Zvířetníkové světlo

Zvířetníkové nebo zodiakální světlo je každopádně sluneční světlo rozptýlené na částicích meziplanetární hmoty v rovině Sluneční soustavy. Tyto částice pocházejí především z ohonů komet či z drcených meteoritů. Protože jsou rozprostřeny především v rovině Sluneční soustavy a ekliptiky (roviny, na které leží zemská dráha), promítá se nám světelný kužel na oblohu do zvířetníkových neboli zodiakálních souhvězdí. 

• Zvířetníkové světlo je slabá záře, která se vyskytuje na noční obloze kolem ekliptiky. Nejlépe jej lze vidět v období kolem rovnodennosti (na jaře po západu a na podzim před východem Slunce), když je ekliptika skloněna k obzoru o velký úhel. Jev je způsoben rozptylem slunečního světla vesmírným prachem v prachovém oblaku kolem ekliptiky, což zjistil jako první dánský astronom Theodor Brorsen. Intenzita zvířetníkového světla klesá se vzdáleností od Slunce, ovšem při velmi tmavých nocích (stupeň světelného znečištění 1 nebo 2) je vidět podél celého zvířetníku. Ve skutečnosti pokrývá celou oblohu a způsobuje velkou část celkového záření oblohy za bezměsíčné noci. Obdobný jev - slabá, ale mírně zesilující, oválná záře přesně naproti Slunci - se nazývá protisvit. V něm je zvířetníkové světlo nejsilnější.

Nezvyklý a neostrý kužel světla zářící zpoza obzoru na jinak hvězdami poseté obloze, viditelný po soumraku nad západním obzorem či naopak před rozbřeskem na východě, neměl dlouhá léta jasné vědecké vysvětlení. S ním pravděpodobně přišel jako první až italský astronom Giovannni Domenico Cassini (1625-1712), který v roce 1683 zmínil teorii o rozptylu slunečního světla na částicích prachu. Jiné zdroje Cassiniho o toto prvenství připravují a tvrdí, že za vysvětlením jevu stojí švýcarský matematik Nicolas Fatio de Duillier (1664-1753) publikující své práce jen o rok později.

• U rovníku nikdy nesvírá s obzorem tak malý úhel jako u nás, aby se ztratilo nízko nad obzorem, proto je vidět u rovníku celý rok.
  
• U nás můžeme nejlépe sledovat zvířetníkové světlo okolo rovnodenností, na jaře večer po soumraku nad západním obzorem a na podzim naopak na východě ráno před rozbřeskem.
  
• Lze jej spatřit přibližně hodinu po západu slunce (tedy od 19:00 SEČ dále) nad západním obzorem jako stříbřitý kužel světla táhnoucí se od obzoru do výšky až 60° od 8 do 15. března, kde jej doplňuje pohled na planetu Mars nedaleko hvězdokupy Plejády v souhvězdí Býka. 
  
• Po 15. březnu už tedy začne Měsíc rušit jev svým svitem a zodiakální světlo přezáří. Zvířetníkové světlo pak bude možné pozorovat, a třeba i fotografovat, ještě v dubnu, konkrétně od 1. do 14. dubna, ale jeho sklon vůči obzoru se bude pomalu zmenšovat a podmínky k jeho pozorování zhoršovat.
• Přemíra škodlivého světelného smogu z měst způsobila postupné "zneviditelnění" úkazu z mnoha míst na celém světě. Světlo je podle odborníků přibližně 70krát slabší než obloha v přezářených velkoměstech, proto je nutné k jeho spatření pozorovací místo, kde neruší ani světelný smog, ani případná mlha.
• V Česku se dá úkaz obecně sledovat např. na Vysočině, Šumavě, v Novohradských horách, Beskydech, Jeseníkách, na Manětínsku či v Orlických a Jizerských horách. 
• Ve vysokohorských oblastech v Chile, je možné spatřit nejen kužel zodiakálního světla, ale ještě slabší tzv. zodiakální most spojující východní a západní zodiakální kužely, nebo jasnější místo v zodiakálním mostě zvané zodiakální protisvit.  
  

Zvířetníkové nebo zodiakální světlo, zprávy z tisku: 

8.3.2021 Noční obloha nabízí pozorovatelům zajímavý úkaz, tzv. zvířetníkové světlo. Nejlépe je vidět v oblastech s čistým vzduchem a minimálním umělým osvětlením. Lze jej spatřit přibližně hodinu po západu slunce (tedy od 19:00 SEČ dále) nad západním obzorem jako stříbřitý kužel světla táhnoucí se od obzoru do výšky až 60°, kde jej doplňuje pohled na planetu Mars nedaleko hvězdokupy Plejády v souhvězdí Býka.

• Na jev není třeba dalekohled, postačí tmavá obloha. "Nejlepší období pro spatření zvířetníkového světla potrvá přibližně do 15. března, poté již začne Měsíc opět rušit svým svitem

U rovníku je vidět po celý rok

Zvířetníkové nebo zodiakální světlo je každopádně sluneční světlo rozptýlené na částicích meziplanetární hmoty v rovině Sluneční soustavy. Tyto částice pocházejí především z ohonů komet či z drcených meteoritů. Protože jsou rozprostřeny především v rovině Sluneční soustavy a ekliptiky (roviny, na které leží zemská dráha), promítá se nám světelný kužel na oblohu do zvířetníkových neboli zodiakálních souhvězdí.

• U rovníku nikdy nesvírá s obzorem tak malý úhel, aby se ztratilo nízko nad obzorem.
  
• U nás můžeme nejlépe sledovat zvířetníkové světlo okolo rovnodenností, na jaře večer po soumraku nad západním obzorem a na podzim naopak na východě ráno před rozbřeskem.
  
• Po 15. březnu už tedy začne Měsíc rušit jev svým svitem a zodiakální světlo přezáří. Zvířetníkové světlo pak bude možné pozorovat, a třeba i fotografovat, ještě v dubnu, konkrétně od 1. do 14. dubna, ale jeho sklon vůči obzoru se bude pomalu zmenšovat a podmínky k jeho pozorování zhoršovat.
  

https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/na-nocni-obloze-sviti-zviretnikove-svetlo-smog-i-pocasi-vsak-ne-vzdy-podivanou-umozni<br>

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového