Zvířata invazivní druhy

Nepůvodními druhy se rozumí rostliny, zvířata a mikroorganismy neúmyslně nebo úmyslně zavlečené lidmi do oblastí, ve kterých se přirozeně nevyskytují. Mnohé z nich se pak nekontrolovaně šíří, přičemž mají škodlivý vliv na životní prostředí, ekonomiku i lidské zdraví. 

• Počet invazních druhů rapidně zvyšuje, po celém světě je jich v tuto chvíli zaznamenáno více než 18 000. (červen 2020).

Petr Pyšek výzkumník v oblasti invazivních rostlin. Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR, který se minulý týden (4.12.2018) objevil v žebříčku nejcitovanějších světových vědců Highly Cited Researchers společnosti Clarivate Analytics, studuje vliv migrace rostlin a živočichů na životní prostředí i další faktory. Založil databázi českých invazních rostlin a později se podílel také na světové databázi.

•  https://www.novinky.cz/veda-skoly/210671-predseda-akademie-ved-drahos-udelil-akademicke-premie-dvema-vedcum.html 
• Oblasti silně zatížené invazemi evropských druhů, mezi kterými je řada rostlin z Česka, například běžné druhy pcháčů, chrp, pelyněk, třezalka, jitrocel nebo některé jestřábníky. 

Beruška Asijská: 

Asijské berušky zamořují Česko. Úkryt hledají v domácnostech.

Jelen sika byl v Čechách uměle vysazen na přelomu 19. a 20. století. Původem je z Asie - konkrétně z Japonska, Thajska, Vietnamu nebo Koreje. Nejprve se choval pouze v oborách, po 2. světové válce, kdy bylo oplocení obor značně poškozeno, se pak jelen sika rozšířil i do volné přírody. Problém nastává ve chvíli, kdy se začne intenzivně lovit. Tím pak vznikají právě škody na těch starších porostech. Zvěř totiž jednak nemá co žrát, a jednak se bojí vylézt na místa, kde by mohla být ulovena, takže se zdržuje v lesích. Tam samozřejmě pod vlivem toho, že je stresovaná, dochází k překyselení žaludku a předžaludku a dojde k tomu, že začnou ohryzávat kůru tak, aby si to pH doplnili," zmiňuje Hart důvod, proč se zvěř uchyluje k ničení stromů. V lese je jelen schopný okousat stromy až do výšky 160 cm, takže stromy uhynou, protože okouše kůru. A to nejenom u mladých stromů, ale i u těch starých. A to jsou 80 let staré stromy, které jsou okousané tím, jak má zvěř hlad,"

Plzák španělský

Přechodové druhy:

Život přešel z moře (vody) na souš, prostřednictvím řas a bakterií. Před cca 500 miliony roků se houby postupně spojili s řasami, řasy vystoupily z jezer, dávají houbám cukr a získávají na oplátku minerály (je to druh symbiózy, který se stal jedním z nejúčinnějších nástrojů evoluce), země se zazelenala. Před 450 miliony lety (Ordovic), život byl pouze v moři, na pevnině nebylo nic ani zvířata a stromy.

Před 65 miliony (Svrchní křída) let pravděpodobně náraz asteroidů vyhubí 75 % všech druhů na Zemi, tuto pohromu využívají houby ve svůj prospěch, protože vše bylo v rozkladu a rozkladné houby se mohou rychle množit. Přežili savci, kteří byli imunní vůči smrtícímu účinku hub (vytváří tepelnou zónu, nepřijatelnou pro houby, které mohou nakazit člověka).

• Netopýr (savec s křídly), přechodový druh mezi savci a ptáky, žije v noci a spí hlavou dolů
• Žáby, čolek
• Houby - přechodový druh mezi rostlinami a zvířaty. Houby zabíjí bakterie (antibiotika), houby a bakterie je nepřátelé (baktérie se však neustále vyvíjejí).
• Rostliny stojící na hranici dvou světů: thuje, bergénie, jmelí bílé, pukléřka islandská, brambory, arašídy, batáty, hálek šípkový atd. 
• Masožravé rostliny
• Půda (podobně jako lidská kůže) také stojí na hranici dvou světů mezi minerály a rostlinami (mykorhiza). Rostliny stojí na hranici dvou světů půdy a atmosféry - vzduch a Slunce (fotosyntéza). Svět podzemní (mykorziza) a nadzemní (fotosyntéza) propojují houby. Houby jsou přechodovým druhem mezi rostlinami a zvířaty, houby také podpořili přechod řas z moře na souš před cca 450 miliony let.
• Fytoplankton žije na hranici dvou světů vody a vzduchu, který přetváří CO2 na kyslík, podobně jako stromy.     
• Kůže u člověka a zvířat je přechodovou hranicí (odděluje hranici dvou světů, vnitřního a vnějšího) mezi vnitřním a vnějším světem podobně jako půda a voda, která odděluje atmosféru a  jádro Země.
• Co je přechodovým druhem mezi zvířaty a člověkem, jsou to také houby? Existuje vývojová linie mezi zvířaty a člověkem (nebo je člověk výtvorem vyšší inteligence vesmíru)?

Houby jsou přechodový druh mezi rostlinnou a živočišnou říší, houby totiž nepatří mezi živočichy ani mezi rostliny. Buněčné stěny hub jsou totiž složeny z chitinu, tedy z látky, která tvoří vnější kostru korýšů, pavoukovců nebo hmyzu. Kromě toho se v tělech hub ukládá disacharid trehalóza, který je jinak znám téměř výhradně jako krevní cukr členovců. Rovněž zvláštní barviva, pteridiny, se vyskytují jako žlutý pigment u žluťáska řešetlákového, ale u žádných rostlin.

• Je tedy hříbek, křemenáč nebo hlíva ústřičná více příbuzná třeba s krabem či škeblí než s petrklíčem nebo lípou? Z těchto všech důvodů jsou houby řazeny do zcela samostatné říše (Fungi), vedle říše rostlinné (Plantae) a živočišné (Animalia).

Invazivní druhy rostlin

• bolševník velkolepý
• křídlatka japonská
• netýkavka žláznatá, netýkavka malokvětá
• zlatobýl kanadský
• turan roční
• pajasan žláznatý
• akát, kořeny vypouštějí tekutinu, která brání konkurenci
• Ambrozie peřenolistá (Ambrosia artemisiifolia)

14.2.2023 Nezastavitelná evoluce: Invazní vetřelci v Austrálii se mění na nové druhy. Evoluce může být mnohem rychlejší, než se na první pohled zdá. V tomto ohledu je výtečnou laboratoří evoluce Austrálie, dlouho izolovaný kontinent bývalé Gondwany. S příchodem lidských kolonistů se v Austrálii rozeběhly neúmyslné evoluční experimenty s invazními druhy, které jsou evolučně při chuti a mají spoustu prostoru. Časem se tam může objevit nový druh kočky, velblouda nebo třeba ropuchy.

Makroevoluce, která zahrnuje vznik a vývoj druhů i celých vývojových linií, je pochopitelně pomalejší. Ale i ona dovede být tak rychlá, až se nám z toho tají dech. Existují případy, kdy nám nové druhy vznikají doslova před očima, během velmi krátké doby. Tenhle "ledovec" dovede jet jako namydlený blesk, pokud panují vhodné podmínky. Takové situace se objevují spontánně v přírodě a zároveň je s oblibou vytvářejí lidé, ať úmyslně či nikoliv.

Perfektním příkladem je Austrálie, která se nejprve po rozpadu Gondwany stala izolovanou laboratoří evoluce, do které pak lidští kolonisté, pravěcí i moderní, navozili spoustu nových druhů, čímž spustili nové, často velmi nákladné a kontroverzní evoluční experimenty. Dnešní Australané by byli určitě šťastnější, kdyby k biologickým invazím do Austrálie nedošlo nebo alespoň ne v takovém rozsahu. Ale stalo se a my jsme teď svědky rychlé evoluce invazních druhů v novém prostředí.

Psi dingo se dostali do Austrálie před pár tisíci let z jihovýchodní Asie. Jsou to sice stále psi a mohou se křížit s ostatními psy, ale je u nich zřetelné působení unikátních selekčních tlaků, které psy dingo postupně mění. Už teď mají oproti běžným psům širší lebky, ohebnější klouby, jsou mnohem méně vstřícní k člověku a mnohem častěji vyjí, než štěkají.

Ropucha obrovská v Austrálii. Kredit: Wikimedia Commons,Froggydarb.

Příběh velbloudů jednohrbých v Austrálii je velmi podobný, jen se tam dostali mnohem později. Přivezli je v polovině 19. století z Afghánistánu a Pákistánu a ve vyprahlé centrální Austrálii nalezli ráj na Zemi. Dnes tu žije zřejmě největší populace těchto velbloudů, která má velmi malou genetickou diverzitu, protože vznikla z pár původních jedinců. To je příhodná situace pro působení přírodního výběru.

Dalším úspěšným dobyvatelem Austrálie jsou kočky domácí. Jsou tam od 18. století, možná i déle. Rády zdivočí a staly se asi nejvíce obávaným zabijákem původní australské fauny. Zabijí všechno od hmyzu a malých obratlovců až po menší klokany. Zdivočelé kočky se v Austrálii rychle zvětšují a už teď se běžně se tam objevují kočky o 50 procent těžší než klasické kočky domácí. Občas tam narazí na kočičího tygra o váze 12-15 kg a už v roce 2005 tam ulovili kočku o délce 1,5 metru, tedy dvakrát větší než by měla být.

Přírodní výběr zřetelně působí i na další obávané vetřelce v Austrálii - jedovaté ropuchy obrovské ze Střední a Jižní Ameriky. Přivezli je tam ve třicátých letech, aby lovily škůdce na plantážích cukrové třtiny. Ale ošklivě se to zvrhlo. Přírodní výběr jim protahuje nohy, aby se mohly rychleji pohybovat. Některé také přecházejí z nočního způsobu života na denní.

Přírodní výběr a další mikroevoluční mechanismy řádí v Austrálii jako pominuté. Jak se ale sugestivně ptá Bill Bateman z australské Curtin University na webové platformě The Conversation, objeví se v Austrálii časem nové druhy? Zkušenost s jinými případy bleskové makroevoluce říká, že je to docela dobře možné. V podstatě stačí zastavit genový tok mezi australskými velbloudy, kočkami nebo ropuchami a jejich protějšky jinde ve světě. K tomu může dojít velmi rychle, pokud se například objeví vhodné mutace. Jak říká Bateman, časem mohou v Austrálii mít kočky australské.

https://www.osel.cz/12725-nezastavitelna-evoluce-invazni-vetrelci-v-australii-se-meni-na-nove-druhy.html?

7.10.2020 Německo řeší kromě koronaviru nový problém. Na severu země se totiž přemnožil nelétavý pták nandu pampový (váha až 25kg, výška 150cm), který zde v hejnech ničí řepková pole. Zvíře, které je původem z Jižní Ameriky, se v Německu šíří posledních dvacet let. Pták podobný pštrosu vážící přes 20 kilogramů řádí ve spolkových republikách Meklenbursko-Přední Pomořansko a Šlesvicko-Holštýnsko. Nanduové byli kvůli nárůstu jejich populace v roce 2015 označeni za potencionálně invazivní druh. V roce 2017 bylo podle oficiálních statistik napočítáno 244 kusů tohoto zvířete, o rok později už to bylo 566. Úřady tak po letech dohadů schválily redukci přemoženého zvířete pomocí aktivního lovu, či ničením vajec. To se stalo loni, a počet ptáků klesl na 456.

• Celou kauzu ještě více umocňují tvrzení přírodovědců a dalších odborníků. Odborný časopis Audubon uvedl, že prostředí na severu Německa je pro nanduy daleko vhodnější než v místě jejich původu Jižní Americe, kde jejich počty velmi rychle ubývají. V Německu totiž kromě člověka nemají žádného přirozeného predátora, a tak mohou žít v relativním klidu a bezpečí.
• Odborníci navíc vyzdvihují i poměrně vysokou inteligenci zvířete, díky které mohou měnit své chování, stávat se obezřetnějšími a stranit se lidí. Hrozí i to, že by se mohli přesunout i do jiné oblasti Německa, čímž by se problém s ničením úrody znásobil.
• Aby problémů nebylo málo, přichystal si nandu další "eso v rukávu". Podle německých zákonů je totiž každý druh, který se jakýmkoliv způsobem uchytí v tamní přírodě, brán jako původní. Tudíž nesmí být omezováno jeho případné šíření do okolních spolkových republik. 

• Nanduové jsou od přírody vybaveni velmi silnými nohami, které jim umožňují vyvinout vysokou rychlost. Další předností zvířete je i fakt, že dokáže urazit dlouhé vzdálenosti. Zvěř žije z velké většiny ve skupinách, které čítají i několik desítek kusů a také se dokáží velmi rychle množit. Samice snáší i několik vajec najednou, o vylíhlá ptáčata se poté stará samec. 

• https://www.e15.cz/zahranicni/na-severu-nemecka-se-premnozili-nanduove-ptaci-podobni-pstrosum-nici-repkova-pole-1373909?
  

1.10.2020 Invazivní skákající červi poškozují půdu USA a ohrožují lesy. Tito žížaly se krouží po celých Spojených státech, žravě pohlcují ochranný lesní vrh listů a zanechávají za sebou holou, obnaženou půdu. Vytlačují další žížaly, stonožky, mloky a ptáky hnízdící na zemi a narušují lesní potravní řetězce. Mohou za jeden rok napadnout více než pět hektarů a měnit tak půdní chemii a mikrobiální společenstva, jak ukazují nové výzkumy. A nepotřebují ani kamarády k reprodukci.

Endemicky v Japonsku a na Korejském poloostrově jsou tři invazivní druhy těchto červů - Amynthas agrestis, A. tokioensis a Metaphire hilgendorfi - ve Spojených státech již více než sto let. Ale právě za posledních 15 let se začaly široce šířit ( SNS: 10/7/16 ). Společně známí jako asijští skákající červi, blázniví červi, hadí červi nebo alabamští skokani, stali se dobře zavedenými v jižním a středním Atlantiku a dosáhli částí severovýchodu, horního středozápadu a západu.

Ve srovnání s červy Lumbricus skákající červi rostou rychleji a rychleji se reprodukují - a bez partnera, takže jeden červ může vytvořit celou invazi. Skákací červi také spotřebovávají více živin než jiné žížaly a přeměňují půdu na suché granulované pelety, které připomínají kávovou sedlinu nebo mleté ​​hovězí maso - Henshue tomu říká "taco maso". Díky tomu může být půda nehostinná pro původní rostliny a sazenice stromů a je mnohem pravděpodobnější, že eroduje.

https://www.sciencenews.org/article/invasive-jumping-worms-damage-soil-threaten-forests?

30.6.2020 Vědci z celého světa varují v nové studii před rostoucí hrozbou související s invazními druhy rostlin a živočichů. Je podle nich naléhavě nutné učinit kroky, které budou předcházet jejich šíření. Měli bychom se vyhledat a udržet pod kontrolou na lokální i celosvětové úrovni. Nová studie byla zveřejněna v prestižním časopise Biological Reviews a jejím hlavním autorem je Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd ČR. S tím, jak rostou naše znalosti o invazních nepůvodních druzích, vidíme lépe i problémy, které biologické invaze způsobují. Hrozby, jež invaze představují pro přírodu, ekonomiku i zdraví, jsou velmi vážné a neustále sílí.

Studie také ukazuje, jak jsou dopady biologických invazí ještě prohloubeny dalšími vlivy, například klimatickou změnou, změnami ve využívání krajiny a mezinárodním obchodem. 

Studie v časopise Biological Reviews je součástí celosvětové iniciativy Varování světových vědců lidstvu: Druhá výzva, jež volá po rychlé změně našeho přístupu k planetě Zemi a životu na ní. Autoři zdůrazňují, že biologické invaze je možné do určité míry zvládat a zmírňovat jejich dopady. Poukazují na fungující přístupy uplatňované ve světě a dávají konkrétní doporučení pro lepší zvládání situace. Jedná se například o přísnější kontroly na hranicích včetně využití rentgenů a cvičených psů. Díky tomuto přístupu se například na Novém Zélandu daří trvale snižovat objem importovaných rostlinných patogenních plísní. 

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového