Ekonomická transformace 1989

Alfred Herrhausen (30. ledna 1930 - 30. listopadu 1989), šéf Deutsche Bank (člen nejužšího vedení Deutsche Bank od roku 1971 a řídicího výboru vlivné skupiny Bilderberg), ale i nejbližším přítelem a hlavním poradcem německého kancléře v letech 1982 až 1998 Helmuta Kohla (oba se narodili v roce 1930).

• "Musíme říkat, co si myslíme. Musíme dělat, co říkáme. A tím, co děláme, musíme také být." 
  

V roce 1989 mezi velkými západními kapitálovými strukturami vznikl konflikt v tom, kdo ovládne vznikající nové trhy v postsovětském bloku, včetně Ruska (rozumí se privatizace a úvěrování), a jakým způsobem se bude rozvíjet zejména průmysl a finanční odvětví, potažmo vliv na politickou moc. Tento spor navíc komplikovalo i chystané sjednocení Německa a plánovaný vznik Evropské měnové unie (konec silné marky).

Existovaly dvě skupiny s rozdílnou strategií: Němci s částečnou podporou Francouzů proti angloamerickým finančním kruhům. První, kterou podporoval Kohl a Herrhausen, představovala jakýsi nový Marshallův plán, jehož hlavním bodem bylo odepsání dluhu postkomunistických států. Druhá, která, jak víme, s velkou převahou zvítězila, s odpuštěním úvěrů v podstatě nepočítala a roztočení ekonomiky si představovala poskytnutím nových půjček. Šéf Deutsche Bank své představy prezentoval zástupcům Světové banky i na setkání skupiny Bilderberg. A silně narazil.

Atentát na pancéřovaný mercedes Herrhausena, který z bezpečnostních důvodů nosil neprůstřelnou vestu a všude chodil s ochrankou, byl precizně připraven a bomba byla s přesností setiny vteřiny odjištěna takzvanou Misznay-Schardinovou metodou. Sedmikilová nálož položená na zaparkovaný bicykl z konvoje vozů zasáhla jen bankéřovo auto. Obrovský titulek deníku Bild 1. prosince 1989 se ptal: Proč? A může se ptát i dnes.

Faktem však zůstává, že zahraniční zadlužení postkomunistických zemí je dnes řádově vyšší než v roce 1989, prakticky nikdy nesplatitelné, což představuje obrovskou zátěž. Je to možná i proto, že poslední bankéř se svědomím, jak se Herrhausenovi říkávalo, zemřel v roce 1989. Na jeho skromném náhrobním kameni jsou vytesány tyto věty: "Musíme říkat, co si myslíme. Musíme dělat, co říkáme. A tím, co děláme, musíme také být." více

František Nevařil: Velká loupež aneb bourání státu

Práce analyzuje hlavní majetkové převraty v české historii (Bílá Hora, obnova samostatného státu v r. 1918, Mnichov a Protektorát, osvobození ČSR v r. 1945, únor 1948, listopad 1989). Podrobněji se zabývá poválečným "znárodňováním", majetkovým dědictvím komunismu a polistopadovou restaurací kapitalismu. Rozsahem a důsledky mimosoudních restitucí, privatizací a zahraniční kolonizace. V tomto procesu "velké loupeže" obyvatelstvo a země byly okradeny o nahospodařený společenský majetek. Bylo nastoleno kapitalistické turecké hospodaření státu, bank i podniků, Česká republika začala žít dlouhodobě jen z bývalé majetkové podstaty a později (až dosud) na dluh.

Co stojí za rozvojem ČSFR po roce 1989

• Během roku 1990 vláda ČSFR třikrát snížila kurz koruny, nejsilněji v říjnu. Kurz vůči dolaru propadl ze 14 na 28 korun
  
• U nás byl ten kurz stanoven na takovéto slabé úrovni proto, aby se vytvořil, jak se tomu tehdy říkalo, kurzový polštář, hlavně pro české exportéry, protože se vědělo, že oni budou prožívat těžkou dobu. 

Vývoj koruny v roce 1990

1990 - vznik aukčního kurzu pro fyzické osoby

1990, 8. 1. - Obchodní kurz a neobchodní kurz byly zrušeny a nahrazeny jednotným kurzem pro obchodní a neobchodní platby ve výši původního obchodního kurzu. Ten byl současně devalvován o 18,6 procenta, a to na 9,79 korun za jednu marku a 17 korun za jeden dolar.

1990, 8. 1. - Byl zaveden tzv. turistický kurz, za který si mohli občané nakupovat proti razítku v cestovním pasu valuty do stanoveného limitu. Ten zpočátku činil dva tisíce korun. Jeho výše byla stanovena na základě nabídky a poptávky v rakouských bankách na 38 Kč/1 USD.

1990, 6. 4. - revalvace koruny v turistickém kurzu o šest procent

1990, 20. 4. - revalvace koruny v turistickém kurzu o 10 procent

1990, 18. 5. - fixace turistického kurzu na úrovni kolem 27,8 Kč/1 USD

1990, 15. 10. - další devalvace kurzu pro obchodní a neobchodní platby koruny vůči koši o 55,4 procenta

1990, 28. 12. - sloučení jednotného a turistického kurzu a vytvoření rovné podmínky pro všechny subjekty pokud jde o cenu devizových prostředků, další devalvace kurzu pro obchodní a neobchodní platby o 16 procent

více

25.5.2021 Ministerstvo financí vedené Václavem Klausem tajně odeslalo na přelomu 80. a 90. let do Sovětského svazu půjčku přibližně 1,3 miliardy amerických dolarů, píší dnešní Hospodářské noviny (HN). Deník se odkazuje na dokumenty z Národního archivu, které vypátral ve spolupráci se serverem Aktuálně.cz, týdeníkem Respekt a protikorupční organizací Observation post.

Peníze půjčené na základě dohody uzavřené komunistickou vládou Ladislava Adamce se staly součástí mnohamiliardového dluhu, ze kterého Rusko vrátilo Česku pouze část. Klaus pro HN popřel, že by o půjčce věděl.

Po roce 1989 se Česko pokoušelo po Rusku dluh v celkové hodnotě 3,6 miliard dolarů získat od Ruska zpět. Za vlády premiéra a současného prezidenta Miloše Zemana zhruba dvě třetiny dluhu odkoupila od státu bez výběrového řízení společnost Falkon Capital za přibližně 750 milionů dolarů, podle některých expertů nevýhodně. V srpnu 2013 schválila vláda premiéra Jiřího Rusnoka dohodu s Ruskem o splacení zbytku dluhu. Česko podle tehdejšího Rusnokova vyjádření mělo získat ze zbytku dluhu přibližně 80 procent, tedy minimálně 6,5 milionu dolarů. Před Vánoci 2013 ruské ministerstvo financí oznámilo, že dluh vůči Česku byl uhrazen dodávkami průmyslové produkce a částečně penězi.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/klausovo-ministerstvo-po-listopadu-89-tajne-pujcilo-rusku-miliardu-dolaru-155882#

1.2.2020 Češi kapitalismus budovali příliš rychle a bez velkého ohledu na sociální dopady, říká historička Doc Antónie Doležalová. více

10 nejlepších evropských zemí podle HDP (1897-2022)

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového