Erupce na Slunci (solární cyklus)

Sluneční erupce probíhají v cca 11letém cyklu (Schwabeho cykly). Vyznačují se poměrně rychlým (v průměru čtyři roky) nárůstem počtu slunečních skvrn a pomalejším (asi sedm let) poklesem. Proto se jim také říká cykly slunečních skvrn. Na konci každého z nich je polarita magnetického pole Slunce obrácena. Nyní probíhá 25 cyklus (12.2019). Nejsilnější sluneční erupce zaznamenaná v moderní éře byla dne 04. listopadu 2003 tzv. "halloweenské bouře" a byl klasifikována jako X28 (její následky nebyly tak katastrofální, protože erupce nebyla zaměřena přímo na Zemi). Extrémní sluneční erupce jsou doprovázeny silným masovým výronem ze sluneční koróny, tzv. koronální hmoty. Cykly byly měřeny od roku 1755 a nyní (12.2019) začal 25. cyklus v pořadí, očekávaný vrchol by mohl být mezi lednem a zářím 2024. 

• Cykly mají spirálovitou vývojovou strukturu a na začátku a konci obvykle dochází ke skokové změně na novou úroveň poznání, nebo kvalitu.
• Solární cyklus trvá v průměru 11 let (dochází k přepólování), je odvozen od trvání pohybu magnetického pole Slunce. Na Slunci se magnetické pole pravidelně přesouvá ze severního na jižní pól. Proč se tak děje výzkumníci zatím neví, nicméně děje se to vždy, kdy je Slunce ve svém aktivním maximu (cca červen 2025). 
• Povodně a jejich intenzita souvisí se solárními a lunárními cykly (slapové síly, s periodou 18,6 roků a souvisí s jevem El Nino a La Nina (ENSO), jejíž důsledkem je i nutace Země (kolísavý nebo kývavý pohyb osy, nutuace - Milankovičovy cykly).
  
• Jedním ze způsobů, jak sledovat cyklus sluneční aktivity, je počítat počet slunečních skvrn. Cyklus sluneční aktivity začíná, když je počet slunečních skvrn minimální. Toto číslo se v průběhu času zvyšuje a v polovině cyklu dosahuje maxima a na začátku nového cyklu klesá na nové minimum. Vzhledem k tomu, že k výronům koronální hmoty, které způsobují geomagnetické bouře, dochází hlavně u slunečních skvrn, je pravděpodobnost výskytu bouří tím vyšší, čím vyšší je počet slunečních skvrn na Slunci.
• Co tento solární cyklus řídí, není známo, ale podle nedávného výzkumu se zdá, že to souvisí se slapovým působením planet, jako je Jupiter, jehož oběžná doba činí 11 - 12 let a Saturn. 
  
• Pokud se během solárního cyklu snižuje sluneční aktivita, zvyšují se elektromagnetické frekvence Země a naopak.
• Během slunečního minima také dochází ke zvýšení galaktického vesmírného záření ze zdrojů, jako jsou supernovy (může zvyšovat riziko rakoviny, nás chrání právě zemská atmosféra. Větší nebezpečí by mohlo představovat pro astronauty, kteří se pohybují ve vysokých nadmořských výškách). 
  
• Magnetické pole Slunce se pravidelně cyklicky přepóluje. Polarita magnetického pole Slunce se mění přibližně každých 11 let. Dochází k ní na vrcholu každého slunečního cyklu přeuspořádáním vnitřního slunečního dynama. Přepólování Slunce provází určité efekty, jako jsou magnetické bouře, sluneční větry, ovlivnění toku kosmického záření nebo polární záře.
• Aktivní minimum a maximum Slunce lze odvodit na základě počtu slunečních erupcí a slunečních skvrn. Několik posledních let bylo Slunce klidné a neměnné, poslední sluneční erupce proběhla v říjnu 2017 
• Sluneční skvrny tzv. Schwabeův cyklus.
• 70-100letý Gleissbergův cyklus.
  
• De Vriesův (Suessův) cyklus (Mauderovo, Daltonovo minimum a nyní 2020 -2053) sluneční aktivita má 190 - 210 letou periodu.
  
• Velké solární cykly s dobou trvání 350 - 400 let (Wolfovo, Maunderovo a Modern minimum 2020 -2053)
  
• Sluneční cykly (solární aktivita) jsou provázané se světovými epidemiemi (Španělská chřipka, Sars, Mers, Koronavirus, mor atd.). Sluneční maximum či minimum je spojeno i se vznikem epidemií a s významnými světovými událostmi.
• Extrémně silná sluneční bouře zasáhla naši planetu před 9 200 (9125) lety. Zanechala trvalé jizvy na ledu pohřbeném hluboko pod Grónskem a Antarktidou. Nová studie těchto starověkých vzorků ledu zjistila, že tato dříve neznámá bouře je jedním z nejsilnějších slunečních výbuchů, jaké kdy byly zjištěny. 
  
• K největší sluneční erupci došlo v roce 1859, během takzvané "Carringtonské události". Výsledkem bylo přibližně 10 yottojoulů (10 až 25. mocnina) energie, což bylo desetkrát více než meteorit, který na konci druhohor zničil dinosaury a mořské plazy.
  
• Zatmění slunce
  
• https://www.spaceweatherlive.com/en/solar-activity/solar-cycle.html
  

Sluneční erupce způsobují výron koronální hmoty (CME), která je ve skupenství plazmatu a skládá se hlavně z protonů a elektronů. Většina erupcí se uskuteční kolem slunečních skvrn, kde se vyvine intenzivní magnetické pole z povrchu do koróny. Během erupcí vyvrhne Slunce obrovská oblaka elektrizovaného plynu, který rychlostí stovek kilometrů za sekundu zasáhne magnetické pole Země.  

• Sluneční skvrny jsou ve skutečnosti chladnější částí slunečního povrchu a na snímcích mají podobu malých černých teček. Tato tmavá místa mají teplotu přes 3,5 tisíce stupňů Celsia, zatímco obvykle povrch Slunce dosahuje 5,5 tisíce stupňů Celsia. Rozdíl v teplotě způsobují masivní změny magnetického pole hvězdy. Právě sluneční skvrny vědci spojují se vznikem erupcí a výrony koronální hmoty, tedy obrovskými a prudkými explozemi sluneční energie, souhrnně označovanými jako sluneční bouře.

Sluneční erupce (magnetické bouře) jsou výbuchy záření, které pocházejí ze slunečních skvrn, dočasných tmavých a relativně chladných skvrn na slunečním povrchu, které se mohou pochlubit velmi silnými magnetickými poli. Sluneční erupce se dělí do šesti tříd - A, B, C, M, X a Super X s lineárním měřítkem 1 až 9, která upřesňuje sílu erupce (například B4, M5, C9, například erupce X2 je dvakrát intenzivnější než X1 a X3 má oproti X1 trojnásobnou intenzitu). Každá třída je vždy desetinásobkem třídy předchozí (s výjimkou tříd X), což znamená, že například erupce M2 je 10× silnější než C2. Vážnější dopad na dění na Zemi mohou mít pouze silnější erupce třídy M a pak také erupce tříd X. V případě třídy M jde maximálně o rušení rádiového a GPS signálu, případně vznik polárních září; erupce tříd X již mohou mít vážnější dopady.

• Nejsilnější bouře třídy X mohou představovat riziko pro satelity, astronauty na oběžné dráze a jsou zodpovědné za výpadky rádií, pokud jsou natočené směrem k Zemi. 
  
• https://www.solarham.net/, geomagnetické bouře mají pětistupňovou stupnici G1 - G5. Magnetická bouře, v případě Země i geomagnetická bouře, je narušení magnetického pole planety Země silným proudem nabitých částic unikajících vysokou rychlostí ze Slunce. Tento proud částic se uvolňuje při mohutných explozích žhavého plazmatu na povrchu Slunce při tzv. slunečních erupcích. 

Období minimální tvorby slunečních skvrn je vždy po 11, 22 a 80 letech, sluneční aktivita letos klesne na nejnižší úroveň za posledních 200 let (2020), což může vést k anomáliím v počasí či jeho projevů. Erupce Slunce způsobují magnetické bouře a polární záře, v polárních oblastech Země se mohou přerušit rádiové vlny. Účinky těchto erupcí můžeme vnímat po 1-3 dnech. Uvolněná energie (při sluneční erupci) v podobě proudu nabitých částic plazmy následně putuje sluneční soustavou. Je-li Slunce v dobré pozici vůči Zemi, tyto částice mohou narušovat magnetosféru naší planety, což může vést k výpadkům GPS nebo satelitního připojení. Setkat se můžeme i s kolísáním elektrické sítě a narušením aktivity stěhovavých zvířat. V extrémních případech pak může docházet i k poničení některých typů citlivé elektroniky.

• Cyklování JIN a JANG v prostoru (Solární minimum a maximum).
• https://www.solarham.net/top10.htm
  
• 23. března 2024 13 (12:00), sluneční erupce třídy X 1,12, R3 (spojili se dvě erupce, které směřují k Zemi), střední geomagnetická bouře, Kp index 6 (G2), Hustota slunečního větru je velmi vysoká (193.52 p/cm3), S2 - mírná bouře slunečního záření. 24. března 202414 (19:30), sluneční erupce třídy M 2,7, R1, geomagnetické pole těžké Kp index 8 (G4), rychlost slunečního větru vysoká: 885 km/s, S2 - mírná bouře slunečního záření, Index Disturbance Storm Time předpovídá silné bouřkové podmínky právě teď (-122nT), Meziplanetární magnetické pole velmi silné Bt: 31,08 nT, polární záře může být viditelná i u nás.
  
• 9. února 2024 49 (13:00), sluneční erupce třídy X 3,38, R3, S2 rádiová emise typu IV, druhá nejsilnější sluneční erupce 25. slunečního cyklu, trvající 38 minut. 
• 31. prosince 2023 36 (10:30), sluneční erupce třídy X5.0, R3, rádiová emise typu IV. je to nejsilnější erupce slunečního cyklu 25 (zatím) a nejsilnější erupce, kterou Slunce vyvolalo od velkých bouří v září 2017. 
  
• 14. prosince 2023 25 (06:00), sluneční erupce třídy M 5,8, R2, sluneční erupce třídy X 2.8, R3
  
• 28.11.2023 M 9,8 
• 11.února 2023 5,9 (12:00), sluneční erupce třídy X 1.1., R3 silné, rychlost slunečního větru: 528 km/s, index slunečního toku SFI je 208, 17.února 2023 7 (17:30), silná sluneční erupce třídy X 2.2, rádiový výpadek silné úrovně (R3), rychlost slunečního větru: 475 km/s, index slunečního toku SFI je 343
  
• 3. ledna 2023 sluneční erupce třídy X1.0, 6. ledna 2023 sluneční erupce třídy X1.2, 9. ledna 2023 SR 45 (08:00), sluneční erupce třídy M2.1, X1.9
  
• 14. prosince 2022 sluneční erupce třídy M2.4, M4.1, M6.3, M3.2, M2.2, M2.2, M4.5
• 19. listopadu 2022 sluneční erupce třídy M 1.6
  
• 1. října 2022 sluneční erupce třídy M 5.8, 2. října 2022 sluneční erupce třídy X 1.0
• 16. září 2022 sluneční erupce třídy M 7.9
• 26. srpna 2022 7 (13:00) sluneční erupce třídy M 7.2
  
• 15. srpna 2022 sluneční erupce třídy M 2.7
  
• 10.května 2022 sluneční erupce třídy X 1.5
  
• 3. května 2022 sluneční erupce třídy X1.1
  
• 30. dubna 2022 silná sluneční erupce třídy X 1.1
  
• 20. dubna 2022 silná sluneční erupce třídy X 2.2 a M7.3. Odcházející aktivní oblast právě vytvořila nejsilnější sluneční erupci slunečního cyklu 25, pokud jde o vrchol rentgenového toku. Událost X2.2 vyvrcholila v 03:57 UTC (20. dubna). Jakákoli přidružená CME bude nasměrována pryč ze Země. Sluneční aktivita během posledních 30 dnů drasticky vzrostla, jen během tohoto období bylo zjištěno 5 z 10 nejsilnějších erupcí cyklu 25. 
• 17. dubna 2022  silná sluneční erupce třídy X 1.3
• 30. března 2022 60 (22:30) silná sluneční erupce třídy X 1.3, koronální výron směřuje pravděpodobně k Zemi, geomagnetická bouře G3
• 18. ledna 2022 geomagnetická aktivita (bouře) index K5, sluneční aktivita - erupce M 1.5, kolem Země proletí obrovský kamenný asteroid ve vzdálenosti 1,93 milionu kilometrů, což je zhruba 5,15násobek vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. 
  
• 15. ledna 2022 schumannova rezonance 30 (23:00), geomagnetická bouře index K5. Mohutná exploze podmořského vulkánu Hunga Tonga - Hunag Ha´apai způsobila na souostroví Tonga značné škody, i když na něm zřejmě nikdo nezemřel. Vlna tsunami vysoká 1,2 metrů poničila obchody na plážích a odplavila lodě.
• 28.10.2021 sluneční erupce třídy X 1.0
• 29. května 2020, je to první vzplanutí třídy M od Slunce po 925 dnech a velmi pravděpodobně se jedná o začátek příštího 25. slunečního cyklu, který bude lehce podprůměrný, v prosinci 2019 nastalo solární minimum.
• Polární záře byla vidět v noci z 10. na 11. září 2019 v oblasti Irkutsku, naposledy byla tato záře vidět v této oblasti v roce 2003. 
• 5. září 2017 druhá nejsilnější sluneční erupce třídy X9,3 od roku 2005.
• erupce obrázek NASA.
• 15.5.2013 Astronomové zaznamenali v průběhu 48 hodin čtyři obrovské sluneční erupce, jejichž intenzita odpovídá miliardě vodíkových bomb. Odborníci je zařadili do třídy X, což je v rámci mezinárodní klasifikace nejvyšší stupeň.
• od 4. září do 8. září proběhlo cca 11 koronárních erupcí na slunci, nebyli směřovány k zemi, takže účinky nebyli nepříznivé - více.
• 6.11.2003 Nejmohutnější erupce tzv. "halloweenské bouře" , jaká kdy byla na Slunci zaznamenána, zachytili američtí vědci. Podle internetového serveru SPACE.com výbuch na jedenáct minut oslepil detektory satelitu sledujícího sluneční povrch. Erupce vyvrhla mrak solárních částic, jehož část letěla i k Zemi.
• V roce 1989 například elektromagnetická bouře způsobila rozsáhlý výpadek elektřiny v Quebeku, který postihl šest miliónů lidí. 
  
• V srpnu 1972 způsobila aktivita Slunce - sluneční bouře (v oblasti slunečních skvrn nazvané MR 11976 tehdy došlo k sérii silných slunečních erupcí, které vystřelily směrem k Zemi proudy vysoce energetických částic) způsobila detonaci min nedaleko vietnamského ostrova Hòn La (více).
  
• V září 1859 zasáhla Zemi velice silná sluneční bouře, které se říká Carringtonova událost. Slunce tehdy odpálilo mohutný výtrysk plazmy, který pak narušil zemské magnetické pole, spustil ohromující polární záře, poškodil telegrafní síť a dokonce způsobil požáry. Telegrafní dráty prý tehdy jiskřily, jako kdyby hořely a v některých telegrafních aparátech shořel papír. Vyzkratovala telegrafní dráty ve Spojených státech i v Evropě a způsobila rozsáhlé požáry a polární záři pozorovali i obyvatelé tropických oblastí. S Carringtonovou událostí jsou srovnatelné minimálně dvě další podobné sluneční bouře, k nimž došlo v letech 1872 a 1921. Silné sluneční bouře byli září 1859 (Carringtonova událost), 1872 (1783 -1784 na přelomu Laki na Islandu), 1921 (Katla Island) a listopad 2003 (výbuch Etny).

• Podle vědců Zemi zasáhla silná solární bouře i kolem roku 660 před naším letopočtem. Další solární bouře na Zemi jsou zaznamenány v letech 775 a 993 před naším letopočtem. 

• Extrémně silná sluneční bouře zasáhla naši planetu před 9 200 (9125) lety. Zanechala trvalé jizvy na ledu pohřbeném hluboko pod Grónskem a Antarktidou. Nová studie těchto starověkých vzorků ledu zjistila, že tato dříve neznámá bouře je jedním z nejsilnějších slunečních výbuchů, jaké kdy byly zjištěny.
  

• Laschamp Event, geomagnetická exkurze.
  

Sluneční bouře nastanou, když se magnetické siločáry na sluneční koroně lidově řečeno zamotají a poté prudce zapadnou zpět na místo. Toto náhlé magnetické opětovné spojení může uvolnit obrovské výrony plazmy a magnetického pole známé jako výrony koronální hmoty (CME), které se prohánějí vesmírem po slunečním větru. Pokud přes Zemi proletí silný CME, může stlačit magnetický štít planety a způsobit to, co je známé jako geomagnetická bouře. Mírné geomagnetické bouře mohou poškodit satelity a přerušit rádiové přenosy. A silné bouře mohou způsobit rozsáhlé výpadky elektřiny po celém světě a trvale poškodit elektrickou infrastrukturu, jako jsou výkonové transformátory. Někteří výzkumníci se obávají, že dostatečně velká sluneční bouře by také mohla zpustošit světové podmořské internetové kabely, což by mělo za následek tzv. internetovou apokalypsu, která zanechá miliony, dost možná i miliardy lidí po celém světě na měsíce odpojené od všeho.  

Množství vysokofrekvenčních solárních protonů:

Bouře slunečního záření (také známá jako Solar Proton Event nebo SPE) nastává často po velkých erupcích na Slunci, kdy jsou protony vystřelovány neuvěřitelně vysokou rychlostí, někdy až několik 10 000 km/s. Tyto radiační bouře mohou překlenout vzdálenost Slunce-Země za pouhých 30 minut a trvat několik dní. V tomto článku vysvětlíme, co je bouře slunečního záření a jaké účinky na nás má.

101 = S1 - Slabá bouře se slunečním zářením
102 = S2 - Mírná bouře se slunečním zářením
103 = S3 - Silná sluneční bouře
104 = S4 - Silná sluneční radiační bouře
105 = S5 - Extrémní sluneční radiační bouře

https://www.spaceweatherlive.com/en/help/what-is-a-solar-radiation-storm.html

Magnetická bouře:

• G1 - menší magnetické bouře, nemají téměř žádný vliv na provoz elektronických zařízení;
• G2 - střední, v některých případech způsobující poklesy napětí;
• G3 - silný, přímo ovlivňuje energetické systémy a způsobuje přerušení satelitní navigace a rádiové komunikace;
• G4 - těžký, na této úrovni jsou problémy s řízením napětí, chybným provozem ochranných zařízení;
• G5 - extrémně silné, rozsáhlé problémy s elektrickou sítí, způsobující úplné vypnutí a vážné poruchy v provozu satelitů a rádiové komunikace.

Maličký studený trpaslík se naštval (Ultrachladný trpaslík J0331-27 spektrální třídy L)

A tenhle dávný trpaslík před pár lety odpálil takovou erupci, že z toho astronomům poklesla čelist. Byla to rentgenová supererupce, asi desetkrát silnější než cokoliv, co bychom s dnešními poznatky očekávali od Slunce. Je to tedy nesmírně zlostný trpaslík. Vědci jsou bezradní. Doposud jsme si mysleli, že takhle malé a takhle málo energetické objekty nejsou něčeho podobného vůbec schopné. Tak očividně jsou. A tenhle dávný trpaslík před pár lety odpálil takovou erupci, že z toho astronomům poklesla čelist. Byla to rentgenová supererupce, asi desetkrát silnější než cokoliv, co bychom s dnešními poznatky očekávali od Slunce. Je to tedy nesmírně zlostný trpaslík. Vědci jsou bezradní. Pokud víme, tak tyto erupce vznikají, když se destabilizuje magnetické pole v "atmosféře" takového tělesa a dojde k úniku velkého množství energie do okolního vesmírného prostoru. S ultrachladným trpaslíkem J0331-27 je problém v tom, že by pro nashromáždění takto velkého množství energie měla být nezbytná mnohem vyšší teplota, než jako má tenhle malý vztekloun. Dotyčný trpaslík má povrchovou teplotu asi 2100 K, což je zhruba třikrát méně než na povrchu Slunce. více

Solární cyklus

Solárním cyklům byly přiřazovány po sobě jdoucí čísla. Začalo solárním cyklem 1 v roce 1755 a posledním cyklem 24 - který začal v prosinci 2008 (byla ekonomická krize) a nyní v roce 2020 bude začínat 25 cyklus (začíná ekonomická krize). Nový sluneční cyklus se považuje za zahájený, když se skupiny slunečních skvrn objeví ve vyšších zeměpisných šířkách s magnetickou polaritou předních bodů, která je opačná než předchozí cyklus. Solární cyklus 25 bude nejpravděpodobněji vrcholit mezi 2023 a 2026 při maximálním počtu slunečních skvrn mezi 95 a 130. Tato predikce je nyní uvedena v měřítku počtu slunečních skvrn Verze 2. Proto bude sluneční cyklus 25 podobný cyklu 24, který dosáhl vrcholu v 116 v dubnu 2014. Předpokládá se, že příští minimum mezi současným cyklem 24 a 25 bude probíhat od července 2019 do září 2020 . Vzhledem k předchozímu minimu v prosinci 2008 to tedy odpovídá době trvání cyklu 24 mezi 10,6 a 11,75 roky. To také znamená, že se očekává, že aktivita v následujících měsících dále klesá. 

• Poslední sluneční minimum probíhalo v letech 2006-2010, nyní probíhá další sluneční minimum od roku 2017, nejhlubší fáze minima by měla probíhat přibližně od července 2019 do září 2020.
• Pokud se snižuje sluneční aktivita, zvyšují se elektromagnetické frekvence Země a naopak.

Solární cyklus je s periodou cca 11 roků, NASA došla k závěru, že sluneční aktivita v 25. cyklu (vrchol 2023 -25) míří k poklesu, jaký nemá obdoby za posledních 200 let. De Vriesův (Suessův) cyklus sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu (a tím se zvyšuje Frekvence Země, obdobný vývoj předcházel takzvanému Maunderovu minimu v 17. století, kdy zcela vymizely sluneční skvrny. V roce 2020 (počátek 25. slunečního cyklu - ekonomická krize) se nacházíme ve Slunečním minimu (bodu zlomu) - přechod z 24 cyklu do 25 slunečního cyklu, poslední sluneční minimum probíhalo v letech 2006-2010 (počátek 24. cyklu, 2008 - ekonomická krize).

Podle některých studií má Slunce vliv na tektonickou a vulkanickou činnost. Mechanismus ale zatím není znám. Změny zemské magnetosféry vyvolané sluneční aktivitou mají vliv na množství kosmického záření dopadajícího na Zemi. Větší intenzity kosmického bombardování zřejmě energetické částice pronikají do zemské kůry hlouběji a ovlivňují pochody, které tam probíhají.

• 400 př.nl. - Římské minimum

• 1010-1050 (1040 -1080) Oortovo minimum. 

• 1100 - 1250 Středověké maximum (medieval warm period) okolo roku 1200 (tzv. středověké klimatické optimum trvající od 10. do 14. století), velký rozmach zemědělství (podkovy, chomout, rádlo).

• 1280-1350 Wolfovo minimum, následně v letech 1348-52 morová nákaza , kdy o život přišlo cca 50 % Evropanů. Invaze Mongolů do Evropy 1223 - 1242, od snahy Mongolů na vytvoření celosvětové říše a kompletního ovládnutí Evropy zachránila Evropany smrt Čingischánova nástupce Ögedeje.
  

• 1400 - 1510, nebo 1450 -1500 Spörerovo minimum, Malá doba ledová (1400-1850).

• 1638 - 1715 Mauderovo minimum (kdy zcela vymizely sluneční skvrny), Malá doba ledová (1400-1850), De Vriesův (Suessův) cyklus sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu. Výbuchy sopek: 1600 Huaynaputina (VEI 6) , Peru, 1707 Fudži (VEI 5), Japonsko, 1693 islandská hora Hekla zatemnila oblohu dokonce na sedm měsíců. Třicetiletá válka (1618-1648) byl evropský ozbrojený konflikt. Doprovodné přírodní jevy, jako byly dlouhé zimy, někdy velmi kruté, sucho a záplavy, devastovaly v letech tzv. Mauderova minima úrodu, což vedlo k hladomoru, epidemiím moru a neštovic, k bouřím i častějším válkám.

• 1815-1835 De Vriesův (Suessův) cyklus sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu, Daltonovo minimum (1790 - 1830), Malá doba ledová (1400-1850), od konce tohoto minima je dynamický růst populace a rozvoj lidské civilizace (zdokonalení parního stroje. 1815 výbuch sopky Tambota v Indonésii (VEI 7), v roce 1816 byl rok bez léta (Evropa a Severní Amerika), průměrná teplota byla o 0,7 °C nižší, dokonce i v létě mrzlo, byla slabá úroda a hladomor.
• 1873 První celosvětová krize (krach Vídeňské burzy).
• 1914 počátek 1. světové války (bod zlomu - přechod z 14. do 15. slunečního cyklu). 
• 1918-1919 (maximum 15. slunečního cyklu), konec 1. světové války, 1918 Katla Island, k erupci vulkánu dochází běžně vždy za 40 až 80 let (jiné zdroje uvádějí četnost dvakrát za století, pravděpodobně ještě i k menším erupcím v roce 1955 a 1999, které však neprorazily ledovcový příkrov. Po roce 1918 následovala Španělská chřipka ve třech vlnách (cca 25 -50 milionu mrtvých), v 1. světové válce zahynulo pouze 10-15 milionů lidí.
• 1923: Hyperinflace v Německu (bod zlomu - přechod z 15. do 16. slunečního cyklu).
• 1929 Velká hospodářská krize - krach na newyorské burze 24. října (maximum 17. slunečního cyklu). 1927 Řecko ostrov Thera, Santorini vulkán VEI7.
• 1938-9 počátek 2. světové války (maximum 18. slunečního cyklu).
• 1945 konec 2. světové války (bod zlomu - přechod z 17. do 18. slunečního cyklu).
• 1960 Rok Afriky (maximum 19. slunečního cyklu).
• 1973 Ropná krize (maximum 20. slunečního cyklu).
• 1997-8 Asijská a Ruská finanční krize (bod zlomu - přechod z 22. do 23. slunečního cyklu).
• 2000 -1 DOT com bublina a 11. září 2001 teroristické útoky (maximum 23. slunečního cyklu).
• 2008 (bod zlomu - přechod z 23. do 24. slunečního cyklu), hospodářská krize.
• 2014-2015 počátek migrační krize. Vesmírný hurikán (14.8.2014), který byl několik stovek kilometrů nad severním pólem (maximum 24. slunečního cyklu). Zvýšila se výrazně Schumannova rezonance (cca 38Hz). 
• 2020 (bod zlomu - přechod z 24. do 25. slunečního cyklu), počátek multikrize celé civilizace, epidemie Koronaviru, energetická krize, inflace, zástupný konflikt na Ukrajině - nová studená válka. 
• 2025 - 2026, predikce (maximum 25. slunečního cyklu). 
• 2020 -2053 Velké sluneční minimum (Modern grand Solar minimum), globální ochlazení může na tři desetiletí vyrovnat jakékoli známky globálního oteplování. Minimum povede k výraznému snížení slunečního magnetického pole a aktivity, stejně jako během Maunderova minima (které trvalo 65 let, od roku 1645 do roku 1710) což vede k znatelnému snížení pozemské teploty. De Vriesův (Suessův) cyklus (Mauderovo a Daltonovo minimum) sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu.
• 2030 - 2040 nástup Malé doby ledové, v té době totiž klesne sluneční aktivita až o 60 % (a v následujícím 26. cyklu v letech 2030 - 2040) by mělo dojít k desynchronizaci těchto vln, což povede k dočasnému útlumu sluneční činnosti, a to až o 60 % oproti normálu). 
• Velké sluneční minimum 2020 - 2053, sluneční cyklus 25 (2020 - 2031) začal 29. května 2020, sluneční cyklus 26 (2031 - 2042), sluneční cyklus 27 (2042 - 2053).
• https://watchers.news/2020/09/02/zharkova-study-modern-grand-solar-minimum-2020-2053/

Sluneční cyklus (10-12 roků): v roce 2020 (koronavirová krize) jsme v tzv. bod zlomu (počátek 25. slunečního cyklu - ekonomická krize) a stejný bod zlomu byl v roce 2008, kdy byl počátek 24. slunečního cyklu - ekonomická krize, podobně jako v roce 1997, kdy začínal 23. cyklus - Asijská a Ruská finanční krize . Situace se opakuje a je provázaná s aktivitou Slunce a frekvencí Země (Schumannova rezonance).

Solární maxima a Epidemie

1914 počátek 1. světové války (bod zlomu - přechod z 14. do 15. slunečního cyklu).

Španělská chřipka z let 1918 až 1919 (maximum 15. slunečního cyklu) − pak minimálně 50 milionů, smrtící epidemie násobně horší než dnešní koronavirus nepřivedla v roce 1918 svět do stavu, v jakém je dnes v roce 2020. 

Asijská chřipka v letech 1957−1958 zabila celosvětově kolem dvou milionů lidí.

Hongkongská chřipka v roce 1968 asi jeden milion. 

SARS byl nejhorší během listopadu 2002 až července 2003 a lidstvo ho poslalo k zemi do devíti měsíců. 

Současná, koronavirová krize 2020 vypnula během tří měsíců na celém světě.

Sluneční cykly - čísla slunečních skvrn od 17. století do roku 2002. V grafu je vyznačeno Maunderovo minimum, kdy se na slunci neobjevovaly téměř žádné skvrny. De Vriesův (Suessův) cyklus (Mauderovo a Daltonovo minimum) sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu. 

Graf zobrazující počet skupin slunečních skvrn měřený za posledních 400 let po nové kalibraci. Je jasně vidět Maunderovo minimum mezi lety 1645 a 1715, kdy bylo slunečních skvrn málo a drsné zimy.  Je jasně vidět modulace 11letého solárního cyklu, stejně jako 70-100letý Gleissbergův. cyklus. Obrazový kredit: WDC-SILSO. https://www.sidc.be/silso/home

https://www.spaceweather.com/ 

https://search.usa.gov/search?query=solarcycle&affiliate=noaa-swpc

Průvodním jevem slunečních bouří je kolísání magnetického pole, které způsobuje silnou polární záři a především má negativní vliv na elektrické sítě, zejména v oblastech, které se nachází těsně pod severním pólem.

Erupce Slunce s magnetickými bouřemi jsou následovány polárními zářemi (v Moskvě se mají objevit 10. září 2017). Položme si otázku, co se stane několik měsíců po těchto erupcích slunce? Odpověď možná najdeme na konci roku...

• 7. září po zemětřeseních Mexiku, byly viditelné modrozelené polární záře, pravděpodobně způsobené zemětřesením.

Například cca 3 měsíce před tzv. Tunguzským meteoritem (30. června 1908) se objevovala polární záře (kterou mohly způsobovat sluneční erupce) na různých místech Evropy... Může mít spojení těchto dvou událostí nějakou souvislost?

Solární cykly zprávy z tisku:

22.1.2024 Pracovníci laboratoře hlásili, že k nejsilnější erupci v současném slunečním cyklu došlo v noci 1. ledna 2024. Bylo mu přiděleno skóre X5.0, což je téměř dvakrát více než vzplanutí X2.8, které dříve obsadilo první místo (k tomu došlo 14. prosince 2023).

https://ria.ru/20240122/burya-1922684770.html?rcmd_alg=slotter

4.1.2024 Podle indických astronomů nastane vrchol současného cyklu sluneční aktivity mezi lednem a zářím 2024. Podle vědců existuje možnost, že plazmové emise dosáhnou Zemi, což znamená, že jsou možné rozsáhlé poruchy satelitů a pozemních elektrických spotřebičů.

• Schwabeho 11 cykly. Vyznačují se poměrně rychlým (v průměru čtyři roky) nárůstem počtu slunečních skvrn a pomalejším (asi sedm let) poklesem. Proto se jim také říká cykly slunečních skvrn. Na konci každého z nich je polarita magnetického pole Slunce obrácena.
  
• V prosinci 2019 začal další, 25. cyklus sluneční aktivity. Modely předpovídaly, že dosáhne vrcholu koncem roku 2025 nebo začátkem roku 2026. Soudě podle posledních údajů se to však může stát o rok dříve.
  

Magnetický efekt

V roce 1935 švýcarský astronom Max Waldmeier objevil, že čím rychlejší je rychlost růstu slunečních skvrn, tím vyšší je vrchol, takže silnějším cyklům trvá méně času, než dosáhnou maximální intenzity. Tato korelace se tradičně používá k předpovědi načasování vrcholu na základě pozorování rané fáze příštího slunečního cyklu. Astrofyzici z Centra excelence ve vesmírné vědě na Indickém institutu vědeckého vzdělávání a výzkumu (IISER) v Kalkatě našli další vzorec, který pomáhá předpovídat, kdy sluneční aktivita vyvrcholí. Prokázali souvislost mezi rychlostí rozpadu dipólového momentu magnetického pole a nárůstem počtu slunečních skvrn. Objev indických vědců nikterak neprotiřečí Waldmeierovu efektu, spíše poskytuje příležitost lépe pochopit fyzikální důvody jeho vzniku.

Dvě strany stejného procesu

Slunce je obří koule plazmy – horký, ionizovaný, elektricky nabitý plyn. Konvektivní toky plazmatu vytvářejí magnetické pole hvězdy a oblasti jeho narušení se jeví jako sluneční skvrny. Velikostí jsou srovnatelné se Zemí a intenzita magnetismu v nich je desetitisíckrát silnější než na naší planetě. Moment slunečního dipólu je rozdíl v síle magnetického pole v blízkosti severního a jižního pólu. V průběhu času se mění, s tím, jak se blíží k vrcholu sluneční aktivity, klesá. To je způsobeno skutečností, že magnetické siločáry se posouvají po pohybujícím se plazmatu. Na začátku slunečního cyklu jsou siločáry magnetického pole poloidální – směřují podél meridiánů. Uprostřed cyklu se stanou toroidními - umístěnými podél rovnoběžek. A na konci cyklu dojde ke změně polarity. Takové periodické změny se vysvětlují nerovnoměrnou rotací plazmatu (rovníkové oblasti Slunce rotují rychleji než polární oblasti) a působením Coriolisových sil. Autoři analyzovali archivy dlouhodobých pozorování pozemských slunečních observatoří a prokázali, že změny v počtu slunečních skvrn a dipólový moment nejsou vzájemně propojené události, ale různé projevy stejného elektromagnetického dynamo mechanismu poháněného energií toků plazmatu uvnitř slunce. To znamená, že je lze použít jako dva nezávislé parametry, což výrazně zvyšuje spolehlivost modelování. Spojením obou parametrů ve svém modelu vědci vypočítali, že maximum 25. slunečního cyklu nastane s největší pravděpodobností v období od ledna do září 2024.

Záblesky jsou nebezpečnější než maximum

Pro každý sluneční cyklus se obvykle předpovídá doba maximální aktivity a její síla. "Předpovědět čas je nejtěžší věc," říká Tatiana Podladčiková, specialistka na vesmírné počasí, docentka na Skoltech, kandidát technických věd. "Když se podíváte na grafy, aktivita Slunce je nyní poměrně vysoká. možnost, že už jsme na maximu. Ale vrchol by mohl být dvojnásobný – "jeden například letos a druhý za dva. A celkové trvání maxima bude asi tři až čtyři roky. Všechny prognózy jsou velmi nepřesné. Verze indických vědců je jen jednou z verzí."Co se týče síly nadcházejícího maxima, rozptyl předpovědí je také velmi velký."Někteří vědci předpokládají, že bude mít přibližně stejnou sílu jako vrchol předchozího, 24. slunečního cyklu," vysvětluje odborník. "Naznačují to i výsledky našeho výzkumu. Jsou ale tací, kteří věří, že bude mnohem silnější". V každém případě je třeba se bát nikoli období zvýšené aktivity jako takové, ale jednotlivých extrémních slunečních jevů, ke kterým dochází častěji při poklesu slunečního cyklu, poznamenává Podladchikova. Silné erupce jsou doprovázeny magnetickými bouřemi a výrony koronální hmoty. Vysokoenergetické záření a plazmová ramena mohou dosáhnout blízkozemského prostoru a zemského povrchu. A to je pro přístroje a satelity mnohem nebezpečnější.

https://ria.ru/20240104/solntse-1919002942.html

14.12.2023 Slunce zažilo nejsilnější erupci za posledních šest let. Podle centra Phobos byla jeho intenzita X2,8. Před tím měli lídři slunečních protuberencí 17. února erupci, jejíž intenzita byla X2,2 bodu. Poslední záblesky takové intenzity na hvězdě nejblíže k nám byly zaznamenány v roce 2017," uvádí zpráva. Pracovníci centra také varovali, že takto aktivní události na Slunci často předznamenávají magnetické bouře, z nichž nejbližší se očekává v sobotu.

https://nauka.tass.ru/nauka/19543017

3.12.2023 V uplynulých dnech dorazily k naší planetě dozvuky slunečních erupcí, které způsobily geomagnetickou bouři. I ve středních zeměpisných šířkách mohli díky tomu lidé na vyjasněné obloze pozorovat polární záři. Polární záře se ale mohou vyskytnout i v následujících dnech, a to díky další aktivitě. Ve sluneční atmosféře se totiž otevřela rozsáhlá koronální díra, která je obrácená k Zemi. "Zemi bude míjet oblak CME, jehož část možná proletí i blízko u Země. Ta část CME byla uvolněna v pátek 1. prosince ve 23:00 SEČ. Zároveň se k Zemi natáčí koronální díra, z níž k Zemi uniká sluneční vítr. Kombinace těchto dvou faktorů má zvýšit geomagnetickou aktivitu v průběhu zítřka (pondělí 4. prosince) a pozítří (úterý 5. prosince).

• Vysokorychlostní proud částic z koronální díry pravděpodobně způsobí geomagnetické bouře střední třídy G2 v pondělí a nižší úrovně G1 v úterý," informoval na svém webu americký Národní úřad pro oceány a atmosféru (NOAA). 
  
• Dřívější oblak CME, který zasáhl magnetické pole Země už v pátek, vyvolal silnou geomagnetickou bouři třídy G3 s polárními zářemi na obou polokoulích.
• Příští rok se má Slunce dostat do maxima své aktivity a je tedy opět možné, že budeme svědky i více polárních září viditelných z našeho území. Největší šance jsou na jaře a na podzim. V Česku a na Slovensku ale nelze očekávat jasné záře jako v severských oblastech - obvykle jsou zaznamenatelné jen fotograficky a očima je těžké je spatřit (mimo jiné i kvůli tzv. světelnému znečištění z měst).
  
• https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-dira-ve-slunecni-atmosfere-se-natocila-k-zemi-muze-to-prinest-dalsi-podivanou-40452951#
  

5.11.2023 Na Zemi probíhá silná magnetická bouře, uvedl v prohlášení Institut aplikované geofyziky (IPG). "Ve druhé polovině dne 5. listopadu byla zaznamenána porucha v geomagnetickém poli," uvádí zpráva. Podle údajů IPG z monitorování kosmického počasí dosáhl stupeň narušení magnetického pole Země úrovně G3, což znamená "silný" na monitorovací škále pěti indikátorů, kde G5 je "extrémně silný" a G1 "slabý". Úroveň G3 znamená, že mohou nastat problémy s energetickými systémy na Zemi, včetně falešných poplachů v bezpečnostních systémech a varu olejových transformátorů.

https://nauka.tass.ru/nauka/19209891

Je třeba poznamenat, že silný proud plazmy byl vyvržen Sluncem směrem k Zemi 3. listopadu. Časově se shodoval s extrémně slabou sluneční erupcí, kterou lze alespoň nějak pozorovat ze Země. Vědci ho s ní ztotožnili. Ve skutečnosti se ukázalo, že oblaka plynu urazila vzdálenost 150 milionů kilometrů od Slunce k Zemi za pouhé dva dny a nakonec zasáhla magnetické pole Země o den dříve, než se očekávalo, a s výrazně větší silou, uzavřeli vědci. Teplota meziplanetárního plynu v okolí Země vzrostla na 300 tisíc stupňů, tedy přibližně 10krát, a rychlost slunečního větru vzrostla z 350 na 500 kilometrů za sekundu. V tuto chvíli je bouře klasifikována jako G3 (tedy třetí třída na pětibodové škále). Rekord to však není ani pro rok 2023. Událost ve dnech 23. až 24. dubna vyvrcholila v G4, což se několik let předtím nestalo. Naposledy byla bouře G5 zaznamenána 11. září 2005.

https://ria.ru/20231106/burya-1907668522.html

Proud nabitých částic vyvržených Sluncem se pohybuje rychlostí asi 400 kilometrů za sekundu a může proniknout magnetickým polem Země. Když se toto proudění střetne s magnetickým polem naší planety, vytvoří oblast zvanou magnetosféra, která nás před většinou těchto nabitých částic chrání. Ale když je sluneční vítr obzvláště silný nebo nasměrovaný určitým směrem, může proniknout do magnetosféry a způsobit dočasné změny v magnetickém poli Země. Přesně tomu se říká magnetická bouře.K určení úrovně jeho nebezpečnosti a stupně dopadu na životy lidí se používá index G. Celkem se rozlišuje pět stupňů:

• G1 - menší magnetické bouře, nemají téměř žádný vliv na provoz elektronických zařízení;
• G2 - střední, v některých případech způsobující poklesy napětí;
• G3 - silný, přímo ovlivňuje energetické systémy a způsobuje přerušení satelitní navigace a rádiové komunikace;
• G4 - těžký, na této úrovni jsou problémy s řízením napětí, chybným provozem ochranných zařízení;
• G5 - extrémně silné, rozsáhlé problémy s elektrickou sítí, způsobující úplné vypnutí a vážné poruchy v provozu satelitů a rádiové komunikace.

Kromě toho se používá K-index a Kp-index. První udává odchylku magnetického pole Země od normy během tříhodinového intervalu, druhý je planetární index. Každý z nich pomáhá určit intenzitu magnetické bouře a její úroveň nebezpečí.

https://ria.ru/20231106/burya-1907665044.html

28.4.2023 Astronomové poprvé sledovali vznik vzplanutí a výronu koronální hmoty na povrchu hvězdy V1355 v souhvězdí Orion. Oznámila to v pátek tisková služba Národní astronomické observatoře Japonska (NAOJ). K největší sluneční erupci došlo v roce 1859, během takzvané "Carringtonské události". Výsledkem bylo přibližně 10 yottojoulů (10 až 25. mocnina) energie, což bylo desetkrát více než meteorit, který na konci druhohor zničil dinosaury a mořské plazy.

• Během jednoho z rutinních pozorování aktivity V1355 zaznamenali profesorští výzkumníci rekordně silný záblesk o síle 10 až 29. mocniny joulů. To je o tři řády vyšší než síla "Carringtonské události". Týmu se podařilo nejen opravit záblesk, ale také vidět proces oddělování od hvězdy protuberance, jejíž hmotnost se pohybovala od 9,5 do 1400 bilionů. tun. "Data shromážděná astronomy naznačují, že před výskytem této katastrofy se na povrchu hvězdy V1355 objevila obrovská prominence, která se oddělila od hvězdy a vyvrhla biliony tun horké plazmy do vesmíru," uvádí zpráva.
  
• https://nauka.tass.ru/nauka/17636551
  

28.4.2023 Ruští vědci zjistili, že slunečním erupcím často předchází mikrovlnná aktivita. To vám umožní předvídat je několik hodin předtím, než k nim dojde. V datech z tohoto zařízení se vědci snažili najít periodické a kvaziperiodické signály, které by předcházely erupcím a byly spojeny s oblastmi aktivních oblastí, kde dochází k projevům sluneční aktivity. Ukázalo se, že tuto roli sehrály opakující se rádiové signály, které se objevily v mikrovlnné části spektra pár hodin před začátkem erupce v bodě v aktivní oblasti, který se během ejekce stal nejjasnějším.

https://nauka.tass.ru/nauka/17635799

18.9.2022 Několik vesmírných a pozemních dalekohledů bylo svědkem jedné z nejjasnějších zaznamenaných explozí v kosmu. Astronomové se radují z neobvykle jasného a dlouhotrvajícího pulzu vysokoenergetického záření, který se přehnal nad Zemí v neděli 9. října. Šlo o tzv. gama záblesk (GRB), což je podle amerického vesmírného úřadu NASA nejsilnější třída explozí ve vesmíru.

• Signál, pocházející z místa souhvězdí Šípu, putoval podle NASA odhadem 1,9 miliardy let, než dosáhl Země. Výzkumníci se domnívají, že představuje zrození nové černé díry, která se zformovala v srdci bortící se masivní hvězdy. Původní hvězda měla zřejmě mnohonásobek hmotnosti našeho Slunce.
• Gama a rentgenové paprsky se pak doslova dovlnily do Sluneční soustavy a nakonec byly v neděli 9. října zachyceny detektory gama záření na kosmických observatořích americké NASA Fermi Gamma-ray Space Telescope a Neil Gehrels Swift Observatory, dále na americké družici Wind, stejně jako na pozemních dalekohledech, jako je např. teleskop Gemini South v Chile. 
  
• Gama záblesk (zkráceně GRB z angl. Gamma ray bursts) je označení pro astronomický jev, při kterém se uvolní nesmírné množství energie ve formě gama záření, což na Zemi pozorujeme jako záblesk v gama oboru spektra. Jde z hlediska svítivosti o nejvýraznější doposud známý fyzikální jev ve vesmíru. Trvá řádově od deseti milisekund až po několik hodin a bývá doprovázen následným několikadenním dosvitem rentgenového či ultrafialového záření nebo též viditelného světla.
• https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-teleskopy-detekovaly-nejsilnejsi-gama-zablesk-40412024#

9.10.2022 Čínská lidová republika v neděli úspěšně vypustila pokročilý sluneční dalekohled Kuafu-1. Informovala o tom tisková agentura Xinhua . Nosná raketa CZ-2D odstartovala v 07:43 pekingského času (02:43 moskevského času) z kosmodromu Jiuquan na severu země. Vesmírný dalekohled byl vypuštěn na danou oběžnou dráhu, start byl uznán jako úspěšný.

"Kuafu-1" je navržen tak, aby studoval dva typy procesů: sluneční erupce a takzvané výrony koronální hmoty - erupce velkého plazmového oblaku z vnější atmosféry Slunce. Kromě toho se přístroj používá ke studiu vlastností magnetického pole hvězdy. Vědci se pokusí navázat spojení mezi výrony koronální hmoty a magnetickým polem Slunce. Dalekohled poslouží také k předpovědi kosmického počasí. Podle Čínské akademie věd Kuafu-1 operuje na sluneční synchronní oběžné dráze ve vzdálenosti 720 km od zemského povrchu. Přístroj kombinuje funkce dalekohledu, přístroje pro měření magnetického pole a rentgenové termokamery. Očekává se, že Kuafu-1 bude na oběžné dráze fungovat čtyři roky. V říjnu loňského roku Čína vypustila svou první fyzikální sondu pro solární erupci Xihe.

https://tass.ru/kosmos/15998507

25.9.2022 Jupiter, který je v opozici se Sluncem, bude v pondělí v nejmenší vzdálenosti od Země za posledních 59 let, oznámila to v pondělí agentuře TASS tisková služba moskevského planetária.

Jupiter, Země a Slunce se seřadí do opozice 26. září. V tomto případě bude Jupiter blízko nejbližšího bodu své oběžné dráhy (perihélia) na Slunci, ve vzdálenosti 4,96 astronomických jednotek od nebeského tělesa. Shoda těchto dvou událostí se nazývá velká opozice Jupitera. Vyskytuje se přibližně jednou za 12 let a je pozoruhodný tím, že vzdálenost mezi Zemí a Jupiterem je také snížena na minimální hodnoty (3,95 astronomických jednotek).

"Vzdálenost mezi Zemí a Jupiterem v den opozice bude nejmenší, a to nejen v roce 2022, ale za posledních 59 let," uvedla tisková služba planetária. Jupiter bude v souhvězdí Ryb poblíž nebeského rovníku. V severních zeměpisných šířkách poprvé po několika letech vystoupí dostatečně vysoko nad obzor. "V září dosáhla jasnost planety téměř mínus třetí magnitudy (-2,9m), což z ní dělá třetí nejjasnější objekt na noční obloze po Měsíci a Venuši. A nyní nelze přehlédnout Jupiter - jasná hvězda svítí v večer a celou noc nad jižním východním obzorem. Další velká opozice Jupitera se očekává 1. října 2034.

https://tass.ru/obschestvo/15864591

2.5.2022 Z hlediska života Slunce jde o naprosto přirozený proces. V prosinci 2019 začal další 11letý cyklus sluneční aktivity. Podle předpovědí dosáhne vrcholu v roce 2025 nebo 2026. Nyní je Slunce ve fázi probouzení - má více slunečních skvrn a slunečních erupcí. 20. duben byl nejmohutnější za posledních pět let a od 17. dubna se na povrchu hvězdy objevila skupina skvrn několikanásobně větších než Země, které byly viditelné pouhým okem.

• S rozvojem slunečního cyklu se bude zvyšovat počet skvrn a výronů hmoty z atmosféry Slunce. A také ohniska - až dvacet malých denně. Pro Slunce je to naprosto normální, není zde nic mimořádného. Ale samotný fenomén je samozřejmě úžasný. Během jednoho záblesku, za dvě minuty, se může uvolnit více energie, než kolik energie na Zemi vyprodukuje za rok. 

Když je aktivita Slunce na minimu, funguje stejně jako Země jako klasický magnet se svislými kruhovými čarami, které směřují podél poledníků a spojují sever s jihem. Ale protože plazma na rovníku hvězdy rotuje asi o 30 procent rychleji než na pólech, táhne magnetické čáry dopředu jako hák a otáčí je vodorovně podél rovnoběžek. S každým otočením Slunce kolem osy se čáry navíjejí a stlačují více a více. Nakonec se zkroutí jako klubko nití a pak prasknou nahoru a propíchnou slunečný povrch. Takto se objevují skvrny.

• V oblasti skvrny magnetické pole zpomaluje přenos energie a tepla, takže hmota v ní je o něco chladnější než zbytek povrchu Slunce. To je důvod, proč se zdá, že skvrny jsou tmavé, i když ve skutečnosti také svítí, i když v menší míře než zářivá a žhavější okolní fotosféra. Na konci cyklu se Slunce usadí a opět se promění v klasický magnet se dvěma póly, ale zároveň si jih a sever vymění místo. To se děje každých 11 let. 

Souvisí sluneční erupce se slunečními skvrnami?- Magnetická trubice se sluneční hmotou vychází z jednoho místa a tvoříc obrovský oblouk vstupuje do druhého. Proto jsou skvrny obvykle pozorovány ve dvojicích, které mají jako magnet jednu stranu pozitivní a druhou negativní. Tyto oblouky akumulují obrovskou energii. Může se náhle uvolnit do vesmíru ve formě erupce nebo výronu koronální hmoty. Toto jsou nejsilnější energetické události ve sluneční soustavě. Světlo z erupce doletí na Zemi za pouhých osm minut, zatímco výrony hmoty - obří magnetické bubliny plazmy vážící miliardy tun, které jsou vyvrženy ze Slunce - za několik dní.

• Polární záře jsou spojeny s výrony koronální hmoty. Když se plazmový oblak přiblíží k naší planetě, může rozbít geomagnetické pole a iniciovat opětovné spojení magnetických linií Slunce a Země. Nabité částice se po nich pohybují do polárních oblastí a excitují kyslík a dusík. A záření excitovaných atomů barví oblohu různými barvami. Takže nálada Slunce se přenáší na Zemi .Při zvlášť silných bouřkách se zóna polární záře dostává do středních zeměpisných šířek.  
  

Jak nebezpečné jsou tyto sluneční události pro lidi a přístroje? Dovolte mi uvést několik příkladů z poslední doby. 3. února 2022 SpaceX vypustila do vesmíru 49 satelitů v rámci internetového projektu Elona Muska Starlink. Ale kvůli koronálnímu výronu na Slunci se 40 z nich nedostalo na oběžnou dráhu a shořelo v zemské atmosféře. Finanční ztráty dosáhly více než 50 milionů dolarů. A 30. března došlo k propuknutí nejsilnější třídy X. Záření z ní způsobilo ionizaci horních vrstev zemské atmosféry a narušení rádiové komunikace nad Severní a Jižní Amerikou . Poruchy přenosu a neobvyklé efekty šíření signálu zaznamenali radioamatéři, námořníci a dispečeři letového provozu. 

• Při koronálním výronu se od Slunce šíří oblak plazmatu o hmotnosti miliard tun, před kterým je rázová vlna. Obrovskou rychlostí naráží do zemské atmosféry, ze které se ochranná bublina magnetosféry naší planety ze sluneční strany může velmi zmenšit a satelity na geostacionární dráze a astronauti ve vesmíru zůstanou bez přirozené ochrany. Zemská atmosféra se zahřívá a bobtná, což způsobuje zpomalení družic, vybočení z oběžné dráhy a nekontrolovatelný pád zpět k Zemi. Při maximální sluneční aktivitě je potřeba je upravit jednou za dva až tři týdny.
• Při erupci jsou do vesmíru vymrštěny energetické sluneční částice, které vážně ohrožují elektroniku satelitů a astronautů. Vyrážejí elektrony z atomů, ničí strukturu DNA. Tvrdé rentgenové záření by zničilo veškerý život na Zemi, kdyby neexistovala atmosféra. Ale máme štěstí, ona nás chrání. V atmosféře přitom dochází k řadě jevů, dochází k narušení rádiové komunikace a GPS. 
  

Jsou všechny tyto projevy sluneční aktivity?- Sluneční aktivitou rozumíme komplex jevů probíhajících na Slunci. Všechny jsou propojené. Nejsilnější erupce jsou zpravidla doprovázeny výrony koronální hmoty, které jsou pozorovány nad velkými slunečními skvrnami. Jsou tam i koronální díry. To jsou oblasti, kde jsou magnetické čáry otevřené, částice, které jsou navinuté kolem těchto čar, jsou vymrštěny do vesmíru velkou rychlostí. Jejich proudění nazýváme rychlý sluneční vítr. Stejně jako hromadné výrony může způsobit magnetické bouře. Jeho částice dosáhnou naší planety za několik dní a padnou do pasti jejího magnetického pole, obtáčí se kolem jejích linií a pohybují se od jednoho pólu k druhému a současně se otáčejí kolem zeměkoule. V důsledku toho vzniká obrovský prstenec elektrického proudu, který oslabuje magnetické pole Země. Ve skutečnosti je magnetická bouře oslabením geomagnetického pole. V Kanadě před 30 lety zanechala silná geomagnetická bouře téměř šest milionů lidí bez elektřiny, topení a komunikace na jeden den. A před 50 lety námořní miny u pobřeží Vietnamu vybuchly samy od sebe. Reagovaly na silné poruchy zemského magnetického pole spojené s koronální ejekcí, jako by reagovaly na projíždějící lodě. Na železnici se při bouřkách může samovolně přepnout červené světlo semaforu na zelené, přestanou fungovat navigační a další zařízení.

Je možné se chránit před aktivním Sluncem?- Silné bombardování energetickými slunečními částicemi ničí elektronická zařízení. Jediným způsobem ochrany je proto vypnutí citlivých zařízení, přepnutí zařízení do pohotovostního režimu. Při slunečních bouřích jsou zastaveny jakékoli manévry satelitů a přelety letadel nad póly - ztrácí se tam rádiová komunikace. A dávka záření, kterou posádka obdrží, se stává významnou. A astronauti na ISS se přesunou do místnosti se silnějšími stěnami. Vliv aktivního Slunce na náš každodenní život může být také zničující, protože je velmi závislý na technologii. Během superbouře se vypne radiokomunikace, GP S, přestanou fungovat mobilní telefony, internet, zastaví se doprava, bankovní platby a mnoho dalšího.

https://ria.ru/20220503/solntse-1785308588.html

3.4.2022 Vědci v uplynulých dnech pozorovali celkem sedmnáct silných erupcí na Slunci, které vycházely z jediné skvrny. Dvě z těchto erupcí se řítí obrovskou rychlostí směrem k Zemi. Jakmile se sluneční vítr setká s naší atmosférou, vznikne silná geomagnetická bouře úrovně G3, která v některých částech planety způsobí jasnou polární záři. Tato záře se navíc podle expertů může dostat mnohem blíže k rovníku, než bývá obvyklé.

Bouře G3 jsou klasifikovány jako velmi silné geomagnetické bouře, což znamená, že blížící se výbuch Slunce by mohl přinést polární záři až na jih do Pensylvánie, Iowy a Oregonu.

https://technika.magazinplus.cz/2465-giganticka-slunecni-erupce-miri-k-zemi-v-nekterych-castech-planety-rozzari-nocni-oblohu.html?<br>

3.3.2022 Sluneční bouře se přežene přes Zemi ve středu v noci, což zvýší vyhlídky na oslňující polární záře viditelné až na jih od Chicaga a zároveň přiměje letecké společnosti a provozovatele elektrických sítí, aby zintenzivnili sledování potenciálně škodlivé geomagnetické aktivity.

Sluneční erupce - nazývané výrony koronální hmoty - vytryskly ze Slunce ve dvou vlnách v pondělí a podle Roba Steenburgha, vesmírného vědce z amerického Střediska pro předpověď počasí pro vesmír, vytvářejí dostatek energie, aby se potenciálně staly geomagnetickou bouří úrovně 3, když zasáhne. Bouře G3 může spustit falešné poplachy pro ochranná zařízení v energetických sítích, způsobit brzdění satelitů na nízké oběžné dráze a narušit vysokofrekvenční rádiový provoz. Na začátku února ztratil Space X 40 satelitů Starlink, když byly vypuštěny do geomagnetické bouře. Letecké společnosti budou muset monitorovat úrovně radiace, což by mohlo způsobit, že přesměrují polární trasy. Bouře by také mohly zasahovat do ptáků, což někdy způsobuje zmatek pro holubí závody, řekl Steenburgh. Elektrické sítě, z větší části, "nebudou ošizené o G3.

https://www.bloomberg.com/europe

20.3.2022 V příštích dnech zasáhnou Zemi středně silné geomagnetické bouře způsobené zvláštní sluneční aktivitou. Středisko pro předpověď kosmického počasí amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) a britský Met Office již vydaly upozornění, které na možnost bouří upozorňuje.Podle expertů však není důvod k obavám, protože stejně silné bouře již Zemi zasáhly v uplynulých dnech. Intenzitou se geomagnetické bouře řadí do úrovně G1 a G2 na pětistupňové škále slunečních bouří.

Ohrožení elektroniky a satelitů

Tato úroveň geomagnetických bouří může způsobit určitou degradaci vysokofrekvenčních rádiových signálů ve vysokých zeměpisných šířkách. Stejně tak si může intenzita G2 vyžádat nápravná opatření u vesmírných satelitů v souvislosti se změnou odporu elektroniky. Na Zemi pak může docházet ke kolísání elektrické sítě nebo narušení aktivity stěhovavých zvířat, například ptáků. V extrémních případech pak může docházet k poničeneí některých typů citlivé elektroniky.

Sluneční bouře, které způsobují geomagnetické poruchy, jsou poměrně častým vesmírným počasím. V důsledku zvýšené sluneční aktivity pak vysokoenergetické částice, takzvané solární větry směřující směrem k Zemi, narušují zemské magnetické pole a horní část atmosféry. Sluneční vítr je vyvržená plazma ze Slunce, které se pak obrovskou rychlostí šíří vesmírem.

https://technika.magazinplus.cz/2439-zemi-zasahnou-v-blizke-dobe-silne-geomagneticke-boure-duvodem-je-zvlastni-aktivita-slunce.html?

18.2.2022 A právě obdobím velkých erupcí teď naše hvězda prochází. Prakticky non-stop vystřeluje do vesmíru energetické částice. Tento týden, 15. února, viděli astronomové jednu z největších erupcí. Zachytil ji satelit ze systému GOES, které provozuje americký Národní úřad pro oceány a atmosféru.

Byla to erupce třídy X - největší, jakou je schopné Slunce odpálit. Výtrysky šlehaly do vzdálenosti stovek tisíc kilometrů. (Pro správné měřítko: do průměru Slunce se vejde 109 Zemí seřazených na přímce.

Naše planeta má naštěstí magnetické pole, které funguje jako štít proti slunečnímu větru. Štít však není neprůstřelný. Dokládá to třeba mírná geomagnetická bouře vyvolaná střední erupcí třídy M, která koncem ledna srazila z nízké oběžné dráhy Země čtyři desítky nově vypuštěných satelitů Starlink společnosti SpaceX. 

https://nedd.tiscali.cz/slunce-odpalilo-erupci-nejsilnejsi-kategorie-zachytilo-ji-video-529113 

29.1.2022 Mimořádně silná sluneční bouře, která před tisíci lety zasáhla Zemi a jejíž stopy byly objeveny v ledu, znepokojila vědce. Došlo k ní totiž v době slunečního minima, kdy by aktivita Slunce měla být malá. Extrémně silná sluneční bouře zasáhla naši planetu před 9125 lety a zanechala trvalé jizvy na ledu pohřbeném hluboko pod Grónskem a Antarktidou. Při novém zkoumání těchto vzorků ledu se zjistilo, že dříve neznámá bouře je jednou z nejsilnějších solárních erupcí, jaké kdy byly zjištěny. Pokud by dnes zasáhla Zemi, ochromila by moderní komunikační systémy.

• Masivní bouře se, jak se zdá, odehrála při slunečním minimu, což je období během jedenáctiletého slunečního cyklu.
• Zdrojem potenciálně ničivých solárních bouří jsou erupce ve sluneční atmosféře, známé jako výron koronální hmoty. Mohou například vyřadit z provozu elektrickou rozvodnou síť na Zemi, automobily či komunikační zařízení, včetně počítačů, mobilních telefonů nebo pagerů. Poškodit mohou i citlivé součásti satelitů. 
• https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/vedci-se-obavaji-necekaneho-uderu-silne-slunecni-boure-ochromila-by-lidstvo-40385502# 
  
• https://veda.instory.cz/vesmir/1929-staroveka-slunecni-boure-zasahla-zemi-v-nespravne-fazi-slunecniho-cyklu-a-nyni-panuji-obavy-ze-se-to-bude-opakovat.html?<br>

24.1.2022 Ve třetí třetině 8. století dopadlo na Zemi množství kosmických záblesků (gama záření), které se přeměnily v radioaktivní uhlík 14. Naše planeta byla ozařována celý rok. A nikdo si toho nevšiml. Co radiace způsobila?

Objevili stopy kosmické události, jež se odehrála v 8. století našeho letopočtu. Při ní na Zemi dopadl dvacetinásobek radioaktivního záření, než je obvyklé. Toto množství "supervysokoenergetických" protonů by bylo schopné narušit ozonovou vrstvu a způsobit vymírání druhů. Nic tragického se však v té době nestalo a podle kronik si lidé ničeho zvláštního nevšimli. Rok 775. Dnes a denně jsme bombardování izotopem uhlíku 14, který vzniká při dopadu záření přicházejícího z vesmíru na Zemi. Děje se to díky přirozené radiaci v prostředí. Jeho množství je však tak zanedbatelné, že se ho nemusíme obávat. Mezi lety 774 a 775 se však objevil zvláštní skok. Množství izotopu C 14 stoupl o 1,2 %. Vysoké procento radioaktivního uhlíku nebylo objeveno jen ve dřevě japonských cedrů, ale v dalších vzorcích stromů z celého světa. Vědci tak předpokládají, že záření dopadlo na celou planetu rovnoměrně. Co ho sem vyslalo?

Podle článku v prestižním časopisu Nature mohla anomálii způsobit sluneční erupce, která by však musela být až šedesátinásobně silnější, než jakákoli známá událost tohoto typu. Tak vysoká energie by však interagovala se zemskou magnetosférou a oblohu by prozářila rozsáhlá polární záře. Dále však mohlo jít o výbuch supernovy. Ten by byl také pozorovatelný pouhým okem a naši předci by neměli šanci si ho nevšimnout. V kronikách však neexistuje záznam ani o zářivé hvězdě, ani o nezvyklé polární záři. Zbytky supernovy by byly navíc i dnes pozorovatelné v oblasti rentgenových a rádiových vln. Astrofyzik Michal Švanda z Astronomického ústavu Akademie věd předpokládá, že Japonci jednu možnou příčinu přehlédli. Podle něj šlo o tajemné gama záření. To bylo poprvé pozorováno vojenskou družicí Vela v roce 1967. Její senzory opakovaně zachytily krátké a velmi silné záblesky vysokoenergetického záření. Ukázalo se, že nepochází ani ze Země, ani ze Sluneční soustavy. Možností je více, protože gama záblesky se dělí na několik typů a pravděpodobně vznikají různými způsoby. Jednu vlastnost však mají společnou. Jejich dosvity lze pozorovat opticky. Ne však ve viditelném spektru.

https://www.dotyk.cz/magazin/rok-775-30000121.html?

26.9.2021 Docentka University of California Sangeetha Abdu Jyothi ve své nové studii varuje před účinky geomagnetických solárních bouří, které by mohly za velmi krátkou dobu značně ovlivnit fungování globálního internetu. Zvláště silná sluneční bouře by mohla mít ničivé účinky na podmořské kabely (které spoléhají na elektronické opakovače používané k zesílení signálů na velké vzdálenosti.), které jsou klíčovou součástí světové internetové infrastruktury. Studie tvrdí, že bez většího úsilí o zmírnění těchto účinků bychom mohli směřovat k internetové apokalypse, na jejímž konci by nebyla jen nedostupnost některých služeb, ale zejména masivní finanční ztráty (výpadky elektroniky by mohly stát ekonomiku USA až 7,2 miliardy dolarů denně), vyplývající ze závislosti moderního světa na internetu.

https://zoommagazin.iprima.cz/vesmir/internetova-apokalypsa-solarni-boure

7.8.2021 Léto je čas bouří, meteorologové vydávají jedno varování za druhým. Jenže bouře nemusí být způsobeny jen tlakovými nížemi. Existují také bouře solární. I ty mohou mít ničivé dopady.

Říká se, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Tohle pořekadlo se dá vztáhnout i na velkou žlutou kouli na obloze, které říkáme Slunce. Naše hvězda je schopna vyvolat bouři, která otřese technickou civilizací.

Setkání s výronem koronální hmoty se ale sleduje ještě hůř. Podobných jevů si všímáme teprve posledních 150 až 200 let. Jedna ze studií amerických a japonských expertů publikovaná na serveru aRxiv, dospěla k závěru, že Zemi zasáhla silná solární bouře i kolem roku 660 před naším letopočtem.

Naznačují to různé indicie. Již nějaký čas na solární bouři v sedmém století před naším letopočtem upozorňují nálezy v ledových sondách i letokruzích starých stromů. Tým výzkumníků však našel i svědectví v tabulkách Asyřanů.

Při hledání zmínek slov naznačujících "rudou záři na obloze", tedy polární záři spojovanou se setkáním nabitých částic a pozemskou magnetosférou, v daném období autoři objevili trojici zápisů datovaných do období mezi lety 679 až 655 před naším letopočtem. Na stoprocentní potvrzení skutečné solární bouře je to málo. Vzhledem k tomu, že jakékoliv pátrání v historii je však ze své povahy nedokonalé, se to však dá pokládat významný podpůrný argument.

Další solární bouře na Zemi jsou zaznamenány v letech 775 a 993 před naším letopočtem. Vypadá to tedy, že statistika odpovídá jedné bouři za 100 až 120 let. 

https://nedd.tiscali.cz/az-na-zemi-prileti-drtiva-solarni-boure-516561

13.3.2021 Vědci z univerzity v čínském městě Šan-tung přišli s objevem tzv. vesmírného hurikánu, který pomocí retrospektivní analýzy dat z družic zaznamenali několik stovek kilometrů nad severním pólem. Šlo o přibližně 950 kilometrů širokou bouři z roku 14.8.2014, ne nepodobnou známým atmosférickým cyklónům, která vířila plazmu rychlostí 2000 metrů za sekundu po dobu přibližně osmi hodin. Onen vesmírný hurikán s největší pravděpodobností vznikl vlivem slunečního větru na elektrony v horní části atmosféry, což bylo ještě podpořeno obdobím nízké geomagnetické aktivity Země v té době.

Zajímavé je rovněž spojení vesmírného hurikánu s fenoménem polární záře, která může být podle studie jeho vedlejším efektem. Nabité částice, které jsou vymrštěny do ionosféry, tvoří onu ikonickou zelenou záři, vědci nicméně stále nemají jasno v tom, jak ji ovlivňuje rychlost a intenzita onoho vesmírné hurikánu.

Na druhou stranu si jsou autoři studie zcela jistí, že podobné pozorování nebude poslední a očekávají další poznatky od kolegů z jiných kontinentů.

https://www.nature.com/articles/s41467-021-21459-y<br>

https://zoommagazin.iprima.cz/vesmir/vesmirny-hurikan? 

11.12.2020 Největší sluneční dalekohled na Zemi získal vůbec nejostřejší pohled na sluneční skvrnu, která nejasně připomíná slunečnici. Sluneční skvrny označují místo, kde se svazky magnetických polí prodírají slunečním povrchem. Magnetická pole potlačují probublávání horkých plynů zespodu, čímž se povrch ochladí a bude vypadat tmavší než jeho okolí. Zatímco průměrná teplota na povrchu je asi 5 500 ° C, jádro sluneční skvrny může být "jen" 3 700 ° C.

https://www.sciencenews.org/article/new-image-reveals-sunspot-unrivaled-detail?<br>

2.12.2020 V posledních týdnech se sluneční aktivita značně zvýšila, což znamená konec dlouhého cyklu slunečního minima. Je to vidět na výskytu slunečních skvrn - nyní je jedna dokonce tak velká, že je viditelná pouhým okem. Na naší nejbližší hvězdě se navíc začínají objevovat i sluneční erupce.

"V onu neděli 29. listopadu ve 14:11 SEČ byla pozorována středně velká erupce klasifikovaná jako M. Erupci vyprodukovala oblast, která v té době byla ještě za okrajem slunečního kotouče. Kdyby byl tento jev orientovaný směrem k Zemi, mohla by se zde vytvořit geomagnetická bouřka.

de podle něj vlastně o skupinu skvrn, která nese označení AR 2786. Největší z nich je zhruba třikrát větší než Země, takže už je dostatečně velká, aby byla vidět očima. Jedná se celkově o největší skvrnu v tomto roce. V novém cyklu sluneční aktivity bude slunečních skvrn přibývat. 

https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/slunecni-aktivita-se-zvysila-jsou-videt-skvrny-i-erupce-40343892#<br>

2.12.2020 Naše mateřská hvězda o sobě dala po delší době pořádně vědět. Podle vědců odpálila erupci, jakou jsme již více než tři roky neviděli. Silná sluneční erupce z konce listopadu ale naštěstí nesměřovala k Zemi

Na vesmírné poměry je Slunce vcelku klidnou hvězdou. Navíc nyní prochází velmi klidným obdobím. Neznamená to ale, že by o sobě občas nedalo vědět. Sondy a observatoře sledující Slunce na konci listopadu zaznamenaly, že naše rodná hvězda odpálila velice silnou erupci, jakou jsme neviděli už déle než tři roky. Erupci doprovázel výron koronální hmoty, což je v podobných případech obvyklé. Na Zemi jsme tuto události pozorovali jako erupci střední intenzity. Astronomové ji na stupnici síly slunečních erupcí přiřadili hodnotu M4.4.

Sluneční erupce se dělí do šesti tříd - A, B, C, M, X a Super X s hodnotou 1 až 9 (například B4, M5, C9). Každá třída je vždy desetinásobkem třídy předchozí (s výjimkou tříd X), což znamená, že například erupce M2 je 10× silnější než C2. Vážnější dopad na dění na Zemi mohou mít pouze silnější erupce třídy M a pak také erupce tříd X. V případě třídy M jde maximálně o rušení rádiového a GPS signálu, případně vznik polárních září; erupce tříd X již mohou mít vážnější dopady.

Maskovaná sluneční erupce

Odborníci ale upozorňují, že tato erupce byla ve skutečnosti velice silná a svou intenzitou by zřejmě splňovala kritéria erupce třídy X. K erupci ale došlo v oblasti Slunce, která v té době nebyla přivrácená směrem k Zemi, takže jsme detekovali jen část její intenzity.

Tato sluneční erupce je jednou z prvních událostí nového slunečního cyklu. Začal v prosinci 2019 a bude trvat 11 let. Vědci se domnívají, že navzdory této silné sluneční erupci bude nadcházející sluneční cyklus spíše klidný a tichý, stejně jako byl ten předcházející. Jak se ale zdá, s občasnými slunečními erupcemi určitě počítat musíme. 

https://www.stoplusjednicka.cz/poradna-rana-slunce-odpalilo-nejsilnejsi-erupci-za-posledni-tri-roky?<br>

18.9.2020 Na konci minulého roku začal nový solární cyklus - vědci jej však odhalili teprve v úterý. Podobně jako minulý cyklus bude i tento vesměs klidný a svého vrcholu dosáhne za pět let. Každých 11 let Slunce dokončuje cyklus buď klidné, nebo bouřlivé činnosti a začíná nový. Solární cyklus č. 25 začal oficiálně v prosinci 2019. Jeho datum však bylo oznámeno teprve v úterý - Slunce je totiž velice proměnlivé a výpočet počátku nového cyklu může trvat až 10 měsíců. Server CNN uvedl, že těmto cyklům je důležité porozumět, jelikož vesmírné počasí způsobené Sluncem, jako jsou sluneční erupce a výron koronální hmoty, může ovlivnit elektrickou rozvodnou síť, satelity, GPS, letecké společnosti, rakety i astronauty pobývající ve vesmíru.

Solární cyklus 25 bude podle předpovědí velmi podobný tomu, který lidstvo zažilo za posledních 11 let. Předpokládá se, že další čas nejvyšší sluneční aktivity neboli solárního maxima, nastane v červenci 2025. Během této doby je možné, že sluneční erupce naruší komunikaci na Zemi.

Poslední maximum Slunce zažilo v roce 2014. I když byl předchozí cyklus 24 původně odhadován jako aktivnější, nakonec byl nejslabším cyklem za posledních 100 let. Přesto v červenci 2012 došlo k extrémní sluneční bouři, která naštěstí minula Zemi. "Jenom proto, že jde o podprůměrný sluneční cyklus, neznamená to, že nehrozí extrémní vesmírné počasí," uvedl Doug Biesecker, spolupředseda a solární fyzik z NOAA Space Weather Prediction Center. Biesecker cyklus přirovnal k období hurikánů. Mnoho bouří sice nezasáhne pevninu, ale zbytek ji může dramaticky ovlivnit.

Se sledováním sluneční aktivity vědcům pomáhají sluneční skvrny. Právě ty jsou výchozím bodem pro erupce a uvolňování energie a materiálu ze sluneční koróny do okolí. Na vrcholu nového cyklu se předpovídá asi 115 skvrn. Pro srovnání, minulý cyklus zahrnoval 112 skvrn, nadprůměrně aktivní cyklus by měl více než 200 slunečních skvrn.

"Udržujeme podrobnou evidenci několika drobných slunečních skvrn, které označují nástup a vzestup nového cyklu," vysvětlil Frédéric Clette z Belgické královské observatoře v Bruselu.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zacal-novy-slunecni-cyklus-muze-ovlivnit-gps-letectvi-i-rozvodnou-sit-120312#

2.6.2020 Před několika dny se na Slunci objevily nejsilnější erupce od října 2017. Současná erupce byla erupce třídy M, takže se jednalo o střední erupci. Nicméně výbuch může být známkou toho, že Slunce stoupá do aktivnější fáze svého jedenáctiletého cyklu, jak uvedli vědci z NASA. Je to první vzplanutí třídy M od Slunce po 925 dnech a velmi pravděpodobně se jedná se o začátek příštího slunečního cyklu. Sluneční cyklus trvá v průměru 11 let, ale může se pohybovat v rozmezí 9-14 let a začíná od minima sluneční energie. Cykly byly měřeny od roku 1755 a tento nový by byl 25. v pořadí. Vzplanutí třídy M je střední velikosti a pokud přímo zasáhne Zemi, může způsobit krátký výpadek elektřiny nad polárními oblastmi.

20.5.2020 Pojem "sluneční minimum" zaznívá v poslední době častěji v různých médiích a zaznívá v něm obava z příchodu nové "malé doby ledové", tedy z mrazivého počasí, provázeného podle některých apokalyptických vizí hladomory a zemětřesením. Ve skutečnosti však jde o běžné období v jedenáctiletém slunečním cyklu.

V současnosti se nacházíme ve slunečním cyklu 24. Tento cyklus, nazývaný také cyklus slunečních skvrn nebo Schwabe-Wolfův cyklus podle jména svého objevitele, německého hvězdáře Heinricha Schwabeho, představuje cyklus jedenáctileté aktivity Slunce spojený s fungováním magnetického pole Slunce a otáčením sluneční magnetické polarity.

Kdy přesně nastane další sluneční či solární minimum, přesně nevíme, ale můžeme to obecně odhadnout. V roce 2017 předpověděl americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA), že další sluneční minimum se očekává v letech 2019-2020. Loni v prosinci tuto předpověď zúžil panel pro předpověď slunečního cyklu NOAA 25 a uvedl, že sluneční minimum mezi cykly 24 a 25 se objeví v dubnu 2020 (plus minus šest měsíců).

• Sluneční cyklus je založen na magnetickém poli Slunce, kde se přibližně každých 11 let přepínají severní a jižní magnetický pól (k přepólování dochází, když je magnetické pole Slunce nejslabší - sluneční minimum). Co tento cyklus řídí, není známo, ale podle nedávného výzkumu se zdá, že to souvisí se slapovým působením planet, jako je Jupiter, jehož oběžná doba činí necelých 12 let. 
  
• Časy nejvyšší aktivity, tedy sluneční maxima, charakterizuje vyšší než obvyklý počet slunečních skvrn. V období nejnižší aktivity, tedy během slunečních minim, je tomu naopak - sluneční skvrny ani sluneční erupce se téměž neobjevují.
  
• Během slunečního maxima lze například pozorovat silnější a výraznější polární záři, kterou generuje sluneční aktivita. Lidé pozorně sledující Slunce si mohou všimnout více slunečních skvrn. Zvýšená sluneční aktivita může také ovlivnit rádiové komunikace a navigační satelity
• V období slunečního minima klesá sluneční ultrafialové záření, ale to se na Zemi projeví primárně jen ve stratosféře a vyšších nadmořských výškách. Zemská atmosféra se mírně "smrskne", což sníží vliv zemské přitažlivosti na satelity. Během slunečního minima také dochází ke zvýšení galaktického vesmírného záření ze zdrojů, jako jsou supernovy (může zvyšovat riziko rakoviny, nás chrání právě zemská atmosféra. Větší nebezpečí by mohlo představovat pro astronauty, kteří se pohybují ve vysokých nadmořských výškách). 
  
• Během slunečního minima slábne magnetické pole Slunce, takže před tímto vesmírným zářením méně stíní. Pro astronauty plující vesmírem to může představovat zvýšenou hrozbu 
  
• Na Zemi však sluneční minimum žádné velké riziko nepředstavuje, jeho vztah ke klesajícím teplotám nebo vzniku možných zemětřesení či hladomoru je mizivý.  
  

• V té době došlo vlivem poklesu teploty k výrazným ztrátám na zemědělské produkci plodin, což mělo po celém světě za následek rozsáhlé hladomory. Další lidé umírali zimou, protože si neměli čím topit. 
  
• v případě Daltonovo minima se jako mnohem pravděpodobnější "viník" jeví kolosální erupce vulkánu Tambora v Indonésii z roku 1815, při níž sopečný prach a popel zakryl oblohu. "Studie z roku 2013 navíc nenašla žádnou souvislost mezi sluneční aktivitou a zemětřeseními, 
  
• Obavy z příchodu malé doby ledové v důsledku tzv. velkého slunečního minima vyvracela začátkem letošního roku také NASA. "Podnebí se šestkrát rychleji otepluje emisemi skleníkových plynů, vytvářených spalováním fosilních paliv člověkem, než jaká je rychlost potenciálního, desítky let trvajícího ochlazování vyvolaného prodlouženým velkým slunečním minimem," 
  
• I kdyby mělo velké sluneční minimum trvat století, globální teploty by se i nadále zvyšovaly. Globální teploty na Zemi mění více faktorů než jen změny ve sluneční aktivitě, a z těch dnešních je nejdominantnější oteplování, způsobené emisemi skleníkových plynů vytvářených člověkem 
  
• Slunce je podle vědců dnes výrazně aktivnější, než bylo během Daltonova minima. A byť byl cyklus 24 menší než několik předešlých, neznamená to, že by byl tak malý, ale že ty předchozí byly neobvykle silné.  
  

https://www.sciencealert.com/we-re-about-to-experience-solar-minimum-here-s-what-that-really-means 

https://www.denik.cz/veda-a-technika/astronomie-slunce-slunecni-minimum.html?

11.11.2015 Podle výzkumu britských vědců z Newcastlu můžeme očekávat mezi lety 2030-2040 nástup malé doby ledové (vypadnou obě sluneční elektromagnetické vlny zcela ze synchronizace, což způsobí značné omezení sluneční aktivity) v té době totiž klesne sluneční aktivita až o 60 %, vzniknou podmínky, které byly naposledy v "Maunderově minimu" v 17. a 18. století.

• Doprovodné přírodní jevy, jako byly dlouhé zimy, někdy velmi kruté, sucho a záplavy, devastovaly v letech tzv. Maunderova minima úrodu, což vedlo k hladomoru, epidemiím moru a neštovic, k bouřím i častějším válkám zejména v 17. století. 
  
• Západní Evropa zažila nejhorší neúrodu v roce 1648. Zdražování chleba vyvolalo povstání na Sicílii i ve Stockholmu a jinde," píše ekonomický server Armstrog Economics. Prusko v důsledku hladomoru ztratilo 40% obyvatelstva, Skotsko asi patnáct %. Podobné jevy zaznamenaly civilizace i na východě - přes Indii po Japonsko.
  

Nový předpovědní model se opírá o objev druhé vrstvy elektromagnetických vln uvnitř Slunce, a to blíž jeho povrchu. Když jsou obě vlny sladěné, je aktivita Slunce velká, když se naopak rozejdou, Slunce ochabne. "Obě vlny mají frekvenci asi 11 let, ale poněkud odlišnou a časově se vyrovnávají".

"Během cyklu vlny kolísají mezi severní a jižní hemisférou Slunce. Spojením obou vln a porovnáním s reálnými údaji o probíhajícím slunečním cyklu jsme zjistili, že naše předpovědi jsou z 97 procent přesné," dodala vědkyně původem z Kyjeva, působící od 90. let na britských univerzitách.

Když se vlnové fáze vyruší, svit ochabne

Nový způsob předpovědi solární aktivity čerpal z pozorování magnetického pole Slunce na Wilcoxově observatoři v Kalifornii, ze tří cyklů v období 1976 až 2008. Na základě těchto dat dospěli vědci k závěru, že právě ve 30. letech tohoto století vypadnou obě sluneční elektromagnetické vlny zcela ze synchronizace, což způsobí značné omezení sluneční aktivity.

"Jejich vzájemné působení bude rušivé nebo se zcela vynulují. Když se fáze úplně rozejdou, vzniknou podmínky, které byly naposledy v Maunderově minimu," dodala s odkazem na název zmíněné periody v 17. a 18. století. Z tohoto období nejsou větší zmínky o skvrnách na Slunci, tedy o projevu jeho aktivity. Za druhé nejchladnější období jsou pak označovány roky 1400 až 1510 (tzv. Spörerovo minimum) a třetí, tzv. Daltonovo minimum (1790 až 1830).

https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/lidstvo-zrejme-ceka-nova-mala-doba-ledova-331750

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového