Moře, oceány

moře tvoří cca 70 % povrchu země, je ale nyní jedno velké skladiště a přitom známe jenom cca 10% podmořské fauny a flóry. Ekosystém moře je systematicky ničen a eliminuje se tak reprodukční cyklus na celé planetě.

• "Globální oteplování je vlastně oteplování oceánů. Pokud chcete vědět, jak rychle probíhají klimatické změny, odpověď najdete v oceánech," oceány slouží jako gigantické akumulátory. Přechází do nich 90 procent přebytečné energie, která se hromadí v klimatickém systému v důsledku zvyšující se koncentrace skleníkových plynů. Jejich kapacita však není nevyčerpatelná... 
  
• Na konci glaciálu 20 000 - 19 000 př.n.l. byla hladina oceánů o 130 m nižší, než dnes (byla doba ledová -glaciál, voda byla akumulovaná v ledovcích), před cca 13 000 roky byla 110 m nižší, před 11 800 roky o 80 m, před 10 000 roky o 60 m nižší. Z maxima před 19 000 roky se během 15 000 roků dostala na současnou úroveň, zásadní roli v tomto procesu hrál konec glaciálu. A před 100 milióny let přibližně až o 200 metrů výše (před 15 miliony roky to bylo o 60 -70 m výše než při současném stavu, rozpustili se všechny ledovce). V posledním interglaciálu cca 123 000 př.n.l. byla hladina asi o 10 m vyšší než dnes.
• Kdyby roztály všechny horské ledovce, pak ty arktické (především Grónsko) a nakonec i mohutná Antarktida, hladina světových oceánů by se v průměru zvedla zhruba jen o 70 metrů. Jistě, nejméně 40 % lidské populace by mělo vážný problém.
  
• Stoupající hladina oceánů bude ohrožovat 90 % velkých světových měst do roku 2050, odhaduje i Bjarke Ingels Group (BIG), řešením mohou být Oceanix City.
  
• Celosvětové pohyby hladiny moře jsou nazývány eustáze. Eustatické pohyby souvisí s utvářením a táním ledovců (glacieustatické pohyby). Izostáze- reakce povrchu Země na změny hustoty hmot Země nebo zatížení povrchu (lehčí litosféra "plave" na těžší astenosféře). Při zalednění zůstává více izotopu kyslíku 16O na pevnině, v ledu a v oceánech více těžšího izotopu 18O než před zaledněním; zároveň klesá hladina oceánů.
  

• Veškerá voda, která se nachází v našich mořích, nepochází jen ze zrnek slunečního prachu. Stejně významně k tomu přispěl led z komet a asteroidů, které na Zemi dopadají. Sluneční prach a ledové komety poskytly oceány, v nichž se pak vyvinul živo t(14.12.2021). Voda může být i na jiných světech naší sluneční soustavy, možná ve formě ledu, což má hluboké důsledky pro budoucí průzkum vesmíru a pátrání po životě v celém vesmíru.

• U rovníku je moře slanější a u pólů zase méně. U rovníku je totiž vyšší teplota, dochází tam tedy k většímu odpařování vody a přítoky řek tam většinou nebývají moc hojné a velké. Sůl je tedy v tamních mořích koncentrovanější.

• Slaná voda se ale od sladké neliší jen slaností. Má i odlišné vlastnosti. Právě kvůli obsažené soli. Jde o rozdílnou hustotu a bod mrazu. Slaná voda je hustší a mrzne až při teplotě kolem mínus dvou stupňů Celsia.  
  

• Ringwoodit
  

• Před tsunami voda v oceánech ustupuje od břehu, ale potom se rozlévá o hodné dále než byla.
• Cyklické změny.
  
• Příčiny změn hladiny oceánu.
  
• Mořské proudy. Termohalinní výměník
  
• Mrtvé zóny v mořích. Oceánská zóna soumraku
  
• Enzo, La Nina, El Nino.
  

Oceány pod povrchem Země

• Zde můžete vidět, jak vědci zaznačili podvodní oceány na mapě světa červenou barvou, ale nechápou, jak se do útrob země dostalo takové množství vody, (10 Tichých oceánů). Jednou za čas tato voda vystoupá na povrch a potom celou zemi zachvátí globální potopa (naposledy došlo k tomuto jevu před 5 000 roky důsledkem byla erupce slané vody s párou, jako by praskl obří boiler). Hladina oceánů by stoupla o desítky metrů a do ovzduší se dostalo obrovské množství páry, které se dostalo prostřednictvím lijáků na zem. V důsledku tohoto jevu by pršelo 40 dní a nocí (jako velká potopa popisovaná v Bibli).  Ringwoodit.

Milankovičovy cykly a kolísání hladiny oceánu

• Precese zemské osy (c. 20 -26 tis. let).
• Náklon zemské osy (c. 41 tis. let).
• Excentricita oběžné dráhy (c. 2160, 400 a 100 tis. let). 
  
• Náklon zemské osy (c. 40 tis. let): mění se úhel dopadu slunečních paprsků na dané místo.
• Precese a excentricita: společně mění délku ročních období a intenzitu slunečního záření.
• více

Stoupání mořské hladiny podle NASA bylo výraznější před 19 000 let; před 14,6 - 13,5 tisíci let; 11,5 - 11 tisíci let a před 8,2 až 7,6 tisíci let. více

Analýzy naznačují, že postupné zvedání hladiny světového oceánu v průměru o 1 metr za století bylo přerušeno dvěma "skoky" - před 14,3 až 12,8 tisíci lety a před 11,5 až 8,8 tisíci lety, kdy voda stoupala v průměru o 2,5 m za sto let. Na tento výsledek se můžeme v podstatě dívat i jako na prudké oteplení, které po prvních 1 500 letech bylo na dalších 1 300 let přerušeno jakýmsi návratem doby ledové - mladším dryasem. A po něm opět pokračovalo dalších 2 700 let (na obrázku dva světle žluté pásy oddělené světle zeleným). Chladný mladší dryas tak představuje "delší anomálii" v dlouhodobé éře vskutku extrémního, lidmi nezpůsobeného globálního oteplení :), které se někdy nazývá i Bølling-Allerød perioda podle dánského jezera Bølling na Jutském poloostrově a názvu dánského samosprávného celku.

"Naše odhady vzestupu hladin jsou sice nižší, než uvádějí studie z jednotlivých lokalit, ale jsou statisticky velmi hodnověrné. Pomáhají lépe pochopit, jak se měnil objem ledu v důsledku tání ledovců na konci poslední doby ledové," vyzdvihuje výsledky šéfka výzkumného týmu Jennifer Stanfordová. Její kolega Eelco Rohling dodává: "Nové poznatky budou využity k upřesnění modelů klimatického systému Země a pomohou zlepšit předpovědi změn úrovně mořské hladiny v souvislosti s globální změnou klimatu."

Zdroj: https://docplayer.cz/17137879-Prijde-potopa-nebo-uz-byla-aneb-zmeny-hladiny-oceanu-v-historii-zeme-role-klimatu-a-pohybu-zemske-kury-david-ulicny-geofyzikalni-ustav-avcr.html

https://magazin.gnosis.cz/vzestup-morske-hladiny/

https://zmeny-klima.wz.cz/ledovce-a-klima/ledovce-2-dil/index.htm

https://www.zive.cz/clanky/biblicka-potopa-ceska-jak-bychom-dopadli-kdyby-nas-zatopil-ocean/sc-3-a-198047/default.aspx#part=1

https://www.e15.cz/magazin/interaktivni-mapa-simulace-potopy-sveta-763639

https://earthexplorer.usgs.gov/ 

Od roku 1960 do roku 2010 se snížil obsah kyslíku ve vodě o 2 % oproti dřívějšímu stavu (někde v tropech až o 40 %). Ryby se v důsledku mohou z hlubších míst přesunovat k mělčím vodám, kde hrozí nadměrný výlov a masivní snížení populace pro lidstvo a ekosystém důležitých ryb, mezi které patří tuňák, marlín nebo různí žraloci. Naopak tolerantní vůči změnám v množství kyslíku ve vodě jsou různé mikroby či medúzy. Podle IUCN by změna oceánských ekosystémů mohla ovlivnit i přirozené přeměny dusíku a fosforů na Zemi. 

• Vědci IUCN v současnosti odhadují, že oceány ztratí do roku 2100 kolem 3 až 4 % svého průměrného množství kyslíku ve vodě. (mezi lety 1960 a 2010 světové oceány ztratily asi 2 % kyslíku obsaženého v mořské vodě).
  
• V oceánech dramaticky šíří "mrtvé zóny", tedy velké oblasti, kde není prakticky žádný kyslík. Před rokem 1960 jsme takových oblastí znali 45, dnes jich je kolem 700. 
  
• Pozorování NASA odhalilo, že mrtvá zóna měří na délku okolo 14 tisíc kilometrů a zabírá plochu přes 21 tisíc kilometrů čtverečních. Ještě před 30 lety to přitom bylo o 8 tisíc čtverečních kilometrů méně. 
  
• Možnost narušení přirozeného oceánského biomu představuje potenciální obrovský a těžko řešitelný problém, který může vést k vyhynutí některých důležitých druhů ryb nebo obrovské přemnožení těch, které najednou ztratí své přirozené predátory. Tak drastické změny potravního řetězce na planetě vždy vedlo k velkým a ne nutně příznivým změnám. 
  
• Studie uveřejněná tento týden v časopise Nature uvádí, že hladiny moří se do roku 2100 zvednou o 67 centimetrů, což je o 7 cm více, než kolik ve svých propočtech uváděl Panel OSN pro změny klimatu (IPCC). Ohroženo záplavami tak bude asi 400 milionů lidí místo 360 milionů, jak předpokládali vědci z IPCC. více
• Více než 8 milionů tun plastového odpadu skončí každý rok v oceánech. 90 % z tohoto odpadu je do oceánu přivedeno desítkou řek, z toho osm se nachází v Asii (Indus, Gangu, Maghnu, Mekong, Perlovou a Žlutou řeku, Amur a Chaj-che) a v Africe (Niger a Nil). Podél řeky Chaj-che v Číně žije více než 500 milionů lidí.
  

Stručné informace o moři:

• 30 % obyvatel země jezdí na dovolenou ke Středozemnímu moři (enormně tak zatěžuje tuto oblast turistickým ruchem - důsledkem bude znečištění a narušení životního prostředí).
• Mořská voda je v současné době o 26 % kyselejší, než byla na začátku industriální éry (1750), což ničí mořské ekosystémy (WHO 12.2019).
  
• Fytoplankton produkuje pomocí fotosyntéze více jak 50% světového kyslíku a spotřebovává CO2.
• Až 80 % použité vody vtéká do Středozemního moře bez čištění.
• V důsledku lovu vymizelo 50% žraloků (ploutve jsou oblíbenou pochoutkou v Číně).
• Moře ohrožuje průmyslová turistika.
• Ze světových moří zmizelo za posledních 100 roků cca 75 % velryb.
• Na světě je chráněno pouze 0,5% moří, cca 1% Středozemního moře, na kontinentu je však chráněno cca 10% území.
• Díky proplachování nádrží tankerů se dostává nejméně 2 miliony tun naftových produktů do oceánů každý rok.
• Každé 3 dny ztroskotá na světě jedna velká loď a hrozí tak postupně značné znečištění.
• mořské hlubiny tvoří asi 80% objemu oceánů a bylo prozkoumáno pouze 1% mořských hlubin.
• V hloubce cca 5000 m pod hladinou je tlak vody 1000 kg na 1cm2 a teploty vody nepřekračuje 2°C, zde žijící zvířata jsou rozsolovité (jinak by praskla).
• Největší horou na zemi není Mount Everest, ale ostrov Hawai, měří 9200 (oceánská hora).
• V roce 1950 se ulovilo ročně 50 milionů tun ryb, nyní je to téměř 100 milionů tun ročně.
• 75% světových zásob ryb je ohroženo nadměrným rybolovem.
• Dnes se realizuje lov ryb sítěmi až do hloubky 2000 m.
• Za posledních 30 roků zmizelo až o 99% některých druhů vodní fauny.
• Až 25% ulovených ryb se hází zpět do moře, protože se průmyslově nevyužívají.
• Rybolovem se na zemi živí cca 250 milionů lidí a zahyne při lovu cca 25 000 rybářů ročně.
• 50% konzumovaných ryb už nyní pochází z chovů - akvakultura (hned po internetu nejrychleji rostoucí odvětví) se rozvíjí od 80 let.
• Víte, že na získání jednoho kila chované ryby je potřeba krmná moučky ze zhruba 4kg volně žijících ryb.
• Mezi oceány a pevninou probíhá koloběh vody (sladké a slané) a dalších živin.

Vzestup hladiny oceánů

Na Antarktidě je 90% veškerého ledu na planetě, to stačí na to aby stoupla hladina oceánu o 70m. Vědci předpokládají, že vlivem CO2 a globálního oteplování, do konce roku 2100 může hladina moří stoupnout až o 6m.

• Po hurikánu Katrina bylo 80% New Orleans (město leží pod hladinou moře) pod vodou (vlna vysoká 6m.
• Každou vteřinu roztaje cca 3 000m3 arktického ledu.
• Hladina moří se zvyšuje nejen přítokem vody z tajících ledovců, ale i prostým zvyšováním objemu vody v důsledku jejího ohřívání.
• Předpokládá se, že kolem roku 2040 bude Arktida bez ledu.
• co ovlivňuje vzestup hladiny oceánů?

17.8.2020 Grónské ledovce se už neobnoví a hladina moří stoupne o šest metrů během desítek roků, tvrdí studie

Tání již nyní způsobuje, že se hladina světových oceánů zvedá v průměru o milimetr ročně. Pokud by ledovce v Grónsku roztály zcela, uvolněná voda by zvedla mořskou hladinu v průměru o šest metrů, což je dost na to, aby voda zaplavila přímořská města po celém světě. Tento proces by však trval desítky let.

Rozpouštění ledovců v oceánech

Sedmdesát procent zásob sladké vody se vyskytuje ve formě ledu nebo trvalé sněhové pokrývky(ledovce) na horách a oblastech Antarktidy a Arktidy. Přibližně 30 procent sladké vody je ukryto v zemi, sladkovodní jezera a řeky obsahují 0,3 procenta.  

•  Od roku 1900 také ztratily ledovce polovinu svého objemu a trend ústupu ledovců se zrychluje.  
  

Grónsko

Grónsko od roku 1992 ztratilo 3,8 bilionu tun ledu a tempo odtávání se zvýšilo z 33 miliard tun za rok v 90. letech na 254 miliard ročně během uplynulé dekády.

17.8.2020 Grónské ledovce se už neobnoví a hladina moří stoupne o šest metrů během desítek roků, tvrdí studie.

Tání již nyní způsobuje, že se hladina světových oceánů zvedá v průměru o milimetr ročně. Pokud by ledovce v Grónsku roztály zcela, uvolněná voda by zvedla mořskou hladinu v průměru o šest metrů, což je dost na to, aby voda zaplavila přímořská města po celém světě. Tento proces by však trval desítky let.

Malý a velký vodní cyklus (koloběh vody)

více kniha prof. Staňka: Zamyšlení a cesta z pohledu vědce a laika

Vztah požárů v USA a mořských proudů

El Niño je jev, jenž souvisí se zeslabením studeného oceánského Humboldtova proudu, což následně vede k rozsáhlým a dodnes důkladně neprobádaným atmosférickým procesům. James Randerson tvrdí, že pomocí satelitů NASA a NOAA (Národní úřad pro oceán a atmosféru), které budou mapovat teplotu povrchu oceánu, mohou vědci lépe předpovídat vztah mezi jevem El Niño a obdobími požárů jak v Jižní Americe, Střední Americe, tak i v částech Severní Ameriky, Indonésie, Jihovýchodní Asie a rovníkové Asie.

• Požáry v přírodě se pokouší dát do souvislosti se změnou podnebí a lidskou činností.
• Oheň potřebuje horko a sucho a pak jiskru, atmosférické podmínky určují, jak bude oheň intenzivní a jak se bude šířit, potom si příroda pomůže třeba mocnými lijáky.
  
• On-line mapa požárů.

Existuje harmonický stav mezi koloběhem živin v půdě a také mezi pevninou, oceány a naopak, procesy fotosyntézy, mořské proudy, salinita vody, požáry, sucha, přívalové deště, eroze půdy a další procesy.

Fytoplankton

Schematický "cestovní plán" proudění oceánu: Každá povodí oceánu obsahuje velké rotující gyre, poháněné rotací Země a větry. Gyrosy jsou většinou samostatné, takže voda v nich cirkuluje spíše než protéká mezi nimi. Malé vířící víry, které se vyskytují všude v oceánu, zajišťují určité rozechvění mezi gyry. Globální oběh známý jako "Oceánský dopravní pás" také poskytuje spojení mezi gyry, pohánějícími teplé povrchové vody a hlubokými studenými vodami po celém světě.

(Natalie Renier, kreativní studio WHOI).

