Krajina náchylnosti krajiny

Monokultury v lesích a na polích nám zrcadlí stav nás samých (masa individualistů, kteří nespolupracují a nepředávají si zkušenosti a informace), nepracují ve prospěch celku, ale pouze na sebe (orientace na zisk za každou cenu).  Podle rektora Prof. Ing. Petra Skleničky CSc (1964): Kolaps krajiny předchází kolapsu společnosti. Nad suchem zvítězíme jen změnou myšlení.

Voda vyrovnává teplotu ve svém okolí. Při odpařování se mnoho energie spotřebuje - na jeden litr vody 0,7 kWh - takže se okolí ochladí. Naopak když se z vodní páry stávají opět kapičky, třeba když padá ranní rosa, stejné množství energie se opět uvolní a okolí se ohřeje. Ano, voda klimatizuje. Krajinu, obce, města. Nemáme za ni náhradu. Kde voda chybí, tam se krajina přehřívá. Voda se může odpařovat přímo z hladiny řeky či rybníka, ale nejlépe odpařuje vegetace, zejména stromy. Hovoříme o tzv. evapotranspiraci. Takový pěkně vzrostlý strom dokáže za letní den odpařit až několik set litrů vody, funguje tak jako velmi účinná klimatizační jednotka. Nikde není v parném dni příjemněji než ve stínu velkého stromu. Slunečníkem stín stromu nahradit nejde - slunečník totiž žádnou vodu neodpařuje, a tedy ani aktivně nechladí. Když ale strom dostatek vody mít nebude, třeba proto, že jsme jeho okolí vyasfaltovali a vodu odtud svedli do kanálu, mikroskopické průduchy v jeho listech se uzavřou a s klimatizováním je konec.

Resilience krajiny je schopnost přírody odolávat činnosti člověka.

• Záplavy a sucha, rub a líc jedné mince (řeší se společně s dlouhodobého hlediska).
• Eroze půdy.
• Mýcení lesů,  monokultury, chemizace zemědělství.
• Rozorání mezí, remízků, meliorace. Vysušování mokřadů a bažin.
• Rostoucí zástavba zejména na bonitní půdě (Česko), jen za posledních cca 30 roku se odhaduje nárůst zastavěné plochy o 20%.
• Kůrovcová kalamita.
• Amazonie.
• Zalesňování krajiny ano či ne?
• Jak zadržovat vodu? Čím je způsoben nedostatek vody?
  
• více najdete v knize Cesta v desetiletí metamorfózy 
  

Příčiny poškození krajiny:

Minimálně od počátku 20 století žije lidstvo na dluh přírody. Lidstvo bere více, než je schopna příroda obnovit a zregenerovat. Na planetě Zemi neexistuje místo, které by nebylo zasaženo lidskou činností, která zároveň narušila přírodní rovnováhu.

• Je narušen ráz krajiny, bilance různých druhů biodiverzity krajiny a přírodních cyklů, například koloběhu uhlíku, dusíku, koloběhu vody (malý cyklus) vlivem odlesňování, regulací toků a růstem teploty (je také narušený koloběhu živin).
• Odstranění přirozených bariér v krajině (solitérní stromy v krajině) včetně větrolamů. Průmyslové využití lesů (hospodářský les) za účelem zisku a potlačení jejich základních funkcí v krajině (vše je podřízeno zisku).
• Přemnožení spárkaté zvěře, vyhubení přirozených predátorů (klesající plocha divoké přírody).
• Masivní těžba surovin na povrchu i pod zemí.
• Nesprávně pojatá zemědělská činnost (chemizace, velké lány monokultur, nedodržování osevních plánů, úbytek pícnin způsobený poklesem živočišné výroby, pokles půdních agregátů).
• Odvedení dešťové vody z budov a komunikací bez zasakování do půdy přímo do kanalizace (a také meliorace).
• Zvyšující se podíl zastavěné a odkanalizované plochy zejména díky urbanizaci - rychlé odvedení dešťové vody rigoly z uzavřených povrchů do potoků či řek. Liniové stavby včetně polních cest, vybetonované města bez vegetace (to způsobuje tepelné ostrovy).
• Narušení kapilárních cest a mikrobiomu (biologická složka) v půdě. Je narušena symbióza půdy, rostlin a živočichů.
• Velké lány monokultur bez mezí a remízků, vysušování mokřadů a bažin. Meliorace probíhající od 20 roků 20.století (doc. Václav Cílek). Regulované tok, narušení přirozených meandrů a pulsování řek.
• Hluboká orba, stopy po těžké mechanizaci (na polích i v lesích).
• Umělé přehradní nádrže (narušují přirozený tok živočichů tokem) narušují hladiny podzemní vody.
• Odlesňování, průmyslové lesy, překyselení půdy, narušený přirozený koloběh vegetací a půdou (půdní mikrobiom), smrkové monokultury (důsledkem je kůrovcová kalamita).
• Největším současným přírodním problémem je šíření invazních rostlin (díky vysokému obsahu dusíku v půdě - chemizace zemědělství), živočichů a dalších patogenů, které často až se značným zpožděním objevíme jako příčinu hynutí původních druhů. 
  
• Změna klimatických podmínek velkých území, včetně oteplování a sucha, které přináší druhovou výměnu.
  

Důsledky poškození krajiny:

Zmenšování prostoru pro zvířata divokou přírodu a následně i pro člověka.

• Pokles biodiverzity flóry a fauny (např. vymírání ptactva, zvířat, rostlin...).
• Vysoušení krajiny, pokles diverzity a narušený cyklus vody, uhlíku a živin.
• Pokles hladiny podzemní vody a sucho.
• Posun klimatických pásem.
• Klimatické změny, zvyšování teploty (částečně činností člověka) a albeda.
• Rozpouštění permafrostu a ledovců (i Alpských), zvyšování hladiny moří.
• Kůrovcová kalamita, eroze půdy.
• Nedostatek půdy pro produkci potravin a hledání nepřirozených alternativ (Aquaponie atd.), pokles minerálů a biosložky v půdě.

Jak na nápravu krajiny?

Inspirovat se můžeme od Viktora Schaubergera: pozorovat a napodobovat přírodu.

• Měli bychom začít v lese.
• Štefan Vaľo , www.povodne.sk.
• Zalesňování. Panenská příroda. Stromy.
• Diverzita (rozmanitost). Jak zadržovat vodu. Koloběh vody, vodní cyklus
  

Krajina, zprávy z tisku:

29.11.2023 Bučiny, tvořily kdysi až 40 % lesních porostů v naší zemi. Dnes buky představují jen cca 13 % všech dřevin v našich lesích a tradiční bukové lesy jsou často chráněné. Jenže současné klima nám návrat k někdejším pořádkům, tedy dominanci bukových porostů, zřejmě neumožní. Proč?

I za sucha se buky chovají jako nezřízení opilci, navíc vodu tahají i z větší hloubky, čímž zásadně zhoršují vodní bilanci v krajině. To smrky jsou naopak v tomto ohledu dokonalými askety. Prostě uzavřou průduchy v jehličí, aby se voda neodpařovala, a trpělivě čekají na déšť. Nebo na svou smrt. Vědci totiž zjistili, že buky nakládají s vodou méně hospodárně než smrky a za horkých letních dnů vysušují půdu ještě více. Vědci tedy srovnali režim a bilanci půdní vody v bukovém a smrkovém lese a ukázalo se, že buky nepřestávají vodu využívat v maximální možné míře ani za suchého léta. Ovšem právě vzhledem k častějším výskytům sucha je to problém. Půdní voda je totiž důležitá i pro další druhy, navíc se její podíl musí dostat i do podzemních vod a krajina bude ještě více vysychat. A skutečně výsledky měření režimu půdní vody ukázaly, že množství vody pod oběma porosty se sice v průměru výrazně neliší. Ovšem až na jednu výjimku, totiž na letní období s nadprůměrnými teplotami a nedostatkem srážek. Právě v bukovém lese bylo naměřeno menší množství půdní vody.

• Za prvé, kořenový systém buku je mnohem hlubší než smrkový a buk má tak k dispozici větší objem půdy s větším množstvím vody. Za druhé smrk disponuje strategií, kdy během horkých dní uzavírá na jehlicích průduchy, aby zabránil nadměrné ztrátě vody z vodivých pletiv. Smrk tak sice vypařováním vodu neztrácí, ale zároveň ji ani nemůže využívat pro životní funkce, což v delším časovém horizontu může vést k jeho oslabení. Tato strategie však buku chybí. I během horkých období nepřestává dýchat a využívat půdní vodu.
• Navíc bylo zjištěno, že za suchých letních období bukový porost spotřebuje na výpar přibližně čtyři krát více vody než na perkolaci. U smrků jde jen o trojnásobek. Ve smrkových porostech proto odtéká za sucha přibližně o 15 % více vody než v porostech bukových. Až s přibývajícím množstvím srážek se rozdíl postupně snižuje. Platí tedy, že čím sušší je léto, tím více vody je vyčerpáváno z půdy a tím méně jí může odtéci do podzemních vod.
• Suma sumárum by podle vědců mohl postupný nárůst podílu buků v budoucích lesích zvýšit půdní sucho a ovlivnit množství podzemních vod. Rozbíhá se proto výzkum zaměřený na detailní popis vodní bilance pod oběma porosty v suchých sezonách. Je to logické, jelikož se předpokládá, že četnost suchých období poroste, přitom jsou mezi oběma typy porostů právě za sucha největší rozdíly v hospodaření s vodou.
• Zdroj: https://www.ceskestavby.cz/clanky/nahradit-smrkove-lesy-napadene-kurovcem-buky-spatny-napad-piji-jako-o-zivot-32821.html?

28.12.2022 Zhruba 190 zemí světa na zasedání Organizace spojených národů schválilo Úmluvu o biologické rozmanitosti, přezdívanou také jako dohoda 30x30. Ta do roku 2030 slibuje zahrnout 30 procent světové pevniny a oceánů mezi chráněná území.

Dnes ochraně podléhá asi 17 procent plochy Země. Zástupci zemí úmluvu schválili na zasedání v kanadském Montrealu. Návrh, který získal nevídanou podporu takřka všech světových států má za cíl zastavit úbytek biodiverzity, který nabývá nevídaných rozměrů. Krize přírodní rozmanitosti a vymírání živočišných i rostlinných druhů ohrožuje planetární potravinové řetězce i vodní zdroje, nemluvě o potenciální ztrátě druhů, které lidé ještě ani nestihli vědecky popsat. Výzkumníci odhadují, že v následujících dekádách bude ohroženo přežití zhruba milionu rostlinných a živočišných druhů. "Je to obrovský okamžik pro přírodu," řekl podle The New York Times Brian O'Donnell, ředitel koalice Campaign for Nature a dodal, že "pokus o takovýto rozsah ochrany jsme nikdy předtím neviděli".

https://www.obnovitelne.cz/clanek/2256/nevidana-globalni-shoda-tretina-sveta-bude-podlehat-ochrane-prirody-odhlasovala-osn?

19.1.2022 BIOPÁSY POMÁHAJÍ DLE STUDIE PTÁKŮM A SAVCŮM PŘEČKAT ZIMU. Biologická rozmanitost zemědělské půdy v posledních desetiletích prudce klesá. Experti z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a České společnosti ornitologické dokázali v nové studii přínos jednoho z opatření - krmných biopásů.

• Výsledky jasně prokázaly, že druhová bohatost i početnost polních ptáků či zajíců byly výrazně vyšší v biopásech než v okolní zemědělské krajině.
• Biopásy, ať již nektarodárné, pro podporu opylovačů, nebo krmné, patří mezi opatření ke zvýšení biodiverzity zemědělské krajiny. Krmné biopásy mají především sloužit jako zásobárny potravy a úkryt pro ptáky a některé druhy savců zejména v průběhu zimního období.  
• Ze získaných výsledků jasně vyplývá, že druhová bohatost i početnost polních ptáků (včetně ubývajících druhů), zajíců i drobných savců byla výrazně vyšší v biopásech než v okolní zemědělské krajině. Jedinou výjimkou byla srnčí zvěř, u které se efekt biopásů neprojevil. 
• I když se nejvíce ptáků vyskytovalo v biopásech kolem křovinatých koridorů, největší rozdíly v početnosti a druhové diverzitě mezi biopásy a kontrolními transekty byly nalezeny u biopásů uprostřed polních bloků. Tato skutečnost platila i pro zajíce a drobné savce, kteří byli početnější také v biopásech uprostřed polí. Detailní analýzy ale ukázaly, že jednotlivé druhy ptáků dávají přednost biopásům s různým krajinným kontextem.  
  
• Důležité bylo také zjištění, že se výrazně snížila početnost a diverzita ptáků v biopásech (ale ne v okolní krajině) ve druhé polovině zimy, což znamená, že v důsledku vyčerpání zásob biopásy přestávají plnit svoji pozitivní funkci. Výsledky též naznačují, že záleží na jejich velikosti. Při porovnání několika velkých biopásů s větším počtem menších o stejné rozloze se ukázalo, že pro mnoho druhů ptáků a savců mohou být důležité i malé biopásy. Početnost ptáků a savců je sice obecně vyšší v těch větších, nicméně ani menší nejsou bez významu a někdy mohou být užitečnější než ty větší. 
  
• https://techfocus.cz/veda-vesmir/3977-biopasy-pomahaji-dle-studie-ptakum-a-savcum-preckat-zimu.html?

14.1.2021 EU chce divočinu rozlohou větší než Česko. Místa už má vytipovaná: Šumava, Delta Odry, Karpaty na pomezí Slovenska, Polska a Ukrajiny, ale i Apeniny ve střední Itálii nebo území na hranicích Portugalska a Španělska, to jsou překvapivá území "evropské divočiny". Míst, jejíž ochrana už je nyní i cílem EU. Dnes existuje vlivná nevládní iniciativa Wild Europe, společenství organizací usilujících o ochranu a návrat divoké přírody.

Dvě procenta divočiny

Nejdříve bylo třeba zmapovat, kde původní divočina v Unii stále ještě je. Ukázalo se, že dvě procenta území EU (84 000 km2, více než je rozloha ČR) jsou stále civilizací nedotčenou divočinou a 5 % území by se do stavu divočiny mohlo při důsledné ochraně vrátit. Důležitá je ale určitá velikost, za spodní hranici se považuje pět tisíc hektarů území.

• V unijní Zelené dohodě se státy EU zavázaly "k přísné ochraně" desetiny evropských lesů, což je přibližně rozloha stávající a obnovitelné divočiny. "Lesní ekosystémy jsou v důsledku změny klimatu vystaveny rostoucímu tlaku," uvádí v Zelené dohodě Evropská komise. "Je třeba zlepšit jak kvalitu, tak kvantitu plochy lesa v EU."
• Nejvýznamnějším územím v Česku s potenciálem divočiny je Šumava, ale i tundrové partie Krkonoš, lesy v Podyjí, prales u Žďáru nad Sázavou, či rašeliniště v Krušných horách.
  

Ve filozofii divočiny jde o to, nedělat za přírodu něco, co může udělá sama. To neplatí jen pro pralesy, ale klidně i na panelákovém sídlišti," uvádí. "My v mnoha případech v krajině a přírodě děláme věci, které dělat vůbec nemusíme".

Někdy se ale musí odstranit nevhodné lidské zásahy, například ty vzniklé odvodněním mokřadů, která pak neumožňují přirozeně fungovat rašeliništi. "Stačí zrušit odvodnění a nechat to být," uvádí Miko jeden příklad "návratu divočiny". Tímto obnovením původních podmínek se dává šance k návratu mnoha organismů.

Někdy se ale začne ze špatného konce. To je příklad návratu zubrů, koní a praturů do krajiny v okolí Milovic. "Tato zvířata pomáhají vytvářet a udržovat přirozenou bezlesní krajinu, která bývala v Česku rozšířenější, než si myslíme." "Aby ale byl obnoven celkový přirozený stav, museli by se tam žít i velcí predátoři," vysvětluje Miko o asi nejznámějším projektu "návratu divočiny" v Česku. Právě návrat velkých predátorů do krajiny, například vlků naráží podle něj na největší odpor.

https://www.denik.cz/cesko-a-eu/eu-divoka-priroda-2021.html

10.2020 Existující materiál vyrobený člověkem svým objemem převyšuje hmotnost celé zemské biomasy. Uvádí se to ve studii, která vyšla v časopisu Nature. Autoři započítali hmotnost staveb, infrastruktury a dalších objektů vyrobených člověkem.

Zjistili, že každých 20 let se jejich objem dvojnásobí a letos přesáhl jednu teratunu, tedy bilion tun. Vlivem lidských staveb od dob neolitu, kdy se lidé začali věnovat zemědělství, je biomasa na ústupu. K hmotě vytvářené lidmi počítali beton, kov, plasty, cihly a asfalt, tedy materiály, jejichž výrobu si vynucuje rozvoj městského osídlení. Dospěli k závěru, že na každého člověka na planetě připadá materiál vyrobený za týden, který vahou převyšuje hmotnost jednoho člověka.

Lidský vliv v tomto smyslu se začal na Zemi zrychlovat na začátku 20. století. Současná geologická epocha by měla vzhledem k zásadnímu vlivu člověka na vývoj dostat název antropocén. Název se už používá, ale není dosud jasno, čím by se měl ohraničit začátek tohoto období.

Podle výpočtů tvořil tento materiál na začátku 20. století tři procenta váhy planetární biomasy. Letos tato hmota váží 1,1 teratuny a přesahuje hmotnost existující biomasy.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/svet/hmotnost-lidmi-vytvoreneho-materialu-na-zemi-prevysuje-prirodni-biomasu-vazi-vice-nez-jednu-teratunu.A201210_103829_ln_zahranici_sed

17.11.2020 Dva vědci z Chile a Velké Británie se ve své nejnovější studii pokusili zjistit, jak míra odlesňování ovlivňuje schopnost lidské civilizace udržet se. Výsledky, k nimž došli na základě modelových situací, nejsou příznivé. Podle nich existuje pouze 10% šance, že se naše společnost v příštích 20 až 40 letech dokáže vyhnout ekologickému kolapsu.

Pokud bude odlesňování pokračovat stejným tempem jako doteď, za dalších sto až dvě stě let by mohlo dojít ke kompletní likvidaci veškerého lesního porostu na Zemi. 

https://www.extrastory.cz/uz-vcera-bylo-pozde-podle-nove-studie-ceka-civilizaci-nevyhnutelna-ekologicka-katastrofa? 

2.9.2020 Původní podoba krajiny v Evropě, včetně České republiky, byla mnohem otevřenější, než dnes. Její zarůstání a nástup lesů umožnil až člověk, který vybil stáda velkých býložravců, která do té doby bránila dřevinám v ovládnutí kontinentu. Čeští vědci na to upozorňují v rozsáhlém, dvojdílném článku, který publikoval časopis Vesmír.

• S přítomností velkých savců souvisela diverzita rostlinstva a drobnějších živočichů. Krajina tehdejší mamutí stepi se v dnešním mírném pásu podobala krajině dnešního Altaje. Byla mozaikou stepí, sušších i vlhčích trávníků, rašelinišť a řídkých lesíků. Obývala ji směs druhů chladnomilných a kontinentálních až teplomilných, což lze dokázat nejen na fosilní megafauně, ale i na drobných savcích nebo broucích, jejichž těla se občas dochovala 
  
• Vliv velkých kopytníků na původní podobu krajiny podle ní nepřímo dokazuje například rozšíření denních motýlů v Evropě a Asii. Denní motýli jsou totiž, s výjimkou tropů, ve většině případů vázaní na otevřená stanoviště a jen málo z nich obývá husté, zapojené lesy. "Právem se lze domnívat, že v době rozmachu mamutí stepi prosperovali. Vyhovovaly jim podmínky utvářené aktivitou velkých býložravců. Například pastva koní potlačuje trávy a uvolňuje prostor bylinám, jako jsou hořce, krtičníkovité, bobovité či rdesnovité. To vše jsou časté živné rostliny housenek. I motýlů spojených s všudypřítomnými travami je dost - všichni okáči a také někteří soumračníci
  
• Příchod moderního člověka a nadměrný lov podle vědců přírodu v Evropě zásadně proměnily. "Na severní polokouli to znamenalo postupné rozdrobení mamutí stepi. Kde to srážkové poměry umožnily, tam ji nahradily souvislé lesy. Středoevropská krajina byla ale i poté nějaký čas otevřená. Mamuti byli pryč, ale přežívali zde například sobi, velcí tuři a koně. Expanze lesa před 9000 až 4000 lety se kryje s dobou, kdy byla i tato velká zvířata téměř zdecimována," 
  
• Evropě fragmenty původních stepí přetrvaly do současnosti. "Mnohé ze středoevropských 'stepních' lokalit, jejichž vznik byl donedávna přisuzován člověku, ve skutečnosti představují nejstarší zde kontinuálně existující formy vegetace. 
  
• teorie nizozemského ekologa Franse Very, podle níž by i lesy evropského mírného pásu byly v přírodním stavu pod silným pastevním tlakem 
  
• Přežití stepní fauny a flóry v Evropě umožnil příchod pravěkých zemědělců a pastevců. Ti s pomocí stád domácího skotu a koní, kteří byli po staletí velmi podobní svým divokým předkům, zachovali v řadě oblastí krajinu otevřenou. Tam, kde se páslo méně, začaly krajinu sužovat požáry. "S decimací velkých býložravců se pojí ještě jedna souvislost - nástup vlády ohně. Absence pastvy vede k akumulaci odumřelé rostlinné biomasy, ideálního paliva pro požáry. Jejich nástup lze poznat z přítomnosti ohořelých uhlíků v půdních profilech
  
• Právě vyhubení velkých kopytníků podle vědců v současnosti stojí za úbytkem a ohrožením celé řady druhů vázaných na otevřenou krajinu nebo světlé lesy. V současnosti člověk tato prostředí v rámci ochrany přírody udržuje jen velmi pracně a nákladně. Přesto se mu nedaří obnovovat v krajině pestrou mozaiku, kterou dříve vytvářeli velcí kopytníci. "Pro udržení planetární biodiverzity zbývá jediné řešení: doplnit chybějící složky ekosystémů, zejména velké býložravce 
  
• V souvislosti s ochranou klimatu vědci proto varují před zjednodušenými recepty, které požadují výrazné zalesňování, případně redukce stád domácího skotu. Ta v mnoha oblastech nahrazují chybějící divoké velké kopytníky. Cestou je podle odborníků spíše méně intenzivní pastva. 
  
• Velcí kopytníci mají totiž v souvislosti se změnami klimatu na krajinu pozitivní vliv. Díky pastvě nedochází k rozkladu organické hmoty rostlin a uvolňování CO2 do atmosféry. Trus velkých kopytníků totiž zanášejí do půdy brouci, takzvaní koprofágové, a pomáhají tak vázat uhlík a organickou hmotu v půdě. Ta pak funguje jako houba a udržuje vodu v krajině. "Příznivý vliv velkých kopytníků na zadržování vláhy v půdě je zřetelný i v rezervaci velkých kopytníků v Milovicích 
  
• Kromě oblasti střední Evropy pomáhají velcí kopytníci také s ochranou prostředí, které je pro vývoj klimatu naprosto klíčové: permafrostu v severské tundře. "Celkové množství uhlíku je zde odhadováno na 1300 giga tun, což je zhruba dvojnásobek uhlíku nacházejícího se v atmosféře. S uhlíkem je v permafrostu deponován i dusík. Při oteplování permafrost taje a v mokřadech nastává mikrobiální rozklad, uvolňující do atmosféry oxid uhličitý, metan a oxid dusný. Návrat velkých kopytníků do polárních krajů by mohl pomoci. V zimě býložravci rozhrabávají sněhovou pokrývku, jež potom hůře izoluje půdu a ta promrzá více do hloubky. Konzumací rostlin umožní rychlejší recyklaci živin a zpomalí akumulaci stařiny. To vše může uvolňování skleníkových plynů z půd zbrzdit," 
  
• Vědci zároveň upozorňují, že velkých kopytníků, i po zahrnutí domácích zvířat, není v krajině příliš, ale naopak i v porovnání s dobami ledovými, velmi málo. 
  
• https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/lesy-jako-puvodni-ceska-krajina-omyl-upozornuji-vedci?
  

23.8.2020 Kůrovec je přemnožený padesátinásobně oproti normálu. Má potenciál měnit krajinu i počasí a největší nadějí na konec kalamity je, že mu dojde potrava, říkají odborníci.

Ze statistik navíc vyplývá, že od roku 2016 je zdaleka největším důvodem nahodilé těžby hmyz. Následky jeho přemnožení dlouhodobě stoupají a zatímco v roce 2005 měl na svědomí 21,7 % nahodilé těžby, o patnáct let později už to byly necelé tři čtvrtiny (73,6 %).

Místo lesů holiny- Ke konci minulého roku tak byla rozloha holin 54,5 tisíce hektarů, zalesnila se zhruba polovina - 28,7 tisíce hektarů. Podle Řezáče přitom letos vzniknou další holiny, naopak zalesněná rozloha je zhruba poloviční: "Rozloha holin bude v příštích letech narůstat (kumulativně načítat). Než se toto srovná, bude to trvat řadu let."

Sázení lesů tempu kůrovce nestačí: "Rychlost kůrovce je taková, že stále více lesů mizí, než kolik se jich podaří obnovit. Ale ani čerstvě osázená holina neplní zdaleka všechny funkce jako vzrostlý les. Plnohodnotný les tam bude za 20-30 let." Pomyslné klacky hází lesníkům pod nohy i samotná půda. "V současnosti je nejdůležitější zabránit erozi a odnosu půdy na svazích. Pokud půdu spláchne voda, bude na daném místě neuvěřitelně složité obnovit les."

I proto se pokouší pomoct Ministerstvo zemědělství, letos mezi lesníky rozdá mezi devíti a deseti miliardami na kompenzaci škod a obnovu lesů.

"Pozitivní je, že se v loňském roce již vysázelo více listnáčů než jehličnanů (51,3 : 48,7 %). Tento trend bude pokračovat a zásadně promění budoucí podobu lesů," přibližuje Řezáč. Podle něj ani nepřijdeme o smrkové lesy: "Mladé stromky se dokážou přizpůsobit změněným přírodním podmínkám. Smrk i borovici bychom měli zachovat, i když v podstatně menším množství než doposud."

Malý brouk, co umí měnit počasí Rozměry drobný škůdce přitom může ovlivnit dokonce i počasí. "Při dalším masivním úbytku jehličnatých lesů (smrkových a borových, borovice hynou také) se bude bezlesá krajina více ohřívat," upozorňuje Řezáč. To by mělo za následek ohrožení zdrojů vody i změnu jejího koloběhu, například režimu srážek. Bez stromů v krajině bude větší výpar a méně vody, půda bude náchylnější na větrnou a vodní erozi. Počasí bude turbulentnější a častěji tak budou bořivé větry, silné lokální bouřky nebobleskové povodně.

"Lesy v krajině vždy sloužily jako stabilizační prvek, zadržovaly vodu, zpomalovaly odtok, zvlhčovaly a čistily ovzduší. Až 40 % srážek vzniká lokálně, z mraků, které se tvoří právě nad lesy - a ty nebudou," vysvětluje odborník. Podle něj tak české krajině hrozí významná proměna, bude stále homogennější: "Lesy rostou pomalu, obnova potrvá mnoho desítek let - několik lidských generací."

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-brouk-ktery-umi-menit-pocasi-premnozeny-je-padesatinasobne-116830#seq_no=2&source=hp&dop_ab_variant=0&dop_req_id=fO3M3TfgQuv-202008221052&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz 

26.6.2020 Do střední Evropy míří ze západu výrazná studená fronta. Tím, že se dostane do tropického nestabilního vzduchu, vytvoří se v ní silné bouřky. Německo dokonce ohrožuje supercela, jedna z nejničivějších bouří kvůli silnému větru, krupobití a přívalovému dešti, varuje německá meteorologická služba.

Supercela ohrožuje především Sársko, Falcko a část Severního Porýní-Vestfálska. Němečtí meteorologové upozorňují, že v těchto oblastech může vítr dosahovat v nárazech rychlosti až 80 km/h, a varují před intenzivním deštěm.