Regenerativní zemědělství

Regenerativní zemědělství je způsob obhospodařování půdy, jehož základním principem je návrat k přírodě a jejím přirozeným ekologickým a biologickým procesům a vztahům. Je to metoda vnímající rostliny a půdní organismy jako společný metabolický systém. Díky tomuto systému půda lépe zadržuje vodu, váže živiny, zvyšuje se zpracovatelnost půdy a v neposlední řadě se efektivněji potlačuje růst plevelů a chorob. Tato celostní metoda vychází z přístupu minimálního zpracování půdy a maximální podpory mikrobiálního života v ní.

Využívá sílu fotosyntézy v rostlinách k ukládání uhlíku zpět do půdy, přispívá k tvorbě půdní organické hmoty, posiluje zdraví a vitalitu půdy, její biologickou rozmanitost, schopnost zadržovat vodu, napomáhá k odolnosti půdy vůči klimatickým změnám a také ke zvyšování kvality pěstovaných plodin bohatých na živiny. Regenerativní zemědělství je postaveno na samoobnovujících a samoregulačních schopnostech půdy vytvářet zdravý a odolný ekosystém a na snaze zabránit degradaci půdy jejím mechanickým zpracováním, používáním chemických látek, průmyslových hnojiv a jiných nešetrných postupů.

Zastánci regenerativního zemědělství obvykle využívají kombinace různých technik udržitelného zemědělství, principy se uplatňují v ekologickém zemědělství i v konvenčním způsobu hospodaření a jdou ruku v ruce s nejnovějšími poznatky precizního zemědělství. Regenerativní zemědělství na malých farmách a zahradách často vychází z filozofií, jako jsou permakultura, agroekologie, agrolesnictví, ekologie obnovy, klíčový design a holistické řízení. Na orné půdě je regenerativní zemědělství charakterizováno přímým setím ("no-till" a/nebo "reduced-till") a nahrazením mechanického zpracování půdy biologickou cestou, tedy co největším využíváním a začleněním meziplodin do osevního postupu. Takto obhospodařovaná půda má přirozeně se vyvíjející půdní ekosystém s vyšší tvorbou humusu, jenž na sebe váže více vody, která se následně udržuje v krajině. Do půdy se vrací život a živiny prospěšné pro růst rostlin provádějících fotosyntézu. Pomocí fotosyntetizujících rostlin je zachycován atmosférický oxid uhličitý a následně přesouván zpět do půdy prostřednictvím kořenů. Nevyužitý uhlík rostliny propouští do půdy, kde vyživuje půdní mikroorganismy tolik potřebné pro tvorbu organické hmoty. Naopak u mechanicky zpracované půdy dochází k narušení její struktury, a především ke snížení organického uhlíku v ní o 30 - 40 %.

• Za nejlepší způsob regenerativního hospodaření se považuje kombinace rostlinné a živočišné výroby na stejném pozemku. Celý tento proces významně přispívá ke snižování podílu CO2 v atmosféře. 
  
• Konvenční zemědělské postupy založené na mechanickém obdělávání půdy uvolňují oxid uhličitý z půdy tím, že obnažují organickou hmotu. Ta se dostává na povrch a dochází k její oxidaci. Odhaduje se, že přibližně třetina celkového antropogenního vstupu C02 do atmosféry od dob průmyslové revoluce pochází z degradace půdní hmoty a že od nástupu zemědělství postaveného na principu obdělávání půdy bylo celosvětově ztraceno 30-75 % půdní organické hmoty.
  

Principy regenerativního zemědělství

Existuje řada jednotlivců, skupin a organizací, které se pokusily definovat klíčové principy regenerativního zemědělství. Obecně lze uvést, že zásadní je kombinace několika principů této metody, mezi které se řadí:

• minimální narušování půdy - mechanické i chemické,
• nepřetržité pokrytí povrchu půdy,
• zvýšení druhové rozmanitosti,
• živé kořeny v půdě během celého roku,
• využívání hospodářských zvířat a další.
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Regenerativn%C3%AD_zem%C4%9Bd%C4%9Blstv%C3%AD
  

Živá krajina 2022: Co je regenerativní zemědělství a jaké jsou jeho principy | Karel Klem

Obvyklé metody permakultury:

Agrolesnictví

V agrolesnictví se využívá výhod kombinace stromů, jedlých keřů a hospodářské zvěře a jejich vzájemného působení. Používají se jak zemědělské, tak lesnické technologie, což má mít za následek produktivnější, prospěšnější, zdravější a udržitelnější systémy využití půdy.[1] Agrolesnické systémy spočívají v záměrném využití stromů a keřů v rámci zemědělství, či případně ve využití jiných lesních produktů než dřeva (např. hub, lesních plodů, apod.).

Lesní zahradničení je mezi permakulturisty obzvlášť oblíbenou formou agrolesnictví. Mnozí z nich jsou zastánci lesních zahrad (jinak řečeno jedlých lesů), mezi jinými např. Graham Bell, Patrick Whitefield, Dave Jacke, Eric Toensmeier a Geoff Lawton.

Vyvýšené záhony

Vyvýšené záhony se tvoří zahrabáním většího množství dřeva do záhonu, což zvyšuje schopnost půdy zadržovat vodu. Při rozkládacím procesu pod zemí se porézní struktura dřeva chová jako houba. Za deštivých období může větší množství zahrabaného dřeva absorbovat tolik vody, že to vystačí i na období sucha.[2] Tuto techniku používají permakulturisté Sepp Holzer, Toby Hemenway a Masanobu Fukuoka.[3][4] Vyvýšené záhony tvoří také na svém hospodářství Sepp Holzer. Sepp Holzer ve svých publikacích znázorňuje tvorbu vyvýšených záhonů za pomoci mechanizace.

Přírodní stavitelství

Pod přírodní stavitelství spadá celá škála stavebních systémů a použitých materiálů, přičemž všechny spojuje důraz na trvalou udržitelnost. Té se přírodní stavitelství snaží dosáhnout zaměřením se na trvanlivost a využití obnovitelných zdrojů, či zdrojů, kterých je dostatek a které se musí jen minimálně dále upravovat, přičemž ať už se jedná o recyklované či obnovitelné zdroje, vždy jsou brány v potaz zdravé podmínky pro život a kvalitní ovzduší interiéru.

Přírodní stavitelství vychází z potřeby snížit dopad budov a jiných podpěrných systémů na životní prostředí, aniž by bylo nutné se vzdát pohodlí, zdravého prostředí nebo estetických kvalit. V přírodním stavitelství se z důvodu trvalé udržitelnosti používá hojně dostupný, obnovitelný, opětovně použitelný či recyklovaný materiál. Důraz je kromě využití přírodního materiálu kladen také na architektonický design. Orientace budovy, využití místních klimatických a geografických podmínek, důraz na přirozenou větratelnost - to vše zásadně snižuje provozní náklady a pozitivně ovlivňuje prostředí. Je běžné, že se stavitelé snaží minimalizovat ekologickou stopu stavby, která je také často realizována svépomocí. V přírodním stavitelství se mnohdy využívají lokální energetické zdroje, systémy pro zachycení dešťové vody a alternativní čističky odpadních vod.

Využití dešťové vody

Využitím dešťové vody rozumíme shromažďování a uskladnění dešťové vody pro další použití předtím, než se dostane ke zvodni. Taková voda se může využít jako pitná voda, jako voda pro hospodářská zvířata, zavlažování apod. Sběr dešťové vody na střechách domů a jiných budov může významně přispět k dostupnosti pitné vody. Může zvýšit hladinu vody v půdním podloží a zlepšit podmínky pro městskou zeleň. V případě, že se voda shromažďuje na povrchu země, často na místech k tomu speciálně uzpůsobených, jedná se o shromažďování tzv. bouřkové vody.

Tzv. šedá voda je odpadní voda, která vzniká při domácích činnostech, jako je praní, mytí nádobí či sprchování, a která může být recyklována přímo na místě například pro účely zavlažování a umělého budování mokřadů. Šedá voda obvykle neobsahuje žádné škodlivé látky, není však pitná. Šedá voda není totéž co tzv. černá voda, což je označení pro odpadní vodu, která obsahuje fekálie. Černá voda je septická a její další využití je vyloučené.

Plošné mulčování

V zemědělství a zahradnictví se mulč používá pro ochranné zakrytí půdy. Jako mulč může sloužit jakýkoli materiál jednotlivě i v kombinaci s dalšími (kameny, listí, karton, dřevěná štěpka, štěrk, apod.), v permakultuře má však přednost materiál organický, neboť ten plní více funkcí (lépe se díky němu vsakuje dešťová voda, snižuje se její odpařování, poskytuje živiny, zvyšuje podíl organické složky v půdě, živí a vytváří útočiště pro půdní organismy, zamezuje růstu plevele a klíčení jeho semen, zmírňuje denní teplotní výkyvy, chrání proti mrazu a snižuje erozi). Plošné mulčování je zemědělská technika nevyžadující rytí, která se snaží napodobovat pokrytí lesní půdy listím. Pokud je plošné mulčování provedeno správně a v kombinaci s dalšími permakulturními principy, napomáhá k vytvoření zdravých a výnosných ekosystémů, které nevyžadují složitou údržbu.

Plošný mulč slouží jako "výživová banka", která uskladňuje živiny obsažené v organické hmotě a pomalu je přirozeným rozkladem uvolňuje pro využití rostlinami. Ke zkvalitnění půdy přispívá i tím, že je jednak velice lákavý pro žížaly, stínky a další půdní mikroorganismy, kterým poskytuje potravu, a jednak dodává půdě humus. Žížaly půdu provzdušňují a jejich výměšky patří k těm nejlepším hnojivům a zlepšovačům půdy. Plošného mulčování se dá využít i k omezení či odstranění nežádoucího plevele, neboť mulč zabraňuje přístupu slunečního světla, které je pro růst plevele nezbytné - tato metoda je mnohdy úspěšnější než použití herbicidů.

Řízená intenzivní rotační pastva

Mnoho špatných věcí, které se dějí na úkor životního prostředí, bylo dlouhá léta kladeno za vinu spásání trávy zvířaty. Ukázalo se ale, že pokud je spásání řízeno podle vzorů z přírody, může se jeho prostřednictvím dosáhnout výsledků opačných, tedy kladných. Při tzv. jednotkovém spásání, jinak řečeno řízené intenzivní rotační pastvě (ŘIRP), se stáda (příp. hejna) přežvýkavců i nepřežvýkavců pravidelně a systematicky přesouvají na čerstvou pastvinu za účelem zvýšení kvality a množství krmného porostu. Po zvířecím zásahu je dané území ponecháno v klidu a porost může znovu narůst. ŘIRP může být prováděna skotem, ovcemi, kozami, prasaty, slepicemi, králíky, husami, krocany, kachnami a dalšími zvířaty - záleží pouze na tom, které přírodní společenství je našim vzorem. Sepp Holzer a Joel Salatin ukázali, že zvířaty způsobený zásah do přírody může být podnětem pro zahájení sukcese nebo může připravit půdu pro výsadbu. Holistický přístup Allana Savoryho je přirovnáván k "permakulturnímu přístupu ke správě pastvin." Jednou z variant ŘIRP, která poslední dobou nabývá na oblíbenosti, je ekopastevectví. Často se jím regulují invazní rostliny či obnovují původní druhy. Primárním cílem ekopastevectví je přínos životnímu prostředí, přičemž spásající zvířata mohou, ale nemusí být využita také pro maso, mléko či přírodní vlákno (vlna).

Zónování pozemku

Zónování pozemku je způsob, kterým se zakládá permakultura na nových pozemcích. Nový pozemek musí být rozdělen do pěti zón. Pro každou permakulturní zónu platí jiná specifika.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Permakultura

5.1.2025 Ovoce a zelenina ztrácejí svou výživovou hodnotu, za sedmdesát let poklesla až o 30%. Z mnoha vědeckých studií vyplývá, že mnohé dnes pěstované ovoce, zelenina a obiloviny obsahují méně bílkovin, vápníku, fosforu, železa, riboflavinu a vitaminu C než ty, které se pěstovaly před desítkami let. Přehled vědecké literatury zveřejněný v roce 2024 v časopise Foods označil tento pokles za "alarmující" a "největší výzvu pro zdraví budoucích generací". Tento problém je obzvláště aktuální, pokud více lidí přejde na převážně rostlinnou stravu, jak odborníci stále častěji doporučují v zájmu veřejného zdraví a ochrany planety.

• Úbytek živin "způsobí, že naše těla budou mít méně složek, které potřebují k obraně proti chronickým nemocem - sníží to hodnotu potravin jako preventivní medicíny," vysvětluje David R. Montgomery, profesor geomorfologie na Washingtonské univerzitě v Seattlu a spoluautor knihy What Your Food Ate (Co snědlo vaše jídlo) spolu s Anne Biklé .
• I pro lidi, kteří se vyhýbají zpracovaným potravinám a upřednostňují čerstvé produkty, tento trend znamená, že "to, co jedli naši prarodiče, bylo zdravější než to, co jíme dnes.
• Vědci tvrdí, že příčina problému spočívá v moderních zemědělských postupech, které zvyšují výnosy plodin, ale narušují zdraví půdy. Patří mezi ně zavlažování, hnojení a metody sklizně, které rovněž narušují základní interakce mezi rostlinami a půdními houbami, což snižuje absorpci živin z půdy. K těmto problémům dochází na pozadí klimatických změn a zvyšující se hladiny oxidu uhličitého, které rovněž snižují obsah živin v ovoci, zelenině a obilovinách.
• Neobdělávání půdy zachovává její zdraví a vyplatí se. Kalifornská regenerační farma, která pole neobdělává, měla téměř čtyřikrát více organické hmoty v půdě a třikrát vyšší skóre zdraví půdy než obě pole na ekologické farmě obdělávané. Bohatší půda přináší ovoce a zeleninu, které mají více živin.
• Vědci zkoumali zelí, mrkev, špenát a půdu z farmy Singing Frogs Farm a zjistili, že zelí vypěstované na regenerační farmě má o 46 % více vitaminu K, o 31 % více vitaminu E, o 33 % více vitaminu B1, o 60 % více vitaminu B3 a o 23 % více vitaminu B5 než zelí z pravidelně obdělávaného ekologického pole. Zelí mělo také více vápníku, draslíku, karotenoidů a fytosterolů.
• Jedna z největších vědeckých studií, která na tento problém upozornila, byla publikována v prosincovém čísle časopisu Journal of the American College of Nutrition z roku 2004. Na základě údajů USDA o živinách publikovaných v letech 1950 a 1999 zaznamenali vědci z Texaské univerzity v Austinu změny ve 13 živinách u 43 různých zahradních plodin – od chřestu a fazolí až po jahody a meloun.
• Výzkum odhalil, že dnešní syrové ovoce a zelenina obsahují podstatně méně bílkovin, vápníku a fosforu než v minulosti. Právě tyto látky přitom hrají klíčovou roli při budování a obnově kostní tkáně a zubů. Značně se snížila také hladina železa, bez něhož tělo nemůže efektivně přenášet kyslík. Podobně dramaticky pokleslo i množství riboflavinu, minerálu nepostradatelného pro správný metabolismus tuků a účinné zpracování léčiv v organismu. Snížila se také hladina vitaminu C, který je důležitý pro růst a obnovu různých tkání v těle a pro funkci imunitního systému.
• Míra poklesu se lišila v závislosti na konkrétních živinách a druhu ovoce nebo zeleniny, ale obecně se pohybovala od 6 % u bílkovin do 38 % u riboflavinu. Zvlášť znepokojivý je stav u některých běžně konzumovaných druhů zeleniny. Například brokolice, kapusta a hořčice ztratily významnou část vápníku. Listová řepa, okurky a tuřín zase přišly o podstatné množství železa. Vitamin C, známý svým významem pro imunitu, výrazně ubylo zejména v chřestu, hlávkovém salátu a také v hořčici a tuřínu.
• Alarmující pokles má dopady i na konzumenty masa. Krávy, prasata, kozy a jehňata se v současnosti krmí méně výživnými pícninami a krmivy, uvádí Montgomery. To se následně promítá do nižší výživové hodnoty masa i dalších živočišných produktů ve srovnání s minulostí.

Co způsobuje úbytek živin v potravinách

• Moderní zemědělské postupy, jejichž cílem je zvýšit výnosy plodin. Tím, že se rostliny učí pěstovat větší a rychlejší, nejsou schopny držet krok s absorpcí živin z půdy nebo nejsou schopny syntetizovat živiny vnitřně.
• Vyšší výnosy znamenají, že živiny z půdy musí být rozděleny mezi větší objem plodin, takže ve skutečnosti dochází k ředění živin, které toto ovoce a zelenina produkují. "Bohužel zemědělci dostávají zaplaceno za hmotnost plodin, takže je to motivuje k tomu, aby dělali věci, které nejsou pro obsah živin dobré.
• Dalším viníkem je poškození půdy, které je důsledkem pěstování plodin s vysokými výnosy. "Hlavní zemědělské plodiny jako pšenice, kukuřice, rýže, sója, brambory, banány, batáty a len prosperují díky symbióze s mykorhizními houbami, které významně podporují jejich schopnost přijímat vodu a živiny z půdy. Houby fungují jako prodloužené kořeny rostlin," upřesňuje Montgomery. Zemědělství s vysokými výnosy však půdu vyčerpává, což do jisté míry snižuje schopnost rostlin navazovat partnerství s mykorhizními houbami.
• Rostoucí hladina oxidu uhličitého v atmosféře také snižuje výživovou hodnotu našich potravin.
• Když jsou však plodiny včetně pšenice, rýže, ječmene a brambor vystaveny vyššímu množství oxidu uhličitého, vytvářejí více sloučenin na bázi uhlíku, což vede k vyššímu obsahu sacharidů. Kromě toho, když je koncentrace oxidu uhličitého vyšší, tyto plodiny nasávají méně vody, "což znamená, že z půdy přivádějí méně mikroživin. Koncentrace bílkovin, železa, zinku a několika vitaminů skupiny B se u 18 druhů rýže po vystavení vyšší hladině oxidu uhličitého snížila.

Aby bylo jasno: Ovoce, zelenina a celozrnné výrobky stále patří k nejzdravějším potravinám na planetě – ale spotřebitelé možná nedostávají z rostlinných potravin živiny, na které spoléhají. A pokud bude tento úbytek živin pokračovat, mohou být někteří lidé vystaveni zvýšenému riziku nedostatku některých živin nebo budou mít menší schopnost chránit se před chronickými nemocemi prostřednictvím správné výživy,

• "Pšenice a rýže tvoří více než 30 % kalorií zkonzumovaných na celém světě," upozorňuje Ebi. "Každý, jehož strava je na těchto obilovinách ve velké míře závislá, zejména populace s nízkými příjmy, by mohl být postižen poklesem spotřeby bílkovin, vitaminů skupiny B a mikroživin [obsažených v těchto obilovinách]. Tyto změny ve stravování by mohly vést k nedostatku železa, například k anémii z nedostatku železa u žen a dívek."
• Až tři miliardy lidí na celé planetě, většinou v zemích s nízkými a středními příjmy, si nemohou pravidelně dovolit zdravou stravu a nejméně dvě miliardy trpí tzv. skrytým hladem, kdy jim ve stravě chybí klíčové mikroživiny.
• Bez ohledu na to, kdo je jí, mohou potraviny s menším množstvím živin postrádat také další důležitou vlastnost: chuť. Mnoho zdraví prospěšných sloučenin dodává potravinám také chuť, takže některé změny v zemědělských postupech, které jsou zodpovědné za nižší obsah živin, jsou tytéž, které přispívají k jejich meh chuti (mluvíme o vás, rajčata bez chuti a nevýrazná mrkev).
• Na základě modelů s předpokládanou koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře do roku 2050 vědci odhadují, že obsah bílkovin v bramborách, rýži, pšenici a ječmeni se pravděpodobně sníží o dalších 6 až 14 %, uvádí studie zveřejněná v roce 2017 ve vydání časopisu Environmental Health Perspectives. V důsledku toho může 18 zemí, včetně Indie, přijít o více než 5 procent bílkovin ve stravě.
• Studie ukazuje, že regenerativní zemědělské postupy produkují plodiny s vyšší hladinou organické hmoty v půdě, s vyšším skóre půdního zdraví a s vyšším obsahem některých vitaminů, minerálů a fytochemikálií.
  
• Prvním krokem je ponechat půdu co nejvíce v klidu a omezit její obdělávání, což je postup, který vede k vyčerpání minerálních látek. Pomoci může výsadba krycích plodin (které se pěstují k zakrytí půdy za účelem její ochrany), jako je jetel, žitovec nebo vikev, které zabraňují erozi a potlačují růst plevelů. Střídání rostlin pěstovaných na jednotlivých polích může zlepšit obsah živin v následných plodinách.
• https://www.nationalgeographic.cz/veda/pokles-zivin-v-potravinach-modern-zemedelstvi/?

18.12.2024 Vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Karel Klem zkoumá, jak půdu v Česku, zpustošenou dekádami intenzivní orby a používáním syntetických hnojiv a pesticidů znovu ozdravit a připravit na budoucí vysoké teploty v důsledku klimatické změny.

• Je přesvědčen, že pokud přestaneme postupně orat a půdu budeme celoročně pokrývat meziplodinami, podaří se během několika dekád obnovit její úrodnost. Může tomu pomoci i fakt, že zemědělci dostanou zaplaceno za zachycování uhlíku v půdě. "Čeká se také na to, jak budou vypadat systém obchodování s emisními povolenkami v zemědělství neboli Agro-ET.
• Ukazuje se, že možnosti šlechtění nových odrůd jsou omezené, pomůže to omezit vzniklé ztráty tak z 20-30%.
• Je problematičtější pěstovat meruňky a vinnou révu, které by vlastně z oteplení měly profitovat. Ale my teď v podstatě každý druhý rok máme na jaře problém, protože ovocné stromy dříve raší, a pak jsou poškozeny mrazy.
  
• Zhruba před pětadvaceti, třiceti lety začali v Rakousku méně zpracovávat půdu a pěstovat meziplodiny, což je v podstatě základ regenerativního přístupu.
  
• V USA už před více než padesáti lety měli problémy s větrnou erozí. Ty dotčené oblasti začaly ve velkém s minimalizačními technologiemi. To znamená minimálně zpracovávat půdu, pěstovat meziplodiny ideálně v kombinaci s živočišnou produkcí, kdy jsou meziplodiny dobytkem přepásány.
  
• V Evropě se hospodaří intenzivně všude, ale naše zemědělská krajina je hodně svažitá, proto je u nás ten problém násobně větší – ztráta úrodnosti, schopnost zadržovat vodu a problémy s erozí se sčítají. Ale v průměru jsme na tom jen o trochu hůře. Uhlík degraduje všude, odbourává se tím, že se intenzivně zpracovává půda, ale když se přidá eroze, tak voda odnese celou svrchní, úrodnou vrstvu půdy.
• Ze satelitních snímků, ale jen tak třicet až 35 let do minulosti. Zejména na svažitých pozemcích je patrný úbytek organické hmoty. Půda se začala intenzivně obdělávat už před 200 lety, postupně se přidávala těžká mechanizace, intenzivní hnojení. Oráme ale v podstatě od vynálezu ruchadla. Předtím se půda zpracovávala jen mělce. Na druhou stranu se dá spočítat, že pokud bychom dělali vše dobře a vše by směřovalo k tomu, že máme půdu pořád pokrytou, tak jsme ji schopni hrubým výpočtem obnovit už za třicet až padesát let.
  
• Nás nejvíce zajímá, jak dosáhnout toho, aby uhlík, který se v půdě ukládá, byl stabilní. Proto se snažíme hledat principy, které spějí k tomu, aby se uhlík ukládal stabilně, pevně a byl vázaný na minerální částice. K tomu jsou nezbytné mykorhizní houby (žijí v symbióze s kořeny vyšších rostlin, pozn. aut.) i jiné mikroorganismy, které ty jednoduché částice přetvářejí a tyto jsou poutány na stabilní formu uhlíku. To je jediná možnost, jak dosáhnout dlouhodobého a trvalého navýšení.
• Když se půda hnojí chlévským hnojem, a neopakuje se to každé tři až čtyři roky, tak obsah organické hmoty zůstává na stejné úrovni nebo dokonce klesá. Velké množství hnoje, dvojnásobné až trojnásobně, by možná stačilo, ale to tu nikdo nevyrobí a nezaplatí. Pokusy ve Velké Británii ukazují, že to funguje, když aplikujete třeba třicet tun hnoje na hektar ročně.
• Jednoznačně to je zvýšení podílu bobovitých rostlin v osevním postupu a meziplodinách. Dále je důležité nehýbat moc s půdou, protože tak se ničí prospěšné mikroorganismy. Po každém zorání se houby zničí a kořeny rostlin se musejí znovu kolonizovat mykorhizními houbami, čili je to je negativní pro půdní mikrobiom. A každopádně platí zásada mít pořád pokrytou půdu, aby se do ní fotosyntézou dostával jednoduchý uhlík, který se pak poutá na minerální částice.
• Orbou se půda provzdušní, aktivují se aerobní rozkladné procesy. Organická hmota se v provzdušněném prostředí rychleji rozkládá, narušujete vlákna hub, které rozvádějí uhlík k minerálním částicím. V té chvíli ukládání uhlíku zastavíme a stimulujeme jeho odbourávání. Na satelitu je to vidět na barvě, v infračerveném spektru ještě lépe, přičemž obecně se z tmavé barvy stane světlejší. Nicméně to většinou můžeme pozorovat spíše až v řádu desítek let. Agronom to může vidět i na vlastní oči, i když vzhledem k tomu, že se jedná o pomalé změny, si to často ani neuvědomí.
• Když přijde sucho, výnosy začnou klesat, i když je půda pohnojená. Ale nemusí to vidět, když dost prší. Na obhajobu řady zemědělců chci říci, že hlavně ti mladí už si to uvědomují a nechtějí dalších dvacet let hospodařit stejně.
  
• Někteří profesoři na vysokých školách nejsou schopni pochopit všechny regenerativní principy, a to i když jsou založeny na nových poznatcích vědy.
• V USA to fungovalo jako v Rakousku. Viděli, že jim regenerativní hospodaření pomáhá, ale nevěděli, co za tím je. Navyšování a stabilizace uhlíku je nezajímala zpočátku vůbec. Poprvé byly tyto mechanismy popsány v rámci lesnického průzkumu. Platby a uhlíkové kredity v zemědělství jsou otázkou posledních roků. A také snaha o vyšší zadržení vody v půdě nás provází teprve posledních deset až dvacet let.
• Metan uvolňují přežvýkavci při říhání. Pro Česko to takový problém není, máme téměř desetkrát méně přežvýkavců než Dánsko nebo Nizozemsko. Ale stále je to věc, která když bude zavedená, tak by měl dostat zemědělec za snižování těchto emisí zaplaceno. V Dánsku už za produkci metanu musejí zemědělci i platit. Snižovat ji lze třeba regenerativní pastvou. Zdravá půda je schopná až 60% metanu, který krávy vyprodukují, zachytit. Různé doplňky stravy, byliny umějí snížit produkci metanu třeba o deset až 20%.
  
• V tuto chvíli je to mírný souboj. Ekologické zemědělství se tváří, že má mnohem lepší efekt na zdraví půdy, protože nepoužívají pesticidy a umělá hnojiva. Ale regenerativní tábor zase namítá, že orbou se půda degraduje, což je určitě pravda. Ekologické zemědělství vlastně z degradace půdy získává živiny. Pravda je tedy tak trochu na obou stranách. Podle mě by měly začít oba tábory spolupracovat, přibližovat se.
• https://www.ekonews.cz/kdyz-prestaneme-orat-a-pokryjeme-pudu-meziplodinami-obnovime-za-par-desitek-let-jeji-urodnost-rika-vedec/?

20.9.2024 Příběh francouzského farmáře: deset let nepoužil pluh, i kukuřici pěstuje bez eroze a je v zisku. Na 75 hektarech chovají 170 kusů skotu plemene aubrac, který pasou regenerativně na travních porostech i orné půdě.

I když je hospodaření bez pluhu v ekologickém zemědělství velkou výzvou, Mathieu Razy se nenechal odradit a nejprve se poradil s odborníky, jak nejlépe systém nastavit. Letos je to už desátý rok, kdy nepoužil pluh, vyprodukoval dost krmiva pro svůj dobytek a zároveň zvýšil obsah organické hmoty v půdě. To vše se mu daří zcela bez eroze i při pěstování kukuřice ve svahu, která je k erozi velmi náchylná.

• Půdní vzorky z neoraného pozemku byly tmavší, zatímco z oraného, který je deset let v ekologii, světlejší. Čím tmavší barva, tím více organické hmoty půda obsahuje. V tomto případě o 3,5 procenta více. Neoraná půda také voněla mnohem intenzivněji.

• Tajemství přibývající organické hmoty lze rozdělit do více částí. Jednotlivé části ale mají pevné pojítko – holistický, neboli celistvý management. Mathieu Razy se dívá na hospodaření jako na systém, ve kterém hmota koluje. Proto se nezaměřuje jen na jednotlivé části, jako je výnos nebo hnojení dusíkem, ale rozhoduje se na základě prospěšnosti pro celý systém.¨

• Hospodaření s organickou hmotou spočívá v pečlivém počítání. Co se z pole odveze pryč, musí se na pole vrátit i s bonusem. To znamená, že sklizená nebo jinak odebraná organická hmota se na pole musí vrátit ideálně v přebytku, aby mohl její obsah v půdě růst. Vrátit se ale může i v jiné než rostlinné formě – hnůj se štěpkou a slámou nebo výkaly zvířat z pastvy. 

• Hlavní plodiny na statku vysévají s pomocnými plodinami, které pokrývají půdu v meziřadí a po sklizni. Častokrát se volí druhy rostlin, které mohou hlavní plodině pomoct vázat vzdušný dusík, ale také druhy, které jsou atraktivní pro organismy, které hlavní plodinu chrání před škůdci. 
  

• Čím více a déle rostlinného pokryvu plodin a meziplodin na půdě zůstává, tím nižší je zaplevelení. Plevele totiž nemají dost světla pro klíčení a růst. Půda tedy zůstává pokrytá po celý rok s výjimkou krátkého období těsně před setím, a vždy, když je to možné, se na ní pase skot. Pastva je jediný způsob, jak současně rozrušit povrch půdy, zlikvidovat plevele, proměnit jinak nevyužitelnou celulózu z rostlin na maso a po poli rozptýlit hnojivo.
  

• O kravském lejnu lze mluvit jako o inokulantu (očkovací látce) – mikroorganismy z metabolismu přežvýkavců se s hnojem dostávají na půdu, kde pokračují v prospěšné činnosti. "Pod poklicí" lejna vzniká speciální ekosystém, příznivý pro hmyz a mikroorganismy včetně bakterií a hub.

• Přežvýkavci se z tohoto úhlu pohledu dají nazvat zemědělskými superstroji. V kombinaci s regenerativní pastvou se jejich přínosy ještě umocňují. Mathieu Razy je proto začlenil do svých osevních postupů všude, kde to šlo. Na orné půdě pase skot jednou, někdy i dvakrát ročně, kromě období, kdy na pozemku pěstuje kukuřici. 

• Štěpku využívají ji do podestýlky ve stájích spolu se slámou, které tak spotřebují menší množství. Štěpka smíchaná se slámou a hnojem pak putuje na pole.  
  

Jak ze štěpky půda benefituje:

• obohacení půdy o organickou hmotu a nakrmení půdních organismů, kteří ji rozkládají
• fixace dusíků, který neodtéká do spodních vod, ale uvolňuje se pomaleji, takže ho pěstované rostliny stíhají průběžně spotřebovávat
• zadržení vody v půdě
• provzdušnění půdy
• podpora prospěšných hub, které dřevní hmotu rozkládají

 Obracením půdy ale dochází k ničení půdních mikroorganismů a vynášení semen plevelů z hloubky na povrch. V neposlední řadě orba výrazně přispívá k vypouštění CO2 do ovzduší, protože exponovaná organická hmota reaguje se vzduchem a mění se na oxid uhličitý.

• Namísto pluhu využívá mělké kypření. Pícniny a meziplodiny vysévá bezorebním secím strojem s podomácky vylepšenými radličkami. Do půdy nezasahuje hlouběji než pět centimetrů, což je zásadní rozdíl oproti tradiční orbě v hloubce dvacet a více centimetrů. 
• Pro úplnou likvidaci rostlin pak pole mulčuje, ale jen povrchově, kdy se rozsekané kousky rostlin už nevzpamatují. Ve svrchní vrstvě půdy se navíc uvolní živiny pro následující rostliny. Do takto připravené půdy pak vysévá kukuřici pomocí strip-till. Později používá plečkovač, aby zamezil růstu vzcházejícím plevelům.
• https://www.ekonews.cz/pribeh-francouzskeho-farmare-deset-let-nepouzil-pluh-i-kukurici-pestuje-bez-eroze-a-je-v-zisku/? 

15.4.2024 Regenerativní způsob zemědělství spočívá v tom, že minimalizuje mechanické a chemické narušování půdy, zároveň nechává nepřetržitě zem pokrytou porostem, a kořeny rostlin navíc udržuje v půdě co nejdelší dobu. Jeho smyslem je vrátit život do půdy, aby v ní prosperovaly bakterie a houby, které půdě poskytují přirozenou úrodnost.

"Práce nám vlastně navíc ubyla, protože vůbec nehýbeme s půdou" přiznává farmář. Pořídit si musel nový stroj, který dokáže plodinu zasázet bez rozorání půdy. "My hned po sklizni hlavní plodiny zakládáme vícedruhovou meziplodinovou směs, která roste do zimy, přes zimu pak vymrzá. Následuje pak setí hlavní plodiny přímo do meziplodinového osiva. "Ubylo nám orání, kypření, válení, rotační brány," "Pohled na to pole je vlastně nádherný. Po žních vám tam rostou kytičky, kvetou slunečnice, kvete svazenka. Když se to umrtví, tak tam zůstane, jak já říkám, 'bordel,' ale naprosto fascinující je pro mě, jak jinak funguje voda. Krásně se mi vsakuje, neexistuje eroze. Při každém rýpnutí mám na lopatě pět až deset žížal.

• Máme pořád pokrytou půdu a díky tomu se méně ohřívá, další bonus je, že se ukládá oxid uhličitý. To je pro mě velice důležité. Tím okysličováním se dříve vracel do ovzduší, dneska ho tímto systémem dokážeme vracet zpátky. Zatím to vychází, že se vrací kolem deseti tun na hektar za rok.
• Používáme chemické prostředky zatím na hubení plevelů, a to insekticidy a fungicidy. Všechno se snažíme radikálně omezovat. Minerální hnojiva dáváme už druhý rok na polovinu, u některých plodin na ještě méně a někde budeme zkoušet už úplně bez.
  
• Přítomnost oxidu uhličitého v půdě měří a vyhodnocuje projekt Carboneg. "My měříme přírůstky uhlíku v půdě, kolik oxidu se zemědělcům podařilo zachytit do země.
• Regenerativní hospodaření s půdou přináší výsledky, je to ekonomicky mnohem výhodnější, výrazně se totiž šetří na naftě i hnojivech. Zemědělec, co takto hospodaří na Slovensku, vypěstoval běžné množství kukuřic úplně bez hnojiv a dnes je o 25 procent ziskovější a má o 80 procent nižší emise. Navíc je mnohem odolnější v době sucha.
• Meziplodiny pak podle Kurela zvyšují diverzitu v půdním osevním postupu, přitahují určité druhy hmyzu, potlačují růst plevele a kryjí povrch půdy v době, kdy by jinak zůstala holá. 
• https://www.novinky.cz/clanek/domaci-moderni-premysl-orac-inovativni-zemedelec-vubec-neore-40466968#
  

31.1.2024 Profesorka Elizabeth Heilmanová z Wichita State University v USA ale poukázala, že správným hospodařením lze ovlivnit počasí v daném mikroregionu, stačí na to prý 15 kilometrů čtverečních vlastního hospodářství. Lze to podle ní udělat díky podpoře biogenních aerosolí, které laicky řečeno napomáhají vznikat těm správným srážkám. Mezi tyto aerosoly patří například houbové spory nebo pyl z rostlin. Fungují tak také bakterie, které jsou na povrchu listů stromů. Naopak prach, třeba právě z orby nebo znečištění, brání tomu, aby se voda kondenzovala, a místo srážek se tvoří spíše mlha. "Biogenní aerosoly podporují pravidelný, teplý déšť, nikoli intenzivní jednorázové ničivé srážky," uvedla expertka.

V USA už prý regenerativně hospodaří 40 procent farmářů. Důvodem jsou zejména finance. "Regenerativní zemědělství nevynalezli politici, ale farmáři, kteří se snaží ušetřit na neustále se zvyšujících cenách vstupů a zároveň zlepšovat klima. Přitom je pro ně extra složité zkoušet něco nového. Snažíme se jim pomáhat zbavit se té úzkosti a propojit je, aby spolu sdíleli nápady, zkušenosti a třeba i vybavení.

• Pozemek by měl být vyčištěný od trvalých plevelů, které vzcházejí na konci dubna či v první polovině května a po sklizni. Mezi další důležité zásady patří zvýšení hloubky výsevu, využívání živého mulče nebo zařazování meziplodin. "Jejich výsev musí proběhnout co nejdříve po sklizni, aby měla rostlina dostatek vláhy a času. Výsev po 25. červenci je značně rizikový," uvedl. Rovněž vyzdvihl podporu pro půdní houby v podobě kompostu a nezbytný rozvoj biodiverzity.

• "Musíme také udržovat trvalý zelený pokryv, který do půdy pumpuje energii, již organismy potřebují. A také nesmíme s půdou hýbat, zejména pro houby je to likvidační," připomněl Klem nejdůležitější zásadu regenerativního zemědělství, tedy vyhnout se orbě.

• Za nejhorší z postupů v rámci konvenčních metod považuje zahraniční expert orbu. "Proč v ní pokračujeme tisícovky let? Protože nám dává 'iluzi produktivity'. Oxiduje organickou hmotu, čímž podporuje růst, ale pokaždé, když zoráte, máte méně a méně organické hmoty. A za čtyři tisíce let orby vám nezbyde vůbec žádná organický hmota. Je to jako používání kreditky: krátkodobě vám zlepší životní styl, ale po čase vás útrata doběhne 

https://www.ekonews.cz/orat-pudu-je-jako-pouzivat-kreditni-kartu-jednou-vas-utrata-dobehne/?

10.3.2023 Regenerativní zemědělství oslovuje čím dál více farmářů. Vedle péče o přírodu je motivuje i možnost finančně si přilepšit takzvanými uhlíkovými kredity, které získávají za šetrné hospodaření. Do Česka nyní vstupují další firmy, které jim umožní vydělat.

Pro dánskou společnost Agreena je Česko po Polsku, Maďarsku či Rumunsku šestnáctou evropskou zemí, kde působí. Podle Thomase Genta, manažera Agreeny ve Velké Británii, se výplata pro farmáře pohybuje mezi 25 až 50 eury (asi 600 až 1200 Kč) za kredit, který odpovídá tuně oxidu uhličitého uloženého do půdy. V podobném rozmezí se pohybuje prodejní cena kreditu pro zájemce na trhu. "Doufám, že postupně se cena ustálí blíže 50 eurům," sdělil Gent serveru Ekonews. Z hektaru podle jeho zkušeností farmář získá v průměru půl kreditu až dva za rok.

• Estonská společnost eAgronom už standardy Verra.org údajně splňuje. Nedávno si pořídila "country manažera" pro Česko Łukasze Krutaka. V tuzemsku prý projekt zatím zahrnuje 55 tisíc hektarů půdy a farmářům garantuje minimální cenu 30 eur (zhruba 720 Kč) za kredit. Zemědělci ročně uloží 0,7 tuny až tunu oxidu uhličitého na hektar. 
  
• Česká společnost Carboneg má s místními farmáři už první výsledky. Za loňský rok se "jejím" hospodářům podařilo do půdy vrátit zhruba 49 tisíc tun CO2. V Čechách a na Slovensku se do projektu zapojilo 7000 hektarů. 
  

• První zapojené zemědělské podniky prý za rok uložily do půdy 24,5 tuny CO2 na hektar. "Jsme na začátku, za čísly si v tuto chvíli stojíme, přestože jsou překvapivá," tvrdí Volková. Zemědělci dostávají od Carbonegu 250 korun za každou tunu CO2 odebranou z atmosféry. Za rok tak z hektaru mají přes 6000 korun. Carboneg v tuto chvíli prochází externím certifikačním procesem a zemědělcům chce brzo představit "motivační schéma", které je bude odměňovat za provádění opatření, která prospívají životu v půdě, podpoře biodiverzity a zadržování vody v krajině.

• https://www.ekonews.cz/farmari-si-mohou-vybirat-komu-prodaji-uhlikove-kredity-do-ceska-prichazeji-dalsi-firmy/?
  

29.10.2022 Řešení klimatické změny leží zemědělcům přímo pod nohama. Půda je pro většinu lidí jen obyčejná hlína, v lepším případě cenný zdroj pro vypěstování plodin, respektive potravy. Ovšem půda také hraje zásadní roli při regulaci světového klimatu. Po oceánech je druhým největším přirozeným úložištěm uhlíku na světě. Postup, kterým se u nás tradičně půda obhospodařuje, bohužel přispívá k velkému uvolňování uhlíku do atmosféry. Změnit to a podpořit přirozené zákonitosti půdního života umožňuje regenerativní způsob zemědělství, kterému se věnuje i náš projekt Carboneg.

Regenerativní zemědělství totiž přináší zásadní odpověď na otázky, jak zabránit půdním erozím, ale také jak například snížit náklady na průmyslová hnojiva. Bohužel, zatím je tento způsob nakládání s půdou znám spíše v zahraničí a do české kotliny se prodírá velmi trnitou cestou.

• Celková rozloha zemědělské půdy v ČR je 4,2 mil. hektarů. Přes půdu lze tedy potenciálně ročně zachytit 42 mil. tun CO2 (10 tun/ha).

Co je "carbon farming"

Carbon farming, česky regenerativní nebo uhlíkové zemědělství, je komplexní metoda obhospodařování půdy, jejíž základní princip spočívá v co možná největším napodobování přírodních a biologických procesů. Cílem je vrátit půdě život a tím i její přirozenou úrodnost. Kombinace spolupráce rostlin a půdních mikroorganismů spolu se zachováním ideálních podmínek pro jejich život vede mimo jiné k vyšší odolnosti rostlin proti chorobám a ke zvýšení jejich nutričních hodnot. Navíc půda zpracovávaná regenerativním způsobem dokáže lépe odolávat extrémním podmínkám jako jsou dlouhá sucha a přívalové deště.

V praxi jde o snížení mechanického a chemického narušování půdy, které má negativní dopad na strukturu půdy a organické hmoty v půdě. Zregenerovaná půda pomáhá s obnovou krajiny jako celku, má pozitivní vliv na množství mikroorganismů, hmyzu a jiných živočichů přítomných v půdě a v konečném důsledku vede k ekonomicky prosperujícím zemědělským podnikům.

Carboneg je název českého projektu, který se zaměřuje na tzv. carbon farming. Podporuje zemědělce na cestě ke zlepšení kvality zemědělské půdy, zvýšení její úrodnosti a přispívá ke snížení uhlíkové stopy zemědělské produkce. Pomocí začlenění principů regenerativního zemědělství dochází ke zlepšení stavu půd, podpoře biodiverzity, zádrži vody v krajině a zároveň k uložení uhlíku z atmosféry do půdy v podobě organické hmoty. Zemědělcům vyplácí Carboneg odměnu za každou tunu CO2, kterou do půdy uloží. Odměny financuje z prodeje certifikovaných uhlíkových kreditů firmám z jiných odvětví, které ke splnění svých ambiciózních klimatických cílů potřebují část své uhlíkové stopy vykompenzovat nákupem offsetů. Projekt vznikl v roce 2021 a jeho zřizovatelem je společnost Benefit Managment s.r.o.

https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/vaclav-kurel-reseni-klimaticke-zmeny-lezi-zemedelcum-primo-pod-nohama? 

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si jako první, co je nového