Mor (černá smrt, nemoc)

První zprávy o vypuknutí moru pocházejí z Číny z počátku roku 1330. V roce 1347 byl mor poprvé zaznamenán v Konstantinopoli a Trapezuntu, tedy ve městech, která měla čilý obchodní styk s asijským východem. Toho roku mor zasáhl také vojsko krymských Tatarů podporovaných Benátčany, kteří obléhali janovský přístav Kaffa na krymském pobřeží. Janovská obchodní flotila s nakaženými přistála v říjnu téhož roku v sicilské Messině. V samotném Janově a taktéž v Benátkách se mor poprvé objevil na přelomu let 1347/1348. Z Itálie se šířil během roku 1348 a 1349 do jižní Francie a odtud na Pyrenejský poloostrov, na sever Francie a na Britské ostrovy, ale také na sever od Alp do jižního Německa a středního Podunají. Na Balkán se souběžně šířila nákaza z Řecka. Koncem roku 1349 již byla morem nakažena polovina Evropy. Do roku 1352 se pak dostala nákaza i do severovýchodní Evropy, východních částí Skandinávie a skončila ve východní Evropě.

• Tato vlna moru, která prošla celou Evropu, nebyla rozhodně vlnou poslední. V následujícím století se vracela ve zhruba dvacetiletých intervalech, nikdy už ale nezasáhla celou Evropu. Po 15. století se útoky moru na Evropu zpomalily, mezi větší epidemie z té doby patří např. Velký londýnský mor v letech 1665-1666, mor v Itálii 1629-1631 nebo vídeňský v roce 1679, který roku 1680 zasáhl i České země a vyžádal si zde na 100 000 obětí. Poslední významný výskyt moru v západní Evropě je epidemie v Marseille v letech 1720-1721. Poslední epidemie v Čechách a na Moravě byla v letech 1713-1715. V Praze si tato epidemie vyžádala 12-13 000 obětí, tedy asi 1/4 populace.
• Mor se do Evropy často šířil z Osmanské říše. V roce 1771 propukla velká morová epidemie v Moskvě. Mor se poprvé objevil mezi ruskými vojáky na bojišti rusko-turecké války a přes Ukrajinu se dostal až do Moskvy, kde si vyžádal přibližně 100 000 obětí. Poslední velká epidemie moru na evropské půdě zasáhla roku 1813 Bukurešť, kam se dostala z tureckého Istanbulu
• Třetí morová pandemie vypukla v 19. století v Číně, kde si vyžádala miliony obětí, a postupně se rozšířila na všechny kontinenty včetně Severní Ameriky.

Mor je 14. století byl směsí dýmějového a krvácivého moru (přenášela se lidským dotykem). v té době byli obviňováni židé (byl to nástroj jak legálně trestat židy, protože jim dlužily peníze, někde tyto čistky nastali ještě před příchodem moru - zabiji věřitele, abych nemusel platit dluh). Toto se odehrálo ve stovce měst Francie, Itálie, Německa a Švýcarska (vraždění židů).

Ve 14. století si lidé mysleli, že přijde apokalypsa, nestarali se o dobytek ani nesklízeli úrodu, neodklízeli mrtvá těla a nastal hladomor, nebyl žádný pořádek. Italská společnost nastala morální úpadek (1348, Benátky, zemřelo 90 000 lidí). Černá smrt zachvátila celou Evropu. Mor byl tam, kudy vedli obchodní cesty a Italové tak importovali tuto nemoc do dalších částí Evropy. Šíření moru spustilo etnickou nenávist. Mor se rozšířil do sídla papeže do Avigňonu (Klement 7, během 6 týdnu pohřbili 11 000 lidí, polovina obyvatel), evropská křižovatka. Skoro 50 % populace zemřelo.

Byl to důsledek smrti templářů (kdy panovník žil na dluh - blahobyt a nechtěl je platit, proto byli zničení)? V roce 1314 si vyřkl svou z kletbu i Jacques de Molay.

• ordinoval pacientům v pokročilém stádiu pastu ze smůly stromů, kořene bílé lilie, sušených lidských exkrementů (dál na vřed rány), neúčinkovalo to

lidská krev, sušená stolice a jiné exkrementy lidského těla, jejich destiláty mohou mít zázračnou moc (ozdravná činnost těla), která je mohla uzdravit

Strach z moru vedl k lhostejnosti, byli vyděšení a vystrašení, rozpadali se rodiny. Lidé si mysleli, že mor na ně seslal pro morální úpadek (podobně jako Egypťany a Izraelity).

• flagelanti (pochodující nemocní) přispěli k šíření moru

Václav Cílek (18.3.202): Justiniánův mor se vracel po 20 letech, černá smrt se vracela každých 8 - 10 roků, ta pravidelnost je zajímavá a někdy se hledá souvislost se slunečními cykly, které ovlivňují počasí (11 a 20- letý). Černý mor (1348) v některých částech Evropy vyhubil cca 50 % populace.

10.2.2022 Největší středověká pandemie ze 14. století nezasáhla podle vědců všechny regiony stejně. Zatímco například ve Skandináviii měla zdrcující vliv, na českém území při ní pokračoval hospodářský i demografický růst. Ukázala to inovativní metoda analýzy starého rostlinného pylu z různých evropských zemí. Výsledky výzkumu podle vědců potvrzují, že neexistuje univerzálně platný model pandemie. Nejhorší známou pandemií v dějinách lidstva je podle historiků morová rána, která sužovala Evropu, západní Asii a severní Afriku v letech 1347 až 1352. Jejím původcem byla bakterie Yersinia pestis, která způsobovala takzvanou černou smrt. Historici odhadují, že při ní zemřela asi polovina evropské populace.

Pomocí nově vyvinutého přístupu nazvaného paleoekologie velkých dat (Big-data paleoecology) jsme analyzovali 1634 radiouhlíkově datovaných vzorků pylu z 261 lokalit roztroušených po celé Evropě, abychom zjistili, zda zemědělské aktivity v určitém regionu po pandemii pokračovaly, nebo jestli opuštěná zemědělská krajina naopak zarostla divokou vegetací.

• Vzorky pylu z 19 současných evropských zemí ukázaly na prudký úbytek rozsahu zemědělské krajiny po pandemii ve Skandinávii, Francii, jihozápadním Německu, Řecku a střední Itálii. Tato zjištění podle vědců potvrdila údaje středověkých písemných pramenů o velkém poklesu počtu obyvatel po morové ráně. Zároveň se podle nich ale ukázalo, že mnoho regionů, včetně Českého království a přilehlých částí střední Evropy, mor zásadně nezasáhl. 
  
• Neexistuje univerzálně platný model pandemie. "Pandemie jsou komplexní jevy, které mají nejen svou globální, ale i lokální historii.
• https://www.novinky.cz/domaci/clanek/mor-neradil-ve-stredoveke-evrope-stejne-nicive-ukazala-unikatni-metoda-40386850#  

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového