Dělení proudů, které máme všichni v podvědomí, je dělení na studené (př. Labradorský, Peruánský...) a teplé (př. Golfský, Kuro-šio...), podle toho, jedná-li se o vody teplejší nebo chladnější než vodní masy, jež tyto proudy obklopují. Toto rozdělení je důležité pro charakteristiku podnebí jednotlivých oblastí světa, protože teplota přenášené vody má na přilehlé regiony určující vliv (pro nás v Evropě je nejdůležitější oteplující účinek Golfského proudu). Dalším důležitým dělením je dělení na hlubinné a povrchové proudy. Hlubinné proudy představují proudění do hloubek několika stovek metrů, hlubinné i povrchové proudy se vzájemně ovlivňují a doplňují (př. hlubinné proudy vyrovnávají úbytky vody způsobené povrchovými proudy). Hlubinné proudy vznikají u Antarktidy a putují po celé zeměkouli (tzv. oceánský termohalinní výměník).
Severoatlantský proud
Tento teplý oceánský proud je někdy považován za součást Golfského proudu (jeho evropskou větev), protože je jeho pokračováním. Golfský proud se se přibližně na 40° s. š. a 30° z. d. rozděluje na dvě větve - Severoatlantský proud a jižní větev, která se obrací k západnímu pobřeží Afriky a pokračuje tu jako Kanárský proud. Severoatlantský proud pokračuje na sever podél pobřeží severozápadní Evropy, kde to značně ovlivňuje místní klima. Zmírňuje v západní Evropě zimy, zvláště na severu. Ty jsou pak teplejší než na jiných místech Země se stejnou zeměpisnou šířkou. Bylo publikováno podezření, že stejně jako na Golfský proud, má i na Severoatlantský proud vliv na globální oteplování, které ho zpomaluje. Severoatlantský proud se na severu rozděluje na Norský a Irmingerův proud.
Golfský proud
Golfský proud a jeho severní větvě - Irmingerův, Norský a Severoatlantský proud - je silný, teplý a poměrně rychlý mořský proud Atlantského oceánu. Vzniká v Mexickém zálivu, díky němuž má i své jméno (gulf = anglicky záliv). Pokračuje Floridským průlivem, sleduje pobřeží Severní Ameriky k ostrovu Newfoundland, kde se odchyluje od pevniny a pak přechází přes Atlantik. Přibližně na 40° s. š. a 30° z. d. se rozděluje na dvě větve: severní proud míří k severní Evropě a jižní se obrací k západnímu pobřeží Afriky. Golfský proud ovlivňuje podnebí východního pobřeží Severní Ameriky od Floridy po Newfoundland a západní pobřeží Evropy. Severní větev Golfského proudu, výše zmíněný Severoatlantský proud, zmírňuje zimy Západní Evropy, převážně ty na severu, jež jsou tak teplejší než na jiných místech Země se stejnou zeměpisnou šířkou. Například v lednu činí rozdíl průměrných teplot mezi pobřežím Norska a severními částmi Kanady přibližně 30°C. Klimatická změna jej nemusí tak ovlivnit, jak se doposud předpokládalo, jelikož je více stabilní. Na Golfský proud má vliv stav atmosféry a proudění v ní. Tato nazývaná severoatlantická oscilace mění rychlost proudu a je s ním i v přímé i nepřímé interakci.
Peruánský proud
Peruánský proud, označovaný také jako Humboldtův proud, je studený mořský proud odbočující ze Západního příhonu severním směrem okolo západních břehů Jižní Ameriky. Tento proud je poměrně pomalý a mělký. Teče až ke 4° jižní zeměpisné šířky, kde se stáčí na západ, obtéká z jihozápadu Galapágy, a mísí se s Jižním rovníkovým proudem. Vody Peruánského proudu jsou již v místě jeho vzniku velmi úživné, přinášejí z Jižního oceánu dostatek minerálních látek (železo, fosfor) a dusíku, planktonu a jsou i prokysličené. Po celou dobu toku okolo pobřeží Chile i Peru, kde je tektonický kontinentální šelf úzký a prudce spadající do hloubky, dochází k míchání spodních vodních vrstev proudu s horními. Toto míšení vody je způsobeno vířením při proudění okolo pevninského svahu, trvale vanoucími větry od jihu a Coriolisovou sílou. Protože horní vrstvy proudu jsou poměrně studené, nic nebrání spodním se zvedat vzhůru a vynášet do povrchových vrstev živiny a do spodních zanášet okysličenou vodu. Peruánský proud je téměř v celé své délce pro mořské živočichy životodárný.
Kuro-šio (Kurošio)
Korušio je teplý mořský proud v severozápadní části Tichého oceánu. Je tichooceánským ekvivalentem Golfského proudu. Vzniká východně od Filipín, kde se odděluje ze Severního rovníkového proudu. Poté teče východně od Taiwanu, k souostroví Rjúkjú a podél jihovýchodního pobřeží japonského ostrova Honšú. Na 45° s. š. se střetává se studeným proudem Ojašio (Kurilským). Odtud pokračuje na východ napříč Tichým oceánem (Severnítichomořský proud) a stáčí se až k Aljašce, kde se mu říká Aljašský (Aleutský) proud.
Další mořské proudy:
- Atlantský oceán -> Antilský (teplý, součást severního rovníkového proudu);
- Brazilský (teplý, součást jižního rovníkového proudu);
- Falklandský (studený, součást Západního příhonu);
- Guayanský (teplý, součást jižního rovníkového proudu);
- Guinejský (teplý, rovníkový proud);
- Východogrónský (studený, způsobený odtokem studených polárních vod)
- Indický oceán -> Agulhaský (teplý, součást jižního rovníkového proudu);
- Leeuwinův (teplý, způsobený odtokem teplých rovníkových vod);
- Monzunový (teplý, sezónní proud způsobený monzuny);
- Západoaustralský (studený, součást Západního příhonu)
- Tichý oceán -> Východoaustralský (teplý, součást jižního rovníkového proudu)
- Tichý + Indický + Atlantský oceán -> severní a jižní rovníkový (teplý, způsobený pasátovými větry;