Koloběh vody, vodní cyklus

Koloběh vody znamená, že voda nepřetržitě putuje mezi povrchem Země a ovzduším. Bez sluneční energie a působení gravitace by to ale nefungovalo! Za většinu dešťů na pevnině může navzdory svému názvu malý koloběh vody, který se zároveň stará o snižování teploty pevniny. Při velkém oběhu vody pak dochází k výměně vody mezi oceánem a souší. Je možná ještě větší cyklus, kdy dochází k výměně vody mezi povrchem a jádrem planety, kde je ve vrstvě cca 400 -600km pod povrchem uložena voda v minerálu Ringwoodit, který obsahuje  1 -3 násobek vody na povrchu planety.

• Cykly mají spirálovitou vývojovou strukturu a na začátku a konci obvykle dochází ke skokové změně na novou úroveň poznání, nebo kvalitu.
• Pouhé 1 % z celkového množství vody se podílí na koloběhu na Zemi. Pro existenci planety je přitom koloběh vody nesmírně důležitý. 
  
• Klimatické modely předpovídaly, že by se vodní cyklus mohl zintenzivnit až o sedm procent na každý stupeň Celsia globálního oteplování, což znamená, že vlhké oblasti budou o sedm procent vlhčí a suché oblasti o sedm procent sušší (9.5.2022).
  

• Globální oteplování ovlivňuje koloběh vody s katastrofálními důsledky. Zároveň existuje zpětná vazba. Koloběh vody je doprovázen přenosem energie: při vypařování se prostředí ochlazuje a při kondenzaci se zahřívá (20.1.2023). Koloběh vody je provázán s koloběhem uhlíku a živin v přírodě.

Obnažený povrch půdy kukuřičného pole může mít za slunečného dne až 47 °C, zatímco teplota rostlin kukuřice, které se ochlazují čerpáním vody z půdy a jejím odpařováním (transpirací), dosáhne jen 32 °C. Teplý vzduch z půdy stoupá vzhůru a odnáší s sebou i hodně páry, z kukuřičného pole se tak voda ztrácí. Zato v lese je rozdělení teplot opačné: v hustém porostu bývá teplota okolo 23 °C, v korunách stromů pak téměř 30 °C 

Existuje koloběh přírody a také voda je v neustálém pohybu, může měnit své skupenství, ale nemůže téct vzhůru. Asi 96 % vody je shromážděno ve světových mořích, ale zhruba 90% vypařené vody, účastnící se oběhu vody připadá na vodu z moří a oceánů.  Za poslední doby ledové byla hladina oceánů o zhruba 120 -140 metrů níže než dnes. Výpar z oceánů, které tvoří cca 70% povrchu, je primární cestou, kterou se voda dostává do atmosféry. V globálním měřítku je množství vypařené vody shodné s objemem vody vracejícím se na Zemi ve formě srážek. Voda na planetě je rezervoár energie (skupenské teplo vody je ohromné Doc. P. Pokorný), vodní pára přenáší hodně energie (energie z moře se odfoukne doprostřed kontinentu, kondenzuje voda a uvolňuje teplo, naopak odparem teplo do vody vstoupí). Oceány hrají klíčovou roli v CO2 a jeho pohlcování a ukládání.

• 96,5% tvoří slaná voda
• 3,5% je sladká voda (ledovce, které nejsou dosažitelné potřebám lidstva)

Asi 10 % vypařené vody z oceánu je přeneseno nad pevninu  a padá zde ve formě srážek. Tuto vody přitahují lesy jako čerpadlo.

• Malý koloběh vody - probíhá pouze nad oceány, nebo pouze nad bezodtokovými oblastmi pevniny (je přirozený stav krajiny, která je v homeostázi). (Snížením podílu zeleně v krajině a vysoušením niv a zemědělské půdy jsme přerušili tzv. malý (místní) koloběh vody, díky kterému pršelo obden. Tyto srážky byly krátkodobé, bez výrazných erozních škod či povodní. Nyní přichází srážky téměř výhradně velkým oběhem – zejména z moře. Tyto srážky nesou velké množství vody a padají rychle a mocně, i když jich může v průměru ubývat. Suchá půda je vsakuje daleko hůř, než půda kyprá, a to je příčinou daleko intenzivnější vodní eroze a rychlých povodní s velkou energií povodňové vlny, která pak sklouzne krajinou jako "po střeše").
  
• Velký koloběh vody - dochází k přesunům vody mezi oceánem a pevninou. Tento koloběh je spojen s koloběhem sladké a slané vody.
• Koloběh vody pod zemí (hlubinný koloběh vody - Ringwoodit) - probíhá velmi pomalu i tisíce roků
• Koloběh vody mezi oceány, podzemím a zaledněnými kontinenty (zalednění v glaciálu a pokles hladiny oceánů až o 130 m), kolísání hladiny oceánů  v závislosti na oteplení a ochlazení. 

Koloběh vody začíná v oceánech, kde je soustředěno až 97 % veškeré vody na povrchu planety. Vlivem slunečního záření se slabá vrstva odpařuje a v moři zůstává sůl. Voda nastupuje dlouhou cestu vzduchem v podobě vodní páry a potom se sráží v oblacích. Když miniaturní kapičky, z nichž se skládají mraky dosáhnou dostatečné velikosti mění se v déšť nebo sníh.

• Ledovce představují 66 % sladké vody na planetě - rezerva, ke které nemáme zatím přístup.
• V podzemí je 100x více vody jak na povrchu.
• Voda nepadá systematicky, ani ve stejnou dobu ani na stejné místo, ale úhrnný objem globálních srážek zůstává v průměru stejný (má to možná nějaké zákonitosti, kterým úplně nerozumíme - určitý princip homeostáze), či mírně roste.

Dříve se častěji střídaly fronty a byl větší podíl dešťové vody, která pocházela z výparu z pevniny. Celosvětově totiž zhruba polovina vody, která prší, pochází z vody, která se vypařuje z pevniny - to je tzv. malý koloběh vody. Ta druhá polovina je ta, kterou přináší vítr z oceánů a z moří. I v této rovině probíhá proces cyklů - pulsů, které se mění.

Planeta dýchá pulsuje a nasává vodu v souladu s precesním rokem, kterou následně vypustí a dojde k potopě světa (pokaždé v polovině precesního cyklu v den rovnodennosti jedno a 13 000 roků dojde k apokalypse - potopě). Voda nad a pod zemí (symbol Vodnáře) zajišťuje cyklický kyvadlový proces (mezi souhvězdím Draka a Orionu), který je propojen s precesními cykly rovnodennosti (nástup věk Lva a Vodnáře). Nyní se voda ztrácí, jako jako před Tsunami a následně dojde k jejím zmnožení (Viktor Schauberger). Minerál, který akumuluje vodu pod povrchem se jmenuje Ringwoodit - v přechodové zóně pláště v hloubce 410 do 660 km je jeden až třikrát ekvivalent vody ve světě. Tento proces je provázán se "solární zábleskem" a transformací člověka (Vědomý člověk).

Koloběh vody podle Viktora Schaubergera

Video: koloběh vody

Malý, velký a hlubinný vodní cyklus

Malý koloběh vody - probíhá pouze nad oceány, nebo pouze nad bezodtokovými oblastmi pevniny (je přirozený stav krajiny, která je v homeostázi)

Velký koloběh vody - dochází k přesunům vody mezi oceánem a pevninou. Tento koloběh je spojen s koloběhem sladké a slané vody.

Hlubinný koloběh vody - tektonické desky přenáší vodu do zemského pláště (do přechodové zóny zemského pláště v hloubce několik set kilometrů pod povrchem, kde je voda absorbována minerálem zvaným ringwoodit (díky vysokému tlaku a teplotě se štěpí molekuly vody. Vznikají tak hydroxylové radikály (-OH) . Póry v ringwooditu absorbují hydroxylové radikály. To zachycuje rozloženou vodu uvnitř molekulární struktury minerálu). Následně voda z ringwooditu uniká a cestuje zpět na povrch uvnitř magmatu . Hlubinný vodní cyklus cirkuluje oceánskou vodu hluboko pod povrchem planety a zpět. Voda je nesena pod povrchem Země v subdukčních zónách . Subdukce nastává, když oceánská deska sklouzne pod kontinentální desku. Pod povrchem pomáhá voda vytvářet magma a vytvářet sopky. Když sopka vybuchne, magma se dostane na povrch ve formě lávy .  

Pokud by fungoval malý vodní cyklus - voda se přes den odpaří, ale v noci (nebo obecně v chladnější době) zase zkondenzuje. Potíž je, že žijeme v době klimatických změn a k nim patří i změna malého vodního cyklu na velký cyklus, kdy větší množství energie v atmosféře vede k přesunu vodních mas vysoko do atmosféry a pak s větry někam úplně jinam. Takže hrozí, že to, co se u nás vypaří, spadne v podobě prudkých srážek jinde. V takovém případě by se mohlo ukázat, že vysazování stromů je z hlediska bilance vody v naší krajině vysloveně kontraproduktivní. Máme nějakou jistotu, že toto se nestane a že malý vodní cyklus a schopnost vegetace "přitahovat vodu" nás spasí? říká Prof. David Storch 

Malý vodní cyklus například spouští vznik nízké oblačnosti (mlhy), nyní je mlh výrazně méně než v 19. a 20. století.

• Větrolamy podporují malý vodní cyklus, zabraňují vysušování půdy a vegetace, pomáhají při tvorbě rosy, zachycují sníh. 

Zdroj: water.usgs.gov

Poloviční a úplný koloběh vody podle Viktora Schaubergera

Viktor Schauberger tvrdil, že i malé změny teploty mají rozhodující vliv na vodu a její vlastnosti. Normální teplota lidské krve se pohybuje někde pod úrovní 37° C a její odchylka je známkou nemoci. Také voda má svoji "zdravou" teplotu, odpovídající poměrům, v nichž se nachází. Zdravá bystřina, nebo řeka bývá stíněna stromy, aby jako dárce života pro celý kraj nebyla vystavena přímému slunečnímu záření. Pokud se řeka příliš ohřeje, ztrácí energii a schopnost nést částice hornin, které se pak usazují na dně a zanášejí řečiště. Objeví se trhliny v březích a další známky rozkladu. Řeka je nemocná a agresivní, "má horečku".

• Bez přirozeného lesa nemůže vzniknout živá, zdravá voda a bez zdravé vody se nevytváří zdravá krev.

Zvláštní význam přikládá Schauberger polovičnímu a úplnému koloběhu vody. Když prší a déšť je teplejší než půda, voda podle Schaubergera vstupuje do "úplného koloběhu". Proniká hluboko do půdních vrstev, zahřívá je a rozpouští soli, potřebné pro výživu rostlin, a ty pak transportuje vzhůru. V chladnější oblasti kořenů pak voda tyto soli uloží a vyvěrá na povrch jako "zralá spodní voda". Tento úplný koloběh probíhá pouze za přirozených podmínek.

Naopak "poloviční koloběh" se tvoří tam, kde je půda teplejší, než dopadající déšť (například na sluncem vyhřáté pasece). Voda se vsákne nejprve do určité hloubky, dále se ohřívá, stává se specificky lehčí, opět stoupá vzhůru a odtéká po povrchu. Chybí tedy hlavní část podzemního oběhu a nedochází k vytváření spodní vody. Proto vede mýcení lesů a rozšiřování vykácených ploch ke všeobecnému poklesu hladiny spodních vod a vodních rezerv. Kromě toho Schauberger poukazuje na to, že stabilní uspořádání spodních vod představuje přirozenou protiváhu k plynům a teplým pramenům stoupajícím vzhůru z nitra země: "V posledních letech se stále častěji vyskytují nepravidelnosti v rozložení vody - povodně, sucha, sesuvy půdy, dokonce i unikání jedovatých plynů ze země, a zvýšený výskyt nemocí v době, kdy v zimě vystupuje ze země teplá pára. Ve všech oblastech a v různých variacích rostou negativní výkyvy teplot. Jak se brzy ukáže, jsou to zákonité reakce na naše dnešní zcela nesprávné hospodaření s vodou, jehož hlavní příčinu je ovšem nutno hledat v pochybeném lesním hospodářství." Z těchto důvodů se Schauberger zřetelně vyslovuje proti vzniku holosečných ploch (pasek). Navíc poukazuje na to, že mladé stromy rostou na volných plochách díky příliš silnému slunečnímu záření příliš rychle, což s sebou přináší mimo jiné i méně kvalitní dřevo. Schauberger považoval les za středisko síly specifického druhu, přičemž každý strom vyzařuje určitou energii. "Škody způsobené moderním lesním hospodářstvím jsou tak zlé proto, že tyto prvotní síly nedokáže produkovat žádná jiná forma vegetace tak kvalitně jako přirozeně rostlý les, obsahující velké množství druhů, jejichž energie se sčítá a působí do okolí mnoha čtverečních kilometrů."

Pitná voda v Česku se získává:

• 50% z povrchových zdrojů.
• 50% z podzemních zdrojů, které se akumulují stovky a tisíce roků.

Plný a poloviční hydrologický cyklus

Plný hydrologický cyklus je provázán s cyklem živin a uhlíku.

Poloviční hydrologický cyklus zahrnuje především srážky a výpar, ale kvůli nedostatku stromového pokryvu anebo víceleté vegetace k evapotranspiraci prostě nedochází. Půdy jsou holé, zatímco beton je odkrytý a hojný ve městech, což způsobuje rychlé opětovné odpařování. To má tendenci destabilizovat atmosféru. Obvykle následují buď přívalové lijáky, nebo okamžité přerušení období dešťů. Stromy a další trvalá vegetace tyto účinky tlumí. Bez nich trpí životní prostředí a jeho obyvatelé také, protože dochází k vymazání vzácného přírodního a finančního kapitálu. Bez přítomného nárazníku se řeky zaplavují, půda eroduje, korály trpí a krajina se vysušuje. To opět přechází do finančních ztrát způsobených škodami na majetku a celospolečenskými úniky v podobě hladomoru nebo nemocí.

Problém se bohužel vyostřuje tím, že hladiny podzemní vody zpočátku rychle stoupají a pak klesají v důsledku teplotní mechaniky, která za sebou zanechává půdy plné soli. Zejména v suchých oblastech se takto tvoří pouště. Desertifikace roste exponenciálně, protože země již není vhodná pro příjem vody, čímž se snižuje schopnost krajiny zůstat pružná. Pokud ve vašem těle onemocní krev, dostanete terminální onemocnění, jako je leukémie. Bez nárazníků nemůže přirozený kapitál krajiny vykonávat své ekosystémové služby (tj. míra infiltrace srážek klesá ze 100% absorpce na 20% od dospělé prérie po pole kukuřice nebo sóji). Období dešťů se tak zesílí, zkrátí, a co je nejdůležitější, krajina většinou nereaguje na samotné srážky bez ohledu na jejich množství. V oblastech suchých oblastí, kde ročně naprší 10 palců deště, může půda absorbovat pouze dva palce, což dále exponenciálně tlačí na desertifikaci. Kromě toho se dešťové srážky také rychleji vypařují kvůli nedostatku stromového pokryvu a nedostatku organického materiálu v půdě, zatímco rychlost odtoku se zvyšuje na rychlost, kterou řeky nejsou schopny zvládnout (ostatních 80% nebo osm palců ve výše uvedených příkladech). 

Popis polovičního hydrologického cyklu

• Odpařování z oceánů
• Stoupající vodní pára
• Chlazení a kondenzace
• Vznik mraků
• Srážky jako déšť
• Žádná infiltrace kvůli negativnímu teplotnímu gradientu
• Rychlý odtok nad povrchem země
• Žádné doplňování podzemní vody
• Pokles hladiny podzemní vody --- v dlouhodobém horizontu
• Zastavení přirozeného přísunu živin do vegetace
• Za určitých podmínek může dojít k velkým záplavám
• Příliš rychlé opětovné odpařování
• Přesycení atmosféry vodní párou
• Rychlé opětovné srážky jako bouřkový déšť

Aby se Země vrátila k původní funkčnosti (plnému hydrologickému cyklu a potřeba obnovit i cyklus živin a uhlíku), je třeba mít na paměti, že je potřeba vysadit ty správné rostliny (tzv. meziplodiny), které tvoří živiny (které obnoví koloběh živin, uhlíku a vody) a podpoří půdní život. Jakmile jsou nové rostliny na svém místě, budou znovu absorbovat živiny svými dlouhými kořeny (přísunu živin do vegetace a tím postupné zvýšení hladiny podzemní vody), které voda odebrala z půdy, tím se zastaví eroze a zvýší se kvalita půdy. Tímto zázračným způsobem se voda v přírodě skutečně léčí sama! Je to opatření, které mění klima v místním měřítku, což je jediné dostupné opatření ke globální změně klimatu. Používáme tedy určitá regenerační opatření, jako jsou zemní práce, nebo rotační pastva a tím se bude infiltrovat více vody, která doplňuje vodonosné vrstvy a stabilizuje půdu. To katapultuje systém směrem k regeneraci, protože únik energie známý jako eroze je anulován. Tento energetický cyklus infiltrace vody udržuje delší období fotosyntézy a biologického rozkladu uhlíkového materiálu jako hnací síly přírody, vody, potenciálu. Tím se opraví půdní potravní síť (půdní mikrobiom), čímž se uvolní živiny a vytvoří půdní podmínky (struktura půdy), které zvyšují účinnost infiltrace vody prostřednictvím nově vznikajícího humusu. To urychluje postupně růst rostlin a když se zásoba živin stabilizuje, ubývá plevel a diverzita a složitost exponenciálně stoupá. Jak tyto fotosyntetizéry pumpují uhlík do půdy a vyvíjejí rozsáhlé kořenové systémy, dále zvyšují dokončení výše uvedených cyklů. Mikrobi se živí exsudacemi cukru z kořenů živých rostlin a odumřelý rostlinný materiál se také rozkládá. Jak se půdní podmínky zlepšují a voda proniká, kořeny jdou hlouběji a stávají se ještě rozsáhlejšími, což umožňuje systému dokončit regeneraci. Tento velký skok umožňuje systému větší schopnost výměny plynů a infiltrace vody a lepšího zachycení většího množství uhlíku v půdě. Takto je klima pozitivně ovlivňováno, voda jde dovnitř, místo aby odtékala. Půda se opravuje a její mikroflóra prosperuje, místo aby byla vyhubována obděláváním a chemikáliemi, a uhlík se ukládá, když se půda prohlubuje, spíše než aby byla vyvrhována do atmosféry nebo znečišťovat vodní systémy. Kromě toho biologická rozmanitost vzkvétá, protože stále více zvířat, ptáků a podobně staví na těchto dalších vláknech v potravní síti daného ekosystému. Tato exponenciální regenerace je tedy způsobena vzájemně propojenými cykly, které ze sebe navzájem těží. 

• Trávy jsou titánské pumpy cukru, uhlíku do půdy. V kombinaci s hnojem, který je cyklován rozmanitostí flóry a fauny, a cyklus obnovy je prakticky dokončen.  
  

https://treeyopermacultureedu.com/chapter-7-water/a-permaculture-development-model-a-path-to-the-full-hydrological-cycle-and-the-abundance-that-follows/

Výše uvedený obrázek ukazuje tuto necitlivost v kontextu jednoho faktoru, který Schauberger považoval za extrémně důležitý - teploty. Vysokotlaké a nízkotlaké systémy jsou dva další klasické příklady pohybu způsobujícího teplotu. V důsledku toho výše uvedený obrázek ukazuje, jak nedostatek stromového pokryvu vytváří teplotní režim, který nutí vodu odtékat. Vzhledem k tomu, že země je teplejší než déšť, země se v jistém smyslu promění v beton, póry jsou uzavřeny, voda odtéká a zachycuje půdu na celém povodí, čímž se dramaticky snižuje kvalita vody v důsledku znečištění způsobeného erozí.

Změna teploty v důsledku odlesňování také vytváří náhlý vzestup podzemní vody a poté její hluboký pokles. To způsobuje kalcifikaci a to je přímou příčinou dezertifikace. Musíme dokončit místní hydrologické cykly, abychom změnili klima v globálním měřítku.

Plný hydrologický cyklus vykazuje mnohem větší rovnováhu. Schauberger řekl, že je to doslova rovnováha žena/muž analogická symbolu jin/jang z východní filozofie. Podstata v tom, že nad oceánem a otevřenou zemí se voda vypařuje, mužskou energii označenou spirálami v jednom směru na obrázku nahoře, když je poháněna pronikajícím sluncem. Spirály v opačném směru, ženská energie, je evapotranspirace. Kořeny stromů se dostává voda do "matky země" ve formě podzemní vody, kde se váže v organické hmotě na povrchu země. Podzemní voda zůstává na zdravé úrovni, vyživuje lesy a organická hmota se hromadí, aby mohla zadržovat a ukládat vodu. Cyklus je udržován (tím se podporuje infiltrace vody do spodních vrstev). Řeky jsou méně plné a uvolňování podzemní vody je v řekách a potocích stálejší, což jim v některých případech umožňuje téci po celý rok. Potoky tečou čistší, což umožňuje budování biotopů ryb a přirozený proces meandrování, aby se dále zvýšila kvalita vody a tvorba stanovišť. Vodní ekologie se buduje, když se rozmanitost a složitost odráží v exponenciálním faktoru, způsobem Fibonacciho sekvence.

Teplotní režimy jsou příznivé pro infiltraci (srážková voda je teplejší než půda pod stromy), protože půda je chladná a mnohem otevřenější, když existuje stromová pokrývka. Teplota je samozřejmě jen jeden faktor. Listí a vrstvy lesa mnohem více pomáhají zpomalit a zadržet vodu. Větší diverzita půdních mikroorganismů je podporována ve vytrvalé vegetaci a lesích. Zdravý půdní edafon  (půdní organismy) vytváří organickou hmotu, která vytváří více vrstev vegetace, která pomáhá infiltrovat více vody, což pomáhá budovat zdravou půdu . . . atd. atd. 

Závěrem lze říci, že když jsou pole zvířaty příliš nebo nedostatečně spásána (je potřeba rotační pastva na širém pozemku), když je půda obdělávána příliš často a ponechána otevřená a holá, když se zneužívá chemikálie a když se kácí lesy, hydrologický cyklus trpí. Dokončení cyklu znamená regeneraci. Přerušit koloběh násilí na vodě je prvořadé. "Ve skutečnosti jsou záhady vody podobné záhadám krve v lidském těle. V přírodě plní normální funkce voda, stejně jako krev zajišťuje mnoho důležitých funkcí pro lidstvo" - Viktor Schauberger.

https://treeyopermacultureedu.com/chapter-7-water/hydrological-cycle-half-and-full/

Koloběh vody, zprávy z tisku:

20.1.2023 Globální oteplování ovlivňuje koloběh vody s katastrofálními důsledky, tvrdí vědci v první výroční zprávě Mezinárodního konsorcia pro monitorování vodního prostředí.

• Zároveň existuje zpětná vazba. Koloběh vody je doprovázen přenosem energie: při vypařování se prostředí ochlazuje a při kondenzaci se zahřívá.
  

V loňském roce zahájili vědci z Australské národní univerzity (ANU) iniciativu k vytvoření globálního monitorovacího systému hydrosféry, který by na základě satelitních dat mohl shromažďovat a sumarizovat informace o srážkách, teplotě a vlhkosti vzduchu, nasycení půdní vodou, průtoku řek a čerstvém vzduchu. zásoby vody v jezerech a nádržích, zaznamenávat změny ve vodním cyklu a předpovídat budoucnost.

• Globální klimatická situace do značné míry závisí na cirkulaci vody v největší vodní ploše planety - v Tichém oceánu . Obvykle je zde hnacím motorem peruánský proud od jihu k severu podél Jižní Ameriky . V rovníkové oblasti celoroční pasáty odnášejí ohřátou povrchovou vrstvu vody do Austrálie a Indonésie . Vzniká tam takzvaná tropická teplá pánev s teplotou vody o pět až sedm stupňů vyšší než u pobřeží Peru, kde studené vody vystupují ze dna a nahrazují odcházející ohřáté vody - oceánologové tento jev nazývají upwelling. Klima na západě Jižní Ameriky je proto suché - léta zde neprší.
  
• Pasáty a peruánský proud periodicky slábnou. Teplota vody v Tichém oceánu stoupá, vzlínání se zastaví a teplá vodní masa se pohybuje opačným směrem. Západní větry přinášejí na pobřeží Peru a Chile vlhké vzdušné masy , v pouštích prší.
• Peruánští námořníci si tohoto přírodního úkazu všimli na konci 19. století. Protože byl Štědrý den, dostal jméno El Niño (ze španělského El Niño - "dítě, chlapec", nazývané také dítě Kristus). Anomálie může trvat až několik let. El Niño byl považován za epizodický regionální fenomén. Vědci ale zjistili, že jde pouze o jednu - teplou - fázi cyklu. Existuje i opak, chlad - La Niña (La Niña - "dítě, dívka"), kdy teplota vody ve střední a východní části rovníkového Tichého oceánu klesne pod normál a pasáty zesílí
• El Niño obvykle způsobuje sucho v Peru, Indii a Austrálii, zatímco prší na jihu Spojených států . La Niña naopak vysušuje americký jihozápad a deště a hurikány zasáhly Indii, Austrálii, Nový Zéland a Indonésii.
  
• La Niña pokračuje již třetím rokem v řadě. Je to poprvé v tomto století a teprve potřetí v historii pozorování .Studená fáze nejprve neutralizuje účinky teplé fáze, čímž se klima stává mírnějším a mírnějším. Ve druhém roce jsou vlny veder v některých částech planety častější a v jiných povodně. Za třetí vrcholí extrémní jevy počasí. Současná La Niña byla podle očekávání v prvním roce (v roce 2020) docela "klidná". Pak ale zasáhly Austrálii a jihovýchodní Asii silné lijáky a do zemí Afrického rohu ( Etiopie , Keňa , Somálsko ) a na jih Jižní Ameriky přišlo sucho . Na jihozápadě Spojených států, kde již několik let neprší, klesly hladiny v řekách a jezerech pod historická minima. V největších městech Kalifornie - Los Angeles a San Franciscu - došlo k přerušení dodávek vody. V roce 2022 pokračoval dlouhodobý trend zvyšování teploty vzduchu a snižování vlhkosti. V západním Pacifiku, na východě a severu Indického oceánu převládaly v cirkulaci abnormálně teplé vody, které způsobily silné vlny veder v jižní Asii a také silné monzunové deště a záplavy v Pákistánu a Austrálii. Během léta byla v Evropě a Číně extrémní vedra , v Americe se zhoršila sucha a nad Atlantikem se pravidelně objevovaly hurikány. Nezvykle horké, suché léto bylo také v evropské části Ruska.
  
• Zvláštností současné vleklé La Niña je, že je abnormálně teplá a štědrá na srážky. Souvisí to s globálním oteplováním nebo s některými dalšími faktory, zatím nelze jednoznačně říci. Jestliže se obvykle s příchodem "dívky" voda v západní části Tichého oceánu ohřeje a ve východní části ochladí, nyní celý mořský povrch od Austrálie po Peru, ve východní a severní části Indického oceánu Oceán je teplejší než normálně. Vyšší, než se očekávalo, a teplota v ostatních regionech.

Předpovědi na rok 2023

Ke změně fází podle vědců dojde až na podzim, takže na jaře a v létě nás čekají další povětrnostní šoky. "Není pochyb o tom, že vlny veder a blesková sucha budou stále častější," řekl hlavní autor zprávy Albert van Dijk, profesor z Centra pro vodní dynamiku a krajinu na Fenner School of the Environment and Society v ANU. dopadu globálního oteplování na ledovce a koloběh vody v chladných oblastech. Tající led již přispěl k záplavám v Pákistánu - a bude tak činit, dokud ledovce nezmizí. "Je ale předčasné dělat závěry o prodlužování hydrologických a atmosférických cyklů. "Pokud je to pravda, bude mnoho problémů s delšími suchy a velkými povodněmi," poznamenává vědec. V Evropě jsou zimy teplé a vlhké. V Kanadě a na severu Spojených států La Niña zvyšuje riziko bouří, které jsou často doprovázeny sněhovými bouřemi. Suché podmínky však přetrvávají ve Střední Asii , částech Ameriky a na ostrovech v západním Pacifiku. V těchto regionech je vysoká pravděpodobnost sezónních lesních požárů, které zvyšují emise CO 2 , což zase urychluje oteplování. La Niña však postupně slábne. Je proto naděje, že se do konce roku počasí vrátí do normálu, ustanou hurikány a záplavy a suché kraje se konečně dočkají vláhy.

https://ria.ru/20230120/voda-1846011474.html

9.5.2022 Klimatická krize urychluje koloběh vody, ukazují satelitní data.

• Rostoucí globální teploty v důsledku klimatických změn způsobují rychlejší odpařování vody. To zrychluje koloběh vody, což by podle nového výzkumu mohlo mít významný dopad na naše moře i na kontinent.
• Sladká oceánská voda je stále čerstvější, slaná voda slanější, říkají odborníci.
• Rychlejší koloběh vody zvyšuje pravděpodobnost extrémních povětrnostních jevů a přispívá k tání polárního ledu.

Kvůli klimatické krizi se koloběh vody otáčí stále rychleji.

Nový výzkum publikovaný ve Scientific Reports minulý měsíc našel satelitní důkazy, že koloběh vody se zrychluje, protože sladká voda v oceánu se stává čerstvější a slaná voda v oceánu se stává slanější.

Důsledky zrychleného koloběhu vody

"Zrychlení koloběhu vody má důsledky jak v oceánu, tak na kontinentu, kde mohou být bouře stále intenzivnější," uvedla v tiskové zprávě hlavní autorka studie Estrella Olmedo z Institutu námořních věd (ICM) v Barceloně. Cyklus vody je termín pro to, jak se voda nejprve vypařuje ze Země, stoupá do atmosféry a vytváří mraky a pak znovu klesá jako déšť nebo sníh, jak vysvětluje NASA. Klimatická krize tento proces přirozeně urychluje, protože vyšší teploty způsobují rychlejší odpařování vody, vysvětluje tisková zpráva.

Je možné zjistit, zda se tento proces zrychluje měřením slanosti povrchové vody oceánu. Důvodem je to, že část oceánské vody se stává slanější, jak se sladká voda vypařuje, zatímco již čerstvější voda je dále ředěna silnými dešti, vysvětlil ScienceAlert. U oceánských bójí je to však těžké měřit, protože mají tendenci měřit vodu mírně pod hladinou. Satelity však měří na povrchu a mohou poskytovat stálý proud dat ze všech částí oceánu bez ohledu na polohu nebo podmínky, uvádí studie a tisková zpráva.

"Tyto výsledky zdůrazňují zásadní význam používání satelitů k odhalení kritických změn v tocích oceánu a atmosféry," napsali autoři studie. Klimatické modely předpovídaly, že by se vodní cyklus mohl zintenzivnit až o sedm procent na každý stupeň Celsia globálního oteplování, což znamená, že vlhké oblasti budou o sedm procent vlhčí a suché oblasti o sedm procent sušší, uvedl ScienceAlert.

Kromě zvýšení rizika extrémních povětrnostních jevů, jako jsou silné bouřky a sucho, by rychlejší koloběh vody mohl přispět k tání polárního ledu. "Toto vyšší množství vody cirkulující v atmosféře by také mohlo vysvětlit nárůst srážek, který je detekován v některých polárních oblastech, kde skutečnost, že místo sněžení prší, urychluje tání," uvedl Olmedo v tiskové zprávě.

Změny koloběhu vody by mohl ovlivnit i pokles větru v některých částech oceánu. "Tam, kde vítr již není tak silný, se povrchová voda ohřívá, ale nevyměňuje si teplo s vodou pod ní, což umožňuje, aby se povrch stal slanějším než spodní vrstvy a umožnilo to pozorování efektu vypařování pomocí satelitních měření. " uvedl v tiskové zprávě spoluautor studie Antonio Turiel, také z ICM.

https://www.weforum.org/agenda/2022/05/climate-crisis-is-speeding-the-water-cycle-satellite-data-reveals/