Hlošina okoličnatá

Hlošina okoličnatá (Elaeagnus umbellata) původně byla rozšířená od jihovýchodní Evropy přes Malou Asii, Himaláje až do Číny, Japonska a Koreje. Je to poměrně odolná dřevina, snese i chladné oblasti. Hlošiny jsou opadavé keře, které jsou po dozrání plodů jimi obsypány. 

• V České republice je rostlina známá od 17. století a byla hojně pěstovaná v mnohých zahradách.  
  

Hlošina je pěkný, opadavý keř, který má chutné plody. U nás není příliš rozšířená, ale o to více zajímavá. Plody dozrávají od září do listopadu. Když je necháte dostatečně vyzrát, pochutnáte si. Často jsou tyto bobule nazývané podzimní olivy Jedlé plody bývají velké něco kolem 1 cm a mají tmavě červený odstín. Vyrůstají ve shlucích, a to na mladších i starších větvích.

• Keř dorůstá do výšky až 4 m, stejně tak i do šířky. Velmi dobře odolává mrazu, občas se stane, že některý keřík omrzne, ale opět obrazí od paty kmínku.

• Hlošina kvete bílo-žlutými květy, které se na ní objevují v období květen-červen. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány včelami. Když hlošina kvete, velmi příjemně voní. 

• Jedlé plody jsou tmavě červené asi 1 cm velké. Obsahují vitamín C, A, E a mnoho dalších vitamínů či minerálů. Mají vysoký obsah karotenoidů a působí antioxidačně. Plody lze zpracovat např. do džemů. 
  

• Plody je třeba nechat na keři důkladně vyzrát, případně nechat 15 dní dojít v místnosti. V lednici je lze skladovat až po dobu 3 týdnů. 
  

• Bobule mají vynikající antibakteriální vlastnosti a bohatě jsou zastoupené i karotenoidy a antioxidanty. Pravidelná konzumace je výbornou prevencí před srdečními chorobami.
  

• Hlošina okoličnatá je ceněna především pro svou odolnost a schopnost růst i v chudých a suchých půdách. Je často využívána jako okrasná rostlina ve venkovských a zahradních prostředích. Rostlina je také známa pro svou schopnost vázat vzdušný dusík a zlepšovat půdní kvalitu.
  

Hlošina umí produkovat dusík (dusíkáč, podobně jako arónie). Na jejich kořenech jsou přítomny hlízkové bakterie, které mají schopnost fixovat vzdušný dusík a přeměnit jej na dusičnany a amoniak. Tyto látky jsou snadno přijímány kořeny. Výživa je dodávána nejen keři, ale i do okolní půdy, proto se hlošiny vysazují například k mladým ovocným stromkům. Tuto vlastnost mají i například rakytník, janovec, olše, jerlín a další. Takto keř může růst i na chudých půdách. Také kolonizuje poničené půdy a pomáhá je zúrodnit.

Stanoviště:  Keř je velmi nenáročný na typ a druh půdy. Roste i na půdách chudých na živiny a suchých. Potřebuje hodně slunce. Naopak hlošině nevyhovuje podmáčená, nepropustná půda a stinné kouty. Na těchto stanovištích špatně dozrává. Nevadí ji ani slunce a vítr. Mladší sazenice můžete mírně prořezat, u starších by prořezání snižovalo plodnost.

Množení: řízkování, semeny, hřížení. Semena lze vysévat na podzim nebo na jaře. Řízky lze získat ze zralého dřeva na konci zimy nebo na jaře. Hřížení je další možností, kdy se větev ohýbá k zemi a připoutá se, dokud nevytvoří kořeny.

https://sazenicka.cz/pestovani-hlosina-okolicnata/

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si jako první, co je nového