Houby

Před 1 miliardou roků se Země probouzí z doby ledové (Precambrium) a nastává prostor pro houby (mikroorganismy, první kolonizátory planety). Houby rozkládají kameny v živou hmotu (výtrusy hub vypouští kyselinu, která rozkládá povrch hornin, houbová vlákna následně těží z horniny živiny v podobě minerálů, špičky vláken (hyfy) dokáží díky tlaku až 200 atm rozdrtit kámen, dochází k těžbě na molekulární úrovni), tím vytváří prostor pro příchod prvních rostlin. Houby jsou přechodový druh mezi rostlinnou a živočišnou říší, houby totiž nepatří mezi živočichy ani mezi rostliny. Z přírodovědeckého hlediska mají houby blíže k živočichům než k rostlinám. Podobně jako my dýchají kyslík, vypouštějí oxid uhličitý a k rozmnožování nepotřebují sluneční svit.

Houby jsou hlavní rozkladači organické hmoty, stejně jako mutualisté nebo patogeny rostlin, půdní houby významně ovlivňují rostlinnou primární produkci a koloběhy živin v ekosystémech.

• Říše hub je chemickou továrnou přírody (50 % léků je odvozena od hub). Houby je přechodový druh mezi rostlinami a živočichy.
• Houby se na souši objevily mnohem dříve než rostliny, které z moře přešly na souš teprve před 450 miliony lety. 
  
• Houby jsou hnacím prvkem evoluce na souši (rozežírají horniny ze kterých vzniká půda, vyživují rostliny a také díky nim se planeta zazelenala), houby vdechli planetě život po každé globální katastrofě (bez hub by nebyl život na planetě Zemi), houby také vydláždily cestu lidské civilizaci.
• "Klima je jedním z hlavních faktorů, které výskyt hub předurčují". Je známo, že ekosystém lesů po celé planetě drží pohromadě především díky houbám, které si mezi sebou předávají živiny a také nepostradatelnou vodu. Houby zřejmě rostly na souši ještě dříve. Mohly tedy hrát důležitou roli v opětovném probuzení života na světě. Poskytují totiž rostlinám a stromům vodu a minerální živiny, které jsou důležité pro jejich další růst a rozvoj.   
  
• První plodnice hub se obvykle začínají klubat zhruba deset dní po dešti, a to nejdříve ty rostoucí mimo les (špičky, žampiony, pýchavky), o pár dní později se přidají i lesní houby, hřibům to trvá růst několik dnů, obvykle se uvádí čtyři až osm dnů-
  
• Měsíc dokáže ovlivňovat příliv a odliv, proč by nemohl »tahat vodu« ze země tak, aby houby měly víc vláhy a víc rostly za úplňku, pokud nebude před úplňkem tři týdny pršet, houby neporostou bez ohledu na lunární fázi.
  
• Základní součástí hub je voda a vláknina, koncentrace dalších látek je nepatrná.
• Půdní houby významně přispívají k produkci čisté vody, potravy a vzduchu a k potlačování půdních organismů způsobujících onemocnění rostlin a živočichů. Maximum diverzity u hub neleží v tropech, jako je tomu u rostlin, ale spíše v chladných oblastech," říká Petr Kohout pracovník laboratoře environmentální mikrobiologie MBÚ AV ČR. Houby mají jedinečnou schopnost si poradit s toxickým odpadem.
• Houby dokáží potlačit vedlejší účinky chemoterapie a radioterapie, např. outkovka pestrá nebo lišejník islandský (který tu běžně roste a užívá se s čokoládou) posilují imunitní systém.
• V síti podhoubí jsou posilována vlákna, kterými proudí nejvíce živin, naopak slepá vlákna postupně mizí (chovají se jako neuronová vlákna v mozku). Skrze vlákna také proudí informace o okolním prostředí a o výskytu potravy (například padlých větví).
• Houby zajišťují větší stabilitu půdy, působí proti erozi a zvyšují zadržování vody v půdě (mykorhiza), houby tvoří až 30 % veškeré půdní hmoty a na každý metr kořene stromů připadá kilometr podhoubí. Houby a další mikroorganismy se podílejí také na rozkladu dřeva, rozložené dřevo je zdrojem života pro nová semena, která se opět propojí s houbami a podpoří růst rostlin. Houby nad zemí rozkládají stromy, naopak houby pod zemí podporují odolnost a růst stromu. Houby ukládají uhlík z atmosféry do půdy.
• Pro strukturu půdy jsou nesmírně důležité houby, které žijí v symbióze se zemědělskými plodinami. Pomáhají jim překonávat sucho, zpřístupňovat živiny, chrání je před bakteriemi atd. A rostlina zase 25-30% všeho, co získá fotosyntézou ze slunce, věnuje do půdy, mimo jiné těmto houbám. Mají vlastně uzavřenou takovou dohodu o vzájemně výhodné spolupráci. 

Půda (podobně jako lidská kůže) také stojí na hranici dvou světů mezi minerály a rostlinami (mykorhiza). Rostliny stojí na hranici dvou světů půdy a atmosféry - vzduch a Slunce (fotosyntéza). Houby - přechodový druh mezi rostlinami a zvířaty, houby také podpořili přechod řas moře na souš před cca 450 miliony let.

Houby jsou přechodový druh mezi rostlinnou a živočišnou říší, houby totiž nepatří mezi živočichy ani mezi rostliny. Buněčné stěny hub jsou totiž složeny z chitinu, tedy z látky, která tvoří vnější kostru korýšů, pavoukovců nebo hmyzu. Kromě toho se v tělech hub ukládá disacharid trehalóza, který je jinak znám téměř výhradně jako krevní cukr členovců. Rovněž zvláštní barviva, pteridiny, se vyskytují jako žlutý pigment u žluťáska řešetlákového, ale u žádných rostlin.

• Je tedy hříbek, křemenáč nebo hlíva ústřičná více příbuzná třeba s krabem či škeblí než s petrklíčem nebo lípou? Z těchto všech důvodů jsou houby řazeny do zcela samostatné říše (Fungi), vedle říše rostlinné (Plantae) a živočišné (Animalia).

Zajímavost: věděli jste, že výtrusy hub (vysušování a vlhnutí výtrusů, které obsahují cukry jsou zjednodušeně řečeno příčinou tohoto procesu) významně přispívají ke vzniku dešťových srážek a pomáhají roztáčet malý vodní cyklus. Srážky podporují růst plodnic, které produkují a uvolňují výtrusy, které přispívají ke vzniku dešťů, a tak se koloběh opakuje dále, ale pouze do doby, než je tento přírodní cyklus narušen suchem.

Zajímavost: Houby jsou hnacím prvkem evoluce na souši (rozežírají horniny ze kterých vzniká půda, vyživují rostliny a také díky nim se planeta zazelenala), houby vdechli planetě život po každé globální katastrofě (bez hub by nebyl život na planetě Zemi), houby také vydláždily cestu lidské civilizaci. Budou se houby v našem století také podílet na evoluci lidské civilizace a zajistí novou dynamickou rovnováhu na planetě společně s dalšími mikroorganismy a vodou? 

Houba stará 635 milionů let zřejmě přispěla k obnově života na planetě po době ledové.

Před 500 miliony roků se houby spojili s řasami, řasy vystoupily z jezer, dávají houbám cukr a získávají na oplátku minerály (je to druh symbiózy, který se stal jedním z nejúčinnějších nástrojů evoluce), země se zazelenala.

Před 450 miliony lety (Ordovic), život byl pouze v moři, na pevnině nebylo nic ani zvířata a stromy.

Před 65 miliony (Svrchní křída) let pravděpodobně náraz asteroidů vyhubí 75 % všech druhů na Zemi, tuto pohromu využívají houby ve svůj prospěch, protože vše bylo v rozkladu a rozkladné houby se mohou rychle množit. Přežili savci, kteří byli imunní vůči smrtícímu účinku hub (vytváří tepelnou zónu, nepřijatelnou pro houby, které mohou nakazit člověka).

Před 10 miliony let (Miocén, teplé a suché počasí), po předcích jsme zdědili dobře rozkládat alkohol (etanol), který vzniká při hnití plodů (kvasinky).

Před 5000 roky (doba bronzová), Ledový muž Ötzi (Homo tyrolensis), měl u sebe houby (choroše, posilují imunitní systém, pomáhají proti rakovině a zánětům, antivirové a antibakteriální účinky), které sloužily také jako talisman na ochranu.

• 1928 Alexandr Fleming, tak vznikl penicilin se spór hub, houby zabíjí bakterie (antibiotika), díky objevu Penicilinu (aplikace po roce 1941) se populace znásobila.
• Houby a bakterie je nepřátelé (baktérie se však neustále vyvíjejí).
• Půdní houba.

Houby jsou špičkou ledovce, představují vnější znak přítomnosti houby na povrchu půdy nebo vegetace. Známe pouze cca 1 % z odhadovaného množství hub. Houbové podzemní vlákno se jmenuje hyf, které dokáže rozdrtit horninu, která se následně přemění prostřednictvím živočichů na úrodnou půdu.

• Houby mají dva podzemní internety: jeden co propojuje mrtvou organickou hmotu, kterou rozkládají a druhý co propojuje a vyživuje živou organickou hmotu a oba jsou vzájemně také propojené a provázané v dynamické rovnováze.
• Houby rozkládají mrtvou organickou hmotu (odpad přírodní říše) a přitom vytváří podmínky pro život (provádějí detoxikaci) v podobě živin pro vegetaci (rostliny), transformují mrtvou hmotu v živou hmotu (regenerace, znovuzrození).
• Koloběh rostlin je propojen prostřednictvím hub (podporují jejich rozklad a současně jejich výživu a růst).
• Houby poskytují rostlinám a stromů vodu a minerály, které vymění za cukry.
• Houby vytváří lesní sít (přírodní internet), která dodává vše co les potřebuje.

Mycelium

Mycelium pronikající půdou se nazývá mycelium bazální (vegetativní); část nad půdou je mycelium vzdušné nebo reproduktivní (tvoří-li spory).

• Mycelium-podhoubí, je shluk vzájemně propletených vláken, charakteristický zejména pro houby a některé bakterie.
• Mycelium je tělo houby, šíří se půdou a požívá vše co mu přijde do cesty.
• Houby používají enzymy (zuby a drápy hub) na prorůstání dřeva atd.
• Houby migrují, aby získaly potravu pro svůj růst.

Přírodní internet (mykorhiza)

Houby vytváří lesní sít (přírodní internet), která dodává vše co les potřebuje.

• Stromy si prostřednictvím této sítě mohou předávat varovné signály.
• Díky houbám les funguje jako vzájemně propojený a spolupracující super organismus.
• Celá planeta je propojená sítí houbových vláken.

Zemědělství položilo základ lidské společnosti

• Fermentované nápoje z obilí a travin zvýšili naši schopnost přežít (chleba a pivo potřebují ty samé kvasinky, které produkují alkohol).
• Vosy jsou zásobárnou kvasinek v přírodě.

Houby, zprávy z tisku:

18.12.2024 Vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Karel Klem zkoumá, jak půdu v Česku, zpustošenou dekádami intenzivní orby a používáním syntetických hnojiv a pesticidů znovu ozdravit a připravit na budoucí vysoké teploty v důsledku klimatické změny.

• Je přesvědčen, že pokud přestaneme postupně orat a půdu budeme celoročně pokrývat meziplodinami, podaří se během několika dekád obnovit její úrodnost. Může tomu pomoci i fakt, že zemědělci dostanou zaplaceno za zachycování uhlíku v půdě. "Čeká se také na to, jak budou vypadat systém obchodování s emisními povolenkami v zemědělství neboli Agro-ET.
• Ukazuje se, že možnosti šlechtění nových odrůd jsou omezené, pomůže to omezit vzniklé ztráty tak z 20-30%.
• Je problematičtější pěstovat meruňky a vinnou révu, které by vlastně z oteplení měly profitovat. Ale my teď v podstatě každý druhý rok máme na jaře problém, protože ovocné stromy dříve raší, a pak jsou poškozeny mrazy.
  
• Zhruba před pětadvaceti, třiceti lety začali v Rakousku méně zpracovávat půdu a pěstovat meziplodiny, což je v podstatě základ regenerativního přístupu.
  
• V USA už před více než padesáti lety měli problémy s větrnou erozí. Ty dotčené oblasti začaly ve velkém s minimalizačními technologiemi. To znamená minimálně zpracovávat půdu, pěstovat meziplodiny ideálně v kombinaci s živočišnou produkcí, kdy jsou meziplodiny dobytkem přepásány.
  
• V Evropě se hospodaří intenzivně všude, ale naše zemědělská krajina je hodně svažitá, proto je u nás ten problém násobně větší – ztráta úrodnosti, schopnost zadržovat vodu a problémy s erozí se sčítají. Ale v průměru jsme na tom jen o trochu hůře. Uhlík degraduje všude, odbourává se tím, že se intenzivně zpracovává půda, ale když se přidá eroze, tak voda odnese celou svrchní, úrodnou vrstvu půdy.
• Ze satelitních snímků, ale jen tak třicet až 35 let do minulosti. Zejména na svažitých pozemcích je patrný úbytek organické hmoty. Půda se začala intenzivně obdělávat už před 200 lety, postupně se přidávala těžká mechanizace, intenzivní hnojení. Oráme ale v podstatě od vynálezu ruchadla. Předtím se půda zpracovávala jen mělce. Na druhou stranu se dá spočítat, že pokud bychom dělali vše dobře a vše by směřovalo k tomu, že máme půdu pořád pokrytou, tak jsme ji schopni hrubým výpočtem obnovit už za třicet až padesát let.
  
• Nás nejvíce zajímá, jak dosáhnout toho, aby uhlík, který se v půdě ukládá, byl stabilní. Proto se snažíme hledat principy, které spějí k tomu, aby se uhlík ukládal stabilně, pevně a byl vázaný na minerální částice. K tomu jsou nezbytné mykorhizní houby (žijí v symbióze s kořeny vyšších rostlin, pozn. aut.) i jiné mikroorganismy, které ty jednoduché částice přetvářejí a tyto jsou poutány na stabilní formu uhlíku. To je jediná možnost, jak dosáhnout dlouhodobého a trvalého navýšení.
• Když se půda hnojí chlévským hnojem, a neopakuje se to každé tři až čtyři roky, tak obsah organické hmoty zůstává na stejné úrovni nebo dokonce klesá. Velké množství hnoje, dvojnásobné až trojnásobně, by možná stačilo, ale to tu nikdo nevyrobí a nezaplatí. Pokusy ve Velké Británii ukazují, že to funguje, když aplikujete třeba třicet tun hnoje na hektar ročně.
• Jednoznačně to je zvýšení podílu bobovitých rostlin v osevním postupu a meziplodinách. Dále je důležité nehýbat moc s půdou, protože tak se ničí prospěšné mikroorganismy. Po každém zorání se houby zničí a kořeny rostlin se musejí znovu kolonizovat mykorhizními houbami, čili je to je negativní pro půdní mikrobiom. A každopádně platí zásada mít pořád pokrytou půdu, aby se do ní fotosyntézou dostával jednoduchý uhlík, který se pak poutá na minerální částice.
• Orbou se půda provzdušní, aktivují se aerobní rozkladné procesy. Organická hmota se v provzdušněném prostředí rychleji rozkládá, narušujete vlákna hub, které rozvádějí uhlík k minerálním částicím. V té chvíli ukládání uhlíku zastavíme a stimulujeme jeho odbourávání. Na satelitu je to vidět na barvě, v infračerveném spektru ještě lépe, přičemž obecně se z tmavé barvy stane světlejší. Nicméně to většinou můžeme pozorovat spíše až v řádu desítek let. Agronom to může vidět i na vlastní oči, i když vzhledem k tomu, že se jedná o pomalé změny, si to často ani neuvědomí.
• Když přijde sucho, výnosy začnou klesat, i když je půda pohnojená. Ale nemusí to vidět, když dost prší. Na obhajobu řady zemědělců chci říci, že hlavně ti mladí už si to uvědomují a nechtějí dalších dvacet let hospodařit stejně.
  
• Někteří profesoři na vysokých školách nejsou schopni pochopit všechny regenerativní principy, a to i když jsou založeny na nových poznatcích vědy.
• V USA to fungovalo jako v Rakousku. Viděli, že jim regenerativní hospodaření pomáhá, ale nevěděli, co za tím je. Navyšování a stabilizace uhlíku je nezajímala zpočátku vůbec. Poprvé byly tyto mechanismy popsány v rámci lesnického průzkumu. Platby a uhlíkové kredity v zemědělství jsou otázkou posledních roků. A také snaha o vyšší zadržení vody v půdě nás provází teprve posledních deset až dvacet let.
• Metan uvolňují přežvýkavci při říhání. Pro Česko to takový problém není, máme téměř desetkrát méně přežvýkavců než Dánsko nebo Nizozemsko. Ale stále je to věc, která když bude zavedená, tak by měl dostat zemědělec za snižování těchto emisí zaplaceno. V Dánsku už za produkci metanu musejí zemědělci i platit. Snižovat ji lze třeba regenerativní pastvou. Zdravá půda je schopná až 60% metanu, který krávy vyprodukují, zachytit. Různé doplňky stravy, byliny umějí snížit produkci metanu třeba o deset až 20%.
  
• V tuto chvíli je to mírný souboj. Ekologické zemědělství se tváří, že má mnohem lepší efekt na zdraví půdy, protože nepoužívají pesticidy a umělá hnojiva. Ale regenerativní tábor zase namítá, že orbou se půda degraduje, což je určitě pravda. Ekologické zemědělství vlastně z degradace půdy získává živiny. Pravda je tedy tak trochu na obou stranách. Podle mě by měly začít oba tábory spolupracovat, přibližovat se.
• https://www.ekonews.cz/kdyz-prestaneme-orat-a-pokryjeme-pudu-meziplodinami-obnovime-za-par-desitek-let-jeji-urodnost-rika-vedec/?

19.4.2022 Výzkum vedený profesorem Andrewem Adamatzkym z laboratoře nekonvenčních výpočtů Západoanglické univerzity v Bristolu ukázal, že signály, které si houby mezi sebou vyměňují, mají určitou podobnost s lidskou řečí. Tyto signály (elektrické impulzy) se podle něj shlukují do řetězců, které z matematického pohledu odpovídají komunikaci až o 50 slovech.

• Impulzy mezi houbami putují prostřednictvím dlouhých podzemních vláknitých struktur zvaných hyfy - tento proces je podobný lidské komunikaci pomocí neuronů.
  
• Adamatzky zkoumal čtyři druhy hub - penízovku sametonohou, klanolístku obecnou, housenici červenou a Omphalotus nidiformis - hlívovník známý též jako "houba duchů", do jejichž substrátů vložil drobné elektrody a sledoval elektrickou aktivitu.
  
• Vlny elektrických aktivit mohou hubám sloužit k zachování celistvosti - v tomto případě je připodobňuje k vytí vlků, které pomáhá udržovat smečku zvířat pohromadě. Stejně tak ale podle něj může jít o hlášení nově objevených zdrojů důležitých látek v přírodě.
• https://www.novinky.cz/koktejl/clanek/houby-vysilaji-signaly-ktere-se-podobaji-lidske-reci-tvrdi-vyzkum-40393515#

22.2.2021 Houby jsou prospěšné nejen pro zdraví člověka, ale i pro lesy a rostliny obecně. To však zdaleka není všechno. Nová studie zjistila, že houby mohly mít důležitou roli i v dávné historii Země. Houba stará 635 milionů let zřejmě přispěla k obnově života na planetě po době ledové.

Studie čínsko-amerického týmu vědců publikovaná v časopise Nature Communications je zcela přelomová. Zkamenělinu houby nalezli vědci v jižní Číně mezi dolomitovými skalami. Ta podle všech indicií přečkala období, kdy na planetě panovala doba ledová. Důkazem jejího stáří jsou sedimenty, které v ní výzkumníci našli. V době, ze které nález pochází, na planetě žily už i vodní řasy. Na souš rostliny přešly až před 450 miliony let. Houby tedy zřejmě rostly na souši ještě dříve. Mohly tedy hrát důležitou roli v opětovném probuzení života na světě. Poskytují totiž rostlinám a stromům vodu a minerální živiny, které jsou důležité pro jejich další růst a rozvoj.

https://pozitivni-zpravy.cz/houby-jako-nevidani-pomocnici-novy-objev-potvrdil-jejich-vyjimecnost/

https://www.nature.com/articles/s41467-021-20975-1

10.2.2021 Je známo, že ekosystém lesů po celé planetě drží pohromadě především díky houbám, které si mezi sebou předávají živiny a také nepostradatelnou vodu. Nejnovější vědecká studie naznačuje, že houby mohly sehrát klíčovou roli při obnovení života po těžkých časech, jako byly například doby ledové.

Houby byly ještě poměrně nedávno považovány za rostliny, přestože se jedná o živý organismus, který je nedílnou a velice důležitou součástí života na planetě. Například existence lesních ekosystémů by bez hub byla vyloučena, protože by si nedokázal les udržet dostatečnou vláhu a správný tok živin. Jak vědci zjistili v rámci nejnovější studie, houby zastávaly svou klíčovou roli i v jiných oblastech života.

Díky analýze zkamenělé houby, která byla objevena v Číně, vědci zjistili, že tento více než 635 milionů let starý organismus hrál pravděpodobně velice důležitou roli při obnově života po době ledové. Houby navíc existovaly na naší planetě ještě daleko před obdobím prvohor a jejich role v evoluci života na Zemi je tak pravděpodobně mnohem důležitější, než se předpokládalo.

• Pokud jsou vědecké výpočty správné, tak tento objev posouvá znalost výskytu hub o celých 200 milionů let zpět. Znamenalo by to, že houby se na souši objevily mnohem dříve než rostliny, které z moře přešly na souš teprve před 450 miliony lety. Jako dostatečný důkaz, že se vědci ve stáří nálezu nemýlí, považují fakt, že fosilie houby byla objevena v sedimentu, který pochází z období ediakara, které předcházelo prvohorám.
• Houba skutečně pochází z ediakarského období, kdy houby opět osídlily zemi. Toto období předcházelo první etapě prvohor, kambriu.
• Před 541 až 530 miliony let nastala takzvaná kambrická exploze, z níž už ve fosilních záznamech nacházíme zbytky dodnes známých kmenů organismů.
• https://technika.magazinplus.cz/1983-zivot-na-zemi-pomohl-obnovit-necekany-organismus-vedci-na-tuto-prehistorickou-skutecnost-prisli-diky-novemu-objevu.html

22.1.2021 Tajemství dlouhověkých hub: DNA václavek je obrněná proti času. Jen málokdo při pohledu na nenápadné plodnice václavky hlíznaté tuší, že se dívá na představitele jednoho z největších a nejstarších organismů této planety. To je však jen malá část mimořádnosti tohoto druhu.

Některé exempláře václavky hlíznaté (Armillaria bulbosa) jsou staré více než 1 500 roků a váží impozantních 10 000 kilogramů. Václavky žijí na kořenech různých dřevin. Když na podzim na pařezech nebo kmenech stromů vyrostou jejich plodnice, můžeme to považovat za zevní projev "houbové nemoci stromů". Vznik impozantní houby je celkem nenápadný. Splynutím dvou pohlavních buněk vzniká jedna buňka, která se následně množí a rozrůstá, zabírá nová území a napadá další stromy. Invaze václavky probíhá skrytě v podzemí, kde rostou její několik milimetrů silná vlákna podobná kořenům vyšších rostlin. Odborně jsou tyto "kořínky" označovány jako rhizomorfy. Detailnější pohled odhalí, že jsou spletené z mnohem jemnějších houbových vláken zvaných hyfy. Plocha, kterou může obsadit jediná houba, představuje i několik čtverečních kilometrů. Na povrchu viditelné plodnice přitom reprezentují jen nepatrný zlomek celého organismu houby. 

Dědičná informace václavky je ve srovnání s jinými organismy "nerozbitná". Pravděpodobnost, že se během jednoho roku poškodí DNA v jednom daném místě, je jedna ku šedesáti miliardám. Pravděpodobnost, že během dělení buněk václavky dojde k jedné chybě při syntéze nových dvojitých šroubovic DNA, je ještě menší - jedna ku třem stům bilionům. Anderson a Catona došli k závěru, že dědičná informace václavek je asi tisíckrát "nerozbitnější" než dědičná informace jiných hub. Jak si to václavka zařídí? Tajemství úspěchu václavky hlíznaté spočívá v tom, jak roste a jak rozděluje dědičnou informaci při množení buněk.

Houby a rostliny mají kmenové buňky v "přední linii" tedy na špičce pupenu nebo na konečku houbového vlákna. Kmenová buňka se rozdělí, dá vzniknout nové buňce a další růst a množení buněk už ponechá na ní. Riskantní množení se tedy odehrává jen z malé části v kmenových buňkách a v drtivé většině nesou jeho rizika jiné buňky. Kmenové buňky tedy prodělávají mnohem méně dělení, méně riskují a udrží se v lepší kondici. Václavce hlíznaté tak vydrží kmenové buňky v dokonalém stavu po dobu, za kterou se na zemi stihnou vystřídat desítky lidských pokolení. 

Václavky mají k dosažení dlouhověkosti ještě jeden účinný trik. Před dělením kmenové buňky je podle předlohy její vlastní dědičné informace vytvořena kompletní kopie pro novou buňku. Protože při tvorbě nových kopií může docházet k chybám, bývá kopie i v případě DNA horší než originál. Buňka může dvě sady dědičné informace - předlohu a kopii - promíchat a rozdělit je pak náhodně mezi dvě vzniklé buňky. Pak by v kmenové buňce zůstávaly i některé nové kopie s chybami a kvalita dědičné informace kmenové buňky by postupně klesala.

Houby proto nechají v kmenové buňce "originální" DNA a kopie s chybami strkají výhradně do nově vznikajících buněk. DNA kmenových buněk hub si díky tomu dlouhodobě drží vysokou kvalitu.

Stařešinové mezi houbami i stromy

K nejstarším a největším známým houbám patří václavka smrková (Armillaria ostoyae) rostoucí v lese Malheur National Forest v oregonských Modrých horách. Její podhoubí zaujímá pod zemí plochu skoro 9 km² a mohlo by celkem vážit přes 600 tun. Stáří této houby se odhaduje na 2 800 let.

Nejstarším živým "jedincem" planety je zřejmě borovice osinatá (Pinus longaeva) rostoucí v Bílých horách na jihozápadě USA. Její věk byl v roce 2012 určen na 5 062 roků.

Zřejmě největším a nejstarším organismem na Zemi je kolonie topolů osikových (Populus tremuloides). Některé kořeny mohou být staré až 80 000 let. Kolonie označovaná jako "Pando" (podle latinského "rozšiřuji se") roste u Rybího jezera v americkém Utahu. Porost o zhruba 40 000 kmenech vzniklý rozvětvením jednoho jediného stromu tu zabírá plochu 43 hektarů a jeho celková hmotnost se odhaduje na bezmála 6 000 tun. Kolonie topolů přežila nejrůznější pohromy včetně rozsáhlých požárů, které poničily jeho nadzemní část. Kořeny v podzemí ale vydržely všechno a zajistily stromu přežití. Proto strom ani nespoléhá na množení semeny. Naposledy kvetl asi před 10 000 roky. Extrémní odhady posouvají stáří kolonie topolů Pando dokonce na jeden milion roků! Přesné určení stáří kolonie je však silně problematické. Proto dává většina odborníků přednost střízlivějším odhadům. I ty jsou však v porovnání s délkou lidského života impozantní.

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového