Věčné dluhopisy

Jak už název napovídá, jistina věčného dluhopisu nemusí být nikdy splacena − splatné jsou pouze roční úrokové platby. Náklady na obsluhu emise ve výši bilionu eur s úrokem 0,5 procenta by dosahovaly pěti miliard eur ročně. Poměr mezi částkou zaplaceného ročního úroku a obdrženou částkou je 1 : 200. Úrok musí být samozřejmě placen ročně, ale současná hodnota budoucích plateb neustále klesá a nakonec se blíží téměř nule, i když jí nikdy nedosáhne.

Evropské veřejnosti ani vedení evropských zemí nejsou věčné dluhopisy příliš známé, ale mají dlouhou historii.

• Velká Británie poprvé vydala tzv. konsolidované dluhopisy neboli "consols" již v roce 1752 a později je použila k financování napoleonských a krymských válek, zákona o zrušení otroctví, irské tísňové půjčky a první světové války. (používaly se mimo jiné na financování armády v době napoleonských válek a za první světové války
• Kongres USA schválil vydávání consols v roce 1870 ke konsolidaci dluhů nashromážděných během občanské války.

V současném prostředí nízkých úrokových sazeb Německo dokázalo prodat třicetiletý dluhopis se záporným výnosem. (2020)

https://byznys.ihned.cz/c1-66767810-george-soros-britanie-s-vecnymi-dluhopisy-porazila-napoleona-ted-je-potrebuje-eu-kvuli-pandemii-a-klimatu

1.12.2020 Účinná odpověď na fiskální ochromení Evropy podle George Sorose

• O vhodnosti toho, aby Evropská unie vydala věčné dluhopisy, jsem už napsal mnoho. Dnes však navrhuji, že by tak měly učinit jednotlivé členské státy.
  EU by právě teď vydat věčné dluhopisy nedokázala, protože členské státy jsou příliš nejednotné. Polsko a Maďarsko vetovaly příští rozpočet EU a fond na podporu zotavení z covidu-19 a takzvaná "šetrná pětka" (Rakousko, Dánsko, Německo, Nizozemsko a Švédsko) má větší zájem šetřit peníze než přispět ke společnému dobru. Investoři věčné dluhopisy koupí jen od subjektu, u něhož budou věřit, že bude v předvídatelné budoucnosti existovat. To platilo pro Británii osmnáctého století (kdy vydala "konsolidované dluhopisy") a pro Spojené státy devatenáctého století (kdy konsolidovaly dluhy jednotlivých států). Pro EU to dnes bohužel neplatí.
  
• Ukazuje se, že existuje snadný způsob jak veto překonat: využít takzvaného postupu posílené spolupráce. Formální podobu mu dala Lisabonská smlouva s výslovným záměrem vytvořit právní základ pro další integraci eurozóny, přesto za tím účelem nikdy využit nebyl. Jeho obrovskou výhodou je, že jej lze využít k fiskálním účelům. Podmnožina členských států si může stanovit rozpočet a dohodnout se na jeho financování - řekněme prostřednictvím společného dluhopisu.
  
• V tomto bodě by se mohly velice hodit věčné dluhopisy. Emitovaly by je členské státy, jejichž setrvalou existenci by dlouhodobí investoři jako životní pojišťovny ochotně akceptovali.
• Věčné dluhopisy nabízejí úžasnou výhodu v tom, že jistinu není nikdy nutné splatit; splatný je jen každoroční úrok. Diskontovaná současná hodnota budoucích splátek úroků časem klesá - bude se blížit nule, byť jí nikdy nedosáhne. Určitá suma finančních prostředků - řekněme aktuálně plánovaných 1,8 bilionu eur - by přinesla několikanásobně víc, kdyby jí bylo využito k vydání věčných dluhopisů, oproti těm běžným. To by do velké míry vyřešilo finanční problémy Evropy.
• Kdyby věčné dluhopisy vydala jedna země, mělo by to tu přidanou výhodu, že by další evropské země viděly příklad hodný následování. Obzvlášť přitažlivými by věčné dluhopisy měla shledat šetrná pětka. Vždyť její členové rádi šetří peníze.
• V Evropě je spousta neuspokojené poptávky po dlouhodobých dluhopisech ze strany pojišťoven a dalších dlouhodobých investorů. Zprvu budou možná za věčné dluhopisy požadovat přirážku, protože s tímto instrumentem nemají zkušenost. Jakmile se s ním ale obeznámí, přirážka se pravděpodobně vytratí.
• Itálie nepatří k zemím, které mají to štěstí, že mohou vydat věčné dluhopisy na své jméno; jejich přínosy však potřebuje víc než ostatní. Itálie je přitom třetí největší ekonomikou EU - čím by EU byla bez ní?
• Bylo by nádherným gestem solidarity, kdyby se země prodávající věčné dluhopisy na své jméno zaručily také za jejich emisi ze strany Itálie. Posílilo by to EU, a tedy i jim by to nepřímo prospělo. Nakonec by EU mohla růst dostatečně rychle na to, aby věčné dluhopisy vydala i na své jméno. To je meta, o jejíž dosažení stojí za to usilovat.
  
• https://www.patria.cz/zpravodajstvi/4554324/ucinna-odpoved-na-fiskalni-ochromeni-evropy-podle-george-sorose.html<br>

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového