Globální oteplování

Globální oteplování způsobuje extrémní výkyvy počasí, zvyšování hladin oceánů či změny klimatických zón. Laicky lze říci: proces oteplování bude dokončen rozpuštěním ledovců pevnině a pólech, nastane bod obratu (podobně jako v průběhu léta, kdy se rozpustí všechen sníh), hladina oceánů zvýší o více jak 100 metrů, tato změna ovlivní hydrologické a klimatické cykly na pevnině a v oceánech, po nějaké době dojde k opětovnému ochlazování v souladu s planetárními cykly (např. Milankovičovy cykly).

• "Globální oteplování je vlastně oteplování oceánů. Pokud chcete vědět, jak rychle probíhají klimatické změny, odpověď najdete v oceánech," oceány slouží jako gigantické akumulátory. Přechází do nich 90 procent přebytečné energie, která se hromadí v klimatickém systému v důsledku zvyšující se koncentrace skleníkových plynů. Jejich kapacita však není nevyčerpatelná... 
• Přispívá ke zvětšování ekonomické nerovnosti ve světě více.
• Klimatická změna během posledního půlstoletí přibrzdila hospodářský růst těch nejchudších zemí světa a naopak pomohla k rychlejšímu růstu ekonomik nejbohatších světových států, patří k největším producentům skleníkových plynů. 
  
• "Chladné" země na oteplování vydělávají, zatímco státy, které již na počátku 60. let patřily k "horkým", růst teplot ekonomicky brzdí. o 30-40% (Afrika, Indie, Brazílie), ale po několika letech má globální oteplování negativní vliv i na "chladné" a ekonomicky rozvinutější země. 
  
• Lidé mohou dle hrubého odhadu doc. Cílka (Věk nerovnováhy) za více jak 50 % současné klimatické změny , tento stav se může lokálně lišit.
• Antarktida a Arktida.
  

Střídání glaciál (doba ledová) a interglaciál (teplé klimata) je pravidelný periodický cyklus, který probíhá na planetě od čtvrtohor - kvartér ( před 2,6 miliony let) . Více

• Glaciály, chladné a poměrně suché období, ve kterém dochází k vývoji silného ledovcového příkrovu, na našem území klesaly teploty o 14 až 16 °C oproti dnešnímu průměru (trvají cca sto tisíc let).
• Interglaciály, období teplého klimatu (trvají cca deset tisíc let).
  
• Pleistocén (na Zemi žili velcí savci a nejstarší příbuzný člověka Australopithecus : před 2,5 až 5 miliony lety byly hladiny moří vyšší až o 20 metrů, Grónsko i velká část Antarktidy byly bez ledu, a dokonce i na jižním pólu rostly stromy. (zdroj: konference britských meteorologů na Královské univerzitě v Londýně). 
  

Růst globálních teplot zaznamenán od roku 1975 a roste rychleji nad pevninou a pomaleji nad oceány (tvoří 70 % plochy země). V Česku roste počet tropických dní, s teplotou nad 30°C ( nyní je jich cca 15 - 20). Arktida se otepluje  2- 3 x rychleji než celosvětový průměr (tání ledovců). Důsledkem globálního oteplování bude zvýšená migrace z postižených regionů směrem do Evropy.

• Poslední desetiletí byla v Americe nejteplejší za posledních 1 500 let .
  
• Nejteplejší město na světe Kuvajt, maximum činí 54°C.
• Průměrná dubnová teplota v Česku v roce 2018 byla o 4,9 stupně Celsia vyšší.
  
• Duben i květen 2018 byly nejteplejší za posledních 58 let, červen byl pátý nejteplejší, příčinou současných veder je podle meteorologů nevýrazné tlakové pole, ve kterém se nad střední Evropou udržuje velmi teplá vzduchová hmota. 
  
• Růst tropických dní (teplota dosáhne nad 30°C) jejich četnost je nyní 15 - 20 dní za rok, v nadcházejících 20 - 30 letech se tato četnost za rok zvýší až na 40 dní.
• Absolutně nejvyšší teplota na území Česka byla naměřena 20. srpna 2012 v Dobřichovicích, a to 40,4 stupně Celsia. Vlna veder byla tehdy značná, teploty na většině území dosahovaly 38 stupňů. 
  
• Úterý 31. 7. 2018 se stalo v Česku nejteplejším dnem letošního roku. Teploty stoupaly až nad 37 stupňů, například ve středočeské Řeži meteorologové naměřili 37,6 stupně. 
• K 6. srpnu 2018 byly naměřeny tropické dny (teplota nad 30°C) na stanicích: Brno-Tuřany zaznamenalo 19, Ostrava-Mošnov 7, Praha-Klementinum 20 a Ústí nad Labem-Vaňov 28 dní.
• Malá doba ledová, klimatická anomálie, která znamenala nejchladnější období za posledních 2000 let. Toto období trvalo přibližně mezi 14. a 19. stoletím a měla vrchol v 17. století.  Po silném růstu počtu obyvatel v Evropě od raného středověku až do počátku 14. století taková série neúrod (od roku 1315) způsobila velký hlad a značný úbytek obyvatelstva.
  

Vzestup hladiny CO2 v ovzduši:

Za posledních 100 roku stoupl obsah CO2 v ovzduší o 30% a proto roste teplota vzduchu a to způsobí další tání ledovců. Pokud stoupne hladina hladina moře jen o 1,5-2m způsobí to celosvětovou katastrofu. Vědci předpokládají, že k tomu může dojít do roku 2100. V historii trvající 20 000 roků se to již stalo. Oceány stouply o 20m za 500 roků a o 5-6m za 100 roků z důvodu tání ledovců. Více

• Vědci předpokládají, že vlivem skleníkových plynů (CO2, metan) a globálního oteplování, do konce roku 2100 může hladina moří stoupnout až o 6m. 
  
• Permafrost je největší zásobárnou CO2.

Co nejvíce přispívá k růstu teploty na zemi?

Klima se na planetě cyklicky mění (před cca 14 lety byla doba ledová a potom následovalo oteplení v holocénu).

• Skleníkové plyny tvořené člověkem mají klíčový podíl (CO2, metan, oxid siřičitý), průmysl, doprava, turizmus, živočišná výroba a další.
• Sluneční aktivita (v periodách po 30 letech).
• Rozpouštění permafrostu.
• Aerosoly v atmosféře naopak teplotu snižují, ale jsou rakovinotvorné protože na sebe váží škodlivé látky.

Na aerosoly se tak může vázat rakovinotvorný benzo(a)pyren, polétavý prach PM 10 a PM 2,5 nebo další látky, které mohou způsobovat dýchací potíže či poškozovat DNA. 

Důsledky globálního oteplování?

• Vznik stepí na území Jižní Moravy (Jižní Slovensko) podobně jako v Panonii (Maďarsko).
• Pokles srážek, suché klima, bude klimatický jiný režim (je narušen malý vodní cyklus vody a velké lány orné půdy bez remízků a další vegetace).
• Změny v druhu pěstování zemědělských plodin.
• Změna ve flóře a fauně, budou teplomilnější.
  
• Musíme lépe Hospodařit s vodou, protože ji nebudeme mít dostatek jako nyní.
  
• Bude nutná stavba nových přehrad na zadržování vody (až 65 lokalit).
  

V Mezivládním panelu pro klimatickou změnu se doslova píše, že hospodařením v krajině neovlivníme množství vodní páry, že ho ovlivňujeme tím, jak vypouštíme skleníkové plyny S tím nelze souhlasit a je to pitomost. Když odvodním nějaké území, tak stoupá povrchová teplota půdy, ohřívá se vzduch a ten stoupá vzhůru a odnáší vodní páru rychle vzhůru. V doporučeních pro rozhodující sféry se píše jen o oxidu uhličitém a skleníkových plynech. Není tam ani slovo o tom, že měníme distribuci sluneční energie na zemi tím, co sluníčku nabídneme, tedy krajinným pokryvem. A není tam ani slovo o přímé úloze vody a rostlin v klimatu, říká biolog Jan Pokorný .

Růst počtu obyvatel na zemi

• V 1850 bylo na zemi pouze 1 miliarda lidí (končila malá doba ledová, končila robota, atd.).
• Ke konci roku 2010 lidstvo dosáhlo počtu 7 miliard.
  
• Do roku 2050 nás bude cca 9 miliard.

Jak snížit skleníkové plyny v USA?

Pokud by v USA přestali obyvatelé konzumovat hovězí maso při zachování stávajících zvyků, včetně konzumace jiného masa, splnili by klimatické podmínky obsahu CO2 již po roce 2020. Více

• Třetina zemědělské půdy využívána k pěstování živočišných krmiv a dalších 26 % neobydlených ploch USA slouží jako pastviny.
• Omezení konzumace hovězího masa by snížila emise o 46 až 74 % z celkového poklesu potřebného k dosažení stanovených cílů.
• Tento poměrně malý krok (zastavení konzumace hovězího masa) by totiž přinesl daleko větší výsledek než globální používání menších vozidel nebo vypínání žárovek.

Jak můžeme efektivně přispět k omezení oteplování v Česku

• Omezení spotřeby všeho (zboží, služeb, cestování atd.).
• Změna zemědělské politiky (rozparcelování půdy, obnova remízků a původního reliéfu krajiny.
• Obměna skladby českých lesů díky posunu klimatických pásem.
• Obnovit zadržování vody v krajině.
• Omezení sekání trávníků.
• Změna vlastnictví půdy.

"Nebojte se, zadržet vodu a udělat funkční rybník nebo tůně nestojí moc peněz," říká. Tady jsou jeho tipy, jak na to.

1. Běžte ven, až bude pršet. Díky tomu uvidíte, kudy teče voda. Stačí třeba udělat jednoduchou hráz nebo svod tak, aby voda, která se valí po silnici pryč, stekla do pole nebo do zahrady. Přerušte rovná koryta a strouhy, které vodu rychle odvádějí pryč.

2. Máte pozemek? Pozorujte, kde se víc drží voda a kde je vhodné místo pro tůň nebo rybník. Jestli žádný pozemek nemáte, zeptejte se v okolí, jestli někdo třeba nevyužívá zděděné pole nedaleko. Pokud chcete větší nádrž, budete potřebovat stavební povolení. U malých tůní na zahradě to jde i bez úřadů.

3. Máte pozemek i plán, kde tůň nebo nádrž udělat. Tůň nebo zasakovací mez, která zachytí vodu v případě dešťů, zpomalí ji a nechá vsáknout, můžete vykopat sami. Na rybníček si stačí zavolat bagristu. Za pár tisíc vytvoří jámu, která se postupně naplní vodou z dešťů (nebo ji můžete přivést i ze střechy domu). Jestli na to nemáte prostor, stačí na pozemku udělat malou terénní vlnu, která zadrží vodu, až bude pršet.

4. Myslete na velkou vodu. Až budete rybník stavět, udělejte pořádnou hráz a dbejte při tom na to, že může přijít stoletá voda. Přepad musí být dostatečně velký, aby zvládl případnou masu vody, která se do jezírka může dostat. Samotný sklon hráze by měl být v poměru jednoho výškového metru na dva metry šířky.

5. K hotovému rybníku dejte pár kamenů, do vody hoďte několik větví - to kvůli drobným živočichům. V okolí vysejte rostliny, nebojte se, že tůň zčásti zaroste. Na kraji rybníka nebo u tůní zasaďte stromy - zpevní okraj a dno a zároveň zastíní hladinu, ze které se nebude tak rychle odpařovat voda. více

Globální oteplování zprávy z tisku:

22.11.2023 "Zprávu chápu jako vážné varování, že současná opatření jsou bohužel nedostatečná," říká klimatolog Aleš Farda o měření z minulého týdne, kdy globální průměrná teplota vystoupala nad 2 °C ve srovnání s předindustriální érou. Minulý týden padl podle předběžných dat evropské služby Copernicus další klimatický rekord - poprvé v historii se globální průměrná denní teplota odchýlila o víc než dva stupně Celsia od průměrné teploty z období před masivním rozvojem průmyslu. Konkrétně k tomu došlo dokonce dva dny po sobě - 17. listopadu o 2,07 °C a 18. listopadu o 2,07 °C.

• Směřujeme k oteplení mezi 2,5-3 °C. To je špatná zpráva a u nás musíme počítat zejména s horšími problémy se suchem a vlnami veder, zároveň spojenými s epizodami extrémně silných srážek vedoucím k výskytu povodní.
• Unijní služba Copernicus, ale například i americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) už na začátku letošního podzimu prohlásily, že je téměř jisté, že rok 2023 v průměrné teplotě překoná rok 2016 a stane se historicky vůbec nejteplejším v historii měření. 
• Letošní rekordy jsou tak četné a tak vysoké, že to dokonce nastartovalo vědeckou debatu o tom, zda je částečně nemůže způsobovat i něco jiného než samotná klimatická změna a teplý atmosférický a oceánský jev El Niño. Objevují se hypotézy, že by k oteplení mohlo kromě oteplování způsobeného emisemi skleníkových plynů přispět například obří množství vodní páry uvolněné do atmosféry po explozi sopky Hunga Tonga, nebo paradoxně ekologizace lodní dopravy. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/tech-atlantik-je-rekordne-teply-nekteri-vedci-veri-v-paradoxni-duvod-235315
  
• https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-jde-to-moc-rychle-planeta-se-na-dva-dny-ohrala-nad-kritickou-hranici-240096#
  

6.9.2023 Letošní meteorologické léto bylo podle podrobných měření na severní polokouli nejteplejší v historii pozorování. Globální teplota dosáhla nového výrazného rekordu a podle vědců byl ikonický limit oteplení o 1,5 °C v porovnání s preindustriální érou již dosažen.

• Srpen 2023 byl nejen nejteplejším zaznamenaným srpnem vůbec, ale také druhým nejteplejším měsícem v historii – to po letošním červenci. Období červenec až srpen, tak letošní rok trhal rekordy s nebývalým náskokem – průměrná globální teplota v tomto období totiž dosáhla 16,71 °C, téměř o čtvrt stupně víc, než bylo dosavadní maximum z roku 2019.
  
• Rekordně teplé byly s průměrnou teplotou téměř 21 stupňů Celsia též oceány, jež pokrývají 71 procent zemského povrchu. 
  
• Nastal čas, aby lídři řekli obyvatelstvu pravdu: oteplování se nezastaví na hodnotě 1,5 °C (v porovnání s předindustriální érou, pozn. red.), té jsme již dosáhli. Ani na 2 °C. Nastal čas bavit se o oteplení o tři stupně – a to by znamenalo celosvětovou katastrofu. 
  
• https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-svet-severni-polokoule-ma-za-sebou-nejteplejsi-leto-v-historii-mereni-40442745#
  

16.2.2023 Globální oteplování je horší, než jsme si mysleli. Doposud mělo záludné maskování. Na základě satelitních a pozemních měření klimatologové zjistili, že od poloviny 19. století panují na Zemi stále bouřlivější větry. Ty rychleji zanášejí prach a písek z pouští do ovzduší, což následně dokazuje množství půdního prachu v ledových jádrech, oceánských sedimentech či rašeliništích. Hladina minerálního prachu v atmosféře měla od roku 1850 vzrůst přibližně o 55 procent a částečně lidstvu pomáhat s globálním oteplováním. Nová zjištění, za kterými stojí atmosférický fyzik Jasper Kok z Kalifornské univerzity v Los Angeles, ovšem důrazně varují, že klimatické modely neberou tuto záležitost v potaz, a pokud by se množství prachu v atmosféře snížilo, dopad oteplování bude rázem vyšší. Prachové částice v atmosféře rozptylují sluneční světlo zpět do vesmíru, případně narušují mraky ve velkých výškách, kde by jinak mohly působit jako přikrývka zadržující stoupající teplejších vzduch, takže mají ochlazující účinek. Podle Koka ale v podstatě jen maskují skutečný rozsah současné dodatečné tepelné energie nacházející se v naší atmosféře a působí velmi zrádně. Důvodem je fakt, že momentálně neexistují žádné kvalitní studie, které by se zabývaly budoucím vývojem prachových částic, a není tudíž jednoduché říci, zda se množství bude výhledově měnit, případně jakým způsobem.

• Co vyčíslit podle Koka lze, je přímý dopad aktuálního množství prachových částic na oteplování. Údajně jej snižuje přibližně o desetinu stupně, což se sice může zdát jako zanedbatelné číslo, ale i tak by mělo být podle zmiňovaného fyzika bráno v potaz. Kok přiznává, že zvýšený výskyt prachu nezpůsobuje velké ochlazení, ale samotné skleníkové plyny bez dalších přehlížených vlivů by mohly ve výsledku způsobit ještě větší oteplení klimatu, než jak se momentálně předpokládá. Prach v atmosféře přitom člověk rovněž výrazně ovlivňuje například tím, jak využívá půdu, takže změny mohou být v delším horizontu značné, ale nelze je bez dalších studií předvídat.
• https://zoom.iprima.cz/veda-a-technika/globalni-oteplovani-maskovani-200250? 
  

20.1.2023 Globální oteplování ovlivňuje koloběh vody s katastrofálními důsledky, tvrdí vědci v první výroční zprávě Mezinárodního konsorcia pro monitorování vodního prostředí.

• Zároveň existuje zpětná vazba. Koloběh vody je doprovázen přenosem energie: při vypařování se prostředí ochlazuje a při kondenzaci se zahřívá. 
  

V loňském roce zahájili vědci z Australské národní univerzity (ANU) iniciativu k vytvoření globálního monitorovacího systému hydrosféry, který by na základě satelitních dat mohl shromažďovat a sumarizovat informace o srážkách, teplotě a vlhkosti vzduchu, nasycení půdní vodou, průtoku řek a čerstvém vzduchu. zásoby vody v jezerech a nádržích, zaznamenávat změny ve vodním cyklu a předpovídat budoucnost. 

• Globální klimatická situace do značné míry závisí na cirkulaci vody v největší vodní ploše planety - v Tichém oceánu . Obvykle je zde hnacím motorem peruánský proud od jihu k severu podél Jižní Ameriky . V rovníkové oblasti celoroční pasáty odnášejí ohřátou povrchovou vrstvu vody do Austrálie a Indonésie . Vzniká tam takzvaná tropická teplá pánev s teplotou vody o pět až sedm stupňů vyšší než u pobřeží Peru, kde studené vody vystupují ze dna a nahrazují odcházející ohřáté vody - oceánologové tento jev nazývají upwelling. Klima na západě Jižní Ameriky je proto suché - léta zde neprší.
  
• Pasáty a peruánský proud periodicky slábnou. Teplota vody v Tichém oceánu stoupá, vzlínání se zastaví a teplá vodní masa se pohybuje opačným směrem. Západní větry přinášejí na pobřeží Peru a Chile vlhké vzdušné masy , v pouštích prší.
• Peruánští námořníci si tohoto přírodního úkazu všimli na konci 19. století. Protože byl Štědrý den, dostal jméno El Niño (ze španělského El Niño - "dítě, chlapec", nazývané také dítě Kristus). Anomálie může trvat až několik let.El Niño byl považován za epizodický regionální fenomén. Vědci ale zjistili, že jde pouze o jednu - teplou - fázi cyklu. Existuje i opak, chlad - La Niña (La Niña - "dítě, dívka"), kdy teplota vody ve střední a východní části rovníkového Tichého oceánu klesne pod normál a pasáty zesílí
• El Niño obvykle způsobuje sucho v Peru, Indii a Austrálii, zatímco prší na jihu Spojených států . La Niña naopak vysušuje americký jihozápad a deště a hurikány zasáhly Indii, Austrálii, Nový Zéland a Indonésii.
  
• La Niña pokračuje již třetím rokem v řadě. Je to poprvé v tomto století a teprve potřetí v historii pozorování.Studená fáze nejprve neutralizuje účinky teplé fáze, čímž se klima stává mírnějším a mírnějším. Ve druhém roce jsou vlny veder v některých částech planety častější a v jiných povodně. Za třetí vrcholí extrémní jevy počasí. Současná La Niña byla podle očekávání v prvním roce (v roce 2020) docela "klidná". Pak ale zasáhly Austrálii a jihovýchodní Asii silné lijáky a do zemí Afrického rohu ( Etiopie , Keňa , Somálsko ) a na jih Jižní Ameriky přišlo sucho . Na jihozápadě Spojených států, kde již několik let neprší, klesly hladiny v řekách a jezerech pod historická minima. V největších městech Kalifornie - Los Angeles a San Franciscu - došlo k přerušení dodávek vody. V roce 2022 pokračoval dlouhodobý trend zvyšování teploty vzduchu a snižování vlhkosti. V západním Pacifiku, na východě a severu Indického oceánu převládaly v cirkulaci abnormálně teplé vody, které způsobily silné vlny veder v jižní Asii a také silné monzunové deště a záplavy v Pákistánu a Austrálii. Během léta byla v Evropě a Číně extrémní vedra , v Americe se zhoršila sucha a nad Atlantikem se pravidelně objevovaly hurikány. Nezvykle horké, suché léto bylo také v evropské části Ruska.
  
• Zvláštností současné vleklé La Niña je, že je abnormálně teplá a štědrá na srážky. Souvisí to s globálním oteplováním nebo s některými dalšími faktory, zatím nelze jednoznačně říci. Jestliže se obvykle s příchodem "dívky" voda v západní části Tichého oceánu ohřeje a ve východní části ochladí, nyní celý mořský povrch od Austrálie po Peru, ve východní a severní části Indického oceánu Oceán je teplejší než normálně. Vyšší, než se očekávalo, a teplota v ostatních regionech. 
  

Předpovědi na rok 2023

Ke změně fází podle vědců dojde až na podzim, takže na jaře a v létě nás čekají další povětrnostní šoky. "Není pochyb o tom, že vlny veder a blesková sucha budou stále častější," řekl hlavní autor zprávy Albert van Dijk, profesor z Centra pro vodní dynamiku a krajinu na Fenner School of the Environment and Society v ANU. dopadu globálního oteplování na ledovce a koloběh vody v chladných oblastech. Tající led již přispěl k záplavám v Pákistánu - a bude tak činit, dokud ledovce nezmizí. "Je ale předčasné dělat závěry o prodlužování hydrologických a atmosférických cyklů. "Pokud je to pravda, bude mnoho problémů s delšími suchy a velkými povodněmi," poznamenává vědec. V Evropě jsou zimy teplé a vlhké. V Kanadě a na severu Spojených států La Niña zvyšuje riziko bouří, které jsou často doprovázeny sněhovými bouřemi. Suché podmínky však přetrvávají ve Střední Asii , částech Ameriky a na ostrovech v západním Pacifiku. V těchto regionech je vysoká pravděpodobnost sezónních lesních požárů, které zvyšují emise CO 2 , což zase urychluje oteplování. La Niña však postupně slábne. Je proto naděje, že se do konce roku počasí vrátí do normálu, ustanou hurikány a záplavy a suché kraje se konečně dočkají vláhy.

https://ria.ru/20230120/voda-1846011474.html

25.3.2022 Minulý týden zaznamenaly meteorologické stanice v Arktidě a Antarktidě ve stejný den teplotní rekordy. Denní průměry byly o 30 a 40 stupňů vyšší než normálně. Vědci si také všimli něčeho neobvyklého ve stavu mořského ledu v polárních šířkách: na severní polokouli se to stalo více a na jižní - naopak. A se sezónností to nemá nic společného. V pátek 18. března na ruské antarktické stanici Vostok, která je považována za nejchladnější místo planety, teploměry ukazovaly minus 17,7 stupně Celsia místo obvyklých minus 55-60 pro tuto roční dobu. To je asi o 15 stupňů více než předchozí teplotní rekord pro střední Antarktidu.

Navíc den předtím na stanici "Vostok" bylo obvyklých mínus 55,4. Kolísání teplot je typické pro jižní kontinent, ale tento případ je výjimečný i pro Antarktidu.

• Zajímavé je, že ve stejných dnech zaplavila vlna veder i Arktidu , kde zima naopak končí. Svalbard zaznamenal rekord plus 3,9 stupně Celsia. 
• Prudké krátkodobé zahřátí vzduchu na pólech vědci spojují se silnými vlnami atmosférických veder, které přišly do polárních oblastí. A to, že vznikly současně na jižní a severní polokouli, je podle klimatologů náhoda.  
• V určitém okamžiku se přiblížily dva atmosférické víry a mezi nimi se vytvořil úzký rukáv - atmosférická řeka, podél které se teplý vlhký vzduch hnal hluboko do Antarktidy. Prudké oteplení doprovázely srážky: v centrálních částech kontinentu sněžilo, na pobřeží pršelo, což je i na léto nezvyklé. Na stanici Casey, která se nachází na pobřeží, teplota stoupla na plus 5,6 stupně Celsia, led začal tát.
  
• Poněkud podobný obrázek byl pozorován v Arktidě. U severovýchodního pobřeží Spojených států se vytvořil cyklón . Na jeho soutoku se sousední oblastí vysokého tlaku vznikla atmosférická řeka, podél níž šel teplý vzduch za polární kruh. Na souši spadl rekordní déšť v Grónsku a v Severním ledovém oceánu začalo brzké tání mořského ledu .Klimatologové poznamenávají , že za posledních pár desetiletí se frekvence vln veder zvýšila 20krát, navíc se prodloužila a zintenzivnila. Podle vědců za to může změna režimu atmosférické cirkulace v důsledku globálního oteplování. 
  
• Celkově se Arktida otepluje dvakrát až třikrát rychleji než zbytek zeměkoule, a to se projevuje každoročním úbytkem mořského ledu. A jižní kontinent, s výjimkou Antarktického poloostrova, až donedávna výrazně nereagoval na globální oteplování. Ve stejném roce se zdálo, že póly změnily místo: plocha arktického ledu je maximum za posledních pět let a Antarktida je minimum. 
  
• https://ria.ru/20220325/polyusa-1779891739.html

18.9.2021 Vědci nedávno uvedli, že aby se svět vyhnul nejtěžším dopadům globálního oteplování, musí se do roku 2030 snížit světové emise oxidu uhličitého o 45 procent. Podle analýzy, kterou vypracovala OSN, ale směřujeme opačným směrem - do sedmi let se globální emise CO2 mohou zvýšit až o 16 %.

Šestnáctiprocentní emisní nárůst by mohl potenciálně vést do konce století k nárůstu průměrné teploty o 2,7 stupně Celsia v porovnání s předindustriálním obdobím.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/svet-se-riti-do-katastrofy-varuje-osn-zastavit-to-jde-ale-staty-musi-chtit-174926#

16.8.2021 

Zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu, zveřejněná 9.8.2021, konkrétně uvedla, že lidská činnost jednoznačně způsobila růst teploty na Zemi, stojí za nedávnými zásadními výkyvy klimatu, vlnou veder či záplavami a vedla k menší stabilitě celé planety. Podle vědců se planeta v každém případě ohřeje o 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální úrovni (referenční období 1850-1900), otázkou pouze zůstává, jak rychle.

Ze závěrů vyplývá, že při takzvaném středním scénáři budou nadále ustupovat ledovce v polárních krajích i nižších oblastech nebo se mohou objevovat extrémy typu povodní, sucha a nedostatku pitné vody v horských oblastech. Do roku 2050 navíc může být v letních měsících Arktida občas bez ledu. 

Hlavním poselstvím zprávy IPCC je, že to, před čím vědci varovali, už se děje. "Země se oteplila o 1,1 °C od průmyslové revoluce a oteplení o 1,5 °C už se nedá zabránit. Dosáhneme ho možná už v roce 2034, ale pořád je ještě možné další oteplení zastavit a stabilizovat celosvětový globální průměr na oteplení o 1,5 °C od dob před průmyslovou revolucí.

Za drtivou většinu oteplení (90 procent) jsou podle ní zodpovědné člověkem uvolňované skleníkové plyny. Od průmyslové revoluce jsme uvolnili asi 2400 gigatun (Gt, miliard tun) ekvivalentu C02 do atmosféry. Pokud chceme mít alespoň 50 % pravděpodobnost, že udržíme oteplení kolem 1,5 stupně, můžeme si dovolit vypustit už jen asi 500 Gt. "Každým rokem vypouštíme do ovzduší přibližně 40 Gt, takže moc času nám už opravdu nezbývá (12 roků). 

Zpráva IPCC zároveň tvrdí, že určité procesy jsou už za bodem zvratu, a i když se nám v nejbližších dekádách podaří stabilizovat teplotu, nedá se jim už zabránit. "Jde především o tání grónského ledovcového štítu, které bude pokračovat po tisíce let. Korálové útesy také téměř určitě nepřežijí oteplení o 1,6 °C a více. 

• Víme, že ledovce budou ustupovat, a to nejen v polárních krajích, ale i přímo v nižších zeměpisných šířkách. Také víme, že bude docházet častěji k extrémním událostem typu povodní nebo naopak sucha a nedostatku pitné vody třeba v horských oblastech. Případně lavinám, ať už půdy nebo sněhovým. 
  
• Lidská činnost přímo zvyšuje frekvenci tropických dní a horkých vln. Klimatická změna narušuje vodní cyklus a tím zvyšuje frekvenci a intenzitu povodní, sucha apod., ale u každé dané události nelze s jistotou říci, že právě ona byla ovlivněna člověkem. 
  
• V horských a polárních oblastech tím pádem podle ní musíme očekávat jak prudký ústup ledovců a snížení sněhové pokrývky, tak třeba i záplavy během extrémně teplých dní, kdy dojde k rychlému tání. Stejně tak nedostatek vody v sušším období. "Ledovce jsou nejen zdrojem pitné vody, ale také vody pro zavlažování, zemědělství a výrobu energie.
• Albedo, bude také nadále ubývat množství sněhu. "Sníh odráží asi 90 procent záření. To je taková zpětná vazba, že čím méně je sněhu, tím více se otepluje, protože méně světla se odráží. A to je právě problém i u ledovců, že se často ztmavují v důsledku oteplování a tím pádem to přispívá k ještě rychlejšímu tání.
• Při středních scénářích se může dít, ale dosud se těžko predikuje, jsou pak podle ní kolapsy velkých šelfových ledovců a ledovcových štítů. "Ale je poměrně vysoce pravděpodobné, že to je něco, co můžeme vidět dříve, než se předpokládalo. A zároveň také zřejmě do roku 2050 uvidíme v létě - tedy v srpnu, září - Arktidu bez ledu.
  
• Podle nových studií je neobvyklé množství sněhu a srážek, které v dubnu a v květnu zasáhly Evropu, důsledkem toho, že bylo málo mořského ledu. Důvod je, že mořský led je vlastně taková zátka, která pokryje oceán. Z něho se pak nemůže vypařovat vlhkost. Tím, že plocha byla menší, se vypařovalo více vlhkosti, čímž se vytvořila fronta, která se přesunula nad Evropu a spadlo velké množství sněhu a ledu.
• Výskyt sucha a teplotu ve středu Evropy částečně ovlivňují atmosférické proudy, které se vytvářejí v Arktidě. "A které se vlastně posouvají potom do Evropy.  
• Posledních pět let bylo nejteplejších v měřené historii. Od 70. let minulého století se téměř ztrojnásobil vzestup mořské hladiny a od roku 1950 se výrazně zvýšila frekvence tropických dnů a vln veder v důsledku lidské činnosti. 
  
• IPCC poprvé započítává do svých scénářů i nejistoty ohledně tání a kolapsu západoantarktického ledovcového štítu. Existuje nepravděpodobný, ale možný scénář, že dojde k prudkému tání antarktických ledovců, což by znamenalo vzestup mořské hladiny do konce roku 2100 až o dva metry. 
  
• Jediné, co pomůže, je prudké snížení emisí. Tato dekáda je naprosto klíčová a v ní se bude rozhodovat, zda se nám podaří stabilizovat celosvětovou teplotu a co se bude dít po roce 2050. K oteplení o 1,5 °C dojde téměř určitě i podle těch nejoptimističtějších scénářů, ale pořád je čas zabránit ještě většímu oteplení, které s sebou nese vyšší frekvenci extrémních událostí. Dekarbonizace všech odvětví, především energetiky, musí probíhat rychleji. Snížení emisí nejméně na polovinu do roku 2030 a dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 je dobrý start. 
  
• https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/do-roku-2050-bude-v-lete-arktida-obcas-bez-ledu-urcite-scenare-jsou-nezvratne-varuje-polarni-vedkyne-40369182#
  

8.3.2021 Pandemie pomohla snížit množství emisí. Aby se ochránilo klima, musel by ale podobný pokles přijít každé dva roky následujících deset let.

https://www.nature.com/articles/s41558-021-01001-0

Za celý loňský rok, kdy většina států zavedla během jara tvrdý lockdown a na podzim se k němu v mírnější podobě vrátila, kleslo množství oxidu uhličitého vypouštěného do ovzduší o 7 %, tedy o zhruba 2,6 miliardy tun. Aby se nárůst teploty planety udržel mezi 1,5 a 2 stupni, je podle autorů nutné každý rok v následujícím desetiletí snižovat množství vypouštěného oxidu uhličitého o jednu až dvě miliardy tun. 

• Emise v roce 2020 byly nižší z toho důvodu, že došlo k omezení podniků a dopravy, které stále využívají fosilní paliva. Ne kvůli tomu, že by od nich státy zcela upustily. Když se vrátí do provozu stejně, jako tomu bylo před pandemií, je tu riziko, že dojde k velkému nárůstu vypouštěných emisí.
• Z výsledků výzkumu je patrné, že 64 zemí snížilo během let 2016 až 2019 svou uhlíkovou stopu oproti předchozím pěti rokům. Problémem ale je, že ve 150 zemích množství vypouštěných emisí za posledních pět let naopak narostlo.  
  

https://zahranicni.ihned.cz/c1-66891790-pandemie-pomohla-snizit-mnozstvi-emisi-aby-se-ochranilo-klima-musel-by-ale-podobny-pokles-prijit-kazde-dva-roky<br>

6.2.2021 Už rok čelí lidstvo koronavirové pandemii. Státy kvůli ní zavádí přísná opatření a lockdowny. Uzavření ekonomiky i omezení pohybu mají však nejen ekonomický dopad a zásadní vliv na lidskou psychiku. Ovlivňují i životní prostředí. Podle nového výzkumu Národního centra pro výzkum atmosféry (NCAR) pandemie zásadním způsobem snížila vypouštění emisí a způsobila během posledních několika měsíců mírné oteplení planety. Podle vedoucího výzkumu Andrewa Gettelmana bude mít pandemie vliv na změny klimatu i v dlouhodobějším horizontu.

Studie, na které se podíleli také vědci z Oxfordu, Imperial College a univerzity v Leedsu, připisuje zvýšení teploty především menšímu objemu částic, které se přenáší vzduchem, a aerosolů, jež zabraňují přístupu slunečního svitu k zemskému povrchu. Tím, že se loni celkově snížilo množství emisí aerosolu, na povrch Země dopadlo více slunečních paprsků, tedy tepla, a planeta se tím více ohřála. Výrazněji to bylo vidět především v Rusku a Spojených státech, které vypouštějí do atmosféry značné množství aerosolů.

Teploty na různých částech zemského povrchu byly během uplynulého jara o 0,1 až 0,3 stupně Celsia vyšší, než se očekávalo. Povrch Ruska a Spojených států byl teplejší dokonce o 0,37 stupně Celsia.

Podle Gettelmana nastal ohromný pokles emisí obzvlášť ze strany průmyslu, který ovzduší znečišťuje nejvíc. To mělo vliv na okamžité snížení teplot v krátkém časovém horizontu. "Znečišťování planetu ochlazuje, takže dává smysl, že jeho omezení planetu oteplí."

Gettelman také uvádí, že ačkoliv nyní se planeta otepluje, v dlouhodobém horizontu může pandemie změny klimatu mírně zpomalit. Na rozdíl od sníženého množství aerosolů, jehož efekt můžeme pozorovat okamžitě na krátkodobém zvýšení teploty, se snížení emisí oxidu uhličitého, který přetrvává v atmosféře po celá desetiletí, projeví pozvolněji.

Podle studie publikované v časopise Nature Communications klesly v prvním pololetí roku 2020 emise oxidu uhličitého meziročně téměř o 9 %. Studie Gettelmanova týmu poukazuje na to, jak odlišné mohou být vlivy jednotlivých typů emisí na ovzduší. Aerosoly způsobují odrážení tepla ze Slunce zpátky do vesmíru, na druhou stranu skleníkové plyny jako oxid uhličitý mají opačný efekt. Teplo zadržují u zemského povrchu a teplotu tak zvyšují. Vliv oxidu uhličitého na změnu klimatu je už dlouho vědecky podložený. U aerosolů tomu tak však není. Je to ale důležité pro zjištění, jak bude klimatická změna v budoucnu probíhat. Stejně tak je zásadní vědět, v jaké míře bude společnost emise vypouštět.

Největší oteplení nastalo ve střední nebo vyšší zeměpisné šířce severní polokoule. V tropech byl efekt smíšený a na jižní polokouli byl poměrně menší, jelikož emise aerosolu tam nejsou tak výrazné. Podle Gettelmana tento výzkum pomůže vědcům pochopit vliv různých aerosolů v rozdílných atmosférických podmínkách. To postupně může pomoci také výzkumu a predikci klimatické změny. Zároveň ale upozornil na to, že řešením oteplování rozhodně není produkování více aerosolů do atmosféry. "Emise aerosolů mají zásadní dopad na lidské zdraví.

https://zahranicni.ihned.cz/c1-66878420-vycistil-se-vzduch-a-planeta-se-ohrala-protikoronavirova-opatreni-ovlivnuji-i-zivotni-prostredi

12.1.2021 Většina Evropanů v rámci boje proti klimatickým změnám hodlá omezit létání a již nyní konzumuje méně masa. Vyplývá to z průzkumu, jehož výsledky zveřejnila Evropská investiční banka (EIB). Do průzkumu se zapojilo 27.700 respondentů z 27 členských zemí Evropské unie. Téměř tři čtvrtiny dotázaných uvedly, že z ekologických důvodů plánují méně často cestovat letadlem, jakmile budou zrušena omezení pohybu související s pandemií covidu-19

11.1.2021 Vědci odebrali vzorky ledu z místa, kde objevili ledového muže Ötziho. Výsledky je ohromily, odporují totiž teorii globálního oteplování. V Alpách bylo před několika tisícovkami let pravděpodobně výrazně méně ledovců než dnes. Vyplývá to ze studie vědců benátské univerzity Ca´Foscari, Univerzity v Bernu a rakouské akademie věd. Ledovce v době celého holocénu zřejmě pokrývaly jen alpské vrcholy v nadmořské výšce přesahující 4000 metrů. O studii informovala agentura ANSA. 

Vývoj ledovců je přitom jedním ze stěžejních ukazatelů vývoje změn klimatu. V období holocénu, tedy období, které začalo asi před 11 700 let, ledovce postupně vznikaly a zase mizely. Současné vědecké vzorky byly přitom odebrány nedaleko místa, kde bylo v roce 1991 nalezeno mumifikované tělo ledového muže Ötziho. Věk této mumie se odhaduje na 5300 let. Vědci připouštějí, že v době, kdy zemřel, se v této oblasti začal tvořit ledovec. Díky tomu mohly jeho ostatky zůstat v relativně zachovalém stavu.

Dosavadní studie se obvykle shodují v tom, že alpským ledovcům hrozí v příštích letech masivní tání. Z perspektivy nově zjištěných poznatků se ale nemusí jevit zase tak dramaticky. Podle vědců může dojít k tomu, že nadmořská výška tání ledovců se zvýší ze současných 3234 metrů až na 3880 metrů. Alpy by tak sice ztratily velkou část ledovců, ale vlastně by se pouze vrátily do doby před šesti tisíci lety.

https://www.mix24.cz/vedci-odebrali-vzorky-ledu-z-mista-kde-objevili-ledoveho-muze-otziho-vysledky-je-ohromily-odporuji-totiz-teorii-globalniho-oteplovani/

26.12.2020 Kdo je historicky největší znečišťovatel klimatu? Data se evidují od roku 1751. Od té doby největší množství fosilních zdrojů - ropy, uhlí a plynu - spálily Spojené státy americké. V současnosti všechny ostatní poráží Čína. Má také nejvíce uhelných elektráren v provozu.

Ani covid-19, který dominuje zpravodajství v roce 2020, nemůže zastavit dlouhodobý trend, který je neúprosný. Civilizace spaluje stále větší množství fosilních zdrojů. Světová meteorologická organizace (WMO) uvedla, že wuchanský virus na tom nic nezměnil. Koncentrace oxidu uhličitého byla v atmosféře rekordní v roce 2019 (410,5 částic na milion) a také s končícím rokem 2020 se očekává, že bude zase vyšší.

Oxid uhličitý se v ovzduší kumuluje už od roku 1750 a jeho koncentrace se kontinuálně zvyšuje, zdůraznila Oksana Tarasova, šéfka oddělení pro výzkum atmosféry a životního prostřední při WMO. V atmosféře zůstává dlouhé roky. V současnosti je koncentrace CO2 o 48 procent vyšší, než byla v době před průmyslovou revolucí.

Připomíná se historická úloha západních průmyslových států, které kumulativně přispěly nejvíce k nahromadění koncentrace uhlíku v atmosféře. Od roku 1751 tak nejvíce spálily Spojené státy.

V procentuálním vyjádření to je čtvrtina všech emisí oxidu uhličitého. Státy EU (včetně Velké Británie) přispěly 22 procenty, Čína se ve své krátké průmyslové periodě dostala už na 13 procent. Rusko je naopak jen na 6 procentech.

https://www.peak.cz/historicti-vinici-oteplovani-kdo-spalil-nejvic-fosilnich-zdroju-od-roku-1751/26581/?<br>

30.10.2020 Z Arktidy přichází varovné zprávy o úniku metanu. Oceán nezamrzá, jak by měl. V důsledku toho jsou tam zimy stále mírnější a kratší. Ta letošní by měla v Arktidě už začít, ale vyšší teploty Severního ledového oceánu způsobují, že ještě na konci října nezačal zamrzat.

• vlivem oteplování na dně moře rozmrzá metan hydrát, obrovský zásobník metanu, který v bublinách stoupá na hladinu a uvolňuje se do atmosféry. Metan je jeden z nejnebezpečnějších skleníkových plynů. Stejné množství metanu ohřeje atmosféru během 20 let až osmdesátkrát rychleji než oxid uhličitý.
• https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/blizi-se-zima-nebo-by-alespon-mela-v-arktide-to-tak-ale-nevy/r~c30312481aaa11eba25cac1f6b220ee8/

28.10.2020 Vědci nyní zveřejnili novou simulaci, která naznačuje, že velké potíže s rostoucí hladinou oceánu mohou mít světové metropole, jako je New York, Londýn nebo Tokio. Simulace tak ukazuje děsivé následky teplotního růstu o čtyři stupně Celsia oproti teplotám, které byly na počátku dvacátého století. Pokud dojde k tomuto teplotnímu nárůstu, hladiny moří se zvýší až o šest a půl metru.

Podle vědců je ztráta ledu na Antarktidě již nevratná a brzy dosáhne bodu, odkud již není návratu. O Antarktidě je známo, že obsahuje více než polovinu sladké vody na planetě, která je tisíce let zmražena v několik kilometrů silném ledovém příkrovu. Díky vypouštění emisí skleníkových plynů, které se stalo neúnosné během průmyslové éry dvacátého století, se však tento příkrov stává nestabilní a taje. Změny v Antarktidě jsou podle vědců nevratné a jednou roztátý led se již nikdy nevrátí do původní podoby. Tající antarktický ledový příkrov přitom může způsobit milionům lidí velké problémy, zejména pak ve velkých přímořských městech. Pokud se oteplí Antarktida o šest stupňů Celsia, stoupne hladina moře až o neuvěřitelných dvanáct metrů.

https://technika.magazinplus.cz/1884-antarktida-ohrozuje-svetove-metropole-vedci-zverejnili-velmi-znepokojivou-zpravu.html

28.10.2020 Metanové bubliny a žádný led: Arktida nezamrzá. Vědci jsou znepokojení. Krom toho, že touto dobou měla Arktida zamrzat, objevili důkaz o uvolňování bublin metanu. Nezadržitelně se tak blížíme době, kdy led z oblasti vymizí úplně. Pro polární oblast to bude znamenat katastrofu.

• Mořský led v Arktidě obvykle v letních měsících taje a v zimě znovu zamrzá. Rozsah každoročního tání se však řadu let za sebou zvyšuje a na obzoru je i první arktické léto zcela bez ledu - vědci ho očekávají mezi lety 2030 a 2050. Letošní rok je pro region obzvláště katastrofický.
  
• Vědci našli důkazy také o uvolňování bublin zmrzlého metanu hluboko pod povrchem Severního ledového oceánu. Metan má oproti oxidu uhličitému daleko větší oteplovací účinek a tání permafrostu v Arktidě ho může nakonec uvolnit obrovské množství.
• Ruští a švédští vědci však varovali, že výsledky jejich expedice v moři Laptěvů jsou předběžné a bude třeba je před odesláním do recenzovaného časopisu zkontrolovat a potvrdit.
  
• S dvakrát rychlejším oteplováním v oblasti oproti globálnímu průměru bylo dle vědců jen otázkou času, kdy se "spící obr" probudí.
  
• "Rok 2020 je dalším rokem, který odpovídá teorii o rychlé proměně Arktidy. Bez systematického snižování skleníkových plynů bude pravděpodobnost našeho prvního "bezledového" léta do poloviny 21. století nadále stoupat."
  
• Rozsáhlé oblasti moře tak zůstaly bez ledové pokrývky, čímž se otevřela cesta slunci. Voda, která jeho záření absorbovala, dosáhla nadprůměrné teploty pět stupňů Celsia. A čím teplejší voda, tím menší pravděpodobnost tvorby ledu.
• Sibiřské vlny veder jsou letos dle studií nejméně 600krát pravděpodobnější díky průmyslovým a zemědělským emisím.
• Teplejší teplota vzduchu není jediným faktorem zpomalujícím tvorbu ledu. Změna klimatu také směřuje více mírných atlantických proudů do Arktidy a rozbíjí obvyklou stratifikaci mezi teplými hlubokými vodami a chladným povrchem.
• Za normálních okolností by se počátkem zimy vytvořil led podél celého severního sibiřského pobřeží. Silný vítr by ho pak hnal dál přes moře Laptěvů a během driftování Arktidou sbíral a přenášel živiny. Roztál by mezi Svalbardem a Grónskem. Čím dál slabší ledová pokrývka však znamená riziko, že roztaje ještě před doplutím do cíle. Živiny, které přenáší, jsou důležité pro plankton, který při nedostatku ztrácí schopnost odstraňovat oxid uhličitý z atmosféry. To zase přispěje ke skleníkovému efektu, což bude mít za následek vyšší globální teploty a ještě méně ledu.
  
• https://www.seznamzpravy.cz/clanek/metanove-bubliny-a-zadny-led-arktida-nezamrza-126529#

12.10.2020 Vědci přišli na to, co stojí za rozšiřováním tropů. V nově zveřejněné studii Gerrit Lohmann a Hu Yang z Alfred Wegener Institute ale docházejí k tomu, že nejpravděpodobnější příčinou rozšiřování tropů je oteplování oceánu.

"Dříve vědci vůči tomuto problému zaujímali zbytečně komplikovaný postoj," říká Lohmann. "Předpokládali, že rozšiřování tropů je výsledkem komplexních změn v atmosféře. Realita ale je, že je to způsobeno relativně jednoduchým mechanismem oceánských proudů."

V oceánech je velké množství vírů. Ty největší z nich, gigantické o průměru několik set kilometrů, nazývají oceánografové gyry. Velkých je pět, největší z nich je v Pacifiku a naprostá většina z nás je zná v souvislosti se vzniklým souostrovím odpadků. Gyry totiž pomalu rotují a jsou uzavřeny obtékajícími stálými proudy. To znamená, že se do nich poměrně snadno něco dostane, ale už jen těžko se vymaní zpět na širý oceán. "Povrch oceánu se prohřívá. V gyru dochází k tomu, že se teplejší voda nedostává mimo vír, ale zůstává v něm," vysvětluje Lohmann. "A právě tím, že se jedná o obrovskou masu vody, dochází jednoduše k tomu, že se tu teplo stále kumuluje a subtropický oceán se otepluje."

Výsledkem je postupné rozšiřování tropů jak na sever i na jih. A vzhledem k tomu, že na jižní polokouli zaujímá oceán větší plochu, je tam tento efekt výraznější.

Ani tak se ale nedá tvrdit, že rozšiřování tropů je jedinou příčinou změn, ke kterým v subtropech dochází. "Globální změny klimatu jsou natolik složité, že se to opravdu nedá s přesností kvantifikovat. Nicméně můžeme předpokládat, že oceánské proudy a expanze tropů ke vzniku sucha a hurikánů výrazně přispívají,

https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1029/2020JD033158

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/vedci-prisli-na-to-co-stoji-za-rozsirovanim-tropu?

20.5.2019 Led v Antarktidě taje pětkrát rychleji. Za posledních 25 roků se ztenčil až o 122 metrů. Od roku 1992 se toto ztenčování rozšířilo na 24 % západní Antarktidy. "Celkově ztráta ledu z východní a západní Antarktidy přispěla od roku 1992 ke globálnímu zvýšení hladiny moří o 4,6 milimetru," uvedl Shepherd.

   více