrální, část pozitivní, a část manipulativní a špatná. V každém případě. A myslím, že jsme tady u toho problému. To znamená, že firmy, které chtějí prodávat, chtějí mít výhody, chtějí vydělávat, mají dost peněz na to, aby podporovaly volební kampaň politických stran, které se zavazují, že na oplátku budou podporovat kroky těch a těch firem. A takhle se celá struktura deformuje, včetně Nové zelené smlouvy. Tento lobbisticky tlak se také smísí s politickou naivitou. Před časem Saša Vondra ukazoval, kolik lidí v Bruselu má přírodovědné vzdělaní - skoro nikdo - většinou jsou to lidé s humanitními obory. To znamená, že se lobbistický tlak smísí s potřebou ideologie, s neznalostí a s pocitem, že do značné míry zachraňují svět.

Pokud si Evropa myslí, že je na špici světového vývoje, což už není, pak by měla jít ekologickou cestou. Ale pokud by bylo výsledkem zničení evropské ekonomiky a kultury, tak je to špatně.

Martina: Ale z toho, co jsi teď říkal o lobby, v kombinaci s politickou poptávkou, mi vyplývá, že je to šikovné zneužití několika naivních a nadšených zelenou lobby.

Václav Cílek: Jenže zároveň situace doopravdy vážná je. Ke klimatickým změnám dochází, a bude docházet, budou pravděpodobně akcelerovat a prohlubovat se, takže se doopravdy vytváří velký tlak. Tento tlak si představuju tak, že máme třeba Pákistán, 240 000 000 obyvatel, což je země, která nejvíc na světě závisí na vodě z ledovců v jedné řece. A ledovců v Himálaji doopravdy ubývá, a okolo roku 2050 už bude průtok těmito řekami, Indem, mizerný.

Něco se s tím dá dělat pomocí odsolovacích zařízení, a nevím, co všechno, ale vlády na to nemají. Musely by si půjčit, ale banky jim nepůjčí. Soukromý investor by to udělal, ale (což je zkušenost Izraele) musí mít zaručeno, že to za 20 let bude za takovou a takovou cenu. A do toho dnes žádný stát nechce jít.

Martina: Ale, Václave, ty jsi mi říkal, že můj optimistický pohled na současný stav přírody je evropský pohled a že v Evropě a Americe je to lepší, ale že jiné je to v Africe. Ale do Green Dealu se "prsama" pouští právě Evropa. A když se o tom bavím s nějakými aktivisty a ideology, tak mi většinou říkají argument: "Ale někdo s tím začít musí." A já se tě jenom ptám: Chápu, že někdo musí jít příkladem, ale opravdu za cenu sebezničení? Protože jestliže se Evropa podílí na znečištění světového klimatu 8 %, a největšími znečišťovateli jsou Indie, Čína, třeba Pákistán, a tyto země se chtějí připojit o deset let později, a možná ani to ne? Řekni mi, jak se v tom tedy vyznat? Evropa se učiní ekonomicky nekonkurenceschopnou, a když nám to moc půjde, protože utlumíme úplně všechno, tak přispějeme osmi procenty, které ovšem Čína a Indie hned vykryjí, protože jsme uvolnili trh.

Václav Cílek: Čína má dneska jedny z největších enviromentálních programů na světě. Co se týče třeba zalesňování, tak Čína má pravděpodobně největší počet zasazení stromů na hlavu. Jak říkají cestovatelé, tak v Číně se nedá dýchat, a všichni vědí, že je to doopravdy problém, a ti lidé jsou viditelně nezdraví. Čína si určitě půjde vlastní cestou, je to furt jedna miliarda a 300 milionů lidí, což znamená, že musí produkovat poměrně velké znečištění.

Nechci se Číny zastávat, a těch našich pět nebo osm procent světových emisí je hodně málo. Ale pokud si stále jako Evropa ještě myslíme, že jsme na špici světového vývoje, což už asi dávno není pravda, pak je dobré, že tak, jako jsme posledních několik set let světu ukazovali, jak se má hutnit železo, nebo jak se má dělat lokomotiva, je také v pořádku, když půjdeme dopředu touto cestou. Ale v okamžiku, kdy půjdeme touto cestou kupředu, a výsledkem bude zničení evropské ekonomiky, tedy i zničení evropské kultury, tak pochopitelně taková cesta nikam nevede.

https://www.kupredudominulosti.cz/cilek-vaclav-2d-covid-ukazal-ze-jsme-narukovali-do-valky-ta-ale-nebude-tak-kruta-jako-valky-minule/

21.12.2021 Václav Cílek 1. díl: Po covidu nebude život jako dřív, ale není to jen pohroma

Covidové události jsou zásadním katalyzátorem společnosti. Nevíme přesně, kam to povede, máme určitá podezření a známe některé trendy.

Martina: Myslím, že jsme teď posluchači dokonale zmátli. Odkládám veverky a přistupuji k otázkám, které jsem si pro tebe připravila, a samozřejmě také k otázkám, které vyplynou z našeho mudrování.Václave, zanedlouho to už budou dva roky, kdy žijeme takzvaně koronavirem. Řekni mi, co vidíš jako nejdůležitější? V čem se změnil kvůli koronaviru svět především?

Václav Cílek: Před časem se ptali nějakého čínského historika, co si myslí o Velké francouzské revoluci, jaké měla dobré, a jaké špatné stránky? On se zamyslel a říká: "Na to je moc brzo, abychom odpověděli." Zní to jako bonmot, ale vlastně se tady něco rodí. Je vždycky dost obtížné definovat, co to je mládí. Takže víme, že se něco základního děje. Nedávno měl Stanislav Komárek hezkou přednášku a říkal, že si myslí, že rok 2020 s covidem je stejně velký předěl jako rok 1914, ukončující dlouhé 19. století a počínající století 20. - to znamená: máme představu, že to je nějaký zásadní katalyzátor společnosti, nevíme přesně, kam to povede, máme určitá podezření, známe některé trendy. To zase nic moc neznamená, protože se po čase každý trend zase mění ve svůj opak. Když hodně vyděláváš, tak v jednu chvíli můžeš začít hodně prodělávat. Chvíli jsme si o tom mohli povídat. Dobře. Pojďme spíš říct, že se něco zásadního doopravdy stalo, děje, a pravděpodobně bude dál dít.

Lidem, kteří prodělali covid, se změnily archaické smysly, chuť a čich. Ženy kupují jiné parfémy, chlapům nechutná pivo, ale víno a kořalka. Reset je to, že se změnila naše mysl.

Martina: Václave, náš společný přítel, profesor Bárta, vždycky zdůrazňoval, že změny ve společnosti se většinou nedějí lineárně, ale skokově. A myslím, že covid mu v tomto případě dal bezesporu za pravdu. Řekni mi, v čem pro tebe byly tyto skoky nejmarkantnější? Tušili jsme, že některé věci ve společnosti nazrávají, ale teď najednou přišly, protože covid fungoval jako urychlovač. Na čem sis skoků všiml především?

Václav Cílek: Půjdu spíš do sféry mé osobní zkušenosti, než do sféry nějakého vědeckého koncensu. A když jsme u toho resetu, hodně se jedná o to, že lidé, kteří prodělali covid, ztratili chuť nebo čich, a když se z toho dostali, tak nabyli čich jiným způsobem. To je to, co jsi zmiňovala, že ženské kupují jiný parfémy, chlapům už nechutná třeba pivo, ale víno nebo kořalka. To znamená, že se poměrně zásadně změnily chutě a vůně, což jsou dost staré archaismy naší mysli. A pro mě je reset to, že se změnila i mysl.

Pojďme si udělat jednoduchý model: Představ si, že je léto, a je ti horko. Takže co uděláš? Vlastně to neudělá nikdo z nás, že si řekne: "Organisme, poť se, a pojďme přivádět co nejvíc vody na povrch těla, abychom se co nejvíc ochladili." To nikdo neudělá, protože to probíhá automaticky. To znamená, že pokud se reset týká doopravdy takovýchto základních mechanismů našich myslí, jako je chuť, nebo vůně, tak se pravděpodobně týká celé psychiky.

To znamená, aniž bych k tomu měl vědecké důkazy, které jsou dnes většinou požadovány, že se společnost už změnila. Cítím tady nějaký jiný základ, který mezitím nějak vyrostl. Nevím, jak to mám popsat, je to jako nějaké vynořující se skalisko ze dna moře, nebo něco takového, a to nutně neznamená, že to je negativní, nebo pozitivní. Prostě je to nový komplex pocitů a vztahů ke světu. To, co považuji v tuto chvíli za důležité, je být si vědom toho, že se něco stalo a že probíhá změna. Protože v okamžiku, kdy si řekneš: "Ano, toto jednou konečně odezní, a svět bude jako dřív," tak to tak nebude! Mezitím se vynořil tento ostrov, a je důležité mít přání ukládání programů do sebe, a být součástí této změny.

Je to podobné, jako autogenní trénink, jóga a další mechanismy, které se staraly o nevědomí a podvědomí, je jedno, jak to nazveme. A to je to ukládaní programu do sebe. Tento program muže být hrozně jednoduchý: Přeji si, abych byl součástí změny, a to dobrou součástí změny. Nebo nějak tak, ať si to každý rámcově definuje pro sebe. Takže neumím odpovědět přímo slovy, nebo analýzou, co se změnilo, ale něco je tady nového a jiného.

Největší evoluční silou byla v posledních staletích válka. Ale na válku to nyní nevypadá. Spíše budeme platit dlouhou adaptační daň.

Martina: Václave, pochopila jsem, že se chceš vyhnout hodnocení, kdy bys říkal: Je to horší, je to lepší a podobně. Já ti do jisté míry rozumím, ale napadá mě...

Václav Cílek: Ne. Je to lepší. Všecko je pochopitelně lepší.

Martina: Čím je to lepší?

Václav Cílek: Nevím, jestli máme Boha, bohy, nebo něco takového, ale určitě máme síly evoluce, a je velice pravděpodobné, že evoluční síly na nás působí tak, aby se něco měnilo, vyvíjelo. Všimni si ve své osobní zkušeností, třeba mladší, nebo tvých kolegyň, že ženské se většinou zamilují do úplně špatných chlapů, a chlapi se většinou zamilují do úplně špatných žen. A když si dešifruješ, proč se to děje, tak buďto z naší neznalosti, nebo je to proto, že potřebujeme, aby se něco stalo, aby na sebe něco narazilo. To znamená, že já cítím sílu evoluce. Ať už je to evoluce astronomická, geologická, biologická nebo mentální, je to furt jediná věc, o které mluví Teilhard de Chardin. A co je největší evoluční silou posledních několika staletí? Jsou to války.

Martina: Aha, ty mi chceš říct, že je to všechno na dobré cestě, protože se to vyvíjí směrem k válce?

Václav Cílek: Ne, protože válka teď nehrozí, zdá se, že asi nebude.

Martina: Víš to jistě?

Václav Cílek: Nevím to jistě, ale nějakou dobu je to pravděpodobné. Já mám takovou představu, že dřív byla válka nezbytná. O tom existuje celá řada studií. Je to jasné technologicky - ponorky, hliník, letadla, a nevím, co všechno. A sociálně je to také poměrné jasné, ekonomické modely po válce jsou jiné než před válkou, je to v podstatě celkem logická záležitost. Existuje několik knížek, které hodnotí války, a antičtí autoři znali války dávno jako hybatele pokroku. Jenže cena je u válek obrovitá. Ale teď máme konečně něco: takzvanou enviromentální krizi, energetickou krizi a bůh ví, jak to bude s potravinami, ale nevypadá to na válku. Nevypadá to, že bychom platili krutou daň. Vypadá to, že budeme třeba platit chronickou adaptační daň.

Jako analogii války vedenou mírnějšími prostředky čekám opakování revoluční vlny z roku 1848, která zachvátí půl Evropy. Opět to asi začne ve Francii, ta je vždy výbušná.

Martina: Václave, ráda bych sdílela tvůj optimismus, ale podívám-li se třeba na to, jakým způsobem se ve Francii aktivovaly Žluté vesty, statisíce, v součtu možná i miliony lidí, kteří vyšli jen proto, nebo byla to poslední kapka, že byla zavedena takzvaná ekologická daň na paliva. A takovýchto ekologických daní se, spolu s Green dealem, chystá nepřeberné množství. A do toho si čím dál tím víc začínáme uvědomovat, jak velmi jsme závislí na Číně, a jak velmi nás má v hrsti, protože má zásadní komponenty do našich automobilů.

Václav Cílek: Zatím, ještě dalších 10 let.

Martina: Dokáže způsobit takzvaný čipový hladomor, dokáže nás vyhladovět léky, a když se navíc blokne nějaká loďka v Suezském průplavu, tak je to najednou celosvětová krize.

Václav Cílek: Měsíce trvající problém.

Martina: A to nemluvím o jídle, a tak dále. Takže, když se Žluté vesty ve Francii aktivovaly jen kvůli ekologické dani na paliva, tak si neumím představit, co se stane, až bude ekologická daň na beton, veškeré stavební materiál, na jídlo, na všecko.

Václav Cílek: Také nevím, co se bude dít, ale čekám nějaké opakování roku 1848, dejme tomu, který opět začne ve Francii, protože ta je vždycky správně výbušná. Prostě nějaká revoluční vlna, která zachvátí půlku Evropy. To se může docela dobře stát. Ale zase to nevidím tak zle, protože po odeznění velkého sociálního zmatku přeci jenom Bachův absolutismus maloučko povolil. Já doopravdy toto období vidím jako analogii války vedenou mnohem mírnějšími prostředky.

Covidová krize je tady naštěstí proto, aby ukázala smysl, či nesmysl některých věcí

Martina: Vzpomněla jsem si na můj nedávný rozhovor s kamarádkou lékařkou, která je velkou zastánkyní očkování. A ta mi říkala: "Ať už se všichni nechají naočkovat, já chci zpátky svůj život." A já jsem jí řekla: "Moje milá, ať se všichni nechají naočkovat, nebo nenechají, tvůj život, jaký byl před covidem, pravděpodobně zpátky nedostaneš." Měla jsem pravdu?

Václav Cílek: A je to "naštěstí", nebo "naneštěstí"?

Martina: V mnoha punktech to spíš vnímám jako neštěstí.

Václav Cílek: Já to zase vnímám hodně jako "naštěstí".

Martina: V čem je to pro tebe "naštěstí"?

Václav Cílek: Myslím, že právě v tom pohybu. Tedy, že žít takovým způsobem, jako před covidem, nechci říkat líným, bezcílným, by společnost stejně otupělo. Vždycky mi znova vyskakuje antický citát: "Lidé dlouho nedovedou žít v blahobytu." To znamená, že tato krize je tady také kromě jiného proto, aby ukázala smysl, či nesmysl některých věcí.

Podněty z venku mají být v rovnováze s podměty zevnitř. Vnější štěstí je krátké. Důležitá je spokojenost s vlastním životem, eudaimonia.

Martina: Na co ovšem poukázala velmi, je věc, za kterou asi ani jeden z nás neodpovídá. Dá se o ní možná hovořit, a to je výrazné zhoršení vztahů mezi lidmi, vyostřená polarizace. Ne snad, že by před covidem byly vztahy ideální, ale dřív to byli prostě lidé s jiným názorem, nebo oponenti, ale dnes jsou to téměř zločinci, které je nutné znemožnit, pokud možno pošpinit, a neumožnit jim veřejně vyslovovat své názory.

Václav Cílek: To máš hodně pravdu. Dobře, pojďme se podívat na to, co se děje s lidmi. Jedna věc je, co se děje se světem, a druhá věc je, co se děje s lidmi. A rozdíl je v tom, že my většinu informací, nebo podnětů, máme z venku. A to je první základní chyba, protože podměty z venku mají být v rovnováze s podměty zevnitř. Když posloucháš hudbu, vnímáš skrze sebe, máš podnět z vnějšku i zevnitř.

Všichni máme moc informací a jakéhosi poštívání zvenku. Takže jaké jsou výsledky průzkumu, měří se index, můžeme tomu říkat "index naštvanosti, nebo neklidu", a ukazuje se, že od roku 2015 roste počet lidí, kteří mají blbou náladu, a že za poslední dva roky se toto množství lidí o dost zvětšilo. To je první věc. Druhá věc je, že hrozně lidí, je to zase v několika procentech, v posledních dvou třech letech ztratilo smysl života, práce, smysl toho, proč zde jsou, kam směřují. A to je možná dobrá zpráva.

Hned to vysvětlím. Viktor Frankl, psycholog, žid, prošel koncentračními tábory a napsal o tom tenkou knížku "Utrpení z nesmyslností života". V ní ukázal, že lidé, kteří ztrácí smysl života, ztrácí doopravdy důvod žít, aspoň v koncentráku. Můžeme si to přeložit, že v náročných poměrech umírají dřív a rychleji než lidé, co smysl života mají. Jenže smysl života většina z nás, nebo mnoho z nás, nedefinuje na základě jenom vnitřního světa, božské jiskry v nás, nebo centra hodnot, ale na základě toho, co si o smyslu života myslí společnost. A teď je vidět, že tato společnost přichází k nějakým takovýmto koncům, že nefunguje dobře. Tedy, že identifikovat se společenským smyslem života ztrácí smysl, protože společnost ztrácí smysl.

Takže pokud v této chvíli víc lidí pátrá, co je smysl života, tak je to naprosto adekvátní reakce na to, co se děje. Je to hledání odpovědi, pokud doopravdy hledají odpověď, a nezapijí to místo hledání alkoholem, nebo na to zapomínají jiným způsobem. Takže myslím, že je spíš příležitost, jak žít dál.

Další věc, která se ukazuje, je jev, kterému se říká rezignace. Hodně lidi odešlo z práce, hodně lidi pracuje na menší pracovní úvazek. Možná, že to vysvětluje studium pocitu štěstí. Pocity štěstí jsou hrozně zajímavá věc. Zhruba před rokem jsem si poprvé tuto ošidnost uvědomil, když proběhl psychologický výzkum, jestli jsou lidé, kteří mají malé dětí, šťastnější, nebo méně šťastní. A podle tohoto výzkumu jsou méně šťastní. To je divné, že, ale je to divné do okamžiku, kdy si uvědomíme, jak to je.

Štěstí je totiž něco prchavého, krátkého, prožiješ ho dvě hodiny odpoledne, když ti zrovna do toho řvou malé děti? To ho prostě neprožiješ. A mít štěstí je také příprava na neštěstí. Jako když dobré vychutnáš, jenom když máš hlad, nebo velký hlad. To znamená, že štěstí je krátkodobá houpačka nahoru a dolů, ale nad tím je velká poklička, velká sféra spokojeností. Spokojenost se svým životem, a to je do značné míry trvalá, dlouhodobá a stabilní věc. Ať jsi šťastná, nebo nešťastná, můžeš být spokojená. Mnoho lidí, které znám, prožívá okamžiky neštěstí, ale jsou spokojeni se svým životem.

A teď, jaká je distribuce štěstí ve společnosti? Průzkum, který byl dělán asi před půl rokem na nějakých 37 000 lidí, tedy obrovitý, zjistil, že zhruba půlka společnosti jsou trošku požitkáři, nebo hédonisti, prostě lidé, kteří mají rádi příjemné věci, a ukazuje se, že shon po těchto příjemných věcech část těchto lidí vůbec nenaplňuje. Že to je trošku past, pojďme nakupovat nějaké blbosti, a tak dále, ale vlastně jim to nedává moc spokojeností. Zhruba 15 procent, aspoň podle tohle tohoto průzkumu, jsou lovci zážitků, to jsou věční cestovatelé okolo světa, věční lovci žen, nebo uznání, moci, a podobně. Je to povaha, to znamená, že se s tím nedá nic moc dělat, můžeš si akorát říct: "Ano, do teďka jsem se honil za zážitky určitého typu, teď mě víc budou zajímat zážitky třeba z budhistického kláštera. Nebo nějaké galerie ve Florencii."

Ale zhruba 30 nebo 35 procent lidí má základní pocit, a to je důležité pro lidi našeho typu, že pocit štěstí je spojen s pojmem, který kdysi použil Aristoteles, a to je eudaimonia. A to je nutné vysvětlit. Je to pocit štěstí, který pramení z toho, že naplníš svůj život, že ze sebe dostaneš, a často za cenu velké námahy, to nejlepší, co v tobě je. Zvířecí etologové si už dříve všimli, zejména v zoologických zahradách, že mnoho zvířat dává přednost tomu, když si potravu zaslouží nějakou činností, prací, než když ji dostanou. To je velmi důležité.

Člověk si myslí: "Teď budu odpočívat," a nevím co všechno. Mimochodem, jaká je správná doba pro odpočinek u Američanů? Je to pět hodin. Když odpočíváš déle jak pět hodin, tak tě to vyčerpá. Doopravdy, Američani jsou docela hyperaktivní. Tady je to, dejme tomu, možná delší.

Vnitřní kontrola znamená, že to, co děláš, souzní s tím, co cítíš. Mnoho lidí využilo lockdowny k tomu, že si uvědomili, co je opravdu zajímá.

Martina: Já bych to možná vydržela déle, aniž bych byla zcela vyčerpaná.

Václav Cílek: Protože to máš nakumulované za týdny, nebo měsíce práce, pak to vydržíš, dejme tomu, 14 dní úplně v pohodě. A pak dojde k tomu, že zase najedeš do normálního režimu a zjistíš, že víc jak několik hodin odpočinku už pak s tebou něco udělá.

Ale abychom se vrátili k eudaimonii. To je pocit jako třeba dobrého povolání. Dříve jsme se s tím setkávali třeba u horníků na uranových dolech, nebo u hutníků, kteří dělají, nebo dělali v úplně příšerných podmínkách. Jiní výzkumníci - my nejsme výzkumníci, spíš jsme pozorovateli života, to vyzkoumali u námořní plavby. To znamená, že pokud život na tebe klade velké nároky, tak musíš být hodně opatrná, život je těžký a nebezpečný, a tak máš mnohem větší šanci a naději na pocit štěstí. Na štěstí ve smyslu životní spokojenosti.

Začal jsem termínem "velká rezignace", takže během toho covidu, kdy hodně lidí mělo, jak tomu říká kolega, "zaracha", nikoliv tedy lockdown, ale budeme používat slovo lockdown, během lockdownu víc času, a uvědomili si, že to, co je v životě fakt zajímá, je ještě něco zajímavého udělat, nějaké sebenaplnění. Takže mnoho z těchto lidí změnilo práci, nebo pracuje na kratší úvazek, ale ne proto, že by odpočívali, ale zaměstnávají sami sebe. Koníčky, něco staví, někam jedou, něco chtějí poznat, něčím se naplnit. Takže v tomto je další pozitivní zpráva z covidového zaracha.

Martina: Václave, ty tady mluvíš o velké rezignaci. Vzpomínal jsi, že od toku 2015 roste počet lidí s takzvanou blbou náladou. Ale dá se říci, že covid odšpuntoval ještě další láhev s démonem, a to je epidemie deprese. O té se tady také hovoří už možná desítku let, ale od covidu, nebo ještě před ním, se nám posouvá do věku 18 až 22 let, stoupá počet pokusů a dokonání sebevražd u mladistvých, v podstatě dětí, nebo u lidí, kteří jsou na prahu života. Takže se rozhodně nedá říct, že by covid, a celá mašinérie, kterou uvedl do pohybu, tuto situací spravil, zlehčil. Naopak.

Václav Cílek: Ano, my se bavíme trošku možná z pohledu naší situace. Když vypukne covid, tak já mužů odjet na chalupu, a jsem tam relativně v klidu, tedy s veverkami a srnkami, které mi taky chodí ožírat stromky. Mrchy. Ale v jiných situacích jsou lidé někde v garsonce na sídlišti, a nemůžou se odtamtud hnout. A potom v úplně jiné situaci jsou lidé, kteří mají takzvanou vnitřní, nebo vnější kontrolu. Vnitřní kontrola je to, že to, co děláš, musí souznít s tím, co cítíš. Tedy se zase bavím o tom, jak se dostat k informacím a podnětům zevnitř, k rovnováze. Vnější kontrola, zejména u mladých lidí, je v tom, že neustále sledují v zrcadlech Facebooků, Twitterů, a bůh ví čeho, jak je vnímají ostatní. To znamená, že povaha vnější kontroly je mnohem zranitelnější, než spolehnutí na něco vnitřního v sobě.

Díky internetu se vytváří další stupeň evoluce, planetární vědomí, noosféra, jednotné informační pole, které umožní výměnu názorů mezi lidmi

Martina: Informace a podněty zevnitř. Ale dnešní doba to celkově, jak jsi teď naznačil, neumožňuje, protože pokud se člověk pustí do souběžného života na sociálních sítích, tak v podstatě žije svůj život mimotělně, žije svůj život s všudypřítomnou myšlenkou někde vzadu v hlavě, jak to bude vypadat na zdi.

Václav Cílek: Zase, my to možná příliš posuzujeme z hlediska tohoto roku, nebo těchto let. Často vzpomínám, jak jsem se vrátil ke zmiňovanému Pierrovi Teilhard de Chardinovi, což byl neposlušný kněz, daný téměř na index, a zároveň to byl paleontolog, jezdil do Číny a hledal tam zbytky starých lidí. Tedy zajímavý člověk. A někdy v roce 1925 píše eseje o noosféře, o sféře rozumu a společného rozumu, a na více místech jasně definuje, že další vývoj - on byl zároveň posedlý evolucí, Darwinem, a snažil se evoluci posunout do myšlenkové, mentální úrovně - bude další posun spočívat ve vytvoření něčeho, jako jednotného informačního pole, výměny názorů mezi lidmi. Což je internet, na který já mám tendenci nadávat, na Facebooku nejsem a nebudu.

A podle Nassima Taleba jsou sociální sítě de facto asociální sítě. Toto všechno velmi dobře tušíme. Ale přesto jsme na počátku určitého procesu, třeba internetizace, virtualizace, digitalizace společnosti, kdy jsme nejdříve viděli, jakože to je skvělé, a teď vidíme všechna rizika, kyberútoky, podvody, jako je získaní čísla a údajů o člověku. Ale jak to bude za 20 let? Doopravdy se nevytváří něco jako planetární vědomí?

Martina: Jak si odpovíme?

Václav Cílek: Já myslím, že ano. Myslím, že za 20 nebo 50 let tady bude jiná společnost, protože bude kumulativně každým rokem vznikat propracovanější zacházení s digitálním a virtuálním světem.

Martina: A kdo to ale bude propracovávat? Protože když vezmu v úvahu masu, tak k tomu rozhodně tendenci nevidím.

Václav Cílek: U nás ne, ale třeba v Británii je už poměrně, nechci říkat, že hodně rozšířené, ale rozšířené hnutí, kdy mladí lidé odmítají mobilní telefony.

Martina: Může být. Ale to jsou, skoro bych řekla slovy Járy Cimrmana, lokální výkřiky v anarchistických kruzích.

Václav Cílek: Jo, zatím to tak vypadá. Ale nicméně je to ukázka, že se trend může nějakým způsobem zlomit.

Víc než vnější kontrola a společenská objednávka je přirozenější uvažovat o tom, co si mezi sebou vyprávějí kořeny a houby

Martina: Ale to by musela být celospolečenská objednávka, která je ale zatím přesně opačná, protože skrze sociální sítě se dají lidé mnohem lépe ovlivňovat a manipulovat, a dá se jim mnohem lépe vládnout. To teď vidíme třeba se souvislosti s covidem.

Václav Cílek: Odpovím ti velkou oklikou: V posledních několika letech hodně pracuji s lesníky, a jeden z typických sporů, které neustále máme, je budoucnost smrku. Před rokem to vypadalo, že smrk je doopravdy ve středních Čechách odepsán. Ale teď, když jdeš třeba na Velký Blaník, tak staré smrkové porosty, monokultury, doopravdy lehly kůrovcem. Ale přijdeš do bučiny, a ona je podrůstána smrkem, dokonce v oplocenkách. A přitom je tam buk přirozený, a smrk přirozený není. A u Mšena jsem viděl něco podobného, vitální smrk pod dubem, kde vůbec nemá co dělat. A výsledkem je to, čemu se říká "kognitivní vlastnosti rostlin", co je schopnost učení u rostlin. A to se hodně studuje.

Takže zatímco ty voláš po nějaké vnější kontrole, to znamená po nějaké společenské objednávce, tak pro mě je mnohem přirozenější uvažovat o tom, co si kořeny a houby vyprávějí mezi sebou, co se děje v půdě. A vidím, že vlastností přírodních systémů, což je víceméně lidská společnost, jsou tyto hluboké samoučící vztahy, které probíhají pravděpodobně hlavně díky krizím, ale probíhají samovolně, protože to v sobě za ty čtyři miliardy let evoluce máme hluboce zakonzervované.

Martina: Václave, to je hezká představa, a u smrků je to možná tím, že smrk, když už byl napaden kůrovcem, tak vždycky udělá to, že zaplodí a vystřelí do lesa co nejvíc semenáčků, tím se vysílí, a kůrovec ho dostane. Jak to ale adaptovat na současný svět? My jsme zaplodili, máme děti a vidíme, že děti to mají velmi těžké, protože jsou ovlivňování dobou, ve které žijí, a jsou tím stravovány. A nevím, jestli to má řešení v tom, že do nich budeme pořád douti: "Čti knížku! Odlož laptop! Odlož mobil! Všímej si přírody!" To všecko jsou snahy, které děláme, ale tím pádem jsou nesmírně otravné, a možná to vyvolává až opačný jev.

Václav Cílek: Existuje obrázek stromu, pod kterým sedí člověk a pije čaj. A pod tím je napsáno: "Pijí čaj, aby muži nemysleli na válku." Já ti dneska narušuji ten rozhovor.

Člověk může na nějaký podnět reagovat přímo, nebo si počkat, a pak teprve něco udělat z vnitřního podnětu

Martina: Vůbec ne. Poslouchám, jenom tomu nerozumím.

Václav Cílek: Já mám taky někdy pocit, že pro svět udělám nejvíc, když si sednu před chalupu, a pozoruji veverky, jak nosí oříšky. A nemusím dělat zrovna nic. Je to nějaký druh nečinění, ale aktivní, protože si přeješ, aby věci probíhaly dobře. Ale na druhou stranu je v mém okolí fůra mladých, a mladších lidí, anebo lidí, kteří mají vnuky, vnoučata, a tak dále, takže když dojde na reálné problémy, když je třeba dítě doopravdy nemocné, a je obtížné najít dobrou doktorku, nebo dobrou psychologickou pomoc. Takže máš pravdu, je to velká deprese, je to na zbláznění.

Martina: Teď mě napadá, když si takto povídáme, jestli to, co říkáš, je cesta, kdy člověk ví, že svět nepředělá, a jediné, na čem může pracovat, je on sám? Nebo jestli je to částečně strkání hlavy to písku?

Václav Cílek: Únik. Jo, jo. Asi to bude obojí. Hodně mi pomohl jednoduchý psychologický model, kterému se říká AB, a model ABC. AB je model, že když ti někdo dá ránu, nebo vznikne situace, silný podnět, tak člověk okamžitě na A odpovídá B.

Ale člověk má také šanci, že přijde nějaký silný podnět A, a ty, než uděláš krok B, tak se zamyslíš, jak to zpracovat. Zpomalíš to, nenecháš se tím úplně rozhodit, respektive člověka to většinou rozhodí, ale existují schopnosti, jak to zpracovat, a pak teprve uděláš krok C. To znamená, že to, co se ti furt snažím říct, nebo nad čím přemýšlím, nemá ani tak moc co dělat s vnějším světem, protože ten si jde svým tempem, který je těžko ovlivnitelný. Pokud tedy nechci dělat nějaké setkání Žlutých vest, protože to se stane samovolně.

A nejhorší je, že většina těchto akcí je míněna velmi pozitivně, aby se zlepšila situace, aby svět, ve kterém žiješ, byl lepší. Ale tím, jak jsou emoční, rychlé a někdy násilné - protože v tu chvíli nepotřebuješ změnit svět, ale za prvé ze sebe potřebuješ dostat negativní emoce. To znamená, že klidně ničíš, rozbíjíš výlohy, nebo něco takového - tak se to naopak zhorší.

Takže, abych odpověděl srozumitelně, mě teď víc zajímá, co můžu udělat já sám se sebou. A případně něco dělat s tím, co dělám. Nejlépe se totiž něco sděluje lidem příkladem, kdy o tom nemusíš moc mluvit. Dělejte to a to, když lidé vidí, že to funguje, tak jsme naučení to zopakovat.

https://www.kupredudominulosti.cz/cilek-vaclav-1d-po-covidu-nebude-zivot-jako-driv-ale-neni-to-jen-pohroma/

3.11.2021 Václav Cílek - Co se děje se světem a s námi. 

• Smíšený les lépe hospodaří s vodou, než monokultura.
• Posouváme se do rizikové, napůl nebezpečné doby, která nebude mít charakter války. S těmi vnějšími poměry toho moc neuděláme a můžeme ovlivnit poměry vnitřní (resilience atd.). Vnější resilience spořívá v tom, že máte dva zdroje vody, nebo máte filtr na vodu (mikrobiální filtry, stojí cca 1200 kč), nebo máte zásoby potravin na 10 dní.
• Cena plynu se bude držet dost vysoko minimálně 2-3 měsíce, možná až do jara 2022.
• Podle analytiků, vysoké seny ropy 80 -85 USD/barel budou trvat do léta, Goldmann Sachs tvrdí několik roků, asi budou oscilovat na vysokých úrovních.
• V energetice to nejhorší nás čeká v příštím roce, odstavení Německých jaderných elektráren a postupný odklon od uhlí. Současné zdražení nás překvapilo, čekali jsme že to přijde o rok později. 
• Rusko nabízelo EU desetileté kontrakty s téměř fixovanými cenami.
• Čína na zemědělskou produkci využívá 14 % území a cca 1/3 je ohrožena suchem. Továrny na potraviny jsou schopné přecházet z rýžové mouky na pšeničnou a díky tou neúroda na Jižní polokouli, nebo v tropickém pásmu ovlivní cenu potravin na severní polokouli. Čína je zatím potravinově soběstačná a dokonce i vyváží, vytváří si také neokoloniální říši v Africe na dodávky potravin.
• Na syntetických hnojivech závisí produkce 55 % potravin. Bez vynálezu Amoniaku (se vyrábí ledek) by planeta uživila pouze polovinu dnešní populace. To nejhorší co by nás mohlo čekat jsou vysoké ceny potravin. 
• Klimatické změny se na našem území budou skoro určitě budou týkat: 1. zvyšování teploty - nejvíce nás pálí vlny veder (počty dnů se zvyšují na dvoj až trojnásobek). Podle jedné studie má být nejvíce postižen Stockholm a Praha. Pod stromy (aktivně chladí okolní prostředí) bývá teplota 8 -12 °C nižší, protože odpařují vodu (je-li dost vody na jejich provoz, ne tím, že poskytují stín. 2. blok omega - oblast vysokého tlaku, tryskové proudění JET STREAM meandruje nahoru (průniky chladnějšího vzduchu) a dolu, (průniky teplejšího vzduchu) připomíná písmeno omega, v pásmu 2 -3 000km. Tím vytváří uzamčené oblasti, které tento jet stream obtéká a uzamyká teplý nebo studený vzduch bez proudění. Je jen otázka času než se podobná situace jako letos v Kanada (49,4 °C) zopakuje u nás, možná o několik stupňů nižší teplotou. Většinou jsou změny počasí a jsou častější než byli předpokládány alarmistickými předpověďmi před 20ti roky. 3. vysoké bouřkové mraky  - odpařuje se vodní pára, která je lehčí než vzduch a stoupá nahoru do chladnějšího místa a začínají se kondenzovat kapičky vody, které v tom momentě uvolňují latentní energii (když chcete ohřát 1kg vody, o 1 °C, taj je to 4,2kj., když chcete vodu 100°C teplou převést do vodní páry, tak je to 2400kj, mnohonásobně více, energie je skryta v té vodní páře) - tedy vznikají kapičky a uvolní se teplo. Tatko postupně roste mrak až dosáhne výšky 10km, v tropech třeba 16km. A protože je velký rozdíl mezi spodkem a hořejškem, tak tam začnou uvnitř mraku proudit silné proudy, tře se to o sebe, vznikají velké kapičky, nebo kroupy a mění se charakter blesků. Blesky v současnosti (blesky jsou komíhavé, jako když svítíte baterkou) jsou jiné, než za našeho mládí. V jednu chvíli už mrak neudrží vodu a provalí se to dolů (průtrž mračen).
• Přeschlá půda špatně saje vodu, je tam tzv. krusta.
• Svět do kterého přicházíme, je nejenom svět nepravidelných a někdy intenzivních dešťů, ale také někdy větších energií a projevuje se to větrnou situací.  
• Obslužnost státního dluhu stála okolo 40 miliard kč (úrok cca 0,5%), nyní to rychle nastoupá na 60 -80 miliard a protože bude nutné si půjčovat dále, tak v letech 2025 - 6 se to velice pravděpodobně a kolem roku 2024 narazíme na dluhovou brzdu (55% HDP) a to nám silně omezí investice. Tam se dá čekat první zlom. Pokud by k tomu nedošlo , tak na další velkou hranici narážíme v roce 2030, kdy hodně lidí odchází do důchodu a mění se hodně výkon ekonomiky (podobně je na tom Čína).  
• Žádná společnost nedokáže dlouhodobě žít v blahobytu. Předpokládám, že vstupujeme do věku černých labutí, nepředpověditelných, nebo nečekaných událostí a jedna z možností, jak s tím zacházet je princip resilience (odolnosti) a tá se toho zálohování potravin, energií a vody a současně potřebujeme také tu resilienci psychologickou, komunitní, nebo komunální. 
• Hodně to tom špatně bude Egypt, už nyní dováží 60 % potravin a vody v Nilu stále ubývá. Podobně na tom bude Pákistán (jsou závislí na ledovcové vodě). Během dalších 10ti let budeme svědky masivně zhroucených států, kdy ani nějaká aktivní vnější pomoc nebude možná (těch Evropanů a Američanů je tak málo ve srovnání s počtem lidí ve světě, aby s tím byli schopni něco udělat). Je to také Irán, Bangladéš, Nigérie atd.
• Důležité je také se zamyslet, co budu dělat, když rodina bude chudnout a to chudnutí nás nevyhnutelně čeká, mladší generace se s tím bude prát velmi složitým způsobem. A může dojít něčemu, čemu se říká válka generací. A to toho mohou přicházet i jednotlivé singularity krizí (např. Bohemia energy).
• Covid mohl zafungovat jako reset naší mysli, ta mysl je schopna číst ty změny, kterými procházíme a proměňovat nás a pravděpodobně nejvíce ve spánku. část procesu proměny již probíhá, aniž si to uvědomujeme. A je důležité, jestli si přejeme být součástí této změny a to je náročné, nebo jestli chceme věřit tomu, že svět se zase vrátí do původní podoby pře 2 - 3 roky, což je méně pravděpodobné. 

18.10.2021 K čemu potřebujeme fosilní paliva? K záchraně lesů.

• Možností, jak vyrábět elektrickou energii, je i spalování biomasy. Podle geologa Václava Cílka z AV ČR je však na biomase a dřevu závislých 2,6 miliardy lidí a toto číslo bude stoupat.

• V souvislosti s klimatickými změnami je podle něj brát v potaz nutnost chlazení v létě. "Teplé léto může zamávat se zásobami plynu a silně to může ovlivnit i potravinový šok, který může následkem sucha ovlivnit to, že se urodí méně rýže v Číně, která se tam pěstuje na ploše odpovídající rozloze Itálie," popisuje Cílek.

• Biomasa však je a bude důležitou součástí energetiky. "Vždycky bude hlavní součástí komunální energetiky a občas bude součástí střední energetiky," říká Cílek.

• "Celkově se ukazuje, že aby mohla běžet velká elektrárna na biomasu, na nějakých 10 MW potřebujeme plochu okolo 7000 hektarů lesa. Problémy jsou ale se zemědělci, a dokonce se uvažuje o hnojení, což v našich lesích nepřipadá v úvahu," popisuje Cílek.

• "Spalováním biomasy vytváříme uhlíkový dluh. Když spaluji dřevo, které bude mít emise asi jako hnědé uhlí, tedy nic moc, tak navíc dochází k vylučování bioaktivních organických látek," říká Cílek. Když lidé pálí biomasu, počítají však s tím, že se obnoví, což se stát nemusí. Důkazem jsou kůrovcové kalamity.

• "Biomasa se v globálním měřítku uplatňuje ve spotřebě energie v množství 10 až 13 procent. Potenciál biomasy v energetice je podle některých studií 30 až 50 procent, což je více než jaderná energetika," říká Cílek s tím, že neví, kde se tento optimismus bere.

• https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ceka-nas-energeticka-chudoba-odpoved-nabizi-konference-o-energetice-177960#d   

15.9.2021 Věk černých labutí | RNDr. Václav Cílek, CSc.

• Co je to věk černých labutí? 
• Jaké výzvy čekají na lidstvo v nejbližších letech a jsme na ně připraveni? 
• Co způsobuje současné klimatické změny na Zemi? 
• Může sucho na jedné části planety vyvolat občanskou válku na druhé straně zeměkoule? 
• Kdo jsou to prepeři? 
• Jakou roli hraje občanská odpovědnost, lidskost a spolupráce ve společnosti právě v době katastrof? 
• Jak správně zacházet s informacemi a co nám může přinést umělá inteligence?  

Očekáváme, že Brusel zařídí nižší emise, ale i Brusel je pod silným vlivem lobbistů, min. kolem 60 % všeho, co je přijato se ocitá pod vlivem lobbingu (to jsou lidé, kteří chtějí prodávat a vyrábět). 

Vlastností tohoto světa je to, že jsme propojení. Nejhorší situace se týká potravin. Následkem sucha (Arabské jaro 2011) došlo ke zdražení cen obilí až o 100 % a některé státy zakázaly export. V zemích, kde toho obilí je málo vypukne panika, která vyšroubuje ceny nahoru. V západní Evropě to promítá do ceny chleba méně jak 10 %, ale třeba v Egyptě až 60 % a v chudších zemích to zamává s celým rozpočtem (není na lékaře, školní učebnice atd.) a lidi se cítí ohroženi. Vzroste v nich hněv a vztek, vycházejí do ulic. Když jste naštvaní, tak nehledáte racionální řešení, ale hledáte způsob, jak se zbavit té negativní emoce.

16.7.2021 Cílek & Roller & Binder o Dunaji

24.1.2021 V knize Antropocén 20 českých vědců rozebírá data o klimatických i jiných změnách.

• Jistěže se otepluje a je to nebezpečné. I když oteplování a ochlazování je v dějinách Země pravidelné a není ničím výjimečným, tentokrát má v sobě něco zvláštního. "Klima se v geologické minulosti měnilo, někdy i prudčeji než dnes, ale současná situace je velmi zranitelná, protože geologicky žijeme v modu chladného světa (to znamená, že existují ledové polární i horské čepičky), ale zároveň se rychle otepluje, takže obrovské ledovce mohou odtávat a jejich tavné vody ovlivňovat mořské proudění a tím rozvod tepla po celé planetě." 
• Je či bude to jev nevratný? To zatím nevíme. Možná z hlediska desetiletí či staletí, rozhodně ne v rozměrech geologické proměny počítané na tisíce, ba miliony let.
• https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/vzniklo-jako-provokace-antropocen-pokorny-storch-recenze/r~9cd9f49e5dc911eb9c800cc47ab5f122/
  

27.9.2020 Mor je nejdříve ve společnosti, teprve později se projevuje jako nemoc u lidí

• koranavirus přicházel v sametových botičkách zadním schodištěm. Říkal jsem si: "Ano, další světová revoluce nezačne výstřelem z Aurory, ale přijde zadním schodištěm pro služky, a bude u nás už nějakou dobu bydlet, než si jí vůbec všimneme. Takže mě překvapila a zarazila dlouhodobost, mírnost, trvalo to hrozně dlouho, že to byl běh na mnohem delší trať, než jsem si myslel
  
• Jsme furt na konci první fáze. Kolik těch fází bude...? To znamená, že se nebojím nějaké druhé velké vlny koronaviru, spíše pořád přemýšlím, odkud přijde další rána.  
  
• resilience je psychologická odolnost, existuje resilience energetická, environmentální, odolnost, která reaguje na proměňující se svět. Svět není úplně bezpečné místo a že se na něm dějí čas od času zlé věci. Toto myšlení kupodivu člověka uklidňuje, protože ví, že prostě "ano", a smíří se s tím. Pro resilienci je mít jednoho, dva, tři kamarády nebo rodinu. Prostě mít lidi, se kterými si můžeš popovídat. Je důležité, aby tam bylo přítomné vnímání krásy - do svého života přizveš něco harmonického, krásného, nadosobního, co tě přesahuje.
  
• Transcendence (přežívání) je často doprovázena mystickými zážitky, které má mimochodem minimálně 10 % lidí, kteří o tom neradi mluví. 
  
• Při krizi v první fázi uděláš obranu svého území, ale protože máš zároveň vypěstovanou i nějakou resilienci, tak víš, že to nestačí a že musíš být kreativní. A v další fázi je ještě transcendence, buďto vrcholný kulturní, nebo náboženský zážitek. Trauma se léčí pomocí divadla (smíchu, vybití emocí, tanec očistný proces - katarze)
• Al-Džazíra říkala: "My se nedivíme tomu, co se děje v Americe. Amerika byla nemocná už před koronavirem." A to je klasický postoj, který se budoval od renesance, že mor je ve společnosti, a pak teprve se projeví jako skutečná nemoc.
  
• pro mě (co nejvíce napomáhá nemoci, destrukci a infekci společnost)  je to rychlost, žijeme příliš rychle, a proto musíme žít na povrchu, aniž bychom měli kontakt sami se sebou a přílišný důraz na peníze a v okamžiku, kdy se na ně příliš soustředíme, tak nám unikne například stabilita, nebo zdraví, případně duševní vyčerpání a podobně 
  
• Cesta k sobě představuje např. kultura, protože kupodivu kolektivně prožívaná kultura, třeba chodit na koncerty, hodně pomáhá. To věděly všechny generace před námi, chodit společně na koncerty, do divadla. Posttraumatický stres ze sebe můžeme dostat chvěním nebo venkovskými tancovačkami, že se skrze uvolnění alkoholem, tancem, výskotem a veselím se vyzdravíš z traumat, která v sobě nosíš.
• Slovanská epopej (Mucha, svobodný zednář) do značné míry odpovídá na potřebu národní vize: Kdo jsou Češi. A také reaguje na germánství nebo na pangermánství. Masarykova slovanská otázka, nebo vize nové Evropy, je docela úžasná věc. Slovanská epopej zajímá lidi čím dál víc, nevím, jestli je to nyní cesta k následování, ale cítím tady doopravdy potřebu nějaké vize. 
• Myslím, že má Český národ hodně dobrého před sebou, a to z několika důvodů. Nejsme zatížení koloniální minulostí. Zaplať Pánbůh, že jsme vždy spíš byli kolonií, než abychom byli kolonisty. A pochopitelně vnímám, že se Evropa v posledních několika letech už etnicky rozdělila a vydala se jinou cestou, a budeme jim držet palce, ať to zvládnou a myslím, že to není náš příběh.  
  
• Toto období je období vyčkávací. Něco se stalo, něco dalšího se pravděpodobně stane. Není zapotřebí dělat nějaké velké, obrovské změny, spíš bych to viděl jako malá zlepšení, jako když zpočátku jdete o 10 stupňů stranou, ale za 5 let jste hodně daleko od trasy, kterou jste si původně vybrali. Krize není za námi. Může přijít, já to furt čekám. Stále nevím kdy. Nějaký další zádrhel ze strany ekonomiky, potravin, nevím čeho. Julius Fučík: "Lidé bděte." Takže být připraven na to, že se něco prostě může stát.
  

20.9.2020

• Preperské motto: co tě nezabije, to se vrátí a zkusí to znovu.
• Jiří Kuchař (Kárl Gustav Jung, Steiner - kolektivní utrpení více otevírá kolektivní podvědomí): kolektivní utrpení vždy otevírá nějakou kolektivní imaginaci podvědomí, kreativitu.
• Kruhy v obilí určitě nedělají mimozemšťané. Spojitost kruhů v obilí a koronavirus: Podle Hoppiů se společná mysl lidí se stává fyzickou silou, která vytváří různé obrazce včetně kruhů v obilí. Stejná síla, stejné společné podvědomí, které je schopné projevit i fyzicky je schopné vytvořit situaci, kdy sami na sebe pošleme koronavirus, abychom se změnili, protože vlastními silami to nedokážeme (pohybujeme se mimo vědu na tenkém ledě). Pokud nezačneme přemýšlet o své změně, tak se obávám, že na sebe pošleme něco horšího - druhou povodeň. Současné období beru jako období, které je dáno k přípravě na další možné pokračování, ale jaké bude nevím.
• Jeden bankéř mě řekl: neboj se, že přijde ekonomická krize v USA, nebo krach akcií a burze, protože ta státy nalily obrovské množství peněz, které skončí  bohatých lidí a ty si a to budou set koupit akcie
• V klášteře na Athosu (jsou tam apokalyptická vyjádření) jsem sedával pod freskami, kde andělé sypou na Zem sůl. Jakoby sypali koronavirus, aby byla hořká, a neúrodná.   
  
• má pocit, že koronavir má laskavost (k některým států) a inteligenci, koronavir necítím jako trest, ale jako varování (návěstí pozor). Koronavir jakoby navazoval na tu Grétu a tím se omezila produkce CO2, já svět vnímám jako živou entitu, kdy Gréta je propojená s koronavirem a kruhy v obilí, s indiány a se vší možným a vytváří to síť světa, která nám něco ukazuje a někam spěje - je na nás jak budeme reagovat - mezník doba před a po koronaviru
• Teď nebude možné přenášet problémy svého zdraví na zdravotníky (nemáme vakcínu a nevíme, kdy bude), je důležité, aby člověk měl dobrou imunitu a byl zdravý, dobře spal a měl dobré myšlenky. Proti rezistentním virů - přírodní antibiotika. jde o komplex věcí
• Krize je evoluční pobídka, abychom věci dělali jinak (děti by měli věci jinak než jejich rodiče), součástí krize je prvek kreativity (tvoření energie, kterou jsme ztratili v krizi), která je více než obrana (ochrana teritoria, ztrácím sílu). Co jsem si vybudoval před krizí je základem. 
• Nyní jsme v mezidobí mezi pandemií a něčí co přijde
• svět po koronaviru už nebude stejný, bude samozřejmě takový, jaký si ho vybudujeme. Jaký svět vlastně začneme budovat? Máme usilovat o návrat starého, nebo se pokusit jít na to jinak?
  

17.9.2020

• "Mladým lidem, kterým chci zkazit dětství a dospívání, říkám, že sice umřou hlady, ale s nádherným mobilem a mnoha úžasnými aplikacemi v kapse. A to za to stojí, ne? Nedají se, berou vážně jenom své oblíbené patnáctileté youtubery."
  

1.5.2020

• poznání kým jsem (identita) se pro mě znamená, že mám uzké vazby k přírodě, k historii, pravěkým kulturám a také lidem o kolo kterých žiji
• představa že koronavir (virová doba je impulz k něčemu, začíná proměna světa staršího v novější) nebo mor očistí společnost je mylná, katalyzuje (urychluje) procesy a výsledkem je jiné diferencované schování
• adaptace na dobu a stav: svět je v pohybu, svět po roce 1960 je nejvíc anomální svět celých lidských dějin (relativně demokratický, relativně v dostatku, vzdělání atd.) a nyní se vracíme do normálního světa (svět každodenního zápasu o běžné reálie života), adaptace přichází sama sebou a my musíme být na tento stav připraveni
• měřítkem úspěchu pro střední a starší generaci jsou peníze (a tzv. pozlátko kolem), pro mladou generaci je to ohlas na sociálních sítích nastává posun od velkého auta a dům k dematerializaci

19.3.2020

• Čeká nás hledání viníků po koronaviru
• Uteč včas, uteč daleko a nevracej se brzy - únik do přírody
• Justiniánův mor se vracel po 20 letech, černá smrt se vracela každých 8 - 10 roků, ta pravidelnost je zajímavá a někdy se hledá souvislost se slunečními cykly, které ovlivňují počasí (11 a 20- letý)
• černý mor (1348) v některých částech Evropy vyhubil cca 50 % populace
• vznik skupin flagelantů (lidé, které se bičují za své hříchy)
• největší pogromy na Židy jsou po morových nákazách (ve středověku)
• resilience
• vědecky nevíme co s koronavirem bude a co na něj působí, na koronavirus nemá vliv teplota a vlhkost, ale prospěšný třeba pobyt na slunci (pobyt na zahrádce, procházka) - přírodní vitamin D3 (sluneční vitamin), dobrá je kombinace fyzické a duševní aktivity
• větší problém než koronavirus jsou v severní Africe kobylky (Somálsko, Etiopie, kousky Tanzánie, Kongo, kus východní Afriky) - vzniká nebezpečí hladomoru pro cca 10 milionu obyvatel, kobylky se již dostávají přes Rudé moře do Íránu a v létě se namnoží v Pákistánu a severní Indii (Egyptské rány). Kobylky způsobí větší ztráty na životech než koronavirus
• celé je to pozitivní, člověk zvažuje fakta, pokud bude mít kousek rozumu a odvahy

17.3.2020

• Turčinovy cykly 1820, 1870, 1920, 2020 (Turčin, sociolog), podle něj v roce 2020 je pravděpodobnost, že dojde k nějakému neklidu - nyní je to koronavirus (očekával se Trump, Sýrie atd.)

6.3.2020

• S klimatem jsme na tom špatně, situace se bude zhoršovat, protože veškeré kroky jsou zdlouhavé a drahé, není jednoduché řešení, zmatek a polarizace společnosti bude pokračovat
• čeká nás něco podobného jako světová revoluce (populace do 35 roků nemá možnost ekonomického uplatnění a dostatek potravin, v Egyptě je to až 50 % populace), ekonomicky se nebude mít tak jako naši rodiče a ještě klimatické podmínky budou ještě více anomální, čeká nás zdražování a nedostatek potravin, energie
• čekají nás nás násilné nepokoje (Francie), protože mladí se budou mít hůře než jejich rodiče
• současná doba je o emocích (faktická složka, emoce a aktivismus např. Gréta) do celého procesu zasáhne robotizace a umělá inteligence
• doba varování (strašení lidí) již pominula a je nutno nabízet pozitivní program
• největším problémem je rozdělená společnost a pokud má Gréta pravdu, dojde ke generačnímu rozdělení společnosti (příjmové a majetkové rozdělení je již realitou), která se radikalizuje. důležité pro řešení je však abychom drželi více pospolu (vzájemně si naslouchat), ale nedojde k tomu, je to naivní z pohledu politiky a velkého měřítka, ale není to naivní z pohledu malého města a menších komunit
• budoucnost začíná být nepřehledná a neodhadnutelná, svět bude bude plný překvapení a náhlých zvratů, na tuto situaci neexistuje žádná úspěšná strategie, jednou z cest pro jedince je resilience
• současná mladá generace obsahuje v sobě hodně strachu a tím i agrese
• pokud se mění informační charakter světa (globální provázanost civilizace) musí se něco změnit, je to nevyhnutelný přírodní proces, který akceleruje (cílem budoucnosti je spojení světa globalizace s pozitivními i negativními důsledky) a zatím nevíme co nám to přinese evolučně (transformace světa - sociální, politický, ekonomický, technologický, klimatický, společenský atd.)
• 2 - 5 % procent populace směřuje k dobrovolné skromnosti a zbytek směřuje k nedobrovolné skromnosti, nebude mít na výběr, shoduje se s názorem prof. Václava Smila o zastropování spotřeby (vody, energie, dopravy - létání letadlem atd.) a vyšší daně za nadspotřebu nebo přídělové hospodaření
• v roce 1900 žije pouze 6 % ve městech a zbytek žije na venkově a závisí na úrodě (závislost na přírodě a jejich cyklech, rozvíjíme přírodní aspekt mysli), přežívání ve městech závisí na kamarádech a konexích (rozvíjí se sociální aspekt mysli), výsledkem je přepolitizovaná společnost (komentář o komentářích), prospělo by nám dívat se více do přírody
• část populace je zasažena enviromentálním smutkem - les zničený kůrovcem, nedostatek srážek
• extrémní počasí přináší extrémní politiku, já upozorňuji na trendy, nejsem prorok a říkám co mám načtené a co si myslím
• robot a biosféra (Frank Seas) jsou slova které vznikly díky českému okruhu

• Potřebujeme energetickou, hydrologickou, potravinovou bezpečnost
• množství lidí bude stárnout a oscilovat
• čekáme co udělá Kůrovcová kalamita s vodou z Želivky, která zásobuje Prahu a Středočeský kraj
• důležité je kromě technického řešení také umět propojit lidi, aby spolupracovali, případně se měnili v důsledku vzdělání a poznání
• resilience (dynamická odolnost), které je na úrovni jedince, rodiny (pokud je úcta k rodičům nebouřím se proti císaři), energetická, vodní a potravinová resilience. Resilience z pohledu státu je mít plán B i C
• důležité je i psychické zdraví
• digitální proletariát, kdy budou lidi využívat jen počítače
• doporučuje místo uhelných dolů jadernou elektrárnu, jsou zde dráty
• doporučuje regionální spolupráci s Německem pro Karlovy Vary místo orientaci na Prahu

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového