Severní magnetický pól

Poprvé se ho podařilo zaměřit v roce 1831 badateli Jamesi Clarku Rossovi přibližně na 70º severní šířky. Pól pak zamířil k severu a letos už je za 85º severní šířky a stále zrychluje. Vypadá to, že v nejbližších letech mine magnetický severní pól ten zeměpisný, který ponechá po své pravé straně a bude si to šinout směrem k Rusku.

Zemské magnetické pole a jeho pohyb neumíme předvídat a bohužel se nedá očekávat, že bychom to v nějaké dohledné době uměli, přestože už přes čtyři sta let víme, že se naše planeta podobá velkému magnetu. Ještě předtím však mořeplavci věděli, že když kousek magnetovce (oxid železnato-železitý) položí na nějaký kousek dřeva, který nechají volně plout na hladině vhodné nádoby s vodou, tak se magnetovec jedním koncem pomalu otočí k severu.

Pro naši planetu představuje magnetické pole ochranu před negativními vlivy kosmického záření. To je velice důležité, protože třeba Mars obklopuje velmi slabé magnetické pole, jeho ochranné vlastnosti se blíží nule a případné kolonizátory čeká nutnost vybudovat radiační ochranu. 

• Zemské magnetické pole a jeho pohyb neumíme předvídat a bohužel se nedá očekávat, že bychom to v nějaké dohledné době uměli, přestože už přes čtyři sta let víme, že se naše planeta podobá velkému magnetu. Ještě předtím však mořeplavci věděli, že když kousek magnetovce (oxid železnato-železitý) položí na nějaký kousek dřeva, který nechají volně plout na hladině vhodné nádoby s vodou, tak se magnetovec jedním koncem pomalu otočí k severu.  (2020)
  
• Jeho pohyb popisuje například Světový magnetický model  na stránkách amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru. https://www.ncei.noaa.gov/products/world-magnetic-model
• Magnetické pole má největší sílu v blízkosti pólů a nejslabší oblast nad Jižní Amerikou a napříč oblastí El Nino v Tichém oceánu. 
  
• Zdrojem magnetického pole Země a jiných planet jsou termodynamické a hydrodynamické procesy v jádru Země, pohyb severního magnetického pólu je řízen dvěma velkými magnetickými poli, z nichž jedno je pod Kanadou a druhé pod Sibiří, přičemž v současnosti silnější je to v Rusku.
  
• Roku 2016 se při obzvláště silném geomagnetickém pulsu posunul jižní magnetický pól směrem k Jižní Americe. 
  
• velký problém představuje pokles intenzity magnetického pole až asi na čtvrtinu dnešní hodnoty. 
  
• magnetosféra nás zatím chrání například před zvýšenou sluneční aktivitou. Sluneční erupce vytvoří mrak částic, jde o takzvaný sluneční vítr, jenž je tvořený protony, elektrony a alfa zářením, které u člověka může vyvolat rakovinu.  
  
• Když se však tento sluneční vítr setká s magnetickým polem Země, tak to ho většinu odrazí, část však zachytí a stáčí směrem k magnetickým pólům Země. Zde sluneční vítr v interakci s atmosférou vytváří polární záře, severní (aurora bodalis) a jižní (aurora australis). Jestliže bude magnetosféra oslabena a sluneční erupce dostatečně silná, vznikne tedy i pro Zemi velký problém. 
  

Magnetické pole Země se nechová jako u klasického tyčového magnetu a neřídí se geometrií planety. Například střed magnetického pólu je posunut vzhledem k zemskému středu zhruba o pět set kilometrů ve směru na Singapur a existuje i anomálie v podobě zeslabení intenzity magnetického pole o třetinu na jihu Atlantického oceánu. Cestování pólů ale není tím, co by mělo lidstvo ohrozit. Horší by bylo přepólování. 

• Magnetické pole Země interaguje s magnetickým polem Slunce. Meziplanetární magnetické pole (IMF) je součástí magnetického pole Slunce, které je přenášeno do meziplanetárního prostoru slunečním větrem.
  
• Většina přenosu energie na Zemi ze slunečního větru se uskutečňuje elektricky a téměř celé napětí spojené s tímto procesem se objevuje v oblasti polární čepičky , která se typicky rozkládá méně než 20° zeměpisné šířky od magnetického pólu. Celkové napětí na polární čepičce může být až 100 000 voltů, což svou velikostí konkuruje elektrifikaci planety při bouřce. Toto elektrické pole polární čepičky je hlavním zdrojem velkých horizontálních rozdílů napětí v atmosféře. Kromě toho dynamická polární oblast představuje velkou část variability vlastní naší horní atmosféře, variability způsobené chaotickými změnami v magnetickém poli slunečního větru, které způsobují rozsáhlou restrukturalizaci dutiny obklopující magnetické pole Země. Tato restrukturalizace se nejzřetelněji projevuje v produkci ionizovaného plazmatu a s tím související distribuci polární záře vysoko nad severní a jižní polární oblastí. Na druhé straně spodní atmosféra Země (ta část zodpovědná za jevy počasí) prochází změnami ve složení a dynamice ovlivněnými těmito vazebnými efekty prostřednictvím složitého a dosud ne zcela pochopeného systému zpětné vazby. [ https://www.arcus.org/logistics/svalbard/Svalbard.pdf ]
  

Přepólování 

To se už v minulosti několikrát stalo. Za posledních dvacet milionů let se údajně magnetické póly několikrát prohodily, a to přibližně jednou za dvě stě až tři sta tisíc let. 

Carringtonova událost 1859

Před sto šedesáti lety bouře ve sluneční fotosféře zasáhla naši planetu tak silně, že polární záře byla na Zemi pozorována i v oblastech kolem obratníků, například v Karibiku či na Havaji, na některých místech Austrálie pozorovali dokonce obě, jižní i severní najednou. Ve dnech 1. a 2. září roku 1859 si například při svitu polární záře mohli lidé v Evropě a USA číst noviny, telegrafní systémy kompletně zkolabovaly a v mnoha případech jejich operátoři byli zasaženi elektrickým proudem, jinde zase bylo možné na telegrafech přijímat zprávy, ačkoli byly přístroje odpojeny od zdroje. 

I když to byla poměrně výjimečná událost, nelze vyloučit, že se nebude opakovat, ale spíš očekávat, že se jednou naše planeta a její obyvatelé s tímto jevem opět setkají. V tom případě to nejdříve odnesou komunikační satelity na vysokých oběžných drahách, pak jako první lidé přijdou na řadu obyvatelé Mezinárodní vesmírné stanice. 

• Elektronická zařízení na Zemi oslepnou a ohluchnou, rozvody elektřiny dostanou infarkt. Nastane chaos, jenž by podle odhadů (při stejné intenzitě, jako byla ona Carringtonova událost) způsobil jen na území USA škodu ve výši dva a půl bilionu dolarů. 
• Jestliže by pak taková situace nastala v údobí přepólování Země, kdy úroveň jejího magnetického pole výrazně poklesne, mohlo by mít lidstvo daleko horší starosti, než by bylo jen počítání výše škod. 
• https://www.flowee.cz/planeta/6565-severni-magneticky-pol-se-pohybuje-cim-dal-rychleji-to-ohrozuje-zemi?

25.12.2023 Vědci mapují a sledují celkový tvar a orientaci magnetického pole Země pomocí lokálních měření, ale také počítačových simulací. K prvnímu dochovanému měření pak došlo již v roce 1831. Od té doby se však poloha severního magnetického pólu posunula přibližně o téměř 1 000 kilometrů. Změnila se také rychlost posunu, která se zvýšila z původních 16 kilometrů na 54 kilometrů za rok. Ačkoliv tato data mohou naznačovat aspiraci magnetického pole k přepólování, není 200 let dat dostatečně velkým vzorkem na to, aby bylo možné vyřknout definitivní ortel.

Podle odhadů dochází k přepólování v nepravidelných intervalech v rozmezí 100 000 až 1 000 000 let. Tento časový úsek lze zjistit například podle sopečných hornin pod hladinou oceánu, které dokáží magnetické pole Země zachytit, a poskytnout tak odborníkům obrázek o jeho vývoji v čase. Zatím však není jasné, v jaké fázi tohoto cyklu se aktuálně nacházíme. Nezbývá nám tedy nic jiného než situaci dále mapovat a postupně se připravovat na situaci, kdy k převrácení magnetických pólů skutečně dojde.

https://ibydleni.cz/magneticke-pole-zeme-se-postupne-posouva-co-to-pro-nas-znamena/

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového