Československá měnová reforma 1953

3.6.2023 "Vláda republiky československej predkladá na schválenie návrh zákona o peňažnej reforme. S peňažnou reformu uskutoční sa súčasne dňom 1. júna zrušenie lístkového systému na potravinárske a priemyselné tovary." Těmito slovy zahájil v sobotu 30. května 1953 předseda vlády Viliam Široký schůzi Národního shromáždění, na které se reforma odhlasovala.

Následující den ohlásily nedělní noviny a také rozhlasové vysílání, že od pondělí 1. června se ruší přídělový systém, který fungoval od roku 1939 a zároveň československá koruna projde reformou.

• Na počátku roku 1949 je zaveden dvojí trh, vázaný a volný, na obou jsou diferencované ceny (dříve, či později musí být zaveden trh s jednotnými cenami a zrušení toho vázaného). Od roku 1951-2 se uvažovalo, že se spojí obě opatření do jednoho (měnová reforma a zrušení vázaného trhu).
• Byl zrušen lískový trh a volný trh byli sjednoceny a byli centrálně učeny tzv. maloobchodní ceny zboží.

Lidem budou staré bankovky a mince během měsíce června vyměněny za nové a navíc vytištěné v Sovětském svazu. V rámci reformy byly všechny příjmy včetně sociálních podpor sníženy v poměru 5:1. Hotovosti občanů byly vyměněny také v poměru 5:1, ale jen do částky 300 KČS na osobu, zbytek v poměru 50:1. Vklady se přepočítávaly podle jejich výše a také podle toho, kdy byly uloženy. Životní pojistky se také měnily v poměru 50:1. Kromě toho byly anulovány vklady vázané po měnové reformě v roce 1945, veškeré státní dluhopisy a všechny další tuzemské cenné papíry. Došlo k podstatnému snížení oběživa: zhruba 52 miliard starých korun bylo vyměněno za necelou 1,5 miliardy korun nových.

• Po druhé světové válce zůstala velká nerealizovaná kupní síla obyvatel, byly zřízeny vázané vklady v bankách (peníze nebyly zabaveny, ale lidé nemohli s nimi volně nakládat, aby se snížila kupní síla obyvatel). V dalších letech, jak přetrvával vázaný trh (lístkový systém), tak se akumulovali nové úspory lidí, které nebyli schopni na trhu uplatnit (na volném trhu byly několika násobně vyšší ceny). Na počátku 50tých let je poměrně velký obnos nerealizované kupní síly obyvatel a to je z pohledu ekonomiky obrovský problém, protože pokud by se zavedl volný trh bez omezení, tak to způsobí okamžitý nedostatek zboží. Proto komunisté likvidují vázané vklady a úspory obyvatel progresivním kurzem (1:50), aby bylo v ekonomice méně peněz.
• Další rovinu měnové reformy představuje pětiletka národního rozvoje 1948-1953 (ekonomy hodnocen jako dobrý), problém nastal na začátku 50tých let, plán byl přebudován a novelizován v souvislosti turbulencí v mezinárodních vztazích (1950 začíná válka v Koreji a je na spadnutí třetí světová válka mezi Východem a Západem). Východní blok reaguje horečným zbrojením a proto dochází k přepsání pětiletého plánu a investice jsou směřovány do těžkého průmyslu. Mezi roky 1950-2 se podíl zbraní v rámci strojírenství (na začátku 50ltých let byl 4% a během 2 roků vzrostl na 30% ve státním rozpočtu). Zbrojní výdaje narostou ke 20% a další souvisejícími oblastmi je to více jak 20% rozpočtu. V letech 1950-2 rukují další vojáci do armády a více jak zdvojnásobí se počet vojáků ve zbrani, to má negativní dopady na ekonomiku, protože ji potom chybí pracovní síla.
• V období úpravy prvního pětiletého plánu (1951-3), znatelně klesla životní úroveň obyvatel.
• Někteří badatelé zdůrazňují, že reforma neměla obyvatelstvo zbavit peněz jen dočasně v souvislosti se zrušením lístkového a volného trhu. Že režim prostě potřeboval, aby lidé v centrálně plánovaném hospodářství měli omezené množství prostředků. Omezení množství peněz v oběhu a větší kontrola nad ním tak, jak to už fungovalo v Sovětském svazu a ostatních jeho satelitech, bylo posledním krokem pro plný přechod na centrálního hospodářství. Československá koruna byla také nyní navázána na sovětský rubl a nebyla volně směnitelná. 
  
• Československá reforma byla provedena podle doporučení sovětských poradců, a to navzdory tomu, že v Československu byli odborníci, kteří navrhovali jiné a k obyvatelstvu šetrnější postupy.

• Československo ale nebylo jedinou zemí, která v poválečných letech provedla peněžní reformu. V mnoha státech se potýkali se situací, kdy vedle sebe existovala okupační měna z války a původní národní platidla, oběživa bylo na trhu mnohem víc než zboží, které by se za ně dalo koupit, leckde tak docházelo k inflaci. Reformy před rokem 1953 proběhly ve všech evropských zemích s výjimkou Spojeného království, Švýcarska, Švédska a Iberského poloostrova.

• V druhé polovině května 1953 začali masově skupovat zboží v obchodech (prosáklo na veřejnost, že bude měna), aby tím mohli uložit svůj finanční kapitál do zboží. Do 2-3 dní byla zcela rozvrácena obchodní síť, poptávané objemy přesahovali skladové zásoby, proti běžnému provozu. Proto musela vláda 25.5.1953 zcela uzavřít obchody s volným prodejem zboží (zboží, kde se nakupovala bez lístků před měnovou reformou). 30.5.1953 byla schválena měnová reforma.

• Reálná mzda po měnové reformě poklesla o 12-13% ve srovnání s rokem 1950. Po roce 1953 je znatelný pokrok a růst kvality života. Byla zvýšena nabídka v obchodech a bylo uvolněno do prodeje zboží, které bylo stahováno z obchodů před měnovou reformou. V druhé polovině 50tých let dochází každé dva roky ke znatelnému poklesu maloobchodních cen a tím i růstu reálných mezd a rychlého růstu životní úrovně. 

• Došlo i ke změně zahraničního kurzu měnové politiky. Kurz české koruny je pevně svázaný s rublem v poměru 1,8 koruny za 1 rubl. Československá měna již nebyla volně směnitelná. Od roku 1949 výrazně klesá spolupráce se Západem. Měnová reforma se přičiní o to, že v roce 1954 je Československo z mezinárodního měnového fondu vyloučeno (Bretton Woods 2) a vyváže se z tohoto systému.

Reforma v utajení

Jako důvod Viliam Široký i oficiální propaganda udávali špatné hospodaření za třetí republiky a také nutnost připravit o zbytky úspor poraženou buržoazii. Jak upozorňují historici, lidé, ovšem nejen příslušníci bývalé buržoazie, měli skutečně ušetřeno dost peněz, které ale nebylo za co utratit. A nebylo to jen tím, že se výroba po válce ještě nevzpamatovala. Socialistické centrálně plánované hospodářství bylo orientováno na těžbu a těžký průmysl. Spotřební průmysl byl potlačen a na trhu tedy takové zboží chybělo.

Československo ale nebylo jedinou zemí, která v poválečných letech provedla peněžní reformu. V mnoha státech se potýkali se situací, kdy vedle sebe existovala okupační měna z války a původní národní platidla, oběživa bylo na trhu mnohem víc než zboží, které by se za ně dalo koupit, leckde tak docházelo k inflaci.

Reformy před rokem 1953 proběhly ve všech evropských zemích s výjimkou Spojeného království, Švýcarska, Švédska a Iberského poloostrova.

Jak upozorňuje historik Jakub Rákosník, československá reforma byla provedena podle doporučení sovětských poradců, a to navzdory tomu, že v Československu byli odborníci, kteří navrhovali jiné a k obyvatelstvu šetrnější postupy.

Někteří badatelé zdůrazňují, že reforma neměla obyvatelstvo zbavit peněz jen dočasně v souvislosti se zrušením lístkového a volného trhu. Že režim prostě potřeboval, aby lidé v centrálně plánovaném hospodářství měli omezené množství prostředků. Omezení množství peněz v oběhu a větší kontrola nad ním tak, jak to už fungovalo v Sovětském svazu a ostatních jeho satelitech, bylo posledním krokem pro plný přechod na centrálního hospodářství. Československá koruna byla také nyní navázána na sovětský rubl a nebyla volně směnitelná.

Reforma se chystala dlouho dopředu. Pro to, aby skutečně zafungovala, bylo potřeba ji utajit. Mezi lidmi se sice už dlouho o jejím plánování šuškalo, ale politici, včetně prezidenta Antonína Zápotockého, její provedení popírali.

Když pak skutečně vstoupila v platnost, byli lidé značně roztrpčeni, a to bez ohledu na to, zda byli proti komunistickému režimu nebo ho podporovali. Jak říká historik Jakub Šlouf, reforma se totiž značně dotkla dělníků, kteří v poúnorovém Československu platili za preferovanou část společnosti. Za ty nejdůležitější a chráněné.

Tomu odpovídaly jejich vysoké platy, z nichž si mnozí v poválečných letech ušetřili opravdu velké sumy. Protože je leckdy neměli v bankách ale na hotovosti, nyní o jejich významnou část přišli.

Prakticky ve všech provozech a továrnách proto v pondělí 1. června vypukly menší i větší nepokoje. A to i mezi členy strany. Jak opět připomíná Jakub Šlouf, mnozí komunisté vyhrožovali odchodem ze strany, někteří straničtí funkcionáři dokonce sebevraždou. V Plzni a také Praze vypukla dělnická povstání, která však byla záhy potlačena.

https://plus.rozhlas.cz/menova-reforma-1953-dokonce-i-nekteri-komuniste-vyhrozovali-odchodem-ze-strany-9005739

30.5.2023 Československá měnová reforma z roku 1953 byla představiteli vládnoucího komunistického režimu prezentována jako opatření namířené proti zbohatlíkům. Ve skutečnosti na ni doplatili všichni, kdo měli alespoň nějaké úspory. Po přijetí zákona o měnové reformě, který vstoupil v platnost 1. června 1953, vypukly na řadě míst nepokoje.

Na rozdíl od předchozích měnových reforem nebyla ta z roku 1953 důsledkem změn státoprávního uspořádání jako po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1919 nebo při výměně protektorátní měny za československé koruny o 26 let později.

Příčinou reformy z května 1953 byly problémy tuzemské ekonomiky, jednostranně orientované na rozvoj těžkého průmyslu. Mezi lidmi v důsledku toho obíhalo velké množství peněz, za něž ale často nebylo nic k mání, protože spotřebního zboží byl v obchodech nedostatek. V politické rovině představovala reforma přechod k sovětskému modelu centrálního plánování a řízení ekonomických procesů.

Zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/ceskoslovensko-menova-reforma-1953.A230529_091434_ekonomika_rie

25.6.2018 Měnová reforma v roce 1953 zasáhla do života všech občanů Československa. Někteří, a nebylo jich vskutku málo, byli připraveni o své peníze. Častokrát o ty poslední, které měli.

Jaký byl skutečný důvod této tzv. reformy? V jaké situaci bylo tehdejší komunistické Československo? A komu tato reforma prospěla?

Rok 1953 byl rokem plným dramatických změn, na jaře SSSR zemřel Josif Vissarionovič Stalin. O pár týdnů později umírá nejvyšší představitel KSČ a klíčový muž v Československu Klement Gottwald.

"Do roku 1953 vstupovalo vedení KSČ ve stínu velkého procesu se čtrnácti vysoce postavenými stranickými funkcionáři, v jejichž čele stanul bývalý generální tajemník Rudolf Slánský. Soudní líčení sice umožnilo svést odpovědnost za hospodářské neúspěchy posledních let na konkrétní osoby, současně však mezi řadovými členy vyvolalo nespokojenost s vedením strany," uvádí historik Jiří Pernes, autor studie Rok 1953 v Československu.

Hospodářská situace byla mimořádně obtížná, nadále přetrvával lístkový systém, zboží na "volném trhu" bylo za přemrštěné ceny, řízení ekonomiky podléhalo komunistickým představám o plánování.

Dle hosta pořadu ekonoma Lukáše Kovandy "bylo Československo především enormně zadlužené, částečně v souvislosti s obdobím nacismu a částečně s nárůstem výdajů v poválečných letech. A konečně i v důsledku neefektivního plánování hospodářství v období 1. Pětiletky. Problémem byla i orientace na těžký průmysl (kvůli Korejské válce), centrální plánování, existovaly výpadky dodávek zboží a hrozilo, že pokud bude přídělový systém ukončen, tak dojde k velkému zdražení. Dokonce "experti ze SSSR" se podíleli na přípravě této tzv. reformy."

Na otázku, co po tzv. reformě lidem vůbec zbylo, konstatuje Lukáš Kovanda: "Zbyly jim jen bezcenné peníze. Anebo měli nové, ale s výrazně nižší kupní cenou. To ale nebylo všechno, stát nejen anuloval starou měnu, ale také anuloval veškeré cenné peníze. Tím se zbavil svého dluhu a byl to vlastně bankrot. Také různé pojistky lidí propadly státu."

Stát dokázal během několika let zplundrovat velké bohatství, protože neefektivně řídil ekonomiku. Fungovalo centrálně plánované hospodářství, neexistovalo soukromé vlastnictví, a tím vznikaly velké propady. Byla to chybná ideologie, že jedna vláda může řídit celou ekonomiku, nastavovat ceny. Soudruzi nahradili vlastníky a to pak vedlo k tomu, k čemu to vedlo. K ohromným ekonomickým ztrátám, které musel stát nějak nahradit. A to učinil tím, že lidem vzal peníze.
Lukáš Kovanda

Ale jak uvádí historik Jiří Pernes, "nelze ovšem nevidět, že vedle dělníků nespokojených s politikou KSČ a protestujících proti ní, tu byla masa pracujících, kteří komunistický režim bezvýhradně podporovali. Peněžní reforma nepochybně vyvolala deziluzi i u nich, ale z toho více než jednoho a půl miliónů členů, které KSČ tehdy měla, jich stranickou legitimaci na protest proti politice vrátilo jen pár stovek." 

Komu tedy prospěla tzv. měnová reforma v roce 1953? "Občanům měnová reforma neprospěla, prospěla státu, zbavil se inflace a svého poměrně velkého dluhu. Ale ani stát z toho nevyšel bez šrámu, protože porušil klíčový závazek vůči Měnovému fondu a byl z něho roku 1954 vyloučen," zhodnotil Lukáš Kovanda. Další ekonomické problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. 

https://plus.rozhlas.cz/ceskoslovenska-menova-reforma-v-roce-1953-obchody-se-musely-kvuli-navalu-lidi-6507837

18.6.2018 Československá měnová reforma z roku 1953 byla představiteli komunistického režimu prezentována jako opatření proti zbohatlíkům. Ve skutečnosti na ni doplatili všichni, kdo měli alespoň nějaké úspory.

Ještě v pátek 29. května 1953 ujišťoval prezident Antonín Zápotocký, že československá měna je pevná a zvěsti o chystané reformě jsou lživé. O den později do rozhlasu promluvil předseda vlády Viliam Široký. Občanům sdělil opak.

V ten den byl přijat zákon o měnové reformě a Široký oznámil, že stávající bankovky a mince budou platit jen do pondělí 1. června, kdy začne nový zákon platit. V neděli 31. května potom o měnové reformě podrobně informovalo Rudé právo.

Utajená výroba

Nové koruny, které byly kvůli utajení vyrobeny v Sovětském svazu, se za staré vyměňovaly v poměru 5:1. To však pouze u částek do 300 starých korun v hotovosti. Vyšší částky byly směňovány v poměru 50:1. A obdobně znehodnoceny byly i bankovní vklady. Vzhledem k tomu, že reforma byla vyhlášena v sobotu odpoledne, kdy už měly banky i obchody zavřeno, nebylo před jejími dopady úniku.

Kdo mohl, snažil se peníze do pondělí utratit alespoň nákupem jídla a lahví alkoholu v restauracích. Prezident Zápotocký měl dokonce v den vyhlášení reformy odvahu vydat se na procházku Prahou, aby zjistil, jak lidé na reformu reagují… Příčinou reformy z května 1953 byly problémy naší ekonomiky, jednostranně orientované na rozvoj těžkého průmyslu. Mezi lidmi v důsledku toho obíhalo množství peněz, za něž nebylo nic k mání, protože spotřebního zboží byl v obchodech nedostatek.

Státní krádež

Plošné znehodnocení úspor v důsledku měnové reformy poskytlo ideální příležitost zrušit přídělový systém, který na českém území platil od roku 1939. Už totiž nehrozilo, že lidé po zrušení odběrných kuponů vykoupí v obchodech všechno zboží. Měnová reforma byla všeobecně vnímána jako státní krádež, vyvolala řadu protestů a byla jedním z důvodů vyloučení Československa z Mezinárodního měnového fondu.

https://plus.rozhlas.cz/rok-1953-menova-reforma-aneb-antonin-zapotocky-jde-mezi-lid-7532014

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si jako první, co je nového