Termohalinní výměník

Proces zamrzání oceánů

Pokud se horní vrstva oceánu ochladí pod -1,5 °C, na hladině moře začíná zamrzat (na mikroskopické úrovni začínají růst maličké krystaly a spojují se dohromady). Když mořská voda mrzne musí ze sebe uvolnit sůl. Voda, která není zmrzlá, se stává ještě slanější, vzniká koncentrovaný solný roztok, který stéká z nově vytvořených dutin ledu sužujícími se trychtýři směrem ke dnu, protože je roztok hustší než obyčejná mořská voda. Těžká slaná voda sebou strhává z hladiny kyslík, který přenáší do hloubky. Velikost a rychlost vytváření ledu se zvyšuje a ledové skvrny se spojují do pevné hmoty během cca 7 dní. Každou vteřinu klesá až 1,5 milionů m3 husté slané vody ke dnu - nezastavitelný vertikální proud. Když se voda dotkne mořského dna, rozprostře se na ploše stovek kilometrů, přepadává přes pevninský práh. Vzniká obrovský podmořský vodopád (5 milionů Niagárských vodopádů). Studený, slaný a hustý okysličený roztok padá do propasti a na hladinu se dostane zpět za min. 1000 let. Podzemní proud směřuje od Antarktidy zpět k rovníku a na sever (podél zlomů), tyto pomalé proudy se míchají a ochlazují vody všech světových oceánů. Tento prastarý děj reguluje průměrnou teplotu vody na méně než 0,5°C. Stabilita umožňuje, aby se zde dařilo životu a chrání jej před poškozením (prudkými výkyvy klimatu planety).  Když se voda z hloubky vrátí na hladinu, začíná její dynamičtější existence, jak mile se připojí k teplejším a rychlejším proudům. Celý oceán je nekonečná vířící masa. Povrchové proudy mají rozdílnou teplotu v závislosti na tom, kolik energie přijmou ze Slunce. A to zase ovlivňuje, kolik vody se odpaří do Atmosféry. Těmito proměnlivostmi se řídí změny ročních období na zemi i na moři.

Když se Golfský proud na podzim ochlazuje, zbarvují Javory v Nové Anglii do ruda na pevnině a shazují listí. A půl roku později a o polovinu světa dále se jiný proud Kurošio začíná oteplovat a Sakury po celém Japonsku začínají kvést. Podobné děje (sezónní cykly) se odehrávají po celém světě. Při pohledu z Vesmíru jsou oceány a atmosféra vnitřně propojené v jednolitý systém propojený vodou, již se 12 trilionů tun vznáší ve vzduchu. Každá bouřka i kapka je součástí tohoto ohromného systému, který pohání tolik činností, které jsou příznačné pro náš svět. V planetárním mechanismu je obsaženo více, než se zdá. Studený Antarktický solný roztok projde další proměnou (bodem zlomu) jakmile se se setká s jedním z nejsilnějších jevů na Zemi. Tam, kde se střetává oheň s vodou se děje cosi magického, proces, který podepírá veškerý život na Zemi.

Sardinky (západně od Peru) hodují na planktonu a miliony dravějších ryb a ptáků sem mají každý rok namířeno, aby si pochutnali na hejnech rybek. Je zde jedna z nejvyšších hustot mořského života jaká je známá a proto jsou zde i lidé.

Toto místo je i příkladem toho, jak se setkávají dva zemské systémy a tímto setkáním udržují život.

• Koloběh vody nad zemí.
• Uvnitř zeměkoule - horké roztavené jádro.
• V podzemí je akumulováno 2-3 x více vody (Ringwoodit), než je na povrchu  a v pravidelných cyklech tato voda zajišťuje dynamickou rovnováhu uvnitř a na povrchu planety s využitím vulkánů a živlů.

Zde v jádru původně vznikly všechny ostatní látky, svět není pevná kamenná koule, ale spíše rozžhavená sféra extrémně rozžhavené tekutiny s chladnou krustou na povrchu. Povrch Země, je podobný povrchu kapky vody a je ve své podstatě nestálý.

Výbuch vulkánu je lokální vzruch, způsobený pomalými proudy roztaveného jádra, který neustále cirkuluje uvnitř Země poháněný radioaktivním rozpadem zemského jádra. Právě tato látka, která se dostává ven skrze vulkány a zemskou kůru, poskytuje základní prvky potřebné k životu. 

Moře a oceány, zprávy z tisku:

24.9.2024 Šest z devíti systémů a procesů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ planetárních hranic –⁠⁠⁠⁠⁠⁠, které přispívají ke stabilitě funkcí planety podporujících život, již překročily kritickou hranici. Teď je na řadě další. Všechny jsou navíc vzájemně propojené.

• V nejnovější zprávě o planetárních hranicích se uvádí, že parametrem, který se blíží kritické hranici, je okyselování oceánů. To platí zejména v oblastech s vyšší zeměpisnou šířkou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy dále od rovníku severním i jižním směrem. "Rostoucí acidifikace představuje stále větší hrozbu pro mořské ekosystémy.
• Existuje devět systémů a procesů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ planetárních hranic –⁠⁠⁠⁠⁠⁠, které přispívají ke stabilitě funkcí planety podporujících život.  
  
• Šest hranic již bylo překročeno. Čtyři ukazatele –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ změna klimatu, zavádění nových entit, změna integrity biosféry a modifikace biogeochemických toků –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jsou dokonce ve vysoce rizikové zóně. Hranice pro změny v pozemních systémech a změny sladkých vod pak jen v menší míře. Podle nových údajů se však i všechny tyto zhoršily.¨
• Okyselování oceánů je proces pozorovatelný skrze pokračující pokles pH oceánů způsobený zejména rozpouštěním přebytku oxidu uhličitého z atmosféry. Podle různých vědeckých výzkumů je hlavní příčinou okyselování oceánů spalování fosilních paliv.  
  
• "Jakékoli narušení globálního životního prostředí člověkem, které v současné době pozorujeme, nelze řešit, jako by šlo o oddělené záležitosti, což se v současné době primárně děje. Tento typ přístupu totiž ignoruje skutečnost, že složky zemského systému se neustále vzájemně ovlivňují a tvoří rozsáhlou síť, kde změny v jedné oblasti ovlivňují ostatní.
• Před průmyslovou revolucí bylo průměrné pH oceánu přibližně 8,2. Dnes je průměrná hodnota pH oceánu přibližně 8,1. "To se nemusí zdát jako velký rozdíl, ale vztah mezi pH a kyselostí není přímý," uvádí agentura. "Každý pokles o jednu jednotku pH znamená desetinásobné zvýšení kyselosti. To znamená, že kyselost oceánu je dnes v průměru asi o 25 % vyšší než v předindustriální době.  
  
• https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-okyseleni-oceanu-sili-svet-je-na-prahu-prekroceni-sedme-planetarni-meze-261231
  

18.8.2023 Jih Spojených států nadále svírají teploty šplhající ke 40 stupňům Celsia, které mj. ohřívají vodu v Mexickém zálivu na dosud nevídanou úroveň. Teplotní rekordy v posledních dnech hlásili meteorologové ve státech Florida, Louisiana i Texas. Teplota vody při pobřeží na jihovýchodě USA za této situace místy šplhá až ke 38 stupňům, zatímco průměr pro celý Mexický záliv se pohybuje okolo 31 stupňů.

• Každé oteplení oceánu o jeden stupeň znamená asi pětiprocentní posílení větru provázejícího hurikán. Rovněž znamená asi 50procentní nárůst škod, jak vysvětlil Masters. 
• Město Phoenix v Arizoně zažilo 31 dní v řadě, kdy teplotní maximum dosáhlo alespoň 43 stupňů Celsia, 
  
• Podle odborníků bude teplota dál stoupat, protože oceány jsou zpravidla nejteplejší v březnu, nikoli v srpnu. Horkost vody pravděpodobně částečně způsobuje klimatický jev El Niño, který se objevil i v roce 2016. Mohou za ni ale také změny klimatu a oteplování atmosféry. 
  
• https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-nevidane-ohrati-mexickeho-zalivu-trva-voda-ma-az-38-stupnu-40441031# 
  

15.8.2023 Nedávno celým světem proběhla zpráva o nejvyšší průměrné denní teplotě na hladině světových oceánů. To byl ale jen střípek mnohem větší a znepokojivější skládačky. Oceány šokují vědce už měsíce a vrchol má teprve přijít. Rekordní průměrná teplota povrchu světových oceánů ve výši 20,96°C padla podle měření programu EU pro sledování atmosféry a klimatických změn Copernicus 31. července. Typickým příkladem z letoška je mořská horká vlna u floridských ostrovů Keys. Už v první půlce července tam byly měřeny teploty přes 36 °C, což bylo podle meteorologů zhruba o pět stupňů nad normálem pro letní období. Už tyto hodnoty někteří meteorologové označovali za "naprosto šokující". Koncem července ale jedna z bójí naměřila dokonce 38,4 °C, což se po oficiálním potvrzení měření může stát vůbec nejvyšší teplotou naměřenou v oceánu.

V červnu povrchové teploty moře o 5 °C stupňů nad průměrem satelity naměřily i u břehů Velké Británie a v Baltském moři docházelo dokonce k výkyvům o 8 °C. Nová rekordní teplota povrchu mořské hladiny letos padla i ve Středozemním moři. O půl stupně byl překonán rekord ve výši 28,25 °C z roku 2003, kdy v Evropě následkem horkého počasí zemřely desítky tisíc lidí.

• Vliv mořských horkých vln na počasí je složité téma a nedá se říct, jaké změny v počasí v důsledku aktuálních teplot v severním Atlantiku či jinde očekávat. Obecně se nicméně vědci shodují na tom, že tyto události zvyšují pravděpodobnost extrémního počasí, jako jsou například tropické cyklóny nebo vysoké srážky.
• Teplejší oceány zároveň znamenají i větší problém se zvedající se hladinou, obecně menší množství kyslíku ve vodě a mají i horší schopnost pohlcovat oxid uhličitý, což znamená další zrychlování změny klimatu. 
• https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-rekordni-teplota-oceanu-sokuje-vedce-proc-je-to-tragedie-i-pro-pevninu-235323 
  

18.6.2023 Teplota hladiny vody v Atlantiku skokově vzrostla, má vliv na počasí v Evropě. Atlantický oceán významně ovlivňuje počasí nejen v Evropě, ale i ve Spojených státech. Teplota jeho hladiny v posledních týdnech dosáhla historických rekordů. Vysoké teploty zaznamenali odborníci už během března, na začátku června pak hodnoty vystoupaly na další maxima.

Místo tlakové výše se totiž nad Azorskými ostrovy usídlila tlaková níže. Ta začala pumpovat teplý vzduch z oblasti Karibiku směrem k africkému a jihoevropskému pobřeží, kde začal teplý vzduch ohřívat hladinu Atlantiku.

"Je to velmi vzácná situace. V moderní době, kdy teplotní anomálie díky satelitům měříme, je tento jev úplně nový.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-teplota-hladiny-vody-v-atlantiku-v-cervnu-skokove-vzrostla-232643#

21.3.2023 Na hladině Atlantského oceánu se letos podle expertů vytvořila rekordně velká masa mořských řas, které by v létě mohly zavalit pláže amerického státu Florida. Pás nahnědlých rostlin o šířce okolo 8800 kilometrů míří do Mexického zálivu a už nyní znepříjemňuje pobyt na mexických plážích. Příčina není zcela jasná, vědci spekulují o vlivu klimatické změny či znečištění.

• Výkvěty jsou větší a větší a letos to vypadá na nejsilnější rok od začátku záznamů.
• Vysvětlení růstu řasových polí vědci stále hledají. "Myslí si, že by to mohlo souviset s teplejší vodou v důsledku klimatických změn nebo se znečištěním (oceánu) živinami, fosforem, sodíkem.
• Řasy podle něj obvykle drží dál od pevniny systém mořských proudů, tentokrát se však masa hroznovice "utrhla a zdvojnásobila za měsíc svou velikost".  
  
• https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-obri-pas-morskych-ras-v-atlantiku-muze-zahltit-floridske-plaze-40426446#
  

19.3.2023 Vesmírné černé díry pohlcují vše, co se dostane do jejich blízkosti, a to včetně světla nebo jiných energetických toků. Něco podobného ale vědci našli také přímo na Zemi, lépe řečeno v jejích oceánech. Ohromné a silné vodní víry v některých jejich místech vtáhnou pod hladinu vše, co se přiblíží. Návratu není, a to ani pro samotnou vodu.

• Oceánské "černé díry" jsou obřími víry, které díky své velikosti a síle dokáží přitáhnout a obrazně řečeno také spolknout vše, co se dostane do jejich blízkosti. Jakmile začne být cokoliv unášeno tou nejvzdálenější kruhovou cestou kolem nenasytného otvoru uprostřed nekonečných vod, je jeho osud zpečetěn, ať už jde o mikroorganismy, vodní zvířata, odpad, ropu nebo třeba teplejší sladkou vodu, která v daných místech zdánlivě nemá co dělat.  
  
• Vodní černé díry mohou v průměru měřit i sto padesát kilometrů. Jak takové víry, jichž je podle vědců stále více, vlastně vznikají? Na vině jsou proudy teplé vody, které míří do míst, kde se dříve nevyskytovaly.  
  
• Oceánské vodní víry v mnoha vlastnostech skutečně podobají vesmírným černým dírám, jen zde místo se světlem museli počítat s tekutinou. Stejně jako světlo z černé díry, neunikne ani voda z tohoto víru. Pro laika jde o nepochopitelnou skutečnost, ale příroda je zkrátka ještě mocnější a záhadnější, než si vůbec umíme představit.  
  
• https://www.poznatsvet.cz/clanek/vodni-vir.html?
  

8.2.2023 Vědci z Kalifornské univerzity v Irvine, kteří se zabývají systémem Země, zjistili, že se hluboká cirkulace Atlantiku a jižního oceánu zpomaluje v důsledku ohřívání mořské vody způsobeného klimatem. Pokud bude tento stav pokračovat, bude schopnost oceánu odstraňovat oxid uhličitý z atmosféry značně ztížena, což zesílí účinky globálního oteplování.

Nedávná studie těchto vědců zjistila, že atlantická meridionální cirkulace a jižní meridionální cirkulace se mohou do roku 2100 zpomalit až o 42 %. Nejhorší scénář simulací dokonce naznačuje, že by se SMOC mohl do roku 2300 zcela zastavit.

https://techsvet.cz/nejnovejsi-zpravy/cirkulace-v-oceanech-se-zastavuje-hrozi-globalni-katastrofa-rika-studie/janpakandl/?

26.12.2022 Ruští vědci zjistili, že oslabení magnetického pole Země vede ke zmenšení velikosti korýšů dafnie a zpomalení jejich rozmnožování, což je charakteristické zejména pro vodní prostředí s nízkým obsahem kyslíku. To naznačuje, že další oslabení magnetického pole Země zhorší životaschopnost zooplanktonu, uvedla v pondělí tisková služba Ruské vědecké nadace (RNF).

• Pokles síly geomagnetického pole se může stát důležitým faktorem, který umocňuje účinky nedostatku kyslíku ve vodě, včetně těch, které souvisí s globálním oteplováním. Experimentální data, která jsme získali, lze použít k předpovědi negativního účinky globálních geofyzikálních a klimatických procesů.
• Jak se dnes geofyzici domnívají, poloha magnetických pólů Země není konstantní. Pravidelně mění místa, jejichž stopy vědci našli v ložiscích starověkých jílů a vulkanických hornin. Někdy jsou takové posuny pólů dočasné, jako tomu bylo zejména před 40 000 lety (Beringova šíje, která v době ledové spojovala Čukotku a Aljašku, vznikla asi před 35,7 tisíci lety), a jindy, jako asi před 780 000 lety, se stanou trvalými. 
  
• Jak přesně tento proces probíhá, proč k němu dochází, geologové zatím nedokážou říci, ale tuší, že souvisí se změnami v pohybu proudění uvnitř kapalné části zemského jádra a s vlnami, které se šíří po jeho povrchu. V posledních letech se zájem o tento problém zvýšil, protože vědci zjistili, že síla magnetického pole planety rapidně klesá už nejméně tři století.
• Další oslabení magnetického pole Země by mohlo oslabit životaschopnost zooplanktonu a také zvýšit účinek dalších negativních změn v ekosystémech, které jsou pravděpodobně spojeny s antropogenním globálním oteplováním. 
• To se projevilo tím, že samice korýšů se zmenšily, zatímco rozmnožovací cyklus začaly později a produkovaly méně potomků. Změny byly výrazné zejména při kombinaci oslabeného magnetického pole a nízké koncentrace kyslíku ve vodě. To naznačuje možné zvýšení negativního dopadu změny klimatu na ekosystémy Země s dalším snížením síly magnetického štítu Země  .
  
• https://nauka.tass.ru/nauka/16689919
  

26.12.2022 Evropští a američtí geologové objevili důkazy, že Beringova šíje, která v době ledové spojovala Čukotku a Aljašku, vznikla nečekaně pozdě, asi před 35,7 tisíci lety (k dočasným posunům pólů došlo před 40 000 lety). To naznačuje, že "most" mezi Novým a Starým světem vydržel o 10 tisíc let méně, než se dříve myslelo.

• Naše měření ukazují, že Beringův průliv byl zaplavován mořskou vodou nejméně do 38. tisíciletí před naším letopočtem. To vypovídá o neobvyklé historii tvorby ledovců během konce doby ledové a také naznačuje, že lidé a další" migranti "Byli tam výrazně méně času z Asie na vstup do Nového světa.
• Vědci tento objev učinili během izotopové analýzy vzorků mořské půdy odebraných ve třech různých oblastech Severního ledového oceánu, sousedících s Aljaškou a Čukotkou. 
• Území Beringovy šíje zůstalo pokryto vodou minimálně do 38. tisíciletí před naším letopočtem. V minulosti se vědci domnívali, že most mezi Starým a Novým světem se objevil asi 10 000 let před touto časovou značkou, dlouho před začátkem posledního ledovcového maxima, poslední epizody ledovcového postupu.  
  
• Měření profesora Sigmana a jeho kolegů zase ukazuje, že výskyt Beringovy šíje a začátek posledního ledovcového maxima se časově téměř shodovaly. To vypovídá o velmi neobvyklé historii růstu severní ledové čepice na konci doby ledové a také výrazně mění chápání vědců, jak mohli starověcí lidé a zvířata migrovat ze Starého světa do Ameriky nebo se pohybovat opačným směrem.
• https://nauka.tass.ru/nauka/16693495 
  

26.12.2022 Jak vědci vysvětlují, takzvané zabijácké vlny, stejně jako jejich analogy ze světa elektroniky a optiky, jsou anomálně silné oscilace mořské hladiny, které pravděpodobně vznikají v důsledku nelineárních procesů. To je to, co fyzici nazývají jevy, které nelze popsat pomocí sady několika lineárních rovnic. To znamená, že pod vlivem více vnějších faktorů nelze jejich chování vypočítat jako součet změn, ke kterým by došlo při působení každého z faktorů samostatně.

• Slyunyaev a jeho kolegové z Austrálie a Japonska poprvé v praxi reprodukovali nelineární procesy, které generují "vražedné vlny" v oceánu. Při provádění těchto experimentů a souvisejících výpočtů se vědci opírali o myšlenku předloženou v roce 1968 sovětským akademikem Vladimirem Zacharovem, který navrhl k popisu takových vln použít takzvanou nelineární Schrödingerovu rovnici.

• Jde o speciální verzi klasické Schrödingerovy rovnice, která se v tomto případě používá k popisu pohybu světelných částic a vln různými prostředími s nelineárními vlastnostmi, spíše než k popisu chování kvantových částic. Ruští a zahraniční vědci použili k řešení této rovnice přístup, který navrhl již v roce 1983 slavný britský matematik Howell Peregrine.

• Výpočty ukázaly, že vznik "vražedných vln" souvisí s přítomností stojatých vln v krátké vzdálenosti od břehů moří a oceánů. Vznikají jako důsledek odrazu vln směřujících ke břehu od stacionárních konstrukcí, strmých útesů a jiných překážek. Fyzikům se podařilo nastartovat tvorbu miniaturních "zabijáckých vln" vzájemným střetem dvou sad vln, které tato instalace produkovala a odrážela se od jedné z jejích stěn.
  

• https://nauka.tass.ru/nauka/16688301
  

16.12.2022 Z Vandenbergovy základny v Kalifornii dnes odstartovala raketa Falcon 9 společnosti SpaceX se satelitem, který v následujících letech prozkoumá a zaznamená stav pozemských oceánů a povrchové vody. Informovala o tom agentura AP, podle níž je satelit potřeba kvůli mapování dopadů klimatických změn, které někde vedou ke stále horším suchům a jinde zase k záplavám (ČTK)

3.7.2022 Jsou velmi malí, ale je jich tolik, že tvoří 90 % života v oceánech. Ještě před pár lety se přitom o mořských mikroorganismech skoro nic nevědělo. K jejich globálnímu výzkumu výrazně přispěla laboratoř parazitologa Julia Lukeše. Mořské mikroorganismy produkují 50 % veškerého kyslíku na této planetě, ukládají oxid uhličitý a tvoří i většinu celé oceánské biomasy. Stačí, aby se v oceánu změnilo pH, a můžou své funkce přestat plnit.

• Mořské mikroorganismy v první řadě produkují 50 % veškerého kyslíku na této planetě. My všichni vidíme, a tudíž prožíváme, když hoří například deštné pralesy na Borneu nebo v Amazonii, ale ono stačí, aby se nepatrně změnilo pH či teplota vody v oceánu a to významně zahýbá s prvoky. To my však hned neuvidíme, dozvíme se to až se značným zpožděním a už bude problém cokoli s tím dělat. 
  
• Druhou klíčovou schopností těchto prvoků je ukládání oxidu uhličitého, tak masivně produkovaného naší civilizací. Při fotosyntéze ho prvoci naváží a po jejich krátkém životě klesnou na oceánské dno, kde se oxid uhličitý na miliony let uloží. 
  
• Prvoci jsou zásadní kvůli jejich postavení v potravinové pyramidě. Víme toho už opravdu hodně o žralocích či velrybách, ale je třeba si uvědomit, že tito charizmatičí tvorové představují i při jejich obrovské hmotnosti jen nepatrný zlomek života v moři, jehož naprostá většina je pouhým okem neviditelná. Právě tito nepatrní členové mořského planktonu jsou potravou ryb a dalších organismů, které zase živí značnou část lidstva. Paradoxem je, že mořské prvoky i přes jejich gigantický vliv studuje mnohem méně vědců než třeba jen žraloky. 
  
• Tyto organismy totiž mají většinou schránky například z vápníku či křemíku a při změně pH začnou mít problémy je vytvářet a tím pádem nemohou existovat. Prvoci velice hákliví i na teplotu. Když dojde k její změně, přesouvají se jinam a některé části oceánu začnou ztrácet život. Prvoci jsou na naší planetě už miliardy let a se změnou teplot si tudíž poradí, ale změny teplot v industriální éře se na ně dějí příliš rychle.
  
• Prvoci, které studujeme, jsou například i součástí korálů. Jejich katastrofální vymírání na Velkém bariérovém útesu u Austrálie je v podstatě důsledkem toho, že jeden prvok, který žije s korály v symbióze, už zvýšenou teplotu nezvládá, zabalí to a krátce na to umírá i korál.
• Cílem naším i řady kolegů bylo přenést alespoň některé prvoky do laboratoří, kde by se s nimi dalo levně pracovat. Dále jsme se pokusili vybrané prvoky přeměnit na tzv. modelové organismy, což znamená, že jim v laboratoři dovedeme vypínat a zapínat geny, a tím mnohem lépe pochopit, co se v jejich buňce děje. 
• Ukázalo se, že prvoci jsou do sebe schopní natáhnout z moře vzácné prvky, tím měnit svoji hmotnost a podle toho stoupat či klesat. Když se v hlubinách nají a přijde další část roku, kdy je potrava naopak v menší hloubce, tak prvoci závaží zase odloží a cestují vzhůru. 
• 70 % rozmanitosti živých tvorů, co jsou teď na planetě, je skryto právě v prvocích. To však je jejich donedávna skryté tajemství. Když se totiž podíváte na nějakého prvoka pod mikroskopem, třeba na krásnoočko nebo krevničku, která způsobuje malárii, vypadají obě buňky hodně podobně. Jsou to drobné, mrskající se kuličky. Tyhle dvě kuličky se ale ve skutečnosti svou biologií liší jako člověk a pivní kvasinka. A to se donedávna nevědělo. Znamená to, že třeba tito dva zmiňovaní prvoci se v evolučním procesu rozešli asi před miliardou let, zatímco člověk s pivní kvasinkou třeba jen před půlmiliardou let. Když se dva organismy v evoluci osamostatní a jdou vlastní cestou, platí, že čím déle po ní jdou, tím se stávají odlišnějšími.
  
• Troufnu si tvrdit, že v prvocích je skryto 90 % odpovědí na otázky kolem evoluce a vzniku života. Prvoci tady byly dřív, než vznikly první mnohobuněčné organismy. A od té doby se moc nezměnili. Když se tedy díváme do jejich buněk, díváme se stamiliony let do historie této planety,
• V těchto organismech je obrovské množství genů a předpokládáme, že tam jsou metabolické dráhy, jejichž pochopení může znamenat obrovský pokrok při produkci kyslíku, fixování oxidu uhličitého a podobně. Vizionářské představy navrhují prudce zvýšit množství prvoků v pustých oblastech oceánu, což by umožnilo výrazné zvýšení rybolovu. Předběžné pokusy ukazují, že by to možné bylo. . 
  
• Mořští prvoci se totiž také musí bránit bakteriím a brání se jim o hodně déle než my. O tomhle procesu jsme ale donedávna vůbec netušili, protože jsme o prvocích věděli tak málo. V tomto a dalších tématech je obrovský potenciál.
• Oceán je úplná virová polévka. Ve skutečnosti jich je tam tolik, že kdyby se natáhla DNA z mořských virů do jednoho vlákna, bylo by dlouhé deset milionů světelných let a dosáhlo by k šedesáti nejbližším galaxiím. Tyto viry na nás ale opravdu nepřeskočí, ty si řeší své věci v moři a to je jiný svět. 
• https://www.seznamzpravy.cz/clanek/tech-technologie-veda-prvoci-v-mori-vytvareji-50-kysliku-na-planete-staci-malo-a-prestanou-205862#d 
  

12.5.2022 Na oceánském dně je ukryto obrovské množství cukru, o němž se dosud nevědělo. Onou bonanzou, která je ukrývá, jsou podmořské louky pokryté mořskou trávou. Ukázal to nový výzkum. Vědci zjistili, že trsy mořské trávy na dně oceánu mohou pod svými vlajícími listy ukládat obrovské množství sladkého materiálu - což má zásadní důsledky pro uchovávání uhlíku i pro klimatickou změnu. 

Cukr se ve formě sacharózy (hlavní složka kuchyňského cukru) uvolňuje z mořských tráv do půdy pod nimi, konkrétně do nejbližší oblasti jejich kořenů, známé jako rhizosféra. Koncentrace cukru v mořském dně jsou díky tomu podle autorů nové studie asi osmdesátkrát vyšší, než by byly bez tohoto jevu. Celosvětově by podle výzkumného týmu mohly mořské trávy obsahovat až 1,3 milionu tun sacharózy.

• Kde se tolik cukru na mořském dně vlastně vzalo? "Mořské trávy cukr produkují během fotosyntézy.
• Za průměrných světelných podmínek spotřebují tyto rostliny většinu cukrů, jež vyprodukují, pro svůj vlastní metabolismus a růst. Ale při výrazném slunečním osvětlení, například v poledne nebo během letních měsíců, vyrobí mořské trávy více cukru, než mohou spotřebovat nebo uložit, a pak uvolňují přebytečnou sacharózu do své rhizosféry. Lze to přirovnat třeba k přepouštěcímu ventilu," dodala vědkyně.
• Překvapivé je, že tento přebytek cukru nepohlcují mikroorganismy v okolním prostředí. Podle vědců tomu zřejmě brání samy mořské trávy tím, že uvolňují fenolické sloučeniny stejným způsobem jako mnoho jiných rostlin.
• Tyto chemické sloučeniny - nacházející se kromě mnoha jiných míst v přírodě například v červeném víně, v kávě nebo v ovoci - jsou antimikrobiální látky, které tlumí metabolismus většiny mikroorganismů a zpomalují je.
• Mořské trávy jsou jedny z nejdůležitějších pohlcovačů tzv. modrého uhlíku (tedy uhlíku zachyceného světovými oceány a pobřežními ekosystémy) na planetě Zemi. Oblast mořské trávy dokáže vysát dvakrát více uhlíku než les stejné velikosti na souši, a navíc to stihne pětatřicetkrát rychleji.
• Právě podmořské louky s mořskou trávou však patří mezi nejzranitelnější planetární ekosystémy, jež soustavně ohrožuje lidská činnost i snižující se kvalita vody. A jestliže vědci dosud vypočítávali jen dopady vyplývající ze sníženého pohlcování modrého uhlíku, nyní k tomu mohou připočítat i případné ztráty významných ložisek sacharózy.
• https://www.denik.cz/veda/oceany-cukr-veda-morska-trava.html?

https://www.sciencealert.com/there-are-mountains-of-sugar-buried-in-the-ocean-and-we-re-only-just-learning-about-it

13.1.2022 Oceány slouží jako gigantické akumulátory. Přechází do nich 90 procent přebytečné energie, která se hromadí v klimatickém systému v důsledku zvyšující se koncentrace skleníkových plynů. Jejich kapacita však není nevyčerpatelná...Oceány se oteplují rychlostí sedmi atomových bomb za sekundu. Rozdíl mezi roky 2020 a 2021 odpovídá pohlcené energii sedmi hirošimských bomb, které vybuchují každou sekundu, 24 hodin denně, 365 dní v roce.

"Globální oteplování je vlastně oteplování oceánů. Pokud chcete vědět, jak rychle probíhají klimatické změny, odpověď najdete v oceánech," píše profesor Abraham v článku pro deník The Guardian a upozorňuje na důsledky oceánské oteplování.

Ledovce tají a zvyšují hladiny. Vyšší teplotě vody a zejména menšímu obsahu kyslíku se nedokážou dostatečně rychle přizpůsobit některé druhy ryb a mořských živočichů a vymírají. Do ovzduší se odpařuje větší množství vody, které zvyšuje nestabilitu počasí a zesiluje hurikány a tajfuny.

Vědci v analýze připomínají, že pokud by oceány nepohlcovaly většinu tepla, pevnina by se oteplovala mnohem rychleji. Varují však, že jejich kapacita jako úložiště energie není neomezená a může být vyčerpána.

https://nedd.tiscali.cz/oceany-se-otepluji-rychlosti-sedmi-atomovych-bomb-za-sekundu-526619?<br>

14.12.2021 Podle britských vědců byla Země kdysi vyprahlá a naše oceány byly pouhým výsledkem ledu a vody padající z mimozemských zdrojů, napsal web wionews.com.

K tomuto zjištění dospěli vědci studiem zrnek materiálu z asteroidu nazvaného 25143 Itokawa. Podle nich tato zrnka naznačují, že naše oceány pocházejí z vesmíru.

Luke Daly z Univerzity v Glasgow říká, že prach, který studovali, poskytuje přesvědčivé důkazy o tom, že naše oceány vznikly z vody z jiných částí sluneční soustavy. Podle něj existují jasné důkazy, že nejméně polovina vody na Zemi byla filtrována meziplanetárním prachem.

Vědci v článku publikovaném v časopise Nature Astronomy uvádějí, že zrnka přivezená z asteroidu obsahovala značné množství vody. Daly vysvětluje, že tato voda byla s největší pravděpodobností vytvořena slunečním větrem - proudem částic vycházejících ze Slunce. V oblacích prachu, které se vznášejí po celé sluneční soustavě, tyto částice interagovaly s atomy kyslíku a vytvářely molekuly vody, které se v průběhu historie sluneční soustavy v oblacích hromadily a začali pronikat z oblohy na zem.

• Veškerá voda, která se nachází v našich mořích, nepochází ze zrnek slunečního prachu. Stejně významně by k tomu přispěl led z komet a asteroidů, které na Zemi dopadají. Sluneční prach a ledové komety poskytly oceány, v nichž se pak vyvinul život. 
  
• Voda může být i na jiných světech naší sluneční soustavy, možná ve formě ledu, což má hluboké důsledky pro budoucí průzkum vesmíru a pátrání po životě v celém vesmíru. 
  
• https://www.wionews.com/science/wait-what-scientists-say-water-in-our-oceans-has-alien-origins-436557
• https://techsvet.cz/nejnovejsi-zpravy/voda-v-nasich-oceanech-je-mimozemskeho-puvodu-tvrdi-britsti-vedci/martinskocdopole/

11.6.2021 Vědci zabývající se plastovým odpadem v oceánech dospěli k překvapivému závěru. Původ většiny odpadu, který se v mořích hromadí, má totiž jednoho společného jmenovatele - jídlo s sebou.

Podle závěrů nově publikovaného výzkumu v odborném časopise Nature Sustainability tvoří největší podíl plastického odpadu v oceánech obaly a příslušné pomůcky pro konzumaci jídla s sebou.

Vědci ze španělské Universidad de Cadíz vycházeli z výzkumu 12 milionů položek odpadu v oceánech, které získali napříč 36 databázemi po celém světě. Zahrnuli do něj plasty, z nichž bylo jasně možné identifikovat, k čemu původně sloužily. Tým pod vedením vědkyně Carmen Morales-Casellesové relevantní objekty následně roztřídil podle jeich typu, původu a složení materiálu.

• Nepřekvapilo nás, že plast tvoří 80 % odpadu, ale vysoký podíl odpadu z konzumace takeaway nás překvapil. Nešlo jen o odpad z McDonald's, ale i lahve na vodu a další nápoje jako Coca-Cola nebo plechovky.

Výsledky ukázaly, že 88 % plastu v oceánech tvoří odpad spojený se stále více populární konzumací takeaway (s sebou). Nejvíce zastoupené jsou plastové tašky a sáčky (14 %), lahve (12 %) a jednorázové jídelní boxy a příbory (9 %). Pětici nejrozšířenějšího odpadu v mořích uzavírají obaly na jídlo a syntetické provazy spojené s rybolovem. Právě objekty spojené s tímto průmyslem jsou hned po obalech sloužících pro gastronomii druhým největším znečišťovatelem. Rybářské sítě tvoří například 8 % z celkového plastového odpadu.

Odpad spojený s konzumací jídla se dle vědců usazuje nejvíce při pobřeží nebo na mořských dnech v blízkosti pevniny. Naopak sítě a provazy se nacházejí především na otevřených mořích dále od břehů.

• Přestože existuje osvěta například kolem přítomnosti brček a míchátek v mořích, jež ve skutečnosti tvoří pouze 2,3 % odpadu, nebo vatových či zmrzlinových tyčinek, tvořících 0,16 % odpadu, je třeba řešit problematiku komplexně a neodvádět těmito tématy pozornost od jádra věci.
  
• Vědci také apelují na větší odpovědnost ze strany výrobců a řešení problému hned na začátku.
  
• Výzkum z 42 evropských řek tak například ukázal, že Turecko, Itálie a Velká Británie jsou třemi největšími přispěvateli plastů do mořských vod. Z Evropy pak ročně dopluje do oceánů 307 až 925 milionů kusů plastového odpadu.
  
• https://www.seznamzpravy.cz/clanek/odpad-dominujici-v-oceanech-pochazi-z-jidla-s-sebou-uvadi-studie-167046#

10.6.2021 Americká kartografická společnost National Geographic změní atlasy světa, na kterých nově přibude pátý oceán. Moře kolem Antarktidy nyní ponese pojmenování Jižní oceán, uvedla společnost. Vědci o pojmenování vod v nejzazší části jižní polokoule vedli spory, oficiální použití nového termínu v mapách je ale důležitým mezníkem.

Vody kolem Antarktidy byly až do nynějška na mapách označovány jen jako výběžky Atlantského, Indického a Tichého oceánu, nyní ale National Geographic svým rozhodnutím posvětil názory mnoha odborníků, že si Jižní oceán zaslouží geografickou samostatnost. Mezinárodní hydrografická organizace (IHO) název Jižní oceán používá od roku 2000. Severní hranice Jižního oceánu na mapách povede mezi 50 a 62 stupněm jižní šířky, patřit do něj už ale nebude Drakeův průliv mezi Hornovým mysem v Jižní Americe a Jižními Shetlandami ani blízké Moře Scotia u Antarktického poloostrova.

Na rozdíl od Tichého, Atlantského, Indického a Severního ledového oceánu neohraničuje Jižní oceán pevnina, ale podmořský antarktický cirkumpolární proud (ACC). Díky němu má voda kolem Antarktidy jiné vlastnosti, které jsou důležité pro tisíce specifických druhů.

https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/clanek/v-mapach-pribude-paty-ocean-40362838# 

5.6.2021 Množství kyslíku ve sladkovodních jezerech mírného pásu po celém světě rychle klesá - rychleji než v oceánech. Trend, který je z velké části způsoben změnou klimatu, ohrožuje sladkovodní organismy i kvalitu pitné vody. Na výzkumu, zveřejněném nyní v časopise Nature, se podílel také hydrobiolog Josef Hejzlar z Biologického centra Akademie věd, který hodnotil data z českých jezer a nádrží.

"Voda v římovské nádrži se za tu dobu oteplila na hladině o 2 stupně, což je nejméně o jeden stupeň víc, než je průměrný teplotní nárůst ve světových jezerech. Je to způsobené změnou atmosférického proudění nad střední Evropou.

• Poklesy kyslíku rozpuštěného ve vodě jsou také výrazné. Rozsah bezkyslíkatých zón v hlubokých vrstvách na konci letního období se zde v posledních 30 letech zdvojnásobil, a to i přes určité snížení přísunu znečištění do nádrže, ke kterému došlo s postupným zlepšováním čištění odpadních vod v povodí této vodárenské nádrže.
• Jezera jsou indikátory změn a potenciálních hrozeb v životním prostředí, protože reagují na děje v okolní krajině a atmosféře. Zjistili jsme, že se velmi rychle mění, což ukazuje, jak výrazně už probíhající atmosférické změny ovlivnily ekosystémy.
• Koncentrace kyslíku ve vodě ovlivňuje kromě biodiverzity řadu dalších charakteristik kvality vody. Když množství kyslíku klesne, začnou se například množit bakterie, kterým se daří v prostředí bez kyslíku a produkují účinný skleníkový plyn - metan. To zapříčiňuje, že jezera v důsledku ztráty kyslíku uvolňují do atmosféry více metanu. Navíc se ze sedimentu na dně uvolňuje do vody více fosforu, který již nyní v přesycených rybnících a jezerech představuje velkou živinovou zátěž a způsobuje mimo jiné růst řas a sinic, jež mohou produkovat toxické látky.
• Odkysličení povrchové vrstvy vody je u většiny jezer způsobeno fyzikálními zákonitostmi, a to zejména vlivem nepřímé závislosti rovnovážné koncentrace kyslíku ve vodě, jež je v kontaktu s atmosférou, na teplotě. Čím je teplota vody vyšší, tím méně kyslíku voda pojme. Má to vliv i na hlubší jezerní vrstvy s nízkou teplotou, které jsou během teplé části roku nehybné. Při zvýšené teplotě hladinové vrstvy klesá množství kyslíku, které do hlubších vrstev od hladiny proniká. S růstem teploty se také prodlužuje délka stabilního zvrstvení vodního sloupce, takže se kyslíku ve spodních vrstvách vyčerpává více. A úbytek kyslíku ve vodě nad sedimentem je úzce spojen se zhoršením čistoty vody.
• https://www.seznamzpravy.cz/clanek/efekt-klimaticke-zmeny-v-cesku-z-jezer-mizi-kyslik-zhorsuje-to-pitnou-vodu-156753#<br>

25.4.2021 Plány na masovou výrobu elektromobilů s sebou nesou i hledání nových zdrojů kovů, využívaných do baterií. V Tichém oceánu se přitom v hloubce několika kilometrů nacházejí naleziště, která bohatstvím niklu a kobaltu předčí ta v Demokratické republice Kongo či Indonésii. Mezinárodní úřad pro mořské dno (ISA) má v létě schválit pravidla těžby. Mořští biologové a ekologové však varují, že přechod na zelenější energii může paradoxně vést k narušení křehkých ekosystémů oceánu.

"Dobývání kovů do baterií ze dna oceánu neprodukuje žádný tuhý opad, žádnou toxickou hlušinu a zlomek emisí uhlíku ve srovnání s pozemními zdroji," brání se společnost s tím, že odpor proti těžbě z moře je zároveň hlasem pro pokračování emisí skleníkových plynů či drancování pozemních ložisek.

"Tento průmysl nabízí falešnou dichotomii, že pokud chceme obnovitelnou energii a auta na elektrické baterie, musíme těžit v hlubinách moří," tvrdí však Lisa Levinová ze Scripp's Institution of Oceanography v kalifornském San Diegu. Podle ní je třeba především účinná recyklace baterií, která sníží potřebu neustálého hledání nových zdrojů.

4.2.2021 Hladina oceánů roste a roste rychleji, než jsme předpokládali. V úterý byly zveřejněny revidované údaje v Ocean Science. Tento růst zasáhne 2/5 lidské populace, která žije na pobřeží a v jeho blízkosti. Půjde například o pojištěný majetek v hodnotě bilionů dolarů. Tento majetek je ohrožený bouřemi a povodněmi. Zde už není pravda, že by se nás to netýkalo. Pojišťovny musí rozkládat svá rizika. Nemohou (nechtějí) platit více, než vyberou (v tomto směru jsou velmi konzervativní), proto musí více vybrat, aby mohly více vyplácet. A to se nás už týká.

Poslední výzkumy ukazují, že budeme muset redukovat emise uhlíku mnohem více, než jsme předpokládali. Abychom udrželi hladinu oceánů pod kontrolou.

"Znamená to, že náš uhlíkový rozpočet je ještě vyčerpanější," uvedl Aslak Grinsted, geofyzik z univerzity v Kodani, který je spoluautorem výzkumu. Ekonomiky potřebují snížit emise o dalších 200 miliard metrických tun uhlíku - což odpovídá přibližně pěti letům globálních emisí - abychom zůstali na prahových hodnotách stanovených předchozími prognózami.

Nová pozorování ukazují, že do konce století může moře stoupnout o půl metru, pokud průměrná teplota stoupne jen o 0,5°C. V současnosti se ale zdá, že teplota stoupne do konce století o 2°C a to by znamenalo vzestup mořské hladiny o více než 1 metr.

Rostoucí teploty roztavily již 28 bilionů metrických tun ledu - to odpovídá 100 metrů silné ledové vrstvě pokrývající celé Spojené království. Tato čísla zvyšují pravděpodobnost nejhorších klimatických scénářů. I tak se ukazuje, že nejhorší dřívější předpoklady byly příliš konzervativní.

https://os.copernicus.org/articles/17/181/2021/#:~:text=We%20define%20a%20new%20transient,temperature%20increases%20on%20this%20timescale.

https://www.lodninoviny.cz/Cruising/hladina-oceanu-stoupa-nad-ocekavani-rychle

4.2.2021 Tajemný fenomén způsobuje, že Atlantský oceán se každým rokem zvětšuje. Tento pomalý posun oceánů je způsoben pokračujícím pohybem tektonických desek Země, protože desky pod Amerikou se oddělují od těch pod Evropou a Afrikou. Co se přesně děje? Hluboké geofyzikální síly, o které se tento epický jev opírá, zdaleka nejsou plně pochopeny, ale vědci možná právě identifikovali důležitého přispěvatele k tomu, co se děje. V nové studii vědci naznačují, že hřebeny středního oceánu, tedy horské útvary, které se rozléhají podél mořského dna mezi tektonickými deskami, by mohly být více zapojeny do přenosu materiálu mezi horním a dolním pláštěm pod zemskou kůrou, než jsme si dříve uvědomovali. "U středooceánských hřebenů se obvykle nepředpokládá, že by hrály nějakou roli." 

https://veda.instory.cz/1547-tajemny-fenomen-zpusobuje-ze-atlantsky-ocean-se-kazdym-rokem-zvetsuje.html

1.1.2021 NEJROZSÁHLEJŠÍ PROGRAM PRO VÝZKUM ATLANTIKU OBJEVIL I PODVODNÍ HLUBINNÁ MĚSTA. V rámci programu ATLAS byli podvodní roboti vysláni do hlubokých světů, oblastí, které dosud nebyly prozkoumány. Našli tam tucet nových druhů. Ryby, studenovodní korálové útesy, nové druhy bezobratlých mořských hub a 35 již popsaných druhů v neznámých oblastech, to vše představeno v 113 vydaných článcích.

Černí koráli sice neblednou jako koráli v mělčích vodách, oteplování ale proniká už i do hlubších částí oceánů, kde ohrožuje tamní život. "Pokud jsou tato města lidmi poškozena, ryby se nemají kde rozmnožovat a funkce těchto ekosystémů je pro budoucí generace ztracena," vysvětluje koordinátor ATLAS Murray Roberts.

Až 20 % hlubinných ekosystémů je vystaveno riziku rybolovu a okyselování oceánů. Okyselování oceánů u korálů připomíná osteoporózu u lidí. Také uvedl, že se tato stanoviště v následujících sto letech úplně zhroutí. Znepokojivé jsou i zpomalující hlavní proudy Atlantiku. U proudů teplé a slané vody trvá déle, než se ochladí a potopí. Vzniká tak riziko stoupajících hladin, změn v povětrnostních podmínkách a vliv na zdroje, k nimž mají hluboké mořské ekosystémy přístup.

ATLAS byl sice ukončen, pro vědce však slouží jako model. Další takový projekt, který má probíhat do roku 2023, bude prozkoumávat hluboké vody v jižní části Atlantiku, které nám nejsou dostatečně známy. O Atlantiku toho víme méně než o Měsíci a Marsu. Jaké bude mít oteplování oceánů vliv na život ve větších hloubkách, proto zatím není jasné. Některé takové druhy mohou vymřít dříve, než je najdeme. 

https://techfocus.cz/veda-vesmir/2745-nejrozsahlejsi-program-pro-vyzkum-atlantiku-objevil-i-podvodni-hlubinna-mesta.html?<br>

25.12.2020 Do konce století klesne hladina Kaspického moře o devět až 18 metrů, uvádí studie univerzity v Utrechtu vycházející z dat německých a nizozemských vědců. Při nejhorší variantě 18 metrů by se plocha hladiny moře zmenšila o více než třetinu. Hladina Kaspického moře klesá už od devadesátých let, na vině je znečištění, odpařování vody a zimy bez ledové pokrývky. Podle vědců z univerzit v Giessenu, Brémách a Utrechtu bude tento trend stále výraznější a může být i zdrojem konfliktů v regionu. Na březích moře o rozloze 371 tisíc kilometrů čtverečních, což je téměř pětkrát rozloha Česka, leží Ázerbájdžán, Rusko, Írán, Turkmenistán a Kazachstán. Při poklesu hladiny moře budou tyto země zřejmě muset předefinovat své hranice a stanovit nová pravidla pro rybolov v těchto vodách, uvádí studie.

https://www.e15.cz/zahranicni/kaspicke-more-klesne-brzy-az-o-18-metru-prinese-to-nejen-ekologicke-problemy-varuje-studie-1376537

3.12.2020 Vědci objevili něco podivného. Pod Čínou se nachází mořské dno z tísíce kilometrů vzdáleného místa. Přestože se to nemusí zdát, kontinentální kůra je poměrně lehká a doslova se vznáší na mnohem hustších hmotách. Kontinenty se tak formují, lámou, ale nezanikají v zemské kůře. Na rozdíl od zemské kůry, která tvoří oceánské dno. Ta se noří hluboko do zemského pláště až do hloubek stovek kilometrů. Vědci nyní objevili v Číně část oceánské kůry, která kdysi tvořila dno Tichého

Dosud byla objevena část mořského dna v zemském plášti v maximální hloubce okolo 200 kilometrů. Část dna Tichého oceánu, které objevili pod Čínou, však klesá pod úhlem 25 stupňů až do hloubky více než 600 km pod zemským povrchem. 

Vědci se v rámci nového výzkumu zaměřili na přechodovou zónu zemského pláště v hloubce až 600 kilometrů, kterou zkoumali pomocí více než 60 000 různých měření. Data čínsko-amerického týmu překvapivě odhalila, že pod územím severovýchodní Číny se v přechodné zóně zemského pláště nachází deska oceánské kůry, která kdysi tvořila dno Tichého oceánu.

Záhada čínských sopek

Seismická data odhalila v blízkosti desky také přítomnost taveniny, která způsobuje masivní uvolňování vody, kterou je deska nasáklá. Tato voda pod obrovským tlakem mění strukturu minerálů a dochází k jejich tavení, což vysvětluje také existenci sopek na čínsko-korejském pohraničí. Tyto sopky jsou totiž vzdálené od okraje litosferických desek nejméně tisíc kilometrů a vědci se domnívají, že vznikly právě díky přítomnosti taveniny. 

https://veda.instory.cz/1472-vedci-objevili-neco-podivneho-pod-cinou-se-nachazi-morske-dno-z-tisice-kilometru-vzdaleneho-mista.html?

20.11.2020 Atlantik kvete a není to dobře. Lepkavé hnědé řasy zamořují pobřeží. Sargassum nebo hroznovice se v tunách vyplavují na mexické, karibské, floridské i další pobřeží. Nejen že hyzdí tamní pláže a zapáchají, ale jsou i toxické. Jejich populace sílí v posledních devatenácti letech

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fotky-atlantik-kvete-a-neni-to-dobre-lepkave-hnede-rasy-zamoruji-pobrezi-130427#<br>

22.10.2020 Teploměry kotvící na dně Atlantského oceánu zaznamenaly za poslední desetiletí průměrné zvýšení teploty asi o 0,02 stupně Celsia , uvádějí vědci v dopisech z 28. září o geofyzikálním výzkumu . Toto oteplování může být důsledkem změny klimatu způsobené člověkem, která zvýšila teploty oceánů poblíž povrchu ( SN: 9/25/19 ), ale je to nejasné, protože o nejhlubších a nejtemnějších částech oceánu je známo tak málo. 

"Hluboký oceán pod asi 2 000 metry není příliš dobře pozorován," říká Chris Meinen, oceánograf amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru v Miami. Hluboké moře je tak těžké dosáhnout, že teplota v daném místě výzkumu se obvykle měří pouze jednou za deset let. Meinenův tým však měřil teploty každou hodinu od roku 2009 do roku 2019 pomocí senzorů mořského dna na čtyřech místech v argentinské pánvi poblíž pobřeží

https://www.sciencenews.org/article/ocean-warming-deepest-coldest-temperature?

14.10.2020 Oceány a moře se zklidňují. A to je pro lidstvo zlověstná zpráva. Výzkum týmu vedeného Michaelem Mannem, profesorem klimatických změn na Pensylvánské univerzitě, dospěl k závěru, že změna globálního podnebí v posledních desetiletích snižuje cirkulaci vody v oceánech a mořích.

Oceány a moře ztrácejí schopnost pohlcovat oxid uhličitý, jehož vysoké koncentrace přispívají k oteplování planety. Atmosféra tím postupně přichází o 'nárazníkové pásmo', které by další postup klimatické změny zpomalovalo. 

Je to opačný jev než ten, který pozorujeme v ovzduší. Při globálním oteplování, které pohání spalování fosilu naší civilizací, se povrch planety a vzduch v nízkých výškách oteplují rychleji než vzduch ve vyšších vrstvách atmosféry. Vyšší teplotní rozdíly tlačí těžší studený vzduch dolů z zemi a vedou k vyšší cirkulaci vzduchu, k nestabilitě atmosféry, k prudkým bouřím a k většímu počtu dalších extrémních meteorologických jevů.

U oceánů a moří funguje globální oteplování úplně jinak. Teplé a lehčí povrchové vody se ohřívají výrazně rychleji než studené, hlubší a také těžší vody, které jsou bohatší na kyslík. Je to dáno tím, že teplo proniká do hlubin pomalu.

Říká se tomu stratifikace oceánu. Cirkulace se snižuje, oceány se (ve svém objemu) stávají stabilnější. K povrchu stoupá méně hluboké vody nesoucí živiny a kyslík a voda na povrchu absorbuje méně atmosférického oxidu uhličitého.

Ke stabilitě oceánů přispívá i tání. Hustota mořské vody závisí nejen na teplotě, ale také na slanosti. Sladká voda je lehčí než slaná voda a tání ledu vede k hromadění lehké vody na povrchu, zejména ve vyšších zeměpisných šířkách.

• oceány pohlcují až 25 % člověkem vytvořeného oxidu uhličitého a 90 % tepla vytvářeného skleníkovými plyny. Platí však za to tím, že se stávají kyselými. 
  
• Teplejší povrchová voda také dodává sílu tropickým bouřím a začíná ovlivňovat podnebí i na pevnině, a to i ve vnitrozemí. Projevuje se to delšími obdobími sucha a dešťů. Co víc, teplejší vody také obsahují méně kyslíku, což může být problém pro oceánský život. 
  

Historicky změny klimatu obvykle trvaly tisíce nebo i statisíce let, během nichž měli živočichové a rostliny čas se novým podmínkám přizpůsobit. Jsou sice známy změny rychlejší, ale ty obvykle šly ruku v ruce s nějakou katastrofou a následně masovými vymíráním. 

• Rychlá změna klimatu je problém nejen pro faunu a floru, ale i pro lidskou civilizaci, která je na fauně a floře existenčně závislá 

https://nedd.tiscali.cz/oceany-se-zklidnuji-a-to-je-pro-lidstvo-zlovestna-zprava-497694