Slunce

Slunce je centrem naší Sluneční soustavy a od Země je vzdáleno asi 150 milionů kilometrů. Je to tedy naše nejbližší hvězda. Jde prakticky o kouli žhavého plazmatu, která neustále produkuje obrovské množství energie. Sluneční soustava je někdy popisována jako dvojsystém skládající se ze Slunce a Jupiteru jako hlavních dvou členů a dalších menších těles. Jupiter je téměř 2,5× hmotnější, než všechny ostatní planety sluneční soustavy dohromady. 

Na Slunci je Země závislá. Kvůli světlu a teplu, které ze Slunce na naši planetu dopadá, funguje Země tak, jak jsme zvyklí. Je na ní závislé podnebí, změny počasí i teploty, podílí se na přílivu a odlivu. Slunce udržuje na zemském povrchu vodu v kapalném skupenství, které je klíčovým faktorem pro fotosyntézu rostlin a mimo jiné také umožňuje živočichům vidět. 

V době vysoké sluneční aktivity opouští Slunce větší množství nabitých částic, tvořících sluneční vítr, který s sebou strhává magnetické pole Slunce dále od Slunce. Na Zemi v té době nedopadá tolik nabitých částic kosmického záření a ve vyšších vrstvách atmosféry se netvoří tolik radioaktivního uhlíku. který se ukládá do živých organismů.

• Slunce má granulovou strukturu (každé "zrno" má až 1600 kilometrů napříč)
  
• Objevuje se periodického střídání maxim a minim sluneční aktivity. Období minimální tvorby slunečních skvrn je vždy po 11, 22 a 80 letech. Maximum se vyznačuje největším počtem slunečních skvrn, erupcí a výronů koronální hmoty. Cykly se shodují s výkyvy magnetického pole Slunce. Když je magnetické pole na pólech nejslabší, magnetické póly si vymění místa a polarita magnetického pole se obrátí. Právě v té době je Slunce nejaktivnější, prochází slunečním maximem. Cyklické změny způsobuje "sluneční dynamo", což je oblast uvnitř Slunce, ve které se vytváří magnetické pole. Dynamo ovlivňují slapy (účinek gravitačních sil) velkých planet jako je Jupiter.
• Slunce obíhá v rámci naší galaxie (Slunce obíhá kolem Mléčné dráhy) po své vlastní oběžné dráze. Jedna jeho cesta trvá 200 milionů let. V době kdy zde bylo naposledy, panovala na Zemi Jura.  
  
• Magnetické pole Slunce se pravidelně cyklicky přepóluje. Polarita magnetického pole Slunce se mění přibližně každých 11 let. Dochází k ní na vrcholu každého slunečního cyklu přeuspořádáním vnitřního slunečního dynama. Přepólování Slunce provází určité efekty, jako jsou magnetické bouře, ovlivnění toku kosmického záření nebo polární záře. 
• Co tento solární cyklus řídí, není známo, ale podle nedávného výzkumu se zdá, že to souvisí se slapovým působením planet, jako je Jupiter, jehož oběžná doba činí 11 - 12 let a Saturn. 
• Schwabeův cyklus je polovinou dvaadvacetiletého Haleova cyklu, během něhož se přepóluje a pak do původní polarity zase navrátí magnetické pole Slunce. 
  
• 15% světla, které přichází ze Slunce je infračervené, proto je teplo. Slunce je zdrojem dostředivé a odstředivé energie, kterou můžeme využívat.
  
• Energie větru je rovněž dílem Slunce. Slunce ohřívá zemský povrch a od něj se ohřívá i vzduch. Vzhledem k tomu, že teplejší vzduch je lehčí, než chladnější, stoupá ten teplý vzhůru a na jeho místo proudí vzduch chladnější. Kdyby Slunce náhle přestalo svítit, po několika dnech by veškerý vítr na Zemi ustal. 
  
• Slunce se stejně jako Země otáčí kolem své osy. Sluneční plazma se chová jako kapalina a plyn, jen s tím rozdílem, že má stále magnetické pole. 
  
• V jádru slunce probíhá termonukleární fúze vodíku na helium a který do okolí chrlí hmotu i nabité částice.
  
• Erupce na Slunci, Zatmění Slunce, Solární cyklus.
• Zatmění Slunce a Měsíce.
  
• Slunce ovlivňuje chování lidí i burzu, tvrdí vědci.
  

Van Allenovy pásy a Měsíc chrání Zemi s atmosférou před částicemi ze Slunce

Slunce zdroj energie

Slunce je klíčovým zdrojem energie pro celou naši planetu, resp. pro celou její biosféru. I když dnes víme, že život bez Slunce existovat opravdu může (v hlubinách oceánu, v hloubce zemské kůry aj.), ale zemská biosféra, v té podobě jak ji dnes známe, nemůže bez energie pocházející z naší nejbližší hvězdy existovat. Téměř veškerá energie, kterou lidstvo dnes využívá, pochází ze Slunce. Ovšem tato energie Slunce může nabývat různých podob a forem.

Veškerá fosilní paliva, tj. ropa, plyn, uhlí atd., nejsou ničím jiným než konzervovanou sluneční energií. Nahromadila se v tělech rostlin i živočichů, které poté prodělaly další procesy vedoucí ke vzniku vrstev fosilních paliv. Zřejmě ne všechna ropa vznikla díky sluneční energii. Ukázalo se, že část ropy vzniká i abioticky (např. uhlovodíky byly nalezeny i v oceánských hřbetech, kde prokazatelně nejsou organického původu). Dokonce jsou autoři, kteří se domnívají, že ropa vzniká převážně abioticky.

Energie větru je rovněž dílem Slunce. Slunce ohřívá zemský povrch a od něj se ohřívá i vzduch. Vzhledem k tomu, že teplejší vzduch je lehčí než chladnější, stoupá ten teplý vzhůru a na jeho místo proudí vzduch chladnější. Kdyby Slunce náhle přestalo svítit, po několika dnech by veškerý vítr na Zemi ustal. Země vstřebává dostatek energie, která pohání planetární motor - podnebí. Do chodu ho uvádí nerovnoměrné zahřívání, které je následkem střídání dne a noci  sluncem a také ročních období. Díky tomu teplé tropické větry vanou směrem k pólům. a studený polární vzduch zase k rovníku. Větrné proudění pohání povrchové proudění oceánů. 

Energie ukrytá v řekách, kterou člověk využívá např. pro pohon turbín či mlýnů, také pochází ze Slunce. Teplý vzduch nasycený vodními parami stoupá do vyšších vrstev atmosféry. Tam se díky vzdušnému proudění dostává nad pevninu. Při výstupu do větších výšek dochází ke kondenzaci vodních par (uvolněné skupenské teplo pak ohřívá vyšší vrstvy atmosféry). Výsledkem je déšť nad pevninami (Koloběh vody). Voda stéká směrem do oceánu. Energii, kterou v sobě nese, můžeme opět využít. Přeměňujeme potenciální energii vody v gravitačním poli Země na energii kinetickou (poté elektřinu).

Pokud přikládáte další polínko na oheň, abyste si mohli ohřát nebo opéci nějakou dobrotu, mějte na paměti, že využíváte uloženou energii Slunce. Zelené rostliny mohou díky chlorofylu (zelené barvivo v rostlinách) v listech i oddencích tzv. fotosyntetizovat. Jak už napovídá samotný název procesu, jedná se o syntézu pomocí světla. Rostliny vyrábějí za přispění slunečního světla z jednoduchých prvků a molekul složité organické látky, ze kterých mimo jiné stavějí také svá těla. Tyto látky můžeme spalovat (tj. provádět oxidaci) a uvolňovat v nich skrytou energii. Spalováním se však uvolňuje pranepatrný zlomek energie ve hmotě obsažené. To už nemluvíme o nepříznivých následcích na životní prostředí, jelikož při spalování vzniká celá řada oxidů a prachu.

https://www.pozorovanislunce.eu/slunce/energie-ze-slunce.html

Sluneční vítr (výrony koronální hmoty)

• Planeta Země má proti tomuto větru mocný ochranný štít, mocné magnetické pole, které vzniká hluboko v zemském jádru, to je první obranná linie. 
• Velká část sluneční energie, která k nám proniká se odráží zpět do vesmíru od mraků, ledu a sněhu.  

Sluneční aktivity, minulost a výhled do 21. století

Slunce, zprávy z tisku:

12.2.2023 Na Slunci se stala věc, kterou vědci nedokážou vysvětlit. Z naší životadárné hvězdy se odtrhla její část a vytvořila gigantický vír. Takový úkaz dosud astronomové nepozorovali. Nyní ho analyzují. Současný cyklus je nicméně zvláštní. Vědci dokážou průběh slunečního cyklu předpovídat, letos ale aktivita Slunce jejich prognózy výrazně překonává. S mimořádnou aktivitou Slunce patrně souvisí také podivný úkaz pozorovaný 2. února. Vše začalo tím, že oblak chladného plazmatu vytryskl z povrchu Slunce. Potom se začal chovat neobvyklým způsobem. Odtržený sluneční materiál oběhl rychlostí 96 kilometrů za sekundu během osmi hodin kolem pólu podél 60. stupně severní šířky.. Pozorovaný vír naznačuje, že Slunce, vybuchující kolos, v jehož jádru probíhá termonukleární fúze vodíku na helium a který do okolí chrlí hmotu i nabité částice, nás ještě lecčíms může překvapit.

https://nedd.tiscali.cz/cast-slunce-se-odlomila-a-vytvorila-vir-jaky-dosud-nikdo-nevidel-550906?

30.3.2022 Astronomové viděli na Slunci neobvyklé vírové proudy. Pohybují se v opačném směru, než je rotace hvězdy, a třikrát rychleji, než by podle zákonů hydrodynamiky mělo být. Setrvačné vlny vznikají v kapalné nebo plynné fázi jakéhokoli rotujícího tělesa. V roce 1939 je objevil v zemské atmosféře americký meteorolog švédského původu Carl-Gustav Arvid Rossby. Některé jsou v oceánu. Rossbyho vlny vznikají kvůli Coriolisově síle, která není stejná v různých zeměpisných šířkách - setrvačná síla generovaná rotací Země. V důsledku toho se v atmosféře tvoří proudy v planetárním měřítku, které ovlivňují počasí a klima. Nesou teplý vzduch z tropů k pólům a studený vzduch zpět, určují střídání cyklón a anticyklón. V oceánu se tyto proudy pohybují podél termokliny - hranice mezi teplou horní vrstvou vody a spodní studenou.

• Zhruba před 40 lety vědci předpověděli, že Rossbyho vlny by měly být i na Slunci, které se stejně jako Země otáčí kolem své osy. Sluneční plazma se chová jako kapalina a plyn, jen s tím rozdílem, že má stále magnetické pole.
• V roce 2018 němečtí specialisté z Institutu Maxe Plancka pro výzkum sluneční soustavy zaznamenali vlnové víry na rovníku hvězdy šířící se v opačném směru, než je její rotace. Jako indikátory pohybu byly použity granule - konvektivní buňky o velikosti asi 1,5 kilometru, které pokrývají celý viditelný povrch Slunce - fotosféru. 
  
• Po analýze dat z helioseismického a magnetického detektoru HMI na Solar Dynamics Observatory (SDO) během šesti let pozorování vědci zaznamenali pohyb fotosférických granulí a identifikovali větší vířivé proudy. Ukázalo se, že jsou řízeny Rossbyho vlnami, které se na Slunci liší gigantickými velikostmi, srovnatelnými s poloměrem hvězdy, velmi malou amplitudou a periodou oscilací několika měsíců.
• V důsledku toho byl objeven další typ oscilace , nazývaný vysokofrekvenční retrográdní vlny (HFR). Vypadají jako měnící se vzor vírů (jako pozemské cyklóny a anticyklóny), umístěné antisymetricky - v šachovnicovém vzoru, na obou stranách slunečního rovníku.
• Fyzikální povaha HFR je stále nejasná. Stejně jako Rossbyho vlny se pohybují proti rotaci hvězdy, ale třikrát rychleji. S největší pravděpodobností se na jejich vzniku podílejí některé další síly: magnetická pole, gravitační vlny nebo konvekční proudění plazmatu. Není vyloučeno současné působení dvou nebo tří dalších faktorů.  
  
• Akustické vlny vycházející z útrob Slunce a magnetické vlny v koróně - nejvzdálenější vrstvě sluneční atmosféry - se ruší a vstupují do rezonance na určitých frekvencích. 
  
• Vědci se domnívají, že v hlubinách Slunce jsou pro nás dosud neznámé síly. V každém případě nelze sestavit model, který uspokojivě vysvětluje HFR pouze na základě magnetismu, gravitace a konvekce.
• Stále neexistuje vysvětlení pro diferenciální rotaci Slunce. V různých zeměpisných šířkách se body na jeho povrchu různě otáčejí. Existují důkazy, že uvnitř je to stejné.
• Vědci doufají, že objev nového typu vln rozšíří znalosti o procesech v nitru hvězdy a pomůže sestavit rafinovaný model. To je velmi důležité pro pochopení vlivu Slunce na Zemi a další planety sluneční soustavy. 
• https://ria.ru/20220330/solntse-1780690970.html 
  

28.3.2022 Vědci analyzovali soubor dat z pozorování světelných vln na povrchu Slunce. Objevili nový typ vysokofrekvenčních vln vířících na jeho povrchu. Pohybují se rychlostí v(třikrát vyšší rychlosti než jiné známé vlny) vymykající se našim vysvětlením a proti směru jejich rotace.

• Tajemný jev byl pojmenován jako vysokofrekvenční retrográdní vlny (HFR). 
  
• Rychlost HFR by mohly udávat komplexní interakce mezi jinými popsanými vlnami a magnetismem, gravitací či konvekcí. "Pokud by bylo možné vlny HFR připsat kterémukoliv z těchto tří procesů, pak by nález odpověděl na některé stále otevřené otázky, které na Slunce máme. 
  
• Vlny HFR připomínají jev pozorovaný před 30 lety na Zemi. Tehdy si atmosféričtí vědci všimli nevysvětlitelných vysokofrekvenčních vln v oceánu, které jsou dnes známy jako Rossbyho vlny. Měly čtyřikrát vyšší rychlost, než se v teoriích očekávalo. "Je velice zajímavé povšimnout si podobnosti se Sluncem v tom, že pohyby tekutin spojené s HFR jsou rovněž vidět těsně u rovníku.
• https://techfocus.cz/veda-vesmir/4161-zvlastni-vysokofrekvencni-vlny-na-slunci-mohou-dle-vedcu-vest-k-novym-fyzikalnim-zakonum.html? 
  

8.1.2022 GRAVITAČNÍ PŮSOBENÍ SLUNCE A MĚSÍCE NA ŽIVÉ ORGANISMY PODLE NOVÉ STUDIE PODCEŇUJEME. Gravitační vliv obou těles je patrný, přestože byl vyloučen cyklus dne a noci. Gravitační síly mění růst, pohyb a spánek rostlin a zvířat. "Všechny organismy se vyvinuly v kontextu pohybu těchto dvou těles (Měsíce a Slunce). Brazilský tým se podíval na studie týkající se stejnonožců z roku 1965, korálů z roku 1985 a klíčivosti slunečnicových semínek z roku 2014. Bylo zjištěno, že byl pohyb stejnonožců v laboratoři, růst korálů a klíčení semínek v souladu s gravitačními silami Slunce a Měsíce.

Data navíc ukazují, že pokud chybějí jiné vlivy, jako je světlo či teplota, místní gravitační vlivy k cyklickému chování stačí. Vědci tak vyvracejí mylnou správnost studií, v nichž je bráno v úvahu několik faktorů prostředí, ale jsou vypuštěny gravitační oscilace.

https://techfocus.cz/veda-vesmir/3946-gravitacni-pusobeni-slunce-a-mesice-na-zive-organismy-podle-nove-studie-podcenujeme.html?

30.11.2021 Vědci z Curtin University v Austrálii pomohli rozluštit přetrvávající záhadu původu vody na Zemi a zjistili, že překvapivě pravděpodobným zdrojem je slunce, píše web Phys.org.

Země je ve srovnání s ostatními kamennými planetami Sluneční soustavy velmi bohatá na vodu. Oceány pokrývají více než 70 % jejího povrchu a vědci si dlouho lámali hlavu nad tím, odkud přesně to všechno pochází.

Mezinárodní tým vědců pod vedením University of Glasgow zjistil, že sluneční vítr, tvořený nabitými částicemi ze Slunce, které jsou z velké části tvořeny ionty vodíku, vytvořil vodu na povrchu prachových zrn nesených na asteroidech, které do Země narazily v počátcích Sluneční soustavy.

Výzkum naznačuje, že sluneční vítr vytvořil vodu na povrchu drobných prachových zrnek a tato izotopicky lehčí voda pravděpodobně poskytla zbytek vody na Zemi.

• Systém atomové tomografie umožnil neuvěřitelně detailní pohled do nitra prvních zhruba 50 nanometrů povrchu prachových zrnek Itokawy, které podle zjištění obsahují takové množství vody, že by při zvětšení činilo asi 20 litrů na každý metr krychlový horniny.
• https://techsvet.cz/nejnovejsi-zpravy/slunce-zdrojem-vody-ano-a-nejen-na-zemi-mozna-v-celem-vesmiru/radkapil/? 
  

17.6.2020 Evropská vesmírná agentura zveřejnila první snímky Slunce pořízené sondou Solar Orbiter. Sonda, která se na svou pouť ke Slunci vydala na začátku letošního února, se ke Slunci dostala historicky vůbec nejblíž a dokázala pořídit zatím nejpodrobnější snímky naší nejbližší hvězdy. Dokázala zachytit i jev, který je podobný erupcím a který dostal jméno táborový oheň.

"Na první pohled se Slunce může jevit klidně, ale když si je vezmeme pod drobnohled, vidíme jednu miniaturní erupci vedle druhé," popsal David Berghmans, hlavní výzkumník dílčího projektu EUI, který ve vysokém rozlišení pořizuje snímky nižších vrstev sluneční koróny. Vnější vrstva sluneční atmosféry, kde byly táborové ohně zachyceny, sahá miliony kilometrů do vesmíru. Její teplota překračuje milion stupňů Celsia, což je o několik řádů více než teplota povrchu Slunce, která činí "pouhých" 5500 stupňů Celsia. Právě rozdíl mezi teplotou povrchu Slunce a koróny je jeden z nejzáhadnějších fenoménů hvězdy.

https://zahranicni.ihned.cz/c1-66791340-sonda-solar-orbiter-se-dostala-historicky-nejbliz-ke-slunci-snimky-mohou-byt-klicem-k-nejvetsi-zahade-hvezdy

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového